Přehled ověřených výroků

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka v rozhovoru pro deník Právo reaguje na pokles stranických preferencí KDU‑ČSL v rámci průzkumu (.pdf), který vypracovala agentura Median za červen roku 2023. Na základě sesbíraných dat zpracovala agentura sněmovní volební model, který má odhadnout hypotetický výsledek voleb. 

Volební model, voličské a stranické preference

Nejprve je vhodné upřesnit, že průzkumné agentury zveřejňují několik druhů výstupů, mezi ně patří především volební model a voličské a stranické preference. Volební model představuje odhad hypotetického výsledku voleb, pokud by se volby konaly v době provádění průzkumu. Při jeho tvorbě může daná agentura zohledňovat např. i disciplinovanost voličů jednotlivých stran apod., základem výpočtu jsou ovšem stranické preference. Volební model zahrnuje odpovědi respondentů, kteří se chystají volit, případně i těch, kteří svou účast ve volbách nevyloučili. Voliče, kteří v danou chvíli nedokáží vybrat jen jednu stranu či kandidáta, rozděluje mezi strany.

Voličské preference také zahrnují podíl respondentů, kteří nevylučují účast ve volbách nebo uvedli, že pravděpodobně půjdou volit, ale pro nerozhodnuté voliče je zde obvykle vyčleněna samostatná kategorie. Stranicképreference také odlišují nerozhodnuté voliče, zohledňují nicméně odpovědi všech dotázaných, tedy včetně těch, kteří nechtějí jít volit.

Výsledky vládních stran

Podle volebních modelů agentury Median klesla podpora KDU‑ČSL mezi květnem a červnem 2023 ze čtyř procent (.pdf, str. 7) na dvě (.pdf, str. 7). V případě samostatné kandidatury by se tak lidovci do dolní parlamentní komory nedostali. Aby totiž měla strana nárok na zastoupení v Poslanecké sněmovně, musí získat alespoň 5 % platných hlasů. V případě dvoučlenných koalic je hranice 8 %, trojčlenné a vícečlenné koalice musí získat aspoň 11 %.

Jak ukazuje graf níže, podle volebních modelů Medianu podpora klesla také u většiny zbylých vládních stran. Výjimkou jsou Piráti, kteří si v červnovém modelu naopak polepšili o půl procenta (.pdf, str. 7). Strany současné vládní koalice mají v součtu podporu 37,5 % voličů, v květnu to bylo 41 % (.pdf, str. 7).

V grafu jsme zahrnuli výsledky pro všechny analyzované strany a hnutí z volebního modelu agentury Median v období od února do června. V listopadu, prosinci a lednu dominovaly politickým průzkumům převážně prezidentské volby, graf proto začíná od února. V květnovém průzkumu agentura neuvedla preference voličů Zelených, v grafu tedy tato informace chybí. 

Volební model zpracovala dříve také agentura Kantar pro Českou televizi za květen roku 2023, aktuálnější průzkum zatím zveřejněn nebyl. Květnový model ukazuje, že KDU‑ČSL oproti dubnu téhož roku klesla podpora z 5 % na 4 % (.pdf, str. 9) a pokles zaznamenala také TOP 09. ODS se tehdy udržela na stejné úrovni a Piráti a STAN mírně posílili. 

Čistě stranické preference uvedla ve svém výzkumu agentura STEM, jejíž výsledky zachycuje následující graf. Podle dat STEMu na začátku prosince 2022 podporu KDU‑ČSL vyjádřila 3,1 % dotázaných, v květnovém šetření však straně preference klesly až na 1,7 %. Podobně klesly stranické preference také u ODS a STAN; Piráti a TOP 09 si naopak polepšili. Celkově by dle této analýzy v prosinci 2022 strany vládní koalice podpořilo přibližně 26,6 % respondentů, v květnu 2023 jen 25,2 %.

Zdroj: analýza STEM za prosinec 2022 a květen 2023 

Závěr

Podle volebního průzkumu agentury Median za červen 2023, na který odkazuje ministr Jurečka v rozhovoru, klesla podpora KDU‑ČSL i ostatním vládním stranám s výjimkou Pirátů. Podobné výsledky ukazuje i analýza stranických preferencí agentury STEM, podle níž preference klesly třem z pěti vládních stran a pokles zaznamenala pětikoalice i jako celek. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) hovoří o dotaci Oprav dům po babičce, v rámci které mohou žadatelé dostat až milion korun na zateplení rodinného domu. Redaktor zmiňuje, že se tento záměr setkal s kritikou kvůli tomu, že o tuto podporu mohou usilovat i lidé s vysokými příjmy. Jurečka poté řekl, že tato dotace je součástí programu Nová zelená úsporám (NZÚ), v rámci které také žádný příjmový limit určen nebyl. 

