Přehled ověřených výroků

Od ledna 2015 jsou upraveny podmínky valorizace starobních důchodů na zvyšování důchodů podle 100% nárůstu spotřebitelských cen a o jednu třetinu nárůstu reálné mzdy. Inflace je tak u starobních důchodů skutečně zahrnuta do valorizace.

Je pravdou, že Zeman takovou kritikou opravdu nešetří. Ostatně kritika schopnosti ochrany vnějších hranic EU se pojí zejména s migrační krizí, která se v Evropě projevila výrazně především v roce 2015. Podle dat Eurostatu představovali státní příslušníci třetích zemí (z hlediska rozložení migrace) zhruba 2,4 milionu z celkových 4,7 milionu přistěhovalců za rok 2015 (bez ohledu na důvod migrace). Dále se jednalo o migraci občanů EU a asi 19 tisíc byly osoby bez státní příslušnosti.

Miloš Zeman se v posledních letech v médiích vyjadřuje kriticky ke schopnosti EU chránit své vnější hranice. Kromě hodnocení jejího postupu v této otázce také nezřídka poskytuje vlastní představy o jejím řešení.

„Základním nedostatkem Evropské unie je nedostatek vůle pro společnou ochranu hranic,“ řekl Miloš Zeman v srpnu 2015.

„Co je třeba udělat? Nejsprávnější by bylo uzavřít vnější hranice Evropské unie. Nechápu proč Itálie a Řecko nepodnikají žádné kroky, aby kontrolovaly své hranice,“ prohlásil Zeman v rozhovoru v květnu 2016.

„Nedivte se, že když byrokratičtí šílenci vydávají takové směrnice, a přitom nejsou schopni například ochránit vnější hranice EU před migrační vlnou, že se vám toto vedení jinak skvělého projektu zhnusí, a že ho opustíte. To je podle mého názoru skutečně základní příčina brexitu,“ řekl Zeman koncem června 2016.

„EU by měla opevnit hranici na tzv. balkánské cestě,“ tlumočil Zemanův názor hradní mluvčí Jiří Ovčáček o několik měsíců později v listopadu 2016.

ČSSD a KDU-ČSL jsou skutečně nejstaršími politickými stranami v současném politickém spektru. ČSSD vznikla v roce 1893, kdy se definitivně odtrhla od rakouské sociální demokracie; KDU-ČSL vznikla v roce 1919, kdy sloučením několika katolických stran vznikla Československá strana lidová nesoucí svůj název až do roku 1992.

Volby do Poslanecké sněmovny konané v říjnu 2017 přinesly oběma zmíněným stranám nejnižší výsledky v historii samostatné České republiky. Výjimkou jsou pouze volby v roce 2010, kdy KDU-ČSL se svými 4,39 % hlasů nedokázala překročit nutnou pětiprocentní hranici pro vstup do Poslanecké sněmovny.

V říjnových volbách do Poslanecké sněmovny získala ČSSD 7,27 % hlasů, což odpovídalo počtu 368 347 hlasů. V minulých volbách v roce 2013 obdržela ČSSD 20,45 % hlasů od 1 016 829 voličů. KDU-ČSL obdržela ve volbách v roce 2017 5,80 % hlasů, což odpovídá 293 643 hlasům; v roce 2013 obdržela strana 6,78 % hlasů, tj. 336 970 hlasů.

Zeman se opravdu sešel se zástupci všech politických uskupení, která se dostala do Poslanecké sněmovny. Setkával se s nimi od 31. října do 16. listopadu na Zámku v Lánech, kritériem pro datum návštěvy byl zisk ve volbách (tedy první návštěvu absolvoval vítěz voleb).

Zprávy z jednotlivých návštěv je možno najít zde:

• ANO – Andrej Babiš
• ODS – Petr Fiala
• Piráti – Ivan Bartoš
• SPD – Tomio Okamura
• KSČM – Vojtěch Filip
• ČSSD – Milan Chovanec
• KDU-ČSL – Pavel Bělobrádek
• TOP 09 – Miroslav Kalousek
• STAN – Petr Gazdík

Při tiskových konferencích po jednotlivých schůzkách zastupitelé politických uskupení nedali najevo, že by se prezidentu svěřovali se zamítnutím dialogu v povolebních vyjednáváních. Vzhledem k tomu, že schůzky probíhaly za zavřenými dveřmi, nemůžeme vyloučit, že takové stížnosti proběhly. Bohužel můžeme spoléhat jen na vyjádření z tiskových konferencí, a proto hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Mimo lánská setkání si však různí politici na problémy sestavování vlády stěžovali:

„Bohužel strany kategoricky odmítají spolupráci s námi a je to tak kategorické, že vyjednávat o nějaké koaliční vládě nemá smysl,“ řekl Babiš.

