Přehled ověřených výroků

Členů vlády je v tuto chvíli 16, ovšem do plné sestavy chybí jmenovat ministra průmyslu a obchodu po odvolaném Janu Mládkovi z ČSSD. V rámci této koalice je proto členů vlády skutečně 17.

Resortů je 14, jak Šlechtová správně uvádí. Tři členové vlády tedy žádný resort neřídí. Jedná se o předsedu vlády (ten aktuálně řídí MPO, jde ovšem pouze o krátkodobé a přechodné řešení), místopředsedu vlády pro vědu, výzkum a inovace Bělobrádka a ministra pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Chvojku.

Ministerstvo hospodářství fungovalo v České republice (resp. v české vládě v rámci federace) v letech 1992–1997. Vedle něj v této vládě působilo také ministerstvo průmyslu a obchodu. V roce 1996 byl přijat zákon (272/1996 Sb.), který ruší ministerstvo hospodářství a jeho kompetence přecházejí na řadu různých resortů (MPO, doprava, školství a místní rozvoj).

Stejný zákon pak zřídil ministerstvo pro místní rozvoj - to tedy vzniklo až v roce 1996. Například zmíněné ministerstvo životního prostředí fungovalo od roku 1990 (myšleno v rámci české vlády pod premiérem Pithartem).

Ministerstvo průmyslu pod různými názvy působí na české politické scéně minimálně od vzniku první republiky, zatímco ministra životního prostředí vídáme (čl. 2, odst. 7) ve vládě až od 1. ledna 1990.

Reálně to tedy bylo přesně naopak, než jak Šlechtová uvádí. Z již fungujícího ministerstva hospodářství část kompetencí přešla na nový resort - MMR. MŽP i MPO fungovaly dříve, než zmíněné ministerstvo hospodářství zaniklo.

Služební zákon č. 218/2002 Sb. byl schválen 26. 4. 2002 během vlády Miloše Zemana, účinnosti však nikdy nenabyl a byl opakovaně odkládán. V roce 2014 byl dokonce zrušen. ODS měla během tohoto období dvakrát svého premiéra. V roce 2008 tehdejší ministr vnitra za ODS Ivan Langer navrhl odklad tohoto zákona o tři roky, s čímž souhlasil i tehdejší premiér za ODS Mirek Topolánek. Ten věřil, že služební zákon v tehdejší podobě účinnost nenabude a vláda připravovala jeho novou verzi.

V roce 2010 se vláda Petra Nečase rozhodla zrušit tento zákon a nahradit ho svým. Ani jedno se vládě však nepodařilo prosadit. Prošel až třetí návrh nového zákona, který byl v Poslanecké sněmovně předložen 13. 6. 2013. O necelý měsíc později padla Nečasova vláda a s ní i tento zákon. Reálně tedy návrh nevstoupil za celou dobu v účinnost.

Česká republika byla ve své době jediným státem EU, který neměl v účinnosti takový zákon. EU vydala body, jež musí být splněny, aby Česká republika mohla mezi lety 2014–2020 čerpat dotace z EU. Mezi těmito body byl i služební zákon. Proto se ho snažila schválit už Nečasova vláda a pokoušela se o to také Rusnokova vláda, aby Česká republika mohla dál čerpat dotace. Vytvořila a schválila jej ale až vláda Bohuslava Sobotky v roce 2015.

Byť se poměrně komplikovaně fakticky potvrzuje „vykašlání se“ na zákon, je pravdou, že za vlády ODS (již reprezentovala ve studiu první místopředsedkyně) byl zákon v podstatě odsouván a schválen byl (a také nabyl účinnosti) až za vlády, ve které je Šlechtová ministryní.

Výrok hodnotíme jako zavádějící ze dvou důvodů. Je sice pravdou, že po přijetí služebního zákona (resp. po nabytí jeho účinnosti) došlo k navýšení počtu státních zaměstnanců, ovšem řada z nich jednak vůbec nespadá mezi úředníky (vojáci, učitelé,...), jednak mnoho úředníků bylo nabráno v souvislosti s domácí agendou (posílení úřadů práce, finančních úřadů atd.). ODS proti návrhu skutečně vystupovala, ve finále ovšem aktuální zákon v Poslanecké sněmovně podpořila.

