Přehled ověřených výroků

Tomáš Zdechovský zde zjevně staví do protikladu své aktivity v čase pandemie covidu-19 s aktivitami předsedy SPD Tomia Okamury. Na začátek proto uveďme, že se Tomáš Zdechovský v roce 2020 skutečně aktivně zapojil do boje s nemocí jako sanitář v berounské nemocnici, kde vypomáhal na covidové jednotce. Lze tedy říci, že skutečně „v první linii“ v nemocnici nějakou dobu působil. V případě Tomia Okamury žádné podobné skutečnosti známy nejsou.

Ve spojitosti se zmiňovaným „porušováním zákazů“ je vhodné připomenout, že v průběhu covidové pandemie platila řada protiepidemických opatření. Česká republika se tak potýkala s řadou omezení – od povinného nošení ochrany dýchacích cest na veřejnosti a dodržování minimálních rozestupů (.pdf), přes omezení shromažďování osob, až například po částečný zákaz vycházení. Přísnost těchto opatření se přitom v různých fázích pandemie měnila v závislosti na aktuálním vývoji epidemické situace.

Od 10. září 2020 bylo například v platnosti opatření, podle kterého měli lidé povinnost nosit roušku či respirátor ve vnitřních prostorách (.pdf). 12. září 2020 se však předseda SPD Tomio Okamura účastnil akce, během níž roušku neměl, přestože se dané setkání zhruba stovky lidí konalo v uzavřeném sále. Fotografie z této akce, kterou tehdy uspořádalo internetové Svobodné rádio (video), zveřejnil i sám Tomio Okamura na svém facebooku.

Roušku pak Tomio Okamura a další poslanci hnutí SPD neměli například ani 1. února 2022 (video, čas 44:00) na jednom z tiskových brífinků v Poslanecké sněmovně. I v té době přitom platilo mimořádné opatření (.pdf), které nařizovalo, že ochranu dýchacích cest musí mít lidé ve všech vnitřních prostorách, pokud jsou od sebe vzdáleni méně než 1,5 metru.

Na závěr tedy shrňme, že Tomio Okamura dle dostupných informací v době koronavirové krize nepůsobil jako dobrovolník v nemocnici, jak poukazuje Tomáš Zdechovský. Předseda hnutí SPD také během pandemie covidu-19 skutečně porušoval některá tehdy platná mimořádná opatření. Fotografie z akce ze září 2020, během níž neměl roušku, například publikoval i na svém profilu na facebooku. Výrok proto z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) dává do souvislosti ruský motorkářský klub Noční vlci s poslancem Jaroslavem Foldynou, který se opakovaně účastnil pietních akcí k uctění památky sovětských a československých vojáků padlých za druhé světové války ve společnosti členů tohoto ruského nacionalistického motorkářského klubu. Například v roce 2018 se na jejich akci objevil i se svatojiřskou stuhou, symbolem vítězství Sovětského svazu nad nacistickým Německem, kterou však v posledních letech začali používat proruští separatisté.

Motorkářský klub Noční vlci byl založen Alexanderem Zaldostanovem v roce 1989 v tehdejším Sovětském svazu po vzoru západního motorkářského klubu Hell's Angles. V posledních letech se skupina vyznačuje především propagací panslavismu, současného ruského režimu a vazbami na ruského prezidenta Vladimira Putina či ruskou pravoslavnou církev, jejíž představitel patriarcha Kirill je mj. první osobou zapsanou na letos vzniklý český sankční seznam. Sám Putin se v minulosti objevil na několika akcích Nočních vlků. 

Noční vlci byli v červenci 2022 kvůli otevřené podpoře ruské vlády zařazeni na sankční seznam EU (.pdf, str. 129). Tento krok měl sloužit jako odpověď na ruskou agresi na Ukrajině. Na unijním sankčním seznamu jsou také někteří představitelé klubu včetně zakladatele Alexandera Zaldostanova (.pdf, str. 158 z 289) či šéfa slovenské pobočky Jozefa Hambálka (.pdf, str. 160 z 289). Dodejme, že na skupinu se již po ruské anexi Krymu v roce 2014 vztahovaly sankce ze strany Spojených států amerických.

V roce 2014 Noční vlci sehráli roli při anexi Krymu, kde v průběhu vojenských operací poskytli asistenci ruské armádě a pomáhali např. s potlačováním proukrajinských demonstrací nebo šířením ruské propagandy, na což obdrželi finanční prostředky přímo od ruské vlády. Skupina také cílila na mladistvé, kdy krymské město Bachčisaraj Nočním vlkům umožnilo poskytovat vlasteneckou výchovu místní mládeži. Vladimir Putin vůdci Nočních vlků Alexanderu Zaldostanovovi dokonce za tyto „výchovné“ aktivity udělil Řád cti.

