Přehled ověřených výroků

Jan Bartošek uvádí zbrojení Polska a posilování jednotek NATO v Pobaltí a na Slovensku jako konkrétní příklady kroků, ke kterým dochází v přímé reakci na ruský vpád na Ukrajinu. Zmiňuje je jako součást systému odstrašení, kterým chce Severoatlantická aliance odradit Rusko od ofenzivních akcí vůči svým členům.

Posilování NATO v Pobaltí a na Slovensku

Podle oficiální zprávy NATO nebyly před rokem 2014, kdy došlo k ruské anexi Krymu, v jeho východní části přítomné žádné vojenské složky Aliance. V reakci na tuto ruskou agresi začalo NATO svůj východ posilovat, přičemž vytvořilo čtyři mezinárodní bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku vedené Spojeným královstvím, Kanadou, Německem a Spojenými státy.

K výraznému posílení ve východoevropské části NATO došlo v lednu roku 2022, kdy již Ruská federace soustřeďovala své vojenské síly v blízkosti hranic s Ukrajinou. Některé státy Aliance se tehdy rozhodly poslat na východ Evropy zejména vzdušné a námořní síly, konkrétně baltskou oblast tak posílila dánská fregata a čtyři stíhačky F-16 směřující do Litvy.

10. února 2022 tehdejší britský premiér Boris Johnson během své návštěvy velitelství NATO v Bruselu prohlásil, že Spojené království zdvojnásobí svou vojenskou přítomnost v Estonsku.

Ruská invaze na Ukrajinu, která začala o dva týdny později, pak vyvolala další posilování východní části NATO. Český informační server Natoaktual.cz 2. března 2022 uvedl, že NATO na východním křídle, tedy především v Pobaltí, Polsku a v Rumunsku, zdvojnásobilo svou vojenskou přítomnost. Dohromady se tak podle něj v oblasti nacházelo „takřka 20 tisíc vojáků“.

Už 16. února 2022 se nicméně ministři obrany zemí NATO shodli na „zvážení vytvoření nových bojových skupin NATO ve střední, východní a jihovýchodní Evropě“. Počítalo se s tím, že by vojenské skupiny mohly vzniknout v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. 24. března 2022 se na summitu NATO tento plán nakonec potvrdil.

Slovenský parlament schválil návrh, podle kterého mohla mezinárodní jednotka mít na Slovensku až 2 100 zahraničních vojáků, později byl tento počet ještě navýšen na 3 000. Jednotce velí čeští vojáci a připravena k ochraně slovenských hranic je od září 2022. Formovat se nicméně začala již na konci loňského února, 20. března pak na Slovensko dorazily první jednotky Aliance, aby zde rozmístily systém protivzdušné obrany Patriot. Ten slouží k ochraně před taktickými balistickými střelami, raketami s plochou dráhou letu i letouny a „využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 60 kilometrů a dosahem radaru až 160 kilometrů“.

V červnu 2022 pak summit NATO dospěl k závazku dále posílit východní křídlo, konkrétní čísla nicméně nepředstavil. 12. října 2022 se pak Francie rozhodla posílit své vojenské síly v rámci NATO v Rumunsku, Litvě a Estonsku.

Dodejme, že na oficiálních stránkách NATO stojí, že v reakci na ruské činy se aliance rozhodla zvýšit svou vojenskou přítomnost na svém východním křídle. Po ruské invazi na Ukrajinu členové NATO konkrétně nasadili více lodí, letadel a vojenských jednotek na území východní a jihovýchodní Evropy.

Zbrojení Polska

Polsko začalo po ruské invazi na Ukrajinu masivně investovat do obrany. Zatímco v letech 2019–2021 vydávalo na armádu mezi 9 a 14,6 miliardami zlotých, v roce 2022 se výdaje na modernizaci vyšplhaly na 27,9 miliardy zlotých. Celkové výdaje na obranu pak podle Krzysztofa Platka, mluvčího polské agentury pro vyzbrojování, mohly dosáhnout 70 miliard zlotých, tedy asi 350 miliard Kč. Na svou obranu tak Polsko vydalo více než všechny ostatní státy střední Evropy dohromady. Letos plánuje částku ještě navýšit na 130 miliard zlotých a vydat tak na armádu kolem 4 % HDP.

