Přehled ověřených výroků

Výrok Jaroslava Faltýnka hodnotíme jako zavádějící vzhledem k tomu, že kromě zemědělské a lesní půdy byly při výpočtu kompenzace zahrnuty i zastavěné plochy, u nichž byla použita pro výpočet finančního vypořádání cena 1106,78 Kč/m2, která výrazně přesahuje cenu zemědělské nebo lesní půdy. To Faltýnek v tomto svém výpočtu zcela opomíjí.

Při přípravě zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byla již v roce 2007 ustavena Vládní komise, která měla za úkol ve spolupráci s Církevní komisí vypracovat návrh zákona o majetkovém vyrovnání. V roce 2008 byla navíc ustavena sněmovní komise, která si nechala vypracovat prověření výpočtu od společnosti Ernst & Young. Tato společnost shledala, že použitý výpočet je oprávněný a racionální. Celý proces vyjednávání o majetkovém vyrovnání s církvemi byl završen dohodou mezi církvemi a Vládní komisí a následným přijetím zákona v roce 2012.

Co se týče samotného výpočtu finančního vypořádání za zemědělské pozemky, které nemohou být vydány, byla opravdu cena za metr čtverečný zemědělské půdy stanovena na 44,48 Kč a na 27,74 Kč u lesní půdy.

Zemědělskou, respektive lesní půdou se rozumí půda, která byla zemědělská, respektive lesní v roce 1948. Od roku 1948 však došlo k velkým změnám. Část tehdejší půdy je dnes v intravilánech velkých měst (Praha, Brno), kde je její cena mnohem vyšší než cena půdy ve venkovských oblastech.

Z toho důvodu je výsledná průměrná cena zemědělské a lesní půdy vyšší než běžně uváděné tržní ceny půdy na venkově, kde se tato půda nejvíce prodává.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť investigativní novináři dříve působící ve vydavatelství MAFRA po odchodu odtud (v souvislosti se změnou majitele) svou investigativní činnost neopustili, věnují se jí v jiných redakcích.

Jiří Pospíšil mluví o roku 2013, kdy holding Agrofert Andreje Babiše koupil nakladatelství Mafra a s ním i dva přední české deníky Lidové noviny a Mladou frontu DNES. Kvůli osobě Andreje Babiše z obou deníků odešlo mnoho novinářů, jako třeba Václav Dolejší, Dalibor Balšínek nebo Jana Klímová. Z investigativních žurnalistů to byli postupně Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková, Jiří Kubík a Janek Kroupa.

Nikdo z nich s investigativní žurnalistikou neskončil, Jaroslav Kmenta momentálně píše pro magazín Reportér, který založil bývalý šéfredaktor Mladé fronty Robert Čásenský. Janek Kroupa odešel do Českého rozhlasu a tam v práci investigativního novináře pokračuje. Sabina Slonková si založila vlastní magazín Neovlivní a od minulého roku má společně s Jiřím Kubíkem investigativní pořad na Seznam zprávách Zvláštní vyšestřování. Ani o jednom z nich se tak nedá tvrdit, že by s investigativní žurnalistkou kvůli vstupu Andreje Babiše do mediálního průmyslu skončili.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť politické strany své zástupce do rad ČT, ČRo a ČTK přímo nevysílají, nicméně v rámci volby v Poslanecké sněmovně navolili do zmíněných rad i své bývalé poslance nebo osoby, které mají ke stranám blízko. V poslední době byl např. do rady ČTK zvolen Petr Žantovský, kterého nominoval poslanec ANO Kolovratík s odůvodněním, že jej nikdo jiný nenapadl.

Politické strany do těchto rad kandidáty navrhovat nemohou. Poslanecká sněmovna ale z kandidátů vybírá členy a může tak ovlivnit, kdo se do těchto rad dostane. Celý proces má zákonem jasně stanovený průběh.