Dodejme, že Noční vlci při příležitosti výročí konce druhé světové války každoročně jezdí z Moskvy do Berlína a po cestě navštěvují místa bitev Rudé armády a hroby padlých sovětských vojáků. Některé státy, jako například Polsko, Bosna nebo Gruzie jim v minulosti vstup na své území zakázaly. Pietní akce Nočních vlků již dříve z pozice předsedy Vojenského výboru NATO kritizoval i současný prezident Petr Pavel a ruské motorkáře označil za součást ruské hybridní strategie. Letos někteří účastníci vyrazili z Moskvy na východ Ukrajiny s motorkami ozdobenými písmenem Z, symbolem ruské invaze.

Závěr

Noční vlci dlouhodobě spolupracují s ruským režimem, za což byli zařazeni na sankční seznam Evropské unie. S Jaroslavem Foldynou jsou spojováni kvůli jeho opakované účasti na jejich pietních akcích k uctění památky sovětských a československých vojáků padlých za druhé světové války. Zároveň mají vazby na ruského prezidenta Vladimira Putina. Výrok Tomáše Zdechovského tedy hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) reaguje na dotaz moderátora, který se ptá, zda je správné zveřejňovat národnost podezřelých ze spáchání trestného činu. Tato otázka vyvstala v souvislosti s nedávným případem znásilnění a pokusu o vraždu v Plzni, ze kterého policie obvinila 18letého muže. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti, což řekl i primátor Plzně Roman Zarzycký (ANO). Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince. 

Europoslanec Zdechovský v odpovědi na moderátorův dotaz vysvětluje, že se zveřejňováním národnosti pachatelů souhlasí a poukazuje na to, že dle něj takto policie přibližně před deseti lety postupovala v souvislosti s kosovskými či albánskými „gangy“.

Policie v minulosti řešila několik případů, ve kterých došlo k zatčení kosovských Albánců. V roce 2010 například zadržela šestici pachatelů kvůli podezření z výroby a distribuce drog. V tiskové zprávě tehdy zveřejnila, že hlavním organizátorem skupiny byl kosovský Albánec. V roce 2012 zase policisté zadrželi skupinu podezřelou z okrádání řidičů aut po předchozím propíchnutí pneumatik. I v tomto případě policie v tiskové zprávě uvedla, že se jedná o kosovské Albánce. V obou případech pak byla národnost podezřelých zmíněna i v médiích (Právo, 30. listopadu 2010, str. 10).

V roce 2011 pak ve Varnsdorfu skupina cizinců napadla policisty v civilu, přičemž v médiích se objevily informace, že šlo o kosovské Albánce. Policie v tomto případě nicméně národnost mužů nepotvrdila.

Policie tedy v minulosti u některých případů uváděla národnost pachatelů trestných činů. Europoslanec Zdechovský má pravdu, že tak činila v souvislosti s trestnými činy, ve kterých jako podezřelí figurovali kosovští Albánci. K těmto událostem navíc skutečně došlo přibližně před 10 až 12 lety a informaci o národnosti podezřelých publikovala i některá média. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Europoslanec Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o počtu Ukrajinců v kontextu nedávných událostí, kdy policie v Plzni obvinila 18letého muže ze znásilnění a pokusu o vraždu. Následně se vyskytly neoficiální informace, že se jednalo o mladíka ukrajinské národnosti. Samotná policie ovšem národnost podezřelého nezveřejnila a později pouze potvrdila, že se jedná o cizince. 

Podobným případem pak byla událost z Prahy, kde policie obvinila šestnáctiletého mladíka ze znásilnění. Ačkoliv opět nezmínila, z jaké země pochází, na sociálních sítích se vyskytly neoficiální informace o tom, že se mělo jednat o dalšího Ukrajince. Zdechovský svým výrokem poukazuje na to, že podezřelí z těchto trestných činů představují jen malý zlomek ukrajinské menšiny v Česku.