K přijetí zákona o státní službě se Česká republika zavázala již při vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zákon slouží jako nástroj k odpolitizování státní správy. Byl schválen na podzim 2014 a jeho plná účinnost nastala 1. ledna 2015.

Fungující služební zákon byl kondicionalitou pro čerpání fondů EU v programovém období 2014–2020.

Je pravda, že počet úředníků od schválení výše zmíněného zákona narostl (počty státních úředníků jsme ověřovali zde), nicméně jde spíše o nárůst zapříčiněný politikou vlády Bohuslava Sobotky než nařízením Evropské komise. Ze strany Komise přišel v průběhu roku 2014 požadavek, aby se zákon vztahovalna vyšší počet úředníků, než bylo původně zamýšleno.

Ostatně navyšování počtu úředníků ze strany premiéra kritizoval v rozhovoru pro Českou televizi v červenci 2015 i předseda ODS Petr Fiala.

Přijetí zákona plánovala pravicová opozice oddálit obstrukcemi ve Sněmovně, nakonec od nich ale ODS i TOP 09 ustoupily. Kritika směřovala primárně k tomu, že původní návrh měl „zabetonovat“ státní správu, tj. umožnit dosadit vlastní lidi na jednotlivé pozice, ze kterých je nebude možné případně odvolat. ODS nakonec pro současný návrh v Poslanecké sněmovně dokonce aktivně hlasovala.

Plat ministrů upravuje zákon 236/1995 Sb. Podle § 11 odst. a) náleží ministru plat určený příslušným koeficientem z platové základny. Výše platové základny byla podle § 3a pro rok 2016 rovna 2,35násobku průměrné nominální měsíční mzdy fyzických osob v nepodnikatelské sféře dosažené podle zveřejněných údajů Českého statistického úřadu za předminulý kalendářní rok. Pro rok 2017 se platová základna zvyšuje na 2,45násobek. Do celkových příjmů člena vlády patří podle § 12 ještě náhrady výdajů.

Pro rok 2017 se počítá s platovou základnou 65 733,50 Kč, vynásobením příslušným koeficientem tak získáme plat přibližně 161 tisíc Kč. Např. náměstci na ministerstvu financí si přijdou na měsíční plat kolem 100 tisíc Kč a na odměnách 392 tisíc Kč.

Platy náměstků podléhají zákoníku práce a vedle toho i nařízení 564/2006 Sb. Státní zaměstnanec je zařazen do určité platové třídy a platového tarifu a zvažuje se i délka jeho pracovní praxe (platový stupeň). Součástí příjmu jsou ale i odměny. Výše odměn se u jednotlivých náměstků liší a může se tak stát, že celkové příjmy náměstků jsou vyšší než celkové příjmy ministrů.

Přehled Českého rozhlasu ukazuje, že nejštědřejší odměny vyplácí ministerstvo dopravy, naopak nejnižší odměny mají úředníci ministerstva obrany.

Nelze obecně říci, že náměstci mají vyšší příjmy než ministři, protože tyto příjmy nejsou závislé pouze na platu, ale i na velikosti odměn a náhrad, které se liší dle konkrétního pracovníka.

Veškerou odpovědnost za fungování ministerstva a jeho rozhodnutí nese příslušný ministr.

Novela stavebního zákona v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jde o čtení závěrečné. Prošla tedy i všemi příslušnými výbory a nyní, až se návrh dostane na pořad jednání, se bude hlasovat o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Nicméně není pravda, že se zákonem se nedá nic dělat, pokud by koalice nebo někteří z poslanců naznali, že je třeba jej přepracovat. Návrh je možné podle zákona o jednacím řádu vrátit do druhého čtení a opakovat jej. Tedy vrátit zákon do jednání příslušných výborů, které mohou navrhnout další úpravy. Nehodnotíme obsah novely ani obsah pozměňovacích návrhů, zabýváme se toliko možnostmi, které se nabízejí podle zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny.

Konkrétně § 95 odst. 2 uvádí:

„Ve třetím čtení se koná rozprava, ve které lze navrhnout pouze opravu legislativně technických chyb, gramatických chyb, chyb písemných nebo tiskových, úpravy, které logicky vyplývají z přednesených pozměňovacích návrhů, popřípadě podat návrh na opakování druhého čtení.“

Novela stavebního zákona v Poslanecké sněmovně čeká na projednání ve třetím čtení. Jde o čtení závěrečné. Prošla tedy i všemi příslušnými výbory a nyní se bude hlasovat (až se dostane návrh na pořad jednání) o pozměňovacích návrzích a pak o návrhu zákona jako celku.

Zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny v § 86 odst. 6 uvádí:

„Navrhovatel může vzít návrh zákona zpět až do zahájení rozpravy ve třetím čtení návrhu zákona. Poté může vzít takový návrh zpět jen se souhlasem Sněmovny.“

Do března 2015 bylo opravdu návrh možné stáhnout jen do ukončení druhého čtení. Novelou se však tato možnost rozšířila.Karla Šlechtová je z pohledu zákona navrhovatelkou této novely. Aktuálně je novela ve stavu, že prošla druhým čtením a finální čtení návrhu zákona ještě nezačalo. Šlechtová tedy stále může, než bude otevřena rozprava ve třetím čtení, vzít zákon zpět, a to o své vůli. Její výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Jednání koaliční rady jsou upravena koaliční smlouvou (.pdf, str. 23), přičemž samotné schůze rady jsou veřejnosti nepřístupné. Navzdory tomu po jednání šéf poslanců ANO Faltýnek oznámil, že „ministrovi zemědělství se nelíbí, že by i vodoprávní řízení mělo být sloučeno do jednoho řízení.“

Do jednání rady, které se uskutečnilo 14. března, se KDU-ČSL nijak zásadně vůči stavebnímu zákonu nevyhrazovala, resp. o vyjmutí vodních děl nežádala. V září 2016 ministryně uvedla, že „v (našem) návrhu bylo, aby veškerá vodní díla byla součástí koordinovaného řízení. Vláda schválila, že budou součástí pouze u některého typu staveb.“Koncem listopadu téhož roku ministerstvo zemědělství zablokovalo snahu o začlenění vodohospodářských staveb do integrovaného řízení. Poslanci za KDU-ČSL na 55. schůzi vyslovili požadavek na vyjmutí vodních děl ze stavebního zákona. Svůj požadavek odůvodnili případnými spory ve vlastnických nárocích na stavbu na pozemku vlastníka, resp. tvrdili, že nebude jasné, kdo se má o vodní dílo starat, komu patří.

Některé koaliční strany a ministerstvo zemědělství tak hrozí, že stavební zákon již nepodpoří.

Hnutí ANO se skutečně účastní krajských koalic napříč politickým spektrem. To však Andrej Babiš avizoval již před volbami s tím, že pro budoucí koalice jde o konkrétní osoby v různých regionech. Např. v domovském kraji europoslankyně Konečné (Moravskoslezském) předseda hnutí explicitně dopředu vyloučil koalici s ČSSD a jejím lídrem, bývalým hejtmanem Novákem. Důvody pro tvorbu neidentických koalic tedy nejsou z pohledu ANO programové, jak Konečná naznačuje, ale jde o otázky personální. Proto je výrok hodnocen jako zavádějící.

Andrej Babiš v období před volbami i po nich upozorňoval, že hnutí ANO jde v případě regionální politiky o charakter konkrétních lidí v politických stranách, tudíž není směrodatné, o kterou politickou stranu se jedná. V rozhovoru pro server iDNES.cz ze září 2016 pak Babiš uvedl:

Reportér: „Co se týče krajských voleb, když budete mít možnost podílet se na koalicích v krajích, jaký typ koalic byste preferoval?“

Babiš : „Čím méně stran, tím lépe. Nejlepší by byly dvojkoalice, ale se slušnými lidmi.“ Reportér: „Takže to záleží na lidech, ne na stranách?“

Babiš: „Samozřejmě. Přece nemůžeme někde sedět s Haškem, který je sedmilhář, nebo (Miroslavem) Novákem. To je gambler, má peníze, majetek, který nemůže nikdy prokázat. A panu premiérovi nevadí, že takovíto lidé tam sedí.“

Hnutí ANO se po krajských volbách 2016 stalo součástí devíti krajských koalic ze třinácti, přičemž spolupracuje s pravicovými i levicovými stranami. Nelze však říci, že kooperuje se všemi, protože nikde netvoří koalici například s KSČM. Hnutí ANO sice s KSČM koalici vyjednávalo poměrně dlouho v Ústeckém kraji, avšak nakonec vznikla koalice bez ANO. Dále hnutí nikde netvoří krajskou koalici s SPD-SPO.

