Přehled ověřených výroků

Podobný výrok jsme již ověřovali v rámci Otázek Václava Moravce 6. listopadu minulého roku. Andrej Babiš se vyjádřil, že v Královéhradeckém kraji se vytvořila koalice proti hnutí ANO 2011. Jde o poměrně hojně využívané prohlášení.

Do zastupitelstva Královéhradeckého kraje se po krajských volbách v říjnu 2016 dostalo celkem devět volebních subjektů: ANO 2011 (13 mandátů), ČSSD (6 mandátů), ODS (5 mandátů), Koalice pro Královéhradecký kraj — KDU-ČSL — Hradecký demokratický klub — Volba pro město (5 mandátů), KSČM (4 mandáty), Starostové a Východočeši (4 mandáty), TOP 09 (4 mandáty), Koalice Svoboda a přímá demokracie — Tomio Okamura (SPD) a Strana Práv Občanů a SNK (2 mandáty), Piráti a Strana zelených Změna pro Královéhradecký kraj (2 mandáty).

12. 10. 2016 pak pět z devíti zmíněných stran (ČSSD, ODS, Koalice pro Královéhradecký kraj, Starostové a Východočeši, TOP 09) podepsalo dohodu o koalici v kraji (tedy pár dní po volbách). Ta byla ale ve skutečnosti domluvena, jak informovala média, několik hodin po zavření volebních místností.

Z informací oficiálního webu Královéhradeckého kraje vyplývá, že pět výše uvedených stran podepsalo 24. října 2016 koaliční dohodu.

Tento výrok však hodnotíme jako nepravdivý, protože koaliční dohodu podepsalo jen pět stran a nelze tedy tvrdit, že by se všichni takto vymezili proti hnutí ANO 2011. Zejména tvrzení, že se „všichni spojili proti ANO“, je často popisováno na tomto příkladu, ale z výše uvedeného plyne, že to neplatí.

Vítěz voleb v zastupitelstvu skutečně zastoupen není, nejde ale vyloženě o výjimečný případ ani v krajích (Plzeňský kraj 2012), ani na centrální úrovni (povolební koalice 2010).

Podle Pavla Teličky chybí školství absolventi technických škol a kvalifikovaní pracovníci. V otázce řešení se však odkazuje na ministryni školství Valachovou (ČSSD), která příslušné reformní kroky v Otázkách VM blíže neuvedla. S ohledem na omezený časový rámec pořadu je však nutné zohlednit, že příslušné argumenty Valachová prezentovala v řadě jiných mediích. Výrok Teličky proto hodnotíme jako zavádějící, neboť spojovat absenci reformních kroků s jedním pořadem, jehož dramaturgii host ani nenastavuje, je velmi zjednodušující.

Jedním z možných řešení nedostatku kvalifikovaných pedagogů je podle ministryně Valachové zaměstnání odborníků z praxe na plný úvazek, tedy bez pedagogické kvalifikace. Tento systém v současnosti funguje ve vysokém školství. Zvažuje se proto zavedení i na středních odborných školách.

Loni ministerstvo školství zjednodušilo způsob uznávání odborné kvalifikace pro cizince i uznání kvalifikace dosažené občany ČR v zahraničí.

Už v roce 2015 uvedla Kateřina Valachová pro Rozhlas, že chce „učinit legislativní změny, abychom zlepšili podmínky a počet učitelů odborných předmětů na středních odborných školách“. Tuto ambici se pokusila naplnit reformou tzv. kariérního řádu. Celkem poslal resort do Poslanecké sněmovny v tomto období 10 zákonů (u typu navrhovatele zaškrtnout „vláda“, do zástupce navrhovatele vepsat „školství“).

Řada regionů současně nabízí studentům technicky zaměřených škol stipendia.

Zdroj: OVM; Průzkum veřejného mínění Trendy ČeskaDiskuze mezi Valachovou (ČSSD) a Münichem (expert pro projekty EU, OECD apod.), na niž se Telička odkazuje, se zabývala především platovými podmínkami pedagogů.

