Přehled ověřených výroků

Peter Harvánek reaguje na předchozí diskusi o koncertní hale, kde mj. zazněl odhad ceny projektu ve výši 3,2 miliard korun. Harvánek tedy podobnou částku označuje za údaj z roku 2021 a dodává, že dnes se výdaje mohou pohybovat i kolem 5 miliard. Pro naše hodnocení jsme tak dohledali informace o tom, jak se vyvíjely odhadované ceny stavby koncertní síně, a zda částka, o které hovoří Peter Harvánek, je skutečně starý údaj.

V roce 2019 byly náklady na stavbu koncertní síně architekta Stevena Holla odhadované na 1,5 miliardy korun bez DPH. V říjnu 2021 už odhad dle ČTK činil 2,6 miliard Kč, náklady na dokumentaci pak dalších 300 milionů.

Podle aktuálního odhadu z dubna 2022, který mj. zmínila i náměstkyně ostravského primátora Zuzana Bajgarová, by koncertní hala měla vyjít na 3,2 miliardy korun, některé odhady pak hovoří i o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20). Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Uveďme, že jeden z možných scénářů předpokládá další navýšení ceny o 164 milionů korun.

Peter Harvánek tedy nesprávně označuje částku 3,4 miliard korun za odhad z roku 2021. Ve skutečnosti se tehdy odhadovala podstatně nižší cena a údaj 3,2 miliardy, který zazněl v diskusi, je odhad aktuální. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Peter Harvánek zřejmě poukazuje slova ministra průmyslu a obchodu Jozefa Síkely, který 3. srpna 2022 v pořadu Devadesátka na ČT24 řekl (čas 14:55): „Pokud by například Česká republika neměla dostatek plynu pro vytápění domácností nebo pro nemocnice, tak třeba Německo zastaví chod části svého průmyslu a o ten plyn, který samo potřebuje, se s námi rozdělí.“ Síkela v rozhovoru uvedl (čas 14:52), že tento mechanismus vyplývá z rozhodnutí Rady EU. 

Rada EU skutečně o solidaritě v kontextu možného nedostatku plynu jednala, a to konkrétně 26. července 2022. Ministři unijních zemí přijali nařízení, ve kterém své státy zavázali (.pdf, str. 13) k dobrovolnému snížení spotřeby plynu o 15 %, ale také zavedli mechanismus vyhlašování „výstrahy na úrovni Unie“ (str. 14). V případě, že by se alespoň pět členských států dostalo do problémů s nedostatkem plynu, stal by se závazek 15% snížení spotřeby povinným (str. 15). 

Nařízení Rady tedy usiluje o snížení spotřeby zemního plynu, zároveň však počítá (.pdf, str. 11) s možností, že by musel být aktivován další unijní mechanismus reagující na nedostatečné dodávky zemního plynu. Jedná se o Nařízení Evropského parlamentu a Rady EU z října roku 2017 o opatřeních na zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu. Toto nařízení funguje jako záruka solidarity mezi evropskými zeměmi v případě, že by daný stát nebyl schopen pokrýt dodávky plynu těm, kteří jsou daným nařízením chráněni, tzv. „zákazníkům chráněným v rámci solidarity“.

Mezi tyto zákazníky spadají (článek 2) domácnosti, sociální služby a dálková vytápění, která uvedeným subjektům plyn poskytují. (V Česku je dálkové vytápění typické pro sídliště.) Článek 13 nařízení upravuje solidární pomoc v případě, že by některou z unijních zemí postihl nedostatek dodávek plynu. Jak uvádí Ruven Fleming z nizozemské univerzity v Groningenu v časopise Energy Policy, článek 13 znamená (.pdf, str. 108), že v případě plynové krize v jedné zemi (v tzv. žádajícím členském státě) musí jiná členská země Evropské unie, která je s danou zemí přímo propojena, snížit dodávky plynu těm, kteří nespadají mezi zákazníky chráněné v rámci solidarity. Tím dojde k uvolnění kapacit zemního plynu, které si pak žádající stát může odkoupit (čl. 13, odst. 5), a pokrýt tak výpadek dodávek.

Reálně tedy může na základě tohoto nařízení dojít k situaci, kdy by Německo muselo omezit dodávky plynu např. do průmyslu a poskytnout tento plyn českým zákazníkům chráněným solidaritou.

