Přehled ověřených výroků

Miroslav Kalousek tvrdí, že současná koalice zcela rezignovala na snahu postihovat velké daňové úniky a soustředí se pouze na malé subjekty. Byť je pravdou, že především vlajková loď koalice (EET) se dotýká zejména ve veřejném vnímání menších subjektů (fakticky platí pro všechny stejně jako kontrolní hlášení), není pravdou, že by nedělala vláda v dané oblasti nic. Bývalý ministr financí Babiš velmi zastával rozšíření režimu reverse charge, což mělo mířit na velké podvody v oblasti DPH. Tuto agendu tlačil i na evropské úrovni. Rovněž vláda klade velký důraz na spolupráci resortů v rámci tzv. Daňové Kobry.

Je jistě možné hledat řadu oblastí, na které není upřena taková pozornost (jako např. tzv. daňové ráje). Resp. šlo by popsat další oblasti, které by měly být vystaveny většímu tlaku a kontrole, to je ovšem otázka politického rozhodnutí. Nicméně není pravdou, že by vláda zcela ignorovala také možné velké podvody v oblasti daní.

Významné daňové úniky jsou oblastí, ve které se vláda během svého funkčního období angažovala několika kroky. Konkrétně jde o tato opatření:

Na boj proti karuselovým podvodům, které podle ředitele Generálního finančního ředitelství Janečka tvoří spolu s fiktivními hlášeními dvě třetiny z daňových úniků na DPH, byla zavedena plátcům DPH povinnost kontrolního hlášení. Toto opatření dopadá i na drobnější subjekty.

V červnu 2014 pak odstartovala činnost Daňové Kobry, speciálního týmu skládajícího se z policistů, celníků a zástupců Finanční správy, jehož účelem je zamezit podstatným daňovým únikům na DPH.

Vláda v roce 2014 dále vydala nařízení, kterým dočasně rozšiřuje režim reverse charge - přenesení daňové povinnosti při odvodu DPH z dodavatelů na odběratele. Seznam zboží a služeb, u kterých se reverse charge používá, naleznete zde.

Ministerstvo financí, a to zejména bývalý ministr financí Babiš, se již od léta 2014 pokoušelo přesvědčit Evropskou komisi o předložení návrhu reverse charge pro veškeré zboží a služby. Komise nakonec v prosinci 2016 předložila návrh novely směrnice, který se však tehdejšímu ministru financí nelíbil. O návrhu se momentálně jedná v Radě.

Povšechné srovnání situace zaměstnanců a živnostníků vypracovala před časem Hospodářská komora České republiky. Ač se konkrétní čísla mohou měnit, k zásadní změně v pracovním právu ani souvisejících odvětvích nedošlo, a proto je srovnání stále vypovídající.

Co se týče daně z příjmu, zaměstnanci i živnostníci jsou de iure fyzickými osobami, vztahuje se na ně tudíž stejná 15% sazba. Pro OSVČ je ovšem základem daně částka podstatně užší, než jak je tomu u zaměstnanců, a to už vzhledem ke specifikům, dle kterých (ne)hradí sociální a zdravotní pojištění a příspěvek na nezaměstnanost.

Na tento základ navazuje pojistné na sociální zabezpečení. Živnostníci si totiž pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti mohou zvolit libovolně, přinejmenším však ve výši 50 % daňového základu, přičemž jejich rozhodné období je ten který aktuální rok. Hradí přitom 28% sazbu na důchodové pojištění a 1,2% na státní politiku zaměstnanosti.

Vyměřovacím základem pro pojistné zaměstnanců je jejich úhrn příjmů, jejich rozhodným období je aktuální měsíc. K sazbám viz níže.

Vyměřovacím základem živnostníka pro pojistné na nemocenské pojištění je měsíční základ v libovolné výši, nesmí však být nižší než dvojnásobek částky vyměřené zaměstnancům. Sazba je pak 2,3 %.

