Přehled ověřených výroků

Výrok Jiřího Dienstbiera hodnotíme vzhledem k nedohledatelnosti některých informací jako neověřitelný. Na stránkách Nejvyššího státního zastupitelství se můžeme dočíst, že Zdeněk Koudelka je členem analytického a legislativního odboru. Podle životopisu na stránkách právnické fakulty MU je od roku 2011 náměstkem ředitele Justiční akademie. Zda-li zůstává Zdeněk Koudelka zástupcem pouze formálně a zda jeho plat odpovídá činnostem, které vykonává, však již ověřit nedokážeme.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný - neexistuje totiž žádná relevantní metoda na měření samotné korupce. Předkládáme ovšem údaje o tom, jak se v době vlády Miloše Zemana měnilo vnímaní korupce mezi občany České republiky.

V roce 1998, tedy v době začátku vlády tehdejšího premiéra Miloše Zemana se Česká republika na celosvětovém žebříčku CPI - Indexu vnímaní korupce pohybovala na 37. místě s hodnotou 4,8 . V roce 1999 to bylo 39. místo s hodnotou 4.6. V roce 2000 jsme skončili na 42. místě s hodnotou 4. 3. Dále v roce 2001 to už bylo 47. místo a hodnota 3.9. V roce 2002 tedy na konci vlády premiéra Miloše Zemana skončila Česká republika na své historicky nejnižší příčce v dosavadní historii tohoto měření a to 52. s hodnotou 3.7 .

Topolánek neuspěl např. při jednání o reformě veřejných financí (kdy byli proti ale především hlavně zástupci zaměstnanců), při jednání o změnách v zákonu o zaměstnanosti nebo během projednávání reformy zdravotnictví.

Rovněž Petrovi Nečasovi se dialog s odbory a zaměstnavateli příliš nedařil, zkrachovaly opět debaty ohledně zdravotnictví nebo o úsporných opatřeních. Na některých bodech se ale naopak tripartita s vládou shodla.

Ilustrativní výčet jednání vlády s tripartitou ukazuje na to, že shoda mezi vládou a tripartitou byla skutečně nalezena spíše výjimečně, hodnotíme proto výrok jako pravdivý.

Podle serveru iHNed.cz a Lidovky.cz ex-ministryně spravedlnosti Daniela Kovářová navrhovala hromadnou amnestii jako řešení přeplněnosti českých věznic, nicméně se setkala s odporem prezidenta Klause.

Stanovisko Jana Fischera na požadavek ex-ministryně Kovářové se ale nepodařilo dohledat, proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Na webových stránkách SŽDC se můžeme dočíst, že podnik

• hospodaří s majetkem státu, který tvoří především železniční dopravní cestu.
• plní funkci vlastníka dráhy, zajišťuje provozování, provozuschopnost, modernizaci a rozvoj železniční dopravní cesty.
• přiděluje kapacitu dopravní cesty a od 1.7.2008 je také provozovatelem celostátní železniční dráhy a regionálních drah ve vlastnictví státu.

Bohužel nelze jednoznačně ověřit, neboť stránky Ministerstva spravedlnosti ani životopis Zdeňka Koudelky nenabízí žádné potřebné informace. O jeho skutečném pracovním působení na ministerstvu se tak můžeme pouze dohadovat.

JUDr. Daniel Volák je 1. náměstek ministra spravedlnosti a náměstek sekce justiční. doc. JUDr. Zdeněk Koudelka, Ph.D. je pak v současnosti státní zástupceNejvyššího státního zastupitelství a údajně stážista na Ministerstvu spravedlnosti. Na stránkách ministerstva však jeho jméno vůbec nefiguruje; s ohledem na jeho působení na NSZ (analytický a legislativní odbor) se dá však předpokládat, že by se mohl podílet na legislativě. Ať už tedy je Zdeněk Koudelka formálně podřízen Danielu Volákovi, nebo nikoliv, náměstek stále zůstává podřízeným ministra spravedlnosti, tedy i Koudelka je jeho nepřímým podřízeným; neboť jak vyplývá z organizačního řádu (první odkaz, str. 3) Ministerstva spravedlnosti ČR (účinnost od 1. 1. 2013), ministr pochopitelně řídí ministerstvo.

