Přehled ověřených výroků

DOPLNĚNÍ: Pracovnice mediálního odboru Pirátské strany nás odkázala na studii, ze které měl Ivan Bartoš ve svém výroku vycházet. Tu jsme doplnili do odůvodnění.

Datový přehled o místech pravděpodobné nákazy, který zpracoval Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS), zveřejnil na konci března 2021 server Seznam Zprávy. V tabulce níže tak lze vidět porovnání počtu pracujících osob, u nichž byla prokázána nákaza covidem-19, podle „sociálního prostředí a pravděpodobného místa nákazy“. A to konkrétně za období od března 2020 do 14. března 2021. Zdůrazněme, že se jedná o přehled nákaz pracujících osob, tedy vzorku reprezentujícího necelou polovinu (str. 17) české populace.

Podle těchto dat se ukazuje, že nejčastějším místem nákazy je pracoviště. Oproti podzimu 2020 nicméně tato pravděpodobnost mírně klesla ze 65,0 % (v říjnu 2020) na 56,2 % (v březnu 2021). Uveďme, že Ministerstvo zdravotnictví v této statistice vychází z hlášení rizikových kontaktů, zároveň však připouští, že data mohou být mírně nepřesná. Lidé jsou totiž při trasování neochotní hlásit všechny své rizikové kontakty.

Tabulka obsahuje také data o pravděpodobnosti nákazy v rodině, v domácnostech a při volnočasových aktivitách. Tato pravděpodobnost od podzimu naopak stoupla, a to z původních 25,4 % (v říjnu 2020) na současných 35,3 % (k 14. březnu 2021). Mírně vzrostl i podíl nákaz mimo domov i práci. Ministerstvo zdravotnictví to vysvětluje komunitním způsobem šíření nákazy.

Dále uveďme, že pravděpodobnost nákazy rovněž souvisí s vládními opatřeními. Pravděpodobnost nákazy například ve školství je tedy velmi minimální z důvodu distančního vzdělávání. Zároveň může být u některých osob uvedeno více pravděpodobných míst nákazy, a proto mohou procenta při celkovém součtu přesahovat 100 %.

Tabulka zobrazuje pravděpodobná místa nákazy u 667 tisíc pracujících osob. U těchto lidí lze předpokládat, že mají oproti celé populaci vyšší pravděpodobnost nákazy v zaměstnání a naopak nižší pravděpodobnost nákazy v domácnosti. Místo nákazy zbývajících přibližně 736 tisíc lidí, kteří se v Česku do 14. března nakazili covidem-19, neznáme.

Pro úplnost dodejme, že tato data pochází z rozhovorů pracovníků hygienické služby s osobami, které byly pozitivně testovány. Jde tedy o informaci, kde si lidé myslí, že se nakazili, což nemusí odpovídat místu, kde k nákaze covidem-19 skutečně došlo. Mluvčí ÚZIS Josef Tuček k tomu pro server Echo24.cz řekl, že tato data mají sníženou vypovídací hodnotu, protože se zdroj nákazy nedá přesně zjistit u všech infikovaných.

Pokud se však zaměříme na zahraniční studie, za zmínku stojí například data získaná z plošného testování ve dvou velšských oblastech (Merthyr Tydfil a Cynon Valley), které probíhalo od 21. listopadu do 20. prosince 2020. Podle této studie, zveřejněné 15. března 2021, jsou nejčastějším místem nákazy domácnosti. Dalšími rizikovými místy jsou pak pracoviště sektoru pohostinství či návštěvy restaurací.

Starší studie, která porovnává nejčastější místa nákazy, pochází z čínského Shenzenu. Z dat nasbíraných od 14. ledna do 12. února 2020 vyplývá, že šíření uvnitř domácností patřily spolu s cestováním mezi nejčastější způsoby přenosu nákazy. Zdůrazněme však, že například pracovišti se tehdy tato studie nezabývala.

Další námi dohledané studie se zabývají spíše mírou přenosu mezi členy domácnosti. Neporovnávají tedy jednotlivé typy ohnisek mezi sebou. Podle americké studie zveřejněné na konci října 2020 se 53 % ze sledovaných osob nakazilo do sedmi dnů od okamžiku, kdy byl pozitivně diagnostikován první člen domácnosti. Toto šetření probíhalo v amerických městech Nashville (Tennessee) a Marshfield (Wisconsin) od dubna do září 2020. 

