Miroslav Kalousek
Červencová prognóza, Česká národní banka uváděla 0,8, my 1 procento (HDP na příští rok, pozn.).
Výrok ministra financí je hodnocen na základě dohledaných prognóz růstu HDP z Ministerstva financí ČR a ČNB jako pravdivý.
Červencová prognóza (.pdf) Ministerstva financí ČR na růst HDP v roce 2013 počítá s údajem 1 %. Aktuální prognóza ČNB (zveřejněná 2. srpna 2012) růstu HDP pak uvádí hodnotu 0,8 %.
Jiří Čáslavka
„Vláda (...) při vyjednávání nového víceletého finančního rámce prosazuje snižování celkového objemu rozpočtu EU.“
Tento výrok je pravdivý, jelikož vláda skutečně změnila své původní stanovisko, ve kterém se přikláněla k zachování výdajů rozpočtu EU, a pro nový víceletý finanční rámec prosazuje jejich snižování.
Premiér Petr Nečas na tiskové konferenci po jednání vlády 18. ledna 2012 přímo uvádí: "vláda dnes v rámci své evropské agendy schválila to, že se ČR zapojí do skupiny v rámci EU tzv. leing manda countries, čili do skupiny zemí, když to řeknu zjednodušeně, které prosazují v rámci EU rozpočtovou střídmost, nenavyšování rozpočtu EU, spíše jeho snižování." Premiér také zdůraznil, že v rámci této skupiny, kterou tvoří převážně nejsilnější členové EU, je Česká republika jedinou novou členskou zemí, která tento postoj prosazuje. Vláda tak navazuje na proklamovanou politiku rozpočtové odpovědnosti, kterou míní prosazovat jak na domácí, tak na evropské půdě.
Bohuslav Sobotka
Vláda nezvládá aplikaci toho nového zákona (o veřejných zakázkách, pozn.), nebyly včas a nejsou včas připraveny prováděcí vyhlášky.
Vycházíme z informací portálu veřejných zakázek, provozovaného Ministerstvem pro místní rozvoj. Poslední aktualita na portálu pochází přibližně z 9. května, poslední uvedený prováděcí předpis k zákonu o veř. zakázkách z 27. dubna. Předpokládáme tak, že jde o aktuální informace.
Znění zákona o veř. zakázkách se změnami mj. v § 159 odst. 3 ukládá vydat vyhlášku
"k provedení § 17 písm. x), § 44 odst. 4 písm. a) a b), §46a, §46d odst. 1, § 74a odst. 6, § 86 odst. 2, § 96 odst. 5, § 103 odst. 7, § 108, § 119 odst. 2, § 146 odst. 3 a 6, § 147a odst. 8, § 149 odst. 8 a 9 a § 156 odst. 8." Z těchto částí zákona je vydán prováděcí předpis pouze k §46a (.pdf), § 17 písm. x), § 108, § 146 odst. 3 a 6 a § 147a odst. 8 (.pdf) a § 149 odst. 8 a 9 (.pdf), tedy pouze k části uvedené úpravy. Kromě toho zákon v odst. 2 ukládá Ministerstvu obrany vydat vyhlášku k provedení § 17 písm. q) a § 18 odst. 4 písm. h), která dosud vydána nebyla.
K části prováděcích předpisů, např. k provedení § 44 odst. 4 písm. a), se nám podařilo najít návrh. Ne však vždy. Za "včas připravené" nicméně považujeme vyhlášky vydané před nabytím účinnosti zákona, což bylo 1.ledna 2012. Považujeme tedy výrok za pravdivý.
Dodejme, že původní znění novely došlo změn, a to opakovaných, kterým se odbory ministerstev musejí přizpůsobovat.
Jaromír Drábek
V posledních 47 letech se ta částka zvyšovala. (roční částka vydaná ministerstvem na běh systému sociálních dávek, pozn.)
Jedná-li se ze strany ministra Jaromíra Drábka o postihnutí období 47 let, je třeba konstatovat, že tento výrok je neověřitelný. Ministerstvo financí má na svých webových stránkách zveřejněny Zákony o státním rozpočtu zpětně pouze od roku 1998.
Zbyněk Stanjura
Ta novela přináší v zásadě rozšíření pravomocí NKÚ. Kromě stávajícího se rozšiřuje možnost NKÚ kontrolovat všechny obce a města, 6 245, jmenovitě, taxativně tam jsou vyjmenované další instituce, jako Česká televize, Český rozhlas, zdravotní pojišťovny, příspěvkové organizace, které zřizují ministerstva, to znamená například všechny fakultní nemocnice a podobně.