Ve vyzbrojování pomáhá Polsku hlavně USA, se kterými se domluvilo na dodávce stíhaček F-35 či 250 tanků Abrams. S Jižní Koreou pak Polsko uzavřelo řadu dohod o nákupu tanků, letadel a dalších zbraní. 27. prosince 2022 Polsko podepsalo s Francií smlouvu o nákupu dvou průzkumných družic za 575 milionů eur, které by mu v budoucnu měly sloužit k vojenským i civilním účelům.

Polsko zároveň deklarovalo, že chce do roku 2035 vybudovat pozemní armádu čítající 300 tisíc mužů, což je oproti současnému stavu dvojnásobné množství.

Závěr

Jak z předchozích odstavců vyplývá, v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu skutečně došlo k masivnímu zbrojení v Polsku i k posílení jednotek NATO v pobaltských zemích a na Slovensku. Výrok poroto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jan Bartošek (KDU‑ČSL) v kontextu výroku mluví o tzv. hybridní válce, které dle jeho slov probíhá i v rámci Česka. Zároveň zmiňuje pojem Gerasimovova doktrína, která byla pojmenována po Valeriji Gerasimovovi, náčelníkovi generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace, jenž v letošním lednu převzal velení nad ruskými jednotkami nasazenými na Ukrajině.

Valerij Gerasimov v roce 2013 napsal článek (.pdf) s názvem: „Hodnota vědy spočívá v její schopnosti předvídat“. Gerasimov hned na úvod zmiňuje (.pdf, str. 24), že zkušenost vojenských konfliktů potvrzuje, že „dokonale prosperující stát se může během několika málo měsíců nebo dokonce dnů proměnit v arénu zuřivého ozbrojeného konfliktu, stát se obětí zahraniční intervence a potopit se do sítě chaosu, humanitární katastrofy a občanské války.“

Gerasimov dále v textu vyzdvihuje (.pdf, str. 24) nevojenské prostředky (politické, ekonomické, informační, či humanitární) k dosažení politických a strategických cílů, které měly v mnoha případech svou účinností překonat sílu klasických zbraní. Cílem pak má být vytvoření chaosu a dosáhnutí stavu permanentní nejistoty a konfliktu uvnitř nepřátelského státu. Náčelník ruského generálního štábu také kladl důraz na ovládání informačního prostoru.

Na základě Gerasimovova textu začali zejména západní novináři a vědci používat pojem tzv. Gerasimovova doktrína. Tento pojem je ovšem problematický. Jako první s ním přišel britský politolog a expert na moderní Rusko Mark Galeotti, který dle svých slov hledal pouze „výstižný název“ a nečekal, že se stane obecně užívaným termínem. O několik let později vydal článek ve kterém uvádí, že Rusko nikdy takovouto doktrínu oficiálně nepřijalo. Jejich hybridní válka je dle něj nicméně nebezpečná právě proto, že nemá žádný organizační princip pod samostatným kontrolním orgánem. „Má sice široký politický cíl – odvést pozornost, rozdělit a demoralizovat – ale jinak je do značné míry oportunistická, roztříštěná, někdy dokonce protichůdná,“ uvedl politolog.

Cílem Gerasimovovy doktríny je tedy skutečně přenést konflikt do jiného státu a na jeho území vyvolat chaos a ovládnout informační prostor. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně dodejme, že pojem Gerasimovova doktrína je poněkud problematický – nejedná o oficiální doktrínu Ruska, ale o obecný pojem, se kterým přišel politolog Mark Galeotti.

