Přehled ověřených výroků

10. července 1985 došlo k bombovému útoku na loď Rainbow Warrior, která patřila ekologickému hnutí Greenpeace. Za tímto útokem stály francouzské tajné služby DGSE. Rainbow Warrior měl podpořit protesty proti francouzským jaderným pokusům na atolu Mururoa ve Francouzské Polynésii.

27. listopadu 2020 zemřel íránský nukleární fyzik Mohsen Fachrízádeh. Podlehl zraněním po atentátu, za kterým měl stát Izrael. 

Odsouzení těchto útoků ze strany poslance Luzara se nám z veřejně dostupných zdrojů (fulltext.psp.cz, osobní web, Facebook, Twitter) nepodařilo dohledat. Na Lea Luzara jsme se proto prostřednictvím e-mailu obrátili s prosbou o upřesnění tohoto výroku. 

Dle jeho slov útok na Rainbow Warrior odsoudil již v roce 1985. V e-mailové odpovědi uvedl: „(…) proto jsem samozřejmě veřejně odsoudil tyto útoky na loď greenpeace v roce 1985 v rámci vystoupení na celozávodní schůzi SSM. (…)“

K odsouzení útoku na Mohsena Fachrízádeha mělo podle odpovědi poslance Luzara dojít v Poslanecké sněmovně. Daný výrok se nám však ve stenozáznamech nepodařilo dohledat.   

K prvnímu výbuchu muničního skladu číslo 16 ve Vrběticích došlo 16. října 2014 v dopoledních hodinách. Ve skladu se v tu dobu nacházelo cca 57 tun (.pdf, str. 2) výbušin. Při výbuchu zahynuli dva pracovníci a v dalších dnech došlo k evakuaci obyvatel okolních obcí.

Ke druhému výbuchu došlo 3. prosince 2014 ve skladu číslo 12, tedy o více než měsíc a půl později. Opět došlo k evakuaci obyvatel okolních obcí. Ve skladu se v době výbuchu nacházelo 13 tun min a granátů.

Policie ČR již od prosince 2014 vyšetřuje případy výbuchů muničních skladů ve Vrběticích jako trestný čin obecného ohrožení. I po pěti letech, tedy v roce 2019, stále probíhal policejní zásah a v prostoru pracovali pyrotechnici, kteří areál od nevybuchlé munice čistili od ledna 2016. Celý policejní zásah v areálu ve Vrběticích oficiálně skončil až 13. října 2020. 

K prvnímu výbuchu muničního skladu číslo 16 ve Vrběticích došlo 16. října 2014 v dopoledních hodinách. V tento den nebyli evakuováni obyvatelé okolních obcí, ale pouze pracovníci areálu. Až 23. října 2014 museli být z preventivních důvodů evakuováni lidé z částí obcí Lipová a Vlachovice. Z Lipové muselo odejít asi 150 obyvatel. K evakuacím docházelo opakovaně, a to vždy v různých obcích a jejich částech v okolí muničních skladů. Podle informací serveru iROZHLAS.cz muselo následující den své domovy opustit přes 700 obyvatel Vlachovic-Vrbětic. Evakuace probíhala vždy mezi 7. a 16. hodinou, poté se lidé mohli vrátit domů.

Při druhém výbuchu, který nastal 3. prosince 2014 na jiném místě v areálu, musely být evakuovány celé obce Haluzice a Lipová. ČT uvádí: „Už ráno policie nařídila evakuaci obyvatel sousedních vesnic. Jde o obce Haluzice a Lipová, celkem své domovy bude muset opustit přes 300 lidí, většina z nich stráví noc u příbuzných či známých.“

Kvůli nálezu nebezpečného nevybuchlého granátu na střeše jednoho ze skladů museli být 5. prosince 2014 lidé znovu evakuováni. Podle informací Policie ČR došlo ihned večer k evakuaci obcí Haluzice a Lipová, jejichž obyvatelé už se mohli po předešlé evakuaci vrátit domů, avšak pouze na pár hodin. Druhý den ráno, 6. prosince 2014, byla nařízena evakuace Vlachovic-Vrbětic, průmyslového areálu Vlárských strojíren a železniční stanice Bohuslavice nad Vláří. Evakuace Vlachovic-Vrbětic a vlakové stanice Bohuslavice nad Vláří skončila ještě ten den, tedy 6. prosince 2014 v 17:30. Evakuace ostatních obcí a průmyslového areálu strojíren byla ukončena následující den ve 12:30. Dohromady se celá evakuace přímo dotkla asi 2 000 obyvatel.

Jediným omezením nadále zůstávala uzavřená silnice mezi Haluzicemi a Lipovou, ta byla znovuotevřena až 17. března 2015. 

