Tam byl problém už při jeho nástupu do té funkce, protože vlastně byl spojen s nepříjemnostmi ohledně financování jeho politické strany, když byl předsedou té strany. (myšlen je Václav Klaus)
Zuzana Roithová zřejmě mluví o nejasnostech kolem financování ODS, které vyšly najevo r. 1996. Tato kauza vyústila v tzv. „sarajevský atentát" a následně došlo k odštěpení části členů ODS a vytvoření Unie svobody. Následně proběhl soudní proces s místopředsedou ODS Liborem Novákem, který byl Městským soudem v Praze a následně i Vrchním soudem v Praze zproštěn obžaloby.
Nehodnotíme zapojení Václava Klause do samotné kauzy financování ODS. Ze strany Policie ČR k osobě Václava Klause totiž nepadlo obvinění. Zuzana Roithová také ve svém výroku Klause z ničeho konkrétního neobviňuje, hovoří pouze o tom že „...byl spojen s nepříjemnostmi ohledně financování jeho politické strany...".
Faktem je, že Václav Klaus byl v té době skutečne předsedou strany, kterou tato finanční kauza zasáhla a v tomto smyslu byl tedy s kauzou spojen. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Ústava neurčuje lhůtu, po kterou má dosluhovat vláda v demisi. Jinými slovy, čistě absurdně vzato, ta vláda v demisi by teoreticky mohla dosloužit až do konce volebního období.
Ústava v čl. 62, bodu a) přiznává prezidentu právo přijímat demise vlády a jejích členů a zároveň právo je jmenovat a odvolávat. Pro jmenování nové vlády poté, co vláda předchozí podala demisi, však nestanoví lhůtu. Čl. 62, bod d) pak umožňuje pověřit vládu v demisi vykonáváním jejích funkcí, a to až do jmenování vlády nové.
Ostatně i na webu Vlády ČR nalezneme stejnou interpretaci uvedených ustanovení: “Délka tohoto období není definována. Záleží na prezidentu republiky, kdy pověří někoho jiného sestavením vlády.” Příkladem může být první Topolánkova vláda, která vládla v demisi od 3. října 2006, kdy nezískala důvěru ve sněmovně, až do 9. ledna 2007 (dle vládního webu).
Slovensko je náš druhý nejvýznamnější zahraničně-obchodní partner.
Slovensko je skutečně na druhém místě, co se týče významu pro český obchod.
Podle analýzy (pdf. str.62) české agentury zahraničního obchodu je také patrné že Slovensko je po Německu, co se týče obratu druhý nejvýznamější obchodní partner.
U tohoto konkrétního případu to bylo prvního dva a půl roku nebo rok a půl na vině státního zastupitelství, resp. vyšetřovacích orgánů. (jde o průtahy v kauze H-System - pozn. Demagog.cz)
Na základě dohledaných informací hodnotíme výrok jako pravdivý, neboť dle různých zdrojů lze skutečně pozorovat průtahy v této kauze ze strany jak vyšetřovacích orgánů, tak soudů, a to dokonce v delším období, než jaké Zuzana Roithová uvádí.
Co se týká průtahů v kauze H-System, dohledatelné jsou následující informace. Na webových stránkách konkurzních novin je rozhovor s advokátkou Hanou Marvanovou (obhájkyní poškozených v této kauze) a její vyjádření: " Myslím, že největší roli v tomto případě hraje liknavost. Samozřejmě naše zákony nejsou dokonalé. Policie však tuto věc měla začít vyšetřovat podstatně dříve, protože klienti první trestní oznámení podávali v roce 1997 a deset let uplynulo, než dosáhli pravomocného rozhodnutí soudu. Průtahy byly zejména ve fázi vyšetřování. Skoro tři roky policie tvrdila, že na tomto případu nic není. Mezitím bylo dost času, aby Petr Smetka celou řadu prostředků někam ukryl nebo vyvedl za hranice. V tom je třeba vidět problém. Další problém je s exekucí. Obvodní soud pro Prahu 1 měl chránit v trestním řízení obstavený majetek. Proč nerespektoval to, co bylo zaneseno v katastru nemovitostí? Přitom to byla známá věc, to nebylo něco, co by nevěděl. Ne, že bychom měli zákony dokonalé, mají řadu mezer, ale v tomto případě se projevil nedostatek činnosti konkrétních orgánů, které nedělaly ani to, co podle zákona mohly a měly." Text iDnes, který popisoval jednu z částí kauzy, o průtazích informoval také: " Odvolací soud také zkritizoval soudce pražského městského soudu za zbytečné průtahy. (...) "Odhadem se kvůli nim řízení prodloužilo o pět až šest let," řekl předseda senátu Pavel Zelenka. Soudům trvalo deset let, než o vině tří mužů pravomocně rozhodly."
To rozhodnutí o amnestii je rozhodnutí prezidenta republiky a kontrasignace premiéra a odpovědnost vlády. Tam není odpovědnost za důsledky toho rozhodnutí, které dělá prezident, ale je tam odpovědnost za provedení tohoto rozhodnutí. Prezident republiky má své rozhodovací pravomoci. Ale nemá aparát, který by jeho rozhodnutí mohl uvést v život. Proto odpovídá vláda. Tedy premiér podepisuje, kontrasignuje, že vláda je schopna to provést.