Doplňme, že 11. července letošního roku také ministr Síkela a jeho německý protějšek Robert Habeck podepsali společné prohlášení (.pdf) o energetické bezpečnosti, které deklaruje vzájemnou solidaritu v energetické krizi, které je ale spíše obecné povahy a žádné konkrétní závazky neobsahuje. Prohlášení mj. navazuje na červnové memorandum o připravenosti na rizika a o solidaritě v elektroenergetickém sektoru, které podepsali ministři šesti středoevropských států.

Česko a Německo tedy v červnu a červenci podepsaly několik dokumentů o vzájemné spolupráci a solidaritě v oblasti energetiky. Jedna z nich, konkrétně nařízení Rady EU z konce července, se pak odkazuje na unijní opatření k zajištění bezpečnosti dodávek zemního plynu, mj. obsahující možnost omezení určitých dodávek na úkor potřebnějších odběratelů v jiném státě. Peter Harvánek tedy správně poukazuje na to, že existuje závazek, že by Německo Česku v případě nedostatku plynu pomohlo. Závazek nicméně nevyplývá z memoranda, ale z nařízení EU. Jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

V červenci tohoto roku ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela uvedl, že stát prostřednictvím společnosti ČEZ zajistil tři miliardy metrů krychlových plynu z terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG) v Nizozemsku. „První loď pro Česko dorazí do Nizozemska 19. září z USA“, řekl při otevření terminálu generální ředitel ČEZu Daniel Beneš. Ten podle ČTK dále doplnil, že „ČEZ má kromě první lodi smluvně zajištěno už také druhé plavidlo, které dodá společnost Shell. Každou dodávku plynu kupuje ČEZ za spotové, tedy okamžité tržní ceny, za každou dodávku tak zaplatí jinou sumu”. Společnost ČEZ údajně zajistila pro případnou přepravu plynu dostatečné přepravní kapacity z Nizozemska přes Německo do České republiky.

Vzhledem k tomu, že ČR má skutečně rezervovanou kapacitu v nizozemských terminálech, kam bude LNG teprve přepraven, a částka za něj se bude odvíjet až podle aktuální tržní ceny, hodnotíme výrok Petera Harvánka jako pravdivý.

Tomáš Macura se stal primátorem Ostravy na konci roku 2014, pozici primátora obhájil i v roce 2018. Hodnocení výroku jsme tedy posuzovali na datech z let 2014–2021. Pro úplnost dodejme, že Macura se stal primátorem až v listopadu roku 2014 a na přispívání do fondů v tomto roce měli vliv převážně jeho předchůdci. 

Tomáš Macura mluví o odkládání v „časech dobrých“. To je poměrně neurčité označení, pokud se ale podíváme na ekonomický výkon Česka optikou růstu HDP, tak za „dobré“ roky lze označit celé období od roku 2014 s výjimkou roku 2020.

Abychom zjistili, kolik si město Ostrava odkládá do „fondů a do různých dalších rezerv“, musíme se podívat do výkazů účetní závěrky města za jednotlivé roky, respektive do jejich příloh. Tam můžeme pod písmenem F a označením „Doplňující informace k fondům účetní jednotky“ nalézt přehled toho, jaký byl stav městských fondů na začátku a na konci roku, a kolik město z fondu vyčerpalo a kolik do něj vložilo. Stejná data pak nabízí také Monitor státní pokladny, aplikace Ministerstva financí.

Následující graf zachycuje nárůsty či poklesy stavu na městských fondech v jednotlivých letech. Můžeme vidět, že kromě roků 2014 a 2015 docházelo každoročně k nárůstu uložených prostředků. Nejvíce se fondy zvětšily v letech 2017 a 2021.

Naopak výrazný pokles proběhl v roce 2014, to bylo způsobené vyplacením peněz z tzv. umořovacího fondu v celkové výši 2,5 mld. Kč, kterými město splatilo dluhopisy vydané v roce 2004. Pokles pokračoval i v roce 2015, tentokrát ale již jen o 27 milionů oproti roku 2014. To bylo způsobeno ukončením příspěvků do umořovacího fondu. V roce 2017, kdy došlo k nejvyššímu nárůstu, pak došlo mj. k navýšení Fondu pro rozvoj Městské nemocnice Ostrava o 420 mil. Kč. Město si také v posledních letech ukládá peníze do Fondu pro výstavbu nového koncertního sálu.

Město Ostrava si tedy v letech, kdy byl primátorem Tomáš Macura, skutečně ukládalo peníze do různých fondů a zároveň se mu dařilo celkový objem prostředků ve fondech navyšovat, a to včetně ekonomicky „nedobrého“ roku 2020. Doplňme, že městu se ve stejném období také dařilo snižovat celkový dluh – navyšování fondů tedy nebylo na úkor zadlužování Ostravy.

