Přehled ověřených výroků

Informace o podobných případech se za poslední dva roky objevily několikrát, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Světem minulý rok proběhla informace amerického listu The New York Times, jehož redaktor objevil tzv. továrnu trollů. Tato instituce by měla sídlit v Rusku, konkrétně v Petrohradu, a její oficiální název by měl být Centrum pro internetový výzkum. Dle zpráv, které v Česku přinesly Lidovky.cz nebo Česká televize, působí v této organizaci několik desítek lidí, jejichž pracovní náplní je zastávání ruských pozic ve fórech nebo šíření dezinformací.

Druhým typem lidí, kteří si jako obživu zvolili obor fake news, jsou zakladatelé vlastních webů, které by tento typ zpráv šířily na vlastní pěst. Jejich příjem pak tvoří prodej reklamních ploch na svých internetových stránkách, jak např. zaznělo v dokumentu ČT „Co dokáže lež“ (video, cca 21:00), nebo v článku na webu Aktuálně.cz o Nikolasu Pravdovi, jenž žije v Německu a založil si svůj dezinformační portál, který mu, dle jeho slov, pomohl vydělat si na koupi bytu.

Souhrn celé problematiky dezinformací přinesl před nedávnem web Aktuálně.cz, který také obsahuje část o hlavních tvůrcích dezinformací v České republice.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, jelikož dle jednacího řádu Sněmovny (paragraf 75) jsou hlasování o volbě předsedů parlamentních komisí tajná. Nelze tedy objektivně doložit, jak poslanci hlasovali.

Volba předsedy stálé komise Poslanecké sněmovny pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů vzbuzuje mezi poslanci silné emoce. Poslanec Ondráček (KSČM) byl zvolen 2. března až ve druhém kole tajné volby. Ondráček získal 79 hlasů, zatímco jeho soupeřka Zuzana Majerová Zahradníková (ODS) získala 57 hlasů z celkových 155 hlasů. Minimum nutné pro zvolení bylo přitom 78 hlasů.

Sám Ondráček připustil, že byl na předsedu komise nominován na základě politických dohod. Nicméně nic konkrétnějšího k samotné volbě neřekl. Veřejně nominaci Ondráčka kritizovali zástupci řady stran (ODS, Piráti, KDU-ČSL, TOP 09, STAN), nicméně kdo reálně hlasy pro tuto volbu odevzdal, není možné vzhledem k tajnosti volby určit.

Současná vláda skutečně vydala souhlasné stanovisko k návrhu zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi. Návrh zákona počítá se zdaněním finančních náhrad, které stát vyplácí církvím za majetek, jenž jim nemůže vrátit v rámci restitucí.

Oficiálně se k věci vyjádřil samostatně jen ředitel BIS Michal Koudelka dne 1. prosince 2017:

„Bezpečnostní informační služba se pochopitelně zabývá každým byť jen potenciálním ohrožením demokracie. V tuto chvíli nemáme k dispozici žádné relevantní informace o tom, že by došlo k nezákonnému ovlivňování parlamentních voleb ze strany cizích zpravodajských služeb. To samé platí pro volby prezidentské.

Pochopitelně vždy existují určitá rizika dezinformačních kampaní, která jsou daní za to, že žijeme v demokratické zemi se svobodou slova.

BIS ujišťuje občany České republiky, že intenzivně plníme úkoly, které ze zákona máme, neustále vyhodnocujeme veškeré informace a jsme připravení při jakémkoliv podezření na nelegální aktivity adekvátně reagovat.”

Vzhledem k neexistenci oficiálního vyjádření k dané věci - ovlivňování voleb ze strany zahraničních zpravodajských služeb - ze strany Hradu či zmíněných ředitelů, je výrok hodnocen jako neověřitelný. Dodejme, že prezident je podle zákona tajnými službami pravidelně informován a může rovněž tyto služby úkolovat. Zda a v jakém rozsahu se tak stalo v této věci, není ovšem zřejmé.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože odevzdaných hlasů v prvním kole prezidentských voleb na zastupitelských úřadech v Číně je sedmkrát více, než kolik lidí je zaměstnáno na všech těchto úřadech. Je tedy zjevné, že neplatí Zemanův argument, že jeho výsledek zde je dán počtem lidí, kteří působí na ambasádě v Pekingu a na dalších místech.

