Přehled ověřených výroků

Zástupci politických stran jsou voleni do dozorčí rady VZP od roku 2006. Poslanecké sněmovna schválila novelu zákona o Všeobecné zdravotní pojišťovně došlo ke změně§ 21, podle kterého dozorčí radu tvoří

"a) 3 členové, které na návrh ministra financí, ministra práce a sociálních věcí a ministra zdravotnictví jmenuje a odvolává vláda,

b)10 členů volených a odvolávaných Poslaneckou sněmovnou Parlamentu; při obsazování funkcí členů Dozorčí rady se postupuje podle principu poměrného zastoupení politických stran v Poslanecké sněmovně Parlamentu."

Touto novelou získaly politické strany větší vliv a dohled nad dodržováním právních předpisů a vnitřních předpisů a celkovém hospodaření VZP.

V roce 2005 se VZP dostala do finančních problémů, které vedly k uvalení nucené správy nad VZP, odvolání ředitelky Musílkové, ustanovení poslanecké vyšetřovací komise a k finanční pomoci od státu. Již v roce 2006 ale zakončila VZP své hospodaření s přebytkem a s výjimkou let 2012 a 2013 dosahovala (dostupné jsou výroční zprávy do roku 2016) přebytkových výsledků hospodaření. I po zvolení zástupců politických stran do dozorčí rady ale VZP dosáhla deficitních výsledků hospodaření.

Účast a činnost zástupců politických stran v dozorčí radě je pouze jedním z faktorů, které ovlivňují hospodaření VZP. Dozorčí rada není na rozdíl od správní rady hlavním výkonným orgánem, který by měl přímý vliv na hospodaření. Vzhledem k mnoha jiným ekonomickým a politickým faktorům (míra ekonomické aktivity, ekonomický růst, rozpočtové určení prostředků ze státního rozpočtu, atd.) nelze tvrdit, že vyrovnané hospodaření VZP je zapříčiněno přítomností politiků v dozorčí radě.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť politické strany své zástupce do rad ČT, ČRo a ČTK přímo nevysílají, nicméně v rámci volby v Poslanecké sněmovně navolili do zmíněných rad i své bývalé poslance nebo osoby, které mají ke stranám blízko. V poslední době byl např. do rady ČTK zvolen Petr Žantovský, kterého nominoval poslanec ANO Kolovratík s odůvodněním, že jej nikdo jiný nenapadl.

Politické strany do těchto rad kandidáty navrhovat nemohou. Poslanecká sněmovna ale z kandidátů vybírá členy a může tak ovlivnit, kdo se do těchto rad dostane. Celý proces má zákonem jasně stanovený průběh.

Podle zákona o České televizi volí a odvolává členy Rady ČT Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Návrhy na kandidáty posílají Sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.

Stejně pak probíhá také volba členů Rady ČRo. Cílem obou rad by mělo být uplatnění práva veřejnosti na kontrolu činnosti České televize a Českého rozhlasu, ne uplatnění vlivu politických stran v těchto veřejnoprávních orgánech.

V Radě ČT jsou dva členi, kteří byli nebo jsou v nějaké politické straně – Ivana Levá (KSČM, 2002–2013) a Jaroslav Maxmilián Kašparů, který je aktuálně v KDU-ČSL. V Radě ČRo jsou Ivan Vodochodský (nestraník za VPN Hradec Králové, 2012–2016) a Vítězslav Jandák (KDU-ČSL, 2006–2010 a ČSSD, 2010–2017).

Zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlase dále obsahují také jasné vymezení, kdo může a nemůže zastávat funkci člena jedné z rad.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož vláda Bohuslava Sobotky, mimo jiného, prosazovala také levicová opatření. Zimolou jmenované problematické výroky, byly vnímány skutečně rozporuplně. Výhradou k hodnocení ovšem je, že data agentur neukazují odmítnutí těchto zákonů plošně.

Co se týče programových levicových cílů, ty můžeme charakterizovat jako cíle v sociální oblasti nebo směřující k sociálnímu zabezpečení. Je pravda, že minimálně dva takové se za vlády Sobotky prosadily.