Na konci roku 2014, kdy se Tomáš Macura (ANO 2011) stal poprvé primátorem Ostravy, činil dluh města 3,8 miliardy korun. Ten k 31. prosinci loňského roku dle dat Monitoru státní pokladny, který provozuje Ministerstvo financí, klesl přibližně o miliardu na 2,8 mld. Kč.

Stav financí na běžných účtech města v tomto období naopak rostl, z 2,8 mld. Kč na konci roku 2014 až na 5,2 mld. Kč v roce 2021. Jak dluh, tak stav na účtech zobrazuje následující graf.

Pokud bychom do hospodaření města zahrnuli také městské příspěvkové organizace, vypadal by vývoj sledovaných ukazatelů následovně:

Z porovnání obou grafů vyplývá, že příspěvkové organizace Ostravy mají konstantně nízké zadlužení a ani výše jejich prostředků na běžných účtech se v posledních několika letech příliš neměnila.

Tomáš Macura tedy správně popisuje trend, ke kterému v Ostravě došlo. Od roku 2014 se daří snižovat dluh a zvyšovat objem financí na běžných účtech. Téměř přesně uvádí i některé částky: v roce 2014 činil dluh Ostravy 3,8 mld. Kč, tedy téměř ve výroku zmiňovaných 3,9 mld. Kč. Dle nejnovějších dostupných dat z konce minulého roku měla Ostrava na účtech 5,2 mld. Kč, a i v tomto případě je tak odchylka od Tomášem Macurou uváděných 5,5 mld. Kč minimální.

Od skutečného stavu na účtech v roce 2014 se ale Tomáš Macura odchýlil více. Na konci roku 2014 totiž měla Ostrava 2,8 mld. Kč, nikoliv 2 mld. Zadlužení na konci roku 2021 pak nedosahovalo 3,2 mld. Kč, ale jen 2,8 mld. Kč. Vzhledem k tomu, že vždy pracujeme s údaji platnými ke konci roku a nikoli s přesnými údaji pro danou část roku a Tomáš Macura zároveň správně popisuje trend, viditelný i v meziročním vývoji, hodnotíme výrok jako pravdivý.

Tomáš Macura ve svém vyjádření zřejmě odkazuje na období let 2012–2013, kdy se zadluženost Ostravy vyšplhala z 5,8 mld. Kč v prosinci 2012 až na 6,7 mld. Kč o rok později. V současné době se podle údajů Ministerstva financí z prosince 2021 zadluženost města pohybuje kolem 2,7 mld. Kč, což je skutečně méně než polovina dluhu z let 2012–2013.

Ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela na svém Twitteru v červnu napsal, že se státu ve spolupráci se skupinou ČEZ podařilo zajistit kapacitu v nizozemském terminálu na zkapalněný zemní plyn (LNG). Bližší podrobnosti tehdy Síkela neuvedl.

Na začátku července pak nizozemský velvyslanec v České republice oznámil, že Česko by mělo získat přibližně 3 miliardy metrů krychlových zemního plynu, což představuje přibližně třetinu naší roční spotřeby. Na tiskové konferenci, která proběhla 19. července 2022 ministr průmyslu a obchodu oznámil detaily uzavřené dohody.

Plovoucí terminál u nizozemského Eemshavenu se otevřel 8. září 2022 a ČEZ v něm má podle Síkely a generálního ředitele ČEZu Daniela Beneše pronajatou kapacitu na zpětné zplyňování LNG ze 30 tankerů. Kapacita terminálu je zakoupena na 5 let od září 2022 do září 2027. Daniel Beneš také uvedl, že první loď se zkapalněným zemním plynem určeným pro Českou republiku dorazí z USA do Nizozemska v pondělí 19. září. Zároveň doplnil, že do konce roku připluje celkem 8 lodí s plynem a každá má podle něj přivézt 100 milionů metrů krychlových plynu.

Kontrakt pokrývající zhruba třetinu české roční spotřeby podle nizozemského velvyslance v ČR významně sníží naši závislost na ruském plynu. Později pak na Twitteru psal o úzké česko-nizozemské spolupráci při dojednání kapacity v terminálu.

Doplňme, že Jan Dohnal poněkud nepřesně mluví o „plynu v holandských terminálech“, přičemž v současné době má Česko zajištěnou pouze kapacitu, nikoli plyn samotný. Dále však dodává, že plyn máme pouze „vyjednaný“, a proto jeho výrok hodnotíme jako pravdivý.