Nová zelená úsporám

Nová zelená úsporám, pod kterou nová dotace Oprav dům po babičce spadá, je dotační program Ministerstva životního prostředí ve spolupráci se Stáním fondem životního prostředí ČR, který byl spuštěný v roce 2014. Hlavním cílem NZÚ je nabídnout dotace ke „zvýšení energetické účinnosti budov a snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek v ovzduší.“ 

Dotace podporují ekologickou renovaci budov, snížení spotřeby energie, využívání obnovitelných zdrojů energie nebo jiná opatření ke snížení dopadu na klima, a to včetně nákupu nového domu s nízkou energetickou náročností. NZÚ je určen fyzickým i právnickým osobám. Zažádat o něj mohou vlastníci rodinných nebo řadových domů či objektů, které jsou užívány k trvalému pobytu, a také příspěvkové organizace vytvořené územními samosprávními celky. 

NZÚ spadá pod program HOUSEnerg. Podmínky (.pdf, str. 2) pro žadatele vytyčené v tomto programu určují jako oprávněné příjemce dotací vlastníky nebo spoluvlastníky rodinných domů, bytových domů nebo bytových jednotek. Podmínky se pak mírně liší podle druhu nemovitosti, a v závislosti na tom, zda se jedná o fyzickou nebo právnickou osobu (str. 4).

Již od začátku programu, tedy od roku 2014, NZÚ neobsahuje příjmový či majetkový limit – o dotaci mohou žádat vlastníci nebo stavebníci rodinných domů (.pdf, str. 5). Ti v případě, že je nemovitost v katastru nemovitostí zapsána jako stavba určená pro rodinnou rekreaci, musejí dodat dokumenty potvrzující, že mají v objektu trvalý pobyt, a to v délce nejméně dvou let před podáním žádosti (str. 35, 60).

Dodejme, že NZÚ byla původně financována z výnosu dražeb emisních povolenek jako součást Evropského systému emisního obchodování. Od roku 2021 jsou na program alokovány prostředky z Národního plánu obnovy a později také z Modernizačního fondu.

Oprav dům po babičce

Jelikož je dotace Oprav dům po babičce součástí NZÚ, obecné podmínky získání nové dotace se v nárocích na žadatele tolik neliší od jiných programů. Žadatelem musí být zletilá ekonomicky aktivní fyzická osoba, jež vlastní rodinný dům, na který se podpora má vztahovat (.pdf, str. 5). Vlastníkem musí žadatel zůstat po celou dobu realizace projektu a musí v ní mít trvalé bydliště (.pdf, str. 6), a to i deset let po rekonstrukci (.pdf, str. 49).

Žadatel musí splnit podmínky optimálního zateplení na buď již existujícím domu, nebo postaví novou budovu, která splňuje požadované parametry, na místě zbourané původní stavby. 

V pokynech pro žadatele a příjemce (.pdf) není zmínka o příjmovém nebo majetkovém limitu. Dokument pouze uvádí, že podpora dotuje maximálně 50 % přímých realizačních výdajů (.pdf, str. 6).

Závěrečné hodnocení 

Při porovnání podmínek pro žadatele u programu NZÚ a projektu Oprav dům po babičce je patrné, že žádný z projektů nemá nastavený příjmový nebo majetkový limit, jak správně uvádí Marian Jurečka. Podmínky žádosti jsou pak navázané na nemovitost a vyžaduje se, aby žadatel měl v objektu trvalé bydliště. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý. 

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) v rozhovoru reaguje na výtku, že dotační program s názvem Oprav dům po babičce bude zneužívaný i zajištěnými lidmi, kteří budou chtít využít dotační prostředky na rekonstrukci svých nemovitostí, aniž by je nutně potřebovali. Jurečka poté argumentuje tím, že podmínkami programu mj. je, že žadatelé mají nárok na dotaci pouze u jedné nemovitosti, kde po dobu deseti let budou muset mít trvalé bydliště.

Dotace Oprav dům po babičce, v rámci které mohou žadatelé dostat až milion korun na zateplení rodinného domu, je součástí programu Nová zelená úsporám (NZÚ), jehož cílem je nabídnout dotace ke „zvýšení energetické účinnosti budov a snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek v ovzduší.“ Od roku 2021 jsou pak na NZÚ alokovány prostředky z Národního plánu obnovy a později také z Modernizačního fondu.  

