Přehled ověřených výroků

V nynější předvolební kampani vyrážejí Piráti za voliči se speciálním „vězeňským autobusem“, na němž je vyobrazeno několik současných vrcholných politiků a jejich problematických kauz. Jednou z vyobrazených postav na pirátském autobusu je i Jana Nečasová (dříve Nagyová), která drží v ruce loutku v podobě Petra Nečase, dnes již jejího manžela. K její podobizně je připsáno „KAUZA NAGYOVÁ A ZNEUŽITÍ ROZVĚDKY“.

Jana Nečasová, dřívější šéfka sekce kabinetu předsedy vlády Petra Nečase, podala kvůli své podobizně na pirátském autobusu žalobu na ochranu osobnosti. Její součástí byl i návrh na předběžné opatření, jímž by dosáhla odstranění své karikatury ještě před soudním projednáním. Advokát Nečasové poslal již dříve Pirátům „předžalobní“ výzvu k odstranění karikatury, čemuž Piráti odmítli vyhovět s odkazem na svobodu slova.

Obvodní soud pro Prahu 3 návrh Nečasové na předběžné opatření zamítl. Žalobou, jejíž součástí byl návrh na předběžné opatření, se soud teprve začne zabývat. Piráti tak mohou vyrážet za voliči s autobusem ve stejné podobě, neboť žaloba na ochranu osobnosti dosud nebyla soudem projednána.

Ve stanovisku obvodního soudu pro Prahu 3 zaznělo, že každý názor či kritika vyjádřené jakoukoliv formou jsou s ohledem na význam svobody projevu v demokratickém právním státě zásadně přípustné. Nečasová jako veřejně činná osoba je povinna strpět vyobrazení své osoby ve formě karikatury. Dále bylo ve stanovisku soudu uvedeno, že kauza Nagyová a zneužití rozvědky je mediálně známou kauzou a má reálný základ. Soud nespatřil na dané karikatuře nic dehonestujícího, vulgárně zesměšňujícího a natolik urážlivého, aby bylo možné nařídit předběžné opatření, naopak se dle soudu dá říct, že se jednalo o nadsázku žalovaného, týkající se kauz, které hýbaly českou politickou scénou.

Nečasová se proti rozhodnutí odvolala, rozhodnutí soudu prvního stupně však 3. října potvrdil odvolací soud.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť soud ve svém stanovisku k předběžnému opatření skutečně uvedl, že tato kauza má reálný základ a s ohledem na význam svobody slova je vyjádřený názor a vyobrazení Nečasové ve formě karikatury a nadsázky přípustné a v pořádku. Zda Jana Nečasová udělala svým návrhem na předběžné opatření Pirátům největší reklamu, nejsme schopni zhodnotit.

Jiří Drahoš mluví o situaci z roku 2009, kdy Akademii věd (AV) hrozily zásadní rozpočtové škrty. Po řadě protestů, mediálních vyjádření i jednání k nim nedošlo, příčemž Drahoš byl přímým účastníkem těchto jednání. Oznámení o umenšení škrtů veřejně zaznělo po jeho schůzce s tehdejším předsedou vlády Fischerem – je tedy pravda, že jeho snaha o zmírnění škrtů byla úspěšná. Nehodnotíme však, zda škrty byly snahou o likvidaci Akademie – byly důsledkem ekonomické krize a reformy financování vědy; vědci o likvidaci mluvili, avšak tuto část nelze posoudit. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný, neboť zda měla být Akademie věd zlikvidována, takový úmysl nejsme schopni doložit. Jde spíše o subjektivním dojem Drahoše.

V dané věci šlo o situaci ohledně rozpočtu pro vědu na rok 2010 (s výhledem na 2011 a 2012), za Fischerovy úřednické vlády, konkrétně po usnesení vlády z 29. července 2009. Příprava reformy ale začala již s Topolánkovou vládou: v průběhu ledna 2008 byla schválena východiska reformy a v březnu pak dokument o samotné reformě.

Na to pak navazovala první Metodika hodnocení výsledků výzkumu, která byla v souladu s touto reformou. Vláda Mirka Topolánka padla v březnu 2009 a nahradila ji Fischerova vláda.

