Přehled ověřených výroků

Denní počet provedených PCR testů na onemocnění covid-19 přesáhl hranici 30 tisíc 13. října (viz graf níže). Prozatím nejvíce testů bylo provedeno 27. října, kdy tento počet činil 47 498 testů. Dne 13. listopadu bylo provedeno 31 222 testů a od té doby jejich počet nepřesáhl 30 tisíc.

V polovině května Ministerstvo zdravotnictví pro samoplátce zavedlo maximální cenu testu PCR na přítomnost onemocnění covidu-19 na 1 756 Kč (.pdf, str. 57). Mluvčí ministerstva Martin Novotný k tomuto tématu uvedl: „Maximální cena testů vychází z toho, kolik dnes běžně platí zdravotní pojišťovny za test na covid-19 indikovaný ze strany KHS nebo lékaře.“

Vycházíme tedy z ceny testu ve výši 1 756 Kč. Pokud by docházelo k provádění 30–50 tis. testů, jak uvádí ministr Blatný, pohybovala by se celková takových cena testů mezi cca 1,58 a 2,63 mld. Kč. Z grafu výše pak vyplývá, že největší počet testů bylo provedeno cca mezi 13. říjnem a 13. listopadem, celkem přibližně 1,1 milionu testů (.csv), zde bychom se tedy dostali na částku cca 1,93 mld. Kč.

Zde je však nutné uvést, že přehled počtu provedených testů Ministerstva zdravotnictví zahrnuje také testy hrazené samoplátci. Tedy lidmi, kteří nemají žádanku od praktického lékaře, nebo hygienické stanice, a test jim tak nehradí zdravotní pojišťovna. Přesný počet samoplátců ve zmiňovaném období se nám však nepodařilo dohledat.

Například na začátku září se mělo jednat přibližně o 13 %. V polovině září ale například Andrej Babiš hovořil o tom, že podíl samoplátců je až 40 %. Takto vysoké číslo bylo způsobeno zejména pomalým trasováním, kdy lidé s rizikovým kontaktem nechtěli čekat na telefon z krajské hygienické stanice. Na začátku října pak ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky Ladislav Dušek uvedl, že počet samoplátců klesá. Uveďme, že v rámci naší 10% tolerance by se tak částka uváděná Janem Blatným pohybovala pouze tehdy, pokud by podíl samoplátců z celkového počtu testů byl 6 % a méně.

Dle dat Chytré karantény lidé nakažení covidem-19 v České republice skutečně v době konání rozhovoru (22. listopadu) uváděli průměrně okolo 2,5 rizikových kontaktů, přesněji 2,34 (.pdf, str. 1, kolonka „Počet rizikových kontaktů z pozitivních případů“ vpravo dole). 19. listopadu (.pdf, str. 1) například toto číslo odpovídalo hodnotě 2,42.

Poměr pozitivních testů na covid-19 se v České republice kolem 25 % drží přibližně od 9. října. Zhruba od začátku listopadu toto číslo sice začalo klesat, avšak i těsně před datem rozhovoru, tedy ve dnech 20. a 21. listopadu, se tento poměr pohyboval mezi 22 a 23 procenty.

Ve Spojených státech amerických, kde dochází k rekordním přírůstkům pozitivně testovaných (nejnovější data ukazují přes 150 tisíc nových případů denně) a kde se zmiňovaný poměr v posledních dnech pohybuje kolem 10 %, začaly některé státy zavádět protiepidemická opatření a nařízení. Například stát New York 11. listopadu (při poměru 2,4 %) vyhlásil zákaz provozu barů a restaurací po 22. hodině. Guvernér Kalifornie 19. listopadu (při poměru 5,6 %) oznámil zákaz vycházení po 22. hodině platící pro vybrané kalifornské okresy.

V Německu začala platit celostátní karanténa 2. listopadu, když byl poměr pozitivních testů 6,6 % (viz graf níže). Na celý měsíc se tak zavřely restaurace, bary a divadla a omezilo se shromažďování lidí.

