Přehled ověřených výroků

Ivan Bartoš hovoří o anketě, která běží na pirátském online fóru. V ní může volit každý registrovaný člen strany, k dispozici má 3 hlasy, které může i změnit. Anketa sleduje, koho pirátští členové zvažují volit v příštích prezidentských volbách. K 2. srpnu 2022 hlasovalo celkem 385 uživatelů, kteří rozdali 861 hlasů. Nejvíce hlasů dostala bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová (245 hlasů), následovaná generálem Petrem Pavlem (196 hlasů) a senátorem Markem Hilšerem (152 hlasů). Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Pro zajímavost uveďme, že podobnou anketu si Piráti na svém fóru uspořádali již před minulými prezidentskými volbami v roce 2018. V 1. kole dostal nejvíce hlasů Marek Hilšer, ve 2. kole získal nejvyšší podporu Jiří Drahoš.

1. srpna 2022 vyšel průzkum agentury Median, podle kterého by nyní první kolo prezidentské volby (.pdf, str. 7) vyhrál Andrej Babiš (25,5 %), následovaný generálem ve výslužbě Petrem Pavlem (21 %). Bývalá rektorka Mendelovy univerzity Danuše Nerudová by podle téhož průzkumu skončila se 7 % na čtvrtém místě, za odborovým předákem Josefem Středulou (9 %).

22. července 2022 vydala svůj prezidentský volební model také agentura Ipsos. Podle jejího průzkumu by taktéž zvítězil Andrej Babiš (31,7 %), opět následovaný Petrem Pavlem (23,8 %). Na třetím místě by se dle těchto informací umístila Danuše Nerudová se ziskem 10,8 %.

Doplňme, že podrobnější data agentury Ipsos zveřejněná Deníkem N ukazují, že mezi voliči Pirátské strany (jejímž předsedou je Ivan Bartoš) by největší podporu získal senátor Marek Hilšer, a to necelých 33 % (Deník N, 29. července 2022, str. 8). Dle průzkumu by 18 % příznivců Pirátů dalo hlas Danuši Nerudové, stejný počet pak i Petru Pavlovi. Pro kontext zmiňme, že ani jeden ze dvou hlavních favoritů prezidentských voleb oficiálně kampaň neoznámil. Petr Pavel se podle médií k oznámení kandidatury chystá na konci prázdnin, Andrej Babiš až na začátku listopadu.

Skupina poslanců z řad KDU-ČSL, ANO, ODS, TOP 09 a SPD podala 27. července návrh novely (.pdf) Listiny základních práv a svobod, kterým chce ústavně zakotvit ochranu manželství jako „svazku muže a ženy“ (.pdf, str. 2, 10). Nyní musí návrh zákona projednat vláda.

V důvodové zprávě (.pdf, str. 3–6) předkladatelé novely například argumentují tím, že manželství muže a ženy poskytuje optimální prostředí pro výchovu dětí. Manželský svazek muže a ženy označují za jeden ze základních stavebních prvků úplné rodiny a dodávají, že „každý historický pokus odbourat některou z funkcí rodiny a přenést ji na jinou entitu je znám svými škodlivými důsledky pro jednotlivce, zvláště pro dotčené děti, i pro společnost (…)“. V dokumentu pak poslanci odkazují na několik studií, kterými se snaží doložit svá tvrzení, že pro vývoj dětí je důležitá přítomnost dvou rodičů rozdílného pohlaví. 

Poslankyně Barbora Urbanová na svém twitteru dále upřesňuje, že autoři novely např. použili jen citace ze studie americké profesorky Charlotte Patterson, které jejich postoje podporují, zároveň ale opomněli zmínit závěry této studie, které jsou s jejich tvrzeními naopak v rozporu.

V důvodové zprávě je Charlotte Patterson citována takto (.pdf, str. 6): „Teorie psychologického vývoje tradičně zdůrazňovaly charakteristické přínosy matek i otců pro zdravý osobní a sociální vývoj jejich dětí. Proto mnoho teorií predikuje negativní výsledky pro děti, které jsou vychovávány v prostředích, která neposkytují tyto dva typy vstupů.“ Jedná se nicméně o citaci z úvodní části studie, která popisuje rozdílné odborné náhledy na tuto problematiku.