Podle zákona o České televizi volí a odvolává členy Rady ČT Poslanecká sněmovna, a to tak, aby v ní byly zastoupeny významné regionální, politické, sociální a kulturní názorové proudy. Návrhy na kandidáty posílají Sněmovně organizace a sdružení představující kulturní, regionální, sociální, odborové, zaměstnavatelské, náboženské, vzdělávací, vědecké, ekologické a národnostní zájmy.

Stejně pak probíhá také volba členů Rady ČRo. Cílem obou rad by mělo být uplatnění práva veřejnosti na kontrolu činnosti České televize a Českého rozhlasu, ne uplatnění vlivu politických stran v těchto veřejnoprávních orgánech.

V Radě ČT jsou dva členi, kteří byli nebo jsou v nějaké politické straně – Ivana Levá (KSČM, 2002–2013) a Jaroslav Maxmilián Kašparů, který je aktuálně v KDU-ČSL. V Radě ČRo jsou Ivan Vodochodský (nestraník za VPN Hradec Králové, 2012–2016) a Vítězslav Jandák (KDU-ČSL, 2006–2010 a ČSSD, 2010–2017).

Zákon o České televizi a zákon o Českém rozhlase dále obsahují také jasné vymezení, kdo může a nemůže zastávat funkci člena jedné z rad.

Ač prezident přímo velvyslance nevybírá, aby byl velvyslanec jmenován, musí ho schválit. Miloš Zeman v minulosti tuto výsady využíval a prosadil si například do USA svého bývalého spolupracovníka Hynka Kmoníčka. Tuto pravomoc využívali také jak Václav Klaus, tak Václav Havel, který si právě v době vlády Miloše Zemana jako velvyslance ve Washingtonu prosadil svého přítele Martina Palouše. Ostatně samotné webové stránky ministerstva zahraničních věcí říkají, že velvyslanec je zástupcem hlavy státu, nikoliv samotného ministerstva.

Výrok hodnotíme jako pravdivý vzhledem k významnému nárůstu voličských hlasů.

Předseda strany Sloboda a Solidarita (SaS), europoslanec Richard Sulík získal svůj mandát v Evropském parlamentu v roce 2014. Pokud budeme porovnávat výsledky voleb do Slovenské národní rady, tak v roce 2012 získala SaS 5,88 % hlasů, zatímco v roce 2016 12,1% hlasů. Rozdíl tedy činí 6,22 %.

Pokud bychom sledovali vývoj preferencí po posledních událostech na Slovensku, SaS v růstu pokračuje. Agentura Focus jí v březnu naměřila již 14 %, čímž strana pod Sulíkem navýšila svou podporu v daném období o 8 %, což odpovídá Pospíšilově tvrzení.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, jelikož řádně byl Zdeněk Ondráček zvolen předsedou komise pro kontrolu GIBS (Komise) pouze jednou. Ve druhém případě byla jeho volba prohlášena za zmatečnou.

Komunistický poslanec Zdeněk Ondráček byl zvolen do čela Komise 2. března 2018. V tajné volbě obdržel 79 hlasů z celkového počtu 155, přičemž kvorum pro jeho zvolení bylo 78 hlasů.

První volba předsedy Komise se přitom konala již v prosinci 2017 a byla dvoukolová. Ondráček byl jediným kandidátem. V prvním kole nebyl zvolen kvůli nedostatečnému počtu hlasů, neboť získal 85 hlasů ze 186 hlasovacích lístků.

Ve druhém kole volby obdržel Ondráček 95 hlasů ze 179 hlasovacích lístků, volba však byla předsedou Sněmovny Radkem Vondráčkem prohlášena za zmatečnou kvůli nejasnostem týkajícím se kvóra. Pro volby bylo totiž vydáno 191 hlasovacích lístků, avšak 12 poslanců své hlasovací lístky k volbě předsedy Komise vrátilo.

Dodejme, že Ondráček několik dní po svém zvolení do čela Komise sám na tuto funkci rezignoval.

