Přehled ověřených výroků

Na úvod zdůrazněme, že výrok zazněl dne 18. listopadu a ověřovat ho tedy budeme na základě informací dostupných tento den. Pojmem superhrubá mzda se označuje základ daně, který je použit při výpočtu zálohy na daň z příjmu fyzických osob. Je dána součtem hrubé mzdy, odvodem zaměstnavatele na zdravotní pojištění (9 % z hrubé mzdy) a odvodem zaměstnavatele na sociální pojištění (25 % z hrubé mzdy). Záloha na daň z příjmu fyzických osob pak tvoří 15 % z tohoto součtu, tedy superhrubé mzdy.

Superhrubá mzda je uzákoněna v § 6 odst. 12 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zavedení superhrubé mzdy bylo uvedeno v platnost 16. října 2007 zákonem č. 261/2007 Sb., a to s účinností od 1. ledna 2008. 

Ke zrušení superhrubé mzdy mělo dojít zákonem č. 458/2011 Sb., o změně zákonů souvisejících se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (body 14–16). Zákon vstoupil v platnost 30. prosince 2011 a účinnosti měl nabýt 1. ledna 2015. K tomu však nedošlo, jelikož ke zrušení zmíněných bodů došlo vládní novelou č. 267/2014 Sb. v roce 2014. Byť se koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL, která v tu dobu vládla, zavázala (.pdf, str. 11) ke zrušení superhrubé mzdy, neučinila tak.

Opoziční strana ODS se zrušením superhrubé mzdy přišla již před volbami v roce 2017. V roce 2018 pak vytvořila návrh zrušení superhrubé mzdy, který počítal s jednotnou, 15% sazbou. Petr Fiala řekl, že je připraven podpořit i návrh vládního hnutí ANO, který počítá se zrušením superhrubé mzdy a zavedením 15% a 23% daně z příjmu z hrubé mzdy od roku 2021. Druhou zmiňovanou sazbou budou zdaněny příjmy nad 4násobek průměrné hrubé mzdy (v roce 2021 by se mělo jednat o 141 764 Kč měsíčně). 

S tímto návrhem nesouhlasí koaliční ČSSD. Ministr vnitra Hamáček označuje výpadek v příjmech státního rozpočtu 90 miliard Kč za příliš vysoký. Sám pak navrhuje sazbu ve výši 19 % a taktéž zvýšenou 23 %. Ke zrušení superhrubé mzdy se ostatně vláda zavázala již ve svém programovém prohlášení (str. 5), ve kterém se vláda zavázala po zrušení superhrubé mzdy zavést 19% a 23% sazby.

Pro kontext dodejme, že 19. listopadu pak Sněmovna návrh na zrušení superhrubé mzdy skutečně odhlasovala, a to mimo jiné i hlasy ODS.

Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý, jelikož hnutí ANO i ODS chtějí prosadit zrušení superhrubé mzdy a zavést 15% sazbu z hrubé mzdy. Podle Petra Fialy byla strana ODS připravena hlasovat i pro návrh hnutí ANO s 15% a 23% sazbou daně z příjmu.

Národní plán obnovy (NPO) má být strategickým dokumentem (.pdf, str. 2), jehož vypracování je nezbytné pro možnost čerpání financí z Evropské unie, konkrétně z programu na podporu oživení a odolnosti. V současné době je k dispozici pouze dokument shrnující základní východiska plánu (.pdf, str. 1), který byl zpracován Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s vládou ČR a dalšími resorty a který byl zveřejněn v říjnu tohoto roku. 

Tento úvodní dokument shrnuje priority vlády ČR, a to včetně předběžně požadovaných finančních alokací. Finální verze dokumentu by měla být vypracována (.pdf, str. 3) do dubna roku 2021 po předchozích konzultacích s Evropskou komisí. ČR bude žádat o grant v přibližné hodnotě 172 mld. Kč (.pdf, str. 2). Celkově pak tento plán operuje s investicemi v hodnotě přes 225,6 mld. Kč (.pdf, str. 22).