V samotné studii z roku 2009 (str. 141–182) pak Charlotte Patterson shrnuje (str. 173), že výsledky jejího výzkumu „ukázaly, že – napříč rozmanitou škálou hodnocení, zahrnující míru adaptace adolescentů v prostředí, jejich školní fungování, delikventní chování, vystavení šikaně, užívání návykových látek a dále i kvalitu vztahů s rodinou a vrstevníky – se adolescenti s oběma rodiči ženského pohlaví výrazně nelišili od reprezentativního souboru adolescentů žijících s rodiči různého pohlaví“. V části, která se věnuje významu výzkumu pro oblast legislativy a veřejné politiky (str. 176–177), poté Patterson zmiňuje: „Jak ukázali Pawelski a kol. (2006), právní uznání vztahů párů stejného pohlaví se může ukázat prospěšné jak pro stejnopohlavní páry, tak pro jejich děti.“

V dalším článku Charlotte Patterson z roku 1992, na který důvodová zpráva (.pdf, str. 6) také odkazuje, se na začátku závěru píše: „Neexistuje žádný důkaz, že je vývoj dětí gayských a lesbických rodičů v jakémkoli významném ohledu ohrožen ve srovnání s vývojem u dětí heterosexuálních rodičů (…).“ Podobná formulace stojí i v závěru článku: „Dosavadní důkazy naznačují, že domácí prostředí poskytované gayskými a lesbickými rodiči podporuje a umožňuje psychosociální růst dětí stejně, jako domácí prostředí poskytované heterosexuálními rodiči.”

Sama Barbora Urbanová poté na twitteru dokládá i článek Americké psychologické asociace, kde se o Charlotte Patterson píše jako o jedné z prvních výzkumnic, která vyvrátila převládající přesvědčení, že děti gayů a leseb vykazují narušený psychosociální vývoj ve srovnání s dětmi heterosexuálních párů. 

Důvodová zpráva novely se tedy opravdu odkazuje na některé studie, které došly k zjištěním opačným, než prezentují předkladatelé změny ústavního zákona. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako pravdivý.

V sobotu 23. července proběhl mimořádný sněm Starostů a nezávislých, na kterém Vít Rakušan obhájil funkci předsedy. Důvodem k uspořádání sněmu byla tzv. kauza Dozimetr, tedy obvinění pražského politika z hnutí STAN Petra Hlubučka kvůli hospodaření Dopravního podniku hl. m. Prahy, a také neobsazené pozice ve vedení hnutí.

Na sněmu došlo k úpravě stanov hnutí, která podle tiskové zprávy STAN posílila pravomoc dozorčí rady a navýšila počet jejích členů ze tří na pět. Úprava by měla dále umožnit lépe dohlížet na dodržování právních i vnitřních předpisů hnutí. Nově bude dozorčí rada kontrolovat přijímané dary a bude moci rozhodovat o jejich případném vrácení.

Přesné znění nových stanov se nám však ve veřejně dostupných zdrojích nepodařilo dohledat. K 28. červenci mělo hnutí STAN na svém webu pouze starší verzi z roku 2021. Uveďme, že podle těchto stanov je dozorčí rada „kontrolním a revizním orgánem Hnutí, dohlíží na hospodářskou a správní činnost na příslušné úrovni“ (.pdf, str. 18).

Z výše uvedeného vyplývá, že hnutí STAN skutečně rozšířilo pravomoci dozorčí rady. Část výroku ohledně členských podnětů a otevřenosti pro členskou základnu ovšem v dostupných zdrojích nelze ověřit. K této záležitosti se veřejně vyjádřil pouze samotný Vít Rakušan, který řekl: „V rámci úpravy stanov jsme připravili rozšíření pravomocí naší Dozorčí rady, která nově bude moci pracovat přímo se stížnostmi členů a příznivců hnutí (…).“ Obrátili jsme se proto na hnutí STAN, které odpovědělo, že nám stanovy poskytnout nemůže, protože prochází kontrolou Ministerstva vnitra. To dle zákona č. 424/1991 Sb. vede řízení o registraci změny stanov politických stran a hnutí. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Podle stanov hnutí STAN z roku 2021 je statutárním orgánem hnutí (v době mezi konáním stranických sněmů) předsednictvo, „které je plně odpovědné za činnost hnutí“. Předsednictvo se přitom skládá z volených členů, o jejichž počtu rozhoduje celorepublikový stranický sněm, a dále z členů „z titulu funkce“ (jako jsou zástupci parlamentních klubů). Taktéž předseda Starostů pro Liberecký kraj (SLK), což je regionální hnutí zastupující krajskou buňku STAN, má vyhrazené místo v předsednictvu (.pdf, str. 53–54).