Co se týče samotného čísla, zde je nutné zmínit, že Tomáš Zdechovský mluví o počtu všech Ukrajinců, nikoliv jen o ukrajinských uprchlících. Ministerstvo vnitra v prvním čtvrtletí letošního roku evidovalo 527 268 Ukrajinců žijících v České republice (.pdf, str. 1). Novější data týkající se druhého čtvrtletí pak resort zveřejnil až po námi ověřované debatě. Podle těchto údajů na českém území žilo 551 113 ukrajinských státních příslušníků (.pdf, str. 1). Europoslanec Zdechovský se tedy uváděným číslem vejde do naší 10 % odchylky, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Tomáš Zdechovský (KDU-ČSL) mluví o kauze táhnoucí se od září 2017 až do loňského srpna. Kromě předsedy SPD Tomia Okamury a europoslance Zdechovského byl jejím hlavním aktérem také bývalý europoslanec Pavel Svoboda (KDU-ČSL) a nynější poslankyně Evropského parlamentu Michaela Šojdrová (KDU-ČSL). Právě zmínění tři lidovci na Okamuru podali žalobu za šíření lží a pomluvy.

Důvodem bylo Okamurovo vyjádření o hlasování českých zástupců v Europarlamentu. Předseda SPD na konci srpna 2017 na svém facebooku uvedl, že „pro uvalení sankcí na Českou republiku za nepřijímání migrantů a pro povinné kvóty“ hlasovalo 18. května 2017 dvanáct českých europoslanců (.pdf, str. 3). V příspěvku tyto europoslance následně jmenoval – mezi nimi právě Tomáše Zdechovského, Pavla Svobodu či Michaelu Šojdrovou – a v této souvislosti napsal, že zvedli ruku pro další přijímání uprchlíků ze Sýrie.

Rezoluce Europarlamentu

O záležitostech, které Tomio Okamura zmínil, však ve skutečnosti europoslanci v hlasování nerozhodovali. Evropský parlament tehdy ve dvou hlasováních schválil rezoluce (.pdf, str. 3–4), které se sankcí pro Česko nikterak netýkaly. Okamura tato dvě hlasování ve svém příspěvku navíc spojil do jednoho a interpretoval je tak, že někteří čeští europoslanci hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přemisťování uprchlíků (.pdf, str. 3).

Upřesněme, že zmíněné rezoluce se týkaly „zajištění funkčnosti postupu přerozdělování“ a „strategie EU pro Sýrii“. Jak vysvětluje server iRozhlas.cz, první z rezolucí řešila případné zahájení řízení ze strany Evropské komise o nesplnění povinnosti proti Česku – jednalo se o otázku, zda Česká republika neporušuje předpisy EU v oblasti přerozdělování uprchlíků podle kvót. Pro tuto rezoluci však většina z tehdejších českých europoslanců (.pdf, str. 4–5) nehlasovala. Přesněji ji podpořili jen Luděk Niedermayer za TOP 09 a Stanislav Polčák za hnutí STAN (.pdf, str. 62–63). 

Druhá z rezolucí, tedy Strategie EU pro Sýrii, je shrnuta v pozdějším rozsudku městského soudu v Praze, který ji interpretoval jako „poziční dokument“ vyjadřující se k otázkám války v Sýrii. Rozsudek (.pdf, str. 4) popisuje, že dle rezoluce „tuto zemi (Sýrii, pozn. Demagog.cz) ničí konflikt a EP vyzývá členské státy, aby projevily větší odhodlání při sdílení odpovědnosti umožnit uprchlíkům ochranu bezprostředně sousedícího regionu“. Dále mj. dokument Europarlamentu uváděl, že jakmile konflikt skončí, měly by být vytvořeny pobídky pro kvalifikované syrské občany, aby se do své země vrátili a přispěli k její obnově. 

V případě této rezoluce již většina českých europoslanců hlasovala pro její přijetí (.pdf, str. 38–39), včetně těch, které vyjmenovával Tomio Okamura ve svém příspěvku.

Rozhodnutí soudu

Zdechovský, Svoboda a Šojdrová podali na Okamuru žalobu v září 2017. V prosinci 2018 pak první dva jmenování na předsedu SPD podali žalobu na ochranu osobnosti. O tom, že se Tomio Okamura musí europoslancům omluvit, rozhodl už Obvodní soud pro Prahu 1 v únoru 2021. Předseda SPD se však proti rozsudku odvolal. Městský soud v Praze nicméně rozhodnutí obvodního soudu v dubnu 2022 potvrdil a Okamura se tak musel europoslancům nakonec omluvit. 

Rozsudek městského soudu označil Okamurova tvrzení za jednoznačně nepravdivá a stojí v něm také to, že „je zcela zřejmé, že žalovaný ať již účelově či nevědomě spojil obě hlasování dohromady“ (.pdf, str. 7).

