Přehled ověřených výroků

Bývalý velvyslanec ČR v Rusku Petr Kolář byl ve vedení velvyslanectví dočasně nahrazen chargé d'affaires a.i. Martinem Klučarem až 1. ledna 2013. Ministr Pecina tedy v tomto výroku časové období poněkud nadhodnocuje.

V následující tabulce uvádíme další zastupitelské úřady ČR v čele s chargé d'affaires a jejich nástup do funkce:

Rakousko prosinec 2012 Írán leden 2009 Dánsko 2013 Kanada 2013 Švýcarsko červenec 2013 Zimbabwe 2012 Mexiko srpen 2013 Arménie počátek 2012 Austrálie (eng.)březen 2013 Kuba

Bělorusko leden 2013 Brazílie leden 2013

Z tabulky je patrné, že více než jeden rok jsou chargé d'affaires spravovány celkem čtyři zastupitelské úřady, a to v Íránu, Zimbabwe, Arménii a na Kubě. Pokud se však na jednotlivé případy podíváme blíže, zjistíme, že například v případě Zimbabwe se jedná funkci chargé d'affaires en pied, což znamená, že takovýto diplomat "je stálým vedoucím zastupitelského úřadu, do jehož čela vysílající stát nedeleguje mimořádného a zplnomocněného velvyslance. Jmenování CDA e.p. může signalizovat i politické důvody, kdy není zájem vztahy povyšovat na "plnou" velvyslaneckou úroveň".

V případě Íránu a Kuby není post velvyslance obsazován z mezinárodně politických důvodů. Diplomatické styky s těmito státy ČR tedy dlouhodobě udržuje na nižší úrovni, právě prostřednictvím chargé d'affaires (pro přiblížení postoje ČR k Íránu viz pdf., str. 8-9, pro postoj vůči Kubě viz odkaz).

Posledním případem je pak situace v Arménii, kdy "[p]očátkem roku 2012 rozhodl ministr zahraničních věcí ČR pan Karel Schwarzenberg o zřízení Zastupitelského úřadu České republiky v Jerevanu. Vzhledem k rozpočtové situaci je zastupitelský úřad omezen na jednoho diplomata ve funkci chargé d´affaires. Oficiálním zástupcem České republiky v Arménii je mimořádný a zplnomocněný velvyslanec ČR se sídlem v Tbilisi pan Ivan Jestřáb, v době jeho nepřítomnosti vede ZÚ rezidentní chargé d´affaires".

Z následujících zjištění vyplývá, že Martin Pecina v případě Ruska časový úsek nadhodnotil a v ostatních případech v rámci výroku neuvedl důležitý kontext, tedy že delší než roční období bez jmenování velvyslance v ČR nesouvisí se vztahy mezi prezidentem a ministrem zahraničních věcí. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako zavádějící.

Protože francouzská firma Pernod Ricard byla privatizaci Karlovarské Becherovky přítomna od začátku hodnotíme výrok jako zavádějící.

O privatizaci Karlovarské Becherovky bylo rozhodnuto v roce 1997. Ve výběrovém řízení byla vybrána firma Value Bill (později přejmenována na SALB), ve které měli v roce 1997 podíl firmy Pernod Ricard, Patria Finance a Karel Schwarzenberg. Patria Finance byla tehdy v rukou Zdeňka Bakaly. Pernod Ricard posléze skutečně odkoupil podíly Patrie (rok 2001) a K. Schwarzenberga (rok 2007).

Oba aktéři, Karel Schwarzenberg i Zdeněk Bakala se tedy na privatizaci podíleli, jak tvrdí Andrej Babiš. Na privatizaci se však podílela také francouzská firma Pernod Ricard.

Výrok je hodnocen na základě dohledaných informací o programu Obnova obecního a krajského majetku po živelních pohromách 2013 jako zavádějící. Hašek popisuje správně možnost dotace u krajů, nicméně nadhodnocuje o 10 % možnou výši dotace u obcí.

Michal Hašek ve svém výroku mluví o financování té obecní a krajské infrastruktury, která byla poškozena povodněmi a má být obnovena s pomocí dotací státu. Jak vyplývá z Krizového materiálu pro obce - Povodně 2013, státní finance na obnovu obecní a krajské infrastruktury mohou být skutečně využity a to formou dotací.