Poskytování podpory v rámci dotačního programu má několik podmínek (.pdf, str. 5–7). Žadatel např. musí být ekonomicky aktivní vlastník rodinného domu, přičemž tato nemovitost nesmí být zatížena exekucí (.pdf, str. 5). O dotaci může požádat i vlastník více nemovitostí, obdržet finance nicméně bude možné pouze na jednu z nich.

Součástí podmínek je pak i nutnost mít v dotované nemovitosti trvalé bydliště. „Žadatel je povinen zůstat vlastníkem nemovitosti a mít v ní trvalý pobyt po celou dobu udržitelnosti,“ stojí v dokumentu (.pdf, str. 6). Za dobu udržitelnosti se pak považuje deset let od vydání rozhodnutí o pobírání dané dotace (.pdf, str. 49). Dodejme, že o této podmínce mluvil i ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).

Pokyny také vymezují definici rodinného domu, kterého se dotace může týkat. V případě nové stavby jde o stavbu, „kde více než polovina podlahové plochy odpovídá požadavkům na trvalé rodinné bydlení a je k tomuto účelu určena a užívána, v níž jsou nejvýše tři samostatné byty a má nejvýše dvě nadzemní a jedno podzemní podlaží a podkroví, a je (bude) jako rodinný dům zapsána v katastru nemovitostí" (.pdf, str. 53). Do stávajících staveb se pak řadí i řadové domy bez společných prostor či jednotlivé budovy rodinného domu evidované pod jedním číslem popisným (.pdf, str. 53).

Nárok na čerpání dotačního programu Oprav dům po babičce tedy skutečně mají lidé pouze u jedné nemovitosti, a to i pokud jich vlastí vícero. Vlastníkem rodinného domu pak žadatel musí zůstat po celou dobu realizace projektu a po dobu deseti let po rekonstrukci v něm musí mít trvalé bydliště. Výrok Mariana Jurečky tak hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se v rozhovoru vyjadřoval k dotaci Oprav dům po babičce, v rámci které bude od září 2023 možné získat až milion korun na zateplení rodinného domu. Tento záměr se setkal s kritikou např. od bývalého ministra financí Miroslava Kalouska kvůli tomu, že o tuto podporu mohou požádat i lidé s vysokými příjmy. Jurečka poté zmiňuje, že podle něj dosavadní části programu Nová zelená úsporám využívali především lidé s vyššími příjmy, a Oprav dům po babičce tak cílí na ty, kteří mají nižší výdělky a opravu domu by si bez pomoci nemohli dovolit.

Nová zelená úsporám (NZÚ), pod kterou nová dotace Oprav dům po babičce spadá, je dotační program Ministerstva životního prostředí. Ke spuštění celé NZÚ, o jejíž administraci se konkrétně stará Stání fond životního prostředí ČR, došlo v roce 2014. Jejím hlavním cílem je „zvýšení energetické účinnosti budov a snížení emisí skleníkových plynů a dalších znečišťujících látek v ovzduší.“

Statistiky, které by se týkaly výše příjmů lidí, kteří požádali o dotaci z programu Nová zelená úsporám, se nám ve veřejně dostupných zdrojích dohledat nepodařilo. Na webových stránkách NZÚ je sice k dispozici přehled příjemců, výdělky příjemců podpory nicméně v těchto seznamech uvedeny nejsou (.pdf, .pdf, .pdf).

Pro informace k výši příjmu nejčastějších žadatelů o NZÚ jsme proto kontaktovali Ministerstvo životního prostředí. To pro projekt Demagog.cz uvedlo, že žádný z dosud realizovaných dotačních programů ze skupiny NZÚ neobsahoval „test na příjem žadatelů“, tedy že žadatelé výši svých příjmů uvádět nemusejí. Proto danými informacemi ministerstvo nedisponuje. Obrátili jsme se také na Státní fond životního prostředí, ke dni publikování analýzy jsme ovšem odpověď neobdrželi.

Doplňme, že pro nízkopříjmové domácnosti vznikl program Nová zelená light, v jehož rámci mohou o dotaci žádat lidé, kteří pobírají příspěvek na bydlení, starobní důchod či invalidní důchod třetího stupně. Podpora pak může dosáhnout až 150 tisíc korun. Tento program byl zahájen v lednu 2023 a podle dřívějšího vyjádření Mariana Jurečky bylo jeho cílem pomoci nejzranitelnějším občanům v době energetické krize. K dubnu 2023 o dotaci zažádalo už 23 tisíc lidí a prostředky na financování byly navýšeny z původních 1,5 miliardy korun na 6 mld. Kč.