Omluvu v předem daném znění (.pdf, str. 2) následně předseda hnutí SPD Okamura zveřejnil na svém facebooku v srpnu 2022.

Role Petra Macha

Nejprve zmiňme, že neověřujeme to, zda je Petr Mach dezinformátor, jak uvádí Tomáš Zdechovský, ale pouze jeho roli v celé kauze. Petr Mach je bývalý europoslanec a bývalý předseda i zakladatel Strany svobodných občanů (Svobodní). Zmiňme, že tato strana již od svého vzniku v roce 2009 prosazovala vystoupení Česka z Evropské unie, což se později stalo i jedním z ústředních bodů politického programu Tomia Okamury.

Petr Mach na svých webových stránkách v květnu 2017 zveřejnil článek, který sdílel také na blogovou sekci portálu iDnes.cz. V tomto článku pojednával o tom, že někteří čeští europoslanci, jmenovitě Luděk Niedermayer (TOP 09) a Stanislav Polčák (STAN) hlasovali pro první z rezolucí, tedy tu, která řeší mj. české nesplnění povinností. Zmiňuje i druhou z rezolucí, tedy Strategii EU pro Sýrii, o které píše: „Jinými slovy, poslanci, kteří hlasovali pro, chtějí, aby si Česká republika převzala více uprchlíků ze Sýrie.“ Následně také jmenuje europoslance, kteří pro tuto rezoluci hlasovali.

Z výše zmíněného rozsudku vyplývá, že Tomio Okamura zkoušel v průběhu soudního procesu namítat, že vycházel právě z informací na blogu Petra Macha (.pdf, str. 2–3). Tuto obranu však soud označil za irelevantní, jelikož „žalovanému nic nebránilo v tom, aby si hodnověrnost těchto informací ověřil před tím, než je začne sám šířit“ (.pdf, str. 7).

Závěr

Předseda hnutí SPD tedy v minulosti tvrdil, že někteří čeští europoslanci – mezi nimi např. Tomáš Zdechovský – hlasovali pro uvalení sankcí na Českou republiku a zavedení povinných kvót na přerozdělování uprchlíků, ačkoliv to nebyla pravda. Soudy jeho slova označily za nepravdivá a následně rozhodly, že se zmíněným europoslancům musí omluvit. Tomio Okamura se ve svém tvrzení skutečně opíral o vyjádření tehdejšího europoslance Petra Macha. Výrok Tomáše Zdechovského tak hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext nejdříve uveďme, že se členské státy EU 8. června 2023 dohodly na zásadních bodech připravované migrační reformy. Původní návrh tohoto nového paktu o migraci a azylu, jak se reforma oficiálně nazývá, předložila Evropská komise v roce 2020. Unijní země se ale na její podobě shodly právě až letos v červnu, tedy po několika letech vyjednávání.

Současná dohoda počítá se zavedením systému solidarity se zeměmi nejvíce postiženými migrační krizí. Státy EU v jeho rámci budou mít možnost volby, jakou formu pomoci zvolí. Budou si moci vybrat relokaci, tj. přijetí běženců, nebo roční finanční příspěvek v hodnotě min. 20 000 eur za relokaci (za jednoho odmítnutého migranta), případně také poskytnutí alternativní pomoci, jako je materiální podpora či vyslání odborníků do zemí postižených migrační krizí. 

To, že si státy mohou samy zvolit, jakým ze zmíněných způsobů projeví solidaritu, v červnu zdůrazňoval ministr vnitra Vít Rakušan. Zároveň uvedl, že České republice prozatím domluvil výjimku z tohoto systému „povinné solidarity“, a to kvůli velkému počtu ukrajinských uprchlíků, které Česko v poslední době přijalo. Andrej Babiš, kterého Zdechovský ve výroku zmiňuje, nicméně dohodu ostře zkritizoval a nazval ji „Fialovou migrační zradou“.

Návrh migračního plánu v roce 2020

Snahy o reformu se objevily např. už v roce 2016, v reakci na tehdejší migrační krizi, během níž do EU přicházel rekordní počet migrantů. Jednání pokračovala i v následujících letech, ovšem bez velkého výsledku. Oživit tuto reformu se později pokusila Evropská komise, která 23. září 2020 představila návrh nového migračního paktu (.pdf), který by platil pro všechny země Evropské unie. 

