Přehled ověřených výroků

Francouzká ústava potvrzuje, že francouzský prezident potřebuje k udělení milosti kontrasignaci.

Podle francouzské Ústavy, platné od 8.října 1958, skutečně prezidentskou milost kontrasignuje předseda vlády a ministr spravedlnosti. Je to jedna z oblastí, ve kterých je vyžadována účast dalšího prvku výkonné moci. Přesněji tuto právní úpravu můžeme dohledat v Hlavě II. článku 17, který stanovuje, že prezident rozhoduje o milostech. V článku 19 je pak zmíněna nutnost kontrasignace pro toto rozhodnutí.

Na základě materiálu z Výroční konference ROP Severozápad vrchní ředitelky sekce Národního orgánu pro koordinaci JUDr. Olgy Letáčkové označujeme tento výrok za pravdivý.

Ministerstvo pro místní rozvoj zřizuje tzv. Národní orgán pro koordinaci (NOK), který zastřešuje všechny operační programy strukturálních fondů a Fondů soudržnosti EU. V roce 2009 vydal tento orgán dokument (.pdf), který směrem k jednotlivým řídícím orgánům operačních programů nastavuje rámcově metodiku řízení rizik, které se mohou objevit během čerpání evropských dotací. Dále byl, jak uvedl ministr pro místní rozvoj Kamil Jankovský 8. února 2011, pro rizikové operační programy nastaven tzv. „systém zesíleného řízení rizik“.

Národní orgán pro koordinaci vydává každoměsíční monitorovací zprávu, která představuje hlavní výstup finančního monitoringu průběhu realizace operačních programů. Z poslední doposud zveřejněné Měsíční monitorovací zprávy (.pdf) za měsíc leden 2012 explicitně nevyplývá, které operační programy se nacházejí v tzv. „zesíleném řízení rizik“. Ve zprávě se pouze uvádí, že „s ohledem na dosavadní stav čerpání vůči pravidlu n+3 / n+2 MMR-NOK vede s některými operačními programy tzv. zesílené řízení rizik“.

Ministerstvo pro místní rozvoj potvrdilo dne 3. února 2012, že identifikovalo problémy při čerpání v některých operačních programech. Konkrétně se zmínilo o Operačním programu Vzdělání pro konkurenceschopnost, na který byl na základě rozhodnutí vlády (.pdf) z 20. července 2011 aplikován zmiňovaný systém řízení rizik.

Na základě emailové korespondence nám 23. března 2012 rovněž manažer pro komunikaci a publicitu OP Výzkum a vývoj pro inovace Radek Melichar z MŠMT potvrdil, že „zesílené řízení rizik bylo primárně zavedeno u operačních programů, kde hrozí nesplnění tzv. pravidla N+3 (hrozí vracení prostředků do rozpočtu EU). Za OP VaVpI je nutné říci, že ačkoliv je stále v zesíleném řízení rizik zahrnuto, pravidlo N+3 v roce 2012 má již splněno…“

V materiálu (.pdf) JUDr. Olgy Letáčkové z Výroční konference ROP Severozápad, uskutečněné 10. listopadu 2011 v Ústí nad Labem, jsou mezi OP, na které bylo aplikováno „zesílené řízení rizik“, tyto:

• OP Vzdělávání pro Konkurenceschopnost (MŠMT)

• Integrovaný OP (MMR)

• OP Výzkum a vývoj pro inovace (MŠMT)

• OP Životní prostředí (MŽP)

• OP Technická pomoc (MMR).

3. prosince 2012 pak MMR v tiskové zprávě uvádí, že v případě OP Technická pomoc došlo k realokaci prostředků, zesílené řízení rizik tedy uplatněno nebylo. Na základě dostupných informací hodnotíme výrok jako pravdivý.

S odkazem na platnou legislativu a rozhodnutí Nejvyššího správního soudu hodnotíme výrok poslance Polčáka jako pravdivý.

Nejvyšší správní soud v roce 2008 rozhodl, že odvolání státního zástupce je správním aktem a podléhá přezkumu dle správního práva.

Poslanec Polčák se zjevně odvolává mj. na rozsudek č. j. 9 As 94/2008 Nejvyššího správního soudu (NSS) ve věci odvolání státního zástupce P. Kačírka. Zatímco zahájení kárného řízení se státním zástupcem je podle NSS pracovněprávním úkonem, odvolání ze strany ministra je zásahem výkonné moci.