Mezi hlavní pravomoci předsednictva například patří schvalování rozpočtu, rozpočtových pravidel a výroční zprávy hnutí; schvalování kandidátních listin nebo také navrhování kandidátů do zastupitelských sborů, do vlády ČR a do dalších významných ústavních funkcí.

Abychom mohli posoudit vliv či zastoupení členů krajských organizací v předsednictvu v čase, je potřeba znát i rozložení předsednictva z minulých let. V rámci našeho hodnocení jsme vycházeli z dat Rejstříku politických stran a politických hnutí, který vede Ministerstvo vnitra (dané informace lze nalézt po vypsání názvu hnutí v sekci Historie hnutí). V potaz jsme vzali pouze roky 2009 až 2022, v roce 2009 se totiž hnutí STAN přetransformovalo do současné celorepublikové podoby. Před rokem 2009 působilo hnutí pouze na regionální úrovni (zejména ve Zlínském kraji), a to pod názvem Nezávislí starostové pro kraj. Informace o tom, z jakého krajského sdružení hnutí STAN jednotliví členové předsednictva pocházejí, jsme našli na oficiálním webu hnutí, případně prostřednictvím jeho archivované verze.

V následujícím přehledu uvádíme počet členů předsednictva z jednotlivých krajů vždy ke konci daného roku. Výjimkou je jen letošní rok, kde jsme již zohlednili nové vedení, které si hnutí STAN zvolilo 23. července.

Jak jsme již uvedli výše, Starostové a nezávislí mají ve svém předsednictvu i zástupce obou komor parlamentu a hnutí SLK, se kterým spolupracují. V rejstříku Ministerstva vnitra ale tito členové předsednictva zmíněni nejsou, proto jsme je do naší tabulky nezahrnuli. Z titulu funkce zasedal (.pdf, str. 1) dříve v předsednictvu např. i Miroslav Kalousek. S TOP 09, v níž byl tento bývalý ministr financí 1. místopředsedou a později předsedou, hnutí STAN do roku 2016 úzce spolupracovalo. Ani jeho jméno nefiguruje v rejstříku ministerstva, a tak jsme ani jeho do naší tabulky nezapočítali. Navíc jako zástupce TOP 09 nemohl být součástí žádné krajské organizace Starostů a nezávislých.

Z tabulky lze vyčíst, že nejvíce zastoupenými kraji v čase jsou právě Zlínský a Středočeský kraj. Do konce roku 2013 v předsednictvu dominovali zástupci Zlínského kraje, situace se ale následně vyrovnala a od roku 2016 Středočeský kraj převažuje. Na posledním republikovém sněmu dokonce zlínská krajská buňka nezískala ani jednoho zástupce ve vedení hnutí. Poprvé od vzniku hnutí STAN se do vedení hnutí nedostal ani bývalý předseda a člen zlínské organizace Petr Gazdík. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Vít Rakušan mluví o výsledcích mimořádného republikového sněmu hnutí STAN, který proběhl v sobotu 23. července. Svým výrokem poukazuje na to, že delegáti volbou nového vedení hnutí dosáhli „širokého regionální rozkročení,“ a STAN podle něj tedy není hnutím s dominantním vlivem určitých krajských organizací (zlínská, liberecká, středočeská).

Staronovým předsedou po sněmu zůstal Vít Rakušan, který obhájil svůj post se 292 hlasy ze 297 hlasujících. Ve své volbě neměl vyzyvatele. Rakušan svou politickou kariéru začal jako starosta Kolína v roce 2010 a od roku 2012 působil jako zastupitel Středočeského kraje. V roce 2017 se pak za tento kraj stal také poslancem. V loňských volbách vedl středočeskou kandidátku. 

Prvním místopředsedou byl zvolen Lukáš Vlček, který obdržel 292 hlasů ze 294 hlasujících. Lukáš Vlček působil od roku 2006 jako starosta města Pacov. Roku 2008 se stal také zastupitelem kraje Vysočina a v roce 2020 poté náměstkem tamního hejtmana. Ve volbách do Poslanecké sněmovny v roce 2021 byl zvolen lídrem kandidátky STAN právě na Vysočině.