Ve veřejných zdrojích jsme informace o zajetí Pavla Růžičky během mise v Kosovu nenašli. Ve svém životopise poslanec Růžička pouze uvádí, že se účastnil dvou misí v Kosovu, a také v Iráku. Obrátili jsme se proto na Armádu ČR, zdali by nám neposkytla potřebné informace. Zástupci Armády nicméně odpověděli, že nemohou sdílet osobní údaje bývalých příslušníků bez jejich souhlasu. Potvrdit můžeme jen to, že Pavel Růžička končil v hodnosti podplukovníka, a to ve funkci hlavního inspektora Vojenského požárního dozoru.

Kontaktovali jsme tedy přímo poslance Růžičku, který odpověděl, že se mělo jednat o zásah při plnění úkolů na základně Šajkovac. Dále nám předal kontakt na osobu, která byla součástí jeho týmu. Tu jsme ovšem zastihnout nedokázali. Z veřejných zdrojů navíc nelze potvrdit, ani vyvrátit, zdali byl poslanec Růžička během mise v Kosovu skutečně zajat, a zdali strávil 24 hodin na hranici s Maďarskem. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Poslanec Pavel Růžička mluví o tancích Leopard 2 A4, které se Německo rozhodlo poskytnout České republice za vojenskou pomoc Ukrajině. Podle Růžičky jsou tyto tanky 20–25 let staré. V rozhovoru v této souvislosti upozorňoval, že podle něj musí být překontrolovány, aby byly v souladu s českými obrannými standardy a neohrožovaly vojáky při manipulaci s nimi.

Německá firma Krauss-Maffei Wegmann začala tanky Leopard 2 vyvíjet ke konci 60. let minulého století. Tanky Leopard 2 A4, které zmiňuje Pavel Růžička, tato firma vyráběla mezi lety 1985–1992 (.pdf, str. 33). První darovaný tank Česko převzalo v prosinci 2022, zbylých 13 tanků by pak ČR měla podle harmonogramu dostat do konce letošního roku. Pokud by tedy Česká republika dostala nejnovější vozidla tohoto typu, i tak by byla přes 30 let stará.

Upřesněme, že ministryně obrany Jana Černochová informovala o úmyslu Německa darovat Česku 15 tanků Leopard 2 A4 v květnu 2022. Rovněž oznámila zahájení jednání o nákupu až 50 nejmodernějších tanků Leopard verze 2 A7+. Již tehdy se počítalo s tím, že získané tanky typu 2 A4 budou muset být modernizovány na verzi 2 A7+. V říjnu loňského roku pak zástupci Ministerstev obrany ČR a SRN podepsali dohody o darování zmiňovaných tanků. Doplňme, že kromě 14 bojových tanků Leopard 2 A4 starší výroby se Německo zavázalo dodat Česku také vyprošťovací vozidlo Bpz3 Büffel, hodnota daru i s náhradními díly a tříletou servisní podporou dosahuje necelých 4 miliard korun.

Tanky Leopard 2 A4, které Německo darovalo Česku, jsou skutečně několik desítek let staré. Jejich výroba byla ukončena již rokem 1992, a pokud by Česko obdrželo nejnovější vozidla tohoto typu, i tak by byla přes 30 let stará. Údaj se tedy mírně liší od rozpětí, které uvádí Pavel Růžička. Ten nicméně správně poukazuje na to, že jsou tyto tanky staršího data, a jeho výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Pásová bojová vozidla pěchoty (BVP) plánuje Ministerstvo obrany pořídit již několik let, za necelých 52 miliard korun by přitom mělo být zakoupeno 210 obrněných BVP.

Zmínky o nutnosti modernizovat BVP se začaly objevovat již na konci 90. let (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a následně je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom podle Bílé knihy mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů, mělo být známo na podzim 2013.