Například obec Lipová tedy byla evakuována dohromady třikrát. Došlo k evakuaci jak celých obcí, tak jen jejich částí. Největší z nich se týkala asi dvou tisíc obyvatel. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Markéta Pekarová Adamová v kontextu diskuze hovoří o prvním výbuchu muničního skladu ve Vrběticích. Předsedkyně TOP 09 označila (video, čas 5:38–5:50) explozi za teroristický čin a uvedla, že během ní zemřeli dva lidé. Uvedením množství munice tedy poukazuje na nebezpečnost výbuchu.

První výbuch muničního skladu ve Vrběticích nastal 16. října 2014. Podle informací na webu České televize ve skladu číslo 16 explodovalo přibližně 57 tun munice. Stejné množství uvádí také Ministerstvo vnitra (.pdf, str. 2). Sever Lidovky.cz pak píše o 57,5 tunách trhaviny. Uveďme dále, že v důsledku exploze byli následně pohřešováni dva lidé. Oba muži ve věku 56 a 59 let explozi nepřežili a v listopadu 2014 pyrotechnici našli jejich ostatky.

K druhé explozi ve Vrběticích došlo 3. prosince 2014. V budově, která vybouchla, se nacházelo 12,8 tun výbušnin.

Dodejme, že v sobotu 17. dubna 2021 premiér Babiš oznámil, že do výbuchu muničního areálu byli zapojeni ruští agenti. Česká republika rozhodla o vyhoštění 18 zaměstnanců ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb. V odvetném kroku Rusko rozhodlo o tom, že vyhostí 20 pracovníků české ambasády.

Při prvním výbuchu ve Vrběticích tedy explodovalo přibližně 57,5 tun munice, nikoliv 50. Prestože Markéta Pekarová Adamová neuvedla správnou hodnotu, nevyvolává svým výrokem nepravdivý dojem. Munice totiž opravdu vybouchlo velké množství, na což poslankyně poukazuje. Také vzhledem k tomu, že odchylka od 10% tolerančního pásma je minimální, hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

V České republice se v posledních letech počet případů vyhoštění diplomatů zvýšil. Až do vyhoštění 18 ruských diplomatů ze soboty 17. dubna 2021 byl nejvyšší počet vyhoštěných osob 4, a to již v roce 2003, kdy Ministerstvo zahraničí vyhostilo 4 nižší irácké diplomaty za činnost, která „se neslučuje s jejich statusem“. Co se týče pozdějších let, v březnu 2018 byly vyhoštěny 3 osoby, a to v případě celounijního odsunu ruských diplomatů po útoku na Sergeje Skripala a jeho dceru.

V historii samostatné České republiky bylo vyhošťování diplomatů spjato většinou právě s Ruskou federací, jako například v červnu 2020 v rámci tzv. ricinové kauzy. Tehdy byli kvůli hrozbě útoku na tři pražské politiky, primátora Hřiba a starosty Koláře a Novotného, vyhoštěni 2 ruští diplomatičtí pracovníci. Ačkoliv se kauza nakonec ukázala jako smyšlená, Rusko v duchu reciprocity vyhostilo stejný počet, tedy 2 české diplomaty.

V roce 2011 vyhostila Ukrajina 2 české vojenské pracovníky, kteří byli obviněni ze shromažďování tajných informací. České Ministerstvo zahraničí, tehdy pod vedením Karla Schwarzenberga, jako odvetný krok vyhostilo stejný počet ukrajinských diplomatů. Původní čin ukrajinské strany byl však chápán spíše jako odveta za předchozí poskytnutí azylu opozičnímu politikovi Bohdanu Danylyšynovi v České republice.

Kromě dalších vyhoštění dvou ruských diplomatů v roce 2009, u kterých se spekulovalo, že pracují pro tajné služby, byli v průběhu let z českého území vyhoštěni také pracovníci Běloruska (2005), Kuby (2006) nebo Iráku (2001), přičemž se vždy jednalo o jednu osobu.

V zahraničí, pokud se tedy nejedná o USA či Rusko, se většinou počty vyhoštěných diplomatů pohybují na podobné úrovni. Nejlépe to lze znázornit na případě výše zmíněné otravy Sergeje a Julie Skripalových. Země Evropské unie tehdy vyhostily více než 100 ruských diplomatů. V rámci tohoto čísla měla největší podíl Velká Británie s 23. K iniciativě členských států EU se připojila např. Ukrajina, která vyhostila 13 diplomatů. Ostatní země, včetně České republiky, se však pohybovaly v rozmezí 1–4 vyhoštěných. K evropským zemím se v tomto procesu připojily USA s 60, Kanada se 4 a Austrálie se 2 vyhoštěnými.

