Přehled ověřených výroků

Předně uveďme, že tzv. strategickou komunikaci využívají soukromé firmy, politické subjekty nebo i státní útvary, aby dosáhly svých strategických cílů. V rámci státu se jedná o plánované a koordinované komunikační aktivity pomáhající k dosažení cílů, jež jsou pro stát např. ekonomicky či bezpečnostně prospěšné. Strategická komunikace se přitom nezaměřuje pouze na komunikaci jako takovou, ale kombinuje v sobě několik oblastí, jako jsou public relations, marketing, reklama a řízení.

Audit (.pdf) národní bezpečnosti Ministerstva vnitra z roku 2016, o němž ve výroku mluví Helena Langšádlová, strategickou komunikaci zmiňuje na několika místech. Jeho autoři tehdy upozorňovali například na to, že neexistují systematický přístup a efektivní nástroje „pro realizaci strategické komunikace vlády a dalších institucí veřejné správy“ (str. 137). Audit pak ve spojitosti se strategickou komunikací zmiňuje také budoucí rozdělení působnosti mezi orgány státu (str. 132): „Strategickou komunikaci vlády musí podporovat i další relevantní orgány/úřady podle povahy ohrožení – Ministerstvo zahraničních věcí, vnitra, obrany, průmyslu atd.“ Audit také popisuje potřebu navýšit kapacity osob, které se jednotlivými hrozbami na příslušných úřadech zabývají (str. 3). 

Ačkoli se tedy nejedná o příliš podrobný popis, určitý plán na rozdělení pravomocí či „kapacit“ mezi jednotlivá ministerstva audit skutečně obsahuje. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý.

Nejdříve uveďme, že tzv. strategickou komunikaci využívají soukromé firmy, politické subjekty nebo i státní útvary, aby dosáhly svých strategických cílů. V rámci státu se jedná o plánované a koordinované komunikační aktivity pomáhající k dosažení cílů, jež jsou pro stát ekonomicky či bezpečnostně prospěšné – jedním z těchto cílů je například právě vyvracení dezinformací. Zmiňme, že strategická komunikace se nezaměřuje pouze na komunikaci jako takovou, ale kombinuje v sobě několik oblastí, jako jsou public relations, marketing, reklama a řízení.

Helena Langšádlová v rozhovoru zmiňuje strategickou komunikaci ve spojitosti se snahou státu přesvědčit neočkovanou část obyvatel k očkování proti covidu-19 (video, 08:33). Podle analytika Asociace pro mezinárodní otázky Dominika Presla je v tomto případě důležité použít takový způsob komunikace, „který lidi přesvědčí o výhodách tohoto kroku a zároveň vyvrátí dezinformace, které celý proces vakcinace zpomalují“. Stát by také podle něj měl v rámci strategické komunikace občanům předávat informace „v jasné a konzistentní podobě“.

Strategické komunikaci, především v oblasti kyberprostoru, se pak skutečně věnuje i část Armády České republiky. Konkrétně se jedná o Velitelství informačních a kybernetických sil, které spolupracuje s dalšími prvky kybernetické bezpečnosti a obrany České republiky. Součástí tohoto útvaru je i Skupina podpory strategické komunikace (StratCom), která má kromě jiného za úkol „provádět sekundární analýzy – hodnocení cílových skupin – na bázi dostupných sociologických a mediálních studií“ a „navrhovat vhodné metody přesvědčování“.

Na toto téma byla v roce 2018 publikována studie v časopisu Science, která mapovala šíření pravdivých a nepravdivých informací na Twitteru od roku 2006 do roku 2017. Z této studie vyplývá, že lidé retweetovali nepravdivé informace o 70 % častěji než pravdivé zprávy. Nepravdivému příspěvku pak trvalo dostat se k 1 500 uživatelům šestkrát kratší dobu než příspěvku pravdivému. O tom, že se nepravdivé zprávy šíří šestkrát rychleji než zprávy pravdivé, se zmiňují také autoři dokudramatu The Social Dilemma (video, čas 1:27).

Přestože se zmínky o sedminásobné rychlosti šíření nepravdivých informací objevují, jde v těchto případech pravděpodobně o nepřesný popis výsledků zmiňované studie či filmu The Social Dilemma.

Sinan Aral, jeden z autorů studie, nicméně v rozhovoru na zmínku o tom, že se nepravdivé zprávy šíří „šestkrát, sedmkrát rychleji než fakta“ odpověděl: „Ano, v průměru. To je správně.“ Proti nepřesnosti se tedy neohradil, a tak je pochopitelné, že se objevují další zmínky o sedminásobné rychlosti. Vzhledem k malé odchylce a tomu, že ani autor studie nelpí na přesné hodnotě, i my hodnotíme výrok Heleny Langšádlové jako pravdivý s výhradou.