Druhá varianta nakonec zvítězila a v prosinci 2015 byla vládou Bohuslava Sobotky schválena Koncepce výstavby Armády České republiky 2025 (KVAČR 2025), která pořízení nových BVP zmiňovala v rámci hlavních projektů rozvoje schopností české armády (.docx, str. 19–20). Do roku 2020 tak mělo být zahájeno nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými pásovými BVP, což následně mělo pokračovat až do roku 2025. Doplňme, že s tím, že dojde k dokončení „pořízení pásového bojového vozidla pěchoty a jeho modifikací (náhrada BVP-2)“ do roku 2025, počítá v rámci hlavních projektů a úkolů rozvoje schopností i novější KVAČR 2030 (.pdf, str. 25) z roku 2019.

27. března 2019 zahájilo Ministerstvo obrany, tehdy vedené Lubomírem Metnarem (ANO), armádní tendr, který měl být největším v historii České republiky. Projekt samotný nicméně provázela od začátku řada nejasností a komplikací, kvůli kterým se vláda Petra Fialy nakonec v červenci 2022 rozhodla tendr ukončit a pověřit ministryni obrany Janu Černochovou (ODS), aby zahájila jednání přímo se švédským výrobcem. Ministryně sama již dříve označila nákup bojových vozidel za prioritu a podobně se v minulosti opakovaně vyjadřovali i členové Výboru pro obranu.

Pořízení bojových vozidel pěchoty je tedy prioritou Armády dlouhodobě. O potřebě modernizace se hovořilo již od 90. let, vláda Bohuslava Sobotky pak v roce 2015 schválila Koncepci výstavby Armády ČR, která nákup nových BVP zařadila mezi hlavní projekty rozvoje armádních schopností. Pořízení BVP pak za prioritu bylo označeno i v Koncepci z roku 2019 a za prioritu jej navíc označuje i současná ministryně obrany Jana Černochová. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Pavel Růžička (ANO) v debatě zmiňoval starší tanky Leopard, které se České republice rozhodlo darovat Německo za vojenskou pomoc Ukrajině. Upřesněme, že první ze čtrnácti tanků Leopard 2A4 dorazil do Česka v prosinci loňského roku, zbytek by měl podle harmonogramu dorazit do konce roku 2023. Česká armáda dosud měla (.pdf) ve výzbroji jen bojové tanky typu T-72, které byly vyrobeny ještě v Československu podle sovětského vzoru. Některé byly později modernizovány.

Pavel Růžička dále mluvil o tom, že se nyní vede diskuze o tancích Leopard, ale dokumenty Armády ČR dle něj zmiňují i jiné možnosti, čím nahradit zastaralou techniku.

Studii TANK – Rozvoj tankového vojska AČR po roce 2025, na kterou poslanec Růžička ve výroku poukazuje, si nechalo Ministerstvo obrany vypracovat od Vojenského technického ústavu. Ten vydal dokument v roce 2019. Studie podle zadání rezortu obrany zahrnuje i přehled komplexních možností „přezbrojení tankových jednotek“.

Dokument v plné verzi není ve veřejně dostupných zdrojích k dispozici, jeho obsah nicméně popisovaly např. zpravodajské servery Seznam Zprávy a iDNES.cz. Druhý zmíněný v únoru 2022 uvedl, že mezi srovnávanými tanky je v dokumentu zahrnut mj. i tank Leopard typu 2, americký tank Abrams typu M1 a jihokorejský K2 Black Panther.

Výrok poslance Růžičky z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně uvádíme, že se v případě zmiňovaného dokumentu jedná o studii Vojenského technického ústavu, nikoli přímo o koncepční dokument vydaný samotným Ministerstvem obrany.

Pavel Růžička poukazuje na slova současné ministryně obrany za ODS Jany Černochové o tendru na nová bojová vozidla pěchoty (BVP).

Jedná se o zakázku, kterou začalo připravovat Ministerstvo obrany už v roce 2015 za vlády Bohuslava Sobotky (.pdf, str. 19). K reálnému zahájení tendru pak došlo v roce 2019 za vlády Andreje Babiše, kdy byl ministrem obrany Lubomír Metnar (za ANO).