Oproti těmto výrokům Babiše stojí Demokratický blok: „Vznik Demokratického bloku byl reakcí na to, že Andrej Babiš a hnutí ANO jako vítězové voleb prakticky nevyjednávali,“ uvádí Farský.

Jednání o belgické vládě, na které Miloš Zeman odkazuje, trvalo 589 dní (anglicky). Přesněji se jedná o 19měsíční období od 26. dubna 2010 do 6. prosince 2011. Sice se nejedná přesně o dva roky, toto rozmezí se k nim ale blíží, a proto výrok v tomto kontextu hodnotíme jako pravdivý.

Od poslední vlády, která rezignovala v roce 2010, vládl zemi úřednický kabinet. Dlouhá jednání zapříčinily neshody mezi valonským (francouzsky hovořícím) jihem a vlámsky hovořícím severem Belgie.

Prezident Zeman ve výroku očividně naráží na prohlášení prezidentského kandidáta Jiřího Drahoše z tiskové konference 1. prosince 2017, ve kterém akademik vyjádřil obavu z ovlivňování voleb v České republice zahraničními vlivy.

„Já jsem přesvědčen, že i v případě našich parlamentních voleb docházelo, a vlastně i dochází stále, k ovlivňování názorů naší veřejnosti ze strany médií a serverů, které jsou propojeny s ruskou tajnou službou. Já o tom osobně nemám pochyb.“

Drahoš očekává ovlivňování i nadcházejících prezidentských voleb. Bezpečnostní informační služba ústy svého ředitele Michala Koudelky však ještě téhož dne zareagovala tiskovou zprávou.

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým, byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova. BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.“

Zeman tedy říká, že BIS prohlašuje, že k žádnému ovlivňování nedošlo. To ovšem BIS netvrdí, konstatuje pouze, že o nezákonné manipulaci nemá informace, což je obsahově značně jiné tvrzení. Výrok je proto hodnocen jako nepravdivý.

Z veřejných zdrojů nelze potvrdit ani vyvrátit, že Zeman z očí do očí Havlovi vytkl jeho hodnocení JZD Slušovice. Z tohoto důvodu hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Václav Havel ve svém projevu v srpnu 1990 mluvil o „slušovických temných žilkách“. JZD Slušovice bylo v té době úspěšným podnikem. Poukazoval tím na dle jeho názoru kontroverzní praktiky řízení některých podniků a konkrétně i JZD Slušovice. JZD Slušovice je spojeno se jménem Františka Čuby, který podnik řídil od roku 1963. Tomuto družstvu se přezdívalo „slušovický zázrak“, stalo se jakousi výkladní skříní socialismu. Čuba v zemědělském družstvu, jehož předsedou se stal v sedmadvaceti letech, vytvořil samostatné skupiny, které mezi sebou obchodovaly, část zisku odvedly na účet družstva a zbytek si jejich členové ponechali. Tyto postupy v době socialismu rozhodně nebyly běžné.

Konkrétně Havel v srpnu 1990 uvedl:

„Nad našimi továrnami, zemědělskými kombináty a nejrůznějšími podniky se vznášejí celá mračna zbytečných ředitelství a neschopných byrokratů. Podniky zahraničního obchodu parazitují na výrobě, prodávajíce zboží, které by si podniky dokázaly lépe a rychleji prodávat samy. Za tím vším se skrývají chapadla neviditelných mafií, které se snaží kšeftovat s majetkem, který jim nepatří, ustavují podezřelé akciové společnosti a hledají cesty, jak bezpečně ulít nelegálně získaný kapitál. Krajně temné slušovické žilky nenápadně prorůstají celým naším potravinářstvím.“

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože z dostupných zdrojů je komplikované popsat, zda Havel projekt „nadšeně podporoval“. Lze dohledat, že Havel kuponovou privatizaci spíše „netlačil“ a pak také to, že ji následně poměrně ostře kritizoval. Jeho postoje z počátku 90. let lze ovšem komplikovaně hodnotit z pohledu „nadšené podpory“.

Hlavními strůjci kuponové privatizace byli Václav Klaus, Dušan Tříska a Tomáš Ježek. Cílem projektu bylo převést část státních firem do soukromého vlastnictví. Na základě zakoupení kuponové knížky mohl každý dospělý občan Československa, později České republiky, zakoupit akcie nabízené společnosti. Ona privatizace probíhala ve dvou vlnách od února 1992 do prosince 1994.

