Přehled ověřených výroků

K nárůstu úředníků ve Strakově akademii za posledních let skutečně došlo. V roce 2013 zde pracovalo 433 zaměstnanců (.pdf, str. 8). Na konci roku 2017 zde pracovalo už 768 zaměstnanců (.pdf, str. 29). Za pět let ve Strakově akademii tedy přibylo 335 zaměstnanců, nárůst tudíž nebyl stoprocentní, jak tvrdí prezident Miloš Zeman. Není jich ani tisíc, jak prezident uvádí.

Nárůst pracovníků proběhl i na ministerstvu práce a sociálních věcí. V roce 2013 zde pracovalo 1003 zaměstnanců (.pdf, str. 20). Na konci roku 2017 to bylo 1603 pracovníků (.pdf, str. 30). Na ministerstvu práce a sociálních věcí byl nárůst tedy výraznější (v absolutních číslech), ale opět se nejednalo o nárůst stoprocentní.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť poslední dividenda dosáhla výše 6 miliard Kč (poslední dvě v součtu 12 miliard Kč) a nebyla ani vyplacena výhradně ve prospěch Bakaly. Navíc co se týče bytů OKD, je problematické mluvit o krádeži, když byty nájemníkům nepatřily a rozhodčí soud rozhodl, že dle smlouvy ani nebyla povinnost nabídnout jim je ke koupi. Přesto lze konstatovat, že Bakalovy kroky byly zejména morálně problematické.

OKD, která skutečně zaměstnává téměř 11 000 lidí, je v úpadku od května roku 2016. Miloš Zeman zde mluví o vyvedení peněz z firmy prostřednictvím dividend „těsně před krachem podniku“.

Nicméně podle žaloby, které byla podána proti Zdeňku Bakalovi a New World Resources N.V., poslední výplata dividend, ke které došlo prostřednictvím NWR, proběhla v letech 2011 a 2012 – čtyři roky před úpadkem. Jednalo se navíc ne o 16 mld. Kč, ale 6 mld. Kč v roce 2012, resp. o 12 mld. Kč za oba roky.

Dle žaloby NWR jednala celou dobu v součinnosti a podle pokynů Zdeňka Bakaly, a proto je náhrada škod mířena proti němu (odst. 90). Řízení v této věci se teprve blíží a nepřísluší nám tuto událost posuzovat, avšak i dle žaloby nedošlo k vyvedení peněz těsně před krachem.

Prezidentovo vyjádření o krádeži je také nepravdivé, neboť jakkoliv byly Bakalovy kroky morálně přinejmenším problematické, byty nebyly ve vlastnictví nájemců, aby jim mohly být byly ukradeny. Reportéři ČT (čas 12:35), kteří se kauzou opakovaně zabývali, ve svém vysílání přinesli záznam vyjádření Zdeňka Bakaly z roku 2005, který o zprivatizovaných bytech uvádí:

„Za tři roky budete vědět, jakým způsobem a kdy si ten byt můžete koupit.“

Ve stejném pořadu následuje i vyjádření mluvčího společnosti Karbon Invest, která byty privatizovala. Ten řekl:

„Tyto byty mají být prodávány v rozmezí 30 000 až 50 000 Kč za bytovou jednotku.“

V roce 2008 Bakala ovšem vydal prohlášení, že byty nejsou na prodej. Celé toto prohlášení je dostupné v Karvinském deníku. Podnikatel zde uvedl, že nikdy zvýhodněný prodej nájemníkům bytů nesliboval.

Podle smlouvy z roku 2004 měli mít nájemníci bývalých bytů OKD údajně přednostní právo k jejich koupi. Tyto byty měly být za velice výhodných podmínek zprivatizovány. Rozhodčí soud však rozhodl jinak: „...z privatizační smlouvy nevyplývá povinnost nabídnout nájemníkům bytové jednotky k odkoupení.“

Bakala tedy přes svůj veřejný příslib (resp. přes jeho možnou interpretaci) k odprodeji bytů nájemníkům nepřistoupil. Za tento krok nebyl nikdy odsouzen a navíc bylo rozhodci seznáno, že neporušil privatizační smlouvu a nešlo ani o krádež v právním slova smyslu. Historii případu popisuje rovněž server E15.