Tento manuál (.pdf) na straně 24 doslova uvádí:

"Kam se obrátit, pokud potřebujeme v obci opravit poškozený most, komunikaci či veřejné prostranství? Využijte program Obnova obecního a krajskéhomajetku po živelních pohromách 2013. Podpora se poskytuje formou dotace do výše 90 % celkových uznatelných nákladů akce v případě obcí a až 50 % u krajů." Na základě výše popsaných informací je tedy výrok hodnocen jako zavádějící, neboť hejtman Hašek nadhodnocuje možnost zisku výše dotací na obnovu infrastruktury u obcí.

Vojtěch Filip patrně hovoří o Sjednocené komunistické straně Turecka (TBKP). Ta była v roce 1991 rozpuštěna rozhodnutím tureckého Ústavního soudu. Evropský soud pro lidská práva (ECHR) však ve svém rozhodnutí z ledna 1998 (plné znění rozhodnutí anglicky zde) shledal toto rozpuštění v rozporu s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv, konkrétně s článkem 11 o svobodě shromažďování a sdružování a zúčastněným stranám přiznal odškodné ve výši 120 000 francouzských franků (podle historického kurzu přibližně 700 tisíc korun). Ostatní nároky byly soudem zamítnuty, odškodnění tedy zdaleka nečinilo 3 miliony euro, jak tvrdí Vojtěch Filip.

Kvůli nadhodnocené částce odškodnění hodnotíme výrok jako zavádějící.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, jelikož prvky přímé demokracie (přímou volbu prezidenta, hejtmanů, starostů) jsou dlouhodobou vizí strany, nicméně jejich poslední program se k této problematice nevyjadřuje.

Ve volebním programu pro volby do PS PČR 2006 uvádí v olební desatero Strany zdravého rozumu pod prvním bodem požadavek zavedení přímé volby prezidenta, hejtmanů a starostů a dále zrušení Senátu, který má být v systému přímé demokracie zbytečný.

Ve volebním programu pro volby do PS PČR 2010 vyjadřuje podporu přímé demokracie v bodech IV. a V.

Volební program pro volby do PS PČR 2013 s názvem Spravedlnost - rozum - cit se k přímé demokracii v žádném z bodů nevyjadřuje.

Lze tedy konstatovat, že se prvky přímé demokracie v programu strany Suverenita - Strana zdravého rozumu sice dlouhodobě vyskytují, nicméně v posledním programu, který je velmi stručný, se nevyskytuje.

Evropská unie dlouhodobě kritizuje Českou republiku za neschopnost přijmout služební zákon o státní správě. V sérii doporučení z 29. května 2013, které každoročně vydává Evropská komise pro všechny členské státy, se v bodě č. 15 jasně píše o nutnosti přijmout zákon o úřednících. Komise však už 30. 5 uvedla, že pracovala se starým návrhem zákona a „kritiku zákona, kterou umístila na svém webu, zpracovali její úředníci a neschválili ji komisaři. Materiál tak nereprezentuje oficiální stanovisko Komise a sloužil jako souhrn podkladů pro vypracování doporučení pro Česko“.Přijetí služebního zákona je však do budoucna nutnou podmínkou pro čerpání financí ze strukturálních fondů EU. Zavedení zákona bylo také jednou z podmínek vstupu ČR do EU.

Série doporučení vydávaná Evropskou komisí závazná nejsou, avšak povinnost přijmout služební zákon pro ČR závazná je. Výrok ministra bez portfeje Petra Mlsny proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok Bohuslava Sobotky je hodnocen jako zavádějící, neboť i když počet členů ÚVV ČSSD je skutečně více než zmíněných 160, v tomto konkrétním hlasování se jich vyjádřilo pouze 151.

Celkově je členů Ústředního výkonného výboru ČSSD 194.

Při tomto konkrétním rozhodování hlasovalo celkem pouze 151 členů ústředního výkonného výboru ČSSD tedy méně než uvádí Bohuslav Sobotka. Pro to, aby se stal Sobotka kandidátem na premiéra, bylo pak 86 členů.