Tomuto tématu se věnovaly veřejně přístupné výzkumy agentury Median a Kantar. Z jejich výsledků vyplývá, že je pravděpodobné, že finální výsledek (výhru Miloše Zemana v druhém kole) ovlivnil jeden z předvolebních televizních duelů na televizi Prima nebo ČT. Zeman nejspíše právě zde přesvědčil větší množství nerozhodnutých voličů než Drahoš a přiklonil na svou stranu i některé další. Přesto ale samotnou volbu reálně mohlo ovlivnit více faktorů nebo témat.

Podle výzkumu (.pdf, str. 2) agentury Median došlo k posílení voličů Miloše Zemana až v druhé polovině týdne před volbami.

"Na začátku týdne (pondělí a úterý) byl mírným favoritem volby Drahoš. V jeho průběhu však došlo k posílení preferencí Zemana a snížení podílu těch, kteří se rozhodli nevolit. Zemanovi se podařilo získat více nerozhodnutých voličů, ale především aktivizovat část těch, kteří k volbám původně vůbec jít nezamýšleli. Naopak voličská jádra postoj neměnila."

Zároveň v té době došlo také k nárůstu pozitivních motivací vůči Miloši Zemanovi a negativních motivací vůči Jiřímu Drahošovi. Zejména u Drahoše kleslo jeho hodnocení v třech nejsilnějších charakteristikách (slušnost, reprezentace a důvěryhodnost).

V dalším z výzkumů (.pdf, str. 2) agentury Median, který mapoval televizní prezidentské debaty vyplývá, že za inklinaci k Miloši Zemanovi v druhé polovině týdne před druhým kolem voleb mohou právě televizní debaty. Diváci hodnotili Zemana jako jednoznačného vítěze obou debat (Prima 59%:13%, ČT 39%:31%). A Jiří Drahoš byl v debatě hodnocen jako agresivnější, než Zeman v debatě na Primě (Drahoš – ČT: 34%, Zeman – Prima: 27%).

„Po debatě Primy 16 % diváků deklarovalo příklon k Zemanovi a 9 % k Drahošovi. Po debatě ČT byl tento poměr vyrovnanější (15:10), ale také v prospěch Miloše Zemana.“

V obou debatách pak Miloš Zeman dokázal získat větší počet nevoličů.

Výzkum na toto téma prováděla také agentura Kantar. Ta ukázala podobné tendence. Podle ní těsně před finálem druhého kola získal Zeman 7,5 % voličů, Jiří Drahoš pouze 5,5 %.

„Už od prosince si Miloš Zeman a Jiří Drahoš drželi vyrovnaný podíl voličů. Oběma v průběhu času narůstal počet zcela rozhodnutých, ale ani v týdnu před volbami nikdo z nich nezískal nadpoloviční většinu. Zemanovi voliči v druhém kole měli častěji volbu jasnou už dlouho před prvním kolem. Značná část Drahošových voličů se zase rozhodla po oznámení výsledků prvního kola.V posledních dvou týdnech narostl elektorát o větší podíl Zemanovi než Drahošovi.“

I přesto, že výzkumy obou agentur ukázaly kdy a kde k získání přesily Miloše Zemana pravděpodobně došlo, neodpovídají na otázku, co bylo rozhodujícím důvodem. Mohl to být pocit diváků, že Jiří Drahoš byl v debatě ČT agresivnějším diskutujícím, ale chování voličů musela ovlivnit celá řada dalších proměnných. Ty tyto výzkumy nezachytily.

Patrik Nacher byl zvolen v primárních volbách, kdy členové hnutí ANO hlasovali od čtvrtka 19. dubna do soboty 21. dubna 2018, s volební účastí 63 %.