Místopředsedkyní STAN se stala i Michaela Šebelová. Ta se v roce 2014 stala místostarostkou obce Kunčice pod Ondřejníkem, o čtyři roky později pak starostkou. Zároveň je členkou krajského výboru hnutí STAN v Moravskoslezském kraji.

Řadovým místopředsedou se stal dosavadní 1. místopředseda Jan Farský, který od roku 2006 působil jako starosta města Semily v Libereckém kraji. V roce 2010 se stal také poslancem. Jan Farský byl lídrem liberecké kandidátky v loňských volbách, v únoru 2022 se ale mandátu poslance vzdal kvůli studijní stáži.

Novým místopředsedou se stal Pavel Čížek, který byl už v roce 2000 jedním z členů zastupitelstva v Plzeňském kraji. Od té doby působil například jako starosta města Spálené Poříčí nebo jako náměstek plzeňského hejtmana pro oblast dopravy. Zároveň je předsedou krajského výboru hnutí STAN v Plzeňském kraji.

Posledním místopředsedou se stal Jan Lacina, který už od roku 2014 působil jako místostarosta Prahy 6. V loňských sněmovních volbách byl lídrem pražské kandidátky STAN a stal se poslancem.

Součástí původního vedení hnutí byl Petr Gazdík, který zastupoval Zlínský kraj, ale momentálně je spojován s lidmi okolo kauzy Dozimetr. Předchozími místopředsedy byli také poslankyně Věra Kovářová ze Středočeského kraje a starosta Dolních Břežan a zastupitel Středočeského kraje Věslav Michalik, který zemřel v červnu 2022.

Vláda Petra Fialy 18. května 2022 schválila (.pdf) návrh novely zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, kterou předložilo Ministerstvo vnitra. O den později byl návrh novely předložen Sněmovně a rozeslán poslancům.

Poslanecká sněmovna tuto novelu schválila 20. července 2022 a nyní se čeká na rozhodnutí Senátu.

Uveďme, že zmíněný informační zákon slouží jako nástroj pro kontrolu státních úřadů ze strany veřejnosti. Každý občan má podle zmíněného zákona právo požadovat od jednotlivých úřadů informace o jejich činnosti.

Na základě novely (.pdf) musí nově vymezené veřejné podniky sdělovat informace o platech a odměnách vysokých státních úředníků, členů dozorčích rad apod. Veřejné podniky pak novela vymezuje (.pdf, str. 2) jako podnik, který „vykonává relevantní činnost podle zákona o zadávání veřejných zakázek“, nebo ve kterém má státní orgán či veřejná instituce dominantní vliv. Podle poslance Jakuba Michálka (Piráti) se nová povinnost bude týkat např. společnosti ČEZ.

Předchozí vláda Andreje Babiše taktéž schválila (.pdf) změnu zákona č. 106/1999 Sb. a návrh této novely předložila Sněmovně 31. března 2021. Jeho projednávání však přerušil konec minulého volebního období ještě předtím, než proběhlo první čtení. Novelu informačního zákona dříve také předložilo někdejší první vládě Andreje Babiše Ministerstvo vnitra, a to v dubnu 2018. Sněmovně ji pak ministerstvo předložilo na podzim 2019, 9. března 2021 k ní poté Jan Hamáček (ČSSD) předložil pozměňovací návrh, který obsahoval některé pasáže (.pdf, str. 7), jež se objevily i ve vládním návrhu z konce letošního března (.pdf, str. 8).

Takto navrhovaná změna zákona vyvolala kontroverzi, jelikož by udělila výjimku Kanceláři prezidenta republiky. Její vedení (konkrétně kancléř Vratislav Mynář) by tak rozhodovalo o stížnostech žadatelů, kteří od ní nedostali dané informace. Uveďme, že pokud některý úřad neposkytne občanovi požadovanou informaci, může se tento žadatel obrátit na nadřízený úřad. Kancelář prezidenta republiky ale žádný nadřízený úřad nemá, a některé žádosti tak v minulosti musel řešit až soud. 

Doplňme, že od začátku roku 2020 rozhoduje v případě Kanceláře prezidenta republiky o stížnostech Úřad pro ochranu osobních údajů. Do zákona se tato změna dostala při schválení novely č. 111/2019 Sb., a to díky pozměňovacímu návrhu (.pdf, str. 18–20) pirátského poslance Jakuba Michálka. Uveďme, že tuto novelu, která upravila i řadu dalších zákonů v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, předložila Sněmovně ještě první vláda Andreje Babiše. Další tehdejší změny informačního zákona se týkaly především výjimek při poskytování údajů, které by mohly „ohrozit ochranu utajovaných informací“ nebo např. ohrozit účel trestního řízení či činnost zpravodajských služeb.

