Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš (spolu s Jaroslavem Faltýnkem) byl vydán Sněmovnou k trestnímu stíhání 19. ledna (2018). V květnu 2018 bylo přerušeno stíhání Jaroslava Faltýnka, stížnost Andreje Babiše však byla zamítnuta a jeho stíhání stále pokračuje.

Nominanta ČSSD na post ministra zahraničí Miroslava Pocheho odmítl jmenovat Miloš Zeman, údajně kvůli jeho postojům k migraci. Aktuálně tedy vláda nemá ministra zahraničí - ministerstvo bude dočasně řídit předseda ČSSD a ministr vnitra v nové Babišově vládě Jan Hamáček.

ČSSD potvrdila svou účast v Babišově vládě 15. června po výsledku vnitrostranického referenda. Vláda ANO a ČSSD se má opírat o hlasy KSČM, která má vládu tolerovat. Finálně má být o toleranci vlády komunisty rozhodnuto v sobotu 30. června 2018 po rozhodnutí ÚV KSČM.

ČSSD se nepodařiloprosadit do koaliční smlouvy podmínku, že by prvoinstančně odsouzený člen vlády měl rezignovat. V koaliční smlouvě je na závěr pouze uvedeno: „V případě prvoinstančního odsouzení jakéhokoli člena vlády, pokud ten v přiměřeném čase od vynesení rozsudku neodstoupí, pozbývá tato koaliční smlouva platnosti.“(.pdf, str. 4)

V koaliční smlouvě mezi ANO a ČSSD se také uvádí: „Dojde-li v koalici i po dohodovacím řízení k situaci, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu, v případě, kdy 5 ministrů jmenovaných za koaliční stranu ČSSD podá prostřednictvím předsedy vlády demisi do rukou prezidenta, podá do 7 dnů demisi předseda vlády a spolu s ním, jeho prostřednictvím, všichni ministři navržení hnutím ANO 2011.“ (.pdf, str.1)

Pět ministrů jmenovaných za stranu ČSSD může podat demisi v případě, kdy nedojde k dohodě o řešení koaličního sporu - pak by musela podat demisi celá vláda. V koaliční smlouvě se konkrétně nezavázali k tomu, že podají demisi, pokud bude člen vlády prvoinstančně odsouzen, a proto hodnotíme výrok jako zavádějící.

V rámci hodnocení jsme hledali, nakolik si pirátské strany vedou ohledně zastoupení v národních parlamentech. V tomto ohledu se výrazně prosadili Piráti na Islandu a v České republice. V dalších zemích jde prozatím spíše o dílčí úspěchy sestávající v zisku europoslaneckého křesla. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Pirátské strany jsou zakládány všude po světě, jejich seznam lze najít na Pirate Parties International, tedy nadnárodním sdružení pirátských stran.

Na Islandu zaznamenala tamní Pirátská strana v parlamentních volbách v roce 2016 úspěch, kdy získala 14,5% voličských hlasů a 10 křesel v Parlamentu.

Švédská Pirátská strana v roce 2009 získala jedno z křesel Švédska v Evropském parlamentu.

V Německu měla Pirátská strana vcelku nadějné pozice po úspěchu v roce 2012, avšak její popularita poté klesla.

Ve Finsku se Piráti do vyšší politiky ještě nedostali, avšak objevují se v politických funkcích na nižších úrovních.

V kontextu evropské politiky, jak shrnuje článek Evropské rady pro mezinárodní otázky, se pirátské strany mohou jevit jako rebelské hlasy úzké skupiny společnosti. Vzhledem k tomu, jakými otázkami se zabývají, a vzhledem k jejich rostoucí popularitě na různých úrovních politiky by ale neměli být opomíjeni.

V České republice získali Piráti v posledních parlamentních volbách 10,79 % hlasů, tedy 22 mandátů.

Pirátské strany většinou nehrají prim ve vyšší politice jednotlivých států, Island a Česká republika jsou prvními státy s výrazným zastoupením členů Pirátské strany v parlamentu. V ostatních zemích se Piráti zapojují spíše do regionální politiky a jejich zisky ve volbách nejsou nijak závratné.

Pospíšil jako předseda správní rady má ve jmenovaných institucích skutečně vliv.

Je třeba poznamenat, že Muzeum Kampa a Werichova vila jsou zřizovány právě Nadací Jana a Medy Mládkových. Pospíšil se stal členem správní rady nadace v roce 2011, v roce 2016 se pak stal jejím předsedou.