Program na podporu oživení a odolnosti má dvojí cíl. Poskytnutí financí členským státům má v první řadě sloužit k pomoci zmírnění hospodářských a sociálních dopadů pandemie koronaviru, zároveň má ale pomoci jednotlivým státům lépe se připravit na výzvy týkající se zelené a digitální transformace. Na tuto podporu bude celkem uvolněno až 672,5 mld. eur. 

Státy mohou v rámci zmíněného programu zažádat o granty (.pdf), jejichž maximální možná výše je podmíněna velikostí populace, mírou nezaměstnanosti a HDP. Kromě toho je členským státům nabídnuta i možnost poskytnutí půjčky, jejíž maximální výše je stanovena na 4,7 % HNP.

Plánované reformy by pak měly být dokončeny do roku 2026. Výsledný plán by měl reflektovat nejen konkrétní doporučení danému státu, ale i celounijní priority. Minimálně 37 % financí by mělo směřovat k řešení klimatických problémů a 20 % pak k rozvoji digitalizace. Investice by obecně měly směřovat například do oblasti udržitelných zdrojů, energetické náročnosti budov, čistých technologií či digitalizace veřejné administrativy a služeb.

Dokument východisek (.pdf, str. 1, 22) Národního plánu obnovy uvádí 6 základních pilířů, včetně konkrétnějších investičních oblastí, přibližných výdajů a průměrného podílu zelených a digitálních iniciativ. Přehled pilířů, spolu s předběžnou výší požadovaných financí, shrnuje následující graf. Podrobnější popis jednotlivých investičních podoblastí je pak rozpracován v samostatném dokumentu (.pdf).

Nejobjemnějším pilířem, co se finančního obnosu týče, je fyzická infrastruktura a zelená tranzice, kde se předpokládají investice ve výši 118,1 mld. Kč (.pdf, str. 22). Dokument (.pdf, str. 29–30) uvádí, že je tento pilíř zaměřen na tři hlavní oblasti: zlepšení fyzické infrastruktury, dekarbonizaci ČR a na přípravu na negativní dopady změny klimatu. Mezi konkrétní investiční okruhy (.pdf, str. 32) patří například udržitelná a bezpečná doprava, podpora investic v průmyslu a podnikání, ochrana přírody, renovace budov a ochrana ovzduší nebo transformace průmyslu a přechod na čistší zdroje energie. 

V červenci roku 2020 bylo na tiskové konferenci oznámeno, že se přípravě plánu bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu věnovat Národní ekonomická rada vlády, jejíž činnost byla obnovena v dubnu tohoto roku v souvislosti s ekonomickými dopady pandemie. Na webových stránkách vlády nebyly zveřejněny žádné oficiální materiály z jednání této skupiny. Lze zde nalézt jen jeden pracovní dokument, který není závazný pro rozhodování vlády a má pouze doporučující charakter (.pdf, str. 2).

Vyjednávání o obsahu plánu probíhalo také v rámci Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. K dispozici jsou zápisy z jednání a usnesení k projednávaným bodům. Národní plán obnovy byl řešen na schůzi 4. září 2020. Ze zápisu (.docx, str. 4–6) vyplývá, že byl plán řešen zejména v souvislosti s podporou systému VaVaI (výzkumu, vývoje a inovací). Rada se zároveň usnesla (.docx, str. 6) na potřebě vytvoření pracovní skupiny pro medicínský výzkum a skupiny pro průmyslový aplikovaný výzkum, které se budou tématu Národního plánu obnovy věnovat.

Další jednání Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace proběhlo 25. září 2020, kdy se členové znovu věnovali již zmíněným bodům, proběhla diskuze nad prvními návrhy pro Národní plán obnovy a bylo schváleno složení pracovních skupin (.docx, str. 4). Zatím poslední jednání Rady vlády proběhlo 30. října 2020, kde byla prezentována probíhající příprava plánu, a to včetně průběhu vyjednávání s Evropskou komisí. Zápis z tohoto zasedání zatím nebyl zveřejněn.