Sazby pojistného u zaměstnanců se mají následovně: samotní zaměstnanci hradí jen 6,5 % z vyměřovacího základu, 25 % veškerého jejich pojistného i s příspěvkem na nezaměstnanost hradí zaměstnavatel.

K pojistnému na veřejné zdravotní pojištění lze opět konstatovat, že zákon uvádí pro všechny poplatníky (zaměstnance i živnostníky) shodnou sazbu 13,5 % z vyměřovacího základu. Rozdíl je ve vyměřovacím základu a v plátci daně. Vyměřovacím základem zaměstnance je obecně úhrn příjmů ze závislé činnosti (hrubá mzda), přinejmenším však minimální mzda. Kromě toho pojistné zaměstnance hradí ze 2/3 zaměstnavatel, pouze 1/3 se strhává zaměstnanci ze mzdy. Jinak je tomu u živnostníků. Ti se od roku 2006 v zásadě řídí vyměřovacím základem ve výši 50 % příjmů ze samostatné činnosti po odpočtu nákladů vynaložených k dosažení, udržení a zajištění tohoto příjmu. Minimálním vyměřovacím základem je však dvanáctinásobek 50 % zvlášť určené průměrné mzdy. Kromě toho rozhodným obdobím pro zaměstnance je kalendářní měsíc, zatímco u OSVČ se hradí pojistné zálohově s ročním rozhodným obdobím. To může přinést určité komplikace v situaci, kdy předchozí rok, podle kterého se vyměřují zálohy, byl pro živnostníka finančně úspěšnější než je ten současný, kterážto situace u zaměstnanců nenastane.

Zákoník práce je právním předpisem, který obecně poskytuje zvláštní ochranu zaměstnancům, tedy osobám v podřízeném pracovním vztahu, neboť ty se zavázaly k určitému nerovnému, závislému vztahu a jejich ochrana je ve veřejném zájmu, zejména kvůli ochraně lidských práv, morálních hodnot společnosti a veřejného zdraví a pořádku. Oproti tomu živnostenská práce je zhusta upravena v živnostenském zákoně, obecným předpisem je pak občanský zákoník.

Odstupné je zvláštním instrumentem zákoníku práce, který se vztahuje pouze na zaměstnance v pracovním poměru. U živnostníků se podobné situace (výpověď kvůli zrušení části zaměstnavatele nebo kvalifikovanou zdravotní nezpůsobilost) řeší případně smluvně sjednaným odstupným či smluvní pokutou, nikoli však ze zákona, ale z vůle živnostníka a osoby, pro kterou činnost vykonává.

Totéž obdobně platí pro výpovědní dobu, která je v zákoníku práce na ochranu zaměstnanců. V obchodněprávním či obdobném vztahu je však nutno toto dohodnout, nelze se dovolávat zákona, pokud druhá strana (např. objednatel zakázky) nesouhlasí.

Podobně ani dovolená není u živnostníků praxí, a to již z podstaty věci, kdy se u nich nepředpokládá takový stupeň závislosti a trvalosti závazku vůči osobě, pro kterou práci vykonává. Živnostenské podnikání je do značně vyšší míry „v režii“ živnostníka.

Reálná výše odvodů tak zpravidla záleží na ekonomické aktivitě daného živnostníka, kterou je určen vyměřovací základ. Je však pravdou, že podmínky hrazení zaměstnanců jsou povětšinou výrazně tvrdší, ať už pevně stanovenými částkami či časovým rozvrhem placení. Živnostníkům tak není nucena stejná sociální ochrana jako zaměstnancům, proto exministru Kalouskovi dáváme za pravdu.

Výrok označujeme za pravdivý, neboť dle dostupných zdrojů informací byl Kalousek jako ministr financí skutečně jediný, který snižoval mzdové objemy ve státní správě a to konkrétně v době ekonomické recese.

Dle oficiálních informací z webových stránek vlády působil Miroslav Kalousek mezi lety 1990-1992 jako zaměstnanec Úřadu vlády ČR, a to konkrétně jako odborný poradce místopředsedy vlády v oblasti ekonomické transformace a následně jako ředitel odboru poradců místopředsedy vlády ČSFR. Mezi lety 1993–1998 zastával Miroslav Kalousek na Ministerstvu obrany ČR také funkci náměstka.