Pokud jde o Muzeum Kampa, podle stránek nadace se pod Pospíšilovým vedením „rozšiřuje sbírka nadace a výstavní program se obohatil o představení autorů, kteří kvůli zde panujícímu totalitnímu režimu opustili Československo a jejichž tvorba není dostatečně jejich původně domácímu publiku známá.“ Ve Werichově vile se Pospíšil společně s Medou Mládkovou „věnoval dopracování ideového řešení expozice věnované životu a tvorbě Jana Wericha.“ Pospíšil také „koordinuje celý projekt Oživení Werichovy vily.“

Tvrzení hodnotíme jako zavádějící, jelikož marginalizuje jednání ANO a ČSSD během března a části dubna trvající cca tři týdny. Zároveň předseda TOP 09 s největší pravděpodobností neví, kdo bude příštím ministrem vnitra, a už vůbec tuto informaci nemají „všichni“.

Hnutí ANO začalo se sociálními demokraty jednat v půli března 2018 a po tři týdny vedli jejich zástupci diskuze o programových průsečících. Celý tento koloběh mapuje Česká televize na svém webu.

Z mediálních informací o jednáních můžeme namátkou vybrat konsenzus v oblasti obrany. Lídři obou stran jednali také o daních a financích a shodu nalezli u zdravotnictví. Je však na místě zdůraznit, že jde pouze o zprostředkované, sporé a jistě neúplné informace médií a nikdo kromě jednajících konečné výsledky schůzí nezná. Třítýdenní jednání o programu ale dokumentují, že se na společné vizi vlády pracovalo.

Zároveň existují informace o jednání, kde ČSSD předala komunistům deset bodů, na kterých se s vítězem voleb neshodla. „Jedná se o priority, kde vidíme shodu a průnik levicových programů ČSSD a KSČM, a tudíž i prostor pro jejich společné prosazování ve vyjednávání o nové vládě s hnutím ANO. Teď čekáme na stanovisko KSČM,“ řekl předseda ČSSD Jan Hamáček.

Při řešení personálního obsazení jednotlivých ministerstev či působení trestně stíhaného Andreje Babiše ve vládě na začátku dubna 2018 došlo k rozkolu v jednání, což vyústilo v jeho ukončení. Po týdenním intermezzu se strany ke společnému stolu vrátily, aby dokončily dohodu na personálním obsazení kabinetu.

Odpovědi na otázky Pospíšilovi pravděpodobně poskytne až úplné znění koaliční smlouvy. Její text by mohl být hotov podle předsedy poslaneckého klubu ANO Jaroslava Faltýnka na začátku května.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož předseda ANO Andrej Babiš skutečně dlouhodobě a otevřeně hovoří o tom, že nejlepší variantou je menšinová vláda.

Na začátku ledna 2018 se Babiš v rozhovoru pro Právo vyjádřil o menšinové vládě následovně: „Určitě preferuji menšinovou vládu, nebudu to zastírat. Je to ta nejlepší varianta.“

V rozhovoru pro iDNES.cz na konci ledna 2018 mluvil Babiš opět o menšinové vládě jako o nejlepším řešení: „Samozřejmě je nejlepší menšinová vláda jednobarevná, protože je akční a funguje o mnoho lépe než koaliční.“

Andrej Babiš skutečně od vyhraných voleb v říjnu 2017 nebyl v televizní debatě s oponentem. Ač předseda vlády navštěvuje televizní debaty často, vždy v nich je sám. Od voleb se na obrazovkách objevil v debatách v šesti případech na TV Barrandov, konkrétně třikrát v Aréně Jaromíra Soukupa a třikrát v Duelu Jaromíra Soukupa, dvakrát v pořadu Partie na TV Prima a jednou v Otázkách Václava Moravce na ČT.

V každém pořadu, kde se objevil, byl vždy sám pouze s moderátorem. Do televizních debat s oponenty hnutí ANO vysílá jiné své zástupce, například předsedu Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka, prvního místopředsedu hnutí ANO Jaroslava Faltýnka nebo hejtmanku Středočeského kraje Jaroslavu Jermanovou-Pokornou.

Jediná možnost, jak se veřejně dostat do kontaktu s předsedou vlády, jsou interpelace ministrů a premiéra, na které jsou členové vlády povinni odpovědět. Takto se například Martin Kupka z ODS ptal na sliby, které vláda činí na svých výjezdech.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť prohlášení, které Andrej Babiš ohledně závěrů summitu udělal, skutečně vychází z veřejně dohledaných dokumentů Evropské rady. Andrej Babiš o summitu Evropské rady, který proběhl na konci minulého týdne, prohlásil:

