Přehled ověřených výroků

Zdali je Česká republika materiálně připravená na pandemii koronaviru, projednávala Poslanecká sněmovna již 28. ledna, tedy měsíc před oznámením prvních případů onemocnění covid-19 u nás. Na dotazy poslance Bohuslava Svobody, jestli má Česko mj. připravené dostatečné zásoby zdravotních pomůcek, ochranných oděvů, dezinfekcí či masek, zareagoval tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch: „(…) Nemyslím si, že je něco, co bychom zanedbali, nebo že bychom nebyli na něco připraveni. Teď se zdá, že velké mediální téma jsou roušky. Samozřejmě, mediální panika způsobila, že se lidé snaží chránit, byť reálně ty roušky příliš nechrání, to asi jako lékaři velmi dobře víte, jsou spíše dobré jako protekce právě pro ty, kteří jsou třeba nachlazeni nebo mají chřipku, aby nenakazili ostatní. (…) Na druhou stranu, prověřoval jsem u dodavatelů roušek, že jich bude dostatek, že se připravuje další dodávka 25 tisíc roušek, a jeden český výrobce jich má v tuto chvíli celkově milion na skladě, takže roušky skutečně budou. Možná byl jeden den výpadku, kdy byl nějaký run na lékárny v některých částech, ale jinak by s rouškami žádný zásadní problém být neměl.”

Za další tři dny, tedy 31. ledna, ovšem Vojtěch přiznal, že v lékárnách větší zásoby roušek nejsou a na řadě míst je vyprodáno. Podle jeho slov však měli distributoři během následujících týdnů dodat na trh minimálně 200 tisíc kusů roušek. 

K množství ochranných pomůcek se také vyjádřil předseda Správy státních hmotných rezerv Pavel Švagr, jenž taktéž na konci ledna uvedl, že zásob je v řádech tisíců. „Ve skladech máme pro tyto situace speciální bioboxy, ochranné oděvy, rukavice a brýle a roušky. Pokud jde o bioboxy, tak tam hovoříme o desítkách a u ostatního zdravotnického materiálu jsou to tisíce kusů, přesně podle krizového plánu ministerstva zdravotnictví.” O situaci pak hovořil zpětně ještě v půli března v rozhovoru pro iROZHLAS, kdy specifikoval, že se nejednalo o roušky, ale respirátory. „Dezinfekci nemáme, nebyl tam požadavek. Respirátorů jako filtračních polomasek tam bylo deset tisíc. Klasické roušky, ústenky v rezervách nebyly. Opět na ně nebyl požadavek. (…) Vydali jsme deset tisíc respirátorů a stejný počet ochranných brýlí.” Podle jeho slov Ministerstvo zdravotnictví vycházelo ze svých požadavků z let 2017–2018 a o navýšení tehdy nepožádalo.

O mimořádném posílení rezerv rozhodlo Ministerstvo zdravotnictví až koncem února, žádost se týkala 200 tisíc respirátorů. K tomu však nakonec podle slov Švagra nedošlo, neboť se ministerstvo rozhodlo provádět nákupy centralizovaně.

Tehdejší ministr zdravotnictví Vojtěch opravdu v lednu 2020 tvrdil, že je Česká republika, co se týče ochranných prostředků, na epidemii připravena, neargumentoval však tehdejším stavem ochranných prostředků ve skladech Státní správy hmotných rezerv. Ministr upozorňoval na to, že dodavatelé a výrobci jsou připraveni státu roušky poskytnout. Je sice pravdou, že v lednu 2020 měl stát zásobu 10 tisíc respirátorů (předsedkyně Pekarová Adamová nepřesně uvádí roušky), ministr Vojtěch však před poslanci neargumentoval tehdejším stavem zásob, ale zajištěním dodávek v budoucnu. Výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Připravenost České republiky na možné šíření nemoci covid-19 chtěli opoziční poslanci projednávat 28. ledna na 40. schůzi Sněmovny. Poslanec opoziční ODS Bohuslav Svoboda tehdy navrhoval zařadit jako první bod na projednání „Informace vlády ČR k opatřením souvisejícím se šířením koronaviru”. Ze strany vlády tak chtěl slyšet její další možné kroky a veřejnost dle jeho slov měla dostat ujištění, že „je vláda schopna reagovat, pokud se věci nebudou vyvíjet tím směrem, jakým bychom si všichni přáli“.