Od roku 1998 je již pět volebních období Miroslav Kalousek členem Poslanecké sněmovny.

Miroslav Kalousek zastával funkci ministra financí ve dvou vládách - ve druhé vládě Mirka Topolánka a ve vládě Petra Nečase. 25. dubna 2007 schválila vláda Kalouskův návrh na snižování počtu zaměstnanců státní správy o 3 % ročně až do roku 2010. Příslušný dokument vlády k dispozici zde.

7. prosince 2010 schválila vláda další soubor nařízení, kterým se snížily platy zejména příslušníků bezpečnostních sborů a vojáků z povolání. Tarifní tabulky zaměstnanců státní správy a veřejné správy zůstaly zachovány ovšem vyjma pedagogů.

Dle studie Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu - Projektu Národohospodářského ústavu Akademie věd ČR Státní úředníci: Kolik jich je a za kolik pracují? (.pdf) byl počet úředníků státní správy de facto stagnující (str. 5) a k nárůstu došlo až v roce 2012, nicméně tento nárůst způsobily citujeme: „. .. administrativní změny od roku 2012, včetně započítání příslušníků Policejního prezidia a ředitelství Hasičské záchranné služby přímo pod Ministerstvo vnitra a diplomatické služby pod Ministerstvo zahraničních věcí...“ Dále oproti deklarovanému 3% každoročnímu poklesu zaměstnanců ve státním sektoru od konce roku 2006 do roku 2010 (celkově tedy o 11,5 %) došlo k reálnému poklesu pouze o 2,4 % (.pdf, str. 9), přičemž ono snížení stavu bylo v případě ústředních orgánů státní správy nevýznamné (viz výše) a naopak z velké většiny dopadlo na zaměstnance škol (.pdf, str. 9).

Od roku 2008 do roku 2011 skutečně klesly objemy finančních prostředků (.pdf, str. 6) na platy státních úředníků a také jejich reálné hrubé měsíční platy (.pdf, str. 7).

Tento pokles rovněž dokládají informace zachycené v Státních závěrečných účtech za roky 2010 (.pdf, str. 51; tabulka 26) a 2011 (.pdf, str. 53; tabulka 27). Mezi lety 2010 a 2011 došlo ke snížení objemu výdajů na platy, ostatní platby za provedenou práci a pojistné.

Na základě Státních závěrečných účtů od roku 2003 do roku 2009 (dostupných zde) je možné vidět postupný růst výdajů za platy ve státní sféře.

Následně od roku 2013 roste počet státních zaměstnanců, dokládá to také tabulka č. 17 v návrhu státního rozpočtu na rok 2017 (.pdf, str. 224) avšak v celkovém objemu finančních prostředků i počtu zaměstnanců jsou započteny rovněž zaměstnanci škol nebo ozbrojených složek státu tudíž nelze jednoznačně stanovit objem prostředků na úředníky státní správy.

Celkový počet cizinců žijících na území ČR čítá podle Českého statistické úřadu (.pdf) přes 495 tisíc lidí. Číslo je součtem všech možností, jak v ČR může cizinec přebývat. 271 tisíc cizinců žije v České republice díky povolení k trvalému pobytu, obyvatel EU s povolením k přechodnému pobytu pak okolo 130 tisíc. Třetí nejpočetnější skupinou jsou cizinci, kteří dlouhodobě pobývají na území ČR, těch je téměř 80 tisíc. První z dvou posledních skupin jsou cizinci s dlouhodobým vízem, těch je přes 13 tisíc. Celou skupinu cizinců uzavírají žadatelé o azyl, jichž bylo v minulém roce 2 972. Tomio Okamura tak podcenil celkový počet cizinců, kteří se pohybují na území České republiky.

