Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože se nepodařilo dohledat přesné počty vězňů, kteří byli po amnestiích znovu odsouzeni, a zda se jich tedy vrátila většina. Dodáváme, že velké množství vězňů opravdu skončilo opět ve vězení a počty vězňů se do tří let dostaly na původní úroveň.

Poslední dvě amnestie vězňů byly v ČR vyhlášeny v letech 1998 a 2013. V roce 1998 bylo v důsledku amnestie propuštěno podle dostupných údajů 930 vězňů, v roce 2013 bylo propuštěných 6 471.

Řada vězňů se v průběhu několika let vrátila zpět do vězení. Během dvou let od vyhlášení amnestie z roku 2013 policie znovu obvinila 3 400 amnestovaných, což činí více než polovinu původního počtu. Ovšem dostupné údaje o tom, kolik z těchto obviněných skončilo ve vězení, chybí. Na počátku roku 2015 jich za mřížemi bylo 1 498, tedy necelá čtvrtina původního počtu.

Podobně neexistují dostupná data ani pro amnestii z roku 1998. Pro srovnání lze uvést, že během dvou let po velké amnestii z roku 1990 se zpátky do vězení vrátila zhruba polovina vězňů.

Michal Horáček v kontextu svého výroku hovoří o tom, že nevidí v investičních pobídkách pro zahraniční společnosti budoucnost pro ČR a argumentuje tím, že pobídky získávají společnosti bez oddělení výzkumu a vývoje, což je obvykle případ tzv. montoven.

Naprostá většina investic směřuje v posledních letech do sektorů typu výroba motorových vozidel či kovodělný a kovozpracující sektor, které nemají vysokou přidanou hodnotu a v jejichž rámci se investuje do výrobních závodů. Právě do těchto závodů míří nejvýznamnější investice, třebaže podíl podpořených projektů s vysokou přidanou hodnotou v posledních letech roste. Ve společnosti Hyundai navíc skutečně nemají oddělení výzkumu a vývoje. Z uvedených důvodů hodnotíme výrok jako pravdivý. V souvislosti s tímto hodnocením však musíme jasně dodat, že nijak neposuzujeme v čem je, či není budoucnost ČR.

Podporu ve formě investičních pobídek mohou získat čeští i zahraniční investoři, kteří svoji investici umístí na území ČR. Výhradní organizací, kde mohou investoři své žádosti o investiční pobídky zaregistrovat, je agentura CzechInvest – ta je podřízena Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR.

Poslední úprava zákona o investičních pobídkách nabyla účinnosti v květnu 2015. Oblastmi, které mohou být investičními pobídkami podporovány, jsou nyní zpracovatelský průmysl, technologická centra a centra strategických služeb. Projekty s vysokou přidanou hodnotou neboli tzv. high-tech projekty, jejichž podíl se v roce 2015 zvyšoval a které v roce 2016 tvořily čtvrtinu všech podpořených projektů, obvykle vznikají v posledních dvou zmíněných oblastech.

Pokud se blíže podíváme na investice podle sektoru v roce 2016, z výroční zprávy CzechInvestu za rok 2016 (.pdf, str. 14) vyplývá, že nejvíce investičních projektů bylo ve výrobě motorových vozidel, dřevozpracujícím a papírenském sektoru a plastikářském sektoru. Úplně stejně (z hlediska množství investičních projektů dle sektorů) tomu bylo dle výroční zprávy (.pdf, str. 15) i v roce 2015. V roce 2014 bylo pak podle téže zprávy (.pdf, str. 13) investováno z hlediska sektorů nejvíce projektů opět ve výrobě motorových vozidel, dále v kovodělném a kovozpracujícím sektoru a strojírenském sektoru.

Výroční zprávy za roky 2014–2016 obsahují také seznam 10 nejvýznamnějších investic za daný rok dle výše investice. Z nejvýznamnějších investic za rok 2016 patřila pouze jedna investice do sektoru centra strategických služeb. Jednalo se o high-tech projekt společnosti Kiwi.com. V ostatních případech šlo o investice do výrobních závodů v sektorech výroby motorových vozidel, potravinářském, strojírenském atd.

Nejvýznamnější investice za rok 2015 směřovaly dle výroční zprávy do sektorů výroby motorových vozidel, sektoru kovodělného a kovozpracujícího či elektronického. Ve všech případech se jednalo o investice do výrobních závodů, které neměly vysokou přidanou hodnotu. Rovněž v roce 2015 směřovaly nejvýznamnější investice do takových sektorů, jako jsou výroba motorových vozidel, gumárenský, kovodělný a kovozpracující sektor a obdobné. V sektoru biotechnologie a medicínská technika investovala společnost Mölnlycke, která však na českém území vybudovala „pouze“ závodní továrny.

