Přehled ověřených výroků

Poslanci KSČM se ve svých vystoupeních věnovali privatizaci a kauzám s ní spojeným mnohokrát.

Podíleli se např. na komisi, která v letech 2005 a 2006 vyšetřovala privatizaci Unipetrolu a kterou vedl komunistický poslanec Hojda (iDnes) a brojili proti privatizaci Budějovického Budvaru (KSCM.cz) či ČSA (KSCM.cz).

Nalezli jsme i záznam o písemné interpelaci komunistické poslankyně Halíkové (znovu pouze na KSCM.cz) k privatizaci bytového fondu OKD a interpelaci poslance Kohlíčka z roku 2003 (PSP.cz, bod 47) na premiéra Špidlu ve věci tehdy připravované privatizace společnosti Severočeské doly - v obou případech poslanci mluvili také o svém podezření, že privatizační projekty jsou spojeny s korupcí.

Že KSČM požaduje vyšetřování privatizačních kauz ukazuje i návrh (.pdf) jejích poslanců z roku 2012, který by mj. učinil “trestný čin spáchaný při vypracování nebo při schvalování privatizačního projektu” jedním z kategorie nepromlčitelných trestných činů.

Systém přímé demokracie má ve Švýcarsku skutečně dlouhou tradici. V anglickém shrnutí textu od Krise W. Kobacha: The Referendum: Direct Democracy in Switzerland z roku 1993 se zmiňuje o tom, že švýcarské federální referendum vzniklo v roce 1848, jeho kořeny a předchůdce přímého rozhodování lze však vysledovat opravdu do dob středověku. Hned první kapitola zabývá počátky přímé demokracie v tomto státním útvaru. Ve druhém odstavci můžeme vyčíst informaci například o Landsgemeinde, což mělo být údajně pravidelné každoroční shromáždění mužských občanů s právem volit ve třináctém století.

Švýcarska ústava pak definuje více typů referend a u každého je jiný potřebný počet občanů. Tímto tématem se zabývala analýza Parlamentního instutu a zde jsou všechny tyto typy (pdf.str.25-26) popsány.

Americký systém rozlišuje mezi "referendem" (návrh na zrušení již přijatého zákona) a "iniciativou" (návrh nového zákona), ovšem ani jedna z těchto forem všelidového hlasování není uzákoněna ve všech, ale alespoň jedna funguje ve většině států USA. Konkrétní čísla potřebná k vypsání referenda dostupná nejsou, protože ve většině případů referendum (pdf. str.27-28) vypisují právě orgány státu ze své vlastní iniciativy.

Jelikož tyto informace odpovídají Cibulkově vyjádření, výrok je hodnocen jako pravdivý.

Výrok Bohuslava Sobotky hodnotíme jako pravdivý, v Poslanecké sněmovně skutečně jsou strany, které ve volbách v roce 2010 nekandidovaly. Je zde i skupina nezařazených poslanců.

Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2010 překročily 5% hranici následující strany - Česká strana sociálně demokratická, Občanská demokratická strana, TOP 09, Komunistická strana Čech a Moravy a Věci veřejné.

V současnosti jsou někteří poslanci členy jiných stran, než za jaké byli do Poslanecké sněmovny zvoleni - LIDEM nebo Národní socialisté - LEV 21

K 17. červnu 2013 bylo v Poslanecké sněmovně 17 nezařazených poslanců (Lenka Andrýsová, Josef Dobeš, MIchal Doktor, Radim Fiala, Kristýna Kočí, Dagmar Navrátilová, Viktor Paggio, Jiří Paroubek, Karolína Peake, Roman Pekárek, David Rath, Jiří Rusnok, Jana Suchá, Jaroslav Škárka, Jiří Šlégr, Martin Vacek, Radim Vysloužil).

Výrok je na základě dat z webu volby.cz hodnocen jako pravdivý.

Situaci v Jihomoravském kraji pojmenovává Sobotka přesně. Michal Hašek získal o zhruba 1200 preferenčních hlasů víc, tato část výroku je tedy pravdivá.

Preferenční hlasy (ČSSD - JMK 2010)B. Sobotka 23 962M. Hašek 25 181Rozdíl 1219

Co se týká postavení mezi třemi politiky ČSSD, kteří dostali nejvíce preferenčních hlasů, tak i tato část výroku Sobotky je pravdivá a to v případě, že preferenční hlasy pojmeme jak absolutně, tak i percentuálně.

Pořadí politiků ČSSDpref. hlasy absolutněpref. hlasy v % 1. HašekParoubek 2.Sobotka Hašek 3. Zaorálek Sobotka4. ParoubekPecina

Občanská demokratická strana a Česká strana sociálně demokratická vládnou v koalici nejen na brněnském a plzeňském magistrátu, ale také například v Ostravě a Jihlavě, kde je součástí koalice kromě těchto dvou stran ještě KDU-ČSL. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, jednalo se však o odmítnutí amnestie přímo Vladimírem Stehlíkem, nikoliv stranou jako takovou.