Co se týče národnostního složení cizinců (.pdf) žijících v České republice, tak největší počet jich pochází z Ukrajiny a to celých 110 tisíc. Druzí jsou Slováci s počtem 107 tisíc, třetí místo pak obsadili Vietnamci, kterých v České republice pobývá okolo 58 tisíc. Občanů ze zemí Evropské unie pak v ČR žije přes 200 tisíc. Za zmínku ještě stojí čtvrté místo, které okupují občané původem z Ruska s počtem 35 tisíc.

Na základě porovnání programů ČSSD a ODS hodnotíme výrok jako pravdivý, Alexandra Udženija správně popisuje rozdíl v přístupu obou stran ke snaze o zvýšení mezd v České republice. Dodejme, že nehodnotíme správnost jednoho či druhého přístupu ani to, zda je levici a odborům jedno, „kde na to zaměstnavatelé vezmou“, jelikož jde spíše o vyjádření názoru než o faktické tvrzení.

ČSSD má ve svém dlouhodobém programu jako jednu z priorit právě zvyšování minimální mzdy (.pdf). Sociální demokracie má v plánu prosazovat minimální mzdu ve výši 40 % průměrného měsíčního výdělku dané země nebo 60 % mediánového příjmu (str. 11). Významným bodem je i progresivní zdanění a zavedení majetkových daní, což ČSSD považuje za svůj klíčový nástroj pro udržení fungování sociální a solidární politiky (str. 22).

ČSSD již představila svůj návrh progresivního zdanění. Počítá se čtyřmi daňovými sazbami, nejvyšší sazbou 32 % by se měly danit příjmy od 50 000 Kč výše. Právě progresivní zdanění v kombinaci se zvýšenou minimální mzdou může zásadně navýšit náklady práce a zejména pro vysokopříjmové zaměstnance může vést k nepřiměřenému daňovému zatížení (mzda by se podle stávajícího návrhu snížila až o desítky tisíc korun). Dodejme, že návrh, který sociální demokraté představili, mají podle jejich vlastních slov ještě upravovat, jelikož se setkal u veřejnosti i v rámci strany se silným odmítnutím.

S nárůstem výše minimální mzdy souhlasí i odbory, od roku 2018 žádají tuto mzdu ve výši alespoň 12 500 Kč. Na tom se však tripartita nedohodla a podle vlády se má zvýšit na 12 200 Kč. Odbory také vyráží do boje s heslem #KonecLevnePrace.

Oproti tomu ODS odmítá progresivní zdanění. Podle jejich programu by strana chtěla prosadit zvýšení čistých mezd zaměstnanců zavedením 15% sazby z hrubé mzdy a prosazení nižších povinných odvodů ze mzdy hrazené zaměstnavateli o dva procentní body za účelem snížení nákladů práce. Tyto změny v daňovém systému by způsobily jednorázové okamžité zvýšení mzdy všem zaměstnancům o několik procent. Právě v tomto bodě lze rozpoznat rozdíl mezi tradičně levicovějšími přístupy a pravicovějším přístupem ODS. Zatímco ODS chce jít cestou snižování daní a tím snižování nákladů práce, což by teoreticky mohlo vést ke zvyšování mezd, ČSSD se snaží tlačit na zvýšení mezd v ekonomice zvyšováním minimální mzdy a prosazuje daňovou progresi, která sníží daně lidem s nízkými až mírně nadprůměrnými příjmy. Výpadek v příjmech by pak kompenzovali vysokopříjmoví zaměstnanci, kteří by byli zdaněni více. Tento koncept v České republice fungoval do roku 2007.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť v rámci Kalouskem vymezených mantinelů je skutečně TOP 09 jediným subjektem (jenž má reálnou šanci na poslanecké zastoupení), který veřejně deklaruje, že nepůjde do vlády s hnutím ANO (ať s jeho předsedou, nebo bez něj) a také s komunisty. S těmi nechtějí vládnout ani některé další strany.