Oficiální stránky Velvyslanectví v Pekingu uvádí seznam dvanácti zaměstnanců, zbylé úřady dohromady uvádí dalších 22 zaměstnanců. Na toto číslo nás odkázalo rovněž ministerstvo zahraničních věcí.

V Číně jsou pro volby ustaveny čtyři volební místnosti (resp. pět, ČSÚ počítá k Číně i výsledky z volební místnosti v Ekonomické a kulturní kanceláři v Tchaj-peji). Velvyslanectví České republiky je pouze v Pekingu, v ostatních městech (Hongkong, Chengdu, Šanghaj) jde o generální konzuláty. Dohromady bylo v Číně odevzdáno 211 volebních lístků (resp. 244 i s Tchaj-pejem, voličů zapsaných v seznamu bylo 313).

Ve všech čínských volebních okrscích zvítězil Jiří Drahoš, kromě Chengdu, kde nastala remíza mezi čtyřmi kandidáty – Drahošem, Zemanem, Topolánkem a Horáčkem, každý z nich obdržel tři hlasy (všechna výše zmíněná čísla pochází z webu Volby.cz).

V současné době je českým velvyslancem v Pekingu Bedřich Kopecký, který byl navržen vládou Bohuslava Sobotky (tedy tehdejším ministrem zahraničních věcí Lubomírem Zaorálkem). Kolik zaměstnanců nastoupilo do úřadů během let 2010–2013, kdy byl ministrem zahraničí Karel Schwarzenberg, se nám nepodařilo dohledat.

Nicméně je naprosto zjevné, že i pokud by všichni zaměstnanci ambasády a zastupitelských úřadů hlasovali pro Drahoše (což vzhledem k tajnosti volby nejde doložit), šlo by pouze o sedminu odevzdaných hlasů. Není tedy pravdou, že by hlasovali pouze tito zaměstnanci a tím by byl dán výsledek v neprospěch Miloše Zemana.

Andrej Babiš se po konci prvního kola prezidentských voleb vyjádřil v pořadu Partie na TV Prima (cca 7. minuta), že by se Miloš Zeman měl distancovat od dvou svých současných spolupracovníků, a to poradce Martina Nejedlého a kancléře Vratislava Mynáře. Jiří Drahoš pak mezi prvním a druhým kolem v rozhovoru pro týdeník Respekt uvedl, že vzhledem k minulosti obou prezidentových spolupracovníků, jsou pro něj oba nedůvěryhodní a speciálně na post kancléře by v případě svého zvolení nechal udělat audit.

Je pravdou, že Jozef Banáš je veden jako agent StB a podnikal kroky, aby z této evidence vypadl. V rámci výroku hodnotíme pouze toto, nezabýváme se tím, zda jím skutečně byl, a ani tím, jestli je zde nějaká podobnost s případem Andreje Babiše.

Jozef Banáš je Ústavem paměti národa vedený jako kandidát tajné spolupráce a agent StB s krycím jménem LOTUS. Dodnes však odmítá svou účast na činnosti StB a tvrdí, že jeho podpis v spisech je zfalšován. Andrej Babiš je veden v spisech ÚPN nejdřív jako důvěrník StB a posléze také jako agent s krycím jménem Bureš. Rovněž svou účast na aktivitách StB odmítá. Jozef Banáš však ÚPN přímo nikdy nežaloval ani se s ním nesoudil.

Po zveřejnění spisu začal od roku 2005 vleklý spor mezi Banášem a tehdejším ředitelem ÚPN Ivanem Langošem o pravosti Banášova podpisu. Banáš jako tehdejší poslanec NR SR reagoval protlačením zákona, podle kterého ÚPN v případě sporu o pravdivost dokumentu musí vydat originál spisu právnické osobě na grafologické zkoušky.

Následně na Banášův podnět měl Ústav soudního inženýrství prozkoumat pravost podpisu. ÚPN však odmítl vydat spis k prozkoumání s odůvodněním, že ÚPN může vydávat spisy k ověření jenom tehdy, když je v soudním sporu v souvislosti s pravdivostí konkrétních dokumentů.

Jozef Banáš proto v listopadu 2005 podal na Generální prokuraturu SR trestné oznámení na neznámého pachatele pro falšování podpisu. Věc byla postoupena Policii SR, která také požádala o vydání spisu na prozkoumání, avšak s rovněž zamítavým postojem ÚPN. Výsledek tohoto vyšetřování však k dnešními datu nebylo možné dohledat.