Premiér Velké Británie Boris Johnson oznámil 31. října zavedení čtyřtýdenní karantény pro Anglii od 5. listopadu. Uveďme, že na začátku listopadu se poměr pozitivních testů ve Spojeném království pohyboval kolem 8 %. Omezeno tak bylo vycházení a uzavřely se bary a restaurace, avšak školy zůstaly otevřené.

Irská republika se 21. října (při poměru 7,2 %) posunula do 5. stupně, který znamenal šestitýdenní uzavření země. Obyvatelé byli požádáni, aby zůstali doma, bary a restaurace mohou poskytovat občerstvení s sebou a shromažďování bylo taktéž, jako v případě předešlých zemí, omezeno.

Podíváme-li se na graf, který znázorňuje 7denní průměr počtu denních přírůstků případů covidu-19 na milion obyvatel, Česká republika zaujímala 1. místo od 10. do 22. října. Poté ji v čele této statistiky vystřídala Belgie. Od 23. října se ČR držela až do 8. listopadu na druhé pozici (výjimkou byl jen 3. listopad). Do té doby Česká republika v žebříčku začala postupně sestupovat na nižší pozice, den před rozhovorem 21. listopadu byla na 20. místě. 

Uveďme, že v grafu níže jsou vynechány státy s populací menší než 100 000 obyvatel. Tuto hranici jsme zvolili také kvůli tomu, že Ondřej Šimetka těsně před tímto výrokem zmiňuje světovou statistiku počtu úmrtí a mluví např. o Lucembursku (video, čas 11:22), které má přibližně 626 tisíc obyvatel (.xlsx).

Pokud bychom se podívali na jiný ukazatel, kterým je výpočet čistých denních přírůstků přepočítaných na milion obyvatel, ČR se objevovala na 1. místě v průběhu října, naposledy však 4. listopadu. Například na 2. místě se Česká republika umístila naposledy 10. listopadu a následně se začala v této statistice propadat. Dne 20. listopadu byla například na 18. místě. Zde je však nutné uvést, že křivky denních přírůstků obecně v rámci týdne kolísají a maxima mohou v různých zemích připadat na různé dny v týdnu.

Ani pokud se zaměříme na vývoj počtu aktivních případů koronaviru na milion obyvatel, není Česká republika „nejhorší na světě“, jak uvádí Ondřej Šimetka. Ačkoliv nejsou k dispozici data pro komplexní porovnání (například Velká Británie nebo Španělsko údaje ohledně aktivních případů neuvádí), můžeme srovnat například situaci v ČR a v Belgii v posledním týdnu před 21. listopadem. Na základě tohoto srovnání je patrné, že má Belgie v tomto období násobně vyšší počty aktivních případů než ČR.

Aktuální statistiky týkající se počtu úmrtí v jednotlivých zemích světa zveřejňuje například server Our World in Data. Uveďme, že tento web vychází z datové sady zveřejňované Univerzitou Johnse Hopkinse, která sbírá data nejen od Světové zdravotnické organizace (WHO) či Evropského střediska pro kontrolu a prevenci nemocí (ECDC), ale také z oficiálních zdrojů jednotlivých států. Právě s grafy serveru Our World in Data, které nabízejí ucelený přehled o průběhu pandemie covidu-19 ve světě a na jehož tvrobě se podílí např. univerzita v Oxfordu, v rámci tohoto odůvodnění pracujeme.

Jako první se můžeme podívat na 7denní průměry nových úmrtí na covid-19 na milion obyvatel, v jejich případě nejsou křivky pro jednotlivé země tak rozkolísané, jako je tomu u čistě denních přírůstků a situaci mezi státy tak lze lépe porovnat. V tomto žebříčku (7denních průměrů) se Česká republika držela na první příčce od 23. října až do 16. listopadu (viz graf níže). 17. listopadu Českou republiku v čele této statistiky předstihla Bosna a Hercegovina a Slovinsko, o den později i Belgie. 20. listopadu se k těmto zemím přidalo i Bulharsko a následně také Severní Makedonie. Lucembursko v tomto přehledu za celý týden před dnem rozhovoru nepřekročilo 5. pozici. 