Předně uveďme, že nehodnotíme „kolaboraci“, jak o ní Kalousek mluví. Z kontextu rozhovoru vyplývá, že pod tímto si předseda TOP 09 představuje koaliční spolupráci na vládní úrovni. Prošli jsme tedy prohlášení lídrů ČSSD, ODS, KDU-ČSL, hnutí STAN, SPD Tomia Okamury a Pirátů. Tedy subjektů, které mají podle volebních modelů šanci získat sněmovní zastoupení.

Z logických důvodů jsme neprocházeli vyjádření představitelů ANO a KSČM, ti by zjevně nešli do koalice sami se sebou.

ČSSD s hnutím ANO ve vládě spolupracuje již téměř tři a půl roku. Pokud budeme sledovat vyjádření ČSSD k možné budoucí spolupráci, tak vycházíme z rozhovoru, který serveru iDNES.cz poskytl předseda strany Bohuslav Sobotka.

Ten zde řekl: „Shnutím ANO by spolupráce ještě v budoucnu byla možná, nebo jste ji škrtl pro další koalice?Já myslím, že to hodně ukáže i těch příštích pět měsíců, které zbývají do voleb do Poslanecké sněmovny, jestli bude možné s hnutím ANO ve vládě spolupracovat. Jak se hnutí ANO bude chovat, to si myslím, že hodně napoví i o možnostech, které se buď otevřou po volbách v říjnu, nebo neotevřou. Ale primárně bude záležet na lidech, komu dají silnější podporu.

Já už jsem řekl na sjezdu sociální demokracie, že pro to, abych byl schopen garantovat prosazování sociálnědemokratického programu, abych byl schopen v příští vládě hájit zájmy zaměstnanců, rodin s dětmi, seniorů, udržet veřejné služby dostupné pro lidi, zabránit jejich privatizaci, tak si nedokážu představit, že by se to dalo uskutečnit ve vládě, kterou by vedl Andrej Babiš.“

Fakticky tak možnost spolupráce obou subjektů nevyloučil. K možné spolupráci s KSČM se Sobotka vyjádřil v rozhovoru pro Hospodářské noviny, kdy označil bohumínské usnesení za přežité a de facto tak uvedl, že s KSČM by mohli sociální demokraté spolupracovat, pokud by byly nenaplněny některé programové cíle komunistů z oblasti zahraniční politiky.

ODS jsme se v této věci věnovali v prvním výroku - zásadně odmítli koalici pouze s komunisty. Co se týče hnutí ANO, občanští demokraté nechtějí spolupracovat s osobou Andreje Babiše, hnutí ANO jako takové zcela zásadně neodmítají.

KDU-ČSL stejně jako sociální demokraté s hnutím ANO spolupracuje. Pavel Bělobrádek, opětovně zvolený předseda strany, na nedávném sjezdu lidovců mluvil o tom, že Andrej Babiš pro ně není téma a podstatné je dát co nejlepší nabídku voličům. S komunisty odmítá KDU-ČSL spolupracovat dlouhodobě.

Hnutí STAN, které bude kandidovat v koalici s křesťanskými demokraty, vyjádřilo pro Aktuálně.cz 26. května ústy svého předsedy Petra Gazdíka následující postoj:

„Nic nemůžu vyloučit. Ale o tom nerozhoduji já, ale voliči. Pokud se rozhodnou mu dát takový počet hlasů, že bude po volbách dominantní politickou silou, tak já jako politik s tím musím pracovat.“

Hnutí SPD Tomia Okamury možné budoucí zastoupení ve vládě popsalo prostřednictvím svého lídra v časopise Týden 20. února. V rozhovoru s názvem Nejsem žádný Pitomio poslanec Okamura říká:

„* Umíte si představit, že byste s hnutím Andreje Babiše vládli, i když dnes říkáte, jak jsou špatní?

My s nikým nejednáme o žádné povolební koalici. Volič napoví. Ale jednoznačným kritériem pro jakoukoli povolební spolupráci pro nás bude prosazení našich klíčových programových bodů.

* Chápeme to správně, že povolební spolupráci s hnutím ANO neodmítáte?