Zatímco např. v Moravskoslezském a Zlínském kraji vládne mimo jiné s KDU-ČSL a ODS, naopak v mnoha dalších krajích - např. v Jihomoravském a Jihočeském - vládne s ČSSD. Jinde se na vedení podílejí dohromady strany ANO, ČSSD, ODS a další celostátní či regionální strany.

Kraj Složení koalice Středočeský ANO, ODS, STAN, TOP 09 Jihočeský ANO, ČSSD, Jihočeši 2012 Karlovarský ANO, ODS, Piráti, SPO, HNHRM Liberecký ANO, ODS, ČSSD, STAN Vysočina ČSSD, ANO, ODS, Starostové pro Vysočinu Moravskoslezský ANO, KDU-ČSL, ODS Olomoucký ANO, ČSSD, ODS Jihomoravský ANO, ČSSD, Starostové pro jižní Moravu,

TOP 09 Žít Brno Zlínský KDU-ČSL, ANO, STAN, ODS

Výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť Kateřina Konečná má sice pravdu v tom, že vyjednávání v Moravskoslezském kraji směřovalo od počátku k pravicové koalici, ovšem Andrej Babiš již před volbami odmítl spolupráci s ČSSD a tehdejším hejtmanem Novákem. Již předem tedy hnutí ANO hlavní levicovou stranu z koaličního formování vyloučilo.

Krajské volby 2016 vyhrálo v Moravskoslezském kraji hnutí ANO se svým lídrem Ivo Vondrákem. Ten krátce po zveřejnění volebních výsledků sdělil, že „... se krajská koalice dá sestavit směrem doprava“. Následně začala koaliční vyjednávání s KDU-ČSL a již 10. října bylo jasné, že k podpisu koaliční smlouvy dojde následující týden mezi ANO, KDU-ČSL a ODS, která měla s ostatními dvěma stranami programové shody.

Porazit předchozí krajskou koalici ČSSD a KSČM bylo cílem hnutí ANO v Moravskoslezském kraji. Ivo Vondrák řekl před krajskými volbami v rozhovoru pro iDNES.cz, že koalici by zřejmě neuzavíral s Úsvitem, který považuje za xenofobní stranu. K možnosti spolupráce s KSČM uvedl, že tato strana není jeho krevní skupina, avšak „... platí nikdy neříkej nikdy“. Ve zmíněném rozhovoru také řekl, že u předchozího vedení kraje mu vadilo, že nemá dlouhodobou vizi.

Andrej Babiš v období před volbami i po nich upozorňoval, že hnutí ANO jde v případě regionální politiky o charakter konkrétních lidí v politických stranách, tudíž není směrodatné, o kterou politickou stranu se jedná. V rozhovoru pro server iDNES.cz ze září 2016 pak Babiš explicitně uvedl:

Reportér: „Co se týče krajských voleb, když budete mít možnost podílet se na koalicích v krajích, jaký typ koalic byste preferoval?“

Babiš: „Čím méně stran, tím lépe. Nejlepší by byly dvojkoalice, ale se slušnými lidmi.“ Reportér: „Takže to záleží na lidech, ne na stranách?“

Babiš: „Samozřejmě. Přece nemůžeme někde sedět s Haškem, který je sedmilhář, nebo (Miroslavem) Novákem. To je gambler, má peníze, majetek, který nemůže nikdy prokázat. A panu premiérovi nevadí, že takovíto lidé tam sedí.“ Ivo Vondrák po vítězných volbách sdělil, že z volebních výsledků vyplývá, že levice u voličů zcela neuspěla a ztratila jejich důvěru, proto je koaliční vyjednávání v pravé části politického spektra přirozené.

V předchozích letech, od roku 2008, vládla Moravskoslezskému kraji ČSSD společně s KSČM. Koalice v témže složení pokračovala po krajských volbách v roce 2012, avšak v těch loňských zaznamenaly obě strany značný neúspěch. Zatímco v roce 2012 obdržela ČSSD 27,4 % a KSČM 22,7 % hlasů, v roce 2016 získala ČSSD 16,6 % a KSČM jen 11,3 % hlasů.