Novela zákona o Nejvyšším kontrolním úřadu, jež bude projednávána v plénu Poslanecké sněmovny PČR 12.3. 2012, opravdu rozšiřuje kontrolní pravomoci NKÚ, a to dokonce ve větším rozsahu než uvádí Zbyněk Stanjura.
Výše zmíněná novela upravuje působnost Nejvyššího kontrolního úřadu v těchto oblastech:
Martin Půta
Do konce loňského roku bylo na povodňové škody vyčerpáno z rozpočtu ministerstva pro místní rozvoj méně než 20 milionů korun.
Výrok hodnotíme jako pravdivý. Na stránkách Libereckého kraje je použit odkaz na nefunkční stránku MMR, a proto zde není možné informaci vyhledat. Nějaké informace o dotacích lze získat z tiskové zprávy z r. 2011: Liberecký kraj postupně likviduje následky loňských povodní, avšak o faktickém čerpání dotací ke konci r. 2011 zde informace nejsou.
Ministerstvo pro místní rozvoj v závěrečném účtu za rok 2011 na straně 54 uvádí bod 3. 8. Podpora obcím na odstraňování následků povodní z let 2009 a 2010 na základě nařízení vlády. V roce 2011 bylo v rámci tohoto programu vyčerpáno cca 20,9 mil. Kč. Vzhledem k tomu, že povodně let 2009 a 2010 zasáhly více krajů, je pravděpodobné, že celková vyčerpaná částka do Libereckého kraje z tohoto programu nedosáhla výše 20 milionů Kč.
Stanislav Polčák
Právě pan ministr spravedlnosti Pospíšil odvolával státní zástupce z vedoucích postů za bývalé Topolánkovy vlády na návrh nejvyšší státní zástupkyně Vesecké.
Portál ministerstva spravedlnosti Justice.cz uvádí primárně odvolání vrchního státního zástupce Kuvejta. Na žádost Renáty Vesecké byli však za bývalé Topolánkovy vlády v rámci personálních změn odvoláni i někteří další státní zástupci.
"Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil dnes rozhodl o odvolání pražského vrchního státního zástupce Jiřího Kulvejta. Vyhověl tak návrhu nejvyšší státní zástupkyně Renáty Vesecké, která svůj návrh odůvodnila rozdílným pohledem na řízení Vrchního státního zastupitelství v Praze a poukázala na průtahy v některých případech. Nástupcem Jiřího Kulvejta byl v následujících dnech jmenován Vlastimil Rampula, kterého ministrovi navrhla do funkce nejvyšší státní zástupkyně Renáta Vesecká." Dále však učinila Renáta Vesecká také některé další personální změny, které, i přes to, že byly prezentovány spíše jako změny na postech žalobců, s odvoláváním některých státních zástupců souvisely, a lze je tedy tak chápat. Konkrétně se to týkalo státních zástupců Petra Kovandy, Romana Hájka, Lumíra Crhy, Igora Stříže a Iva Ištvána, o čemž informovala ČTK. Tuto zprávu poté převzaly i některé české internetové deníky jako Česká televize, Týden, či Novinky.cz.
Nigel Farage
Velká rozhodnutí jsou přijímána komisí, a když se jedná o přijímání zákonů jako například pracovněprávní legislativa, ochrana zdraví a bezpečnost při práci, životní prostředí a tak dále, lidé, kteří mají legislativní pravomoc, jsou nevolení členové Evropské komise a my jako parlament, volení zástupci, můžeme věci operovat a nějakým způsobem zpožďovat.
Tento výrok hodnotíme jako zavádějící neboť Evropská komise sice má jediná právo navrhovat zákony, jejich schvalování je ovšem na volených zástupcích.
Evropský parlament prošel od svého vzniku v roce 1952 (tehdy ještě jako Shromáždění ESUO) výraznými změnami a rozšiřováním pravomocí. Výhradní právo předkládat legislativní návrhy má sice stále úřednická Komise, čímž se evropský model liší od modelu národních států, kde mohou poslanci v parlamentu předkládat vlastní návrhy legislativních aktů, ale schvalování těchto návrhů je plně v kompetenci přímo voleného Evropského parlamentu a Rady EU, složené ze zástupců vlád národních států.
Nejčastějším způsobem přijímání legislativy v EU je procedura spolurozhodování, kterou Lisabonská smlouva rozšířila na drtivou většinu oblastí. Konkrétně se jedná o volný pohyb pracovních sil, právo podnikat a žít v jiném členském státě, služby, vnitřní trh, školství a vzdělávání (pobídková opatření), spotřebitelská politika, transevropské sítě (pokyny), životní prostředí (všeobecný akční plán), kultura (pobídková opatření) a výzkum (rámcový program). Po přijetí Lisabonské smlouvy se procedura spolurozhodování používá v 95 procentech případů. V rámci této procedury je postavení Parlamentu na stejné úrovni jako postavení Rady EU. Projednávaný legislativní návrh tak musí schválit obě instituce, jinak není přijat. Evropský parlament má tedy reálné právo veta a ne jen možnost legislativní proces zpožďovat.
