Přehled ověřených výroků

Oblast Sahel se rozkládá na jižním okraji Sahary, táhne se od západu k východu Afriky a zahrnuje území Mauritánie, Senegalu, Mali, Burkiny Faso, Nigeru, Čadu, Súdánu, Eritrei a Etiopie.

Podívejme se na tabulku Eurostatu ukazující počty uprchlíků podle jejich státní příslušnosti za prvních šest měsíců roku 2017. V tomto období přišlo do Evropy přibližně 315 tisíc uprchlíků, nejvíce ze Sýrie (44 320), dále pak z Afghánistánu, Nigérie, Iráku a Pákistánu.

Uprchlíků ze zemí v oblasti Sahel, konkrétně z Eritrei, Senegalu, Mali a Súdánu, přišlo pak součtem do Evropy 27 290, což se jen těžko blíží například Syřanům. Rozdíl cca 17 tisíc lidí se pak dá srovnat třeba s počtem obyvatel Svitav (.pdf, str. 65).

Pokud bychom sledovali příchody do Evropy po moři, tak data Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky ukazují, že nejvíce lidí přichází z Nigérie, Sýrie, Guinei, Pobřeží Slonoviny, Maroka a Bangladéše. Je tedy zjevné, že do Evropy přicházejí lidé i z jiných zemí, než jen ze zemí Sahelu, jak o tom Hannig mluví.

Oprava (22. prosince): Výrok je hodnocen jako neověřitelný a to na základě prohlášení samotného Drahoše, který na jaře 2017 uvedl pro Aktuálně.cz, že do kampaně vložil prostředky mimo transparentní účet. Tudíž nelze skutečně vyloučit, že se tomu tak stalo. V dané době mluvil kandidát o 200 tisících z vlastních zdrojů. O konkrétní potvrzení jsme požádali tým Jiřího Drahoše, doposud na naši žádost nereagoval. Níže ponecháváme původní odůvodnění v nezkráceném znění.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť na transparentním účtu, který Drahoš pro potřeby své kampaně musel ze zákona zřídit, není dohledatelné, že by osobně přispěl uvedenou částkou. Prozatímní celkové výdaje skutečnosti odpovídají.

Na transparentním účtu Jiřího Drahoše bylo v poledne 6. prosince 2017 evidováno 1 515 finančních transakcí. Mezi nimi nalezneme však také bankovní poplatky nebo dary ve výši několika haléřů – těmi voliči ve většině případů vyjadřují averzi ke kandidátům, kteří za jejich platbu musí bance zaplatit poplatek, nebo slouží jako reklamy.

Mnohem jednodušší se proto jeví zjištění údajů z webu Hlídač státu. Monitoring transparentních účtů ve zkušebním provozu vyčíslil výdaje na kampaň na zhruba 14,86 milionu Kč, což odhad bývalého předsedy Akademie věd potvrzuje.

Platba ve výši 300 tisíc od samotného Drahoše však i po prohlédnutí všech plateb zůstává nenalezena, z toho důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Výrok Kateřiny Konečné hodnotíme jako zavádějící, kritizuje totiž v diskuzi obecně byrokratičnost EU, což je veličina velmi obtížně měřitelná. Ovšem indikátory, které si vybírá, neodpovídají jejímu tvrzení - konkrétně počet směrnic a nařízení klesá.

Směrnice a nařízení jsou dva z pěti nástrojů, pomocí nichž členské země EU přijímají evropské právo do své legislativy. Nařízení nemusí být transponována do národní legislativy, ale přenášejí práva a povinnosti na občany EU stejně jako národní legislativa.

Implementace směrnice je naproti tomu v pravomoci členské země. Výhodou tohoto právního aktu je respekt k legislativě každého jednotlivého národního státu.

Počet přijatých směrnic a nařízení v posledních letech výrazně klesá. Dokazují to statistiky Evropské unie týkající se přijatých legislativních aktů jednotlivými orgány za každý rok.

