Rozvírají se nám nůžky mezi financováním, které jde na jednoho žáka téhož oboru v různých krajích. Já bych uvedl příklad, pokud budeme mít třeba malotřídku se stejným počtem dětí, tak na jedno dítě budete mít ve Středočeském kraji 40 tisíc korun, ale třeba v Pardubickém kraji 35 tisíc.
Výrok je příliš obecný, navíc k jeho ověření chybí aktuální údaje.
Financování škol zřizovaných krajem se odvíjí od výše tzv. "krajského normativu". Jednotlivé kraje pomocí vlastní normy stanovují výši prostředků, které přidělí školám na žáka v daném oboru. Ministerstvo školství pak tyto údaje sbírá a (tak tomu bylo do r. 2011) publikuje v souhrnné podobě. Např. financování ministrem zmíněných malotřídek pak můžeme srovnat pro počet žáků 10:
(zaokr. hodnoty, v Kč/žáka) 2008 (.pdf, s.12) 2011 (.pdf, s.3)
Středočeský kraj46 00047 500Pardubický kraj45 00046 000
Při takto zvoleném počtu žáků pak vidíme určité "rozevírání nůžek", ovšem nikoli s hodnotami, které uvádí ministr Fiala. Jím uváděné hodnoty bohužel ověřit nemůžeme, neboť jednak zatím nedošlo ke zveřejnění přehledu z minulého roku, jednak nevíme, jaký počet žáků má ministr na mysli. V roce 2011 (.pdf, s.3) by se jím uváděnému poměru blížilo financování pro školy o 22 žácích (39 000 pro Středočeský, 31 000 pro Pardubický kraj).
S žádostí o poskytnutí podkladů, ze kterých Petr Fiala vycházel jsme se obrátili na ministerstvo.
Rozpočet (ministerstva, pozn.) v letošním roce je vyšší než v roce minulém a některé položky, kde školy pociťovaly největší krizi, jsme dokonce navýšily velmi významně. Abych uvedl příklad, ostatní neinvestiční náklady, které například zahrnují učební pomůcky, tuto položku jsme zvýšili o 124 % a takto musíme postupovat dál.
Dle státního rozpočtu na r. 2012 činil výdajový rozpočet MŠMT po vázání výdajů 135 405 904 tisíc Kč. Dle přílohy k rozpočtu na r. 2013 (pdf; str. 6677) má rozpočet ministerstva dosáhnout 140 411 693 tisíc Kč a je tedy skutečně vyšší.
Položka ostatních neinvestičních výdajů(ONIV) se zvýšila pro školy a školská zařízení zřizovaná krajem, obcí či svazkem obcí. ONIV v rozpočtu pro pro školy a školská zařízení zřizované krajem, obcí či svazkem obcí. V r. 2012 (.doc; str. 3) tato položka činila 696 729 tisíc Kč a v r. 2013(.doc; str. 3)1 563 543 tisíc Kč. Skutečně tedy došlo k navýšení přibližně o 124%.
Za současné situace tě technických problémů, které ty informační mají, samozřejmě připouštím, že ty úřady (práce, pozn.) jsou poddimenzované zhruba o 300 až o 500 lidí se blíží poddimenzovanost.
Poddimenzovanost úřadů práce přiznala v interpelacích i ministryně práce a sociálních věcí Ludmila Müllerová. Nepodařilo se nám však najít vyjádření nebo studii potvrzující počet pracovníků, kteří na úřadech chybí a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
Ta revize proběhla (smluv s aliančními partnery), ty ceny, ty ceny jsou zvýšeny ve prospěch České pošty... ne, s kontraktem, u kontraktu s ČSOB, ale s těmi aliančními partnery ostatními ano.
V oficiálnítiskové zprávě České pošty se uvádí, že revize s některými aliančními partnery proběhla už v roce 2011. Tato zpráva ovšem neobsahuje konkrétní informace o nových smlouvách ani o tom se kterými partnery jsou uzavřeny.