Podle jiné čínské studie, zveřejněné v dubnu 2020, došlo oproti tomu k přenosu uvnitř domácnosti pouze v 16,3 % všech zkoumaných případů. Rovněž stanfordská studie z října 2020, zkoumající šíření nákazy covid-19 v rodinách a domácnostech, uvádí pravděpodobnost nákazy v tomto prostředí jen 17 %. Lze tedy pozorovat, že závěry vědeckých studií zabývajících se touto problematikou nejsou jednotné.

Výrok Ivana Bartoše hodnotíme jako neověřitelný, jelikož zahraniční studie nedocházejí k jednotnému závěru ohledně míry pravděpodobnosti nákazy v rodinách a ani data Ministerstva zdravotnictví a ÚZIS nelze jednoznačně interpretovat tak, že by domácnost nebyla nejčastějším místem nákazy. Data totiž popisují jen pracující osoby, které představují pouze menší část všech nakažených a mají jinou míru pravděpodobnosti nákazy na určitých místech než zbytek společnosti. Data navíc vychází z informací uvedených pozitivně testovanými osobami, které mají sníženou vypovídací hodnotu.

Jelikož nemůžeme vyloučit, že Ivan Bartoš vychází z jiných dat, která například nejsou omezena jen na pracující osoby, obrátili jsme se na něj s žádostí o poskytnutí dat, ze kterých čerpá. Odpověděla nám Veronika Šmídová z mediálního odboru Pirátské strany, která nás odkázala na studii vědců z londýnské Imperial College.

Jedná se o tzv. metastudii, tedy publikaci shrnující poznatky z více odborných studií vyhodnocujících pravděpodobnost nákazy covidem-19 v různých prostředích. Autoři metastudie došli k závěru, že domácnosti vykazují nejvyšší míru pravděpodobnosti nákazy ze všech pozorovaných prostředí. Je však třeba podotknout, že závěry poukazují na míru pravděpodobnosti, nikoli na četnost nákaz (například ve srovnání s jinými prostředími), o které mluví Ivan Bartoš.

V rozhovoru pro SZ Byznys ministryně financí Alena Schillerová uvedla, že je připravena žádat poslance o další zvýšení rekordního půl billonového schodku.

Alena Schillerová v rozhovoru také uvedla: „Pokud by zůstala ekonomika zavřená, tak jak je teď, tak ty peníze vydrží tak zhruba do června, déle ne.“ Ministryně Schillerová odkazuje na peníze ve státním rozpočtu, které jsou určeny na program Antivirus, kompenzační bonus či programy COVID 2021, COVID Nepokryté náklady apod. V případě potřeby pokračování kompenzací by tedy bylo nutné novelizovat zákon o státním rozpočtu a navýšit jeho schodek. Ministryně Schillerová však uvedla, že věří, že k tomu nedojde.

Poslanci z hnutí SPD považovali nouzový stav za zbytečný již v září 2020. Odmítavé stanovisko k prodlužování nouzového stavu či lockdownu SPD pravidelně zveřejňuje i na vlastních webových stránkách. I při dosud posledním projednávání prodloužení nouzového stavu v Poslanecké sněmovně Tomio Okamura prohlásil, že SPD nepovažuje lockdown za řešení. Hnutí Svoboda a přímá demokracie tedy prodloužení nouzového stavu nepodpořilo.

Billboardy související s pandemií covidu-19 začala SPD aktivně rozšiřovat na jaře 2021. Heslo „Lockdown není řešení“ zveřejnil Tomio Okamura i na svých uživatelských účtech na Facebooku a Twitteru. Mezi další podobná hesla využívaná SPD patří i „Plošné zákazy nejsou řešení“.

Uveďme, že předpokládáme, že poslanec Kolovratník „dvěma západočeskými okresy“ míní okresy Cheb a Sokolov. Celkové odůvodnění se proto odvíjí od tohoto předpokladu. K jejich uzavření spolu s uzavřením okresu Trutnov vláda přistoupila dne 11. února 2021. Krizové opatření (.pdf) nabylo účinnosti od pátku 12. února a platilo do 14. února (.pdf, str. 1).

Krizové opatření o omezení volného pohybu osob při vstupu na území okresů Cheb, Sokolov a Trutnov pak vláda vydala také 14. února (.pdf). Tímto opatřením se prodloužilo uzavření těchto tří okresů až do 28. února (.pdf, str. 1). Dodejme, že 26. února bylo v rámci celé České republiky vydáno plošné opatření (.pdf), kterým je obyvatelům od 1. března zakázáno „opustit území okresu nebo hlavního města Prahy, na jehož území mají trvalý pobyt nebo bydliště“ (.pdf, str. 1).