Koaliční jednání po zářijových volbách v Německu byla neúspěšná a vše nasvědčovalo tomu, že dojde k předčasným volbám. Podobný výrok jsme již ověřovali zde.

Koaliční jednání, která probíhala mezi stranami CDU/CSU, FDP a Zelenými, zkrachovala. Strana SPD, která byla členem předchozí vládní koalice s CDU/CSU oznámila svůj záměr odejít do opozice. O ukončení koaličních jednání informoval předseda FDP Christian Lindner, podle jehož slov se strany neshodly na představách o modernizaci země a nenašly ani vzájemnou důvěru. Avšak prezident Německa, Frank-Walter Steinmeier, s tímto krokem nesouhlasil. Následně se opět objevila možnost obnovení koalice mezi CDU/CSU a SPD, kdy prezident přizval obě strany k jednání na konci listopadu.

Tímto krokem se Steinmeier tedy opravdu snažil stranám domluvit, podpořil další jednání mezi koaličními stranami a postavil se tak proti předčasným volbám.

Počet cizinců v České republice meziročně stoupá, jak dokládá ČSÚ. Ke konci roku 2016 bylo dle statistik ČSÚ v České republice evidováno téměř půl milionu cizinců, z toho 107 251 Slováků, 109 850 Ukrajinců, 58 025 Vietnamců a kolem 18 000 lidí z Balkánu (Albánie, Černá hora, Makedonie, Kosovo, Bulharsko, Bosna a Hercegovina).

Ekonomická migrace je migrace, při které člověk odchází do cizí země za účelem zvýšení svého životního standardu. Kupříkladu u lidí přicházejících ze Slovenska můžeme mluvit o ekonomické migraci, ze statistik je totiž jasné, že Slováci si v Čechách vydělají téměř ve všech oblastech více peněz než na Slovensku, a v mnoha oblastech i více než Češi. Tento fenomén je ovlivněn více různými faktory, jak je popsáno v článku z periodika Statistika a my. Konkrétně může jít o vysoce kvalifikované osoby, které jdou za lepším místem, nebo naopak o lidi bez kvalifikace, kteří si v České republice mohou vydělat více než na Slovensku. Stejně tak lze mluvit o ekonomické migraci u Vietnamců, jak vyplývá z průzkumu pro Výzkumný ústav bezpečnosti práce.

Ukazatelů životních standardů je nepřeberné množství, pokud však vezmeme v úvahu HDP na obyvatele, je pak z údajů The World Factbook pro rok 2017 zřejmé, že v případě všech výše uvedených zemí může jít na základě tohoto ukazatele o ekonomickou migraci. V ČR je hodnota HDP na jednoho obyvatele 35 200 $, v SR 32 900 $, na Ukrajině 8 700 $, ve Vietnamu 6 900 $, v Bulharsku 21 600 $, v Albánii 12 500 $ a v Bosně a Hercegovině 11 400 $.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý vzhledem k faktu, že ve jmenované Eritrei funguje režim potlačující lidská práva i politické svobody, což je jedna z motivací, proč odtud lidé odcházejí.

Podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 je Eritrea až devátou zemí v pořadí, ze které nejčastěji pocházejí uprchlíci. V Eritreji žádná občanská válka neprobíhá. Od roku 1991 se v zemi nekonaly žádné národní volby.

Prezident Isaias Afwerki zde vládne bez institucionálního omezení již téměř tři desítky let. Vyšetřovací komise OSN vydala zprávu, ve které označila vládu jako zodpovědnou za systematické porušování lidských práv. V této zprávě se též uvádí, že velká část obyvatelstva je denně vystavována nuceným pracím a vězení. Režim, který vládne v Eritreji, byl označen jako totalitní a snažící se ovládnout občany prostřednictvím bezpečnostního aparátu, který pronikl do všech úrovní společnosti. Komise pro ochranu novinářů označila Eritreu v roce 2015 za jednu z nejvíce cenzurovaných zemí světa – předběhla i Severní Koreu.