Valachová v debatě mluvila (9:08–9:28) o tom, že nelze jednoznačně zaručit, jestli plánované reformy povedou ke zkvalitnění školství jako takového. Uvedla však několik faktorů, jež mají na kvalitu školství vliv:

• Optimalizace školství, o které se mluví od roku 2009, jež stojí na komunální spolupráci mezi obcemi.
• Zavedení povinné maturitní zkoušky z matematiky na středních školách s dvouletým rozložením.
• „Školský rejstřík“, který mapuje záměry dílčích škol, u nichž následně ministerstvo posuzuje, zda je nutné danou školu podpořit a udržet. Kritičtější správa tohoto rejstříku ze strany MŠMT je podle Valachové (5:50–6:15) jednou z cest ke zkvalitnění školství.

V otázce kvalifikované pracovní síly se diskuze krátce stočila na funkci ředitele. Ten je podle školského zákona (§ 166(2)) volen komisí tvořenou zastupiteli příslušné obce a současně je politicky odpovědný starostovi obce. Výsledek konkurzu ale není podle zk. 54/2005 Sb.o konkursních řízeních závazný. Má pouze doporučující charakter.

Otázce kvalifikace ředitelů (9:45–10:20) se chce Valachová ještě věnovat. V diskuzi ale neuvedla, jakým způsobem.

Kvalita pedagogů, jak plynulo z diskuze v Otázkách VM, je podle Valachové závislá především na finančním ohodnocení. To je jeden z reformních kroků, na němž Valachová skutečně pracuje.

Zdroj: OVM

Je nepochybné, že veřejná debata o školství je často tvořena diskuzí o platech. V oblasti školství se nicméně řeší i jiné návrhy, např. kariérní řád pro učitele, podpora technického vzdělávání či regionální školství. Spojit tedy absenci těchto témat s jedním pořadem ČT, v němž vystoupila ministryně Valachová, je zavádějící.

KSČM skutečně od roku 1996 dodnes prosazuje zavedení referenda. Výrok Kateřiny Konečné proto hodnotíme jako pravdivý.

Volební program KSČM pro roky 1996–1998 obsahuje pasáž zaměřenou na „Mír a společnost“, kde je jedním z hlavních bodů požadavek referenda v otázce členství v NATO a EU.

Zdroj: Volební program KSČM 1996 (.pdf, str. 9)

Stejné stanovisko si držela KSČM i v letech 1998 – 2002 (.pdf, str. 6). Poté, co Česká republika vstoupila roku 1999 do NATO, nebyla otázka referenda spojeného s členstvím na místě. V programu pro období 2002–2006 tak NATO vystřídal požadavek referenda (.doc, str. 14) spojený se vstupem do EU.

Se vstupem ČR do EU roku 2004 se požadavek na posílení přímé demokracie prostřednictvím referenda transformoval na komunální úroveň (.doc, str. 2).

„Poměrné zastoupení v zákonodárných i zastupitelských sborech všech stupňů. Posílení přímé demokracie zavedením obecného referenda.“ - program pro období 2006–2010.

U zastupitelstev KSČM setrvala i v letech 2010 – 2014 (.pdf, str. 5). Ve volebním programu pro období 2013–2017 k obecnému referendu (.pdf, str.5) přidali i referendum o církevních restitucích (.pdf, str. 3). KSČM tedy skutečně prosazuje referendum již více než dvacet let.

V září 2016 provedlo CVVM pravidelný průzkum týkající se důvěry ve vybrané instituce veřejného života. Zpráva uvádí, že výrazně převažující důvěře se těší armáda (65 % důvěřujících oproti 27 % nedůvěřujících) i policie ČR (60 % ku 38 %). Důvěra ve vybrané instituce veřejného života v %. Zdroj: CVVM (.pdf, str. 1)

Rozhodně důvěřujiSpíše důvěřujiSpíše nedůvěřujiRozhodně nedůvěřuji NevímArmáda ČR14512168Policie ČR8522992Soudy84432124Následující graf ukazuje vývoj důvěry v armádu od roku 1994 po září 2016, přičemž její obliba stoupá a je nejvýraznější i v porovnání s policií a soudy. Graf představuje součet odpovědí „rozhodně důvěřuji“ a „spíše důvěřuji“ v procentech. Podpora armády se tedy pohybuje mezi 60 a 70 % v posledních letech. Zdroj: CVVM (.pdf, str. 3)