Jedním z nich je celkem čtyřikrát zvýšení minimální mzdy. Ta se nejdříve od roku 2015 zvýšila z původních 8500 Kč na 9200 Kč. Podruhé se zvýšila na 9900 Kč, poté na 11 000 Kč a před koncem Sobotkovy vlády se schválilo zvýšení na 12 200 Kč od ledna 2018.

Dále vstoupil v účinnost zákon o prokazování původu majetku v prosinci 2016.

EET vstoupila v platnost v dubnu 2016. Není ovšem pravda, že by byla veřejností přijata zcela negativně. Podle výzkumů agentury STEM je dlouhodobě EET podporována zhruba dvěma třetinami dotázaných. Střídmější čísla pak dokládá průzkum agentury Median, ve kterém se pro podporu vyslovilo 58 procent lidí. Tento zákon byl ale přijímán negativně zejména u podnikatelů a živnostníků, kdy ze 616 dotazovaných 49 procent uvedlo, že EET bude mít na jejich podnikání negativní vliv a dokonce likvidační dopad čeká 14 procent. Pozitivní vliv pak očekává jen desetina dotazovaných podnikatelů, 59 % se obává, že by mohlo dojít ke zneužití informací o firmách, což rovněž můžeme považovat za negativní přijetí zavedení EET.

Protikuřácký zákon vzešel v platnost v březnu 2017 a dle průzkumu agentury STEM znovu většina lidí spíše vítá. Dokonce nevadí ani většině občasných kuřáků. A 78 procent lidí jej považuje za správný, pokud se zrovna servíruje jídlo. Podle dat agentury Focus ovšem 58 procent dotázaných nevěří v jeho prospěšnost a nepomáhá, dle nich, chránit zdraví.

Podle CVVM je proti začleňování dětí se speciální potřebami do běžných základních škol (inkluzi) zhruba dvě třetiny dotázaných. Průzkum agentury EDUin pak dopadl víceméně pro inkluzi, vyhraněných odpůrců inkluze je 31,5 %, podporovatelů pak 14,5 %. Více než 53 % respondentů pak inkluzi za určitých podmínek zcela neodmítá.

Poslanci Grospičovi uznáváme faktickou pravdu, jelikož tzv. restituční zákon skutečně není koncipován jako výčet majetku, který by měl být vrácen, ale jako možnost o určitý majetek zažádat a podle tohoto zákona jej také obdržet.

Církevní restituce se doposud řídí zákonem č. 428/2012 Sb. o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Ve Sněmovně však již čeká na projednání ve druhém čtení komunistická novela tohoto zákona, která má zrušit (.pdf, str. 2) odstavec 6 v paragrafu 15, jenž vyjímá náhrady církvím z daňové povinnosti. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš, stejně jako předseda ČSSD Hamáček, návrh komunistů podporují, lze očekávat jeho schválení.

Restituční zákon stanovuje mechanismus, kterým osoby oprávněné (např. církve) mohou z důvodů majetkové křivdy (např. zákon o zestátnění léčebných a ošetřovacích ústavů) požadovat po povinných osobách (např. Lesy ČR) vydání odejmuté věci. Oprávněná osoba označí věc restituce a uvede právní důvod nároku na její vydání, doloží původní vlastnictví k věci a vyzve povinnou osobu k vydání věci.

Další variantou vyrovnání státu a církví je postup podle § 15, tedy peněžité vyrovnání s taxativně vyjmenovanými církvemi. Každý rok po 30 let by jmenované církve měly obdržet paušální částku, která v celkovém součtu církví i let činní cca 59 miliard korun a vychází z dohody zástupců vlády Petra Nečase s jednotlivými náboženskými společnostmi.

Jednání mezi ANO a ČSSD začalo na konci února 2018 po sjezdu ČSSD, na kterém byl zvolen nový předseda Jan Hamáček. Ten byl rovněž pověřen, aby začal jednat s hnutím ANO. Nejdříve ohlásil, že bude prosazovat klíčové programové body sociální demokracie. O rozdělení ministerstev zpočátku nebyla řeč. ČSSD poté požadovala ministerstva klíčová pro svůj program - požadavkem bylo pět rezortů, konkrétní ministerstva však upřesněna nebyla, k tomu došlo až později během jednání.