Konkrétně Bohuslav Svoboda žádal o informace, jak je stát na situaci připraven: „Zajímá mě několik věcí. Jaké lůžkové kapacity má Česká republika připravena pro případ většího počtu pacientů s podezřením na infekci koronavirem? Máme nachystaný dostatečný počet zdravotních pomůcek, ochranné oděvy, dezinfekce, masky atd.? Máme dostatek personálu, který je připraven na možné nenadálé situace? Jaký bude postup v případě rozšíření viru do okolních zemí? A jaký postup bude v případě rozšíření České republiky? Spolupracujeme na těchto otázkách se sousedními zeměmi, například s Francií, která už nějaká opatření proti koronaviru přijala? Jak budeme vychytávat rizikové cestující a návštěvníky? Domnívám se, že tam je nutný aktivní přístup, že pasivní přístup je v takovéto situaci málo. Jak jsme připraveni na to, že ten virus mutuje?”

V reakci na to vystoupil tehdejší ministr zdravotnictví Adam Vojtěch. Ten odmítl, že by ze strany vlády došlo k podcenění situace. Naopak uvedl, že vláda aktivně koná a komunikuje, riziko nové nákazy si uvědomuje, tudíž přípravu ochranných prostředků nezanedbává: „Nemyslím si, že je něco, co bychom zanedbali, nebo že bychom nebyli na něco připraveni.” Na závěr pak zmínil, že se jeho rezort celou problematikou zabývá „na denní bázi“ a že nemá problém o dalších nových informacích pravidelně informovat. 

Při hlasování o samotném zařazení bodu do pořadu schůze nicméně nebyl Svobodův návrh přijat. Přítomní poslanci vládních stran ANO a ČSSD se totiž (až na pár výjimek) hromadně zdrželi, stejně tak i vládu podporující komunisté. Naopak opoziční poslanci za ODS, Piráty, KDU-ČSL, STAN, TOP 09 či také SPD hlasovali pro zařazení bodu. Dostatečným počtem hlasů ale nedisponovali, tudíž se tento bod dále neprojednával.    

Pandemický plán ČR (.pdf) je základním dokumentem vytvořeným vládou, který slouží k řešení pandemické situace. Obsahuje postupy včetně systému reakce na chřipkovou pandemii. Je zveřejněn, spolu se souvisejícími dokumenty a pandemickým plánem rezortu zdravotnictví, na stránkách Ministerstva zdravotnictví či na stránkách vlády (.pdf). Právě z webu ministerstva je zřejmé, že pandemický plán pochází z roku 2011.

První český pandemický plán byl vytvořen v roce 2001 (.pdf, str. 1), přičemž novelizace plánu z roku 2011, je již čtvrtým vydáním. Toto novelizované vydání reflektuje získané zkušenosti s chřipkovou epidemií, nové poznatky o šíření chřipkového viru, stejně jako doporučení Světové zdravotnické organizace či Evropské unie. Poslední novelizace pandemického plánu tedy proběhla v roce 2011, a to v době vlády Petra Nečase. Tato vláda byla koaliční a skládala se ze tří subjektů (.pdf, str. 2), konkrétně ODS, TOP 09 a Věcí veřejných. Skončila v důsledku demise premiéra Petra Nečase v červnu 2013. 

Následující vlády ČR tedy žádnou revizi pandemického plánu již neprovedly. Konkrétně se jedná o vládu Jiřího Rusnoka, vládu Bohuslava Sobotky a dvě vlády Andreje Babiše. Rusnokova vláda, která nezískala důvěru Poslanecké sněmovny, byla úřednická. Sobotkova koaliční vláda se skládala ze tří subjektů (.pdf, str. 1), a to konkrétně ČSSD, ANO a KDU-ČSL. První Babišova vláda se skládala pouze z členů hnutí ANO a nestraníků nominovaných za ANO, avšak nezískala důvěru Poslanecké sněmovny. Aktuální druhá Babišova vláda je tvořena hnutím ANO a ČSSD, přičemž se jedná o menšinovou vládu s podporou KSČM. 