Se členstvím v NATO je spokojeno 57 % respondentů výzkumu (.pdf) prováděného rovněž CVVM v lednu 2017. Následující graf zachycuje vývoj spokojenosti a nespokojenosti českých občanů se členstvím v Alianci od roku 1999. V posledních třech letech nedošlo k výrazným změnám. Z dlouhodobého pohledu lze říci, že vztah k NATO zůstává od roku 2010 relativně stálý. Výjimkou je rok 2013, kdy došlo k poklesu spokojenosti z 57 % v roce 2012 na 50 % v roce 2013. Od roku 2010 také můžeme pozorovat trend mírného nárůstu nespokojených respondentů (s výjimkou roku 2014).

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť ČSSD sice skutečně svůj slib týkající se církevních restitucí nesplnila, hnutí ANO toto ovšem společné se sociálními demokraty nemá. Církevními restitucemi se totiž Babišovo hnutí ve volebním programu vůbec nezabývalo.

ČSSD se oproti tomu restitucím ve svém volebním programu věnovalo. Konkrétně na straně 30 je uvedeno:

„Budeme usilovat o výrazné snížení finančních plateb státu v rámci církevních restitucí tak, aby náhrada byla přiměřená a skutečně spravedlivá. Nepřipustíme vydávání majetku, který církve v únoru 1948 již nevlastnily. Zvážíme možnost daňových asignací, jež by v budoucnu mohly být využity i pro financování církví.“

Téma církevních restitucí rezonovalo i po volbách, kdy se jednalo o ustavení vládní koalice ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Sociální demokraté totiž usilovali o snížení plateb státu v této oblasti, naopak ANO a KDU-ČSL nechtěli tuto problematiku vůbec otevírat. Věra Jourová z ANO tehdy řekla, že pro hnutí jsou církevní restituce uzavřenou záležitostí.

Už o tři dny později se ale předseda ANO Andrej Babiš vyjádřil vstřícně k návrhům ČSSD. V tomto ohledu kritizoval hlavně inflační doložku, která by původní schválenou částku pro církve ve výši 59 miliard korun mohla v průběhu času ještě zvýšit.

Pro účely debaty o církevních restitucích vznikla expertní komise, v níž byli také zástupci církví. Ti ale výhrady ČSSD a ANO odmítli a navrhli jednání o změně restitucí ukončit. Tento návrh vládní představitelé akceptovali. Vyrovnání bylo dosaženo podpisem smluv mezi státem a jednotlivými církvemi, na změnu dohodnutých podmínek by tedy bylo potřeba dohody obou stran.

Ještě je nutno dodat, že zákon 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi, byl přijat v roce 2012 a v platnost vstoupil prvním dnem roku 2013. 18. února 2013 byl doručen Ústavnímu soudu návrh 47 poslanců zastupovaných poslancem Lubomírem Zaorálkem (ČSSD) na zrušení zákona o církevních restitucích. Ústavní soud ale tento návrh zamítl.

Výrok je hodnotíme jako nepravdivý, protože navýšení minimální mzdy hnutí ANO ve svém předvolebním programu vůbec nezmiňovalo. Do jisté míry sice blokuje zákon o sociálním bydlení, jedná se ale pouze o verzi, která se neshoduje s jeho volebním programem. Ani v jednom případě jej tedy přímo neporušuje, jak Kateřina Konečná naznačuje.

Program hnutí ANO pro parlamentní volby 2013 uvádí: „Budeme prosazovat, aby sociální bydlení řešily obce, protože považujeme za důležité, aby situace sociálního bydlení byla kontrolovatelná, dále budeme prosazovat stanovení maximální výše dávky na bydlení, která nebude překračovat místně obvyklé nájemné.“

V září 2016 vláda schválila návrh, podle kterého by sociální byly měly ze zákona zajišťovat obce, jež by na tuto aktivitu dostaly peníze od státu. Ministryně práce a sociálních věcí Marksová (ČSSD) se ale obávala, že by takový návrh neprošel Parlamentem. Proto přišla s tím, aby se obce zapojily pouze dobrovolně a zbývající záležitosti by zajišťoval nový státní úřad. Proti tomuto návrhu se postavil předseda ANO Andrej Babiš. „Měl by o tom rozhodovat ten starosta obce, ten o tom má nejlepší přehled, kdo potřebuje sociální bydlení. Hlavně by se mělo definovat, kdo na něj má nárok. Zřizovat nový úřad, aby to dělali úředníci z Prahy, je špatná cesta,“ uvedl Babiš.