V Etiopii byl v roce 2016 vyhlášen výjimečný stav, a to z důvodu dlouho trvajících protestů, při kterých bezpečnostní síly zabily stovky demonstrantů a desítky tisíc jich zadržely. Výjimečný stav umožňuje omezení práva na svobodu projevu, sdružování a shromažďování. Etiopie se podle zprávy Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky za rok 2016 neumístila mezi deseti zeměmi, ze kterých pochází nejvíc uprchlíků.

Tyto dvě zmíněné země mají mezi sebou dlouhodobě napjaté vztahy, přičemž k poslednímu válečnému střetu došlo v roce 2016.

Jiří Drahoš se na téma jmenování trestně stíhaného premiéra vyjadřuje od srpna 2017, kdy policie poprvé požádala o vydání Andreje Babiše. To, že by pro něj nebyl trestně stíhaný premiér akceptovatelný, sdělil už v několika rozhovorech. Jeho postoj v této věci je konzistentní, Drahoš ve veřejných vystoupeních popisuje, že pro něj je problém, že se trestně stíhaný člověk vůbec o daný post uchází. Dále mluví o tom, že jeho postojem by bylo jednat s vítězným hnutím, aby vygenerovalo jiného kandidáta.

V rozhovoru pro Info.cz ze dne 15. srpna reagoval na otázku, jestli by trestně stíhaného člověka jmenoval premiérem, takto (čas od cca 14:18):

„Já si vůbec nedovedu představit, že by trestně stíhaný člověk usiloval o funkci premiéra. (...) Měl bych s tím jako prezident velký problém. (...) Já bych se to snažil tomu člověku vymluvit. (...) Měl bych možnost dalších jednání. Měl bych možnost ho nejmenovat. (...)Určitě bych využil všechny možnosti v tom smyslu, aby trestně stíhaný člověk nesestavoval vládu.“ Info.cz: „V Ústavě je to tak, že můžete pověřit sestavení vlády kohokoliv. (..) takže připouštíte, že byste ten pokus dal někomu jinému, ten kdo není trestně stíhaný?“ Jiří Drahoš: „Připouštím to.“

V tomto interview mimo jiné redaktor odkazuje k rozhovoru se čtenáři, který se uskutečnil 13. srpna na Ihned.cz. Tam uvedl Jiří Drahoš toto:

„Pokud by tedy ANO disponovalo potřebnou přesvědčivou většinou křesel v Poslanecké sněmovně, neměl bych jinou možnost (než pověřit Andreje Babiše sestavením vlády, pozn. Demagog.cz)“.

Je třeba ovšem dodat, že šlo o odpověď na otázku, zda by jmenoval Andreje Babiše premiérem za „současné situace“, přičemž dne 13. srpna nebyl Andrej Babiš k trestnímu stíhání ještě vydán.

V rozhovoru pro iDNES.cz ze dne 19. srpna Drahoš uvedl, že by trestně stíhaný člověk vůbec o premiérskou pozici neměl usilovat. Na druhou stranu také řekl, že pokud by byly vyčerpány všechny možnosti, „nic jiného, než jmenovat takového premiéra, by mu nezbylo.“

V předvolební debatě Deníku pak dostal Drahoš i další kandidáti otázku, zda je správné, aby trestně odpovědný politik byl jmenován předsedou vlády. Drahoš odpověděl NE.

Zdroj: Deník.

