Podíváte-li se na plnění k 31. srpnu, vybírá se DPH více než se očekávalo - k 31. červenci, omlouvám se.
Na základě získaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.
Dle Zprávy o návrhu zákona státního rozpočtu na rok 2013 (pdf, str. 13) bylo očekáváno celkové inkaso státního rozpočtu za DPH ve výši 213,7 miliard Kč. Inkaso DPH v plnění státního rozpočtu za období leden - červenec 2013 činí 127,1 miliard Kč, což představuje meziroční nárůst o 4,5 miliardy Kč (3,6 %), přičemž tento vzrůst je Ministerstvem financí odůvodňován z větší části novelou zákona o DPH, která vedla ke zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty na 15 a 21 %. Lze tedy říct, že skutečně dochází k většímu výběru DPH, než se předpokládalo.
My v našem programu hovoříme i o elektronické ID kartě, v podstatě nějaké elektronické občance, která by byla samozřejmě dobrovolná.
Volební program Pirátů, který je dostupný na webu strany, popisuje zmíněné opatření následovně:
“Každý občan bude mít nárok na bezplatné vydání elektronického podpisu, který bude na jeho žádost součástí elektronického občanského průkazu. Zavedeme možnost elektronického občanského průkazu, což bude čipová karta a každé jiné zařízení, které bude obsahovat elektronický podpis s osobními údaji, který stát ověřil.”
Bartoš tedy popisuje korektně jak přítomnost bodu v programu, tak i dobrovolnost zmíněného opatření.
Já nejsem příznivcem toho, aby občané opět platili za chyba manažerské, zažili jsme to s bankami, kdy jsme pak všichni platili spoustu peněz za to, že se sanovaly banky.
Privatizace bank v České republice byla mimo jiné doprovázena vysokými transformačními náklady k jejichž uhrazení se zavázal stát (tedy daňoví poplatníci - občané ČR). Tyto záruky na sebe převzala tzv. Česká konsolidační agentura, která na konci roku 2007 ukončila svou činnost. Sanovány byly např. závazky nelikvidních klientů České spořitelny či Komerční banky. Známý je též prodej a sanace IPB.
...neexistuje ten princip toho panašování, to znamená, stejný princip voleb, jako je do obecních zastupitelstev, kde si také ten občan může zvolit různé osobnosti z různých stran. Ve sněmovních volbách to možné není a je to určitě velká škoda.
Martin Pecina ve výroku srovnává způsob hlasování v komunálních a sněmovních volbách v ČR. Zákon o volbách do Parlamentu České republiky (247/1995 Sb.) v §39 stanoví, že "[v] prostoru určeném pro úpravu hlasovacích lístků vloží volič do úřední obálky 1 hlasovací lístek. Na hlasovacím lístku, který vkládá do úřední obálky, může přitom zakroužkováním pořadového čísla nejvýš u 4 kandidátů uvedených na témže hlasovacím lístku vyznačit, kterému z kandidátů dává přednost." Naproti tomu zákon o volbách do zastupitelstev obcí (491/2001 Sb.) v §34 stanoví, že "[v]olič může na hlasovacím lístku označit křížkem ve čtverečku v záhlaví sloupce s kandidáty volební strany nejvýše jednu volební stranu. Zároveň může označit v rámečku před jménem kandidáta křížkem další kandidáty, pro které hlasuje, a to v libovolných samostatných sloupcích, ve kterých jsou uvedeny ostatní volební strany. Takto volí předně jednotlivě označené kandidáty, dále tolik kandidátů označené volební strany, kolik činí rozdíl počtu členů zastupitelstva, kteří mají být zvoleni, a označených jednotlivých kandidátů, a to v pořadí, v němž jsou kandidáti označené volební strany uvedeni v jejím sloupci."
