Přehled ověřených výroků

Současná vláda je v čele státu od roku 2014. Je pravdou, že v letech 2012 a 2013, tedy před nástupem Sobotkovy vlády, česká ekonomika zpomalila. Tempo růstu HDP v roce 2012 bylo −0,8 % a v roce 2013 bylo −0,5 %. V roce 2014 skutečně došlo k výraznějšímu růstu a v této době hospodářství rostlo tempem 2,7 %. Při pohledu na HDP je ale třeba vzít v úvahu, že ekonomika nenastartuje svůj růst z roku na rok, ale že hospodářské vlivy působí na rychlost tempa růstu HDP postupně.

Spojení „nulový ekonomický růst“ je ale zvoleno poněkud nešťastně. V roce 2013 bylo tempo růstu zpomalené, nikoli nulové. V absolutních číslech ekonomika vyrobila oproti předchozímu roku víc. Pokles tempa růstu před nástupem vlády je nicméně zřejmý.

Zdroj: MFČR HDP201220132014V mld. Kč 406040984314Tempo růstu v %-0,8-0,52,7

Graf: Vývoj tempa růstu HDP v letech 1991–2016 Zdroj: ČSÚ

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože, jak vyplývá z informací níže, není pravdou, že by zařazení bodu Daňové podvody ministra financí podpořili ve Sněmovně všichni kromě ANO a Úsvitu. Hlasování se zdrželi někteří poslanci koaličních stran ČSSD (resp. pro hlasovalo 17 z 50) a KDU-ČSL a poslanci hnutí SPD (skupina kolem Tomia Okamury).

Na své 55. schůzi dne 14. 3. 2017 schválila Poslanecká sněmovna zařazení projednávání bodu s názvem Daňové podvody ministra financí, který navrhl poslanec a předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

Jednalo se o hlasování č. 224, pro zařazení tohoto bodu hlasovalo 84 poslanců, proti 28. Proti hlasovali poslanci hnutí ANO (proti 33, omluveno 9, zdrželi se 3, nepřihlášení 2), dále poslanci Úsvitu - Národní koalice (proti 4, omluven 1, zdrželi se 2) a také jeden nezařazený poslanec, a to Petr Adam (který byl do Poslanecké sněmovny zvolen za Úsvit).

I několik dalších poslanců se hlasování zdrželo – z nezařazených to byl Fiala, Fiedler, Holík a Okamura. Kromě Fiedlera jsou ostatní tři jmenovaní členy strany Svoboda a přímá demokracie (SPD), která však nemá vlastní poslanecký klub. Z ČSSD se hlasování zdrželo 12 poslanců (17 návrh podpořilo). Návrh podpořila většina poslaneckého klubu KDU-ČSL (7 poslanců), tři se zdrželi hlasování.

Poslanecká sněmovna přijala 15. března 2017 usnesení, v němž po ministru financí Andreji Babišovi (ANO) žádá, aby do 30. dubna 2017 vysvětlil své příjmy, které použil na nákup dluhopisů společnosti Agrofert, a.s. jím samým jakožto fyzickou osobou.

26. dubna 2017 přinesl zpravodajský server Deník.cz informaci, že poradci premiéra Sobotky (ČSSD) vypracovali materiál (.pdf) nazvaný Analytický souhrn kauz a nezodpovězené otázky souvisejícís podnikáním ministra financí A. Babiše, který podrobně popisuje nejasnosti týkající se podnikatelské minulosti Andreje Babiše. Obsahuje také jakýsi souhrn formulovaný ve 22 nezodpovězených otázkách (str. 34). Je třeba dodat, že zmíněný materiál zahrnuje také přílohy a seznam použitých zdrojů (str. 35).

Ačkoliv výše uvedený analytický materiál žádá (stejně jako usnesení Poslanecké sněmovny) vysvětlení pozadí operace s korunovými dluhopisy, což je jednoznačně hlavní téma textu (sahá do minulosti a požaduje vysvětlení souvisejících obchodních aktivit Babiše), nelze říci, že se Sobotkův materiál týká výhradně kauzy korunových dluhopisů. Řeší i některé další otázky, které požadovala v obecnější podobě Poslanecká sněmovna.