Vláda v tomto roce rozhodla o prodloužení těžby v OKD minimálně do konce roku 2023, původně ale mělo dojít k ukončení těžby již v prvním pololetí letošního roku.

Uveďme, že společnost OKD je jediným producentem černého uhlí v České republice, které se těží na Karvinsku. Stoprocentním vlastníkem těžařské firmy je od dubna 2018 stát prostřednictvím Ministerstva financí (konkrétně přes společnost Prisko). Ministrem resortu je právě zmiňovaný Zbyněk Stanjura.

Mezi důvody prodloužení těžby podle ministerstva patří zajištění dostatku uhlí pro následující topné sezóny a snaha vlády pokrýt zvýšenou poptávku po uhlí ze strany českých zákazníků, „kterou vyvolaly výpadky dodávek černého uhlí z východu kvůli ruské agresi na Ukrajině”.

Největším odběratelem uhlí OKD je společnost ČEZ, uhlí ale odebírá také společnost Veolia, kterou Jan Dohnal v této souvislosti zmiňuje. Ta zajišťuje dodávky tepla pro více než 325 tisíc domácností v Moravskoslezském, Olomouckém, Středočeském a Karlovarském kraji a v Praze.

Náklady na výstavbu ostravské koncertní síně architekta Stevena Holla jsou podle projektu odhadovány na 3,2 miliardy korun. Financování by měla zajistit spolupráce statutárního města Ostrava, Moravskoslezského kraje a Ministerstva kultury. Některé odhady pak hovoří i o 3,5 miliardy Kč (.pdf, str. 20).

Doplňme, že prvotní odhadovaná cena koncertní síně činila 1,5 miliardy korun. Později se částka za stavbu vyšplhala na 2,9 miliard korun. 

Zdeněk Hřib odpovídá na dotaz týkající se platformy Airbnb, která zprostředkovává krátkodobé ubytování ve stavbách určených pro dlouhodobé bydlení.

Z veřejně dostupných zdrojů se nám nepodařilo dohledat metodiku Ministerstva průmyslu a obchodu (MPO), kterou pražský primátor zmiňuje. Obrátili jsme se proto na vedoucího oddělení poradců primátora Michala Geislera, který uvedl, že MPO vydalo „interní metodický pokyn pro všechny živnostenské úřady ke kontrolám označování provozoven“. Podle jeho vyjádření MPO dokument vydalo v návaznosti na schůzku Zdeňka Hřiba s ministrem průmyslu a obchodu Jozefem Síkelou (za STAN), která se uskutečnila v květnu 2022.

Existenci metodiky nám následně potvrdil také Pavel Koczó z Odboru živností a spotřebitelské legislativy MPO. Doplnil, že metodický pokyn byl rozeslán všem krajským živnostenským úřadům a pražskému magistrátu na počátku června 2022. Z jeho vyjádření rovněž vyplývá, že dokument slouží pro interní potřeby a jeho hlavním cílem je sjednotit aplikaci právních předpisů.

Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR) v červenci 2022 vydalo dokument s názvem Poskytování ubytovacích služeb ve stavbách určených pro bydlení (.pdf). Dokument např. nastiňuje (str. 5–7) postup stavebního úřadu poté, co obdrží podnět ohledně užívání stavby v rozporu s účelem, ke kterému byla povolena.

Podle MMR by metodická pomůcka „měla přispět ke sjednocení aplikace předpisů stavebního práva a ke sjednocení postupu stavebních úřadů při šetření podnětů týkajících se poskytování krátkodobého ubytování v bytech či rodinných domech“.

Dodejme, že se na provozovatele krátkodobých pronájmů na platformě Airbnb vztahuje regulace svázaná se stavebním zákonem. Majitelé, kteří své byty chtějí poskytovat turistům, musí zažádat stavební úřad o souhlas se změnou užívání stavby. Pakliže tak neučiní, hrozí jim pokuta ve výši až 500 tisíc korun.

Ministerstvo průmyslu a obchodu tedy vydalo novou metodiku pro označování provozoven. Jedná se o interní dokument, jehož cílem je sjednotit aplikaci právních předpisů. Ministerstvo pro místní rozvoj pak skutečně vydalo metodickou pomůcku s pokyny pro stavební úřady, kterými by se měly řídit v případě, kdy zjistí, že stavba neslouží povoleným účelům. Výrok Zdeňka Hřiba tedy hodnotíme jako pravdivý.