Přehled ověřených výroků

Andrej Babiš byl v letech 1985–1991 v Maroku jako delegát několika podniků zahraničního obchodu. Tyto podniky fungovaly po roce 1948 pro zprostředkování obchodu s (kapitalistickou) cizinou a mohly vznikat přeměnou z dříve akciových společností. Byly nicméně pod kontrolou státu a také bezpečnostních a tajných služeb. Zaměstnání v nich bylo poměrně elitní záležitostí a mnoho bývalých zaměstnancůse po roce 1989 stalo velmi úspěšnými podnikateli.

Je také pravda, že podnikal. Vybudoval holding Agrofert a byl osobou samostatně výdělečně činnou. Konkrétně se jí stal v roce 1998 (v oblasti „poradenství v oblasti řízení“) a tento stav ukončil v roce 2008.

Podle žebříčku Paying Taxes 2017 (.pdf, str.116), který mimo jiné zkoumá právě časovou náročnost daňové administrativy u tří typů daní (daně z příjmu firem, zaměstnaneckých daní a spotřebních daní), v České republice zaberou daně firmám v průměru 234 hodin, čímž se ČR zařadila na 26. místo z 32 Evropských států.

Žebříček však nerozděluje státy podle vyspělosti, nelze tedy přesně zjistit, na kterém místě by se ČR umístila. Můžeme se však podívat například na země OECD (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj), které mají většinou vysoký index lidského rozvoje a dají se považovat za „vyspělé země“. Zde se z 32 zemí Česká republika umístila na 27. místě, což český daňový systém řadí k těm více komplikovaným. V celkovém žebříčku, který posuzuje komplikovanost placení daní, je pak Česká republika na 53. místě ze 190 zkoumaných států. Tyto údaje se však nezaměřují pouze na časovou náročnost - zahrnují také výši daní nebo počet příspěvků, které středně velká firma odvede státu za rok.

Jak můžeme vidět, Česká republika je skutečně v komplikovanosti daňového systému a v počtu hodin, které firmy potřebují na vyplnění všech daňových formalit, na spodních příčkách jak v porovnání se zeměmi Evropy, tak v porovnání se zeměmi OECD. Počet hodin, které daně firmám zabírají, je ovšem ještě vyšší, než byl původní odhad Tomia Okamury. Výrok je přesto hodnocen jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože byť má Andrej Babiš pravdu, že byly navýšeny platy zaměstnancům GIBS, nedodává, že opakovaně rostly i platy ve školství. Není to tedy tak, že by zvýšení u jedněch znamenalo, že nebudou valorizovány mzdy u druhých.

Nelze ověřit, jak rozhodnutí o zvýšení platů ve vládě proběhlo. Andrej Babiš v únoru 2017 na Twitteru prohlásil: „Dvojkoalice ČSSD KDU jede perfektně a hlasuje proti nám. Platy GIBSu navýšila o 20,9 %, budou mít průměrný plat 55 500 Kč.“ V daný den skutečně probíhalo jednání vlády, která přijala bod o uvolnění peněz ve prospěch GIBS.

Zde tedy Babiš popírá sám sebe, neboť tehdy mělo jít o navýšení o 21 % na průměrných 55 tisíc, zatímco aktuálně tvrdí, že v GIBS byl průměrný plat 60 tisíc a z něj se ještě dalších 21 % přidávalo.

Záznam z jednání (.doc, bod 10) nezachycuje, jak hlasovali jednotliví členové vlády. Uvádí pouze, že 9 přítomných bylo pro a 1 proti. Je pravděpodobné, že to byl skutečně Babiš, nelze to ale z oficiálního záznamu doložit.

Vláda v březnu 2017 vydala nařízení, které od 1. července 2017 zvýšilo platy příslušníkům bezpečnostních sborů o 10 %. Konkrétně jde o tarifní složku.

Poslední zpráva o činnosti, kterou Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) zveřejnila, uvádí (str. 9) celkové výdaje na platy v rámci organizace 156,855 mil. Kč s maximálním povoleným počtem 335 zaměstnanců (str. 3).