Po začátku vyjednávání o sestavování vlády mezi ČSSD a ANO v březnu 2018 Jan Hamáček prohlásil, že by považoval za důstojné, aby sociální demokracie získala pět ministerstev. Strana chtěla získat rezorty, v nichž by mohla prosazovat svůj program. Klíčová ministerstva pro sociální demokracii jsou např. MPSV nebo zdravotnictví.

„Sociální demokracie by měla také získat z hlediska vlastního programu zásadní ministerstvo práce a sociálních věcí, dále resort zemědělství, kultury a zahraničí, nebo obrany,“ specifikuje ČSSD.

„Současně jsou to resorty, které souvisí s tím střetem zájmů, který je na straně hnutí ANO. Je to o kombinaci těchto faktorů, konkrétní resorty jsme ale neprobírali,“ dodal podle iRozhlas.cz. V případě, že by neodstoupil a trval na svém setrvání ve vládě, by ČSSD chtěla získat ministerstvo vnitra nebo ministerstvo financí.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož řádně byl Zdeněk Ondráček zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS (Komise) pouze jednou. Ve druhém případě byla jeho volba prohlášena za zmatečnou.

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela Komise 2. března 2018. V tajné volbě obdržel 79 hlasů z celkového počtu 155, přičemž kvorum pro jeho zvolení bylo 78 hlasů.

První volba předsedy Komise se přitom konala již v prosinci 2017 a byla dvoukolová. Ondráček byl jediným kandidátem. V prvním kole nebyl zvolen kvůli nedostatečnému počtu hlasů, neboť získal 85 hlasů ze 186 hlasovacích lístků.

Ve druhém kole volby obdržel Ondráček 95 hlasů ze 179 hlasovacích lístků, volba však byla předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem prohlášena za zmatečnou kvůli nejasnostem týkajícím se kvóra. Pro volby bylo totiž vydáno 191 hlasovacích lístků, avšak 12 poslanců své hlasovací lístky k volbě předsedy Komise vrátilo.

Dodejme, že Ondráček několik dní po svém zvolení do čela Komise sám na tuto funkci rezignoval.

Návrh bývalé ministryně obrany v demisi Karly Šlechtové na vyslání vyššího počtu vojáků do zahraničních misí v Iráku, Afghánistánu, Mali aj. byl schválen vládou, rozeslán poslancům a projednání návrhu bylo zařazeno do pořadníku 13. schůze. O návrhu bylo hlasováno 1. června a pro návrh v nezměněné podobě hlasovaly kromě poslanců KSČM a SPD všechny poslanecké kluby, tedy i ČSSD.

Při projednávání návrhu usnesení Poslanecké sněmovny o zahraničních misích obhajoval účast českých vojáků na misích poslanec ČSSD Lubomír Zaorálek: „Já tady dnes doporučuji, abychom přijali samozřejmě ten návrh tak, jak byl přijat, ale přál bych si, aby to bylo s tou politickou vážností, kterou si ten materiál zaslouží, a jsem přesvědčen, že nepředstavuje ale nic takového, aby se jako celek zpochybňoval.”

Petr Gazdík má na mysli Lubomíra Krejsu, ekonomického poradce předsedy KSČM Vojtěcha Filipa. Krejsa má s Českou poštou uzavřenou dohodu o pracovní činnosti na 55 tisíc Kč měsíčně. V rámci této smlouvy má pracovat v útvaru G-1, v sekci poštovní technologie na pozici specialista řízení požadavků. Není přitom jasné, co na tuto dohodu v podniku dělá. Náplň práce nevysvětlil sám Krejsa ani Česká pošta s ohledem na ochranu osobních údajů.

Vedle zmíněné dohody o pracovní činnosti pobírá Krejsa od České pošty i další peníze. Jako místopředseda dozorčí rady bere 60 tisíc měsíčně, dalších 30 tisíc Kč měsíčně dostává za předsednictví v dozorčí radě dceřiné firmy Česká pošta Security. Od této firmy dostal i mimořádnou odměnu přesahující 100 tisíc Kč za dobré ekonomické výsledky firmy.