Tato reforma provádí hodnocení výsledků (například publikací, patentů, článků, softwaru atd.) konkrétní instituce převodem na jednotnou numerickou škálu (jde tedy o kvantifikaci vědeckých výstupů). Reforma též zavedla Technologickou agenturu a část peněz měla být alokována do výzkumu pod ministerstvy, hlavně ministerstva průmyslu. Tuto metodiku považovali vědci za nesprávně postavenou, navíc zvýhodňující aplikovaný výzkum.

Akademie protestovala a tehdejší předseda Drahoš je označoval za likvidační. Proti návrhu rozpočtu se stavěly také další výzkumné organizace, jako Rada veřejných výzkumných institucí aplikovaného výzkumu nebo Učená společnost České republiky. Proti škrtům na vědu také probíhaly demonstrace. Vědci považovali reformu za likvidační pro základní výzkum, hlavně pro Akademii věd. Jiří Drahoš mluvil o krizi ve financování vědy například ve svém projevu na zasedání Akademického sněmu AV v roce 2010, z čehož je patrné, že situace trvala delší dobu a spíše eskalovala.

Původní plán rozpočtu z roku 2009 počítal s dvacetiprocentním poklesem rozpočtu Akademie věd. Zejména ale návrh počítal s dalším, postupným krácením výdajů pro AV. Z výdajů ve výši 5,8 miliardy, které AV měla rozpočtovány pro rok 2009, šlo o snížení až na 2,8 miliardy v roce 2012. To se nakonec nestalo.

Předseda Drahoš vedl jednání s premiérem Fischerem a dosáhl výrazně menšího snížení rozpočtu, než bylo v plánu, a vláda též upustila od návrhu snižovat rozpočet v dalších letech. Toto jednání se uskutečnilo 30. července 2009 a premiér Fischer po něm uvedl, že vláda škrt vůči AV sníží o půl miliardy korun oproti své původní představě. Pokud budeme sledovat, jak se v daných letech vyvíjel rozpočet AV (viz graf), je zjevné, že se sice snížil právě v daném roce a postupně mírně klesal, nedošlo ovšem k výraznému seškrtání rozpočtu až na polovinu, jak bylo původně zamýšleno.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože třetí vlnu EET jde do jejího spuštění zrušit už spíše jen teoreticky (pokud by se víceméně celé spektrum stran vzešlé z voleb dohodlo, že je to žádoucí) a není příliš pravděpodobné, že by se tak stalo. Šlo by to učinit prostřednictvím § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. Nicméně by stačily dva poslanecké kluby, aby toto řešení zablokovaly.

Poslanci KDU-ČSL se dlouhodoběji vyjadřují pro změny v EET. Předložili několik pozměňovacích návrhů, mimo jiné též ten, který EET rozfázoval do čtyř vln. Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému a poslední vlna se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému. Pro současné znění návrhu zákona lidovečtí poslanci hlasovali.

Poslanci KDU-ČSL a STAN v červnu 2017 předložili návrh odložení třetí a čtvrté fáze EET, a to kvůli prodloužení doby na vyhodnocení fungování prvních dvou fází a vyhodnocení dat. V důvodové zprávě se též zmiňují blížící se volby, po nichž se zvolené strany mohou pokusit provést v EET změny.

Citujeme z důvodové zprávy (.pdf, s. 2): „Vzhledem k termínu sněmovních voleb na konci října 2017 a předpokládanému povolebnímu vyjednávání je takřka vyloučeno, aby se případné úpravy evidence tržeb stihly ještě před účinností dalších fází.Programy kandidujících subjektů vyjadřují vůli ke změně evidence tržeb, na kterou ale reálně nebude čas. Nejistota povinných subjektů je poškozující. Proto navrhujeme odsunutí účinnosti třetí a čtvrté fáze o devět měsíců, což zajistí dostatečný prostor pro případné přijetí změn a přípravu povinných subjektů.“

Pod touto formulací (resp. pod celým návrhem) je podepsán první místopředseda KDU-ČSL Jurečka, předseda poslaneckého klubu této strany Mihola a také poslanec Klaška . Návrh se snažil do programu schůze 13. září zařadit poslanec Farský, nebyl však úspěšný. Novela tak nebyla vůbec projednávána.

