Například velmi často jsme byli obdivováni a i tázáni ostatními kolegy z Evropského parlamentu na to, jaký máme perfektní systém pro očkování populace nebo jak máme dobrou páteřní síť nemocnic, takže na Česko v té době bylo nahlíženo jako na střední zemi prosperující. (v době europoslaneckého mandátu Jany Bobošíkové - pozn. Demagog.cz)
Bohužel se nám nepodařilo dohledat informace, které by se týkaly uvedeného tvrzení Jany Bobošíkové. Proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.
Když jsem přebíral vládu v době nutnosti dokončit evropské předsednictví, tak jsem velmi stál o to, aby platil ten princip - na summity jezdí premiér.
Výrok hodnotíme na základě dohledaných vyjádření Jana Fischera z června 2009 jako pravdivý,
Vláda Jana Fischera skutečně vznikla během českého předsednictví Evropské unii během 1. pololetí roku 2009, když v tomto čase byla vyslovena nedůvěra vládě Mirka Topolánka.
Důvěra byla vládě Jana Fischera vyslovena 7. června 2009. Co se týče summitů, Jan Fischer v Poslanecké sněmovně již při hlasování o důvěře uvedl: " Za jednu z hlavních priorit si vláda vytkla důstojné a profesionální dokončení českého předsednictví Radě Evropské unie. Blížící se vrcholný summit Evropské unie dne 18. a 19. června tohoto roku předznamenává závěr našeho půlročního předsednictví a já vás ujišťuji, že vláda i já sám osobně učiníme prostřednictvím řady jednání na vrcholné úrovni před samotným summitem vše, co je v našich silách, abychom zajistili úspěšné zakončení jedné z nejvýznamnějších misí našeho porevolučního vývoje. "
Zastoupení na tomto summitu se řešilo na politické scéně následně, prezident Klaus vyjádřil názor, že by měl ČR reprezentovat právě premiér Fischer. Ten to prostřednictvím svého mluvčího komentoval následovně: "Postoj prezidenta republiky k otázce řízení červnové rady vítám. Je konzistentní s mým otevřeně deklarovaným přístupem." Z tohoto vyjádření vyplývá, že Fischer se svou účastí na tomto summitu víceméně počítal.
Na samotném summitu ČR reprezentoval skutečně premiér Jan Fischer.
... prezidenta Masaryka, který za první republiky kvůli takzvané lihové aféře odmítl podat ruku senátoru Práškovi. Nic víc, nic míň. Odmítl veřejně podat ruku. A ten senátor odešel.
Karel Prášek byl předseda Senátu a dříve i ministr zemědělství. Byl zapleten do lihové aféry a na znamení neúcty ho prezident Masaryk nepozval jako představitele Senátu na tradiční novoroční oběd. Hovoří se o tom například v přepisu pořadu Historie.cs České televize, stejnou informaci najdeme i v dobovém tisku, konkrétně týdeníku Přítomnost z 24.1.1924 (strana 13). Ve vydání z dalšího týdne se již píše, že senátor ostranil své tělo z předsednického křesla senátu (strana 14).
Je dohledatelná ovšem i informace, že Masaryk odmítl Práškovi demonstrativně podat ruku.
K odstoupení však nevedlo "pouhé" nepodání ruky, bylo to silnější vyjádření nesouhlasu. Výrok tedy hodnotíme jako zavádějící.
Podle české ústavy jak veto prezidenta, tak i vrácení Senátem může být velmi lehce přehlasováno, zatímco v jiných zemích musí být aspoň dvoutřetinová nebo silnější většina, tak v tomto případě je pouze absolutní většina zvolených poslanců.
Ústava ČR skutečně umožňuje přehlasovat prezidentovo veto poměrně snadno, tedy absolutní většinou všech poslanců (čl. 50 odst. 2). To samé platí pro přehlasování senátního zamítnutí (čl. 47 odst. 1) či pozměnění (odst. 2).
Příklady států užívajících silnějšího veta jsou:
Polsko, kde (dle ústavy, angl., čl. 122 odst. 5) zákon, vrácený prezidentem může být schválen většinou 3/5 přítomných poslanců (za přítomnosti poloviny);
Ukrajina, kde (dle čl. 94 ústavy, angl.) je k přehlasování třeba většina 2/3 všech členů parlamentu;
USA, kde (dle čl. 1 odd. 7 ústavy, angl. překlad např. zde) je potřeba 2/3 většina v obou komorách.
Tak za naší vlády ta sleva (na dani u pracujících důchodců, pozn.) uplatňována nebyla.
Slevu na dani z příjmů fyzických a právnických osob upravil zákon č. 261/2007 Sb., o stabilizaci veřejných rozpočtů, který novelizoval § 35 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů.
ČSSD vládla do 16.8.2006 (vláda Jiřího Paroubka).
Tato úprava tedy byla schválena až po vstupu ČSSD do opozice a za jejich vlády tedy nemohla být uplatňována.
U nás je 6 200 až 300 osob zhruba, které jsou odsouzeny k výkonu trestu a nenastoupily výkon trestu.
Na základě infromací Vězeňské služby ČR hodnotíme výrok jako nepravdivý.