Přehodnocením obchodních smluv s aliančními partnery jsme u několika z nich již získali nové výhody v podobě vyšších bonusů,“ uvedl vrchní ředitel divize obchod a marketing Martin Elkán. Problémem ovšem zůstává, že tyto slova se nedají podložit relevantními fakty.
Výčet aliančních partnerů České pošty: Poštovní spořitelna (Era) - obchodní divize ČSOB. Dále pak Česká pojišťovna, Českomoravská stavební spořitelna, Raiffeisen stavební spořitelna, Sazka, Home Credit, Western Union a v pojištění cizinců také Všeobecná zdravotní pojišťovna.
My budeme postupovat důsledně tak jak jsme hlasovali v minulosti, to znamená ve směru co největšího rozkrytý, co největší transparentnosti společností, které dnes schovávají své vlastníky za anonymní akcie.
Výrok označujeme jako pravdivý, neboť při obou dvou hlasování o novele zákona o zrušení listinných akcií na majitele v roce 2010 hlasovali poslanci ČSSD v drtivé většině souladu se slovy Bohuslava Sobotky.
Pouze poslanec Jan Látka (ČSSD) hlasoval 25. února 2010 pro vrácení předloženého návrhu navrhovateli k dopracování, čímž sice nemusel být principiálně proti návrhu zákona, ale fakticky přispěl vládní koalici svým hlasem k jeho navrácení a v konečném důsledku k jeho konci.
Česká televize: "První vážný pokus o jejich zrušení si přičítají sociální demokraté spolu se Stranou zelených. Ve stejné době, tedy v roce 2009, je chtěli rušit i lidovci.
Sněmovní tisky: heslo akciová společnost / akcie
Hlasování:
To znamená, že úplně každý se přihlásit nemůže (do výběrového řízení na uvolněné posty soudců, pozn.). Jsou tam zákonné podmínky od praxe a určitých odborných zkoušek.
Zákon č. 6/2002 Sb. o soudcích a soudech, konkrétně ustanovení § 60 odst. 1 a 3 stanoví obecné předpoklady pro ustanovení soudcem. Jsou jimi státní občanství ČR, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, věk minimálně 30 let, blíže nespecifikovaná morální způsobilost a úroveň zkušeností, souhlas s ustanovením soudcem, dále vysokoškolské vzdělání v magisterském programu v oblasti práva na vysoké škole v České republice a složení odborné justiční zkoušky. Další podmínky stanoví zákon č. 451/1991 Sb., kterým se stanoví některé další předpoklady pro výkon některých funkcí ve státních orgánech České a Slovenské Federativní Republiky, České republiky a Slovenské republiky, ve znění pozdějších předpisů (tzv. lustrační zákon). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
My jsme strana, která je více jak 90 letou tradicí, má 33 tisíc členů.
Kořeny KDU-ČSL lze hledat již na přelomu 19. a 20. století. (např. Katolická národní strana na Moravě či Strana katolického lidu v Čechách apod.). Ustavující zemský sjezd Československé strany lidové v Čechách se konal ve dnech 5. a 6. ledna 1919 v Praze. První zemský sjezd na Moravě, který se konal 26. ledna 1919 v Brně, schválil návrh výkonných výborů křesťansko-sociální a katolicko-národní strany z 10. 9. 1918 na sloučení a přejmenování na Československou stranu lidovou. V důsledku rozchodu se Slovenskou ľudovou stranou došlo ke sloučení českých a moravských organizací v roce 1922 vznikem Ústředního výkonného výboru Československé strany lidové (ze zdrojů např. web KDU-ČSL, cs.wikipedia.org či knižní publikace Český politický katolicismus v letech 1848 - 2005, Politický systém českých zemí 1848-1989 a další). Historii lidové strany tedy můžeme hledat od roku 1919, což je zhruba 93 let.
Co se počtu členů týká, nejaktuálnější dohledatelnou informaci (3.6.2012) nabízí článek uveřejněný na serveru aktuálně.cz. Dle mluvčí strany Alexandry Alvarové mají lidovci 33,5 tisíce členů.