Obecně má předseda lidovců pravdu, že třetí a čtvrtá fáze EET dosud nezačaly a je možné je odložit, pokud dojde k předložení novely, která úspěšně projde legislativním procesem. Resp. je to možné teoreticky. Pokud přistoupíme k úvaze, že po volbách bude panovat široká politická shoda nad zrušením či omezením dalších fází EET, je možné v Poslanecké sněmovně přijmout návrh zákona v režimu § 90 odst. 2 zákona o jednacím řádu PSP. To znamená, že je s ním vysloven souhlas již v prvním čtení a celé projednávání je tak velmi rychlé. Problém ovšem nastává v praktické rovině. Jak upozorňovali v létě vysocí představitelé KDU-ČSL, po volbách bude pro strany prioritní sestavování vlády.

Stačily by rovněž dva poslanecké kluby (resp. 50 poslanců), aby vetovaly toto projednávání. Pokud se totiž podle zákona dva poslanecké kluby rozhodnou, že „zavetují“ projednávání ve zmíněném zrychleném režimu, zákon tak projednáván být nesmí. Projednávání novely, o níž jsme psali výše (předložena poslanci KDU-ČSL a STAN), bylo vetováno kluby ČSSD a hnutí ANO. Oba dva tyto subjekty aktuálně nedeklarují, že by podporovaly rušení nebo odklad dalších vln EET.

Při aktuálních volebních prognózách (s ohledem na moratorium na průzkumy je nepřikládáme) se do Poslanecké sněmovny může dostat i osm stran, což znamená, že nebude snadné vůbec koalici sestavit. Při klasickém projednávání návrhu zákona je vyloučeno, že by se mohlo podařit upravit třetí vlnu EET tak (popř. ji zrušit), než by byla spuštěna.

O vyhodnocení první vlny EET se již snaží analýzou ministerstvo financí, k tomuto tématu se vyjadřoval také Český statistický úřad, který dospěl k odlišným (podstatně nižším) výsledkům než MF a zároveň v tiskové zprávě uvedl, že vliv zavedení EET nelze z prezentovaných dat přímo odvodit. K vyhodnocování dat o tržbách nicméně jistě bude dále docházet.

Pokud jde o možné „upravení“ první vlny, opět platí, že je tak možné učinit pozměněním zákona o evidenci tržeb.

V koaliční smlouvě v kapitole Racionální státní rozpočet a efektivní výběr daní v oddílu 2.5. Zlepšení výběru daní doslova stojí (.pdf): „Specificky navrhneme legislativní a technická opatření směřující k efektivní kontrole vykazovaných tržeb z maloobchodního prodeje zboží a služeb. Tato opatření zahrnou u vybraných subjektů online hlášení tržeb, povinnost vystavovat doklady s unikátním číslem a ,účtenkovou loterii'“.

Z koaliční smlouvy tak plyne, že se měla vztahovat na vybrané skupiny, jak uvádí předseda Bělobrádek. Nelze však ověřit, kdo konkrétně zmíněnou formulaci prosadil.

KDU-ČSL předložila (konkrétně poslanec Klaška) při projednávání zákona o evidenci tržeb pozměňovací návrh, prostřednictvím kterého se EET rozfázovala do dalších vln. Konkrétně se tato změna dotýká řemeslníků.

Třetí vlna má podle schváleného návrhu proběhnout 15 měsíců (březen 2018) ode dne spuštění systému. Poslední vlna, kam patří již zmínění řemeslníci, se rozjede 18 měsíců (červen 2018) od spuštění systému.

Pravdou tedy je, že došlo k rozložení zavádění části EET – třetí a čtvrtá vlna naběhne až po volbách. Motivaci a záměry KDU-ČSL přitom nehodnotíme. Je ovšem třeba podotknout, že EET se i podle tohoto návrhu týká stejných subjektů, jako kdyby nebyl pozměňovací návrh schválen. Tedy podle platného zákona, pro nějž KDU-ČSL hlasovala (výsledné hlasování).