Tvorba obsahu Národního plánu obnovy byla tedy doposud řešena zejména v rámci vládních jednání či jednání jejích poradních orgánů, která neprobíhají veřejně. K dispozici máme pouze některé zápisy odkazující na projednávané záležitosti, nikoliv však kompletní přepis jednání. Nelze tak potvrdit ani vyvrátit tvrzení ohledně opakovaných žádostí sociálních demokratů ke změnám priorit tohoto plánu. Bez bližší specifikace požadovaných změn sociálních demokratů nelze určit ani konkrétní shodu priorit s Evropskou unií. 

Zavedení bankovní sektorové daně, které se ČSSD opakovaně snažila prosadit, není součástí programového prohlášení (.pdf) současné vládní koalice. Mělo se jednat o odvod z bankovních aktiv. Z objemu aktiv do 50 miliard korun by banka odvedla 0,05 %, do 100 miliard korun 0,1 %, do 300 miliard korun by šlo o 0,2 % a nad tuto částku by se jednalo o 0,3 %.

Předseda ČSSD, vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček hájil tento návrh tím, že se díky němu zvýší příjmy státu: „Bankovní daň by znamenala 14 miliard korun navíc do státního rozpočtu.“ 

Proti tomuto návrhu se ale opakovaně vyjadřoval premiér Andrej Babiš i jiní představitelé hnutí ANO, kriticky se k němu staví také Česká bankovní asociace. Před zavedeném bankovní sektorové daně varoval i Mezinárodní měnový fond. 

Ministryně financí Alena Schillerová například uvedla: „Zkušenosti ze zahraničí dokládají, že takové opatření vede k nežádoucímu zvyšování cen pro konečné spotřebitele, tedy klienty bank. Ve výsledku jej tak nezaplatí banky, ale občané prostřednictvím vyšších úrokových sazeb či bankovních poplatků.“ Upozornila i na to, že by banky mohly přesunout některá svá aktiva do zahraničí.

Když chtěla ČSSD návrh předložit jako poslanecký, ministryně Schillerová upozornila na to, že by se jednalo o porušení koaliční smlouvy. Ta vyžaduje, aby zákony o daních byly předkládány jen jako koaličně dohodnuté, což znamená, že je podpoří nadpoloviční většina ministrů ANO i ČSSD (str. 1).

Kromě toho premiér Babiš namísto bankovní daně prosazoval vytvoření Národního rozvojového fondu, ve kterém by banky přispívaly na financování investičních projektů.

Dne 16. listopadu 2020 pak byla zveřejněna informace, že Národní rozvojový fond získal od České národní banky licenci pro svou činnost. Komerční banky do něj vloží sedm miliard korun, které mají sloužit na investování do infrastruktury, školství či zdravotnictví.

Dalším návrhem, o němž ve výroku mluví Tomáš Petříček, je vládní návrh zákona o dani z digitálních služeb (.pdf). Ten také není součástí programového prohlášení (.pdf) současné vládní koalice. Dani by měly podléhat (.pdf, str. 5–7) internetové firmy s globálním obratem nad 750 milionů eur, které budou mít na území Česka roční obrat za uskutečněné zdanitelné služby minimálně 100 milionů korun. Daň by se tedy týkala např. společností Google, Facebook, Amazon či Apple.

Původně navrhovaná sazba činila 7 % (.pdf, str. 9–12, 43) a do veřejných rozpočtů by podle odhadů Ministerstva financí mohla přinést pět miliard korun ročně.

Po kritice ze strany USA, které daň považují za diskriminační vůči americkým firmám, a obavám z odvetných cel na české výrobce, se koalice dne 10. června 2020 shodla na pětiprocentní sazbě digitální daně (.doc, str. 2). ČSSD přitom od začátku požadovala sazbu 7%. Kromě toho ČSSD prosazovala, aby zákon začal platit ještě letos, zatímco ANO upřednostňuje posunutí účinnosti na leden 2021. 

Důvodem je to, že o digitální dani jedná i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která zastřešuje 36 států včetně České republiky. OECD by se chtěla dohodnout na nových pravidlech pro mezinárodní digitální daň do konce roku 2020. Pokud by se podařilo uzavřít nadnárodní dohodu, Česko by daň na národní úrovni zrušilo. 