Pro úplnost uveďme, že za druhé vlády Andreje Babiše došlo ještě ke schválení celkem tří zákonů, které kromě jiných novelizovaly také informační zákon. Ani v jednom případě se nicméně nejednalo o komplexní novelu či „revizi“ zákona č. 106/1999 Sb., ale jen o dílčí úpravy.

Ministerstvo vnitra tedy za předchozí vlády přišlo s revizí zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Vládě Andreje Babiše se revizi informačního zákona nepodařilo projednat v Poslanecké sněmovně, a tedy ani prosadit. Výrok Víta Rakušana proto hodnotíme jako pravdivý.

Takzvaný lustrační zákon, tedy zákon č. 451/1991 Sb., zakazuje bývalým agentům či spolupracovníkům Státní bezpečnosti, členům Lidových milicí nebo vysoce postaveným komunistickým úředníkům vykonávat důležité státní funkce, funkce u některých soudů či ve veřejnoprávních médiích. 

Pro úplnost uveďme, že na podzim 2014 politici přijali zákon č. 234/2014 Sb., o státní službě a související doprovodné normy, které přesněji vymezily, kdo osvědčení předkládat musí a kdo nikoliv. Někdejší vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL tehdy prosadila, že se daná povinnost nebude vztahovat na ministry. Před jmenováním Sobotkovy vlády přitom předkládali prezidentovi čisté lustrační osvědčení ministři všech předchozích vlád. Spory o to, zda zákon jasně říká, že ministři musí toto osvědčení mít, se objevily právě v roce 2014, kdy se stal ministrem financí Andrej Babiš vedený ve slovenských archivech jako agent StB. Dodejme, že jeho jmenování tehdy prezident Zeman podmínil tím, že Sněmovna v prvním čtení schválí zmiňovaný zákon o státní službě.

Ministerstvo vnitra pod vedením Víta Rakušana 22. července oznámilo, že vypracovalo návrh (.docx) novely lustračního zákona. Podle návrhu by se ministři a jejich náměstci museli před svým jmenováním do funkce prokázat čistým lustračním osvědčením. Nyní je návrh v připomínkovém řízení.

Co se týče novely zákona, který se zabývá dohledem nad politickými stranami, Ministerstvo vnitra 20. července uvedlo, že navrhuje změnu ve fungování Úřadu pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí. Zmiňme, že tento úřad vznikl 1. ledna 2017, kdy vešla v účinnost novela zákona č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách.

Ministerstvo vnitra v tiskové zprávě píše: „Hlavním principem návrhu je posílení kolektivního prvku ve vedení úřadu vytvořením tzv. Schůze úřadu. Půjde o vrcholný orgán tvořený předsedou a dalšími členy úřadu, který bude mít nově svěřené klíčové kompetence v oblasti koordinace dohledové a metodické činnosti úřadu." Vít Rakušan uvedl, že ministerstvo chce touto novelou reagovat na poznatky z praxe a zjištěné nedostatky. Návrh (.docx) je nyní taktéž v meziresortním připomínkovém řízení.

Jakub Černý z organizace Rekonstrukce státu se 21. července 2022 vyjádřil pro Deník N. Podle něj je systém, kdy je předseda dohledového úřadu jeho „zcela klíčovou postavou“, rizikový. Černý nepřímo podpořil návrh na posílení kolektivního prvku úřadu tím, že řekl: „Když svěříte agendu dohledu nad férovými volbami a nad stranami do rukou jediného člověka, může to být zneužito.“ Později Černý v příspěvku na twitteru napsal, že novela „je opravdu dobrá a nezbytná“ a Víta Rakušana za ni skutečně pochválil.

Dodejme, že Rekonstrukce státu již dříve ve svém jednostránkovém dokumentu (.pdf) psala o předsedovi dohledového úřadu jako o „neomezeném pánovi úřadu" a dále také o nutnosti kolektivizace rozhodování.

Ministerstvo vnitra tedy obě novely připravilo. K novele, která se zabývá dohledem nad politickými stranami, se kladně vyjádřila i organizace Rekonstrukce státu. Výrok ministra vnitra Rakušana tak hodnotíme jako pravdivý.