„Dosáhli jsme obrovského úspěchu. Kvóty, které byly tématem téměř čtyři roky, jsou minulostí. Evropa začne pracovat na zřizování středisek mimo EU, kde by se mělo rozhodovat o nároku na azyl. Zároveň budeme nadále bojovat proti pašerákům. Jde o přelomovou dohodu v rámci EU, do které Visegrádská skupina prosadila body, o které jsme dlouhodobě usilovali.“
V závěru ze summitu se píše: „Všechna opatření v kontextu těchto kontrolovaných středisek, včetně relokace a přesídlování, budou dobrovolné povahy a nebude jimi dotčena reforma dublinského nařízení."
Z citované pasáže zasedání Evropské rady vyplývá to, co tvrdí Andrej Babiš, tedy že tzv. systém povinných kvót již není jedna z možností, jak řešit příliv imigrantů z Afriky a Asie. Skupina V4 vystupuje proti kvótám skutečně již od roku 2015.

Další pasáž výroku Andreje Babiše mluví o zřizování středisek mimo EU. Závěry summitu EU zní jasně:

„Na území EU by v souladu s mezinárodním právem mělo být o zachráněné osoby postaráno na základě sdíleného úsilí, a to jejich přemístěním v rámci kontrolovaných středisek zřízených v členských státech, výlučně na dobrovolném základě, kde by rychlé a bezpečné zpracování umožnilo za plné podpory ze strany EU odlišit nelegální migranty, již budou navráceni, od osob, které potřebují mezinárodní ochranu, na něž by se vztahovala zásada solidarity.“
I v tomto bodě vyjádření Andreje Babiše vychází ze závěrů, které se podařilo Evropské radě přijmout. Posledním bodem prohlášení Andreje Babiše je boj proti pašerákům. Podle závěrů zasedání Evropské rady se v boji proti „převaděčům“ má bojovat jednak pomocí regionálních vyloďovacích platforem, kde by byli koncentrováni imigranti zachycení na moři, a jednak pomocí posílení Evropské pohraniční stráže, tzv. FRONTEX. I v tomto případě Andrej Babiš vychází ze závěrů summitu.

Výrok je hodnocen jako pravda, jelikož vláda Andreje Babiše ještě neskončila a svůj odchod z ní už ohlásili tři dlouholetí ministři. Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického přes média skutečně odhalil personální problémy mezi jednotlivými členy vlády.

Opuštění vlády Andreje Babiše oznámili v posledních týdnech 3 ministři, kteří zasedali už v předešlé Sobotkově vládě. Konkrétně se jedná o ministra zahraničí Martina Stropnického, ministra spravedlnosti Roberta Pelikána a ministra dopravy Dana Ťoka. Stropnický a Pelikán se vládního angažmá nezříkají kvůli pochybením v čele resortů. Pelikán se rozchází s názorovou většinou hnutí ANO a Stropnický zase označil Sněmovnu jako místo s příliš negativní energií a míří na velvyslanectví do Izraele.

Spor Karly Šlechtové a Martina Stropnického ohledně několika miliardového nákupu mobilních radarů, ve kterých narazila inspekce Ministerstva obrany na „závažné nálezy“, vyústil až ve svolání Bezpečnostní rady státu. Na setkáni Rady se bude také řešit sledování ministryně obrany neznámými pachateli, proti kterým musela zasahovat i ochranka.

Ministr Stropnický se ke Karle Šlechtové vyjádřil také v rozhovoru pro server lidovky.cz, ve kterém se podivoval nad prohlášením čerstvé ministryně, ve kterém prohlásila, že resort obrany a jeho nákupy budou podrobeny auditu.

Předseda vlády Andrej Babiš se ke sporu jeho ministrů zatím dlouze nevyjadřoval. Skrze média Šlechtové pouze vzkázal, že je přepracovaná a měla by si odpočinout. Mediální přestřelka pokračovala, Karla Šlechtová prohlásila: „Nebudu dělat nikomu vola a nejsem něčí poskok.“ V rozhovoru pro Idnes.cz ministryně obrany také zmínila, že předseda vlády s ní nekomunikoval ani v záležitosti nákupu radarů.

Piráti se sešli s prezidentem dvakrát. Poprvé bezprostředně po volbách a podruhé v dubnu letošního roku. Právě na druhém setkání (podle zápisu Ivana Bartoše na pirátském fóru) řešili s prezidentem Milošem Zemanem možnost jmenovat předsedou někoho jiného než Andreje Babiše. Dle uveřejněného zápisu Miloš Zeman reagoval negativně s tím, že pokud by to tak bylo, musel by být případný kandidát navrhnut hnutím ANO.

Ve stejný den měl schůzku s prezidentem i předseda ODS Petr Fiala, kterému prezident sdělil stejné stanovisko jako Ivanu Bartošovi - že respektuje volbu hnutí ANO dosadit Andreje Babiše na post předsedy vlády.