Lidovecký předseda Marian Jurečka v Otázkách Václava Moravce (video, čas 32:54) 5. prosince 2021 uvedl, že pokud prezident Zeman nejmenuje navrženou vládu jako celek, dojde k porušení Ústavy a bude nutné podat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu: „Já věřím, že pan prezident tak, jak se se všemi setkává, tak si ty věci, pokud má k někomu nějaké výhrady, vydiskutuje, vyříká, a nakonec tomu návrhu pana premiéra (Fialy, pozn. Demagog.cz) vyhoví. Pokud by se tak nestalo, tak by to bylo opravdu porušení Ústavy a v ten okamžik jednoznačně musí následovat, byť je nám to nepříjemné, já jsem si neuměl představit, že ta situace tady v České republice někdy bude nastávat, ale pak nebude jiného zbytí než odeslat kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu.“

Doplňme, že čl. 68 odst. 2 Ústavy, říká: „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Ústavní formulace zdánlivě prezidentu nedává možnost návrhu premiéra na jmenování člena vlády nevyhovět, praxe však přinesla vícero případů, kdy prezident odmítal jmenovat určitého kandidáta na ministra.

Jedním z možných řešení takového sporu je pak tzv. kompetenční žaloba, se kterou se může premiér obrátit na Ústavní soud. O oprávněnosti podání kompetenční žaloby ale panují i pochybnosti. V případě jmenování vlády se totiž nejedná o klasický kompetenční spor. Prezidentova kompetence jmenovat ministra je totiž jasná. Kontroverzní je podle právníků pouze lhůta, ve které tak musí učinit, což běžně není podstatou kompetenčního sporu.

Petr Fiala v důsledku odmítavého postoje Miloše Zemana ke kandidátu na ministra zahraničí Janu Lipavskému naznačil, že kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu skutečně podá. Předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský pro Deník N již dříve odhadl, že kompetenční žalobu by soud řešil dva až pět měsíců.

Již 11. listopadu 2021 podala stávající vláda Andrej Babiše demisi. 28. listopadu pak prezident Zeman na zámku v Lánech jmenoval nového premiéra Petra Fialu z ODS. Téhož dne se Andrej Babiš vyjádřil pro ČTK: „Dobrá zpráva je i to, že pan prezident do 13. prosince ukončí rozhovory s ministry, takže věřím, že ve stejném týdnu bude jmenována nová vláda.” To samé pak uvedl i na svém Twitteru.

Pro úplnost dodejme, že prezident Zeman po svém návratu z Ústřední vojenské nemocnice a po jmenování Petra Fialy novým předsedou vlády započal sérii schůzek se všemi kandidáty na ministry, která má skončit 10. prosince. Doplňme také, že Helena Langšádlová, která se s Milošem Zemanem setkala 6. prosince, je za koalici Spolu nominována na ministryni pro vědu a výzkum.

Na začátek uveďme, že kandidátka na post ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová hovoří o roztříštěnosti oblasti vědy a výzkumu mezi jednotlivá ministerstva, čímž obhajuje chystaný vznik ministerské pozice pro vědu, výzkum a inovace.

Co se týče ministerstev, která se úzce zaobírají oblastí vědy a výzkumu, uveďme v první řadě Ministerstvo zdravotnictví. Příkladem propojení s vědou a výzkumem je například Ministerstvem zdravotnictví zřízená Agentura pro zdravotnický výzkum ČR, jejíž účelem je podpora aplikovaného výzkumu ve zdravotnictví. Jedním z ústředních orgánů státní správy pro vědní politiku, výzkum a vývoj je také Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.

Vědou, výzkumem a inovacemi (VaVaI) se přímo zaobírá také Ministerstvo životního prostředí, konkrétně především Vědecká rada ministra životního prostředí. Plánování v oblasti VaVaI obsahuje také Koncepce výzkumu, vývoje a inovací Ministerstva práce a sociálních věcí (.pdf) či Národní výzkumná a inovační strategie pro inteligentní specializaci České republiky (.pdf), která je v gesci Ministerstva průmyslu a obchodu.

Dále zmiňme také Ministerstvo vnitra, v jehož gesci je například organizace bezpečnostního výzkumu či Ministerstvo zahraničních věcí, jehož pozornost se soustředí především na výzkum v oblasti mezinárodních vztahů, mimo jiné skrze Ústav mezinárodních vztahů. Ministerstvo obrany pak zpracovává například koncepci obranného aplikovaného výzkumu a vývoje.

Ministerstvo dopravy realizuje plány Koncepce výzkumu, vývoje a inovací v resortu dopravy do roku 2030. Je také zřizovatelem veřejné výzkumné instituce Centra dopravního výzkumu a realizuje resortní výzkumný program Doprava 2020+.