Nicméně Babiš mluví o tom, že tento dotaz se objevil veřejně jen pár dní před vypršením termínu, kdy měl sněmovně odpovědět (což učinil 28. dubna). V tomto je třeba dát mu za pravdu - výzvy nebyly fakticky spojeny a jde spíše o součást dalšího tlaku na ministra financí ze strany koaličního partnera.

Sobotkova analýza od Babiše žádá například také vysvětlení miliardových finančních operací kolem společnosti IMOBA (a další otázky týkající se těchto finančních operací), proč Babiš lživě tvrdil, že společnost Hartenberg je investiční fond, když dle České národní banky není (ČNB podle analýzy takový fond neregistruje), nebo kdo byl skutečným vlastníkem společnosti O.F.I. a z jakých peněz tato společnost v 90. letech financovala své investice.

V roce 2015 byl opravdu ekonomický růst ČR 4,5 % na rozdíl od Německa, kde dosáhl pouze 1,7 %. Dotace z evropských fondů se rozdělují v sedmiletých cyklech, dnes jsme v cyklu 2014–2020. Zmiňovaná dočerpávání z minulého cyklu v roce 2015 jsou součástí pravidla N+2, které zaručuje, že dotace bude vyplacena i po ukončení předchozího cyklu. Pokud projekty započaté na konci období během dvou let splní závazky, bude jim zpětně vyplacená dotace z předchozího dotačního cyklu.

Nelze ale ověřit, kolik konkrétně dočerpávalo ministerstvo dopravy na konci roku 2015. Za dotační cyklus 2007–2013 celkově vyplatilo 95,3 % dotací (z celkové alokace fondů EU ministerstvu dopravy), o peníze z EU si ale požádali jenom u 67 %. Celkově všechny resorty nedočerpaly méně než 10 mld. Kč proti prvotním odhadům, které byly mnohem vyšší. Podle závěru Nejvyššího kontrolního úřadu byla na konci roku 2013 Česká republika čtvrtým nejhorším státem v čerpání evropských dotací za období 2007–2013.

Zpráva NKÚ kritizovala problémy českých resortů s čerpáním dotací s odhadem (str. 43)nedočerpání na konci období 2014–2020 pohybujícím se mezi 38,6–105 mld. Kč (tj. v nejlepším případě 3x více než za minulé období). Česká republika celkově ke konci května letošního roku požádala o zaslání jen 26,8 mld. Kč (4,4 %) z celkových 646 mld. Kč, které EU pro ČR uvolnila.

Schwarzenberg mluví o tom, že TOP 09 doplatila na účast v minulé vládě a vyjmenovává dva faktory, které jsou podle něj zásadní. Prvním je právě zmíněná hospodářská situace, jako druhou věc pojmenovává různé kauzy a skandály (konkrétně uvádí Věci veřejné a Janu Nagyovou).

Čestný předseda TOP 09 má pravdu v tom, že v době vlády Petra Nečase ekonomika setrvávala v nízkých (či záporných) růstech ekonomiky. To samo o sobě mohlo mít vliv na voličské chování a také na preference jednotlivých stran, nedá se to ovšem fakticky doložit. Dodejme, že nelze ani přesně kvantifikovat, jaký vliv mají jednotlivé vlády na tvorbu růstu ekonomiky. Je nepochybné, že země jako Česká republika je ovlivňována tím, jak se vyvíjí globální a také evropská ekonomika.

Lidé berou při hodnocení vlády (a při volbách) v potaz více faktorů, jako je stabilita vlády, komunikace s veřejností, personální složení vlády nebo sympatie s předsedou vlády, jak vyplývá z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (.pdf, str. 1).

Pro hodnocení hospodářské situace jsme použili ukazatel růstu hrubého domácího produktu. Za vlády Petra Nečase (2010–2013) byl podle údajů Eurostatu průměrný meziroční růst HDP v České republice 0,75 %. Za vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) šlo o 3,2 %.

Jak vyplývá z výzkumu CVVM (.pdf, str. 1), současnou hospodářskou situaci v České republice hodnotí pozitivně 38 % české veřejnosti, negativně ji hodnotí 21 % a 41 % obyvatel se k ní staví neutrálně nebo ji neumí posoudit.