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. Dne 1. 9. 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

S dalším a zásadnějším navýšením platů pedagogů počítal kariérní řád, který byl schválen Sněmovnou, vrácen Senátem s pozměňovacími návrhy a dne 12. 7. 2017 zamítnut Sněmovnou (hlasovala proti němu velká část koaličních poslanců). Pokud by byl schválen, učitelé by podle vládního návrhu dostávali jednak příplatky za určité odborné funkce (vedení mladších kolegů atd.), jednak by se jim zvyšovaly platy s tím, jak by v průběhu své praxe postupovali po kariérních stupních. Ten ovšem sněmovnou neprošel.

Detailní analýzu platů i odměn ve školství zpracoval iROZHLAS.cz (se zaměřením na gender a věk učitelů, jednotlivé stupně ve školství i mezinárodní srovnání).

Pokud si navíc uvědomíme, že zaměstnanců GIBS je vlastně minimum (byť s vysokou průměrnou mzdou), tak pokud by jim platy nebyly zvýšeny a peníze by byly alokovány ve prospěch lidí ve školství, nepřineslo by to druhým jmenovaným žádné velké přilepšení, protože jde v absolutním vyjádření o poměrně malý objem peněz oproti tomu, co sem vláda poslala opakovaně sama.

Pouze pro informaci dodejme, že platy učitelů se mají od listopadu zvýšit o 15 %. Tento fakt při hodnocení nezohledňujeme, jelikož jde o věc, kterou oznámila koalice až poté, co Babiš vyřkl svůj výrok, a nemusel tedy mít danou informaci k dispozici.

Andrej Babiš ve svých veřejných vyjádřeních opravdu většinou podporoval růst platů těchto profesí. Všechny ovšem ve funkčním období této vlády přidáno dostaly (některé opakovaně), takže není jasné, o jakém neuposlechnutém doporučení Babiš mluví. Naznačování, že Babiš byl původcem zvyšování mezd ve veřejné sféře (u uvedených profesí), a to navzdory svým vládním kolegům, je hodnoceno jako nepravdivé.

Andrej Babiš v médiích vyjadřoval podporu navýšení platů v sociálních službách (platy jsou zde podle něj „katastrofální“). Zvyšování platů učitelů též nezpochybňoval, pouze se vedly spory o jejich výši a o době, kdy nárůst nastane. Zvednout platy bezpečnostním sborům naopak v únoru 2017 ministerstvo financí pod Babišovým vedením nechtělo, považovalo růst platů v tomto sektoru za dostatečný (stanovisko MF - .doc, str. 2). Babišův úřad k zamýšlenému návrhu na zvýšení uvedl:

„Objem prostředků na platy příslušníků považujeme za dostatečný a v posledních letech stále se navyšující (2014/2013 došlo k nárůstu objemu o 2 %; 2015/2014 o 5 %; 2016/2015 o 3 %; 2017/2016 o 5 %). Vzhledem k tomu, že se s vysokou pravděpodobností dá předpokládat, že v rámci rozpočtových prací v oblasti tvorby parametrů návrhu státního rozpočtu na rok 2018 dojde ve vládní koalici k určité shodě nad plošným navýšením objemu prostředků na platy, je potřeba tuto otázku řešit komplexně, tedy s ohledem na ostatní skupiny zaměstnanců odměňovaných z prostředků státního rozpočtu (pedagogové, státní úředníci, vojáci, aj.) a toto rozhodnutí realizovat s účinností od 1.1.2018, tedy až schválené rozpočty příslušných kapitol na rok 2018 budou obsahovat prostředky na zabezpečení navýšení platů.“

Platové tarify pro příslušníky bezpečnostních složek se ovšem za vlády Bohuslava Sobotky zvýšily, a to od 1. 7. 2017 o 10 %. Došlo k tomu i navzdory názoru Andreje Babiše.

Platy zaměstnanců v sociálních službách se od července zvýšily, a to od 9,4 % až do 23 % podle příslušného platového tarifu. Tato zvýšení se mají dotknout zhruba 165 tisíc lidí.