V rozhovoru pro Českou televizi ze 6. prosince odpovídal takto:

ČT: „Pokud by hnutí ANO nevygenerovalo žádného jiného kandidáta a mělo jako kandidáta na premiéra pouze Andreje Babiše, jmenoval byste ho premiérem?“

Jiří Drahoš: „Andrej Babiš by ode mě uslyšel, že jako trestně stíhaný člověk by nemohl být jmenován premiérem, aspoň ne Jiřím Drahošem. Prostě považuji to za…“

ČT: „Takže nejmenoval byste trestně stíhaného?“

Jiří Drahoš: „Nejmenoval.“

Německá vláda vyjádřila svou snahu o dočasné ukončení diskuse o rovnoměrnějším přerozdělování uprchlíků. Toto prohlášení měl učinit německý ministr vnitra Thomas de Maiziére v rámci neformálního jednání unijních ministrů vnitra v Sofii. Za hlavní témata, na která je nutno se soustředit, považuje společná pravidla azylového řízení a podmínky pro další přijímaní uprchlíků. Diskusi o povinných kvótách se rozhodl dočasně odložit, aby se uvolnil prostor pro posun ve zmíněných otázkách.

Předseda německého spolkového sněmu Schäuble rovněž uvedl, že „prioritou je spíš přijít na to, jak kontrolovat vnější hranice (EU) a jak podporovat ty, které to zatěžuje“. Podle Wolfganga Schäubla je tak v současnosti skutečně důležitější otázka společné migrační a integrační politiky než kvóty samotné.

Co se týče Drahošova konzistentního přístupu, podobný výrok pronesl např. v rozhovoru pro Deník Právo 18. 1. 2018 - ten jsme ověřilijako pravdivý. Stejné stanovisko k problematice utečenců opakuje od ohlášení své kandidatury v dubnu 2017. Dle vlastních vyjádření kvóty nepodporuje, apelujena důležitost pomoci v místě, odkud lidé prchají a zdůrazňujepotřebu lepší obrany hranic Evropy, což lze vyčíst i z programu na jeho stránkách.

Současná vláda skutečně vydala souhlasné stanovisko k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Návrh zákona počítá se zdaněním finančních náhrad, které stát vyplácí církvím za majetek, jenž jim nemůže vrátit v rámci restitucí.

Oprava: Výrok jsme původně hodnotili jako nepravdivý, nesprávně jsme vyhodnotili nepeněžní plnění a zaměnili jsme je za odměny pro uvedené členy týmu Petra Hanniga. Za chybu se omlouváme. Původní znení ponecháváme v nezkrácené podobě.

Na transparentním účtu Petra Hanniga se suma příjmů k 10. lednu 2017 zastavila na částce 50 896,41 Kč.

Na Hannigově volebním webu existuje odkaz na přehled financování volební kampaně, který obsahuje i výdaje pro spolupracovníky prezidentského kandidáta: Adama B. Bartoše, Josefa Votrubu a Jana Sedláčka.

K 10. lednu obdržel Votruba za práci během kampaně (například za „shánění podpisů a doprovod na akce“) 32 400 Kč, Bartoš za činnosti od příprav tiskových konferencí po vytváření webových stránek 19 350 Kč a Sedláček pak za práci na Facebooku a pomoc s grafikou 11 250 Kč. O bezplatné dobrovolnictví tedy nejde.

Jiří Drahoš upozorňuje, že všechny zmíněné země se v nedávné době potýkaly s problémem ovlivňování voleb, tyto státy jsou zároveň našimi partneryv Severoatlantické alianci. Nejvýznamněji bylo téma řešeno v případě amerických prezidentských volebna podzim 2016, dodnes probíhá vyšetřování hlavních aktérů kampaně současného prezidenta Donalda Trumpa.

Zásah do předvolebního klání reportovala i Francie, kde se podle zdrojů agentury Reuters hackeři snažili o ukradení emailů a dokumentů. Také Německu se boj s dezinformacemi nevyhnul. Podle odborníků se na sociálních sítích objevili botneti, kteří šířili zprávy ve prospěch krajně pravicové AfD. Naposledy museli ruské propagandě na internetu čelit katalánci, kteří v listopadu hlasovali v referendu o své nezávislosti.