Cílem plánu bylo zefektivnit a urychlit postupy v celém azylovém a migračním systému, například návrat neúspěšných žadatelů o azyl zpět do země původu (.pdf, str. 4). Již tehdy Evropská komise navrhovala (.pdf, str. 5), aby byl zaveden „nový mechanismus solidarity, který bude odrážet různé výzvy vyplývající z rozdílné zeměpisné polohy a který zajistí, že svým dílem budou solidárně přispívat všichni“. Evropská komise zároveň zdůraznila, že podle Evropského soudního dvora „solidarita znamená, že svým dílem by měly přispívat všechny členské státy“ (.pdf, str. 5). Už v září 2020 tak plán počítal s „povinnou solidaritou“. 

Už dle tehdejšího návrhu měl mechanismus solidarity fungovat tak, že země Unie budou buďto migranty přijímat, nebo se budou finančně podílet na jejich navracení do zemí mimo EU (.pdf, str. 5–6). Celkový počet migrantů, které by daný stát měl přijmout či pomoci s jejich návratem, se měl určovat podle distribučního klíče vycházejícího z počtu obyvatel a celkového HDP jednotlivých zemí (.pdf, str. 80). Na podobném principu je založená i nynější dohodnutá verze z června 2023 (.pdf).

Postoj Andreje Babiše a Viktora Orbána

Česká republika, Maďarsko, Polsko a Slovensko, tedy státy tvořící Visegrádskou skupinu, se v minulosti stavěly velmi kriticky k systému povinného přerozdělování migrantů, který v EU platil mezi lety 2015 a 2017. Místo těchto povinných kvót už v roce 2016 prosazovaly „flexibilní solidaritu“, tedy princip, podle něhož by státům nejvíce zasaženým migrační vlnou pomáhaly, ale samy by si určily, zda a jak chtějí pomoci. 

V roce 2018 Andrej Babiš, ještě jako premiér ČR, na jednání s tehdejší německou kancléřkou Angelou Merkel uvedl, že Česko odmítá povinné kvóty. Zároveň místo toho nabídl řešení „v podobě finanční pomoci hraničním státům v jižní Evropě a zastavení migrace v zemích, odkud lidé odcházejí“. Princip, aby státy výměnou za svou neochotu přijímat uprchlíky musely platit finanční kompenzace, ale odmítal.

V září 2020 se pak kriticky stavěl i k tehdy představenému mechanismu „povinné solidarity“ a celému návrhu nového migračního paktu (video, čas 2:04:29–2:07:29). Ten následně patřil i mezi témata schůzky, na které 24. září 2020 Andrej Babiš spolu s maďarským premiérem Viktorem Orbánem a polským premiérem Mateuszem Morawieckým jednali s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen. 

Po tomto setkání Babiš návrh hodnotil o něco smířlivěji (video, čas 1:26). „Co je pozitivní, je, že tam nejsou ty kvóty. (…) A potom je důležitá i možnost jednotlivých členských států, aby vlastně podpořily solidárně (země v nouzi, pozn. Demagog.cz), ale aby si vybraly. To znamená – z naší strany se tam nic nemění, my budeme určitě připravení finančně podpořit tyhle aktivity,“ řekl tehdy. Zároveň však také zopakoval, že povinnou solidaritu považuje za nesmysl (video, čas 5:12). 

Dále Babiš v rozhovoru zdůraznil, že usiluje především o efektivní boj proti pašerákům a podporu tzv. hotspotů, tedy míst na vnějších hranicích EU, které jsou pod náporem přílivů migrantů. Na otázku moderátora, zda souhlasí s tím, aby se Česká republika podílela na návratu migrantů, dále řekl: „My jsme se vždycky stavěli k tomu kriticky, k těm návrhům, a my jsme se vždycky podíleli finančně (…) a v tomto směru se budeme podílet.“ (video, čas 6:54) 

Česká republika, Maďarsko a Polsko tehdy návrh migrační reformy také celkově odmítly. Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo najít zmínky ani o tom, že by alternativu financování návratu migrantů či jiné „vykoupení“ za nepřijímání migrantů podporoval sám Orbán. Jednání o novém migračním plánu v roce 2020 např. hodnotil slovy, že „tón návrhu je lepší“, ovšem dodal, že návrh stále obsahuje řadu problematických bodů.