Dodejme, že o případ Krejsy se zajímá a nechá ho prověřit ministr vnitra v demisi Lubomír Metnar, pod jehož úřad státní podnik Česká pošta spadá. Za podporu vlády chtějí komunisté zastoupení ve státních podnicích a mediálních radách. Tento jejich požadavek potvrdil v rozhovoru pro Právo předseda KSČM Vojtěch Filip, kde se vyjádřil ke sporu o nominaci lidí do státních podniků mezi ANO a KSČM:

„Na jedné straně je nominační zákon a na druhé náš názor, že politické strany by měly mít právo obsazovat funkce ve státních podnicích. To není jen otázka KSČM, ale všech politických stran. (…) Máme představu o tom, že musí být konec nepolitické politiky, která deformovala politický systém státu. Jestliže strany z tohoto procesu vyřadíme, dojde k poruchám fungování státního mechanismu.“

Výrok hodnotíme jako pravdivý na základě předchozího ověření i z nově zjištěných dat. To, jestli skutečně funguje tzv. koalice ANO, SPD a KSČM, už Demagog.cz ověřoval. Z přiložených dat jednoznačně vyplynulo, že tato politická uskupení skutečně hlasují velmi často jednotně. A hlasují spolu také nejčastěji.

Jednota při hlasování se projevila na schůzi Poslanecké sněmovny 22. května 2018. Poslanec KSČM Leo Luzar navrhl, aby bylo z programu schůze vyřazeno projednávání kauzy novičok. Návrh programu byl již předtím schválen organizačním výborem PS (kauza novičok - bod 97).

Pro vyřazení tohoto bodu hlasovali poslanci hnutí ANO (kromě Radka Vondráčka), KSČM (kromě Jiřího Dolejše), SPD a jeden poslanec za ČSSD. Většinou (109 hlasů) tak návrh prošel a kauza novičok nebyla projednávána.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem ke skutečnosti, že v současné době došlo ke snížení počtu migrantů na všech hlavních trasách do Evropy (přes Řecko a Itálii). Dá se tedy říci, že alespoň částečně jsou snahy EU a členských států úspěšné. Z pozice Řecka je opravdu podstatné fungování dohody o migraci mezi Tureckem a EU, přesto dochází na základě snah států EU k omezení migrace i jinde.

Dne 18. března 2018 došlo ke vzájemné dohodě mezi EU a Tureckem týkající se zastavení nelegální migrace z Turecka do EU. Mezi významné body je možné zařadit dohodu na procesu vracení nelegálních migrantů zpět do Turecka a přijímání legálních syrských imigrantů z Turecka (bod 1 a 2). V rámci této dohody byla přislíbena suma 3 miliard euro v letech 2016–2017 a následována stejnou sumou do konce roku 2018. Finance procházejí skrze organizaci zřízenou EU - Zařízení pro uprchlíky v Turecku. Množství nelegálních migrantů do Řecka z Turecka se dle EU snížilo o 97 % v roce 2017.

Příkladu dohody Turecka a EU se pokusila využít za podpory EU i Itálie, která v únoru 2017 podepsala s představiteli Libye Memorandum o porozumění, jehož hlavním cílem mělo být zastavení migračních cest přes Libyi z ní. Následující lokální dohody vedly opravdu ke snížení množství migrantů směřujících do Itálie. Oproti dohodě s Tureckem je tato dohoda kritizována nejen OSN, ale i dalšími aktéry, a to především za svůj laxní postoj k lidským právům, nejasnostem ohledně financování a také obviněním ze spolupráce s kriminálními živly.

Jak dokazují grafy (. pdf, str. 6) Mezinárodní organizace pro uprchlíky (IOM), je zde patrný trend snižování počtu migrantů do EU v období po březnu 2016. Markantní je především pro Řecko a od října 2017 i pro Itálii.

Vzhledem ke skutečnosti, že problematika migrace do EU je vysoce komplikovaný a dlouhodobý proces, nedokážeme zcela předvídat, jak úspěšné současné snahy budou z dlouhodobého hlediska. Stejně tak je potřeba připomenout, že mnohé migrační politiky členských států EU jsou často kritizovány jak ze strany OSN, tak neziskových organizací s ohledem na problematiku základních lidských práv.