Ve veřejně dostupných zdrojích tedy statistiky ohledně výše příjmů žadatelů v dotačním programu Nová zelená úsporám nejsou k dispozici. Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že takovou statistiku nevede, jelikož žádný z programů neobsahoval příjmový test. Nelze tedy potvrdit, ani vyvrátit, že by NZÚ využívali lidé s vyššími příjmy, a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU‑ČSL) v rozhovoru hájí dotační program Oprav dům po babičce, který v posledních týdnech vzbudil množství kritiky kvůli tomu, že o tuto podporu mohou usilovat i lidé s vysokými příjmy.

Oprav dům po babičce (.pdf), spadající pod program Nová zelená úsporám (NZÚ), je dotační program, který na zateplení rodinného či rekreačního domu umožní žadatelům čerpat částku až milion korun. Na zbylé náklady by pak měl poskytnout možnost získat zvýhodněný úvěr od stavební spořitelny. Podle Ministerstva životního prostředí (MŽP) je cílem programu zrychlení tempa renovací energeticky nevyhovujících rodinných domů, což by mělo pomoci s náklady na energie. Ministerstvo chce touto podporou cílit převážně na mladé rodiny.

Uveďme, že NZÚ spadá pod program HOUSEnerg, který se zaměřuje na podporu zlepšení energetické účinnosti a využití obnovitelných zdrojů v rodinných a bytových domech. Tento program je pak součástí Modernizačního fondu (.pdf), ze kterého bude dotace Oprav dům po babičce financována (.pdf, str. 4). MŽP plánuje v rámci dotace rozdělit až 40 miliard korun.

Samotný Modernizační fond je fond zřízený Evropskou unií, který má některým členským státům EU umožnit rychlejší přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Je tak určený na podporu investic do modernizace energetických soustav a zlepšení energetické účinnosti (.pdf, str. 3 z 19). Peníze jsou tedy určeny na investice do konkrétních oblastí, přičemž základní programy podpory Modernizačního fondu se týkají především modernizace dopravy, infrastruktury a zvýšení energetické účinnosti v průmyslu. Pro jeho financování jsou celkově vyčleněny  výnosy z 2 % emisních povolenek v EU ETS (Systém EU pro obchodování s emisemi) v období let 2021–2030.

Ministrem zmiňovaný dotační program tedy má být financován z peněz Evropské unie, a to konkrétně z Modernizačního fondu, jehož cílem je umožnit přechod na nízkouhlíkové hospodářství. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

NATO SOFA neboli Dohoda mezi smluvními stranami Severoatlantické smlouvy o statutu jejich ozbrojených sil je dohoda uzavřená zakládajícími členy Severoatlantické aliance v roce 1951 v Londýně. Definuje status ozbrojených sil státu, jež se nacházejí na území jiného smluvního státu.

V Dohodě je explicitně řečeno, že „rozhodnutí vysílat i nadále ozbrojené síly a podmínky, za kterých budou vysílány, budou předmětem samostatných dohod mezi zainteresovanými smluvními stranami, pokud tyto podmínky nejsou stanoveny touto Dohodou“. Dohoda tedy jinými slovy počítá s tím, že jednotliví členové NATO budou své vztahy v rámci ozbrojených sil upravovat samostatnými, bilaterálními smlouvami.

Její součástí jsou také ujednání o výkonu jurisdikce nad příslušníky ozbrojených sil, civilním personálem a dalšími dotčenými osobami, stejně jako pravidla pro případy kolize práva. Dohoda dále například stanovuje, kdy má smluvní strana právo na náhradu škody a jakým způsobem se v těchto případech postupuje.

Česká republika do NATO vstoupila 12. března 1999, tedy před 24 lety. Už od roku 1996 však byla součástí Dohody mezi členskými státy Severoatlantické smlouvy a ostatními státy zúčastněnými v Partnerství pro mír o statutu jejich ozbrojených sil. Tato smlouva znamenala, že její smluvní strany mezi sebou uplatňují ustanovení výše zmíněné NATO SOFA. To znamená, že Česko se dohodou NATO SOFA řídí již od roku 1996.

Spolupráci členských států Severoatlantické aliance tedy už od roku 1951 skutečně upravuje smlouva NATO SOFA, která jednotlivým zemím zaručuje pravomoc uzavírat s ostatními členskými státy bilaterální smlouvy např. ohledně pobytu ozbrojených sil na jejich území. Česko je členem NATO 24 let, součástí dohody je nicméně už od roku 1996, tedy 27 let. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako pravdivý s výhradou.