Návrh nového nařízení upravující řízení o žádosti o mezinárodní ochranu obsahuje systém kvót, vzhledem k dohodě členských států z října 2017 se však pro přijetí nařízení bude vyžadovat jednomyslnost. Česká republika tím pádem bude mít vůči přijetí systému kvót právo veta. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Marek Hilšer se ve výroku vyjadřuje k tzv. Dublinskému systému, jehož účelem je sjednotit a zefektivnit mechanismus řízení o žádosti o mezinárodní ochranu. V důsledku nefunkčnosti systému byla v roce 2015 Radou Evropské unie přijata dvě rozhodnutí o přemístění celkem 160 000 osob žádajících o mezinárodní ochranu.

Dublinský systém je v současnosti upraven v řadě nařízení a směrnic, základním předpisem je pak nařízení označované jako Dublin III. Z důvodu jeho nefunkčnosti předložila Rada v květnu 2016 návrh nového nařízení, Dublin IV. Toto nařízení právě prochází unijním legislativním procesem.

Mezi hlavní změny projednávaného návrhu (bod č. 5 důvodové zprávy) patří vytvoření jednotného automatizovaného systému, podle kterého by byli žadatelé o azyl přerozdělováni do jednotlivých členských států na základě stanovených kritérií (HDP, velikost státu, počet žadatelů...). Tento systém by se aktivoval pouze tehdy, pokud by počet žadatelů o azyl překročil stanovený limit. Státy pak mají možnost systém maximálně na 12 měsíců opustit, přičemž jsou povinny zaplatit 250 000 eur za každého jim příslušejícího žadatele.

Z popisu systému je očividné, že se jedná o mechanismus kvót, který předchozí nařízení neobsahovalo, proto také musela Rada přijmout výše zmíněná rozhodnutí o relokaci. Systém kvót tak návrh nařízení neruší, pouze upravuje podmínky pro jeho uplatnění.

Výsledky posledního summitu Evropské rady (v době rozhovoru myšleno toho z 19. října) však přinesly podstatnou změnu. Namísto kvalifikované většiny, která se podle unijních smluv k přijetí nařízení v Radě vyžaduje (čímž by mohla být Česká republika přehlasována), se zástupci členských států dohodli, že k přijetí nařízení a dalších předpisů upravující azylový systém bude třeba souhlasu všech členských států.

Jedním z hlavních bodů programu hnutí Svoboda a přímá demokracie, jehož předsedou je Tomio Okramura, je „Konec diktátu EU“. Hnutí SPD je tak pro referendum a následné vystoupení z Evropské unie, Miloš Zeman pak tvrdí, že by byl pro referendum o vystoupení z EU, avšak sám by podpořil setrvání v evropském společenství. V tomto bodě je tak programový přesah jen částečný.

Dalším programovým přesahem má být dle Tomia Okamury stanovisko proti islámu. V programu SPD je cílem zakázat islámské náboženství jako takové. Ač Miloš Zeman v roce 2011 označil islám za nepřítele, tak podle prohlášení jeho mluvčího Jiřího Ovčáčka nikdy nebyl pro jeho zákaz na území České republiky.

Co se týče problematiky tzv. nelegálních imigrantů, tak hnutí Tomia Okamury hlásá ve svém programu „nulovou toleranci nezákonné migraci“. Miloš Zeman pak uvedl, že nelegální migrace je největší zkouškou pro EU a byl by pro uzavření vnějších hranic EU. Problém s ekonomickými migranty by pak prezident Zeman řešil jejich přemístěním na neobydlené řecké ostrovy nebo do prázdných míst v severní Africe.

SPD v tomto ovšem není osamoceno. O hlasy voličů se ucházejí strany, které akcentují striktní odmítání migrantů. Z menších stran jsou pro zamezení příchodu uprchlíků z „islámských zemí“BPI (stejně tak chtějí zákaz islámu), podobné kroky akcentují i např. Rozumní. Pokud diktátem Bruselu Okamura míní kvóty na uprchlíky, tak ty odmítají všechny politické strany včetně stran vládních (koneckonců česká vláda proti nim hlasovala). Diktát Bruselu lze chápat v praktickém ohledu také jako snahu o vystoupení z EU, což kromě Okamurovy strany podporují např. Svobodní (str. 7), hnutí Referendum o Evropské unii a další menší subjekty.

Názory jednotlivých stran na postavení České republiky v Evropské unii lze porovnat také na webu České televize.

Ač hnutí SPD ve svém programu nemá vyloženě bod, který by byl proti přijetí eura, Tomio Okamura deklaroval, že odmítají přechod k evropské měně. Miloš Zeman prohlásil, že přijetí eura by neuškodilo české suverenitě a že by se pouze změnil způsob, jakým se popisují ekonomické jevy. Zeman také opakovaně vyjádřil názor, že Česká republika by mohla společnou evropskou měnu přijmout, pokud by eurozónu opustilo Řecko.