Vedle procedury spolurozhodování, tzv. řádného postupu, existují ještě zvláštní postupy. Ty se používají u politicky citlivých rozhodnutí. Ani v těchto případech však neleží legislativní pravomoc pouze v rukou Komise a její návrh musí být přijat buď Radou spolu s vyádřením Parlamentu (v případě tzv. konzultace), nebo Radou po vyjádření souhlasu Parlamentu (v případě tzv. souhlasu).
(zdroj EurActiv)
(Po tu dobu přechodného zvýšení DPH navrhujeme i to, s čím bytostně já ideově nesouhlasím a to je druhá sazba pro vysokopříjmové osoby.) Dokonce jí navrhujeme v té samé částce (tím se myslí hranice příjmů, za kterou bude osoba spadat do vyšší kateogrie, pozn.), jak jí navrhovala sociální demokracie.
Vzhledem k návrhům ČSSD v oblasti daňové politiky a návrhům ministra Kalouska hodnotíme výrok jako pravdivý.
Sociální demokraté v parlamentních volbách 2010 skutečně prosazovali zavedení druhého daňového pásma. Výše zdanění měla být 38% daně z příjmu fyzických osob pro lidi s příjmem nad 100 000 Kč měsíčně, což v podstatě odpovídá návrhu ministra Kalouska na vyšší zdanění lidí s příjmy nad stropy sociálního a zdravotního pojištění (viz níže).
Představy ČSSD se dají ilustrovat v jejím volebním programu pro volby po Poslanecké sněmovny v roce 2010 - Program změny a naděje; bod 3. V oblasti daní. Český statistický úřad na svých stránkách uvádí hodnotu průměrné mzdy v roce 2011 ve výši 24 319 Kč. Stropy sociálního a zdravotního pojištění (hodnota, od níž plánuje ministr Kalousek nastavit druhé daňové pásmo) tedy dosahují 97 276 Kč.
I když se sazby navrhované ministrem Kalouskem s představami ČSSD liší, tak částka, po níž budou lidé zatíženi vyšší daňovou sazbou (příjem cca 100 000 Kč - 4násobek stropů na sociální a zdravotní pojištění), je fakticky totožná (97 276 vs. 100 000). Ministr Kalousek hovoří ve svém výroku právě o této částce, a proto je jeho výrok pravdivý.
Josef Novotný
Pokud je to otázka na mě, tak samozřejmě kraj může leccos ovlivnit, ale nemůže ovlivnit třeba základní školství, jo, pokud je tam dotaz na základní školství.
Výrok je označen za nepravdivý, protože pro kraj, ačkoli většinou nezřizuje a hospodářsky nespravuje (má však roli ve financování) základní školy na svém území, existují možnosti, jimiž může chod základního školství v kraji ovlivnit. Za určitých podmínek může dokonce zřídit školy, které jinak zřizuje obec či ministerstvo.
Podle školského zákona (.pdf) z r. 2008 na rozdíl od středního a vyššího odborného školství, kde zřizovateli škol jsou v ČR hlavně kraje, patří zřizování základních a mateřských škol především do kompetence obcí. Obec je povinna zajistit podmínky pro plnění povinné školní docházky. Jmenování a odvolání ředitelů patří k pravomocem zřizovatelů škol (§ 166 odst. 2). Kraj však, pokud „prokáže potřebné finanční, materiálové a personální zabezpečení“, může zřídit i zrušit školy, které jinak zřizuje obec nebo ministerstvo [§ 181 odst. 2 (písm. c)].
Financování může kraj ovlivňovat pomocí krajských normativů, podle nich pak rozepisuje a poskytuje finanční prostředky přidělené MŠMT školám zřízeným krajem nebo obcemi (§ 161). Ve druhém případě vychází z návrhů obcí s rozšířenou působností.
Kraj má pravomoc podle školského zákona v případě, že obec nestanoví školský obvod spádové školy, stanovit tento obvod sám v rámci přenesené působnosti (§ 178 odst. 3). Krajský úřad dále může mít vliv na hodnocení žáka v případě, že jsou zákonní zástupci nebo zletilý žák s hodnocením nespokojeni a vyučujícím daného předmětu je ředitel školy (§ 52).
V kompetenci kraje je dále základní školství pro děti a žáky se zdravotním postižením a základní školy speciální nebo pro žáky s vyučovacím jazykem národnostní menšiny. Tyto školy kraj zřizuje i ruší podle stanovených podmínek (§ 181 odst. 1).