Platy pedagogických i nepedagogických zaměstnanců se zvedly v listopadu 2015 – nepedagogickým pracovníkům o 3 %, pedagogickým o 3,3 %. Dne 1. 9. 2016 se dále zvedly platy zaměstnanců ve školství, a to v průměru o 4 % nepedagogickým pracovníkům a o 6 % pedagogickým pracovníkům. Stalo se tak díky nařízení vlády. Od července 2017 dochází k dalšímu navýšení platů nepedagogických zaměstnanců.

V kultuře za této vlády stoupl průměrný plat o 35 %, zvedly se i tarifní platy.

Pro úplnost dodejme, že 11. 9. - tedy po tomto rozhovoru - vláda rozhodla o zvýšení platů státním zaměstnancům o 10 % a učitelům o 15 %, a to od 1. listopadu 2017.

ČSSD skutečně navrhovala progresivní zdanění právnických osob. Tento návrh však nenašel podporu od ostatních vládních stran (ANO, KDU-ČSL).

Ve svém volebním programu pro volby do Poslanecké sněmovny České republiky v roce 2013 ČSSD deklarovala (.pdf, str. 17): „Daň z příjmu právnických osob zvýšíme o 1 až 2 procentní body a bude zavedena druhá sazba ve výši25–30% pro velké firmy v energetickém, telekomunikačním a finančním sektoru.“

Poté, co ČSSD vyhrála v daném roce volby, utvořila koalici s hnutím ANO a s KDU-ČSL. Důležitým bodem pro hledání kompromisu při jednání o nové vládě bylo také progresivní zdanění právnických osob. KDU-ČSL ani ANO se zdaněním firem nesouhlasilo, spíše souhlasili s progresivním zdaněním fyzických osob. Právě zavedení druhé sazby daně z příjmů fyzických osob se dostalo do koaliční smlouvy, zatímco zdanění právnických osob je v ní zakotveno pouze hypoteticky (.pdf, str. 11). V koaliční smlouvě je k tomuto bodu napsáno: „Snížení sazby DPH na léky, knihy, dětské pleny a nenahraditelnou dětskou výživu od roku 2015. Pro financování této změny koalice zváží zavedení sektorové daně pro regulovaná odvětví od roku2015 s cílem dosáhnout rozpočtového výnosu 4 mld. Kč.“ Koalice tak tento bod nechávala pouze na zvážení a nebyl prioritou vlády.

Vláda progresivní zdanění právnických osob za své funkční období nepředložila, přestože KDU-ČSL svůj názor přehodnotila a vyjádřila se, že jistá forma sektorové daně by jí nevadila. Hnutí ANO svůj názor na danou problematiku nepřehodnotilo a stále nesouhlasilo se zavedením sektorové daně a progresivního zdanění právnických osob.

V roce 2016 si premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) nechal vypracovat materiál „Analýza odlivu zisků: Důsledky pro českou ekonomiku a návrhy opatření.“ Podle této analýzy je odliv výnosů firem z ČR nejméně dvakrát vyšší, než by odpovídalo ekonomickým podmínkám v Česku a EU. Jako jedno možné řešení v ní navrhují zavést sektorové daně v těch oblastech, v nichž existuje nízká konkurence, jako jsou finanční sektor (například banky), energetika a telekomunikace. Dalším nástrojem, jak zabránit odlivu peněz z Česka do zahraničí podle analýzy má být zavedení progresivních firemních daní (.pdf, str. 45–46).

Na konci února 2017 se ke zvýšení daní právnických osob opět vyjádřil předseda hnutí ANO Andrej Babiš, který opět zdůraznil, že nepovažuje za správné zvýšit daně právnických osob. Dále však uvedl, že by se spíše měli zrušit daňové pobídky pro firmy.

Návrh ČSSD na progresivní zdanění právnických osob tak skutečně nebyl prosazen, protože se setkal s odporem hnutí ANO, které je koaliční stranou a zároveň druhou nejsilnější parlamentní stranou.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť se nám nepodařilo dohledat informace o garanci 437 mld. Kč, o které Andrej Babiš mluvil. Babiš toto číslo zmínil již v květnu 2015, nicméně ani web ministerstva financí ani Česká národní banka ve svých materiálech takovou garanci neuvádějí.