Infomace o aktuálním počtu nenastoupených výkonů trestu není z veřejných zdrojů dohledatelná. Oslovili jsme proto tiskový odbor Vězeňské služby ČR s dotazem o aktuálním počtu osob odsouzených k výkonu trestu, které jej doposud nenastoupily. Odpověď přikládame níže:
"Dobrý den,
počet osob, které nenastoupily do výkonu trestu odnětí svobody, činí 4 368.
S pozdravem
vrchní komisař
kpt. Ing. Mgr. Gabriela Pohlová
tisková mluvčí"
Na základě těchto informací hodnotíme výrok jako nepravdivý.
..že se dohodly oba dva národní parlamenty, ve kterém tedy shodou okolností my oba dva jsme seděli, já v České národní radě, pan premiér Fico v Národní radě Slovenské republiky (v době dohody o rozdělení Československa, pozn.).
Na základě dohledaných informací o zisku mandátu obou premiérů v roce 1992 a schváleného zákona o rozpadu ČSFR hodnotíme výrok jako pravdivý.
Petr Nečas byl zvolen ve volbách v červnu 1992 do České národní rady v Severomoravském kraji.
Životopis Roberta Fica uvádí, že byl jako poslanec zvolen také v roce 1992 do Národní rady Slovenské republiky.
Oba premiéři tak byli členy národních parlamentů od voleb v roce 1992. K samotnému rozdělení pak došlo na základě Zákona o zániku ČSFR (25. listopadu 1992).
...první opoziční smlouva v této zemi byla uzavřena v roce 1996 pod patronací Václava Havla. A v roce 1998 se pouze vyměnily na základě výsledků svobodných voleb jednající strany.
Tzv. opoziční smlouva vznikla po volbách v roce 1998, kdy se vítězná ČSSD pod vedením Miloše Zemana rozhodla vládnout menšinově s podporou ODS pod vedením Václava Klause.
Pro tyto účely sepsali dokument Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice. Tento dokument zavazuje smluvní strany například
○ k neúčasti poslanců druhé strany při hlasování o důvěře vládě ○ respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu České republiky, stejně jako v jiných kontrolních orgánech sněmovny, např. předseda rozpočtového výboru Poslanecké sněmovny nebo Komise pro kontrolu BIS ○ vypracovat návrhu zákona o změně volebního systému ○ nestoupit do koalice s jinou stranou ○ nevyvolat hlasování o nedůvěře vládě, nevyužití dalších ústavních možností vedoucích k rozpuštění Poslanecké sněmovny, případně nepodpořit takový návrh vzešlý od jiné strany
● Smlouva vedla ke značnému omezení funkce opozice a měla značné důsledky pro politický systém.
● Situace v roce 1996 byla jiná. Výsledek voleb přinesl velké vítězství sociální demokracie (oproti předchozím volbám až markantní). Vítězem se sice stala ODS, která vstoupila po volbách do menšinové vlády spolu s KDU-ČSL a ODA. Koalice nicméně měla ve sněmovně pouze 99 hlasů, velkou část křesel totiž blokovali antisystémoví republikáni a komunisté (celkově pětinu Sněmovny). Důvěru získala díky vlivu Václava Havla, kdy se podařilo zprostředkovat toleranci ze strany ČSSD vůči vládě výměnou za křeslo předsedy sněmovny pro Miloše Zemana. Nebyla však podepsána žádná smlouva a nedošlo ani k podobné restrikci role opozice jako o dva roky. Opoziční smlouva jako terminus technicus byla také prakticky zavedena v roce 1998 a nelze na ni tedy vztáhnout podporu jakékoli menšinové vlády stranou opoziční.
Já jsem v komunální politice skončil v roce 98, od té doby jsem do městského ani rozpočtu, ani tom, co tam, co se tam dělo, jsem nezasahoval.
Podle portálu Naši politici byl Sobotka obecním zastupitelem pouze do roku 1996. Stejný údaj potvrzuje i např. Sobotkův kandidátský profil na portálu Novinky.
Informaci o působení Přemysla Sobotky v komunální politice pouze do roku 1996 ukazuje také jeho oficiální životopis na stránkách ODS i na jeho webu k prezidentským volbám.
Tyto zdroje tedy uvádí rok 1996 v souvislosti s koncem Sobotky coby radního Liberce, nicméně se nám nepodařilo přesně dohledat, zda-li se vzdal i v roce nabytí svého 1. senátního mandátu postu zastupitele města (o čemž jeho oficiální životopisy nehovoří), který získal v komunálních volbách 1994, výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.
I prezident republiky psal řeckému prezidentovi. Bohužel ten dopis byl uveřejněn zde, než byl předán v Aténách. (v kauze 2 zadržených českých občanů v Řecku - pozn. Demagog.cz)
Prezident Klaus skutečné řeckému prezidentovi dopis zaslal, jeho znění můžete nalézt zde. O dopisu informovala např. Česká televize již 21. listopadu minulého roku, podle jejích informací byl pak dopis doručen do kanceláře prezidenta "v ranních hodinách" o den později. Hodnotíme tedy výrok jako pravdivý.