Staronový předseda Starostů a nezávislých Vít Rakušan hovořil o postojích svého hnutí na volebním sjezdu 23. července. Ve svém proslovu zmínil mimo jiné to, že hnutí je pro přijetí eura.

Přijetí eura je v České republice tématem, které se probírá již od vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zmiňme, že vstupem do EU se Česká republika zavázala společnou měnu přijmout. Společnou měnu však země může přijmout až ve chvíli, kdy plní tzv. maastrichtská konvergenční kritéria, která zahrnují například stabilitu kurzu nebo cen. Česká republika tato kritéria nesplňuje.

Důležitost tématu přijetí eura se často ukazuje v období volebních kampaní převážně při volbách do Poslanecké sněmovny. Proto za výchozí bod porovnávání postojů stran využijeme právě volební programy z posledních sněmovních voleb, tedy těch z podzimu 2021.

Koalice Pirátů a Starostů a nezávislých měla v roce 2021 ve svém programu zakotveno spuštění přípravy pro přijetí eura a usilování o vstup ČR do tzv. mechanismu ERM II. Ten představuje mechanismus fixování kurzu dané měny na euro a jeho základním cílem je zajistit, aby kolísání směnných kurzů mezi eurem a ostatními měnami EU nenarušilo hospodářskou stabilitu jednotného trhu Unie. Jedná se o jakýsi předstupeň členství v eurozóně. 

Můžeme tedy říci, že Starostové si svůj pozitivní pohled k euru drží. Také druhá ze stran této koalice, tedy Piráti, nahlíží na euro pozitivně. Přitom však také poukazují na možné strukturální problémy eurozóny. Obě strany jsou však obecně pro přijetí eura. Doplňme, že při skládání současné vlády v tomto ohledu koalice PirSTAN ustoupila koalici SPOLU a uznala, že v programovém prohlášení vlády na tyto 4 roky nemá zatím přijetí eura své místo. To převážně z důvodu, že Česká republika neplní kritéria pro přijetí eura.

Druhá z vládních koalic, tedy koalice SPOLU, je v pohledu na přijetí eura rozdělenější. Pokud se podíváme na program (.pdf) této koalice ke sněmovním volbám v loňském roce, přímé kroky k přijetí či jasné odmítnutí eura v něm nenajdeme. Program obsahuje pouze bod, který slibuje, že by firmy mohly mít možnost účtovat v eurech. Koaliční strana TOP 09 však již delší dobu upozorňuje na výhody přijetí eura a staví se k němu pozitivně, například ve spojitosti se současnou vysokou inflací nebo oživením ekonomiky. 

Druhá strana koalice SPOLU KDU-ČSL na svém webu v roce 2019 uvedla, že euro považuje „za důležitou součást“ ekonomické stability i bezpečnosti ČR. Zároveň nicméně zdůrazňuje nutnost odborné diskuze a celospolečenské debaty. Dodejme, že přijetí eura podpořila KDU-ČSL v roce 2019 na svém celorepublikovém sjezdu.

Co se týče eura, v koalici SPOLU je problematickou stranou ODS, která se k jeho přijetí dlouhodobě staví odmítavě. Občanská iniciativa Euro v Česku vydala v roce 2020 dokument (.pdf) založený na vyjádřeních sněmovních stran. ODS je v této zprávě označena (.pdf, str. 11) za odpůrce eura, jmenovitě například Alexandr Vondra nebo Jan Zahradil.

ODS byla primárně proti tomu, aby státy měly povinnost euro přijmout. Jediné dva státy, které měly vyjednánu výjimku, byly Dánsko a Velká Británie. Například v programu ODS ve volbách v roce 2017 se tato strana zasazovala o vyjednání takovéto trvalé výjimky také pro Českou republiku. V dnešní době můžeme zmínit také vyjádření předsedy Senátu Miloše Vystrčila. Ten společně s bývalým ministrem Karlem Havlíčkem (ANO) označil zavedení eura v současné době za nevýhodné a nereálné. 

Mezi strany, které stojí jasně proti euru, patří Svoboda a přímá demokracie (SPD). Podle hnutí by přijetí eura znamenalo „rozvrat“ českého hospodářství a přineslo by povinnost „platit za krachující státy eurozóny“.