Vstupní náklady na zavedení eura by se bez započtení vkladu do Bankovní unie měly dle odhadů pohybovat někde mezi 50 a 60 mld. Kč. Počáteční vklad do Bankovní unie není jasně daný, nicméně s největší pravděpodobností se bude jednat o částku v řádu jednotek až desítek miliard.

V lednu loňského roku se v Praze uskutečnila konference s názvem Přijetí společné evropské měny v ČR –přínosy a rizika. Tehdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza na konferenci uvedl, že náklady na zavedení eura pro celou ekonomiku by činily zhruba půl procenta hrubého domácího produktu. Letošní HDP by se dle odhadů ministerstva financí mělo pohybovat okolo částky 4 885 mld. Kč, náklady by tedy v tomto ohledu činily zhruba 24,34 mld. Kč.

Během krize eurozóny byly vytvořeny dva mechanismy, do kterých členské země platící eurem vkládaly finance, aby pomohly sanovat dluhy jiných členských zemí eurozóny. První z tzv. eurovalů, Evropský mechanismus finanční stabilizace a druhý, Evropský nástroj finanční stability.

V roce 2013 pak vznikl fond Evropský stabilizační mechanismus, který nahradil předchozí dva mechanismy. Celkový kapitál byl stanoven na 700 mld. eur. Vklad ČR do tohoto Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) by pak měl být 34 miliard korun.

Kromě ESM by Česká republika musela vstoupit do Bankovní unie, která působí jako bariéra proti spekulacím a bankovním krizím. Podle makroekonomického analytika České spořitelny Michala Skořepy by mohl výdaj na Bankovní unii v průběhu několika let dosáhnout částky 50 mld. Kč. Kromě toho zmiňuje Skořepa budoucí možný výdaj do ESM – téměř 400 mld. Kč., což však není vstupní náklad, ale potenciální budoucí výdaj.

V roce 2014 dosahoval státní dluh 1 663,7 mld. Kč. V říjnu 2017 je státní dluh ve výši 1610,1 mld. Kč, což tedy činí rozdíl 53,6 mld. Kč.

V roce 2013 (tedy v roce předcházejícím nástupu Andreje Babiše na ministerstvo financí) byl státní dluh 1 683,3 mld. Kč. Rozdíl oproti říjnu 2017 je 73,2 mld. Kč.

Z tiskové zprávy MFČR vyplývá, že průběžné plnění rozpočtu k poslednímu zářijovému dnu vykázalo přebytek 17,4 miliard korun. Znamená to, že k 30. září 2017 dosáhly příjmy 940,1 mld. Kč a výdaje činily 922,7 mld. Kč. Konečné saldo rozpočtu se ale ukáže až na konci roku 2017.

Co se týče vraždy politika v Ruské federaci, je znám především případ Borise Němcova. Tento kritik Kremlu byl zastřelen dne 27. února 2015 krátce po půlnoci v centru Moskvy. Němcov v 90. letech působil po jistou dobu jako vicepremiér Ruska. Před vraždou se profiloval jako opoziční politik vůči Vladimiru Putinovi.

Telička má tedy pravdu, že mezi „jeho partnery“ došlo i k zastřelení na ulici. Mezi významnými opozičními osobnostmi došlo k více vraždám, např. u nezávislých novinářů. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Schwarzenberg mluví o tom, že TOP 09 doplatila na účast v minulé vládě a vyjmenovává dva faktory, které jsou podle něj zásadní. Prvním je právě zmíněná hospodářská situace, jako druhou věc pojmenovává různé kauzy a skandály (konkrétně uvádí Věci veřejné a Janu Nagyovou).

Čestný předseda TOP 09 má pravdu v tom, že v době vlády Petra Nečase ekonomika setrvávala v nízkých (či záporných) růstech ekonomiky. To samo o sobě mohlo mít vliv na voličské chování a také na preference jednotlivých stran, nedá se to ovšem fakticky doložit. Dodejme, že nelze ani přesně kvantifikovat, jaký vliv mají jednotlivé vlády na tvorbu růstu ekonomiky. Je nepochybné, že země jako Česká republika je ovlivňována tím, jak se vyvíjí globální a také evropská ekonomika.