V rámci výroku neřešíme, zda lidovci pomocí listů svého předsedy upozorňovali koaliční partnery na návrhy změn v EET. Je totiž faktem, že podle zákona, pro který zvedli lidovci ruku, spadají do evidence všechny subjekty.

Pavel Fischer má mnoho pracovních zkušeností, z domova i ze světa. V době prezidentování Václava Havla působil mezi lety 1995 až 2003 v Kanceláři prezidenta republiky, zprvu jako tiskový specialista, poté jako zástupce prezidentského mluvčího, a nakonec se propracoval na pozici ředitele politického výboru. Byl sedm let českým velvyslancem ve Francii a Monaku, od roku 2003.

V době pobytu Pavla Fischera na Pražském hradě probíhala obě volební období Václava Havla, co by prezidenta nově utvořeného samostatného státu. V roce 1998 se odehrály několikeré důležité události, byly vypsány předčasné sněmovní volby následované tzv. opoziční smlouvou a V. Havel vstoupil do svého posledního funkčního období. Právě pakt oficiálně nazvaný Smlouva o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice, mezi ODS a vítězem voleb ČSSD, se dotýká Fischerova výroku. Prezidentská kancelář musela řešit, zda svolit k takovému kroku, zda hlava státu posvětí tuhle nestandartní dohodu. Mimo jiné se taky projednávalo její znění, které mnohým zavánělo nedemokratickými principy. Ústředním bodem problému byl fakt, že opoziční ODS slibovala, že v době této vlády nevyvolá hlasování o nedůvěře. Předsedou takto vytvořené vlády se stal Miloš Zeman za ČSSD, na postu setrval až do července 2002. Dále Havlovo prezidentství, do posledního dějství vstoupilo 20. ledna 1998 a neslo se v duchu konečného upevnění ČR ve strukturách západních organizací – NATO, EU. Na summitu Evropské rady v Lucemburku v prosinci 1997 se rozhodlo o konečných 11 kandidátských zemích, které se na základě své přihlášky stanou novými členy EU v další vlně rozšíření. Samotný proces byl posléze zahájen v březnu následujícího roku, přičemž oficiálně se ČR stala součástí k 1. květnu 2004. Iniciativa ohledně Severoatlantické aliance se vyvíjela o něco rychleji než ta týkající se EU. V roce 1999 se Česká republika stala součástí NATO a již v roce 2002 organizovala historický pražský summit.

V souvislosti s výrokem Pavla Fischera je nutné zmínit, že všechny uvedené okolnosti se v době jeho pobytu na Hradě opravdu projednávaly. Je ovšem velice složité dokázat, že se na jejich rozhodnutí opravdu podílel. Pozice mluvčího prezidenta obnáší absolvování veškerých jednání hlavy státu a následné formulování stanovisek, je nutné, aby mluvčí znal názory svého nadřízeného, a aby je v jeho nepřítomnosti mohl reprezentovat. Nejsme však schopní z veřejných zdrojů odhalit, jak velký poradní hlas Pavel Fischer měl vůči Václavu Havlovi.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Francouzský systém je označován za poloprezidentský, ve kterém má prezident kromě případů tzv. kohabitace výsadní postavení – to ovšem nelze srovnávat s postavením prezidenta amerického.

Podle klasické definice Maurice Duvergera patří mezi poloprezidentské systémy režimy, ve kterých je prezident volen přímo občany a zároveň je vybaven silnými pravomocemi. Naproti němu však stojí premiér a ministři, kteří mají exekutivní a vládní pravomoci.

Současná ústava Francouzské republiky platí od roku 1958, prezident je volen přímo od roku 1962. Funkční období prezidenta i dolní komory parlamentu, Národního shromáždění, je pět let.