Ekonomická transformace spuštěná na začátku 90. let má na jedné straně silné příznivce, na druhé zatvrzelé odpůrce. Tehdejší prezident Václav Havel se k reformě vyjádřil neutrálně, nijak ji neznevažoval a výrazně proti ní nezbrojil. „Prezident kritiku hospodářské reformy v prvních letech každopádně nesdílel. I kdyby se Klausovi v roce 1992 nezavázal, že bude k jeho hospodářské politice loajální, stejně by ji nenapadl, neměl k ní totiž žádné výhrady“ (Kaiser, Daniel. 2014. Prezident: Václav Havel 1990-2003. Praha: Paseka. str. 138.).

Směrem k vládě Václava Klause zaujímal pozici zvědavého laika v otázkách ekonomiky i hospodářství, který přijímá prosazená ustanovení a rozhodování přenechává na povolanějších (Kaiser, 2014). Až později se Václav Havel od privatizace distancoval a začal s horlivou kritikou. V podstatě se přidal do dobového trendu, po pádu Václava Klause se nejvýrazněji odrážela argumentace, že privatizace byla šitá na míru podvodníkům a mafiánům (Kaiser, 2014: s. 139).

Podobně Havlův postoj popsala také Mladá Fronta v únoru 2004 nebo Ladislav Špaček, který popisoval Havlovy možnosti vlivu na danou problematiku jako limitované.

Miloš Zeman proti kuponové privatizaci vystupoval již od začátku. Avšak jeho pozdější vláda si s převáděním majetku do soukromých rukou taky zavdala, např. privatizace bank se nesla na vlně podpory ČSSD (Kaiser, 2014: s. 138-139). Nynější prezident označil „kupónovku“ za podvod století. Jeho krátké vyjádření z dané doby je dostupné i na YouTube.

Vedení Sněmovny (tedy předseda a místopředsedové) bylo zvoleno 38 dnů po volbách, což není nejrychlejší zvolení vedení Sněmovny (to bylo v roce 1992, kdy bylo zvoleno za 23 dní), avšak můžeme ho považovat za vcelku rychlé. A to zejména z toho pohledu, že ustavující schůze byla svolána prezidentem Zemanem v nejzazším možném termínu, tedy měsíc po volbách.

Pro Návrh státního rozpočtu na rok 2018 hlasovalo 140 poslanců ze 199 přítomných. Ústavní většina je definována jako 3/5 všech poslanců – tedy 120.

Prezident Návrh rozpočtu na rok 2018 podepsal následující den.

Miloš Zeman o policejních provokacích skutečně mluvil, a to v souvislosti s kauzou Čapí hnízdo. Je také pravdou, že jako příklad prezident uváděl Kubiceho zprávu z roku 2006. Ovšem policie netvrdila, že by byl Paroubek pedofil. Ve zprávě se objevila tato informace tak, že při domovní prohlídce u Tomáše Pitra našli policisté informaci, která v jisté formulaci toto tvrzení vůči tehdejšímu premiérovi obsahovala.

Kubiceho zpráva byla materiálem Jana Kubiceho, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu. Ta se na veřejnost dostala krátce před volbami, popisovala některé tehdejší kauzy, u kterých měl mít Kubice obavy, že nebudou prošetřovány.

Zpráva (která byla určena poslancům bezpečnostního výboru) obsahovala různé části vyšetřovacích spisů. Celkově se zabývala prorůstáním podsvětí, byznysu a politiky. Vyšetřování se týkalo zejména zavražděného „kontroverzního podnikatele“ Františka Mrázka a kauzy Biolíh. V rámci šetření tedy tým Kubiceho nashromáždil různé informace a před volbami, v obavě, že bude jejich šetření zatrženo, přinesl Kubice svou zprávu členům zmíněného výboru.

Co se týče zmíněné pedofilie, je mezi dokumenty (.pdf, str. 30) zmínka o tom, že při domovní prohlídce u podnikatele Tomáše Pitra se našel dokument, který má toto popisovat.

Nicméně Zemanův popis je zavádějící, policejní zpráva neuvádí, že by snad měl být Jiří Paroubek pedofilem. Zmínka ve zprávě v tomto případě znamená, že měl jeden konkrétní člověk držet o tehdejším premiérovi dokument, který měl toto tvrdit. Nešlo tedy o žádné tvrzení policie nebo přímo Kubiceho.