Lidé berou při hodnocení vlády (a při volbách) v potaz více faktorů, jako je stabilita vlády, komunikace s veřejností, personální složení vlády nebo sympatie s předsedou vlády, jak vyplývá z výzkumu Centra pro výzkum veřejného mínění (.pdf, str. 1).

Pro hodnocení hospodářské situace jsme použili ukazatel růstu hrubého domácího produktu. Za vlády Petra Nečase (2010–2013) byl podle údajů Eurostatu průměrný meziroční růst HDP v České republice 0,75 %. Za vlády Bohuslava Sobotky (2014–2017) šlo o 3,2 %.

Jak vyplývá z výzkumu CVVM (.pdf, str. 1), současnou hospodářskou situaci v České republice hodnotí pozitivně 38 % české veřejnosti, negativně ji hodnotí 21 % a 41 % obyvatel se k ní staví neutrálně nebo ji neumí posoudit.

Na počátku funkčního období současné vlády Bohuslava Sobotky hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % lidí, přičemž dnes jde o číslo 38 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci na počátku funkčního období současné vlády 59 % lidí a dnes je to 21 %, jak zjistilo CVVM (.pdf, str. 2).

Na počátku funkčního období vlády Petra Nečase hodnotilo hospodářskou situaci pozitivně 8 % obyvatel a na konci 6 %. Negativně hodnotilo hospodářskou situaci zpočátku 64 % lidí a posléze 66 % lidí, jak zjistilo na počátku (.pdf, str. 1) i na konci (.pdf, str. 2) tohoto funkčního období CVVM.

S činností vlády Petra Nečase vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 8–26 % občanů. Spokojenost s vládou měla v průběhu času klesající tendenci.

S činností vlády Bohuslava Sobotky vyjadřovalo podle výzkumu CVVM (.pdf, str. 3) spokojenost v průběhu funkčního období 31–49 % občanů. Spokojenost s vládou má v průběhu času spíše klesající tendenci.

Za funkční období současné vlády vykazují národohospodářské údaje vyšší růst, než za období Nečasovy vlády. Současná vláda se zároveň dle výzkumů veřejného mínění těší větší spokojenosti občanů.

Schwarzenbergův výrok směřuje k tomu, že dobrý vliv ekonomiky je vždy připisován vládě, která má díky tomu vyšší podporu. Je nepochybné, že dobrá ekonomická situace vládě a jejím členům neubližuje, jde ovšem o jeden z řady faktorů, které mají vliv na preference jednotlivých stran. Tento vliv není možné z dostupných dat nijak kvantifikovat, a proto výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Stát skutečně ze samotných cen surovin získá jen 2% podíl, což je méně, než vynaloží za rekultivace.

Minulý rok prosadilo ministerstvo průmyslu (MPO) novelu horního zákona, ve které mění metodiku rozdělování poplatků za těžbu. Při té příležitosti zdvojnásobilo poplatky za těžbu hnědého uhlí na 1,18 Kč/GJ. Jestliže má hnědé uhlí výhřevnost asi 15 GJ/t a společnost OKD v roce 2015 vytěžila (.pdf, str. 2) v severních Čechách 7,64 mil. tun uhlí, odvede společnost do rozpočtu státu a obcí asi 135 mil. korun. Cena za tunu uhlí se na burze pohybuje kolem 40 amerických dolarů (po převodu 870 korun), společnost OKD by tedy všechno své uhlí mohla teoreticky prodat za asi 6,6468 mld. korun. Odváděných 135 mil. korun je zhruba 2,03 % z teoretického zisku za těžbu, předseda Zelených je tudíž ve svém výroku celkem přesný.

MPO přitom jen letos vynaloží na sanaci ekologických škod v důsledku težby na 1,2 mld. korun.

Je třeba podotknout, že ze speciálního fondu odstraňují tyto škody i těžební společnosti, které poskytují státu další peníze na odvedených daních. Přesto výrok uznáváme za pravdivý.