Už od počátku výběrové řízení provázely některé problémy. Při oficiálním zveřejnění detailů zakázky v březnu 2019 například resort obrany oznámil změnu některých základních parametrů, které od vozů požadoval. K tomu přitom došlo až poté, co v Česku proběhly testy vozů od dříve oslovených výrobců. Tento krok de facto vyřadil z tendru dva nejvýkonnější typy testovaných vozidel, kvůli čemuž se z tendru v říjnu 2019 jedna z firem úplně stáhla. V roce 2021 poté v Česku probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali.

Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení také několikrát odložilo. Na začátku září 2021 úřad převzal nabídky od zmíněných tří dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Právě kvůli průběhu tendru Jana Černochová skutečně Lubomíra Metnara a Ministerstvo obrany kritizovala. Již v listopadu 2020 (kdy stála v čele sněmovního výboru pro obranu) například upozorňovala na odsouvání termínů podpisu smlouvy. V březnu 2021 pak Jana Černochová svou kritiku zopakovala v souvislosti s posunutím finálního podpisu na období voleb do Poslanecké sněmovny roku 2021. K podpisu nakonec nedošlo a po zmíněných volbách se Lubomír Metnar rozhodl ponechat dokončení tendru své nástupkyni. Po nástupu Jany Černochové na ministerstvo pak došlo k úpravě podmínek a následnému zrušení tendru.

Ministryně obrany Jana Černochová tedy tendr a bývalého šéfa resortu Lubomíra Metnara skutečně kritizovala. Poukazovala zejména na odsouvání termínů podpisu smlouvy a podotýkala, že proces dokončení tendru trvá dlouho. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Historie a problémy tendru

Poslanec Pavel Růžička (ANO) zde mluví o zakázce na nová bojová vozidla pěchoty (BVP), kterou začalo připravovat Ministerstvo obrany už v roce 2015 za vlády Bohuslava Sobotky. Ta v té době schválila Koncepci výstavby Armády ČR 2025 (.pdf, str. 19), která zmiňovala, že by do roku 2020 mělo začít nahrazování stávajících obrněných pásových vozidel BVP-2 modernější technikou.

Zakázku však provázely problémy, zásadní krok nastal v roce 2019 za vlády Andreje Babiše, kdy tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) oznámil reálné zahájení celého výběrového řízení. Ministerstvo tehdy změnilo parametry, což z tendru de facto vyřadilo dva nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později, v říjnu 2019, z tendru odstoupil. V roce 2021 v Česku probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Ministerstvo obrany termín ukončení výběrového řízení několikrát odložilo. Na začátku září 2021 pak úřad převzal nabídky od tří zmíněných potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky. O definitivní ukončení tendru nicméně nešlo, a věc tak v prosinci 2021 po nástupu do funkce převzala nová ministryně obrany Jana Černochová (ODS).

Tendr v době vlády Petra Fialy

V únoru 2022 si Ministerstvo obrany nechalo vypracovat právní analýzu s odůvodněním, aby nedošlo k právním sporům a případným arbitrážím kvůli předchozímu průběhu tendru. Jana Černochová k tomu tehdy uvedla, že podle ní ministerstvo pod vedením Lubomíra Metnara výběrové řízení nepřipravilo dobře.

Po dokončení analýzy poslalo Ministerstvo obrany v červnu 2022 zbývajícím třem firmám novou sadu podmínek. Mezi nimi bylo například nepřekročení původně nastavené ceny, která činila zhruba 52 miliard Kč, nebo možnost ministerstva zrušit jednání s kterýmkoli z uchazečů bez udání důvodu a vyloučit jej z celého tendru. Firmy se také např. musely zavázat, že se vzdají nároku na náhradu újmy, která jim v souvislosti s průběhem tendru vznikla.