Dne 13. listopadu byl na tiskové konferenci Ministerstva zdravotnictví představen Protiepidemický systém ČR (PES), který má nově řadit kraje do pěti úrovní, od nichž se má odvíjet následné zavádění opatření. Podle Ministerstva zdravotnictví se tak má zlepšit čitelnost a predikovatelnost epidemického vývoje.

Tomáš Petříček uvedl, že o protiepidemickém systému hovořil s bývalým ministrem zdravotnictví Romanem Prymulou již v říjnu. Tuto informaci se nám na základě veřejně dostupných zdrojů nepodařilo potvrdit ani vyvrátit, proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Podle dat Eurostatu o minimální mzdě je Česká republika v rámci zemí EU s hodnotou 546 eur za měsíc na 6. místě od konce. Těsně před námi se s vyšší minimální mzdou umístilo skutečně Slovensko (580 eur) a Polsko (583 eur). Zde je však nutné uvést, že Dánsko, Itálie, Kypr, Rakousko, Finsko a Švédsko nemají uzákoněnou hodnotu minimální mzdy, a Eurostat tak pro těchto šest zemí EU data neuvádí.

Pokud do grafu přidáme ještě jiné sledované země Evropy, které nejsou členy Evropské unie (jako např. Černá hora, Makedonie, Albánie), nebo také Turecko, rázem je ČR na 9. místě od konce. Diskuzi o výši minimální mzdy však nelze omezit pouze na absolutní číslo.

Dále je také dobré seřadit státy podle poměru mezi minimální mzdou a mzdou průměrnou. Tento více dynamický obraz nám totiž umožní lépe porovnat státy s rozdílnými úrovněmi (průměrných) mezd. V této statistice se podle dat OECD za rok 2019 Česká republika nachází na chvostu žebříčku, přesněji na 4. místě od konce mezi zeměmi Evropy. Minimální mzda u nás v roce 2019 činila pouze 0,37násobek mzdy průměrné.

Ze států, které OECD sleduje, se hůře než Česká republika umístilo pouze Estonsko, Řecko, Irsko a Spojené státy americké. Vyšší poměr mezi minimální a průměrnou mzdou než ČR pak mají například Lotyšsko, Maďarsko a Rumunsko, v nichž je však absolutní hodnota minimální mzdy nižší než v ČR (Chorvatsko a Bulharsko ve statistice OECD zahrnuty nejsou).

V diskuzi o problematice minimální mzdy a její výše je také nutné neopomenout pojem mzdy „zaručené“. Zaručená mzda stanovuje nejnižší mzdu za práci s ohledem na složitost, odpovědnost a namáhavost vykonávané práce, a to při předpokládané práci na plný úvazek s týdenní pracovní dobou 40 hodin. Nejnižší úroveň zaručené mzdy nesmí být nižší než minimální mzda.

Zaručená mzda je u nás rozvržena do osmi kategorií (včetně mzdy minimální), s tím že nejvyšší, 8. kategorie zaručené mzdy představuje dvojnásobek mzdy minimální (pro rok 2020 tedy 29 200 Kč). Výše zaručené mzdy stejně jako výše mzdy minimální je stanovena nařízením vlády. V příloze k tomuto nařízení jsou uvedeny profese, které pod jednotlivé kategorie spadají. Nicméně, jak uvádí článek na Aktuálně.cz, příloha neobsahuje zdaleka všechny profese, vzniká chaos, kdy jak zaměstnanci, tak zaměstnavatelé nevědí jaká výše zaručené mzdy se na ně vztahuje. Posuďte sami, nakolik je vymezení jednotlivých skupin určité.  Nedodržení výše zaručené mzdy je druhý nejčastější přestupek tuzemských firem v odměňování. 

Určitá navýšení minimální mzdy pro různá pracovní odvětví nejsou v jiných státech světa ničím neobvyklým, takováto diferenciace do osmi kategorií však obvyklá není. Často pak mají některé státy, včetně Německa či Francie, v rámci odborových svazů pro určitá pracovní odvětví vyjednanou vyšší minimální mzdu, než je ta zákonná. Uveďme, že pojem zaručené mzdy přidáváme pro kontext.