Pandemický plán je multisektorální (.pdf, str. 1). Na jeho obsahu se tedy podílí více sektorů, ministerstev či orgánů. V plánu (.pdf, str. 16–51) jsou specifikovány konkrétní kompetence a opatření, které pod jejich působnost v případě propuknutí pandemie spadají. Těmto kompetencím a opatřením je věnován největší prostor, přičemž jejich kategorizace podléhá pandemickým fázím stanoveným Světovou zdravotnickou organizací.

Co se týče dalšího obsahu pandemického plánu z roku 2011, prostor je věnován definicím a charakteristikám pandemie či chřipkového viru, a to včetně jejich vzniku a šíření, konkrétním pandemiím 20. a 21. století nebo cílům a hlavním principům daného plánu.

Jedním z hlavních cílů plánu (.pdf, str. 5) je zachování kontinuity společensko-ekonomického života stejně jako minimalizace škod způsobených pandemií. Mezi konkrétní cíle plánu tedy patří například: posílení systému rychlého varování pro jeho včasné zachycení, rychlá identifikace nového chřipkového viru u zvířat, rychlé zachycení vzniku nového subtypu viru chřipky v populaci, minimalizace šíření viru, zabezpečení léčby nemocných, zabezpečení informovanosti, minimalizace ekonomických ztrát či kontrola dodržování opatření. 

Jak již bylo řečeno, na stránkách Ministerstva zdravotnictví jsou kromě pandemického plánu ČR zveřejněny i související dokumenty. Jedná se o navazující pandemický plán rezortu zdravotnictví (.doc), který byl vydán v červenci roku 2012. Ten se pak konkrétně věnuje vakcinačním či komunikačním strategiím, činnosti orgánů ochrany veřejného zdraví nebo činnosti poskytovatelů zdravotních služeb. 

Ve středu 9. září 2020 TOP 09 představila výzvu s názvem Osm priorit TOP 09, které musí vláda urgentně řešit. Ve výzvě navrhovala TOP 09 osm opatření, která by vláda Andreje Babiše měla zavést v boji proti epidemii covidu-19.

TOP 09 například konkrétně žádá „posílení hygienických stanic“ tak, aby se urychlilo trasování kontaktů pozitivně testovaných lidí. Vláda by dle návrhu měla zajistit dostupné a rychlé testování pro všechny občany a také ochranu rizikových skupin prostřednictvím pravidelného dodávání roušek či respirátorů.

TOP 09 tuto výzvu prezentovala v reakci na tehdejší rekordní nárůst pozitivně testovaných lidí na covid-19, který za 8. září činil 1 164 případů.

Prostřednictvím této výzvy TOP 09 reagovala rovněž na oznámení někdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. Ten ve středu 9. září informoval, že od čtvrtka 10. září bude platit povinnost nosit roušky ve vnitřních prostorách na celém území ČR. Za svůj dovětek k tweetu, že podrobnosti ohledně tohoto nařízení dodá v průběhu dne, pak sklidil kritiku za dávkování informací.

Markéta Pekarová Adamová rovněž kritizovala chaos ve vládních opatřeních a absenci zveřejňování informací, na jejichž základě se vláda rozhodla přijímat opatření.

Na závěr dodejme, že v reakci na rozhodnutí Adama Vojtěcha vládu kritizovaly i další opoziční strany. Předmětem kritiky se staly zmatky při zavádění mimořádných opatření a také rozhodnutí o plošném nošení roušek ve vnitřních prostorách. To například v očích opozice odporovalo principu semaforu.

Podle oficiálně zveřejňovaných dat Ministerstva zdravotnictví se poměr počtu osob s nově prokázaným onemocněním a celkového počtu provedených testů pohyboval kolem 30 % přibližně od 20. října do 7. listopadu 2020. Dne 8. listopadu 2020 tento poměr klesl na 26 %. Data z 9. listopadu 2020 v době rozhovoru ještě nebyla kompletní.

Analýza americké vládní agentury Energy Information Administration (EIA) uvádí, že v roce 2019 výrazně klesly (o 16 %) hodnoty vyrobené elektrické energie vzniklé spalováním uhlí. Uhlím vyráběný výkon začal klesat v roce 2011, kdy mnoho elektráren přestalo fungovat, nebo přešlo na jiná paliva. Míra využití uhlí pak od roku 2010 klesla na 48 %. 