Andrej Babiš vedl soudní spor přímo s ÚPN o neoprávněném vedení jeho jména na spisech StB. Po šesti letech 13. února 2018 však Krajský soud v Bratislavě rozhodl, že jméno Andreje Babiše je na spisech vedeno oprávněně a Andrej Babiš svůj spor prohrál.

Oprava: Výrok jsme původně hodnotili jako nepravdivý, nesprávně jsme vyhodnotili nepeněžní plnění a zaměnili jsme je za odměny pro uvedené členy týmu Petra Hanniga. Za chybu se omlouváme. Původní znení ponecháváme v nezkrácené podobě.

Na transparentním účtu Petra Hanniga se suma příjmů k 10. lednu 2017 zastavila na částce 50 896,41 Kč.

Na Hannigově volebním webu existuje odkaz na přehled financování volební kampaně, který obsahuje i výdaje pro spolupracovníky prezidentského kandidáta: Adama B. Bartoše, Josefa Votrubu a Jana Sedláčka.

K 10. lednu obdržel Votruba za práci během kampaně (například za „shánění podpisů a doprovod na akce“) 32 400 Kč, Bartoš za činnosti od příprav tiskových konferencí po vytváření webových stránek 19 350 Kč a Sedláček pak za práci na Facebooku a pomoc s grafikou 11 250 Kč. O bezplatné dobrovolnictví tedy nejde.

Evropská komise opravdu zažalovala Českou republiku za nedodržování jednorázového programu přerozdělování žadatelů o azyl v EU.

Evropská komise na začátku ledna 2018 zažalovala Českou republiku, Polsko a Maďarsko u Soudního dvora Evropské unie z důvodu odmítnutí programu přerozdělování žadatelů o azyl z přetížených států v rámci EU. Konkrétně za nerespektování dohody, která byla na úrovni Rady přijata. Na každý stát je podána samostatná žaloba a budou řešeny ve zvláštním řízení.

První slyšení však neproběhne dříve než v září 2018 a žaloba do té doby může být stažena, pokud se záležitost mezi státy a Evropskou komisí vyřeší jiným způsobem.

Tato žaloba následuje prosincové vyjádření Evropské komise, kdy zhodnotila plnění programu tří států jako nedostatečný. Česká republika například nepřijala žádného žadatele o azyl od srpna 2016, a to i přes rozhodnutí Soudního dvora EU ze září 2017, kdy Soud potvrdil platnost programu přerozdělování a zamítl tak žalobu Maďarska a Slovenska, jež se ho snažili zvrátit.

Michal Horáček tento spis na svých webových stránkách skutečně zveřejnil.

Podle spisu chtěla Státní bezpečnost na počátku 80. let získat Horáčka pro spolupráci, aby jim donášel na disidenta Františka Cigánka, který s ním pracoval v družstvu invalidů META. Důstojníci StB považovali Horáčka za perspektivního a zapsali si, že vyslovil souhlas s operativním využitím a rozpracováním Cigánka. Horáček však nakonec spolupráci nepřijal. Do jeho spisu důstojníci StB v roce 1983 zapsali:

„Horáček vyslovil souhlas s operativním využitím k rozpracování Cigánka. Prověrkou paralelní agenturou však bylo zjištěno, že Horáčkův přístup není seriózní.Po provedeném pohovoru dostal strach, přestal se s Cigánkem i ostatními soukromě stýkat a požádal vedení provozovny METY o převedení na jinou práci, případně rozvázání pracovního poměru. "

I z tohoto důvodu je na konci této zprávy napsáno: „Vzhledem k tomu, že Horáček svým jednáním ztratil možnost k rozpracovávaným osobám a v jednání se projevil jako neseriózní, není v současné době perspektiva jeho operativního využití. Z těchto důvodů navrhuji uložit spis KRS do archivu MV na dobu 5. let.“

Ministerstvo vnitra také v roce 2014 vydalo lustrační osvědčení Michala Horáčka, ve kterém uvádí, že nebyl příslušníkem Sboru národní bezpečnosti zařazeným ve složce Státní bezpečnosti ani nebyl evidován v materiálech Státní bezpečnosti jako rezident, agent, držitel propůjčeného bytu, držitel konspiračního bytu, informátor nebo ideový spolupracovník Státní bezpečnosti. Toto lustrační osvědčení zveřejnil Horáček také na svém webu.