To znamená, že v rámci komunálních voleb je aplikován princip panašování, tedy možnost hlasování napříč jednotlivými kandidátními listinami. Je však nutno dodat, že český volební systém na komunální úrovni je považován za poměrně složitý a může vést k určitým vedlejším efektům (viz například analýzu .pdf politologa Tomáše Lebedy).
Ale my musíme využít tento mechanismus. Dostali do nové situace. Ta situace nová spočívá v tom, oproti té předchozí době, že tady máme skutečně porušení mezinárodního práva válečný zločin par excellence a zločin proti lidskosti. Jsou tu o tom důkazy, že byly použity chemické zbraně, jsou tu určité indicie, zřetelné, rostoucí, které jasně ukazují, kdo byl za tím jejich použitím. Čili my nemůžeme, Mezinárodní společenství nemůže nereagovat ...
Zákaz použití chemických zbraní byl jako odpověď na zkušenost z první světové války zakomponován do Ženevského protokolu, který byl podepsán již v roce 1925. Na zákaz použití dále navázala Úmluva o chemických zbraních (Chemical Weapons Convention) vytvořená v roce 1992, která již směřovala také na zákaz vývoje, výroby a shromažďování s cílem tyto zbraně zničit. Země Summitu G20 se shodly, že v Sýrii byly chemické zbraně použity, což konstituuje porušení mezinárodního práva. Deset ze zemí G20označily režim Bašára Asada za viníka útoku (jmenovitě se jedná o USA, Austrálii, Kanadu, Francii, Itálii, Japonsko, Jižní Koreu, Saúdskou Arábii, Španělsko, Turecko a Británii).
Zmíněná "předchozí doba" nejspíše odkazuje na válku v Iráku, která byla podpořena zprávami o existenci zbraní hromadného ničení v držení režimu Saddáma Husajna. Tato zpráva (Iraq dossier) byla připravena britskou rozvědkou a prezentována premiérem Tony Blairem jako důkaz, na jehož základě koalice v čele s USA provedla útoky na Irák i bez podpory rezoluce Rady bezpečnosti OSN. Později se ukázalo, že Irák žádné zbraně hromadného ničení nevlastnil, protože jejich arzenál byl zničen v 90. letechv době sankcí OSN.
O Livii Klausové, pokud vím, tak se pochvalně vyjádřil i pan, i pan ministerský předseda Fico. Řekl, že to pro Slovensko bude čest, když tam bude bývalá první dáma dělat velvyslankyni.
Výrok hodnotíme na základě informací z médií lidovky.cz a ceskatelevize.cz jako pravdivý. Slovenský premiér Robert Fico se skutečně pro MF Dnes vyjádřil pozitivně o možnosti Lívie Klausové jako velvyslankyně na Slovensku. Doslovne uvedl: " Takže to, co tady řeknu, je můj subjektivní názor. A ten je, že návrh na paní Livii Klausovou já osobněvnímám jako projev respektu a úcty keSlovenskérepublice. Dokonce bych řekl, že ti, co přišli s tímto návrhem, projevili velký cit pro české a slovenské vztahy".
Dělat něco pro lidi, znamená prosadit zákon o prokázání původu příjmů a boji proti korupci, což se mi jako premiérovi nepodařilo 3x, protože to 3x tehdejší parlament odmítl.
Výrok prezidenta Zemana je hodnocen na základě informací o jeho snaze o prosazení tzv. majetkových přiznání jako nepravdivý.
Miloš Zeman byl premiérem ve volebním období 1998-2002. V tomto období byl návrh na zákona o přiznání k majetku předložen vládou do Parlamentu pouze dvakrát a byl také dvakrát odmítnut.
1. verze zákona (Sněmovní tisk 428) byla předložen vládou M. Zemana 18. listopadu 1998, zamítnut byl již v 1. čtení, a to 8. prosince 1999.
2. pokus prosadit zákon o přiznání k majetku byl vládou do sněmovny přeložen jako tisk 965 12. června 2001., Poslaneckou sněmovnou byl tentokrát zamítnut ve 2. čtení.