Vladimír Stehlík již v lednu prohlásil, že pokud se amnestie prezidenta Václava Klause bude vztahovat i na jeho případ, amnestii odmítne. Zopakoval to i v březnu poté, co obdržel oficiální rozhodnutí státního zastupitelství o tom, že se na něj skutečně amnestie vztahuje.

Jak říká například odborník na trestní právo Libor Vávra, po odmítnutí amnestie sice může pokračovat soudní řízení, ale člověk, na kterého se vztahuje amnestie už nemůže být odsouzen. Soud končí vyslovením viny či neviny.

Informace Českého statistického úřadu potvrzují pravdivost výroku.

Hnutí Změna má v současných parlamentních volbách 48,8 % kandidátek, přičemž na prvních místech je sedm mužů i žen. V krajských volbách kandidovalo hnutí v koalici se Stranou zelených ve dvoukrajích s celkem 44 % kandidátkami (Změna samotná však navrhlavíce žen). V rámci Změny pro Liberec kandidovalo do zastupitelstva města naprosto stejně mužů a žen.

Po červnovém zatýkání v nejvyšších patrech politiky skutečně vystoupilo širší vedení ODS s prohlášením, že nadále stojí za svým tehdejším předsedou Petrem Nečasem. Místopředsedkyně Miroslava Němcová uvedla: “Znamenalo by to popření dosavadního fungování demokratického systému, který je na politických dohodách založen.”

Naopak místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek v rozhovorech popíral, že by se vůbec jednalo o trafiky, tvrdil, že takzvaní rebelové měli pro funkce dostatečnou kvalifikaci.

Radek John byl ministrem vnitra od července 2010 do dubna 2011. V té době se snažil obecně o snižování počtu policistů, které ovšem nespojoval s žádnou kritickou hranicí 40 tisíc, pod kterou se nemůže zajít. O snižování počtu policistů mluvil např. v České televizi nebo na interpelacích ve Sněmovně. Z interpelací ve Sněmovně jasně vyplývá, že v policejním sboru byl zaveden stop stav a spoléhalo se na přirozenou fluktuaci, která postupně sníží počet policistů, přičemž sám Radek John uvádí, že není možné přesně určit na jaké až číslo. Jako optimální stav označuje zhruba 40 000 policistů, nespojuje to však s krajní hranicí.

Až na podzim 2011 začal tehdejší policejní prezident Lessy hovořit o minimálním stavu policistů na čísle 40 389. V té době už ale Radek John nebyl ministrem vnitra.

Nepodařilo se nám dohledat, kolik přesně policistů bylo v době odchodu Radka Johna z vlády (duben 2011), na začátku roku 2011 evidovalo policejní prezidium 41 224 policistů, k 1. listopadu to bylo už jen 39 968. V současné době počítá organizační struktura ministerstva vnitra ČR celkem s 38 996 služebními místy.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, vzhledem k tomu, že Radek John sám neoznačoval hranici 40 000 policistů jako mezní, pod kterou nejde zajít. Nejde sice určit, kolik přesně policistů bylo v době jeho odchodu, nicméně jeho záměrem bylo dosáhnout počtu kolem 40 000 (kolem tohoto čísla se stav také pravděpodobně pohyboval), a od této hranice klesl počet policistů o zhruba 1 000 příslušníků, nikoli 2 000.

počet policistů 2010 43 100 leden 2011 41 224 listopad 2011 39 968 2013 38 996

Pravdivost výroku Oldřicha Vlasáka potvrzuje nařízení Evropské unie o zřízení Fondu solidarity Evropské unie a limity výše škod pro pomoc z tohoto fondu.

Podmínky uvolnění finanční pomoci jsou definovány v nařízení (.pdf) Evropské unie o zřízení Fondu solidarity EU, konkrétně ve článku č. 2. Pomoc z Fondu je poskytována pokud na území státu dojde k " závažné přírodní katastrofě s vážnými následky pro životní podmínky, životní prostředí nebo hospodářství v jednom nebovíce regionech nebo v jednom nebo více státech. "

Závažná přírodní katastrofa je v tomto případě škoda v odhadované výši přes 3 mld. eur (v cenách roku 2002) nebo škody vyšší než 0,6 % hrubého národního důchodu (HND, v anglických materiálech Gross National Income, GNI). Podle limitů (.doc) pro rok 2013 založených na HND z r. 2011 je v případě České republiky tento limit stanoven konkrétně na 871,618 mil. eur.

Oldřich Vlasák hovoří ještě o případu, kdy živelná pohroma způsobí velké regionální problémy. O této možnosti hovoří rovněž článek č. 2 zmíněného nařízení kdy uvádí, že " [z]a výjimečných okolností, i když nejsou splněna kvantitativní kritéria stanovená v prvním pododstavci, může rovněž získat pomoc z fondu region, pokud byl postižen mimořádnou katastrofou, zejména přírodní, která zasáhla podstatnou část obyvatelstva, se závažnými a trvalými následky pro životnípodmínky a hospodářskou stabilitu regionu."