Pokles začal už v období, kdy Evropskou komisi vedl José Manuel Barroso (2004–2014). Již v roce 2007 přišla jeho Komise s Akčním programem pro snižování byrokratické zátěže EU. Součástí bylo i vytvoření výboru, který bude legislativní aktivity hodnotit. V roce 2013 pak spustil program Refit, jenž přímo reagoval na postoj veřejnosti k nadměrné byrokracii v EU. Jeho cílem bylo, aby Komise upustila od zbytečných návrhů. Podle výboru, který aktivity Komise hodnotil (.pdf, str. 8), bylo jednání Barrosa prvním krokem pro zlepšení situace, nicméně musí být uděláno mnohem více.

V roce 2014 byla zvolena nová Komise a její šéf Jean-Claude Juncker hned od počátku sliboval snížení byrokracie a regulací ze strany EU. Přímo uvedl, že EU má být více politická a méně technokratická.

Podle europoslankyně Konečné se snížení počtu přijatých nových směrnic a nařízení nepovedlo. Na základě výše uvedeného grafu jí však nemůžeme dát za pravdu.

Poslanec Babiš zřejmě mluví o generálu Chalífu Haftarovi, který stojí v čele Libyjské národní armády bojující v Libyi o moc s premiérem tripoliské vlády podporované OSN Fáizem Sarrádžem.

Italský parlament schválil minulý měsíc na žádost tripoliské vlády návrh na vyslání námořních plavidel do libyjských teritoriálních vod, které mají pomoci libyjské pobřežní stráži v boji proti převaděčům lidí.

Proti tomuto kroku se Haftar postavil a vzkázal, že Libyjská národní armáda si vyhrazuje právo na schvalování připlutí jednotlivých cizích lodí. Na podporu svých slov nařídil čtyřem námořním základnám blokovat italské lodě. Haftar však nijak neupřesnil, zda je připraven k blokádě italských lodí použít sílu.

Generál Haftar tak opravdu vyzval své vojsko k podniknutí určitých kroků vůči italským lodím bojujícím proti pašerákům migrantů, zda však vyzval k útoku, nelze s jistotou říct. Libyjskou národní armádu pak nelze považovat za teroristickou organizaci, jak ji označuje poslanec Babiš. Jeho výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Andrej Babiš mluví o tom, že mu Poslanecká sněmovna dala jisté časové vymezení, a nyní nechápe postoj Sobotky, který jej veřejně opět vyzývá k vysvětlování, aniž by tato doba uplynula. V rámci výroku hodnotíme pouze zmíněný mantinel, který vymezila Poslanecká sněmovna. Babiš její usnesení cituje přesně a výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Zdroj: Usnesení PS 1602 z 15. března 2017

Během jara roku 2015 se členské státy Evropské unie rozhodly řešit migrační krizi. V té době se totiž především v Itálii, Řecku, Rakousku, Maďarsku a Německu výrazně zvýšil počet migrantů a žadatelů o azyl z Afriky a Blízkého východu. Snaha Evropské unie spočívala v tom, aby byli uprchlíci přerozděleni do všech států a aby se již radikálně a nekontrolovaně nezvyšoval počet migrantů v nejvíce zasažených státech.

První řešení předložila Evropská komise v květnu 2015. Jednalo se o klíč, který měl přerozdělovat migranty státům na základě rozlohy země, vyspělosti její ekonomiky, míry nezaměstnanosti či počtu dosud přijatých žadatelů o azyl. Česko podle něj mělo přijmout 2,98 procent úspěšných žadatelů o azyl z řad migrantů a dobrovolně 525 (2,63 procenta) migrantů z uprchlických táborů mimo Evropu. Česká republika tak měla do dvou let přijmout 1863 uprchlíků.

Tyto kvóty byly Evropským parlamentem zamítnuty a bylo rozhodnuto, že si státy přerozdělí uprchlíky podle stejného principu, ale na dobrovolné bázi.