Státní zastupitelství "jakožto instituce zajišťující ochranu veřejného zájmu" má být dle NSS chráněno před zásahy vedenými "nahodilostí a svévolí". Polčák tedy správně tvrdí, že judikatura NSS umožnila přezkum rozhodnutí o odvolání státních zástupců správními soudy.

Celý postup odvolání státních zástupců probíhá následovně:

Dle zákona o státním zastupitelství se rozumí pojmem vedoucí státní zástupce celá skupina osob. Dle ustanovení § 8 citovaného zákona se tak jedná o nejvyšší státní zástupce, vrchní státní zástupce, krajské státní zástupce a okresní státní zástupce.

Postup při odvolávání však není u všech stejný. V ustanovení § 9 se hovoří o nejvyšším státním zástupci, kterého "může na návrh ministra spravedlnosti z funkce odvolat vláda."

Ustanovení následující pak specifikuje proces odvolání ostatních vedoucích státních zástupců. "Ministr spravedlnosti může vrchního státního zástupce, krajského státního zástupce a okresního státního zástupce z této funkce odvolat, pokud závažným způsobem poruší povinnosti vyplývající z výkonu funkce vedoucího státního zástupce ( o jednotlivých povinnostech státních zástupců se píše dlouze v sedmé části daného zákona , pozn .); nejde-li o odvolání z důvodu porušení povinností při výkonu státní správy státního zastupitelství (dále jen "správa státního zastupitelství"), činí tak na návrh vedoucího státního zástupce, který je podle odstavců 1 až 3 oprávněn navrhovat jmenování do funkce, z níž má být vedoucí státní zástupce odvolán." Zmiňované odstavce 1 až 3 jsou následující. "Vrchní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh nejvyššího státního zástupce. Krajské státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh vrchního státního zástupce,
který stojí v čele vrchního státního zastupitelství, v jehož obvodu má být krajský státní zástupce jmenován. Okresní státní zástupce jmenuje ministr spravedlnosti na návrh krajského státního zástupce, který stojí v čele krajského státního zastupitelství, v jehož obvodu má být okresní státní zástupce jmenován."

Důležitý je rovněž odstavec 5, ve kterém se píše, že "Ministr spravedlnosti může jmenovat nebo odvolat krajského nebo okresního státního zástupce též na návrh nejvyššího státního zástupce."

Výrok poslance Stanjury je s ohledem na dohledaná data pravdivý.

Krajské volby 2004 znamenaly pro ČSSD zisk 14,03 % hlasů. Volební účast v těchto volbách pak dosáhla výše 29,62 %. To tedy znamená, že ČSSD získala podporu (po přepočtu) cca 4,16 % voličů. Čísla Zbyňka Stanjury tedy sedí.

V tomto volebním období na předčasné volby skutečně nedošlo. Výrok Zbyňka Stanjury hodnotíme jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako zavádějící, neboť velká část poslanců za strany ODS a TOP09 sice opravdu podpořila novelu zákona o ochraně ovzduší, která rušila poplatky za znečišťování ovzduší a na kterou Senát reagoval jejím vrácením do Poslanecké sněmovny v pozměněné podobě, nicméně velká část poslanců za TOP09 hlasovala proti této novele a zároveň ji podpořila velká část poslanců za ČSSD a všichni poslanci KSČM účastnící se hlasování, což Radek John ve svém výroku neupřesňuje.

Konkrétní výpis hlasování je dostupný na stránkách Poslanecké sněmovny. Z tohoto výpisu vyplývá, že více než polovina poslanců (účastnících se hlasování) za ODS návrh podpořila, u poslanců z TOP09 tuto novelu podpořilo pouze 11 poslanců z 35 přítomných. Pro tuto novelu hlasovala však také velká část poslanců za ČSSD a podpořili jí také všichni přítomní poslanci za KSČM. Proti ní pak hlasoval celý klub VV. Přesné znění tohoto zákona v podobě Sněmovního tisku 449/0, Vl.n.z. o ochraně ovzduší – EU, který měl do určité doby rušit poplatky za znečišťování ovzduší, je dostupné zde.