Přestože proti protekcionismu hovoří podle OECD fakta, např. negativní dopad na globální trh a snížení konkurenceschopnosti domácích firem, ne nutně všechny státy světa na zavedení ochranářské politiky musely prodělat. Příkladem budiž Spojené státy v období 1816 - 1945, které sice měly jedny z nejvyšších cel na světě, ale dlouhodobě hospodářsky rostly. Politiku ochrany strategických odvětví (automobilky, ocelářský prumysl, petrochemický průmysl apod.) uplatňovalo v 60. a 70. letech Japonsko. Postupně jak se zvyšovala konkurenceschopnost strategických odvětví, snižovala vláda zároveň cla na dovoz a jiná ochranná opatření (Kagami, M. pdf s. 124-128). Současně v období ochranářské politiky zaznamenalo Japonsko také růst životní úrovně.

Co se týče Španělska, hovoří Miloš Zeman nejspíše o období 40. - 50. let 20. století, kdy byla snaha uplatnit tzv. import substitution industrialization, tedy nahrazení importovaného zboží domácí produkcí. V tomto případě se jednalo o naprosté hospodářské fiasko, neboť na počátku 50. let se španělský hrubý domácí produkt nacházel přibližně na 40 % HDP západoevropských zemí. Je však třeba doplnit, že nejen španělské hospodářství ale celá země byla ve třicátých letech rozvrácena občanskou válkou.

Tahle otázka je ovšem velmi diskutabilní, neboť i přes přítomnost některých konkrétních případů nelze zcela přesně určit, co míní Miloš Zeman onou dlouhodobostí. Z tohoto důvodu výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V programu (manifestu pro volby 2012 na sedmé straně) ČSSD doslova stojí: "Zrušíme poplatky ve zdravotnictví, s výjimkou časově ohraničeného příspěvku na stravu v nemocnici." Tento návrh ČSSD deklaruje už od roku 2011, tehdy ještě prostřednictvím stínového ministra zdravotnictví Davida Ratha.

Je sice otázkou, co přesně Miloš Zeman považuje za boj mezi vládní sociální demokracií a opozicí, kterou oficiálně podle opoziční smlouvy a výsledků voleb měla být ODS, podle odborných textů byla však de facto vládní stranou a opozicí pak nesmluvní parlamentní strany. Avšak terčem kritiky opozičních poslanců (i z ODS) např. návrhy rozpočtů opravdu byly. Ověřit zda předmětem takových " bojů " byl " téměř každý zákon " bohužel není v našich silách, tudíž musíme výrok hodnotit jako neověřitelný.

Právě v letech tzv. opoziční smlouvy (konkrétně roku 1999 a 2000) zažil státní rozpočet dvě rozpočtová provizoria.

První návrh zákona o státním rozpočtu č. 22/1999 Sb. byl podle stenozáznamů z Poslanecké sněmovny kritizován v prvním čtení například poslanci Janem Kasalem (oznámil, že KDU-ČSL rozpočet podpořit nemůže), Karlem Kühnlem z Unie Svobody nebo Milanem Zunou z ODS. Václav Klaus pak například zmiňoval mj. deficit rozpočtu nebo část rozebírající makroekonomickou situaci země. Návrh byl také nejprve vrácen a přijat až 15. ledna 1999.

V případě rozpočtu na rok 2000, jak je patrné z legislativního procesu, byl tento vrácen k přepracování v prvním čtení hned dvakrát. Nakonec byl přijat až 3. března roku 2000. Zmíněný odkaz obsahuje také další odkazy na stenozáznamy, usnesení či pozměňovací návrhy.

Kritikem návrhu zákona o státním rozpočtu pro rok 2001 byl dle stenozáznamů Miroslav Grebeníček z KSČM, své komentáře zmínil například i Miroslav Kalousek, Ivan Pilip a další. Na rozdíl od rozpočtu předchozích dvou let, tento nebyl vrácen k přepracování.

Návrh rozpočtu pro rok 2002 byl pak v prvním čtení opět vrácen na přepracování usnesením v říjnu 2001 a byl předmětem kritiky například Miloslava Ransdorfa, Miroslava Kalouska či Marie Machaté a dalších.

Role opozice oproti standardnímu chování byla částečně jiná a to tím, že formálně nejsilnější opoziční strana ODS se zcela vědomě vzdala možnosti svrhnout vládu prostřednictvím institutu vyjádření nedůvěry vládě.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť Jaroslav Šabata skutečně nebyl uznán volební komisí do prvních senátních voleb z důvodu nepředložení dokladu o občanství.

Jaroslav Šabata v prvních senátních volbách nejprve nebyl registrován, jelikož doložil své občanství občanským průkazem a ne osvědčením o státním občanství. Toto rozhodnutí však následně zrušil Ústavní soud usnesením ze dne 7.10.1996.