Topolánek naráží na problematiku kohabitace (soužití) – stavu, kdy prezident zastupuje jednu politickou stranu, zatímco premiér pochází z opačného tábora. Prezident se pak, jednoduše řečeno, nemůže opřít o vládnoucí většinu. V minulosti došlo ke kohabitaci celkem třikrát, typickým jevem tohoto stavu bylo zablokování průchodnosti zákonů parlamentem a vyostřené spory mezi vládou a prezidentem republiky. Ke kohabitaci došlo naposledy mezi lety 1997 a 2002. Aby dále ke kohabitacím nedocházelo, bylo v roce 2000 rozhodnuto, že se od roku 2002 zkrátí funkční období prezidenta ze sedmi na pět let. Druhým mechanismem, který kohabitacím předchází, jsou volby do Národního shromáždění uskutečňované vždy krátce po prezidentské volbě. Poslední prezidentské volby se uskutečnily v květnu tohoto roku, následované byly parlamentními volbami o měsíc později. Nově zvolený prezident Emmanuel Macron dovedl své hnutí En Marche k vítězství ve volbách do Národního shromáždění se ziskem přes 66 % voličských hlasů.

Z tradice francouzské politiky vyplývá, že dominantní roli představuje vždy prezident, který bývá zároveň i předsedou své strany – pokud má tedy jeho strana většinu v Národním shromáždění. Předseda vlády je ve stranické hierarchii na nižší pozici, a je tedy prezidentovi podřízený. Tato praxe tedy odpovídá Topolánkovu tvrzení, že prezident řídí i vládu.

Spojené státy americké jsou typickým příkladem tzv. prezidentského systému. Druhý článek americké ústavy svěřuje výkonnou moc prezidentovi – ten je jediným držitelem exekutivní moci a jmenuje vládu, která realizuje jeho politiku. Exekutivní moc tedy není sdílena, jako je tomu ve francouzském případě.

Zeman nejmenuje všechny zahraniční mise, ve kterých čeští vojáci působí. V oblastech, které zmiňuje, čeští vojáci skutečně působí. Počty, které uvádí, nejsou zcela přesné, ale rámcově odpovídají skutečnosti.

Organizace, které popisuje jako protivníky českých vojáků, v těchto oblastech skutečně operují (Tálibán v Afghánistánu, Al-Káida na Sinaji, Islámský stát v Iráku a Al-Nusra v Sýrii). Všechny z nich jsou některými státy označované za teroristické (např. USA).

Česká republika má v současnosti své vojáky v několika zahraničních misích:

Afgánistán (mise Resolute Support Mission):

• 246 českých vojáků
• Část má za úkol pomáhat s výcvikem afghánské armády, část „provádět bezpečnostní opatření v přiděleném prostoru odpovědnosti s cílem eliminovat nepřátelské aktivity proti základně“ naší armády.

Mali (European Union Training Mission, United Nations Multidimensional Integrated Stabilisation Mission in Mali)

• přes 40 vojáků
• Úkolem je ochrana velitelství mise EUTM v Bamaku, provádění doprovodů velitele a štábu mise a částečně i výcvik malijské armády. Mise EU v Mali je nebojová, zaměřená na výcvik.

Irák (Inherent Resolve)

• 30 českých vojáků
• Hlavním úkolem je poradní a mentorská činnost při operačním výcviku pozemního a létajícího personálu iráckých vzdušných sil na letounech L-159.

Sinaj(Multinational Force and Observers)

• 18 českých vojáků (disponují letounem CASA)
• Úkolem je monitorovat situaci nad egyptsko-izraelskou hranicí společně s mezinárodními pozorovateli na palubě letounu, zajišťovat přepravu osob a materiálu ve prospěch mise MFO

Kosovo (KFOR)

• 9 vojáků
• Působí na velitelství KFOR

Středozemní moře (EUNAVFOR MED Sophia)

• 5 vojáků
• Cílem je rozbití modelu převaděčů a obchodníků s lidmi ve Středomoří.

Golanské výšiny (United Nations Disengagement Observer Force)

• 3 vojáci
• Vykonávají funkce důstojníků pro výcvik a informační technologie

Somálsko (EU NAVFOR Somalia)

• 3 vojáci
• Cílem je zabezpečit dodávky potravin, pomoc utečencům v Somálsku, potírání pirátství a ozbrojeného přepadávání podél somálského pobřeží.