Dodejme, že do této statistiky nezapočítáváme státy s populací menší než 100 tisíc obyvatel (tedy například Andorru s přibližně 77 tisíci obyvateli (.xlsx), která na konci října zaznamenávala větší počet úmrtí na milion obyvatel, než Česká republika). Ondřejem Šimetkou zmiňované Lucembursko má asi 626 tisíc obyvatel, Bosna a Hercegovina cca 3,3 miliony.

Pokud porovnáme čistě denní přírůstky počtu úmrtí při přepočtu na milion obyvatel, i zde se před dnem rozhovoru ČR držela na nejhorších příčkách. 20. listopadu byla například na 6. místě, o den dříve na místě druhém. 11. listopadu byla ČR v přírůstcích počtu úmrtí nejhorší na světě. Zde je však nutné uvést, že křivky přírůstků úmrtí jsou v rámci týdne značně rozkolísané a různé státy maximum zaznamenávají v různé dny týdne. 

Zhruba týden před dnem rozhovoru Lucembursko v této statistice začalo zaznamenávat podobné přírůstky jako Česká republika. Vyšší počet úmrtí na milion obyvatel než v České republice připadnul v Lucembursku na 12. a 16. listopad (jelikož však dochází ke zpětným úpravám dat, může se tento údaj mírně lišit).

Výrok hodnotíme jako pravdivý, zvláště s ohledem na fakt, že Česká republika týden před dnem rozhovoru skutečně byla na prvním místě ve statistice počtu úmrtí na covid-19 (dle 7denních průměrů při přepočtu na milion obyvatel) a poté se před ni dostaly Belgie a Bosna a Hercegovina. Určité výhrady lze mít k zahrnutí Lucemburska mezi země, které ČR také předstihly, při srovnání přírůstků úmrtí za jednotlivé dny, nikoli 7denního průměru, však v některých dnech Lucembursko Českou republiku skutečně předstihlo.

Roman Prymula byl jmenován ministrem zdravotnictví 21. září 2020 po rezignaci Adama Vojtěcha. O měsíc později, v pozdních hodinách 21. října, byl Roman Prymula přistižen, jak opouští restauraci na Vyšehradě, která měla být podle vládních nařízení zavřená. 23. října jej Andrej Babiš vyzval k rezignaci a ještě toho dne se objevilo jméno Jana Blatného jako možného nového ministra zdravotnictví. Ten byl jmenován do funkce 29. října.

Ohledně možného budoucího angažmá exministra Prymuly v oblasti řešení koronavirové krize s ním dle informací Aktuálně.cz jednali Andrej Babiš i Jan Blatný. Sám Roman Prymula v Otázkách Václava Moravce dne 25. října zmínil (video, čas 5:04), že spíš než ve vládní funkci by „chtěl pomoci jako osoba nezávislá, jako expert“. Vyjádřil se také (čas 5:33), že by chtěl působit v mezinárodní, neformální skupině expertů.

20. listopadu Jan Blatný uvedl: „S panem Prymulou jsem mluvil minulý týden a dohodli jsme se na tom, že by ministerstvo využilo jeho expertizy zejména v oblasti vakcín a zahraničních vztahů.“

Ten stejný den v rozhovoru Romana Prymuly pro týdeník Reflex (video, čas 10:50) moderátor zmiňuje: „Vy jste měl být poměrně úzkou součástí toho, co se teď děje na Ministerstvu zdravotnictví. Po vašem odvolání, po nástupu pana Blatného, pan Blatný mluvil, že Vás chce udržet co nejblíž toho dění v nějakém tom centrálním týmu…“, načež Roman Prymula zareagoval, že nesouhlasí s rozvolňováním opatření, a uvedl, že odmítl být součástí epidemiologických týmů (čas 11:34). Řekl také (čas 12:28), že se domluvil s Andrejem Babišem, že bude jeho poradce pro zdravotnictví.