Pane Babiši, tady je váš Penam. Tady je váš Penam, který je o 21 procent v Německu levnější, než v Čechách.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož pekárenské firmy Penam, a.s. ani Penam Slovakia, a.s., které jsou součástí společnosti Agrofert, nejsou činné na německém trhu a není tedy jasné, ceny kterých produktů by měly být porovnávány.
Společnost Agrofert se totiž teprve chystá zakoupit německý řetězec pekáren Lieken, a proto není zatím možné srovnávat ceny produktů této společnosti a Penamu.
Počítá to (míra ohrožení chudobou - pozn. Demagog.cz) podle jednotné evropské metodiky, tak jak je to ve všech jiných zemích a za toho, kdo je ohrožený chudobou, se považuje ten, kdo má svůj osobní příjem menší než 60 procent průměrného příjmu v té zemi.
Výrok Jaromíra Drábka hodnotíme jako nepravdivý, neboť udává chybnou definici výpočtu míry ohrožení chudobou.
Dle evropského statistického úřadu Eurostat je míra ohrožení chudobou (angl. at-risk-poverty-rate) definována jako podíl osob s ekvivalizovaným příjmem nižším než 60 procent mediánu národního ekvivalizovaného disponibilního příjmu. Dle této definice se řídí i Český statistický úřad.
Ze statistického hlediska medián představuje odlišnou veličinu než aritmetický průměr, který zmiňuje Jaromír Drábek. Zatímco aritmetický průměr vypočítává součet všech hodnot vydělený jejich počtem, medián udává hodnotu, která se naléza uprostřed seznamu hodnot seřazeného podle velikosti.
Tak já si vzpomínám teďka na jednu maličkost, možná maličkost, pro mě to maličkost není, pro mě je to jedna ze zásadních věcí, já si myslím, že sociální demokracie ve svém programu nikdy neslibovala například to, že bude vysílat vojáky do zemí, do kterých nám nic není, jako například do Mali (...) a proto většina sociálnědemokratických poslanců zvedla ruku, já bych pro takovou věc nikdy nezvedl ruku.
Program a vládní politika ČSSD zahrnovala i takové vojenské zásahy. Působení Čechů v Mali většina poslanců ČSSD nepodpořila.
Nejprve ověřujeme, jak se ČSSD v minulosti stavěla k vojenským zásahům k zajištění globální bezpečnosti - tedy i v zemích "do kterých nám nic není".
Zahraniční politice se věnuje především dlouhodobý program strany. Aktuální dlouhodobý program ČSSD (.pdf, z roku 2005) uvádí pouze, že "řešení bezpečnostních problémů světa musí být multilaterální" (str. 19). Jeho předchůdce (.pdf, r. 2003) však vypovídá jednoznačně: přestože klade důraz na mírové řešení a prevenci konfliktů, ČSSD podle něj "podpoří i použití síly v nezbytně nutné míře na základě mandátu Rady bezpečnosti OSN" (str. 22). Pro konflikt v Mali přitom bylo kromě podpory dosavadního působení mezinárodních jednotek (např. Idnes) Radou bezpečnosti schváleno již i vyslání mírových sil OSN (web OSN).
Nejde však jen o obecná prohlášení v programu. Před invazí do Iráku např. Miloš Zeman otevřeně podporoval vojenský zásah a českou účast na něm (připomíná Český rozhlas), byť se stranický sjezd později (r. 2003, uvádí Idnes) vyjádřil jinak. I Paroubkova vláda později působení českých vojáků v zemi podporovala (vizte Český rozhlas).
Dále jsme ověřili, kolik poslanců ČSSD hlasovalo pro působení českých vojáků v Mali. Předně je třeba zmínit, že působení ozbrojených sil v zahraničí si dle Čl. 39 odst. 3 Ústavy ČR vyžaduje nadpoloviční většinu všech poslanců. Neúčast na hlasování má proto stejný efekt jako hlasování proti takovému zásahu.
Při hlasování pak pro příslušné usnesení "zvedlo ruku" pouze 27 z celkem 54 poslanců klubu ČSSD, nikoli tedy nadpoloviční většina. Samotný Paroubek přitom opravdu hlasoval proti.
Výrok poslance Paroubka je tedy v obou částech nepravdivý.