USA je ve spotřebě uhlí mezi zeměmi sice na 3. místě, avšak Německo je hned za nimi, s tím, že spotřeba na obyvatele je v Německu zřetelně vyšší.

V Německu, pro které uhlí bylo hlavním zdrojem elektřiny, klesla spotřeba uhlí v roce 2019 o více než 20 % oproti předchozímu roku. Přesto výraznější pokles jak produkce, tak spotřeby uhlí je ve Spojených státech.

Pokud bychom se podívali na vývoj produkce uhlí ve Spojených státech amerických a v Německu v posledních deseti letech, tedy v období let 2010–2019 (odhady pro rok 2020 se nám pro Německo nepodařilo dohledat), lze z grafu níže vyčíst, že produkce uhlí klesla více v USA. I v tomto grafu však lze pozorovat, že v roce 2019 klesala produkce uhlí rychleji v Německu.

Připomeňme, že Alexandr Vondra o „odchodu od uhlí“ hovoří v souvislosti s funkčním obdobím prezidenta Donalda Trumpa, který nastoupil do funkce v roce 2017. V grafu níže proto uvádíme data, jež popisují vývoj v letech 2016 až 2019. Zde je dobré také uvést, že Donald Trump není zastáncem útlumu těžby uhlí a v roce 2017 například zrušil ekologické regulace zavedené jeho předchůdcem Barackem Obamou.

Podobný vývoj pak lze pozorovat i v případě spotřeby elektrické energie z uhlí. I zde zaznamenaly Spojené státy v delším časovém období větší pokles než Německo. Také je však možné si všimnout, že například v roce 2019 klesala spotřeba této energie rychleji v Německu.

Pokud pak porovnáme hodnoty v letech 2016–2019, je zmiňovaný pokles poměrně vyrovnaný.

Jelikož byl tedy pokles produkce uhlí i spotřeby elektrické energie z uhlí větší v USA jen pokud porovnáme delší časové období, zatímco v posledních letech je situace odlišná, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Pařížská dohoda (.pdf) vznikla na mezinárodní klimatické konferenci v Paříži v roce 2015. Konference se účastnily smluvní strany Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC). Sekretariát UNFCCC se nachází v německém městě Bonn.

Cílem Pařížské dohody (.pdf, str. 2) „je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby“. Klíčové je dle této dohody udržet nárůst průměrné globální teploty na takové úrovni, aby v tomto století nepřekročil hranici 1,5 °C oproti hodnotám před průmyslovou revolucí (.pdf, str. 2).

Dohoda vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Pozitivně se k ní vyjádřila nejen kancléřka Angela Merkelová, ale i bývalá německá ministryně životního prostředí Barbara Hendricksová. Merkelová na Pařížské konferenci hovořila o nutnosti „oduhelnění ekonomik“ a o nutnosti rozsáhlé transformace ekonomických aktivit napříč všemi sektory.

Německo opakovaně vyjadřuje svou podporu v boji proti klimatickým změnám. Dne 11. června 2020 představilo Evropské komisi svůj klimatický plán, ve kterém se zavázalo do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů o 55 % oproti roku 1990. Dále Německo plánuje opustit výrobu elektřiny z jádra do roku 2022 a postupně uzavřít uhelné elektrárny do roku 2038.

Kromě toho Německu od 1. července 2020 začalo jeho půlroční předsednictví v Radě EU, kde mezi své priority zařadilo boj proti klimatickým změnám. 

V rozporu s radami expertní uhelné komise byla dne 30. května 2020 u západoněmeckého města Datteln zprovozněna nová uhelná elektrárna Datteln 4 od společnosti Uniper. Výstavba elektrárny Datteln 4 začala již v roce 2007, přičemž byl projekt mnohokrát kritizován ze strany ekologických aktivistů.

Energetický koncern Uniper se nakonec dohodl s německou vládou na tom, že výměnou za otevření nové elektrárny uzavře do roku 2025 čtyři starší elektrárny. Nová elektrárna je považovaná za jednu z nejmodernějších uhelných elektráren v Evropě a měla by vypouštět menší objem emisí do ovzduší. 