Dodejme, že v současné době se v Ruské federaci vedle odsunu 20 českých diplomatů řeší také vyhoštění 10 amerických diplomatů. Tento tah je reakcí na podobný krok z americké strany. Je však navíc rozšířen o zákaz vstupu na území Ruské federace pro některé vysoké představitele amerických bezpečnostních složek. Ruská diplomacie také americké straně doporučila stažení velvyslance v Moskvě zpět do Washingtonu na konzultace. Moskva sama takto učinila již v březnu.

Evropský soud pro lidská práva v uvedeném rozsudku (celé znění), uvádí, že novela volebního zákona upravující registraci stran do voleb byla přijata příliš pozdě. Stěžovatelka, strana Ekoglasnost, měla pouhý měsíc na splnění podmínek pro registraci, které nemohla předpokládat. Tuto skutečnost ESLP považuje za porušení práva stran na svobodné volby chráněné Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (konkrétně čl. 3 Protokolu č. 1). Přímo volební kampaně se ale rozsudek netýká.

ESLP odkazuje stejně jako prezident Zeman na Benátskou komisi Rady Evropy, která přijala kodex volební praxe. V něm konstatuje (str. 24), že změna volebního systému méně než rok před volbami může být účelovým zásahem a jedná se o zásah do stability volebního práva, což je prvek, který by volební právo mělo mít. Dále je v kodexu uvedeno, že případné změny by měly začít platit až po volbách, které by do jednoho roku proběhly. Probíhající volební kampaň ale zmíněna není.

Miloš Zeman mluví v kontextu aktuálního procesu přijímání nového volebního zákona, který vzniká na základě nálezu Ústavního soudu ČR, označujícího některé prvky předešlého volebního zákona za protiústavní. Konkrétně za takové označil v souvislosti s různě velkými volebními kraji d’Hondtovu metodu přepočtu hlasů a aditivní klauzuli, která zvyšovala hranici pro vstup do Sněmovny koalicím.

Čl. 62 písm. d) Ústavy České republiky pouze stanovuje, že: „Prezident republiky pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo kterou odvolal, vykonáváním jejich funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády.“ Vláda v demisi by tak podle Ústavy měla vykonávat tuto funkci pouze prozatímně, než bude jmenována nová vláda. Ústava však výslovně nespecifikuje žádnou lhůtu, která by vymezovala, jak dlouho může tato „prozatímnost“ trvat.

Nicméně podle ústavních zvyklostí je povinností prezidenta jmenovat novou vládu bez zbytečného odkladu. Vyplývá to i z nálezu Pl. ÚS 29/09 (body 116–119), který se zabýval (nevyřčenou) lhůtou pro podepsání („ratifikaci“) mezinárodní smlouvy prezidentem republiky. Ústavní soud v tomto svém nálezu řekl, že při absenci přesně vymezených lhůt v Ústavě se má postupovat bez zbytečného odkladu, což lze obdobně použít i v případě, kdy Ústava výslovně neupravuje žádnou lhůtu pro vládnutí vlády v demisi.

Ústavní právník Jana Kysela k této problematice pro ČT24 řekl, že „z hlediska správnosti, legitimity, korektnosti vláda, která nemá důvěru, má vládnout pouze po krátkou dobu“. Obdobně i ústavní právník Aleš Gerloch ve stejném článku tvrdí, že „není-li stanovena lhůta, postupuje se bez zbytečného odkladu“. Dodává ovšem, že mohou existovat důvody, proč prezident nemusí novou vládu ihned jmenovat. Oba tito právníci se však shodují, že pokud by „situace přesáhla únosnou mez, a zejména pokud by tu nebyly žádné racionální důvody", pak by se jednalo o hrubé porušení ústavního pořádku prezidentem. To by pak mohlo vést k ústavní žalobě prezidenta republiky podle čl. 65 Ústavy.

Pro kontext uveďme, že nejdéle vládla v demisi úřednická vláda Jiřího Rusnoka, jejíž demisi přijal prezident Miloš Zeman. Rusnokova vláda setrvávala v tomto stavu od 13. srpna 2013 do 29. ledna 2014, dohromady tedy 169 dnů. Toto jednání prezidenta Zemana bylo předmětem Ústavní žaloby Senátu ČR, podle kterého se tímto jednáním prezident dopustil hrubého porušení ústavního pořádku. Poslanecká sněmovna však nevyslovila souhlas s podáním ústavní žaloby proti prezidentu Zemanovi k Ústavnímu soudu, a tak k rozhodnutí ve věci nedošlo.

Výrok prezidenta Zemana hodnotíme jako zavádějící, jelikož má pravdu v tom, že Ústava přímo nestanovuje lhůtu omezující dobu vládnutí v demisi. Nicméně absence této lhůty dle Ústavního soudu i ústavních právníků neznamená, že prezident není povinen konat. Zeman přitom vyvolává dojem, jako by zde taková povinnost nebyla.