Na počátku funkčního období současné vlády Bohuslava Sobotky hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % lidí, přičemž dnes jde o číslo 38 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci na počátku funkčního období současné vlády 59 % lidí a dnes je to 21 %, jak zjistilo CVVM (.pdf, str. 2).

Na počátku funkčního období vlády Petra Nečase hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % obyvatel a na konci 6 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci zpočátku 64 % lidí a posléze 66 % lidí, jak zjistilo na počátku (.pdf, str. 1) i na konci (.pdf, str. 2) tohoto funkčního období CVVM.

S činností vlády Petra Nečase vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 8–26 % občanů. Spokojenost s vládou měla v průběhu času klesající tendenci.

S činností vlády Bohuslava Sobotky vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 31–49 % občanů. Spokojenost s vládou má v průběhu času spíše klesající tendenci.

Za funkční období současné vlády vykazují národohospodářské údaje vyšší růst, než za období Nečasovy vlády. Současná vláda se zároveň dle výzkumů veřejného mínění těší větší spokojenosti občanů.

Schwarzenbergův výrok směřuje k tomu, že dobrý vliv ekonomiky je vždy připisován vládě, která má díky tomu vyšší podporu. Je nepochybné, že dobrá ekonomická situace vládě a jejím členům neubližuje, jde ovšem o jeden z řady faktorů, které mají vliv na preference jednotlivých stran. Tento vliv není možné z dostupných dat nijak kvantifikovat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Tržby v maloobchodě vzrostly v roce 2016 o 5,6 %, a to i díky tomu, že české ekonomice se v v tomto období dařilo růst tempem 2,3 %. Vyšší tržby ukazují na vyšší spotřebu, což následně vede k tomu, že se v absolutních číslech prodají větší objemy zboží a služeb, a tedy i s tím související absolutní výběr DPH. Inkaso DPH v roce 2016 bylo meziročně vyšší o 3,8 %. Výběr DPH tak vzrostl pomaleji než maloobchodní tržby.

Nicméně je třeba upozornit na některé limity Kalouskova tvrzení. Předně do maloobchodních tržeb nespadají všechny položky podléhající DPH - např. nemovitosti nebo část služeb. Vyšší maloobchodní tržby tedy nemusí automaticky znamenat, že by mělo o stejnou výši růst DPH. Záleží na více faktorech.

Dále tržby jako takové nejsou to samé jako přidaná hodnota. Obrazně řečeno - že někdo utržil dvojnásobek, neznamená, že bude platit/odvádět dvojnásobek na DPH, protože může mít vyšší vstupní náklady. Je více sazeb, takže může dojít k přelivu mezi sazbami - ať už proto, že lidé více kupují nízko/vícedaněné zboží, nebo proto, že se něco překlasifikovalo.

Výrok z tohoto důvodu hodnotíme jako zavádějící, protože byť Kalousek podává správná čísla, jejich význam dezinterpretuje.

Dle ministerstva spravedlnosti se v roce 2015 platy okresních soudců s náhradami pohybovaly v rozmezí od 70 900 do 143 600 korun v závislosti na délce praxe a pracovním zařazení. Platy soudců se vypočítávají dle koeficientů ustanovených v zákoně o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci z roku 1995 a platové základny, kterou určuje ministerstvo práce a sociálních věcí sdělením.

Poslední úprava platu soudců pochází z listopadu loňského roku, kdy ministerstvo určilo jako jejich platovou základnu částku 80 490 korun (. pdf, str. 6). Mzda okresního soudce se vypočítá jako platová základna krát koeficient, tedy 80 490 x 0,88 = 70 900. Okresní soudce si tedy v prvních pěti letech svého působení v taláru vydělá přinejmenším necelých 71 000 korun měsíčně. Po pěti letech se hodnota koeficientu zvyšuje z 0,88 na 1,01.

Dle § 60 zákona o soudech, soudcích a přísedících může být soudcem ustavena osoba, která dnem jmenování dosáhla 30 let věku.