Ministryně Maláčová hovoří o 6. nejnižší minimální mzdě v Evropě, což lze interpretovat nejenom jako všechny evropské státy, ale vzhledem k běžně rozšířenému významu také jako státy EU. Při této interpretaci má Jana Maláčová pravdu v tom, že minimální mzda v Česku je nominálně v EU 6. nejnižší. Takové srovnání však není ideální, neboť výši (minimálních) mezd je nutné srovnávat v kontextu celkové úrovně (průměrných) mezd. V poměru k průměrné mzdě je česká úroveň minimální mzdy dokonce 4. nejnižší v Evropě. Vzhledem k tomu, že tato nepřesnost nevede k nepravdivému dojmu a naopak podporuje argument ministryně Maláčové, tedy že je česká minimální mzda v mezinárodním srovnání příliš nízká, hodnotíme výrok jako pravdivý.

V rámci tweetu ministryně Maláčové jsme se rozhodli ověřit pouze dvě faktická tvrzení uvedená v bodech 5 a 6. Ostatní nefaktické body nejsou předmětem našeho ověření a žádným způsobem je nehodnotíme.

Jeden z důvodů pro současné navýšení (.pdf) minimální mzdy, kterým ministryně Jana Maláčová v tweetu argumentuje, představuje výše minimální mzdy za hodinu. Ještě před současným rozhodnutím vlády o navýšení, které kabinet schválil 16. listopadu, dosahovala letos základní minimální mzda pro stanovenou týdenní dobu 40 hodin úrovně 87,30 Kč za hodinu či 14 600 Kč za měsíc. O rok dříve se pak jednalo o 79,8 Kč za hodinu, respektive 13 350 Kč za měsíc.

Celkový přehled vývoje minimální mzdy za posledních 15 let znázorňuje tabulka níže.

Po navýšení (.pdf, str. 2) by pak od ledna 2021 měla výše minimální mzdy činit 90,5 Kč za hodinu, tedy 15 200 Kč za měsíc.

Jan Blatný zde hovoří v souvislosti s vyhlášením nových protipandemických opatření v Rakousku, která tamní vláda vyhlásila 14. listopadu a která začala platit 17. listopadu. Jedná se zejména o uzavření škol, zákaz volného pohybu osob a omezení provozu obchodů a služeb. 

V ČR byla obdobná opatření zavedena ve dvou vlnách – 12. října bylo oznámeno uzavření škol (s platností od 14. října) a 21. října byl oznámen zákaz volného pohybu osob a omezení obchodů a služeb (s platností od 22. října). Skutečně se tedy dá říci, že tato opatření už u nás platí téměř měsíc.

Data serveru Our World in Data pak ukazují, že v období před zveřejněním tweetu Jana Blatného v Rakousku počet nově nakažených při přepočtu na milion obyvatel skutečně stoupal, zatímco v ČR klesal (viz graf níže). Uveďme, že tato data lze nalézt také například na webových stránkách Světové zdravotnické organizace (WHO) nebo na serveru Worldometers a pocházejí od Evropského centra pro prevenci a kontrolu nemocí, které je pro Česko a Rakousko získává od příslušných ministerstev zodpovědných za zdravotnictví.

Dodejme však, že oficiální data rakouské Agentury pro zdraví a bezpečnost potravin AGES, na něž se odkazuje i rakouské Ministerstvo sociálních věcí a zdraví, jsou od dat v grafu mírně odlišná. Dle AGES tak denní přírůstky v Rakousku začaly mírně klesat již před 14. listopadem.        

Jak lze vyčíst z grafu výše, Rakousko v den vyhlášení zmiňovaných plošných opatření zaznamenalo zhruba 831 nových případů na milion obyvatel. V ČR sice 12. října při vyhlášení uzavření škol bylo toto číslo nižší než v Rakousku (jednalo se konkrétně cca o 462 nově nakažených), v případě vyhlášení omezení volného pohybu osob a omezení provozu obchodů a služeb 21. října se však jednalo již o 856 případů na milion obyvatel. Tedy o číslo vyšší než v Rakousku.