Shrnutí

Andrej Babiš v roce 2020 uvedl, že na tehdejším návrhu migračního paktu vidí i pozitiva, především v tom, že neobsahuje kvóty a zavedl by možnost vybrat si mezi přijímáním migrantů a finančním příspěvkem. Povinnou solidaritu nicméně kritizoval se slovy, že jde podle něj o nesmysl. Doslovně také nezmínil, že by podpořil finanční kompenzace za nepřijímání migrantů, spíše mluvil o finanční pomoci státům, ze kterých migranti přicházejí. Viktor Orbán myšlenku o finančních náhradách za nepřijímání uprchlíků nepodpořil, stejně jako Visegrádská skupina jako celek. Z těchto důvodů proto výrok hodnotíme jako nepravdivý.

Tomio Okamura ve svém facebookovém příspěvku 13. srpna napsal, že „Ukrajina začala veřejně vyhrožovat Evropě. Poradce ukrajinského prezidenta Zelenského Mychajl Podoljak řekl: ‚Pokud EU nebude dále podporovat Ukrajinu, můžeme přenést konflikt na území Evropy‘.“ Okamura také doplnil, že „Fialově vládě tato vyjádření nevadí, jelikož se nás snaží dlouhodobě přímo zatáhnout do války s Ruskem.“ a „My v SPD chceme mír, nechceme válku a bídu!“

Mychajlo Podoljak je v současnosti poradcem vedoucího kanceláře prezidenta Ukrajiny. Jako takový se v současnosti do určité míry podílí na komunikaci s médii za prezidentskou kancelář a také funguje jako poradce prezidenta Zelenského. Přestože Podoljak v poslední době poskytnul celou řadu rozhovorů a vyjádření (1, 2, 3, 4, 5, 6, 7, 8), v žádném z nich jsme ale ani s pomocí mediální databáze Newton nenarazili na vyjádření v tom smyslu, že by v případě nedostatečné unijní podpory měla Ukrajina „přenést konflikt na území Evropy.“

Tomio Okamura nicméně může vycházet z rozhovoru, který Podoljak 11. května 2023 poskytl oficiálnímu televiznímu kanálu ukrajinského parlamentu. V tomto rozhovoru mimo jiné Podoljak mluvil (video, čas 26:20–26:54) o možnosti, že v případě zastavení dodávek zbraní na Ukrajinu, bude Ukrajina zničena genocidou a válka se přesune i do dalších zemí v Evropě, kde také bude docházet k teroristickým útokům. Ve svém prohlášení sice mluvil o přesunu konfliktu dále do Evropy, zřejmě ale poukazoval na ruskou agresi, která by podle něj v případě porážky Ukrajiny mohla pokračovat dále na západ. Obdobně eventualitu formuloval už 10. května i na svém twitterovém účtu (nyní aplikace s názvem ‚X‘).

Tomio Okamura není první, kdo Mychajla Podoljaka nařkl z vyhrožování Evropě. Pouhý den před tím, než Tomio Okamura zveřejnil svůj facebookový příspěvek, zveřejnil web Extra.cz rozhovor s Andorem Šándorem, který mluvil o tom, že „Podoljak řekl, že pokud EU nebude dále podporovat Ukrajinu, že mohou přenést konflikt na území Evropy.“ Okamura tedy na facebooku použil téměř identická slova jako o den dříve Šándor.

Andor Šándor je bývalýmšéfem vojenského zpravodajství, generálem v záloze a v současnosti bezpečnostním poradcem. V některých médiích býváoznačován za bezpečnostního experta. V současnosti jsou jeho názory často publikovány bulvárními médii Extra.cz a ŽivotvČesku.cz nebo serverem parlamentnilisty.cz. Šándor v minulosti například zpochybnil ruský motiv při otravě Sergeje a Julie Skripalových nebo označil výbuch ve Vrběticích jako „politickou akci“ s chybějícími důkazy o ruské vině.

Závěrečné hodnocení

Tomio Okamura ve svém facebookovém příspěvku argumentuje – stejně jako o den dříve Andor Šándor – neexistujícím tvrzením poradce ukrajinského prezidenta. Mychajlo Podoljak v žádném z jeho veřejných vyjádření nezmínil, že by v případě zastavení evropské pomoci mohla Ukrajina „přenést konflikt na území Evropy.“ V květnovém rozhovoru Podoljak mluvil o tom, že v případě vojenské porážky Ukrajiny by mohlo dojít k přesunutí války do Evropy, resp. EU, zjevně však poukazoval na ruskou agresi, která by podle něj v případě porážky Ukrajiny mohla pokračovat dále na západ, nikoli ukrajinský úmysl.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) odpovídá na otázku redaktora, zda vládou navržené změny ve valorizacích důchodů a přísnější podmínky pro předčasné penze, které Poslanecká sněmovna schválila 26. července (.pdf), nejsou ožebračením důchodců, jak tvrdí zástupci opozice. Jurečka toto tvrzení odmítá a argumentuje tím, že důchody jsou nyní nejvyšší v historii, a že náhradový poměr důchodů k průměrné mzdě dosahuje necelých 50 %.