Koaliční smlouva mezi hnutím ANO a ČSSD v článku 1 říká, že vláda se bude skládat z 15 členů, přičemž obě strany budou zastoupeny v poměru 10 : 5. ČSSD tak podle koaliční smlouvy náleží 5 ministrů. 

Článek 4 pak vymezuje jmenování a odvolávání členů vlády: „Smluvní strany respektují ústavní právo předsedy vlády navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolání členů vlády. Pro každý takový krok musí předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Předseda příslušné koaliční strany může předsedovi vlády podat návrh na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu. Další postup o takovém návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné koaliční strany s tím, že předseda vlády by měl návrh předsedy příslušné koaliční strany respektovat." V praxi tento bod stanovuje, že předseda vlády Andrej Babiš nemůže jmenovat a odvolat člena vlády nominovaného za ČSSD bez podpory ČSSD, a tedy logicky bez souhlasu jejího předsedy Jana Hamáčka (pokud se chce pohybovat v limitech daných koaliční smlouvou).

Na tomto místě je třeba zdůraznit, že koaliční smlouva uzavřená mezi hnutím ANO a ČSSD je politická dohoda. Povinnosti z ní vyplývající jsou povinnosti politického charakteru, nikoliv právního. Samotný proces odvolávání a jmenování členů vlády je pak popsán v Ústavě. Tento postup je zakotven v www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl74">článku 74 Ústavy, kde se praví, že „Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.“ a dále v www.zakonyprolidi.cz/cs/1993-1#cl68-2">článku 68, kde je uvedeno, že „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Jak odvolání, tak jmenování ministrů tedy prezidentu Zemanovi navrhuje premiér.

Proces popsaný prezidentem Milošem Zemanem odpovídá postupu, který plyne z koaliční smlouvy a Ústavy. Ustanovení koaliční smlouvy však nejsou pro prezidenta republiky nijak závazná.

Prezident Miloš Zeman tento citát „Buď to dělají z blbosti, nebo za cizí peníze.“ užívá v různých obdobách často. Zmínil ho například v únoru 2019 v pořadu Týden s prezidentem či v listopadu 2020, kdy jím narážel na tvůrce výzkumů volebních preferencí. 

Původní znění tohoto citátu, tedy „Já to říkám částečně z vlastní blbosti a částečně za cizí valuty“, zaznělo ve hře Voskovce a Wericha Pěst na oko. Konkrétně se jedná o repliku Papula, kterého hraje právě Jan Werich (.pdf, str. 36). Hra Pěst na oko z roku 1938 je koncipovaná jako divadlo na divadle a jedná se o poslední divadelní hru Osvobozeného divadla před jeho zavřením nacisty.

Citát zazněl přesněji v osmnáctém obraze hry Pěst na oko (VOSKOVEC, Jiří, WERICH, Jan. Hry Osvobozeného divadla III. Československý spisovatel, Praha: 1959, str. 559): 

Miloš Zeman používá tento údajný citát prvorepublikového sociálního demokrata a ministra Rudolfa Bechyně opakovaně, znění i kontext jsou však vždy stejné. Poprvé citaci můžeme zaznamenat již ve vánočním projevu prezidenta republiky z 26. prosince 2017, kdy ji doplňuje vlastním dovětkem „a já dodávám, tato skýva někdy není ani posolená“. I nadále pak citát bývalého ministra železnic, zásobování i školství a národní osvěty zakončuje vlastním dodatkem.

Výraznější dopad však mělo sousloví o suché skývě v Zemanově proslovu na 40. sjezdu ČSSD z dubna 2018, kterým odrazoval stranu od odchodu do opozice. Poslance sociální demokracie tak varoval před smícháním se do jakéhosi podivného (opozičního) koktejlu, který by mohl znamenat ještě větší ztrátu v následujících volbách, poněvadž by se strana vytratila z obecného povědomí. Jednoznačně tedy vyslovil svou radu spolupracovat s vládou ANO.

V dubnu 2018 stačil svá slova ze 40. sjezdu ČSSD zopakovat i na sjezdu KSČM, ovšem zde se jednalo spíše o kontext popisu jeho předchozích vystoupení na sjezdech jiných parlamentních stran.

Na následujícím 41. sjezdu ČSSD v březnu 2019 pak svá slova opakuje jako odkaz k minulému roku.

Rudolf Bechyně byl nejen aktivní politik, ale také publicista, přispíval například v listech Přítomnost, Právo lidu, Nová svoboda nebo Hlas lidu. Vydal také vlastní knihu pod názvem Pero mi zůstalo. Bohužel, archivy periodik z této doby jsou často nekompletní nebo veřejně nepřístupné. V žádném z veřejně dostupných textů ani jeho vystoupení v Parlamentu však nebyla příslušná citace nalezena.