Zda Romanu Prymulovi opravdu Jan Blatný nabídl pozici v oblasti vakcín a zahraničních vztahů, však nemůžeme potvrdit z jiného zdroje, než jsou vyjádření samotného ministra Blatného. Z tohoto důvodu proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr zdravotnictví Jan Blatný mluví o tzv. matici opatření (.pdf), tedy o tabulce, která podle rizikového skóre v rámci Protiepidemického systému (PES) určuje, jak přísná opatření platí při jednotlivých stupních pohotovosti. Protiepidemický systém, a tedy i zmíněnou tabulku, představilo Ministerstvo zdravotnictví 13. listopadu 2020. 

Jak uvádí Ministerstvo zdravotnictví v metodice pro výpočet indexu rizika (.pdf), toto rizikové skóre je číslo v rozsahu od 0 (minimální riziko) do 100 (maximální riziko). Konkrétně index sčítá body čtyř rizikových ukazatelů, kterými jsou: 14denní počet osob pozitivních na covid-19 (na 100 000 obyvatel), 14denní počet seniorů nad 65 let pozitivních na covid-19 (na 100 000 obyvatel), zjednodušený výpočet reprodukčního čísla a průměrná pozitivita testů za posledních 7 dní (pdf., str. 2–3).

Index rizika je vypočítáván denně, a to pro celou republiku i pro jednotlivé kraje a okresy. Celková hodnota tohoto skóre pak určuje, v jakém z pěti stupňů PES se daný kraj nachází. Tedy jaká příslušná protiepidemická opatření (např. nošení roušek, shromažďování, provoz obchodů, kultury, sportu nebo školství) se na daný kraj vztahují.

Jeden z dokumentů Ministerstva zdravotnictví (.pdf, str. 3) obsahuje také seznam týmu „odborníků zapojených do vývoje indexu rizika“. Mezi nimi jsou například zástupci Ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS), experti z univerzit či další odborníci, jméno Romana Prymuly pak seznam neobsahuje. Nemůžeme však vyloučit, že např. na neformální úrovni tato skupina spolupracovala i s dalšími lidmi. Zde je ovšem nutné dodat, že zmiňovaný seznam se sice vztahuje k indexu rizika, nemusí se nicméně vztahovat přímo k matici opatření.

Zmínku o účasti Romana Prymula na přípravě této tabulky se nám nepodařilo dohledat ani v jiných veřejně dostupných zdrojích. Tvrzení ministra Blatného tak nemůžeme potvrdit, ani vyvrátit.

Dodejme, že Jan Blatný tento výrok pronesl také v souvislosti s tím, že ho podle jeho slov některá stanoviska bývalého ministra zdravotnictví Romana Prymuly překvapila.

Dne 15. listopadu například v pořadu Partie televize Prima Roman Prymula kritizoval (video, čas 23:35), že všech pět stupňů nového Protiepidemického systému (PES) je propojeno s nouzovým stavem: „Já si myslím, že to není dobře. (…) Nouzový stav by měl být vázán na ta nejvyšší patra, dejme tomu stupeň 4, 5. Ta ostatní opatření by měla jít udělat mimo nouzový stav.“ Také zpochybnil rychlé rozvolňování opatření i návrat žáků prvního a druhého stupně základních škol 18. listopadu. „Pokud budeme rychle rozvolňovat, vrátíme se zpátky. To by si měl uvědomit každý,“ prohlásil Prymula.

Po odvolání z funkce ministra zdravotnictví na konci října se Roman Prymula chtěl dále podílet na boji s epidemií jako člen vládní expertní skupiny. Kvůli příliš rychlému rozvolňovaní opatření to však nakonec odmítl a stal se poradcem premiéra Babiše. Radit by měl také prezidentu Zemanovi. 

Nutnost hodnotit dopady změn, které se týkají protiepidemických opatření, s odstupem 2 až 3 týdnů ministr Blatný deklaroval již dříve. Dne 9. listopadu pro Českou televizi například uvedl, že se začala projevovat „opatření přijatá před dvěma, třemi týdny“, tedy opatření, která byla přijata v týdnu od 19. října. V tomto týdnu vláda přijala restriktivní protiepidemická opatření, která jsou rozepsána níže.