V níže přiloženém grafu lze vidět vývoj náhradového poměru, tedy podílu průměrného důchodu k průměrné hrubé mzdě (.pdf, str. 3). V červnu tohoto roku dosahoval průměrný důchod dle dat České správy sociálního zabezpečení (ČSSZ) 20 233 Kč (.pdf, str. 1) a byl tak nejvyšší v historii ČR (.pdf, str. 74; .pdf, str. 91). Údaje o průměrné hrubé mzdě pak čtvrtletně zveřejňuje Český statistický úřad (ČSÚ), podle kterého byla v prvním čtvrtletí 2023 průměrná mzda 41 265 korun. Náhradový poměr tedy činí 49,03 %.

Zdroj dat: ČSSZ (.pdf), ČSÚ (průměrné mzdy za léta 1993–1999 (.pdf) a 2000–2023)

K celé problematice je nutné dodat, že výše zmíněná čísla o nominální výši průměrných důchodů nezohledňují např. index spotřebitelských cen, tedy růst inflace. Ta způsobuje, že i když má člověk v kapse stejnou částku jako v dřívějším roce, postupem času se snižuje množství statků a služeb, které je možné za ni koupit, protože se zvedá cenová hladina. Je tak potřeba se podívat také na reálnou výši penzí, která bere v úvahu právě míru inflace.

Reálnou výši důchodů pak lze posuzovat z několika hledisek. ČSÚ totiž kromě indexu spotřebitelských cen (životních nákladů) pro domácnosti také zveřejňuje přímo index spotřebitelských cen domácností důchodců, v jejichž případě se mírně liší tzv. spotřební koš zboží a služeb. Doplňme, že ČSÚ domácnosti důchodců definuje jako domácnosti bez ekonomicky aktivních členů a v čele s osobou, „která pobírá jakýkoliv druh důchodu kromě sirotčího, a nepracuje buď vůbec, nebo má její pracovní činnost pouze omezený rozsah“ (.pdf, str. 4). Graf níže tak zobrazuje i hodnoty zohledňující výši inflace u domácností důchodců. Daná data konkrétně zveřejnilo Ministerstvo práce a sociálních věcí v roce 2022 (.pdf, str. 39–41), u roku 2023 vycházíme z dat ČSÚ za červen 2023.

Z přehledu níže tak vyplývá, že kromě nominální hodnoty penzí je v letošním roce nejvyšší v historii samostatné ČR i reálný důchod, pokud bychom zohlednili obecnou míru inflace. Jestliže bychom vzali v úvahu přímo růst spotřebitelských cen u domácností důchodců, nejvyšší hodnota pochází z konce roku 2022, druhá nejvyšší pak právě z června 2023.

Zdroj dat: ČSSZ (.pdf), ČSÚ (index spotřebitelských cen (.pdf) domácností celkem a domácností důchodců), MPSV (.pdf)

Na závěr shrňme, že náhradový poměr penzí k průměrné hrubé mzdě činí 49,03 %, tedy „skoro padesát procent“, jak tvrdí ministr Jurečka. Nominální výše průměrného důchodu byla v červnu 2023 skutečně nejvyšší v historii samostatné ČR a dosáhla 20 233 korun.

Co se týče reálné výše průměrné penze, při zohlednění celkové inflace je hodnota z června 2023 také nejvyšší od vzniku ČR. Pokud nicméně vezmeme v úvahu index spotřebitelských cen domácností důchodců, který dle ČSÚ v červnu 2023 odpovídal 13 %, nejvyšší hodnota připadá na konec roku 2022. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý s malou výhradou.

Nejprve uveďme, že tzv. výchovné představuje příplatek k důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za vychované dítě, které důchodci dostávají od ledna 2023. Jeho zavedení v srpnu 2020 navrhovala skupina poslanců KDU-ČSL (.pdf, str. 2 z 8), tehdejší Babišova vláda k tomuto záměru nicméně zaujala nesouhlasné stanovisko (.pdf).