Ministr Blatný tedy ve svém výroku správně srovnává epidemickou situaci v době zavedení opatření v Rakousku se situací v Česku před 12. říjnem. Opomněl však zmínit, že druhá část opatření, která byla v ČR vyhlášena 21. října a která tedy „u nás platí téměř měsíc“, přišla v epidemicky srovnatelné, ne-li horší situaci. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Dodejme, že pro porovnávání používáme 7denní průměry, nikoliv absolutní hodnoty přírůstků za jednotlivé dny, jelikož v rámci týdne obvykle dochází k výkyvům. V různých zemích také mohou týdenní maxima připadat na různé dny v týdnu. (Například v týdnu od 9. do 15. listopadu zaznamenala ČR nejvyšší přírůstek nově nakažených 10. listopadu, v Rakousku maximum připadalo dle dat AGES na 11. listopad, dle Our World in Data na 13. listopad.)

Dne 11. listopadu 2020 Poslanecká sněmovna schválila v prvním čtení návrh státního rozpočtu na rok 2021. Sněmovna se zatím dohodla na základních parametrech rozpočtu (.pdf), tedy na příjmech, výdajích a schodku: „Stát by měl v příštím roce hospodařit se schodkem 320 miliard korun. Rozpočet počítá s příjmy 1488,3 miliardy a výdaji 1808,3 miliardy korun a celkově s růstem ekonomiky o 3,9 %.“

Nicméně, rozpočet nezohledňuje tzv. daňový balíček, který bude Sněmovna schvalovat od 19. listopadu. Vláda jej předložila Sněmovně 24. června 2020 a obsahuje změny v oblasti daní, které mohou mít na rozpočet zásadní vliv.

Místopředseda rozpočtového výboru Mikuláš Ferjenčík upozornil, že „schvalovaný daňový balíček počítá mimo jiné se zavedením stravenkového paušálu, se snížením spotřební daně z nafty a případně se snížením daně z příjmů zaměstnanců“.

Daňového balíčku se týkají také návrhy na zrušení superhrubé mzdy, které k němu byly předloženy jako pozměňovací návrhy. Dne 26. října 2020 premiér Babiš navrhnul zrušení superhrubé mzdy (.doc, str. 2, 9) a její nahrazení zdaňováním hrubé mzdy zaměstnanců sazbou 15 % a v případě, že je základ daně vyšší než 4násobek průměrné mzdy (tedy zhruba 140 000 korun měsíčně), sazbou 23 % (.doc, str. 3, 10). Tento návrh by podle důvodové zprávy způsobil ve státním rozpočtu navýšení schodku o dalších 52,1 miliard korun (.doc, str. 8).

Podobný pozměňovací návrh předložil dne 27. října 2020 i vicepremiér Jan Hamáček. Navrhuje zdaňování hrubé mzdy zaměstnanců sazbou 19 %, doplněnou o sazbu 23 procent pro příjmy nad 140 tisíc korun měsíčně (.doc, str. 3). Podle Hamáčka by se tím schodek státního rozpočtu navýšil o 10 miliard korun (.doc, str. 6).

Závěrečné schvalování státního rozpočtu je naplánováno na 16. prosinec 2020.

Návrh státního rozpočtu (.pdf) na rok 2021 prošel 11. listopadu prvním čtením v Poslanecké sněmovně, čímž byly schváleny pouze jeho základní parametry. Tedy výše příjmové a výdajové stránky, saldo a jeho vypořádání, vztah k rozpočtům vyšších územních samosprávných celků a obcí a rozsah zmocnění výkonných orgánů. Ve druhém čtení bude možné podávat pozměňovací návrhy, které lze realizovat v rámci již nastavených parametrů. 

