Bylo by to potřeba centrálně, protože jedničky silnice jako takový, ty si myslím, že nejsou v majetku kraje.
Výrok hodnotíme jako pravdivý , a to na základě informací ze stránek Ředitelství silnic a dálnic ČR.
Silnice I. třídy jsou ve vlastnictví státu, silnice II. a III. třídy jsou vlastnictvím kraje.
Bylo poškozeno 15 úseků silnic, v tuto chvíli je opraveno 8 úseků silnic, další 4 se začínají opravovat, v celkové hodnotě takřka 700 milionů korun. V příštím roce bude opravena další etapa 5 silnic.
Na základě informací z médií hodnotíme výrok jako pravdivý.
Deník.cz takřka doslova potvrzuje slova Lenky Kadlecové. Informuje, že podle Krajské správy silnic Libereckého kraje (na jejichž stránkách se nám ale tyto informace nepodařilo dohledat), bylo povodněmi zásadně poškozeno 15 úseků silnic, z nichž osm se silničářům podařilo opravit už loni. Letos na podzim mají začít práce na dalších čtyřech úsecích. Stejné informace lze nalézt i na serveru Aktuálně.cz, oba servery se shodují i v celkové částce nákladů na opravy, a to 660 milionech korun.
Analýza stavu dopravy v Libereckém kraji zveřejněná na serveru Libereckého kraje ale informuje, že povodněmi bylo v roce 2010 poškozeno celkem 38 úseků silnic II. a III. třídy, tedy krajských silnic.
Univerzita Karlova, když přišla s tímto návrhem v roce 2009, tak pokud si dobře pamatuji, tak hovořila o 5 000, myslím, za rok.
V materiálu (.pdf) s názvem Perspektivy dalšího vývoje českého vysokého školství - obecná východiska a náměty, který Univerzita Karlova zveřejnila 14. května 2009, jsou diskutovány možné varianty spoluúčasti studentů na financování. Autoři k možné výši zápisného uvádí: "Orientačně lze uvažovat o maximálně jeden a půl násobku měsíčního sociálního stipendia jako zápisného do semestru, tj. dnes cca 2 400 Kč, resp. o trojnásobku měsíčního sociálního stipendia jako zápisného do ročníku, tj. dnes cca 4 800 Kč (tj. přepočteno na měsíc cca 400 Kč)" (str.35 citovaného dokumentu).
Výrok ministra Fialy tedy hodnotíme jako pravdivý.
"(...) současné infrastrukturní projekty není EU schopna řádně a včas dokončovat.“
Uvedený výrok Hynka Fajmona hodnotíme na základě sdělení uveřejněných na EUR-Lexu jako pravdivý. Sama Komise ve sdělení Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů přiznává, že navzdory poskytování grantů v odvětví dopravy, energetiky a telekomunikací, je řada stěžejních infrastrukturních projektů zpožděna. Jako hlavní důvod Komise označuje nedostatek investic, což se snaží řešit (pdf.) pomocí znovusjednocení poskytování finanční pomoci v rámci EU.
Ve své zprávě z roku 2007 Komise například uvádí, že 20 z 32 (energetických) projektů evropského významu se potýká se zpožděním. 12 z těchto 20 projektů je opožděno o 1 až 2 roky, 8 z nich o více než 3 roky. Žádná zpoždění nejsou hlášena pouze u 12 z uvedených 32 projektů evropského významu (37 %) a jen 5 z nich je zcela nebo prakticky dokončeno. Část jednoho projektu rovněž čeká na uskutečnění jiné části více než 10 let. Dva projekty jsou ve stádiu částečné rozestavěnosti.
My máme ten zákon (o financování politických stran, pozn.) také napsaný, máme jasně dáno, jak to bude ...
Poslanec Bublan nejspíše myslí n ávrh senátního návrhu zákona senátorů Jiřího Dienstbiera, Milana Štěcha, a dalších, kterým se mění zákon č. 424/1991 Sb. z r. 2011. Tento návrh úplně zakazuje dárcovství od právnických osob a dary fyzických osob omezuje: „Celková hodnota darů od jednoho dárce nesmí za kalendářní rok převýšit částku 1 000 000 Kč.“
V návrhu jsou uvedeny i další limity na straně výdajů a to např.: Výdaje strany a hnutí nesmí převýšit 80 milionů korun na volby do Poslanecké sněmovny, do Evropského parlamentu a do zastupitelstev krajů. Dále výdaje kandidáta politické strany, politického hnutí nebo koalice na volební kampaň nemají převýšit 300 000 Kč. Financování stran má být podle návrhu zprůhledněno a zpřehledněno také zpřístupněním výročních zpráv na internetu.
14. června 2012 pak tento návrh s jistými modifikacemi prošel senátním hlasováním.
Správní rada VZP má 30 členů, z toho 20 tvrdých politiků, kteří jsou voleni parlamentem.
Výrok ministra zdravotnictví Hegera hodnotíme na základě informací VZP jako pravdivý.