Poslanec Michal Zuna (TOP 09) v pořadu Události, komentáře (video, čas 5:22) odpovídal na otázku, která se týkala Dohody (.pdf) mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany (DCA). Ve své odpovědi Zuna přirovnával současnou debatu o obranné dohodě k debatě o radaru v Brdech, o jehož stavbě se začalo mluvit v roce 2006 a od roku 2007 pak v této věci začala probíhat oficiální jednání.

Zuna dále zmiňoval, že komunisté a ČSSD záměr radaru v roce 2007 kritizovali a jejich „hlavním narativem“ bylo, že neexistovala hrozba, proti níž by bylo potřeba radar stavět. V námi ověřovaném výroku pak Michal Zuna upozorňuje, že podle něj nakonec tyto argumenty KSČM a ČSSD proti radaru ukázala jako liché, protože Rusko v roce 2008 vstoupilo do války s Gruzií a obsadilo Jižní Osetii a Abcházii.

Vyjednávání o radaru v Brdech

Uveďme, že o vybudování systému protiraketové obrany v Česku zástupci Spojených států a ČR diskutovali už např. v roce 2002, kdy se s představiteli USA setkal tehdejší ministr obrany za ČSSD Jaroslav Tvrdík. Později, v roce 2006 se pak objevily konkrétnější zprávy, že americká strana uvažuje o tom, že by ve střední Evropě umístila protiraketovou základnu, na níž by byly umístěny obranné rakety i radar. V roce 2007 následně začala oficiální jednání mezi Českou republikou a Spojenými státy o možnosti postavit ve středočeských Brdech jen radar. Základnu s protiraketovými střelami pak Spojené státy chtěly vybudovat v Polsku.

Jako důvod pro stavbu radarového systému byla v té době uváděna hrozba použití balistických raket Íránem či Severní Koreou. Právě Írán byl v té době podezříván vládou USA a některými evropskými státy z tajného vyvíjení jaderných zbraní.

Záměr vybudovat radar v Česku kritizovala KSČM a ČSSD. Sociální demokraté se v roce 2007 proti radaru vymezili a požadovali, aby o stavbě radaru rozhodli občané v celostátním referendu. Tehdejší předseda ČSSD Paroubek, i přes svůj původně zdrženlivější postoj, výstavbu radaru opakovaně odmítal a uváděl, že pro ni neexistuje skutečný důvod. Později řekl, že by ČSSD mohla svůj názor přehodnotit, pokud se prokáže, že Írán disponuje balistickými raketami. „Musely by tady být ty balistické rakety a ty v Íránu nejsou,“ dodal Paroubek. Podobně se tehdy vyjadřovali i zástupci KSČM, kdy tehdejší komunistický poslanec Jiří Dolejš v roce 2007 např. uvedl, že „akutní hrozba balistických raket z Íránu či Koreje neexistuje“.

Důležité je uvést, že Spojené státy ani Česká republika nezdůvodňovaly výstavu radaru hrozbou z Ruska. V roce 2007 američtí představitelé mluvili o možnosti spolupráce s Ruskou federací a dokonce informovali o tom, že protiraketové systémy obou zemí by se mohly propojit. Ačkoli USA Rusko přesvědčovaly, že radarový systém v Česku by neměl takové parametry, aby mohl vést k sestřelení ruských mezikontinentálních raket, Ruská federace radar označovala za hrozbu pro svou bezpečnost. Dodejme, že ruský prezident Vladimir Putin tehdy hrozil odvetnými opatřeními, pokud by k výstavbě došlo.

Zástupci KSČM v té době při své kritice radaru také zmiňovali, že je dle nich namířen proti Rusku, a to s cílem Ruskou federaci vyprovokovat k novým závodům ve zbrojení. Někdejší šéf KSČM Vojtěch Filip uváděl, že Rusko nepovažuje za hrozbu (.docx, str. 3–4), a že skutečným cílem USA je mít v Evropě své vojáky a donutit evropské daňové poplatníky, aby platili „americkým firmám výrobu jejich radarů, které nepotřebujeme“.

Doplňme, že v září 2009 tehdejší nový americký prezident Barack Obama nakonec plán svého předchůdce George W. Bushe na vybudování radaru v Česku zrušil. O dohodě o radaru, kterou předtím schválila (.pdf) vláda Mirka Topolánka, tak už nakonec ani nehlasovala Poslanecká sněmovna, kde se návrh dohody zasekl v březnu 2009.