Kromě toho brala německá vláda v potaz i to, že za přerušení stavby by Uniper žádal vysoké odškodné, proto raději koncernu udělila výjimku. Nová elektrárna by tak měla fungovat jen 18 let.

Alexandr Vondra hovoří o ochodu Spojených států „od uhlí“, což lze chápat různými způsoby. Nejprve se proto v rámci ověření výroku zaměříme na to, jakým způsobem se snižuje produkce elektrické energie vyrobené z uhlí. Následně ověříme výrok ve smyslu americké produkce a spotřeby uhlí v posledních letech.

Produkce elektřiny z uhlí

Vládní úřad Správa energetických informací USA (EIA) na svém webu zveřejňuje vývoj podílů jednotlivých zdrojů elektrické energie produkované ve Spojených státech. Z níže vloženého grafu můžeme vidět, že se významně snižuje množství elektřiny vyrobené v USA z uhlí, a to zejména od roku 2008.

Během Obamova prezidentství (2009–2016, rok 2017 do následujících statistik nezapočítáváme, protože mandát prezidenta skočil již v lednu) došlo k poklesu celkové produkce energie z uhlí o 29 %, z 1 756 TWh na 1 239 TWh. V jeho prvním funkčním období došlo k poklesu o 14 %, ve druhém tempo poklesu ještě zrychlilo na 18 %. V prvních třech letech úřadování prezidenta Trumpa se produkce elektřiny z uhlí snížila z 1 239 TWh o 22 %, na pouhých 966 TWh. 

Pokud tedy porovnáváme tempo poklesu v rámci jednotlivých funkčních období posledních dvou amerických prezidentů, za Donalda Trumpa došlo k výraznějšímu poklesu celkového objemu energie vyrobené z uhlí než v každém z funkčních období Baracka Obamy. V tomto srovnání chybí konečná data za rok 2020, i letos se však očekává pokles jak produkce uhlí, tak i podílu energie vyrobené z uhlí.

Při použití první interpretace výroku můžeme dát Alexandru Vondrovi za pravdu v tom, že za Trumpa Spojené státy „odešly od uhlí“ více než za Baracka Obamy. V letech, kdy byl prezidentem USA Donald Trump, opravdu došlo za srovnatelné časové období k výraznějšímu poklesu, než když byl prezidentem Barack Obama. Není však pravdou, že by produkce elektřiny z uhlí poklesla „asi o třetinu nebo o 35 %“. Přejděme proto k ověření výroku při druhé možné interpretaci.

Produkce a spotřeba uhlí

Barack Obama zavedl v roce 2015 tzv. Plán čisté energie, díky kterému měly tepelné elektrárny omezit své emise do roku 2030 o třetinu stavu z roku 2005 a omezit těžbu uhlí. Plán nakonec nebyl kvůli žalobám těžebních společností a republikánů nikdy uveden do praxe.

Donald Trump je zase známým obráncem uhlí, již během své předvolební kampaně v roce 2016 avizoval zrušení Obamova ekologického nařízení. Nakonec Trump v roce 2017 skutečně podepsal dekret, kterým zrušil Obamův plán. Svým nařízením také uvolnil omezení na poskytování federálních pozemků pro těžbu uhlí, na něž Obama uvalil tříleté moratorium.

Trumpova administrativa investovala do uhelného průmyslu miliony dolarů a i během koronavirové krize poskytl uhelným společnostem finanční pomoc v hodnotě 31 milionů dolarů, původně určenou pro malé podniky.

I navzdory jeho snaze poslední trendy ve Spojených státech ukazují, že uhlí je na ústupu. Trend poklesu uhlí započal už na začátku století, zejména od roku 2008. Od roku 2002 se počet uhelných elektráren snížil o více než polovinu.

K poklesu výroby uhlí přispěly zejména nízké ceny zemního plynu a dostupnost alternativ jako solární a větrná energie, nižší poptávka po uhlí kvůli teplejším zimám i spotřeba elektřiny. V minulém roce dokonce podle CNN Spojené státy vyprodukovaly více energie z obnovitelných zdrojů než z uhlí. 