Dále se podívejme na srovnání epidemické situace před uzavřením tří výše jmenovaných okresů dne 11. února – přesněji na počty osob s potvrzenou nákazou onemocněním covid-19 za posledních sedm dní v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Dne 11. února byl tento počet skutečně nejvyšší právě v okresech Trutnov, Sokolov a Cheb. Konkrétně se v okrese Sokolov jednalo o přibližně 1 184 nově nakažených na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dní. V okrese Cheb to bylo cca 1 149 osob a v okrese Trutnov cca 1 092 osob.

Dne 23. března 2021, tedy dva dny před konáním námi ověřované debaty, byly počty osob s potvrzenou nákazou covidem-19 na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dní ve zmiňovaných okresech naopak jedny z nejnižších v rámci České republiky. Okres Trutnov evidoval 225 těchto osob, okres Cheb cca 140 a okres Sokolov přibližně 286. Podle dostupných neoficiálních dat byla situace v uvedených okresech velmi podobná také 24. března.

Dodejme však, že v okrese Kroměříž bylo k 23. březnu 2021 cca 284 covid-19 pozitivních osob v přepočtu na 100 tisíc obyvatel za posledních sedm dnů. Okres Kroměříž tedy k tomuto datu registroval menší přírůstek nakažených než okres Sokolov. V okresech Trutnov a Cheb byl ovšem přírůstek skutečně nejnižší, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Gazdík výrokem poukazuje na epidemickou situaci v Česku, proto se v našem ověření podíváme na standardní epidemiologické statistiky, které se v souvislosti s pandemií covidu-19 používají – počet nových případů a počet úmrtí, vždy v přepočtu na stejný počet obyvatel. Zaměříme se na to, zda Česká republika z těchto statistik v době předcházející výroku opravdu v mezinárodním srovnání vycházela nejhůře.

K 24. březnu 2021 figurovala Česká republika ve statistice týkající se počtu úmrtí s covidem-19 na sto tisíc obyvatel na druhém místě těsně za San Marinem, které však má jen 33 000 obyvatel, a tak jeho statistiku významně ovlivní i jednotky úmrtí. K tomuto datu údaj činil cca 236 zemřelých s prokázaným covidem-19 na 100 000 obyvatel. Pokud bychom se podívali jen na dvacítku států momentálně nejvíce zasažených pandemií covidu-19, je již Česko na prvním místě.

Pro úplnost dodejme, že od 18. února do 10. března 2021 pak byla Česká republika nejhorší na světě, co se týče počtu nových denních případů covidu-19 v přepočtu na milion obyvatel v sedmidenním průměru. Dne 11. března byla ČR předstihnuta Estonskem. 19. března se pak před ČR dostalo San Marino a 23. března také Maďarsko.

Od 6. března do 20. března pak byla Česká republika nejhorší, co se týče počtu nových úmrtí na milion obyvatel v sedmidenním průměru. Dodejme, že 21. března se v této statistice dostalo na čelo Maďarsko a 24. března předstihlo ČR rovněž San Marino.

Jak již bylo uvedeno výše, srovnání se San Marinem má vzhledem k jeho malé populaci omezenou vypovídací hodnotu, a do hodnocení výroku jej tak nebudeme zahrnovat. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý, neboť Česká republika byla v době krátce před uskutečněním ověřovaného rozhovoru skutečně mezi státy střední a větší velikosti nejhorší na světě hned v několika statistikách v souvislosti s covidem-19.

Jelikož předseda SPD Okamura neuvádí žádné zdroje, ze kterých vychází, níže porovnáme Česko a Německo z hlediska počtu celkových prokázaných případů covidu-19 a počtu úmrtí způsobených tímto onemocněním napříč různými datovými portály a organizacemi.

Podle webu Ministerstva zdravotnictví ČR bylo v pátek 24. března, tedy den před uskutečněním ověřovaného rozhovoru, hlášeno kumulativně (celkově) téměř 1,5 milionu pozitivních případů prokázaných laboratorními testy. Německo (.pdf, str. 1), na základě údajů Institutu Roberta Kocha, ve stejný den mělo kumulativně počet pozitivních případů zhruba 2,7 milionu. Celkový počet úmrtí pak byl v Česku cca 25 000, zatímco v Německu 75 000.