V poloprezidentské Francii byl prezident donedávna stejně neodpovědný, jako u nás.

Když Jiří Pospíšil hovoří o odpovědnosti, má zřejmě na mysli politickou odpovědnost: např. možnost, aby prezident byl sesazen parlamentem. Prezident ČR je částečně odpovědný (jak argumentuje např. ústavní právník Zdeněk Koudelka) díky ustanovení o velezradě (Čl. 65, odst. 2), přestože Ústava doslovně uvádí (Čl. 54, odst. 3), že ze své funkce odpovědný není.

V prezidentských systémech, kde je exekutivní pravomoc koncentrována v osobě prezidenta, je jeho odpovědnost zpravidla rozsáhlejší. Platí to v modelu pro tyto systémy, Spojených státech, kde prezident (dle Čl. II, odst. 4 Ústavy) může být souzen i za úplatkářství a např. i v latinskoamerických prezidentských systémech (příkladem je medializované odvolání paraguayského prezidenta v r. 2012, Economist).

"Poloprezidentský systém" je termín, který vytvořil politolog M. Duverger k popisu francouzské páté republiky a značí víceméně rovnoměrnou dělbu pravomocí v exekutivě mezi vládu a prezidenta. Francie je tedy modelovým příkladem poloprezidentského systému. Až do r. 2007 byl však francouzský prezident stejně neodpovědný jako ten český: podle původního textu (Čl. 68, fr.) francouzké ústavy z r. 1958 mohl být souzen pouze za velezradu. Teprve ústavní dodatek, schválený v r. 2007 (Deutche Welle, angl.) umožňuje proces soudu v parlamentu podle amerického modelu.

Přestože tedy prezident v Pospíšilem uvedených systémech může být odpovědný více než v ČR, nejde o pevné pravidlo.

Praha má uvedený rating, podobně jako celá řada dalších evropských měst.

Praha je opravdu hodnocena agenturami S&P (přístup po registraci, potvrzeno také ve zprávě Lidovek.cz) a Moody's (také zde je nutná registrace), jak uvádí zastupitel Svoboda.

Zároveň u agentury Moody's nenajdeme mnoho evropských měst se stejným nebo lepším ratingem (jde např. o Vídeň, Oslo, Berlín či Bern), mj. proto, že jich agentura mnoho nehodnotí. Od S&P má však stejný rating i Brno (příp. dle Reuters, angl.), Ostrava disponuje stejnou známkou, pouze se stabilním, nikoli pozitivním výhledem. Mezi postkomunistickými zeměmi si česká města stojí dobře, ovšem v databázi S&P (po registraci) najdeme mnoho francouzských, švédských, švýcarských měst, příp. města jako Brusel, Vídeň či Birmingham, všechna s lepším či stejným hodnocením jako Praha.

Zastupitel Svoboda tedy pravdivě popisuje pražský kreditní rating, přikrášluje ovšem jeho hodnotu ve srovnání s jinými městy v Evropě.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, předkladateli Návrhu zákona o zásadách jednání a styku PS a Senátu byli kromě Vojtěcha Filipa i členové všech ostatních stran zastoupených v Poslanecké sněmovně, a to včetně stran, které se označují za spíše pravicové.

Návrh zákona prošel prvním čtením a zamířil do příslušného výboru. Tam však bylo projednávání přerušeno.

Projednávání zákona mělo být přerušeno pouze „ (...)do doby, než Poslanecká sněmovna projedná vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů (tisk 884)." Po schválení zmíněného tisku 884 však už projednávání „stykového zákona" v příslušném výboru obnoveno nebylo.

Protože neexistuje záznam hlasování ze společného jednání ústavně právního výboru Poslanecké sněmovny a Senátu 22. března 2001, nemůžeme ověřit, zda poslanci a senátoři pravicových stran hlasovali pro přerušení projednávání návrhu.

V roce 2008 byl z iniciativy Senátu předložen další návrh zákona o styku obou komor, zde však již Vojtěch Filip nefiguroval v roli navrhovatele. Podobně jako u prvního návrhu bylo i zde projednávání přerušeno .