Výrok hodnotíme jako neověřitelný vzhledem k faktu, že posouzení takové interpretace Ústavy ČR by vyžadovalo kvalifikaci odborníka na ústavní právo.
V Ústavě ČR nalezneme dané téma v článku 63:
"(1) Prezident republiky dále ... k) má právo udělovat amnestii. (2) Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.
(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády.
(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného člena vlády, odpovídá vláda."
Už v minulém volebním období jsme měli dvě otevřené koalice na krajích s komunistickou stranou, nyní jich máme po volbách mnohem více.
Otevřené koalice s KSČM měla sociální demokracie po krajských volbách v roce 2008 v kraji Moravskoslezském a Karlovarském. Po krajských volbách 2012 bylo uzavřeno devět otevřených koalic ČSSD a KSČM.
My jsme několikrát říkali, že by možná bylo vhodné, když se kontrolovaly ty podpisy, kdyby každý z našich prezidentských týmů tam mohl vyslat nějakého člověka, který by se díval těm najatým brigádníkům takzvaně pod prsty, to myslím v dobrém, ale to je opravdu dotaz na zákonodárce.
Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť lze dohledat vyjádření Jany Bobošíkové v této věci.
Podařilo se nám dohledat tvrzení Jany Bobošíkové z rozhovoru pro Český rozhlas 23. 11. 2012, kde říká: „My jsme vždy říkali, že od chvíle, kdy jsme odevzdali ty archy, tak jsme se stali rukojmím ministerstva vnitra bez jakékoliv veřejné kontroly. Ona možná by se nám teď všem mluvilo lehčeji, kdyby z každého týmu, každého kandidáta tam u toho mohli být lidé a jenom se dívat, jenom se dívat, co se tam děje, ale žádná taková veřejná kontrola nebyla a my jsme se stali rukojmími ministerstva, které bez výběrového řízení vybralo nějakou firmu technologickou a poté najalo šedesát brigádníků." Ve stejný den pak poskytl České televizi rozhovor ředitel odboru všeobecné správy ministerstva vnitra Václav Henych. V rozhovoru tvrdil, že metoda přepočtu hlasů byla známa dlouho dopředu a žádná kritika k ní vznesena nebyla.
„My toto stanovisko říkáme dva měsíce, takže kdyby vznikla nějaká pochybnost, samozřejmě bychom o ní okamžitě diskutovali," řekl Henych.
My jsme výrazně změnili pravidla pro poskytování zdravotních služeb a zvýšili jsme bezpečnost pacientů, práva pacientů.
Ke změnám došlo např. schválením novely zákona o veřejném zdravotním pojištění a zákona o zdravotních službách.
Novela zákona o veř. zdr. pojištění změnila ministrem zmíněná pravidla např. tím, že úhrady za péči nově se poskytují (§ 15) dle "ceny zdravotnického prostředku v ekonomicky nejméně náročném provedení". Jak uvádí Oborová zdr. pojišťovna, "Dosud zdravotní pojišťovna hradila 75 % z ceny jakéhokoliv prostředku, který lékař předepsal". Dochází tedy ke standardizaci péče a změně pravidel, jak tvrdí ministr.
Oproti původnímu zákonu o péči o zdraví lidu nese zákon o zdravotních službách řadu ustanovení o právech pacienta (§28-40). Prezentace ministra Hegera, která přibližně odpovídá zákonné úpravě, stručně shrnuje legislativní změny. Pro zákon s účinností od 1.dubna 2012 zatím nelze hodnotit faktické dopady na práva pacientů, v legislativě ale k jejich posílení došlo.
Při schvalování vlády nezkušeností, řekněme, jsem podepsal, co bylo ve vládním programu - zákon o veřejné službě.
Programové prohlášení vlády ze dne 4. srpna 2010 se výslovně o veřejné službě, tedy povinnosti vykonávat veřejnou službu (není definována) v případě, že je člověk více než dva měsíce nepřetržitě vedený v evidenci uchazečů o zaměstnání, výslovně nezmiňuje. Klade si pouze za cíl zpřísnit “ podmínky v oblasti podpory v nezaměstnanosti, která bude vázána na aktivitu nezaměstnaného” (.pdf - str. 7) Nicméně vzhledem k tomu, že na webu není dostupná žádná verze Programového prohlášení, ze které by bylo zřejmé, kdo jej podepisoval, hodnotíme výrok jako neověřitelný.
Že jsme dali další dodatečné zdroje, které snižují to tempo nárůstu cen díky obnovitelným zdrojům energie, se kterými se velmi potýkáme a které nás stojí 44 miliard a jsou bohužel důsledkem politiky minulých vlád, nikoliv vlády mé.
Výrok hodnotíme jako pravdivý ."Návrh zákona o podpoře obnovitelných zdrojů vypracovala již v roce 2003 vláda vedená premiérem Vladimírem Špidlou. Sněmovna zákon schválila až v roce 2005, navíc jej částečně pozměnila.. Zákon tehdy odhlasovali poslanci vládní koalice (ČSSD, KDU–ČSL a US–DEU) a komunisté". Vláda P. Nečase přehodnotila svůj původní plán na snížení kompenzace zdražování výkonným energie z původních 11,7 miliard Kč na 9,7 miliardy a rozhodla se setrvat při původní částce - dodatečně tedy přidali zdroje. Částka 44 miliard představuje souhrnné náklady, ze kterých jsou podporováne obnovitelné zdroje energií.