Krajský manažer hnutí ANO Martin Haushalter uvedl k volbám následující:

„V primárních volbách zvítězil Patrik Nacher. Stává se tak oficiálně zvoleným kandidátem na lídra pro podzimní komunální volby. Tohoto kandidáta ještě musí potvrdit krajský sněm a celostátní předsednictvo.“ Výrok je hodnocen jako pravdivý, jelikož dle stanov hnutí ANO musí být kandidát schválen Výborem (.pdf, str. 9) a Předsednictvem (.pdf, str. 10); zároveň může mít vliv na schválení kandidáta i předseda (.pdf, str. 11):

„(6) Předseda je oprávněn ve výjimečných a odůvodněných případech i po schválení kandidátních listin Výborem dle čl. 11 odstavce (4) písm. f), g) a h) těchto stanov do schválených kandidátních listin zasáhnout (zejména vyškrtnout kandidáty a/nebo změnit pořadí jednotlivých kandidátů a/nebo doplnit kandidáty).“

Jednání mezi hnutím ANO a stranou ČSSD o možné koalici bylo ukončeno začátkem dubna 2018. ČSSD požadovala, aby ve vládě nebyl trestně stíhaný Andrej Babiš. Druhou možností bylo, že ho budou uznávat jako premiéra výměnou za ministerstvo financí či vnitra. Ani jeden z jejich požadavků nebyl akceptován. Andrej Babiš uvedl, že ČSSD nabídli pět ministerstev, ale nebylo mezi nimi ministerstvo financí a vnitra. Další variantou, o které jednali, byla vláda bez předsedů obou stran. Tato varianta byla rovněž odmítnuta.

ČSSD nebyla jednotná v názoru, zda jít znovu do koalice s ANO, nebo ne. Proti byl hlavně Bohuslav Sobotka, který však oznámil svůj odchod z vysoké politiky. Se spoluprací dále nesouhlasili senátoři za ČSSD a proti se vymezili i Mladí sociální demokraté.

Týden poté, co bylo jednání ukončeno, hnutí ANO uvedlo, že by chtělo obnovit jednání o vládě s ČSSD. Předseda ČSSD Jan Hamáček se na svém twitterovém účtu vyjádřil, že ČSSD je otevřena serióznímu jednání.

Výrok označujeme za pravdivý, protože ČSSD byla ochotná akceptovat Andreje Babiše jako premiéra v případe, že by získala ministerstvo financí nebo vnitra.

Není pravdou, že by všechny strany s výjimkou SPD, ANO a KSČM řekly, že chtějí být v opozici. Stejně tak není pravdou, že by ostatní strany nespolupracovaly na programových otázkách a pro své návrhy nehledaly podporu. Například návrh zákona na úpravu EET předložilo pět stran včetně Okamurovy SPD.

Mluví-li Okamura o tom, že kromě ANO, SPD a KSČM ostatní strany řekly, že chtějí být v opozici, není to pravda. Zejména ČSSD aktuálně vyjednává s hnutím ANO o vstupu do možné koaliční vlády. V únoru se také veřejně vyjádřilo hnutí STAN, že by bylo ochotno jednat o podmínkách podpory pro vládu hnutí ANO. Předseda SPD sice korektně uvádí, že další strany nechtějí jednat s ním, to ovšem neznamená, že nejednají o vládě nebo o svých návrzích zákonů.

Před volbami zveřejnila ODS svou Vyšehradskou deklaraci, což byl seznam podmínek pro vstup do budoucí vlády. Stejně tak Piráti zveřejnili před volbami svou povolební strategii, která jim spolupráci s SPD nebo přímou účast ve vládě ANO zapovídala. Obě strany se tak drží svých předvolebních slibů. Nejde o vyčerpávající výčet stran, ale o nastínění motivace dalších subjektů.

Okamura se rovněž mýlí v tom, když uvádí, že další strany nespolupracují a nehledají podporu pro své návrhy zákonů. Dokladem toho jsou zákony, které strany mimo vznikající koalici předložily do Poslanecké sněmovny, a které jim již prošly do druhého čtení.

Za všechny jmenujme návrh hnutí STAN, aby kancléř prezidenta musel mít prověrku na stupeň „přísně tajné“, dále návrh napříč spektrem na výjimky ze systému EET. Druhý zmíněný návrh předložili poslanci STAN, ODS, Pirátů, TOP 09 a hnutí SPD – to vyvrací Okamurův výrok, že by na programových věcech s ním (vyjma ANO a KSČM) nikdo nespolupracoval. Dodejme, že jde pouze o příklady předložených zákonů, reálně je jich více.