Aktuální návrh byl nakonec na začátku března 2017 předložen Sněmovně. Vláda jej schválila, ale ANO s ním nesouhlasí. „Musím říct, že jsem velmi zklamaná, že ministerstvo práce a sociálních věcí neustále měnilo celou koncepci tohoto zákona,“ uvedla ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová (ANO). Ta také prohlásila, že hnutí ANO je ochotno v této věci navrhnout kompromis – buď bude vyhověno návrhům ministerstva pro místní rozvoj (a v takovém případě ANO bude hlasovat pro tento zákon), nebo bude zákon schvalován ve stávajícím znění (a v takovém případě pro něj ANO hlasovat nebude). Požadavky Šlechtové se týkají zúžení skupiny obyvatel.

Tyto tendence se opravdu mezi politiky států Evropské unie objevují. Slovenský premiér Robert Fico již několikrát vyzval EU k ukončení sankcí vůči Rusku.

Ve stejném duchu se vyjadřuje i jiný představitel země Visegrádské čtyřky, a to maďarský premiér Viktor Orbán. Ten nutnost zrušení sankcí deklaroval i při schůzce s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Další političkou, která zastává postoj pro zrušení sankcí, je kandidátka na francouzskou prezidentku Marine Le Penová. Stejně se vyjadřoval ve své kampani také neúspěšný kandidát na rakouského prezidenta Norbert Hofer.

Pro zrušení je rovněž například německý europoslanec Marcus Pretzell z Alternativy pro Německo, jež má velmi kladný postoj k Rusku.

Mezi další zastánce zrušení sankcí patří italské strany Hnutí pěti hvězd a Liga severu nebo také řecký premiér z Koalice radikální levice Alexis Tsipras.

Z českých politiků podporují zrušení sankcí například prezident Miloš Zeman či předseda Senátu Milan Štěch. Prezident Zeman několikrát otevřeně mluvil o zrušení sankcí, které podle jeho slov poškozují český průmysl a zemědělství. Také si přeje, aby se Česká republika oficiálně připojila ke státům, jež navrhují protiruské sankce zrušit.

Rusko skutečně neplní minské dohody, na bojištích stále umírají lidé.

Minské dohody jsou dokumenty, které byly vytvořeny ke zklidnění krizové situace na Ukrajině, jež začala na jaře 2014. Po obsazení Krymu Ruskem v březnu 2014 se pustily proruské a protivládní skupiny v oblasti kolem Doněcku a Luhansku do protestů proti ukrajinské vládě. Následně vyhlásily nezávislost, proti čemuž zasáhla ukrajinská armáda a situace vyústila v ozbrojený konflikt.

Na jedné straně síly stojí ukrajinská armáda a na druhé proruské a protivládní skupiny, které mají za cíl odtržení od Ukrajiny.

Po těžkých bojích byl 5. září podepsán Minský protokol, jež měl konflikt zastavit. Byl však často porušován a v lednu 2015 kompletně padl, čímž byla zahájena další fáze ozbrojených střetů. V únoru 2015 byla podepsána druhá verze minských dohod, která dodnes stále alespoň formálně platí.

Reálně se však prosazování většiny ze 13 bodů nedaří. Podle Alexandra Huga z OBSE porušily obě stany několik bodů tím, že nestáhly těžké zbraně (bod č. 2), nepropustily či nevyměnily rukojmí (bod č. 6) a pozorovatelé OBSE stále disponují pouze omezeným přístupem na území separatistů (bod č. 3, a tím pádem i bod č. 10).