Premiér Bohuslav Sobotka za Českou republiku deklaroval, že přijmeme 1100 migrantů z Itálie a Řecka a další čtyři stovky z uprchlických táborů mimo území Evropské unie (z tzv. třetích zemí). To schválila i vláda České republiky na svém jednání 8. července 2015. Pro hlasovalo (.doc, bod 24) všech přítomných 16 členů vlády - tedy zástupci všech tří koaličních stran.

Další verze kvót se začala projednávat na přelomu srpna a září roku 2015, kdy se opět zvýšil počet příchozích migrantů do států Evropské unie. Na jednání Rady Evropské unie je 21. září schváliliministři vnitra členských států. Proti kvótám byli ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska, finský ministr vnitra se zdržel hlasování.

Podle těchto nových kvót mělo být České republice přiděleno 1591 migrantů, kteří zažádali o azyl v Itálii a Řecku (původně i Maďarsku, jež se následně do tohoto procesu nezapojilo). V platnosti však nadále zůstalo i dobrovolné přijetí 1100 běženců z těchto dvou států a 400 z třetích zemí. Celkově tak Česká republika měla přijmout 3091 uprchlíků. V rámci těch, kteří se dostali na území Evropské unie, jde o 2691 osob.

Výrok prezidenta Miloše Zemana hodnotíme jako nepravdivý. Faktem je, že prvotní řešení předkládala Evropská komise, na její pokyn však uprchlíci nebyli přerozděleni. První přerozdělení bylo sice podobné návrhu Evropské komise, mělo však jít o dobrovolné přijetí. Závazné kvóty odhlasovali ministři vnitra států Evropské unie, nešlo tedy o nařízení Evropské komise. Na základě dobrovolného a závazného přijetí, které odhlasovali ministři vnitra, měla Česká republika přijmout během dvou let 3091 uprchlíků, nikoliv 6200.

V pondělí 29. května 2017 havaroval policejní vůz BMW i8 v brněnských Chrlicích kolem dvaadvacáté hodiny. Automobil sjel ze silnice a narazil do stromu. V automobilu byli dva pasažéři. Policista a šéf hradního protokolu Vladimír Kruliš.

Zprvu se objevily informace, že vůz měl řídit šéf hradního protokolu. To ovšem popřela zdravotnická záchranná služba ve své tiskové zprávě z výjezdu. Podle jejich vyjádření byl řidičem policista, který během jízdy měl cévní mozkovou příhodu. Záchranáře měl na místo přivolat spolujezdec, tedy Kruliš.

Řidič vozidla i pasažér byli převezen i do fakultní nemocnice v Brně Bohunicích. Oba utrpěli vážná zranění. Kruliš momentálně leží ve stabilizovaném stavu na jednotce intenzivní péče úrazové chirurgie, kam byl převezen s podezřením na možné poranění páteře. Oba dva navštívil v úterý večer prezident České republiky Miloš Zeman. Podle prezidentova týmu má Kruliš zlomený obratel, zranění míchy podle něj neutrpěl.

Podle doposud zjištěných informací měl jízdu domluvit šéf jihomoravských policistů Leoš Tržil.

Kalousek má pravdu v tom, že názor Babiše na jednotnou evropskou měnu prošel mezi lety 2014 a 2017 značným vývojem. Pravdou už ovšem není, že by Babiš v roce 2014 horoval pro okamžité zavedení eura. Ve skutečnosti mluvil o tom, že to za Sobotkovy vlády není reálné, hovořil o nejbližším termínu za šest let. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako nepravdivý.

Bývalý ministr financí Andrej Babiš byl v roce 2014 pro zavedení eura. Nicméně nebyl příznivcem rychlého zavedení, nýbrž pomalého. V únoru 2014 uvedl, že euro nebude v Česku zavedeno dříve jak za šest let. „Myslím, že této vlády se to nedotkne,“uvedl tehdy Babiš v chatu na Facebooku. Po schůzce s prezidentem Zemanem před jmenováním vlády také prohlásil, že s budoucím přijetím eura nemá problém, ale že by Česká republika neměla ručit za závazky Španělska a Řecka.