Hnutí ANO 2011 ve svém programu (.pdf, str. 6) k volbám 2021 také vystupovalo proti přijetí eura. Program uvádí: „Nevyměníme českou korunu za euro (…). Nikdy nepřipustíme, abychom ztratili samostatnost v měnové a hospodářské politice a abychom ručili za dluhy států eurozóny.“ Zmiňme také, že v roce 2017 se hnutí vyjádřilo, že závazek k přijetí měny nezpochybňuje, ovšem situace není v danou dobu vhodná.

Závěrem shrňme, že výrok Víta Rakušana hodnotíme jako nepravdivý, jelikož kromě hnutí STAN svůj názor na přijetí eura jasně prezentují i hnutí ANO a SPD, která se k němu staví odmítavě, podobně je tomu i u ODS. Kladný postoj k euru pak kromě hnutí STAN jasně deklaruje i TOP 09. Doplňme, že KDU-ČSL se ke společné evropské měně také staví pozitivně, na jejím webu nicméně nelze dohledat tak jasná aktuální vyjádření, jako je tomu např. u TOP 09. Zároveň lidovci na webu zmiňují nutnost další diskuze ohledně přijetí eura. Piráti pak zavedení eura podporují, zároveň nicméně upozorňují i na možná rizika a strukturální problémy eurozóny.

Nejprve uveďme kontext výroku. V sobotu 23. července se v Hradci Králové konal mimořádný sněm hnutí Starostové a nezávislí, kde si delegáti volili nové vedení. Sjezd hnutí byl mimo jiné reakcí na nedávnou kauzu okolo pražského radního za hnutí STAN Petra Hlubučka a neobsazené pozice ve vedení hnutí.

Dosavadní předseda hnutí STAN Rakušan svou funkci obhájil, obsazení pozic místopředsedů se ale výrazně obměnilo. Na minulém sjezdu ze srpna roku 2021 připadly pozice místopředsedů Janu Farskému, Petru Gazdíkovi, Věře Kovářové, Věslavu Michalikovi a Stanislavu Polčákovi. Vedení hnutí se ale postupně rozpadlo. Europoslanec Polčák a bývalý ministr školství Gazdík totiž letos na své funkce v hnutí rezignovali a dlouholetý starosta Dolních Břežan Michalik v červnu nečekaně zemřel. Pouze Jan Farský svou pozici místopředsedy úspěšně obhájil, ačkoliv již není prvním místopředsedou, ale řadovým místopředsedou.

V našem hodnocení se podíváme na to, zda můžeme těchto pět politiků považovat za „otce zakladatele“, jak uvádí Vít Rakušan. Bude nás tedy zajímat, zda stáli při zrodu tohoto hnutí. Zároveň se zaměříme na to, jestli stáli ve vedení hnutí delší dobu.

Počátky hnutí

Historie Starostů a nezávislých se datuje k roku 2004, kdy v obci Suchá Loz ve Zlínském kraji vzniklo hnutí Nezávislí starostové pro kraj (informace lze po vypsání názvu hnutí dohledat v rejstříku Ministerstva vnitra v sekci Historie hnutí). Místopředsedou byl i tehdejší starosta Suché Loze Petr Gazdík.

Hnutí se nejprve soustředilo pouze na regionální politiku, v roce 2009 se ale přetransformovalo na celostátní uskupení, a to pod dnes již známým názvem Starostové a nezávislí. Dosavadního předsedu Josefa Zichu vystřídal téhož roku Petr Gazdík. Místopředsedou se v roce 2009 stal i Stanislav Polčák, kterého například Jan Dobrovský a Jindřich Šídlo (audio, čas 10:40) či zpravodajský server E15.cz označují za jednoho ze zakladatelů celého hnutí. Stanislav Polčák zastával pozici místopředsedy hnutí až do letošního roku s výjimkou období mezi lety 2017 a 2021.

Celostátní působnost

Hned v roce 2009 kandidovali Starostové a nezávislí společně se stranou ALTERNATIVA do Evropského parlamentu. Ve stejném roce se hnutí dohodlo na úzké spolupráci se stranou TOP 09, která v různých podobách vydržela až do konce roku 2016. Mezitím se v roce 2014 stala místopředsedkyní hnutí i Věra Kovářová. Ve své funkci vydržela nepřetržitě až do nedávného sněmu, přičemž členkou širšího předsednictva hnutí STAN se současná místopředsedkyně Poslanecké sněmovny stala již v roce 2011.