Senát pak 15. března 2012 odhlasoval vrácení tohoto návrhu zákona do Poslanecké sněmovny, přičemž se ale senátoři oproti původnímu parlamentnímu návrhu přiklonili k verzi, která počítá s postupným navyšováním poplatků.

Obecně prospěšná společnost ČISTÉ NEBE ve své tiskové zprávě z 16. března 2012 zveřejnila přehledné srovnání výše poplatků za znečišťování ovzduší u všech odhlasovaných návrhů.

Výrok poslance Sobotky je pravdivý, neboť ČSSD skutečně tento zákon předkládala v tomto volebním období a K. Peake pro něj nehlasovala.

Majetková přiznání jsou pro ČSSD dlouhodobým cílem, nicméně doposud se jí je nikdy nepodařilo prosadit.

V tomto volebním období předložila ČSSD zákon o majetkových přiznání do Poslanecké sněmovny také. První čtení tohoto zákona ve sněmovně proběhlo 9. prosince 2011, kdy byl však návrh odmítnut, resp. bylo hlasování o jeho zamítnutí již v 1. čtení. Poslanec Sobotka má tedy pravdu v tom, že Karolína Peake mohla pro tento návrh již hlasovat, nicméně ani tohle její hlasování by samotný fakt (absenci této legislativy) nijak nezměnil. Jak vyplývá ze samotného hlasování, tento návrh nepodpořilo (z důvodu absence či pouhého nehlasování) hned 16 zákonodárců ČSSD, takže ani případný hlas Peake na zamítnutí by nic neměnil (pro úplnost, Karolína Peake nebyla na jednání přítomna), nicméně výrok Sobotky je pravdivý, hlasovat pro něj vicepremiérka mohla a neučinila tak.

Výrok poslance Sobotky je tak pravdivý, návrh tohoto zákona Peake skutečně nepodpořila.

Výrok označujeme jako pravdivý.

V prezentaci (.pdf) Ministerstva dopravy a Ředitelství silnic a dálnic Modernizace dálnice D1 z 20. června 2012 je v části věnované rozdělení opravy na stavební úseky nejprve uveden návrh 21 úseků. Avšak z následujících informací, popisu a mapky vyplývá, že úseků je přeci jen 25.

Výrok poslance Mencla hodnotíme jako zavádějící. Zákon o audiovizi skutečně bez problémů prošel 1. čtením ve sněmovně, má podporu napříč politickým spektrem, ale ve výboru projednán zatím nebyl, a tudíž tvrzení, že tam nenarazil na odpor je předčasné.

Vládní návrh zákona o audiovizi se v 1. čtení projednával na půdě Poslanecké sněmovny 20. března 2012. Jak ukazuje hlasování, v tomto stádiu projednávání zákon na žádný odpor nenarazil. Jak navíc vyplývá ze stenozáznamů, byť jde o návrh vládní, tak jej podpořila vystoupením poslankyně KSČM Levá a také poslanec VV Skokan.

Poslanecká sněmovna postoupila tento návrh zákona k projednání do volebního výboru, ten jej však doposud (k 29. červnu 2012) neprojednal. Výrok Václava Mencla tedy nemůžeme hodnotit jako pravdivý, ale jako zavádějící.

Tento výrok je pravdivý.

Jednoduše jej lze doložit údaji Českého statistického úřadu o " stavu hospodářských zvířat " v České republice či údaji ministerstva zemědělství. Ministerstvo ve zveřejněném dokumentu " Komoditní karta Vepřové maso březen 2012 " (.docx) uvádí, že celková výroba vepřového masa klesla z 357 500 tun v roce 2004 na 251 000 tun v roce 2011.

Antimonopolní úřad 27. září 2011 zakázal ministerstvu práce a soc. věcí uzavřít na základě veřejné soutěže na provoz sociálních karet smlouvu. Toto rozhodnutí zrušil (.pdf) 9. prosince.

Problémem bylo, že ministerstvo nepoužilo zadávací řízení podle §21 zákona o veřejných zakázkách. O veřejnou zakázku podle ministerstva nejde proto, že systém nebude provozován za úplatu.

To nakonec antimonopolní úřad uznal (.pdf) a ministr má tedy pravdu, že podle předepsaných pravidel nebylo ministerstvo povinno postupovat jinak.