Správní rada Všeobecné zdravotní pojišťovny se skládá ze třiceti členů. Dvě třetiny z tohoto počtu, tedy dvacet členů, je voleno Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Zbylých deset je jmenováno vládou. Seznam aktuálních členů je uveden na webových stránkách VZP. Naprostá většina z nich jsou aktuální poslanci, případně držitelé jiných politických postů, proto ani proti označení "tvrdí politici" nemáme výhrady.
Právě pan ministr spravedlnosti Pospíšil odvolával státní zástupce z vedoucích postů za bývalé Topolánkovy vlády na návrh nejvyšší státní zástupkyně Vesecké.
Portál ministerstva spravedlnosti Justice.cz uvádí primárně odvolání vrchního státního zástupce Kuvejta. Na žádost Renáty Vesecké byli však za bývalé Topolánkovy vlády v rámci personálních změn odvoláni i někteří další státní zástupci.
"Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil dnes rozhodl o odvolání pražského vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta. Vyhověl tak návrhu nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, která svůj návrh odůvodnila rozdílným pohledem na řízení Vrchního státního zastupitelství v Praze a poukázala na průtahy v některých případech. Nástupcem Jiřího Kulvejta byl v následujících dnech jmenován Vlastimil Rampula, kterého ministrovi navrhla do funkce nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká." Dále však učinila Renáta Vesecká také některé další personální změny, které, i přes to, že byly prezentovány spíše jako změny na postech žalobců, s odvoláváním některých státních zástupců souvisely, a lze je tedy tak chápat. Konkrétně se to týkalo státních zástupců Petra Kovandy, Romana Hájka, Lumíra Crhy, Igora Stříže a Iva Ištvána, o čemž informovala ČTK. Tuto zprávu poté převzaly i některé české internetové deníky jako Česká televize, Týden, či Novinky.cz.
A pak přišlo hlasování v květnu 2005. Nový premiér Gross odešel, přišel pan premiér Paroubek, hlasování opět dopadlo 101 : 99.
Výrok poslance Stanjury je pravdivý, hlasování proběhlo přesně podle jeho interpretace.
13. května 2005 proběhlo hlasování o důvěře vládě Jiřího Paroubka, jenž ji získal. Pro hlasovalo 101 poslanců (kluby ČSSD, KDU-ČSL a US-DEU), proti bylo 99 poslanců (kluby ODS a KSČM). Předchůdcem Jiřího Paroubka byl skutečně Stanislav Gross.
My jsme jako sociální demokraté hlasovali už dvakrát pro návrhy (upravující zákon o pojišťovnictví, navrhující příspěvek pojišťoven do rozpočtu hasičského záchranného sboru, pozn.), které předkládaly naše kraje pro. Já spíše se snažím o to, aby to podporu mělo i u koaličních stran, které většinou toto odmítaly.
Výrok Jeronýma Tejce je pravdivý - jak vyplývá z dokumentace Poslanecké sněmovny, krajské reprezentace v tomto volebním období již dvakrát zmíněný návrh podaly, ale byl v obou případech zamítnut poslanci vládní koalice.
1. novela zákona o pojišťovnictví ze strany krajských reprezentací byla předložena Poslanecké sněmovně 27. září 2010. Šlo o návrh Pardubického kraje (za kraj byl navrhovatelem hejtman Martínek a jeho náměstek Línek). Tato novela byla však během 1. čtení zamítnuta, a to na schůzi 14. prosince 2010. V hlasování zamítli tuto novelu poslanci vládní koalice. 14. října 2010 předložil Středočeský kraj (za navrhovatele vystupoval David Rath) novelu zákona o pojišťovnictví. Tato novela byla hlasy poslanců vládní koalice zamítnuta již v 1. čtení dne 22. března 2011.
Vzhledem k přesnému popisu ze strany poslance Tejce v oblasti návrhu novely tohoto zákona vycházejících z popudu krajských reprezentací hodnotíme jeho výrok jako pravdivý.
Znova zopakuji, u nás v téhle té chvíli každá rodina musí platit prostě navíc 623 korun za jednu megawatthodinu (kvůli nákladům spojeným s fotovoltaikou, pozn.), stejně jako průmyslový podnik. To znamená pro českou rodinu je to někde kolem 2 tisíc korun ročně a pro ten podnik jsem uváděl příklad někde klidně kolem 5 a více milionů korun.
Výrok ministra Kuby je nepravdivý, neboť podle dat z ERÚ je jím uváděná výše platby rozdílná.
Energetický regulační úřad (ERÚ) vydal 27. června letošního roku Energetický regulační věstník (.pdf), kde na straně 2 informuje, že " očekávaný dopad podpory výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů na celkovou cenu pro konečné zákazníky se v roce 2013 odhaduje na 752 Kč/MWh." Je třeba dodat, že nejde podle ERÚ pouze o cenu za obnovitelné zdroje energie (či dokonce pouze za fotovoltaiky), protože, jak ERÚ píše, jsou zde "zahrnuty také náklady na podporu druhotných zdrojů, kombinované výroby elektřiny a tepla a odchylek spojených s vykupovaným množstvím elektřiny."
Ministrem Kubou uváděná výše platby se tak odlišuje od popisované reality ze strany ERÚ, tudíž je tento jeho výrok nepravdivý.