Po ukončení spolupráce s TOP 09 v roce 2017 vyrazili nakonec Starostové a nezávislí do boje o poslanecká křesla jako samostatný subjekt. Do Sněmovny se tehdy těsně dostali. O čtyři roky později kandidovali do sněmovních voleb společně s Piráty.

Vraťme se ještě k Petru Gazdíkovi. Ten vydržel v pozici šéfa hnutí nejprve od roku 2009 do roku 2014, kdy ho nahradil hejtman Libereckého kraje Martin Půta. O dva roky později se nicméně do čela hnutí vrátil Petr Gazdík, a to poté, co Martin Půta na svou funkci kvůli obvinění z přijetí úplatku rezignoval. V roce 2019 předal Petr Gazdík svou předsednickou pozici Vítu Rakušanovi a sám zasedl v místopředsednictvu.

Starostové pro Liberecký kraj

Specifickou roli má při hnutí STAN hnutí Starostové pro Liberecký kraj (SLK), ze kterého pochází Jan Farský. Tato hnutí mají mezi sebou uzavřenou specifickou spolupráci.

Hnutí SLK vzniklo v roce 2008 a právě Jan Farský, tehdejší starosta města Semily, byl přibližně rok a půl jeho prvním předsedou. Následně až do roku 2017 působil v místopředsednictvu tohoto hnutí. Předsedou SLK je v současnosti již zmiňovaný Martin Půta.

Když šli v roce 2017 Starostové a nezávislí samostatně do sněmovních voleb, stal se jejich volebním lídrem právě Jan Farský. Ačkoliv v té době nebyl ve vedení hnutí STAN, měl za sebou již sedmiletou zkušenost práce poslance. Do Sněmovny byl totiž zvolen v letech 2010 a 2013, v obou případech na kandidátce TOP 09, se kterou hnutí STAN v té době spolupracovalo. Do vedení hnutí STAN se Jan Farský poprvé dostal až v roce 2019, kdy byl zvolen prvním místopředsedou.

Význam Věslava Michalika

Poslední člen bývalého vedení, kterému jsme se ještě podrobněji nevěnovali, je již zesnulý Věslav Michalik. Pozici místopředsedy zastával od roku 2021, v širším předsednictvu byl ale již od roku 2014.

I přesto, že Věslav Michalik nepůsobil ve vedení hnutí od jeho celostátního vzniku v roce 2009, považují ho za jednoho ze zakladatelů Starostů a nezávislých nejen některá média, ale i samotný Petr Gazdík. „Určitě je jedním z otců zakladatelů hnutí STAN“, uvedl po jeho smrti Gazdík.

Závěr

O všech pěti členech místopředsednictva, které zvolili delegáti na sjezdu v loňském létě, můžeme říci, že zhruba od roku 2009 patřili mezi významné postavy hnutí. Připomeňme, že v roce 2009 se tehdejší Nezávislí starostové pro kraj přetransformovali na Starosty a nezávislé, jak je známe dnes.

Petr Gazdík stál nejen u zrodu předchůdce hnutí STAN, v roce 2009 dokonce na dlouhou dobu usedl jakožto předseda do jeho čela. Ve stejném roce se stal místopředsedou i Stanislav Polčák, kterého navíc některá média označují přímo za jednoho ze zakladatelů celého projektu.

O dva roky později se do širšího předsednictva dostala i Věra Kovářová, roku 2014 pak usedla i do funkce místopředsedkyně hnutí. Poněkud specifickou roli měl Jan Farský. Ten totiž v době zakládání hnutí působil ve vedení hnutí SLK, které s hnutím STAN spolupracuje. Věslav Michalik se pak v širším předsednictvu objevil až v roce 2014, místopředsedou se stal dokonce o dalších sedm let později. Jeho role v hnutí byla ale významná, samotný Petr Gazdík ho označil za „jednoho z otců zakladatelů“.

Bývalé vedení Starostů a nezávislých tedy můžeme označit jako „linii otců zakladatelů“, jak uvádí Vít Rakušan. Za pravdivé lze považovat i to, že se vedení podle Rakušana „příliš neměnilo“. Petr Gazdík působil ve vedení nepřetržitě od prvních počátků, Věra Kovářová a Stanislav Polčák byli místopředsedy více než osm let. Jan Farský je ve vedení relativně krátce, konkrétně od roku 2019, předtím ale působil ve vedení spolupracujícího hnutí SLK. Pouze o Věslavu Michalikovi bychom mohli říci, že byl místopředsedou poměrně krátce.