Dalším bodem hnutí SPD v jejich programu pro nadcházející volby je „osmitýdenní základní výcvik pro mladé na obranu naší země“. Z dalších vyjádření vyplývá, že výcvik by měl být povinný. Miloš Zeman pak považuje povinný vojenský výcvik za vyhozené peníze. Prezident Zeman by byl spíše pro formu dobrovolnické domobrany s tříměsíčním výcvikem, která by nebyla součástí profesionální armády.

Výkonná rada ODS se rozhodla svého bývalého předsedu jako kandidáta přímo nepodpořit, nicméně také nepostavila jiného kandidáta. Současný předseda Petr Fiala prohlásil: „Výkonná rada ODS považuje Mirka Topolánka za nestranického kandidáta. Má jak potřebné zahraničněpolitické zkušenosti, tak i vnitropolitické znalosti a je zastáncem silné euroatlantické vazby.“

Podle ODS může Topolánek narušit mocenský pakt mezi Zemanem a Babišem. V rozhovoru pak Fiala uvedl, že ODS kandidaturu finančně nepodpoří. Mirek Topolánek získal na kandidaturu podpisy od deseti senátorů, pět z nich bylo zvoleno za ODS.

Andrej Babiš hovořil o svých představách týkajících se volebního systému a koaličního vládnutí například 2. 9. 2015 v rozhovoru pro rádio Impuls, kde uvedl (v čase 9:30): „Koaliční vládnutí je samozřejmě problém... Já si myslím, že by měl být většinový (volební, pozn. Demagog.cz) systém, to znamená měla by vládnout jedna strana.“ Dne 10. října letošního roku Babiš na svém facebookovém profilu napsal: „Ano, ve volbách chceme zvítězit natolik, že nebude možné sestavit vládu ostatních stran proti nám.“ Jak vyplývá z výše uvedeného, Andrej Babiš skutečně projevuje určité sympatie k modelu jednobarevné vlády, lze tedy předpokládat, že by takovou možnost upřednostnil. Pro úplnost je však třeba dodat, že hovoří i o konkrétních možnostech koaličního vládnutí po letošních říjnových parlamentních volbách.

Například v rozhovoru pro zpravodajský server ČTK České noviny uvedl, že by si dovedl představit spolupráci s Piráty nebo některými dalšími stranami.

Na základě dat Českého statistického úřadu lze konstatovat, že je Kulhánkův výrok pravdivý. Dovoz z Číny převyšuje český export do této země zhruba desetkrát.

Jiří Hynek věnoval na kampaň Realistů 300 tisíc korun. To vyplývá ze seznamu dárců, který strana zveřejňuje na svém webu.

Vedení parlamentních politických stran je obvykle rozděleno na nejužší předsednictvo a další výbory, sněmy, komise apod. Současné parlamentní strany mají obsazení předsednických postů ženami následovné: ANO 2011 má místopředsedkyni Jaroslavu Pokornou Jermanovou (členkami předsednictva jsou ještě Monika Oborná a Jana Vildumetzová). ČSSD má ve svém politickém grémiu jen jedinou ženu, a to místopředsedkyni Michaelu Marksovou, KDU-ČSL nemá v předsednictvu své strany dokonce žádnou ženu. Ve vedení KSČM pak najdeme dvě předsedkyně, a to Kateřinu Konečnou a Helenu Vrzalovou. Dvě předsedkyně má ve svém předsednictvu ODS, konkrétně první místopředsedkyni Alexandru Udženiju a místopředsedkyni Drahomíru Miklošovou. TOP 09 má ve svém předsednictvu zastoupení tří žen, z nichž má každá funkci místopředsedkyně. Konkrétně hovoříme o Jitce Chalánkové, Heleně Langšádlové a Markétě Pekarové Adamové. Hnutí SPD Tomia Okamury, který se se svou původní stranou Úsvit přímé demokracie probojoval do Poslanecké sněmovny, nemá v současném předsednictvu zastoupenu žádnou ženu. Výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výdaje na investice jsou ve státním rozpočtu značeny jako kapitálové výdaje. Jelikož se jedná o aktuální rok, nepoužili jsme jako u údajů z ostatních let skutečné výsledné rozpočty, ale ten schválený. Tady je na investice podle informačního portálu ministerstva financí vyčleněno 103 874 milionů korun, a z celkových příjmů (.pdf, str. 4) 1 249 272 milionů korun to je tedy 8,31 %. Pro srovnání jsme připojili ještě aktuální plnění tohoto rozpočtu k 30. září 2017.

Návrh (.zip, Příloha 4) státního rozpočtu na rok 2018 jsme nemohli započítat, protože v něm kapitálové výdaje nejsou zvlášť vyčleněny.

Pokud procentuální zastoupení investic ve státním rozpočtu srovnáme s předchozími lety, jedná se kromě minulého roku o nejmenší podíl. Proto dáváme panu Pietrovi zapravdu, investice v dlouhodobém měřítku spíše klesají nebo udržují stávající stav.