Bosna a Hercegovina (Althea)

• 2 vojáci
• Úkolem je podílet se na výcviku a rozvoji schopností ozbrojených sil Bosny a Hercegoviny

Pozorovatelskémise v DR Kongo, Kosovu a Středoafrické republice

• celkem 8 vojáků

Kulhánek, jehož kandidaturu nakonec podpořili poslanci, upozorňuje na značné časové omezení, které při sběru podpisů občanů oproti Horáčkovi měl.

Svůj záměr stát se prezidentem České republiky Horáček oznámil v listopadu 2016. Za rok pak na ministerstvu vnitra odevzdal podle svých slov 115 000 podpisů, z nichž 86 000 bylo platných.

Kulhánek svou kandidaturu oznámil až na konci června letošního roku, a to spolu se záměrem nasbírat 50 000 potřebných podpisů občanů. Nashromáždit se mu údajně podařilo pouze 35 000 podpisů a využil proto podpory 23 poslanců. Petiční archy však Kulhánek k ověření nepředkládal a jeho výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Kulhánek se při sběru podpisů snažil využít i soutěže, ve které mohli petenti vyhrát osobní automobil.

Zdroj: Kulhaneknahrad.cz.

Rusko jako člen OSN souhlasilo v Chartě organizace spojených národů (.pdf) z roku 1945 s nezasahováním do územní celistvosti kteréhokoli státu (kap. I, čl. 2). Další dokument zaručující územní celistvost Ukrajiny je Budapešťské memorandum (.pdf). Jedná se o mezinárodní dohodu podepsanou 5. prosince 1994 v Budapešti ukrajinským prezidentem Leonidem Kučmou, ruským prezidentem Borisem Jelcinem, americkým prezidentem Billem Clintonem a britským premiérem Johnem Majorem. V rámci tohoto memoranda Ukrajina slíbila vzdát se svého jaderného arzenálu, výměnou za garanci její bezpečnosti v rámci jejích tehdejších hranic. Potvrzení ukrajinských hranic je rovněž zmíněno ve Smlouvě mezi Ruskou federaci a Ukrajinou podepsanou 31. května 1997. Dále se jedná o dokument Dohoda o rozmístění černomořské flotily z téhož roku. Charkovský pakt podepsaný 21. dubna 2010, rozšiřující dohodu z roku 1997, opět potvrzuje, že flotila Ruské federace se nachází na ukrajinském území.

První sankce EU proti Rusku vešly v platnost 17. března 2014. Jednalo se o cestovní omezení a zmrazení finančních prostředků určených jednotlivcům s rozhodovacími pravomocemi v Rusku a na Krymu. V červenci 2014 uložila EU ekonomické sankce. V březnu 2015 Evropská rada spojila jejich trvání s úplným plněním Minských dohod.

V říjnovém (nejaktuálnějším) průzkumu agentury CVVM (.pdf, str. 5), kterého se zúčastnilo 905 respondentů, uvedlo 27 % dotázaných, že Jiřího Drahoše neznají. Výzkumy dalších agentur nabízejí podobná čísla. Např. v listopadovém výzkumu společností MEDIAN a Kantar TS pro Českou televizi (str. 6) uvedlo 32 % lidí, že Drahoše nezná.

Aktuální data tedy potvrzují, že Drahošova neznámost v české veřejnosti dosahuje necelé třetiny voličů. Pokud se zaměříme na začátek kampaně, tak Jiří Drahoš svou kandidaturu oznámil na konci března 2017.

V prvním průzkumu veřejného mínění po ohlášení kandidatury (v dubnu 2017), uvedlo z 959 respondentů pro agenturu MEDIAN (.pdf, str. 5) 32 % dotázaných, ze Jiřího Drahoše nezná. Více výzkumů z počátku Drahošovy kampaně dostupných není, tudíž pro hodnocení výroku vycházíme z dat MEDIANu.

Z veřejně dostupných výzkumů se tedy zdá, že Drahošovo prohlášení neobstojí. Nicméně v daném případě nelze vyloučit, že měl prezidentský kandidát a jeho tým zpracován vlastní výzkum např. před ohlášením kampaně, který daná čísla potvrzovaly. Z tohoto důvodu je výrok hodnocen jako neověřitelný.