Na zmíněné podmínky nepřistoupila španělská společnost GDELS a německá společnost Rheinmetall. Poslední, švédská firma BAE Systems s podmínkami v červenci 2022 souhlasila. V tendru tak zůstal jen jediný uchazeč. 20. července 2022 proto vláda rozhodla o zrušení celého tendru a pověřila ministryni obrany Janu Černochovou, aby zahájila jednání se zmíněnou švédskou firmu BAE Systems.

Začátkem září loňského roku začala jednání mezi českou a švédskou vládou. V prosinci 2022 obě strany uzavřely memorandum (.pdf, str. 3), kde se dohodly na parametrech nákupu. Zároveň z memoranda vyplývá, že k uzavření dohody o dodávce bojových vozidel pěchoty by mělo dojít do konce května letošního roku. Podle informací Ministerstva obrany z 16. března 2023 k uzavření smlouvy ještě nedošlo.

Závěr

Poslanec Růžička má skutečně pravdu, že uběhl již zhruba rok od doby, kdy Jana Černochová převzala vedení Ministerstva obrany a s ním i tendr na nákup BVP. V červenci 2022 byla veřejná zakázka z rozhodnutí vlády zrušena a Ministerstvo obrany následně oslovilo jednu firmu, švédskou BAE Systems. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý.

Pro kontext uveďme, že Jan Bartošek (KDU-ČSL) v debatě mluví o tom, že je lepší, když se velké armádní zakázky řeší na mezivládní úrovni, tj. domlouvá je česká vláda. Moderátor poté namítá, že nákup bojových vozidel pěchoty (BVP) nyní řeší právě vláda Petra Fialy. Jan Bartošek na to následně reaguje slovy, že je v tomto případě nutné podívat se na historický vývoj zakázky, a poukazuje na to, že ji provázely komplikace.

Počátky tendru

Zmínky o nutnosti modernizovat BVP se začaly objevovat již na konci 90. let (.pdf, str. 6). Ministerstvo obrany (MO) později v roce 2011 v tzv. Bílé knize (.pdf, str. 16) mluvilo o plánu provozovat vozidla typu BVP-2 do konce jejich životnosti, tedy do let 2018–2020, a následně je „nahradit buď modernizovanými BVP-1, nebo jinou technikou“. O případné modernizaci vozidel BVP-1 se přitom podle Bílé knihy mělo rozhodnout nejpozději do konce roku 2013.

O řešení náhrady obojživelných obrněných pásových vozidel BVP-2, která se vyráběla v Československu na základě licence podle sovětského transportéru BMP-2, se poté v roce 2013 vedly odborné diskuse. Rozhodnutí, zda dojde k modernizaci stávajících vozidel BVP-1, nebo k nákupu nových transportérů, mělo být učiněno na podzim 2013. K tomu nicméně nedošlo a o obou možnostech se mluvilo ještě v květnu 2015.

Druhá varianta nakonec zvítězila v prosinci 2015, kdy vláda Bohuslava Sobotky schválila Koncepci výstavby Armády ČR 2025 (.pdf, str. 19). Ta zmiňovala, že by nahrazování starých BVP-2 nově pořízenými vozy mělo začít do roku 2020.

První informace o ceně veřejné zakázky na nákup nových pásových BVP se v médiích začaly objevovat až v roce 2016. Ministerstvo obrany tehdy uvádělo, že plánuje koupit 210 obrněných pásových vozidel „za více než 50 miliard korun“. Později bylo upřesněno, že se bude jednat o 52 miliard Kč, což ze zakázky činí největší nákup v historii Armády ČR.

Oslovení firem a náhlé změny

Ministerstvo obrany ještě v roce 2016 oslovilo výrobce devíti zavedených typů BVP, z nichž odpovědělo celkem sedm uchazečů. Vhodné je zde upřesnit, že část vozidel byla vyráběna výhradně s bezosádkovou věží. V dokumentech, které specifikovaly požadavky na nová BVP, následně Armáda uváděla, že preferuje transportéry právě ve verzi s věží bez osádky. Zkoušek na testovacím polygonu v ČR, na které v roce 2017 Ministerstvo obrany výrobce pozvalo, se nakonec zúčastnila jen vozidla čtyř výrobců.