Válka v Gruzii

Konfliktu v Gruzii předcházela jednání na summitu Severoatlantické aliance v Bukurešti v dubnu 2008, během kterých se projednávalo přizvání Gruzie a Ukrajiny do tzv. Akčního plánu členství (MAP). Ten pomáhá zemím ucházejícím se o vstup do NATO se na něj připravit a plnit klíčové požadavky, představuje tak jistý předstupeň členství v NATO. Ve výsledku se tehdy Aliance na pozvánce Gruzie a Ukrajiny do Akčního plánu členství neshodla. Ve své deklaraci nicméně poměrně obecně uvedla, že „se tyto země stanou členy NATO“, a oznámila, že s Gruzií a Ukrajinou budou vést další politická jednání.

V Rusku vzbudil záměr rozšíření Severoatlantické aliance nesouhlas, podle tehdejšího vyjádření ruského ministerstva zahraničí by byl vstup Ukrajiny a Gruzie do NATO „obrovskou strategickou chybou, která bude mít nedozírné důsledky pro celoevropskou bezpečnost“. Ještě před konáním summitu v Bukurešti také ruský velvyslanec při NATO Dmitrij Rogozin varoval, že vstřícný postoj Gruzie ke vstupu do NATO rozhodně nesdílí Jižní Osetie a Abcházie. Dodejme, že se jedná o dva proruské separatistické regiony, které oficiálně patří Gruzii, fakticky ale fungují jako nezávislé jednotky již od 90. let.

V srpnu 2008 mezi Ruskem a Gruzií vypukla pětidenní válka. 7. srpna 2008 nejdříve došlo ke střetu gruzínských vládních jednotek a separatistů z oblasti Jižní Osetie. V noci na 8. srpna pak za účelem udržení moci v této provincii podnikly gruzínské vládní jednotky útok na jihoosetské správní středisko Cchinvali. Na tuto akci ještě 8. srpna reagovalo Rusko vysláním své armády a následně obsadilo Jižní Osetii a Abcházii (.pdf, str. 11).

Obě strany se přitom navzájem obviňovaly z toho, kdo boje vyprovokoval. Tehdejší prezident Gruzie Michail Saakašvili vojenský zásah gruzínských jednotek v Jižní Osetii, který celou válku spustil, obhajoval tím, že do oblasti nejdříve vnikly ruské jednotky. Tyto informace se však později nepotvrdily. Na konci konfliktu došlo k územnímu rozšíření obou autonomních republik a k jejich oficiálnímu uznání Ruskem, které zde má dodnes své jednotky.

Shrnutí

Michal Zuna má pravdu v tom, že politická debata o radaru v Brdech, k níž přirovnává současnou debatu o smlouvě DCA, probíhala mezi lety 2006 a 2009, a tedy i v roce 2007. V roce 2008 pak v Gruzii skutečně začala pětidenní válka, během které Rusko obsadilo dva separatistické regiony Gruzie – Jižní Osetii a Abcházii.

Že je výstavba radaru namířena proti Rusku, uváděli především představitelé Ruské federace. Tuto rétoriku částečně používala i KSČM, jejíž předseda v té době opravdu uvedl, že Rusko nepovažuje za hrozbu.

Hrozbou ze strany Ruska nicméně vybudování radaru zdůvodňováno nebylo, jako důvod ji nezmiňovaly Spojené státy ani ČR. USA dokonce v určitý moment mluvily o možnosti propojení protiraketových systémů s těmi ruskými. Argumentem USA a české vlády pro stavbu radaru tehdy byla hrozba vypálení balistických raket z Íránu a Severní Koreje. Právě o této hrozbě zástupci ČSSD a KSČM uváděli, že podle nich neexistuje.

Na závěr tedy shrňme, že „hlavním narativem“ ČSSD a KSČM proti radaru, jak o něm v rozhovoru mluvil Michal Zuna, dle mediálních vyjádření těchto stran byla „neexistující hrozba“ ze strany Íránu a Severní Koreje. Jelikož Michal Zuna svým výrokem vyvolává dojem, že stavba radaru v Brdech byla odůvodňována hrozbou ze strany Ruska, a že hlavním argumentem ČSSD a KSČM proti radaru byla neexistence ruské hrozby, hodnotíme jeho výrok jako zavádějící.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) hovoří o Dohodě (.pdf), která byla v květnu uzavřena mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými, o spolupráci v oblasti obrany (DCA), již podepsala ministryně obrany Jana Černochová (ODS) a její americký protějšek Lloyd Austin.