Během jara roku 2015 se členské státy Evropské unie rozhodly řešit migrační krizi. V té době se totiž především v Itálii, Řecku, Rakousku, Maďarsku a Německu výrazně zvýšil počet migrantů a žadatelů o azyl z Afriky a Blízkého východu. Snaha Evropské unie spočívala v tom, aby byli uprchlíci přerozděleni do všech států a aby se již radikálně a nekontrolovaně nezvyšoval počet migrantů v nejvíce zasažených státech.

První řešení předložila Evropská komise v květnu 2015. Jednalo se o klíč, který měl přerozdělovat migranty státům na základě rozlohy země, vyspělosti její ekonomiky, míry nezaměstnanosti či počtu dosud přijatých žadatelů o azyl. Česko podle něj mělo přijmout 2,98 procent úspěšných žadatelů o azyl z řad migrantů a dobrovolně 525 (2,63 procenta) migrantů z uprchlických táborů mimo Evropu. Česká republika tak měla do dvou let přijmout 1863 uprchlíků.

Tyto kvóty byly Evropským parlamentem zamítnuty a bylo rozhodnuto, že si státy přerozdělí uprchlíky podle stejného principu, ale na dobrovolné bázi.

Premiér Bohuslav Sobotka za Českou republiku deklaroval, že přijmeme 1100 migrantů z Itálie a Řecka a další čtyři stovky z uprchlických táborů mimo území Evropské unie (z tzv. třetích zemí). To schválila i vláda České republiky na svém jednání 8. července 2015. Pro hlasovalo (.doc, bod 24) všech přítomných 16 členů vlády - tedy zástupci všech tří koaličních stran.

Další verze kvót se začala projednávat na přelomu srpna a září roku 2015, kdy se opět zvýšil počet příchozích migrantů do států Evropské unie. Na jednání Rady Evropské unie je 21. září schváliliministři vnitra členských států. Proti kvótám byli ministři vnitra České republiky, Slovenska, Maďarska a Rumunska, finský ministr vnitra se zdržel hlasování.

Podle těchto nových kvót mělo být České republice přiděleno 1591 migrantů, kteří zažádali o azyl v Itálii a Řecku (původně i Maďarsku, jež se následně do tohoto procesu nezapojilo). V platnosti však nadále zůstalo i dobrovolné přijetí 1100 běženců z těchto dvou států a 400 z třetích zemí. Celkově tak Česká republika měla přijmout 3091 uprchlíků. V rámci těch, kteří se dostali na území Evropské unie, jde o 2691 osob.

Výrok prezidenta Miloše Zemana hodnotíme jako nepravdivý. Faktem je, že prvotní řešení předkládala Evropská komise, na její pokyn však uprchlíci nebyli přerozděleni. První přerozdělení bylo sice podobné návrhu Evropské komise, mělo však jít o dobrovolné přijetí. Závazné kvóty odhlasovali ministři vnitra států Evropské unie, nešlo tedy o nařízení Evropské komise. Na základě dobrovolného a závazného přijetí, které odhlasovali ministři vnitra, měla Česká republika přijmout během dvou let 3091 uprchlíků, nikoliv 6200.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ve skutečnosti pro Zemanův návrh hlasovala téměř třetina Poslanecké sněmovny (což rozhodně není „všichni proti“).

Miloš Zeman byl skutečně předsedou Poslanecké sněmovny, a to v letech 1996–1998. Sem byl zvolen na základě dohody s tehdejší vládní koalicí pod vedením Václava Klause, díky čemuž Zeman umožnil vznik menšinové vlády pod vedením ODS.

Plat poslanců (ale také senátorů, členů vlády nebo prezidenta) je upraven zákonem 236/1995 Sb., tedy zákonem o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. To dokládá rovněž web dolní komory českého parlamentu. Uvádí:

„Všechny podrobnosti o platu poslanců i senátorů, stejně jako dalších ústavních činitelů, stanovuje zákon č. 236/1995 Sb. ze dne 26. září 1995, o platu a dalších náležitostech spojených s výkonem funkce představitelů státní moci a některých státních orgánů a soudců a poslanců Evropského parlamentu. Zákon byl zcela záměrně napsán tak, aby už v roce svého vzniku, tedy v roce 1995, poskytl veřejnosti zcela úplný obraz o tom, jak jsou odměňováni členové zákonodárných sborů, a nikdo se nemusel dotazovat žádné instituce na plat svého poslance.“