Podle údajů americké Správy energetických informací, jak můžeme vidět na grafech níže, produkce uhlí v roce 2015 činila 897 milionů tun, zatímco v roce 2019 jen 706 milionů tun, což je pokles o 21 % za poslední čtyři roky. Spotřeba uhlí mezi těmito lety klesla z 798 milionů tun na 587 milionů tun, což je pokles o 26 % za poslední čtyři roky.

Během Obamova prezidentství mezi lety 2009–2016 došlo k poklesu produkce uhlí o 32 % z 1 075 milionů tun na 728 milionů tun, zatímco za poslední tři roky Trumpova mandátu došlo k poklesu o 9 % z 775 milionů tun v roce 2017 na 706 milionů tun za rok 2019. Když se ale podíváme na obě funkční období Baracka Obamy, došlo k poklesu o 5 %, respektive o 28 %.

Nicméně, americká Správa energetických informací dle analýzy ze 6. října 2020 předpokládá, že se produkce uhlí za rok 2020 kvůli pandemii koronaviru a nízkým cenám zemního plynu sníží na 525 milionů tun, což bude pokles o 32 % oproti roku 2017. Pokles spotřeby se očekává o 33 %. Produkce uhlí se tedy za dobu úřadování Donalda Trumpa snížila o více procent než ve druhém, ale zejména prvním období Baracka Obamy.

Při použití druhé interpretace výroku a odhadů uhelné produkce pro rok 2020 tedy můžeme dát Alexandru Vondrovi za pravdu.

Podle americké vládní agentury (.pdf) s názvem U. S. Bureau of Economic Analysis došlo ve třetím kvartálu roku 2020 k výraznému ekonomickému růstu. Reálné HDP se v tomto období zvýšilo o 33,1 % oproti předešlému čtvrtletí. Portál Trading Economics uvádí, že se jedná o nejvyšší nárůst HDP vůbec. To je způsobeno zejména jeho výrazným propadem v předchozím čtvrtletí, konkrétně o 31,4 %. Tento ekonomický růst je také spojován s úspěšným restartem a obnovou ekonomiky zasažené pandemií koronaviru, kvůli níž docházelo k omezování aktivit a uzavírání některých podniků. 

U. S. Bureau of Economic Analysis jako hlavní faktory ekonomického růstu zmiňuje zvýšené osobní výdaje, nárůst investic v soukromém sektoru, export, nárůst nebytových fixních investic a fixních investic do bydlení. Nárůst výdajů, vztahujících se k osobní spotřebě, pak odráží zvýšení zájmu jak o služby (například zdravotnické, ubytovací či stravovací), ale také o konkrétní zboží. Je třeba ovšem dodat, že i přes toto zvýšení se hodnota HDP aktuálně pohybuje zhruba 3,5 % pod úrovní, na které se nacházela před vypuknutím pandemie. 

Německo stabilně navyšuje své výdaje na obranu. Za rok 2016, tedy před nástupem Donalda Trumpa do prezidentského úřadu, Německo na obranu vynaložilo (.pdf, str. 8) 1,2 % svého HDP. V následujícím grafu lze vidět výdaje německého rozpočtu na obranu v procentech HDP. Pro rok 2020 je pak podíl HDP vynaloženého na obranu odhadován na 1,57 % německého HDP.

Dle dat Severoatlantické aliance v roce 2018 například Německo navýšilo (.pdf, str. 7) výdaje na obranu o 4,26 miliardy amerických dolarů. Jak je ovšem vidět také v grafu, i přes toto zvýšení Německo v roce 2018 nesplnilo závazek vůči NATO vydávat na obranu 2 % svého HDP. Dodejme, že na této hranici se dohodli ministři obrany členských zemí NATO v roce 2006.

Za rok 2019 pak Německo zvýšilo výdaje na obranu o 5,6 % v porovnání s předešlým rokem. Částka, kterou Německo vyčlenilo na obranu, se pohybovala ve výši přibližně 52,5 miliard dolarů (.pdf, str. 7). Ačkoliv tak Německo na obranu vydalo více peněz ze svého státního rozpočtu, výdaje nepřesáhly 2 % HDP.

Alexandr Vondra tedy správně tvrdí, že Německo výdaje na obranu „alespoň o něco navýšilo“, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.