Podle českého ministerstva obrany tato dohoda „umožní prohloubení spolupráce mezi českými a americkými ozbrojenými silami, zejména v souvislosti se zajišťováním obrany východního křídla NATO, logistickou podporou spojeneckých vojenských aktivit, posilováním obranné infrastruktury, zvyšováním interoperability našich ozbrojených sil, vojenským vzděláváním a společným výcvikem a cvičeními.“ Podobnými smlouvami disponuje také 24 dalších členských států Severoatlantické aliance. 

Jiří Kobza ve svém vyjádření zjevně cituje znění 4. bodu článku 3 česko-americké dohody. Citovaný článek uvádí (.pdf, str. 7), že „na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť). které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru včetně těch, které jsou ve vlastnictví nebo pod kontrolou České republiky anebo jejích krajů či obcí, a to za účelem jejich užívání pro podporu ozbrojených sil USA.“

Ačkoliv toto znění odpovídá Kobzovu tvrzení, článek neznamená, že američtí vojáci či armáda budou mít přístup k jakémukoliv pozemku, který budou chtít. Jak vysvětluje Ministerstvo obrany, ačkoliv dohoda určuje zařízení a prostory, které mohou američtí vojáci využívat, konkrétní případ bude vždy řešen po předchozí dohodě obou stran, při které budou stanoveny jasné podmínky. Užívání veškerých pozemků tedy není neomezené a nejedná se navíc o všechny státní, obecné či soukromé pozemky, jak tvrdí poslanec Kobza, ale pouze o ty, na kterých se obě strany shodnou. Dodejme, že součástí DCA jsou „dohodnutá zařízení a prostory“ (.pdf, str. 37), která americké ozbrojené síly po předchozí domluvě mohou používat.

Resort obrany dále uvádí, že všechny pozemky jsou stále ve vlastnictví České republiky a budou využívány jak americkými, tak českými vojáky společně a za stanovených podmínek. Zároveň je důležité zmínit, že USA nemá s touto dohodou automatické právo na umístění svých vojáků na českém území. Tento krok by musel stále schválit český parlament podle článku 43 Ústavy, tak jako doposud.

Nutné je také dodat, že ačkoliv byla dohoda podepsána oběma stranami, souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy musí dát ještě Poslanecká sněmovna i Senát a svým podpisem ji následně musí stvrdit také prezident. Doplňme, že dolní komora obrannou dohodu schválila v prvním čtení ke konci června.

Závěrem shrňme, že Kobzovo vyjádření odpovídá znění dohody. V kontextu rozhovoru však jeho tvrzení vyznívá tak, že ozbrojené síly USA budou moci využívat veškeré soukromé a veřejné pozemky a zařízení bez omezení. Na využívání zařízení a pozemků se ovšem předem budou muset dohodnout obě strany a podmínky používání budou řešena případ od případu. Přístup k zařízením a pozemkům je navíc pouze dočasný (.pdf, str. 7). Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Jiří Kobza (SPD) v pořadu Události, komentáře (video) spolu s poslanci Jaroslavem Bžochem (ANO) a Michalem Zunou (TOP 09) debatoval o Dohodě (.pdf) mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými o spolupráci v oblasti obrany (DCA). V kontextu výroku Kobza uvádí, že „naše kolektivní obrana je krytá smlouvou NATO“ a následně tvrdí, že o obraně České republiky v DCA „není jediné slovo“.

Nejprve uveďme, že čeští a američtí vyjednávači podobu obranné dohody dokončili již v únoru letošního roku a vláda Petra Fialy ji poté schválila v dubnu. Ministryně obrany Jana Černochová (ODS) smlouvu se svým americkým protějškem Lloydem Austinem podepsala ke konci května. Souhlas s ratifikací mezinárodní smlouvy nicméně musí dát ještě Poslanecká sněmovna i Senát a svým podpisem ji následně musí stvrdit také prezident. Dodejme, že dolní komora obrannou dohodu schválila v prvním čtení ke konci června a Senát tak učinil v polovině července.

Kolektivní obrana vychází z článku 5 Severoatlantické smlouvy, který stanovuje, že napadení jednoho člena aliance se považuje za ozbrojený útok proti všem členským zemím NATO. Členové NATO tak odsouhlasili, že napadenému státu přijdou na pomoc. Příslib bránit Česko v případě útoku na jeho území v DCA skutečně zmíněný není (.pdf). Toto však cílem dohody ani není, jelikož smlouva má dle Ministerstva obrany umožnit prohloubení spolupráce mezi českými a americkými ozbrojenými silami a napomoci dodržování závazků plynoucích z členství v Severoatlantické alianci např. v podobě vojenských výcviků či cvičení.