Poslaneckou sněmovnou byly schváleny celkové výdaje ve výši 1 808 mld. Kč a příjmy ve výši 1 488 mld. Kč, přičemž schodek rozpočtu dosahuje výše 320 mld. Kč (.pdf, str. 4). Návrh státního rozpočtu mimo jiné obsahuje i přehled předpokládaných příjmů a výdajů jednotlivých ústředních orgánů (.pdf, str. 5–6) státní správy.

Přípravou návrhu usnesení ke státnímu rozpočtu se zabýval rozpočtový výbor na své 46. schůzi (.pdf, str. 1), která se konala 4. listopadu. Toto usnesení (.pdf) bylo poté představeno předsedkyní rozpočtového výboru Miloslavou Vostrou poslancům před hlasováním o rozpočtu v prvním čtení. Rozpočtový výbor doporučil (.pdf, str. 1–2) Poslanecké sněmovně schválit základní údaje návrhu rozpočtu, tedy výši příjmů, výdajů, schodku a způsob vypořádání se s těmito finančními položkami. 

Rozpočtový výbor dále přikázal (.pdf, str. 2–4) jednotlivým sněmovním výborům projednání konkrétních kapitol a okruhů rozpočtu, které se vztahují k jejich působnosti. Tento návrh rozpočtového výboru, týkající se zmíněných základních parametrů rozpočtu, byl tedy poslanci přijat.

Co se týče sociálních služeb a navyšování platů pracovníků v této oblasti, ministryně financí Schillerová tento krok při svém prvotním představení návrhu rozpočtu v Poslanecké sněmovně nezmínila. Věnovala se mu až v reakci na projev poslance Víta Kaňkovského a poté i dalších poslanců. Tehdy uvedla, že navýšení platů o 10 % vychází z dohody s ministryní práce a sociálních věcí Janou Maláčovou a že na toto navýšení bude uvolněno 1,6 mld. Kč.

Jana Maláčová k tomuto tématu uvedla, že z pohledu svého ministerstva navrhované změny vnímá velmi pozitivně. Hovořila o plánovaných investicích „do lidí a do infrastruktury v sociálních službách“, konkrétně také o zmíněném navýšení platů. U tématu sociálních služeb také vyzdvihla připravovanou novelu zákona o sociálních službách. V návrhu rozpočtu (.pdf, str. 99) se pak uvádí, že budou navýšeny prostředky na odměny pracovníků ve zdravotnictví a sociálních službách, a to v souvislosti s koronavirovou pandemií.

Poslanci tedy v rámci prvního čtení návrhu státního rozpočtu projednávali problematiku navýšení platů v sociálních službách. Do druhého čtení sice poslali návrh rozpočtu, který s tímto navýšením počítá, schválili ale jen základní parametry návrhu rozpočtu. Otázka navýšení platů, a to ani jako součást celého návrhu rozpočtu, nebyla předmětem schvalování. Výrok Romana Onderky proto hodnotíme jako zavádějící.

Roman Onderka 11. listopadu ve svém vystoupení v Poslanecké sněmovně kritizoval návrh státního rozpočtu na rok 2021 předložený Alenou Schillerovou s tím, že je „téměř neakceptovatelný“ a nedokončený, přesto jej podpořil. Rozpočet poté prošel prvním čtením, ve kterém 54 poslanců hlasovalo pro a 49 proti. 

Jeden z problémů rozpočtu je podle slov Romana Onderky nezahrnutí daňových změn, a to především daňového balíčku, kterého se týkají i pozměňovací návrhy Andreje Babiše, č. 6592 (.doc), a Jana Hamáčka, č. 6610 (.doc), o zrušení superhrubé mzdy. Příjmy státního rozpočtu se tak podle Národní rozpočtové rady můžou propadnout o 58,1 miliard korun. Státní rozpočet je tak připravován za situace, kdy není zřejmé, zda bude moci s uvedenou sumou počítat. Tuto skutečnost kritizoval během svého vystoupení poslanec Onderka, když prohlásil, že „kdyby takto někdo plánoval domácí výdaje, nazveme ho nezodpovědným bláznem“.

Dodejme, že projednávání daňového balíčku a návrhů s ním spojených je navrženo na 65. schůzi Poslanecké sněmovny 19. listopadu.