Obě strany ani nezačaly dialog o způsobu provedení voleb v bojových zónách, který by byl v souladu s ukrajinským právním řádem (bod č. 4). Separatisté prozatím nebyli amnestováni (bod č. 5). Nepovedlo se prosadit plné obnovení hranic ukrajinskou vládou (bod č. 9), ani se neprovedla žádná ukrajinská ústavní reforma (bod č. 11).

Ztráty na životech vojáků i civilistů zaznamenávají obě strany konfliktu, informovala o nich na začátku února i Česká televize.

Politická skupina ALDE (Aliance liberálů a demokratů pro Evropu) jako jedna ze sekcí Evropského parlamentu zastává názor, že připojení/anexe Krymu ze strany Ruské federace je nelegální, a pokračuje v souhlasu s přijatými sankcemi ze strany EU. Toto přesvědčení vyjadřuje ve své rezoluci z prosince 2016 (. pdf, str. 40), včetně zákazů cestování části poslanců ruského parlamentu do EU.

V tomto případě se iniciativa pro podporu rozšíření sankčního seznamu formovala individuálně napříč frakcemi EP jako iniciativa poslanců kolem Petrase Austreviciuse (ALDE). Ti formulovali dopis pro Vysokou představitelku Unie pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku Federicu Mogherini. Tuto iniciativu podpořilo 35 poslanců EP.

O sankcích a jejich změnách ale rozhoduje jen Evropská rada, jež rozšíření sankcí schválila v listopadu 2016. V tomto dokumentu byl zakázán vstup do EU šesti nově zvoleným poslancům ruského parlamentu, kteří zastupují Krym. Důvodem byla anexe Krymu, a tudíž nelegálnost tamějších voleb do ruského parlamentu na zmíněném území.

Je tedy pravdou, že obecně frakce Evropského parlamentu ALDE podporuje sankce proti RF, včetně cíleného omezování cestování části představitelů ruského režimu. Sem se řadí například zastánci okupace Krymu, jak ukazuje jmenný seznam osob, které frakce ALDE navrhovala při formulaci sankcí pro přidání na sankční seznam. Je však nutno podotknout, že v otázce sankcí má první a poslední slovo Evropská rada a Evropský parlament, jeho poslanci mají spíše poradní pozici.

Propuknutí krize na Ukrajině a především anexe Krymu vedly EU k zásadní proměně vzájemných vztahů s Ruskou federací. K omezení styků došlo ze strany EU na několika úrovních od března 2014, kdy byla zavedena tzv. restriktivní opatření v reakci na situaci na Ukrajině.

Jedno ze zásadních opatření na individuální úrovni bylo omezení možnosti cestování do EU a zmražení majetku osobám, které dle EU nabourávaly či ohrozily teritoriální integritu, suverenitu a nezávislost Ukrajiny. Tato omezení se týkala 152 fyzických osob a 37 osob právnických. Jmenný seznam včetně odůvodnění a legálních podkladů, které specifikují jejich zařazení na sankční list, je dostupný zde (. pdf).

Pro ilustraci - Sergey Valeryevich Aksyonov je po anexi Krymu uvedený na seznamu jako předseda mezinárodně neuznané Nejvyšší rady republiky Krym, jehož zvolení bylo označeno tehdejším ukrajinským prezidentem Turchynovem v březnu 2014 jako neústavní. Byl aktivním proponentem pro uskutečnění referenda z 16. března 2014 o statusu Krymu. Je jedním z podepsaných pod smlouvou o připojení Krymské republiky k Ruské federaci z března 2014. Je také zvoleným nejvyšším představitelem tzv. Krymské republiky. Samozvaně sloučil ve své osobě funkci předsedy vlády a prezidenta. Je členem Státní rady Ruské federace.

V listopadu 2016 bylo na seznam přidáno šest jmen nově zvolených poslanců ruské dumy za anektovaný Krym. Je nutné zmínit, že podobný, ne tak rozsáhlý a legálně odůvodnitelný, seznam 89 nežádoucích osob vystavila i RF v roce 2015.

Je tedy pravdou, že sankce jsou cíleny na konkrétní osoby, které jsou zásadně spojeny s narušením suverenity Ukrajiny a anexe Krymu (dle EU).