Skutečnost, že je nutné zavedená opatření či jejich uvolnění hodnotit až s odstupem zhruba 14 dnů, zmiňují i někteří odborníci z oblasti zdravotnictví. Zmínit můžeme například hlavního epidemiologa IKEM Petra Smejkala nebo ředitelku pražské hygienické stanice Zdeňku Jágrovou. Tento předpoklad potvrzuje i Ústav zdravotnických informací a statistiky. Ředitel ústavu Ladislav Dušek ve své prezentaci (.pdf, str. 8) dne 30. října uvedl, že dříve přijatá opatření se mohou naplno projevit až s odstupem 10–14 dní.

Se 14denním intervalem pak určitým způsobem pracuje i Protiepidemický systém ČR (PES). Vývoj počtu nově pozitivních pacientů a pozitivních seniorů nad 65 let v tomto časovém intervalu je jedním z klíčových ukazatelů tzv. indexu rizika (.pdf, str. 3). Hodnota tohoto indexu následně určuje stupeň pohotovosti a následná opatření (.pdf, str. 4).

Pro ilustraci můžeme také například zmínit studii vědců ze švýcarské univerzity ve Fribourgu, podle které dochází ke snižování počtu hospitalizací pozitivních osob po zhruba 2 týdnech od doby, co byla zavedena opatření. Snížení úmrtnosti se pak projevuje po zhruba 2,5 týdnech od zavedení opatření.

Graf níže pak ukazuje vývoj počtu potvrzených denních případů koronaviru v ČR od počátku září. Jak lze vidět, k nejvýraznějším nárůstům docházelo v průběhu října. První plošná opatření od tohoto nárůstu začala platit 9. října. Týkala se například omezení vnitřních hromadných akcí (.pdf, str. 1–2) nad 10 osob, zákazu provozu sportovních areálů či omezení provozu stravovacích služeb. Od 12. října pak byla uvedena v platnost opatření týkající se omezení úředních hodin orgánů veřejné moci (.pdf, str. 1), došlo k zákazu (.pdf, str. 1) divadelních či filmových představení a také k omezení (.pdf) prezenční školní výuky (kromě prvního stupně základních škol).

14. října pak bylo toto omezení ještě zpřísněno (.pdf), výuku přímo ve školách musely omezit i první stupně základních škol. Spolu se školami byly zavřeny i restaurace a zakázány byly hromadné akce nad 6 osob (.pdf, str. 1). Od 22. října (.pdf) byl zakázán maloobchodní prodej s výjimkou prodejen potravin, lékáren atd. Od stejného dne také začalo platit (.pdf) omezení volného pohybu.

Jak lze tedy vyčíst z grafu, počet potvrzených denních případů začal (dle dat dostupných 27. listopadu) klesat od 28. října, tedy zhruba 2 až 3 týdny poté, co vešla v platnost první plošná opatření při druhé vlně epidemie covidu-19 v České republice.

Zavedení bankovní sektorové daně, které se ČSSD opakovaně snažila prosadit, není součástí programového prohlášení (.pdf) současné vládní koalice. Mělo se jednat o odvod z bankovních aktiv. Z objemu aktiv do 50 miliard korun by banka odvedla 0,05 %, do 100 miliard korun 0,1 %, do 300 miliard korun by šlo o 0,2 % a nad tuto částku by se jednalo o 0,3 %.

Předseda ČSSD, vicepremiér a ministr vnitra Jan Hamáček hájil tento návrh tím, že se díky němu zvýší příjmy státu: „Bankovní daň by znamenala 14 miliard korun navíc do státního rozpočtu.“ 

Proti tomuto návrhu se ale opakovaně vyjadřoval premiér Andrej Babiš i jiní představitelé hnutí ANO, kriticky se k němu staví také Česká bankovní asociace. Před zavedeném bankovní sektorové daně varoval i Mezinárodní měnový fond. 

Ministryně financí Alena Schillerová například uvedla: „Zkušenosti ze zahraničí dokládají, že takové opatření vede k nežádoucímu zvyšování cen pro konečné spotřebitele, tedy klienty bank. Ve výsledku jej tak nezaplatí banky, ale občané prostřednictvím vyšších úrokových sazeb či bankovních poplatků.“ Upozornila i na to, že by banky mohly přesunout některá svá aktiva do zahraničí.