Potřetí již vláda Miloše Zemana návrh o prokázání původu majetku formou zákona do Parlamentu nenavrhla.
Shrnutí snah o prosazení tohoto návrhu zákona popisuje ve své novele zákona o přiznání k registrovanému majetku ČSSD, konkrétně v tomto textu (část "důvodová zpráva").
A pokud tady bylo jednou prosazeno v roce 1991 majetkové přiznání, tak to byla právě ODS jako tehdy vedoucí politická síla v roce 1993, že to od roku 1994 zrušila.
Výrok je na základě dohledaných informací o majetkových přiznáních v letech 1992-1994 hodnocen jako pravdivý, byť s mírnou výhradou.
Historii přijímání a realizace majetkových přiznání popisuje ve svém návrhu na zavedení tohoto opatření ČSSD v důvodové zprávě.
Konkrétně uvádí: " V roce 1992 však byla s účinností od 1. ledna 1993 upravena ustanovením § 42 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků. Podle tohoto ustanovení měly povinnost podat přiznání k majetku fyzické i právnické osoby, jejichž majetek v souhrnné hodnotě činil více než 1 milion Kč. Přiznání mělo být podáváno správci daně místně příslušnému ke správě daně z příjmu. Na základě novely zákona o správě daní (zákon č. 323/1993 Sb.) a poplatků z roku 1993 se první přiznání k majetku mělo podávat do 31. 5. 1995 s uvedením majetku podle stavu k 1. lednu tohoto kalendářního roku, dále v roce 1997 a pak vždy ve tříletých intervalech. Přiznání mělo být podáno na tiskopise vydaném Ministerstvem financí a povinnost k jeho podání měl každý, komu by tato povinnost vznikla ze zákona nebo koho by k tomu finanční úřad vyzval. Tato úprava byla zrušena, aniž by byla realizována, zákonem č. 255/1994 Sb., kterým se měnil a doplňoval zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků." Vojtěch Filip mluví také o tom, že návrh na zrušení prosadila ODS. Na jednání Poslanecké sněmovny 8. prosince 1994 to skutečně navrhla tehdejší vláda Václava Klause, předkladatelem byl ministr financí Kočárník.
Předseda KSČM správně popisuje stav okolo majetkových přiznání v minulosti, tedy fakt, že byly zavedeny a zrušeny, léta jím uvedená se však lehce odchylují. Majetková přiznání byla přijata o rok později, než Filip uvádí a se stejnou odchylkou popisuje předseda komunistů i jejich zrušení. Ovšem pro hodnocení výroku tuto nepatrnou odchylku nebereme v potaz, výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.
My jsme to, co se stalo (trafiky pro bývalé poslance za ODS, pozn.), označovali za politickou korupci od samého začátku.
Sociální demokraté skutečně kritizovali přidělení funkcí bývalým poslancům ODS již dříve. Ve svém blogu toto jednání odsoudil napříkad poslanec Ladislav Velebný, europoslanec Libor Rouček, v pořadu Témata týdne na TV Barrandov pak Michal Hašek (cca 13. minuta).
Ve Švédsku nejbohatší příjmové skupiny platí dań z příjmů 56 %, opakuji 56 % a Švédsko prosperuje.
Je pravdou, že nejvyšší sazba u daně z příjmu fyzických osob ve Švédsku dosahuje 56,6 procenta. Stejně tak je pravdou, že Švédsko krom prvních dvou let krize vykazuje stále pozitivní hospodářský růst:
rok: 2008 2009 2010 2011 2012
vývoj HDP: -0,6 % -5,0 % 6,6 % 3,9 % 1,1 %
Podle nejnovějších prognóz tamnější vlády poroste švédská ekonomika o 1,2 % v roce 2013, poté mírně vzroste v roce následujícím, a to až na 2,2 %, a konečně o 3,6 % v roce 2015.