Ohledně samotné obrany České republiky však DCA hovoří hned několikrát. Už v preambuli DCA (.pdf, str. 3) nalezneme pasáže, které se týkají obrany České republiky. Stojí v ní například, že ČR a USA uznávají „potřebu posílit svoji společnou bezpečnost, přispět k mezinárodnímu míru a stabilitě a prohloubit spolupráci v oblastech obrany a bezpečnosti“ nebo že oba státy potvrzují, že „přítomnost ozbrojených sil USA přispívá k posilování bezpečnosti a stability České republiky a regionu“.

V článku 1 o rozsahu a účelu dohody (.pdf, str. 4) se pak píše, že DCA posiluje spolupráci mezi oběma zeměmi v záležitostech týkajících se obrany a bezpečnosti a také že smlouva rozvíjí vztahy „v oblasti interoperability, rozvoje schopností, obranného plánování a vojenského výcviku stran za účelem posílení společného obranného úsilí“.

Ve stejném článku navíc česko-americká smlouva uvádí, že dohoda stanovuje „rámec pro posílenou spolupráci mezi Českou republikou a Spojenými státy v oblasti obrany a bezpečnosti“ (.pdf, str. 4). Dále např. článek 29 zmiňuje, že si obě strany mohou vyměňovat informace, pokud tato výměna bude sloužit k posílení obranné a bezpečnostní spolupráce (.pdf, str. 35).

DCA tedy skutečně neobsahuje příslib Spojených států bránit Českou republiku v případě útoku na její území. Předmětem této smlouvy takový závazek nicméně není, a jak vyplývá z výše uvedených informací, dohoda o obranné spolupráci mezi Českem a USA obsahuje hned několik zmínek o samotné obraně Česka. Výrok poslance Kobzy proto hodnotíme jako zavádějící.

Poslanec Jaroslav Bžoch (ANO) zde reaguje na slova poslance Jiřího Kobzy (SPD), který tvrdí, že Dohoda (.pdf) mezi ČR a USA o spolupráci v oblasti obrany (DCA) obsahuje odevzdání českého území Spojeným státům. Poslanec Kobza se zjevně odkazuje na odstavec 4 článku 3, kde stojí, že „na základě žádosti ozbrojených sil USA vyvine český výkonný orgán v souladu se svojí vnitřní praxí a postupy přiměřené úsilí, aby usnadnil ozbrojeným silám USA, dodavatelům USA a českým dodavatelům dočasný přístup a užívání soukromých pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť) a veřejných pozemků a zařízení (včetně silnic, přístavů a letišť), které nejsou součástí dohodnutého zařízení a prostoru včetně těch, které jsou ve vlastnictví nebo pod kontrolou České republiky anebo jejích krajů či obcí, a to za účelem jejich užívání pro podporu ozbrojených sil USA“.(.pdf, str. 7).

Tento článek nicméně neznamená, že američtí vojáci či armáda budou mít přístup k jakémukoliv pozemku, který budou chtít. Jak vysvětluje Ministerstvo obrany, ačkoliv dohoda určuje zařízení a prostory, které mohou američtí vojáci využívat, konkrétní případ bude vždy řešen po předchozí dohodě obou stran, při které budou stanoveny jasné podmínky. Resort obrany dále uvádí, že všechny pozemky jsou stále ve vlastnictví České republiky a budou využívány jak americkými, tak českými vojáky společně a za stanovených podmínek.

USA zároveň nemá s touto dohodou automatické právo na umístění svých vojáků na českém území (.pdf, str. 3). Tento krok by musel stále schválit český parlament podle článku 43 Ústavy, tak jako doposud. Na základě stejného článku pak rozhodovací pravomoc v této oblasti přísluší i samotné vládě, a to v případě, že se jedná o pobyt, jehož délka nepřesahuje 60 dnů a který probíhá v rámci „plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení“. Vláda také dále rozhoduje „o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území České republiky“, tedy o pobytu cizích vojáků na cvičeních v ČR (.pdf, str. 27).

Přístup vojáků do soukromých či veřejných prostor je pak stále upraven zákonem č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky, který ukládá právnickým a fyzickým osobám povinnost poskytnout prostředky v jejich vlastnictví k obraně státu na výzvu krajského vojenského velitelství či na výzvu obce s rozšířenou působností.

Přestože DCA dává Spojeným státům právo zažádat o poskytnutí prostor pro své účely, žádost bude muset být zpracována pomocí platných předpisů České republiky. Stejně tak se bude na pobyt amerických vojsk na českém území stále vztahovat Ústava, dle které musí k tomuto pobytu poskytnout souhlas obě komory Parlamentu, případně jej bude muset schválit vláda. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.