Když chtěla ČSSD návrh předložit jako poslanecký, ministryně Schillerová upozornila na to, že by se jednalo o porušení koaliční smlouvy. Ta vyžaduje, aby zákony o daních byly předkládány jen jako koaličně dohodnuté, což znamená, že je podpoří nadpoloviční většina ministrů ANO i ČSSD (str. 1).

Kromě toho premiér Babiš namísto bankovní daně prosazoval vytvoření Národního rozvojového fondu, ve kterém by banky přispívaly na financování investičních projektů.

Dne 16. listopadu 2020 pak byla zveřejněna informace, že Národní rozvojový fond získal od České národní banky licenci pro svou činnost. Komerční banky do něj vloží sedm miliard korun, které mají sloužit na investování do infrastruktury, školství či zdravotnictví.

Dalším návrhem, o němž ve výroku mluví Tomáš Petříček, je vládní návrh zákona o dani z digitálních služeb (.pdf). Ten také není součástí programového prohlášení (.pdf) současné vládní koalice. Dani by měly podléhat (.pdf, str. 5–7) internetové firmy s globálním obratem nad 750 milionů eur, které budou mít na území Česka roční obrat za uskutečněné zdanitelné služby minimálně 100 milionů korun. Daň by se tedy týkala např. společností Google, Facebook, Amazon či Apple.

Původně navrhovaná sazba činila 7 % (.pdf, str. 9–12, 43) a do veřejných rozpočtů by podle odhadů Ministerstva financí mohla přinést pět miliard korun ročně.

Po kritice ze strany USA, které daň považují za diskriminační vůči americkým firmám, a obavám z odvetných cel na české výrobce, se koalice dne 10. června 2020 shodla na pětiprocentní sazbě digitální daně (.doc, str. 2). ČSSD přitom od začátku požadovala sazbu 7%. Kromě toho ČSSD prosazovala, aby zákon začal platit ještě letos, zatímco ANO upřednostňuje posunutí účinnosti na leden 2021. 

Důvodem je to, že o digitální dani jedná i Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), která zastřešuje 36 států včetně České republiky. OECD by se chtěla dohodnout na nových pravidlech pro mezinárodní digitální daň do konce roku 2020. Pokud by se podařilo uzavřít nadnárodní dohodu, Česko by daň na národní úrovni zrušilo. 

Národní plán obnovy (NPO) má být strategickým dokumentem (.pdf, str. 2), jehož vypracování je nezbytné pro možnost čerpání financí z Evropské unie, konkrétně z programu na podporu oživení a odolnosti. V současné době je k dispozici pouze dokument shrnující základní východiska plánu (.pdf, str. 1), který byl zpracován Ministerstvem průmyslu a obchodu ve spolupráci s vládou ČR a dalšími resorty a který byl zveřejněn v říjnu tohoto roku. 

Tento úvodní dokument shrnuje priority vlády ČR, a to včetně předběžně požadovaných finančních alokací. Finální verze dokumentu by měla být vypracována (.pdf, str. 3) do dubna roku 2021 po předchozích konzultacích s Evropskou komisí. ČR bude žádat o grant v přibližné hodnotě 172 mld. Kč (.pdf, str. 2). Celkově pak tento plán operuje s investicemi v hodnotě přes 225,6 mld. Kč (.pdf, str. 22).

Program na podporu oživení a odolnosti má dvojí cíl. Poskytnutí financí členským státům má v první řadě sloužit k pomoci zmírnění hospodářských a sociálních dopadů pandemie koronaviru, zároveň má ale pomoci jednotlivým státům lépe se připravit na výzvy týkající se zelené a digitální transformace. Na tuto podporu bude celkem uvolněno až 672,5 mld. eur. 

Státy mohou v rámci zmíněného programu zažádat o granty (.pdf), jejichž maximální možná výše je podmíněna velikostí populace, mírou nezaměstnanosti a HDP. Kromě toho je členským státům nabídnuta i možnost poskytnutí půjčky, jejíž maximální výše je stanovena na 4,7 % HNP.