Zavedení výchovného ve výši 500 korun pak ve Sněmovně v roce 2021 (tedy ještě před nástupem Fialovy vlády) prosadila vládní ČSSD (.pdf, str. 27–28) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění. Nynější ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) se v minulosti vícekrát deklaroval, že toto výchovné Fialův kabinet hodlá zachovat. Pro úplnost dodejme, že tzv. výchovné k důchodům nepřipadá pouze ženám, ale vždy rodiči, který o dítě pečoval více.

Vláda následně v květnu 2023 Poslanecké sněmovně předložila návrh novely (.pdf) zákona o důchodovém pojištění, kterou dolní komora Parlamentu schválila 26. července 2023. Novela výchovné plánuje zachovat, návrh však mění způsob výpočtu zvýšení tohoto příspěvku (.pdf, str. 39 ze 48), stejně tak vláda plánuje změnit pravidla pro obecnou valorizaci penzí (.pdf, str. 42 ze 48).

Podle současného znění zákona se částka 500 Kč za jedno vychované dítě valorizuje vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšuje o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýší zásluhová část (neboli procentní výměra) důchodů. Ta se během pravidelné valorizace zvýší tak, aby nárůst důchodů spolu se zvýšením základní výměry dohromady odpovídal součtu růstu cen a polovině růstu reálné mzdy. I podle návrhu Fialovy vlády se zvyšování výchovného odvíjí od zvýšení této procentní výměry (.pdf, str. 39 ze 48), novela ovšem plánuje růst důchodů snížit na třetinu reálné mzdy (.pdf, str. 42 ze 48).

Co se týče nákladů na výchovné v letošním roce, podle propočtů z ledna má tento příspěvek přijít na 19 miliard korun. Už na začátku roku však bylo zřejmé, že se kvůli červnové mimořádné valorizaci důchodů výdaje zvednou, a to přibližně o čtvrt miliardy. Dodejme, že i podle červencových informací z médií mají letos náklady na výchovné činit přibližně 19 miliard Kč.

Vláda Petra Fialy tedy ve svém návrhu novely zákona o důchodovém pojištění tzv. výchovné zachovala, a dá se tedy říct, že jej tímto krokem „potvrdila“, jak uvádí Marian Jurečka. Novela pouze mění způsob valorizace tohoto příspěvku. Výdaje na výchovné by pak v letošním roce měly činit přibližně 20 miliard korun, výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) hovoří o změnách, které přináší novela (.pdf) zákona o důchodovém pojištění, kterou Poslanecká sněmovna schválila 26. července 2023. Zmiňme, že dle současné legislativy se důchody pravidelně zvyšují vždy od 1. ledna, a to o inflaci a polovinu růstu reálné mzdy.

Novela, která vzbudila odpor opozice, přináší změnu podmínek odchodu do předčasných penzí i úpravu valorizací. Podle znění schváleného Poslaneckou sněmovnou by měly důchody skutečně nově růst o zmíněnou třetinu růstu reálné mzdy (.pdf, str. 2). Zvyšování důchodů o plnou inflaci novela zachovává, ovšem nově by se měl v potaz brát výhradně růst cen pro domácnosti důchodců (,pdf, str. 2, 41 z 48).

Marian Jurečka správně uvádí, že tomu podobně bylo i před zmiňovaným rokem 2018. Navyšování důchodů o „nejméně 100 % růstu cen a dále též nejméně jednu třetinu růstu reálné mzdy“ zákon přikazoval od roku 2002, úpravy z roku 2011 pak tuto formulaci zpřesnily a výraz „nejméně“ odstranily. Tato pravidla platila i v následujících letech, výjimku tvořily pouze roky 2013 a 2014, během kterých rostly důchody z důvodu úsporných opatření jen o jednu třetinu inflace a reálné mzdy.

Od 1. ledna 2018 pak začaly platit změny, které v první polovině roku 2017 prosadila vláda Bohuslava Sobotky – navyšování důchodů o polovinu růstu reálné mzdy a v případě inflace přihlížení jak k růstu cen za domácnosti celkem, tak k růstu cen za domácnosti důchodců, přičemž přednost dostala ta varianta, která byla výhodnější.

Novela zákona o důchodovém pojištění, kterou v červenci schválila Poslanecká sněmovna, tedy skutečně zavádí změnu podmínek pro zvyšování důchodů. Nově se mají penze zvyšovat o třetinu růstu reálné mzdy a, tak jako doposud, o plnou inflaci. Nyní se ovšem ohled bude brát pouze na růst cen pro domácnosti důchodců. Tyto změny jsou pak opravdu návratem do stavu, který existoval před rokem 2018. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.