Zákon o platu v § 38 uváděl v roce 1996 následující:

„(1) Poslanec, který se v období jednoho kalendářního měsíce bez řádné omluvy neúčastnil dvou jednacích dnů komory Parlamentu nebo jejího orgánu, do něhož byl zvolen, ztrácí nárok na polovinu platu a polovinu paušálních náhrad, které by mu jinak náležely za měsíc následující, a na polovinu dalšího platu v příslušném kalendářním pololetí. Při neomluvené neúčasti na nejméně čtyřech jednacích dnech ztrácí poslanec nárok na náležitosti uvedené ve větě prvé v plné výši. O důvodech ztráty nároku rozhoduje orgán komory Parlamentu pověřený komorou.“

Zeman tedy chtěl, aby poslanci přijali usnesení, které by stanovilo orgán, jenž by danou věc posuzoval. Jeho návrh směřoval k tomu, aby se tímto zabýval mandátový a imunitní výbor. Návrh skutečně nebyl přijat, ale Zeman nemluví pravdu, když uvádí, že proti němu hlasovali všichni poslanci všech politických stran. Ve skutečnosti jej podpořilo 62 poslanců, což je více, než kolik poslanců čítal Zemanův klub. I když nejsou dostupné údaje o jmenovitém hlasování, je zjevné, že pro návrh hlasovali poslanci z více stran.

Během projednávání mu vyjádřil podporu např. předseda Republikánů Miroslav Sládek. Ten konstatoval:

„Pane předsedající, dámy a pánové, po těch předchozích vystoupeních je mojí povinností podpořit předsedu sněmovny v jeho úsilí, protože je zcela jasné, že je to krok správným směrem. Sám osobně musím pro tento návrh hlasovat...“

Názor tehdy nejsilnější strany, ODS, tlumočil Milan Uhde. Uvedl během projednávání návrhu 2. dubna 1997 následující:

„Při vší úctě k práci dobrých zaměstnanců a při vší úctě k práci vůbec musím říci, že v poslanecké činnosti jsou některé rysy, které se od zaměstnaneckého pojetí liší. Ještě jsem neviděl zaměstnance, jehož činnost by spočívala v tom, že se do práce nedostaví, ale v životě poslance je možná situace, že poslanec obstruuje, že poslanec záměrně tam a onam nepřijde, aby ovlivnil výsledek hlasování, aby snížil kvórum atd. Proto se tak těžko předsedovi Poslanecké sněmovny hledá a bude hledat arbiter, který bude posuzovat, zda omluva je řádná nebo není rádná.“

Otázka, zda má být výkon poslance omezen i možným odebráním platu, byla tedy sporem mezi různými stranami. Nehodnotíme, čí výklad je v tomto správný, jde o otázku názoru.

Dodejme, že podle statistik hlasování v Poslanecké sněmovně měl Miloš Zeman v daném období absenci u 33 % hlasování. Je samozřejmě otázkou, kolik z těchto absencí bylo omluvených.

Oba kraje skutečně v určité míře dotují malé prodejny.

Pardubický kraj vypisuje pro vesnické obchody každoročně dotační pobídky a prodejce touto formou podporuje již od roku 2009. Každý rok se vynaložená částka pohybuje kolem 1,5 milionu korun, loni činila (.xls) 1,62 milionu. Krajský úřad přitom částečně financoval celkem 52 prodejen.

Až polovinu výdajů ve výši maximálně 150 000 Kč hradil obchodníkům na venkově od roku 2013 v rámci podpory prodeje regionálních potravin kraj Vysočina. Loni se částka za poskytnuté dotace vyšplhala asi na 832 000 Kč pro devět prodejen, kraj měl však připravených celkem 1,5 milionů korun. Letos vypisuje komplexnější grantový program Venkovské prodejny 2017 s dotací dvou milionů korun.

Obě čásky považujeme vzhledem k odhadům Asociace českého tradičního obchodu (asi 706 milionů na celém území Česka ročně) za malé, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.