„Myslím si, že cesta k euru je dlouhá. Víceméně jsme se domluvili, že začneme fiskálním paktem, který také má různé koalternativy. To by měl být první krok, už jsem se ale vyjádřil v minulosti, že určitě není reálné, aby naše vláda mohla realizovat vstup do eurozóny,“ uvedl Babiš poté, co vláda schválila své programové prohlášení.

V polovině roku 2015 pak Babiš navrhoval, aby se o zavedení eura konalo referendum, které by nebylo závazné a konalo se společně s parlamentními volbami v roce 2017. Výhody zavedení eura v té době viděl Babiš zejména ve stabilitě vývozu a dovozu a v tom, že euro může sloužit jako dobrý indikátor při zahraničních investicích.Jako negativa uváděl, že by Česká republika musela ručit za závazky jiných států.

V červnu 2017 ale Babiš začal od pozitiv přijetí eura ustupovat. „Eurozóna byl ekonomický projekt, stal se politickým. A já nechci ručit za řecké dluhy, za italské banky, nechci být součástí tohoto systému, protože to nám nic dobrého nepřinese,“ uvedl. Babiš také považuje zachování vlastní měny za vhodný nástroj pro řešení hospodářských krizí. Vstup do eurozóny by podle Babiše oslabil samostatné rozhodování České republiky.

Na konci června 2017 se Babiš postavil proti euru striktněji. „Žádné euro. Nechci euro. Euro tady nechceme,“ uvedl Babiš. „Každý ví, že je to krachující podnik. Je to o naší suverenitě. Chci českou korunu a nezávislou centrální banku. Nechci další věc, do které bude zasahovat Brusel,“ vysvětloval svůj postoj k euru.

Výrok Ivana Bartoše o úsporách obyvatel České republiky je nepravdivý, i přes porovnání s okolními bohatšími zeměmi neobstojí tvrzení, že nikdo nemá žádné úspory.

Budeme-li pracovat pouze s absolutní výší úspor nebo mírou úspor občanů ČR, tak Ivan Bartoš nemá pravdu, když říká, že lidé žádné úspory nemají. Dle statistiky ČSÚ činila míra úspor domácností za rok 2016 12,1 % (vůči hrubému disponibilnímu důchodu) a za první kvartál roku 2017 9,1 %.

ING Bank vydává „Index úspor domácností“, dle něhož průměrná domácnost pokryje svými úsporami výdaje na 5,62 měsíce (1. kvartál 2017). V loňském roce se tento index pohyboval mezi 4–4,45 měsíci.

Na druhou stranu, zasadíme-li Bartošova slova do kontextu vůči jiným zemím EU – například našim sousedům, tak mohou skutečně úspory Čechů působit (v některých případech), jako velmi malé sumy.

Z grafu je vidět, že Čech má absolutně vyšší úspory než Polák nebo Slovák, ale mnohem nižší než Němec a Rakušan. Češi ročně uspoří asi jen čtvrtinu toho, co Rakušané nebo Němci, a přitom v poměru HDP per capita jsme na 71 potažmo 73 procentech našich západních sousedů. Opravdu v tomto ohledu mají Češi relativně málo úspor.

Podrobnější informace o úsporách (finančích aktivech) obyvatel zemí Evropy jsou k dispozici v dokumentu Global Wealth Report 2016 (.pdf) společnosti Allianz.

Pro převod USD na CZK byl použit kurz ČNB z 27. září 2017 a pro USD a EUR údaje ECB rovněž z 27. září 2017.

V roce 2015 spustilo ministerstvo financí ve spolupráci s jím podřízeným Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových Mapu majetku státu. Z dat vyplývá, že úřad nalezl přes 25 tisíc nemovitostí zapsaných na neexistující subjekty či nedohledaných státních subjektů z dob minulého režimu a subjektů v konkursu nebo likvidaci. Obdobný počet nalezených nemovitostí potvrdila v rozhovoru pro ČRo Radiožurnál i ředitelka úřadu Kateřina Arajmu v září 2015.