V neposlední řadě se oblastí VaVaI zabývají také Ministerstvo kultury a Ministerstvo zemědělství. Okrajově se oblastí vědy a výzkumu zaobírá také Ministerstvo spravedlnosti. Ministerstvo financí se pak věnuje spíše dotacím vědy a výzkumu.

Celkově se tedy oblastí vědy a výzkumu přímo zaobírá 11 ze 14 ministerstev. Vzhledem k mírné odchylce a také faktu, že Helena Langšádlová svým výrokem poukazuje na značnou roztříštěnost oblasti vědy a výzkumu, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Izraelský Centrální statistický úřad (CBS) ve své zprávě uvedl, že výdaje Izraele na vědu a výzkum za rok 2020 byly 76,2 miliard šekelů, tedy 5,4 % HDP.

V roce 2019 činily tyto výdaje 4,9 % izraelského HDP, jak uvádí CBS v loňské zprávě. Hodnotu 4,934 % HDP za rok 2019 obsahuje i statistika OECD, která s daty za rok 2020 zatím napracuje. Podle OECD vydávalo Česko ve stejném roce na vědu a výzkum necelá 2 % HDP.

Podle nejnovějších dat Českého statistického úřadu za rok 2019 představovaly (.pdf, str. 1) ženy na konci roku 27,2 % všech pracovníků ve výzkumu a vývoji.

Přibližně 14 % žen je pak v Česku v čele významných institucí vědy a výzkumu. Podle zprávy Národního kontaktního centra – gender a věda Sociologického ústavu Akademie věd ČR stálo v roce 2017 v čele výzkumných, vysokoškolských a dalších institucí výzkumu a vývoje dohromady 14,1 % (.pdf, str. 12) žen. Dle nejnovějších dostupných dat za rok 2018 se jednalo o 14,9 % (.pdf, str. 12).

Srovnání zastoupení žen mezi výzkumnými pracovníky v rámci jednotlivých evropských států lze nalézt na stránkách Eurostatu. Podle posledních dostupných dat za rok 2019 má Česká republika skutečně nejmenší podíl žen mezi výzkumnými pracovníky ve vědě z celé EU. Přesněji se jedná o podíl 27,2 %.

Toto číslo poté uvádí (.pdf, str. 1) ve své zprávě také Český statistický úřad (ČSÚ). Podle něj byla situace podobná i v předcházejícím roce, jak ukazuje graf níže, v němž ČSÚ vycházel z dat Eurostatu za rok 2018. Tehdy ženy v České republice tvořily jen 26,6 % výzkumných pracovníků ve vědě, což přestavovalo nejnižší podíl v Evropské unii. Nejvyšší podíl byl v Lotyšsku, jediné zemi, kde počet žen ve vědě a výzkumu převažoval nad počtem mužů.

Obdobný závěr vyplývá také z nejnovější publikace (.pdf, str. 3) statistického institutu UNESCO vydané v roce 2020. Podle těchto dat byla Česká republika s 26,6% podílem žen ve výzkumu v roce 2018 mezi evropskými státy na předposledním místě. 

Bohužel se nám nepodařilo dohledat další statistiky, které by byly novějšího data a také se zabývaly podílem žen ve vědě a výzkumu. Proto se musíme spokojit s daty Eurostatu z roku 2019, případně o rok staršími daty UNESCO.

Pro kontext nejprve uveďme, že kandidátka na post ministryně pro vědu a výzkum Helena Langšádlová poukazuje na to, že české firmy často odvádí své zisky do zahraničí. Tuto situaci porovnává s finským modelem investic do vědy.

Ve Finsku veřejný i soukromý sektor investují značné prostředky do výzkumu a vývoje. Například v roce 2018 činily celkové investice do těchto oblastí 6,4 miliardy eur, přičemž financování ze soukromého sektoru tvořilo přibližně dvě třetiny (cca 4,3 mld. eur) z celkové částky. 

Aby stát tyto iniciativy firem podpořil, zřídil organizaci Business Finland (dříve společnost Tekes), která přerozděluje především menším a středním firmám půjčky a dotace. Ty mohou dosahovat i výše 50 % nákladů na daný projekt. Business Finland na svém webu například uvádí, že podle mezinárodních i finských studií veřejné financování výzkumu a vývoje následně vede k tomu, že společnosti zvyšují své vlastní investice. 

Právě motivace soukromých firem k investování do vědy a výzkumu je jednou z prioritních oblastí finského Národního plánu pro výzkum, vývoj a inovace (.pdf), dle kterého jsou společnosti klíčovými partnery výzkumných institucí (.pdf, str. 6). Doplňme, že od začátku roku 2021 ve Finsku mohou firmy, které na výzkumných projektech spolupracují s univerzitami či dalšími výzkumnými institucemi, díky novému zákonu dosáhnout poměrně vysokého snížení daní.