Zásadní zlom pak nastal v roce 2019 za vlády Andreje Babiše, kdy tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) oznámil reálné zahájení celého výběrového řízení. Ministerstvo tehdy změnilo parametry a začalo naopak vyžadovat BVP s osádkovou věží, což z tendru de facto vyřadilo dva nejvýkonnější typy testovaných vozidel – jednu z verzí vozidla typu CV90CZr mezinárodní firmy BAE Systems a bojové vozidlo Puma německého výrobce PSM, který později, v říjnu 2019, z tendru odstoupil.

Zbývající tři výrobci

V červnu 2021 poté v Česku probíhaly testy vozidel od tří výrobců, kteří v tendru zůstali. Jednalo se konkrétně o vozidla CV90 od společnosti BAE Systems, Lynx od německé firmy Rheinmetall Landsysteme a ASCOD od španělské společnosti GDELS.

Ministerstvo obrany několikrát změnilo původní termín ukončení výběrového řízení a odložilo jej na později. Na začátku září 2021 pak úřad převzal nabídky od tří zmíněných potenciálních dodavatelů. Ani tehdy se však tendr nepodařilo dokončit, protože expertní komise, složená ze zástupců Ministerstva obrany a Armády ČR, na začátku listopadu 2021 konstatovala, že žádná ze tří nabídek nesplňuje všechny požadavky.

Současně tehdy na konci října 2021 (po volbách do Poslanecké sněmovny) tehdejší ministr obrany Lubomír Metnar oznámil, že rozhodnutí o dalším postupu nechá na svém nástupci. Věc tak v prosinci 2021 po nástupu do funkce převzala nová ministryně obrany Jana Černochová (ODS).

Tendr v době vlády Petra Fialy

V červnu 2022 Ministerstvo obrany poslalo zbývajícím třem firmám novou sadu podmínek. Mezi nimi bylo například nepřekročení původně nastavené ceny nebo možnost ministerstva zrušit jednání s kterýmkoli z uchazečů bez udání důvodu a vyloučit jej z celého tendru. Na tyto podmínky nepřistoupila společnost GDELS a Rheinmetall, ale jen BAE Systems, a v tendru tak zůstal jen jediný uchazeč. 20. července 2022 proto vláda rozhodla o zrušení celého tendru a pověřila ministryni obrany Janu Černochovou, aby zahájila jednání se švédskou vládou a švédskou firmou BAE Systems.

Doplňme, že v prosinci 2022 současná vláda podepsala memorandum o podmínkách nákupu s BAE Systems a švédskou vládní vyzbrojovací agenturou FMV. V lednu roku 2023 pak Ministerstvo obrany zmínilo, že chce mít se Švédy podepsanou smlouvu do konce května letošního roku, což uvádí i samotné memorandum (.pdf, str. 3).

Závěr

V tendru na nákup nových BVP skutečně od roku 2019 zbyli jen tři uchazeči. Ministerstvo termín ukončení tendru několikrát zrušilo a přesunulo na pozdější datum. Expertní komise Ministerstva obrany a Armády ČR v listopadu 2021 také zamítla nabídky všech tří výrobců. Došlo tak k několikátému zdržení v procesu nákupu BVP, na což poukazuje Jan Bartošek. Jeho výrok z uvedených důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Jan Bartošek odpovídá na dotaz moderátora Martina Řezníčka, který se ptal (video, čas 21:50) na to, zda by se v kontextu války na Ukrajině neměla rozvolnit pravidla pro poskytování úvěrů zbrojním firmám, kterým banky kvůli podstatě jejich podnikání nechtějí půjčovat peníze. Poslanec Bartošek pak zmiňuje, že tato pravidla nejsou otázkou pouze Česka, ale jsou dle něj přijatá v rámci „unie“ – zjevně tedy hovoří o Evropské unii.