Datový server Our World in Data uvádí ke dni 24. března kumulativní rozdíl pozitivních případů mezi Českem a Německem v přepočtu na milion obyvatel. Podle dat tohoto serveru je rozdíl zhruba 106 tisíc prokázaných případů, kdy Česko má 138 800 případů a Německo 32 500. Počet zemřelých, opět v přepočtu na milion obyvatel, pak činí 2 359 v případě Česka a v případě Německa to je 901. Desetkrát horší není ani aktuální situace, jak vyplývá z následujícího grafu. V Česku byl 24. března počet nových případů na milion obyvatel jen cca 4x horší než v Německu.

Dodejme, že ještě ve druhé polovině února a první polovině března Česká republika opravdu byla dle počtu nových případů na milion obyvatel přibližně desetkrát horší než Německo, na konci března však již situace byla výrazně jiná.

Podle statistik Světové zdravotnické organizace (WHO) se v České republice prozatím (ke dni 28. března 2021) nakazilo 14 147 lidí v přepočtu na 100 tisíc obyvatel. Německo v přepočtu na 100 tisíc obyvatel vykazovalo „pouze“ 3 308 pozitivních, což je opět přibližně čtyřnásobný rozdíl oproti ČR. V počtu úmrtí na 100 tisíc obyvatel uvádí WHO k 28. březnu 2021 celkem 91 případů v Německu a 242 v České republice.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý s výhradou, neboť Česká republika není v žádné významné statistické "covidové" kategorii desetkrát horší než Německo, nicméně před relativně nedávnou dobou to tak opravdu bylo.

Poslanec Tomio Okamura (SPD) se ve výroku vyjadřuje o statistikách týkajících se pandemie covidu-19. Z kontextu rozhovoru předpokládáme, že konkrétně hovoří o nových případech nebo o úmrtích na covid-19. Českou republiku zmiňuje jako nejhorší, či druhou nejhorší zemi v Evropě.

Podívejme se nejprve na statistiku nových případů covidu-19 v přepočtu na 1 milion obyvatel v sedmidenních průměrech. Uveďme, že v den rozhovoru 25. března byla zveřejněna jen data k 24. březnu, graf níže proto zobrazuje údaje za období od 24. února 2021 do 24. března 2021. V této statistice lze pozorovat, že ČR do 10. března zaujímala první místo v počtu nových případů, o den později už první příčku obsadilo Estonsko. Na druhém místě se poté Česká republika držela do 22. března. Následující den ji přeskočilo Maďarsko, od 23. března 2021 tak Česká republika zaujímala třetí příčku.

Podíváme-li se dále na sedmidenní průměry počtu úmrtí na covid-19 (rovněž v přepočtu na milion obyvatel), byla Česká republika k 24. březnu na druhé příčce. V období od 6. března do 20. března 2021 jsme měli dokonce nejvyšší poměr úmrtí ze všech zemí v Evropské unii. K 24. březnu 2021 u nás s covidem-19 zemřelo celkem 25 258 osob.

Závěrem doplňme, že vzhledem k obvyklému vykazování statistik v rámci států Evropské unie i častému zaměňování významu slov Evropa a EU v běžném jazyce jsme se i v našem odůvodnění zaměřili na srovnání Česka se státy EU. 

Pokud bychom nicméně skutečně porovnávali situaci v rámci celé Evropy, museli bychom konstatovat, že v počtu nových případů covidu-19 Česká republika druhé místo držela jen do 18. března 2021. Následující den ji přeskočilo San Marino a 23. března i Maďarsko. K datu 24. března tak v této statistice ČR zaujímala čtvrtou příčku. Co se týče srovnání počtu úmrtí ve spojitosti s covidem-19 v rámci celé Evropy, držela se ČR na prvním či druhém místě až do 23. března, o den později klesla na třetí místo.

Poslanec Okamura výrokem poukazuje na epidemickou situaci v Česku, proto se v našem ověření podíváme na standardní epidemiologické statistiky, které se v souvislosti s pandemií covidu-19 používají – počet nových případů a počet úmrtí, vždy v přepočtu na stejný počet obyvatel. Zaměříme se na to, zda Česká republika z těchto statistik v týdnech předcházejících výroku opravdu v mezinárodním srovnání vycházela nejhůře.

K 24. březnu 2021 figurovala Česká republika ve statistice týkající se počtu úmrtí s covidem-19 na sto tisíc obyvatel na druhém místě těsně za San Marinem, které však má jen 33 000 obyvatel, a tak jeho statistiku významně ovlivní i jednotky úmrtí. K tomuto datu údaj činil cca 236 zemřelých s prokázaným covidem-19 na 100 000 obyvatel. Pokud bychom se podívali jen na dvacítku států momentálně nejvíce zasažených pandemií covidu-19, je již Česko na prvním místě.