Plánované reformy by pak měly být dokončeny do roku 2026. Výsledný plán by měl reflektovat nejen konkrétní doporučení danému státu, ale i celounijní priority. Minimálně 37 % financí by mělo směřovat k řešení klimatických problémů a 20 % pak k rozvoji digitalizace. Investice by obecně měly směřovat například do oblasti udržitelných zdrojů, energetické náročnosti budov, čistých technologií či digitalizace veřejné administrativy a služeb.

Dokument východisek (.pdf, str. 1, 22) Národního plánu obnovy uvádí 6 základních pilířů, včetně konkrétnějších investičních oblastí, přibližných výdajů a průměrného podílu zelených a digitálních iniciativ. Přehled pilířů, spolu s předběžnou výší požadovaných financí, shrnuje následující graf. Podrobnější popis jednotlivých investičních podoblastí je pak rozpracován v samostatném dokumentu (.pdf).

Nejobjemnějším pilířem, co se finančního obnosu týče, je fyzická infrastruktura a zelená tranzice, kde se předpokládají investice ve výši 118,1 mld. Kč (.pdf, str. 22). Dokument (.pdf, str. 29–30) uvádí, že je tento pilíř zaměřen na tři hlavní oblasti: zlepšení fyzické infrastruktury, dekarbonizaci ČR a na přípravu na negativní dopady změny klimatu. Mezi konkrétní investiční okruhy (.pdf, str. 32) patří například udržitelná a bezpečná doprava, podpora investic v průmyslu a podnikání, ochrana přírody, renovace budov a ochrana ovzduší nebo transformace průmyslu a přechod na čistší zdroje energie. 

V červenci roku 2020 bylo na tiskové konferenci oznámeno, že se přípravě plánu bude ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu věnovat Národní ekonomická rada vlády, jejíž činnost byla obnovena v dubnu tohoto roku v souvislosti s ekonomickými dopady pandemie. Na webových stránkách vlády nebyly zveřejněny žádné oficiální materiály z jednání této skupiny. Lze zde nalézt jen jeden pracovní dokument, který není závazný pro rozhodování vlády a má pouze doporučující charakter (.pdf, str. 2).

Vyjednávání o obsahu plánu probíhalo také v rámci Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace. K dispozici jsou zápisy z jednání a usnesení k projednávaným bodům. Národní plán obnovy byl řešen na schůzi 4. září 2020. Ze zápisu (.docx, str. 4–6) vyplývá, že byl plán řešen zejména v souvislosti s podporou systému VaVaI (výzkumu, vývoje a inovací). Rada se zároveň usnesla (.docx, str. 6) na potřebě vytvoření pracovní skupiny pro medicínský výzkum a skupiny pro průmyslový aplikovaný výzkum, které se budou tématu Národního plánu obnovy věnovat.

Další jednání Rady vlády pro výzkum, vývoj a inovace proběhlo 25. září 2020, kdy se členové znovu věnovali již zmíněným bodům, proběhla diskuze nad prvními návrhy pro Národní plán obnovy a bylo schváleno složení pracovních skupin (.docx, str. 4). Zatím poslední jednání Rady vlády proběhlo 30. října 2020, kde byla prezentována probíhající příprava plánu, a to včetně průběhu vyjednávání s Evropskou komisí. Zápis z tohoto zasedání zatím nebyl zveřejněn.

Tvorba obsahu Národního plánu obnovy byla tedy doposud řešena zejména v rámci vládních jednání či jednání jejích poradních orgánů, která neprobíhají veřejně. K dispozici máme pouze některé zápisy odkazující na projednávané záležitosti, nikoliv však kompletní přepis jednání. Nelze tak potvrdit ani vyvrátit tvrzení ohledně opakovaných žádostí sociálních demokratů ke změnám priorit tohoto plánu. Bez bližší specifikace požadovaných změn sociálních demokratů nelze určit ani konkrétní shodu priorit s Evropskou unií.