Úvěry v ČR

Česká televize se poskytování úvěrů zbrojařským firmám věnovala ve své reportáži (video, čas 11:45) v pořadu Události z 25. března 2023 a také ve webovém článku, který ze zmíněné reportáže vychází. ČT zmiňuje, že zbrojařské společnosti čelí problémům, jelikož jim banky kvůli svým vnitřním pravidlům nechtějí půjčovat peníze na výrobu dalších zbraní a munice. Kvůli válce na Ukrajině se přitom po těchto produktech zvedá poptávka. Dodejme, že např. ČSOB od financování výroby zbraní upustila už v roce 2005.

Týdeník Ekonom již v březnu loňského roku psal o tom, že banky k neposkytování úvěrů zbrojařským firmám žádná legislativa nenutí, a to ani žádné evropské nařízení. Server Seznam Zprávy pak v prosinci 2022 informoval, že některé banky úvěry těmto společnostem poskytují. Např. etický kodex České spořitelny dle jejího mluvčího limituje financování zbrojního průmyslu, nicméně umožňuje financování ve specifických případech.

Úvěry v EU

EU ve skutečnosti nepřijala žádná pravidla, která by zamezovala poskytování úvěrů zbrojním společnostem. Platforma pro udržitelné financování, která je poradním orgánem Evropské komise, v létě 2021 pouze navrhla zařadit zbrojní průmysl na stejnou úroveň jako hazard nebo tabákový průmysl (.pdf, str. 32–33, 52). Pokud by došlo ke schválení této navrhované sociální taxonomie (tj. klasifikačního systému ekonomických aktivit), investice do zbrojařských firem by se označily jako „společensky neudržitelné“.

Pro úplnost doplňme, že stejně jako není závazná (.pdf, str. 86) již existující taxonomie EU, která se týká environmentální udržitelnosti, nebyla by závazná ani navrhovaná taxonomie sociální. Nejednalo by se tak o pravidla, která by bankám zakazovala poskytovat úvěry určitým odvětvím.

Podle prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu ČR Jiřího Hynka nicméně návrh na zařazení zbrojařských firem do kategorie společensky neudržitelného průmyslu nahrává přístupu českých bank.

Co se týče přístupu bank v rámci Evropské unie, Evropská investiční banka (EIB) v roce 2022 vydala seznam odvětví, kterým odmítla poskytnout svou finanční podporu (.pdf). Mezi nimi se nachází také odvětví vyrábějící munici a zbraně, včetně výbušnin, sportovních zbraní a vybavení a infrastruktury pro vojenské a policejní účely (.pdf, str. 2). Tento dokument však pro banky ve členských státech EU není právně závazný, společnosti fungující v těchto odvětvích pouze nemohou získávat finance přímo od EIB (.pdf, str. 1).

Zmiňme, že např. dánská nadnárodní banka Danske Bank ve svém postoji (.pdf, str. 4) z roku 2019 uvádí, že se společnost obecně zdržuje investic do společností působících ve zbrojním a obranném průmyslu. Výslovně také zmiňuje, že neposkytuje úvěry společnostem, které vyrábějí nebo mají cokoliv společného s nelegálními zbraněmi, jako jsou biologické či chemické zbraně (str. 4).

Některé další banky v EU však úvěry zbrojařským firmám poskytují. V červenci 2022 např. nizozemská společnost PAX for Peace zveřejnila analýzu (.pdf), podle níž všechny z patnácti největších evropských bank poskytují půjčky zbrojním společnostem (str. 76–77). Ve výčtu těchto bank se nachází mj. i německá Deutsche Bank (str. 58–59) nebo francouzská Société Générale (str. 70–71).

Závěr

Z výše uvedených informací tedy vyplývá, že pravidla pro neposkytování úvěrů zbrojařským firmám nejsou přijatá v rámci Evropské unie. Některé banky navíc těmto společnostem peníze poskytují. Ty banky, které úvěry neposkytují, tak činí na základě interních pravidel, např. svých vlastních etických kodexů. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako nepravdivý.