Od 18. února do 10. března 2021 pak byla Česká republika nejhorší na světě, i co se týče počtu nových denních případů covidu-19 v přepočtu na milion obyvatel v sedmidenním průměru. Dne 11. března byla ČR předstihnuta Estonskem. 19. března se pak před ČR dostalo San Marino a 23. března také Maďarsko.

Od 6. března do 20. března pak byla Česká republika nejhorší, i co se týče počtu úmrtí na milion obyvatel v sedmidenním průměru. Dodejme, že 21. března se v této statistice dostalo na čelo Maďarsko.

Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, neboť Tomio Okamura správně tvrdí, že „jsme prokazatelně v uplynulých týdnech byli nejhorší na světě“. Česká republika byla k 24. březnu 2021 jedna z nejhorších, co se týče počtu úmrtí s covidem-19 na 100 000 obyvatel. V období od 6. do 20. března pak bylo Česko nejhorší rovněž v počtu úmrtí na milion obyvatel. Od 18. února do 10. března pak byla ČR nejhorší na světě, i co se týče počtu nových denních případů covidu-19 v přepočtu na milion obyvatel v sedmidenním průměru.

V červenci 2020 publikovala skupina vědců působící v dětské nemocnici v americkém Cincinnati studii, která se věnuje souvislosti mezi uzavřením škol a vývojem šíření nemoci covid-19.

Sběr dat probíhal po dobu šesti týdnů v období od 9. března do 7. května 2020 a vědci se zaměřovali především na počet nových případů a úmrtí na 100 tisíc obyvatel ve všech padesáti amerických státech. Ze závěrů studie vyplývá, že po uzavření základních a středních škol došlo k týdennímu poklesu incidence (tedy k poklesu počtu nových případů) o 62 % a k poklesu mortality o 58 %. Autoři však upozorňují na to, že tyto poklesy mohou být ovlivněny i jinými opatřeními.

Nicméně pro doplnění uveďme, že mezi dalšími studiemi není jednotný konsensus ohledně šíření nákazy ve školách. Například ze studií provedených ve Švédsku, Norsku či z další americké studie vyplývá, že riziko přenosu viru SARS-CoV-2 ve školách je nízké.

Naproti tomu však stojí zjištění některých výzkumů, které uvádějí asymptomatičnost onemocnění covid-19 u dětí jako riziko dalšího nevědomého šíření nákazy. Riziko šíření covidu-19 ve školách potvrzuje také studie provedená v Nizozemsku. Zde se vznikem nové, rychleji se šířící mutace covidu-19 prokázalo 15 % testovaných učitelů, studentů a rodinných příslušníků jako nakažených jeden měsíc poté, co se v dané škole objevil první případ nákazy.

Koalice Pirátů se Starosty skutečně v úterý 23. března představila plán pro bezpečný návrat žáků do škol. V dokumentu (.pdf), který zveřejnilo hnutí STAN na svých webových stránkách, ho podmiňuje dobrou epidemickou situací (.pdf, str. 4), a žádné určité datum proto nezmiňuje. Strategie stojí (pdf., str. 3–4) na čtyřech fázích – příprava testování žáků a zaměstnanců škol, urychlení očkování učitelů a dalších zaměstnanců škol, posílení distribuce ochranných prostředků do škol a posílení pravomocí škol v organizaci výuky.

Koalice v již zmiňovaném dokumentu tvrdí, že nepodporuje „masové otevírání škol. Návrat do škol by měl být podmíněn vývojem epidemiologické situace v daném regionu/lokalitě a umožněn na základě rozhodnutí ředitele školy“. Zásadní je pro Piráty a hnutí Starostové a nezávislí návrat (pdf., str. 4) žáků prvního stupně základních škol, žáků posledních ročníků středních škol v oborech s odborným zaměřením, žáků středních škol a studentů vysokých škol v praktické výuce a dětí v mateřských školách.

O celém plánu také koalice 25. března jednala s ministrem školství Robertem Plagou (za ANO). Podle poslance Gazdíka (STAN) se „z devadesáti procent shodovali na plánu, jak bezpečně a rychle vrátit děti do škol“, shodli se i na posílení role ředitelů a regionálních rozdílech v návratu dětí do škol.