Znovu říkám, že kritériem pro nás bude, kdo bude ochoten kývnout na maximální množství našich programových priorit. Předem neodmítáme žádnou politickou stranu, která se dostane do parlamentu.“

Piráti podle svých pravidel zveřejňují před každými volbami tzv. Povolební strategii (§ 5), v níž oznamují, jak se budou chovat po volbách. Tuto strategii má schvalovat Republikový výbor Pirátů. Nepodařilo se nám dohledat ucelenou a zveřejněnou strategii, prostřednictvím otevřených diskuzních fór Pirátské strany je ovšem možné dostat se k dokumentu, který zřejmě slouží jako základ pro budoucí schválenou strategii.

V něm Piráti uvádějí, že „budou jednat se všemi ostatními politickými stranami. Naše podpora libovolné vlády je podmíněna tím, že do vlády nebudou nominováni lidé s korupční historií. V žádném případě nepodpoříme vládu s účastí KSČM.“

Spolupráci s hnutím ANO tedy a priori nevylučují, i když upozorňujeme, že zřejmě nejde o definitivně schválený text budoucího chování Pirátů.

Slova ministra financí potvrzují jeho zveřejněná daňová přiznání.

Elektronické volby v Estonsku fungují od roku 2005 a v posledních volbách tento způsob hlasování využila téměř třetina voličů. Využít mohou buď svůj čipový občanský průkaz, nebo speciální volební aplikaci. Estonsko zároveň i nadále umožňuje účastnit se voleb klasickým „papírovým“ způsobem.

Některé evropské země, včetně Německa, Norska nebo Itálie, v minulosti systém elektronického hlasování testovaly, ale nakonec se rozhodly od něj upustit. V České republice jsou elektronické volby zatím předmětem diskuze, jejich zavedení by musela předcházet například novelizace volebních zákonů nebo technické zabezpečení volebních informačních systémů.

Přání možných budoucích uprchlíků je poměrně komplikované na ověřování, nicméně je faktem, že v některých afrických zemích žijí v ohrožení miliony lidí. Další jsou vnitřně vysídleni a je možné, že by svou domovinu potenciálně opustili.

Do Evropy přicházejí migranti z Afriky většinou tzv. středomořskou cestou a západní středomořskou cestou. Podle statistických údajů agentury Frontex vstoupilo do Evropy střední středomořskou cestou za roky 2014–2016 cca 150–180 tisíc migrantů ročně. V období let 2008–2013 se jednalo celkem o 175 tisíc migrantů.

Tzv. západní středomořská cesta je méně používaná, v období let 2008–2015 skrze ni vstoupilo do Evropy cca 5–8 tisíc migrantů ročně, v roce 2016 pak 10 tisíc migrantů.

Frontex, agentura koordinující spolupráci na vnějších hranicích EU, eviduje pouze zachycené nelegální přechody vnější hranice a zároveň uvádí, že není v jejích možnostech uvést přesný počet nelegálních přechodů.

Podle Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky využilo středomořské cesty v roce 2014 cca 200 tisíc běženců, v roce 2015 cca 1 milion, v roce 2016 cca 362 tisíc migrantů a v letošním roce cca 72 tisíc. Vysoký stav z roku 2015 se jeví jako ojedinělý výkyv.

Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (.pdf, str. 2) dále zjistil, že v roce 2015 bylo po celém světě vysídleno 65 milionů lidí, z toho 40 milionů v rámci své země a zbylých 25 milionů jsou uprchlíci. Oproti roku 2016 narostl celkový počet vysídlených o 5 milionů. Stejná data potvrzuje i Mezinárodní organizace pro migraci (.pdf, str. 4). Velký počet z těchto lidí žije právě v afrických zemích.

Mezinárodní organizace pro migraci zaznamenala v roce 2016 cca 190 tisíc migrantů původem z Afriky, v roce 2017 cca 65 tisíc. Tito migranti vstoupili do Evropy nejčastěji skrze Itálii a Španělsko. Stejná organizace zaznamenala v Řecku v roce 2016 cca 176 tisíc migrantů a v roce 2017 cca 8 tisíc migrantů. Do Řecka však míří převážně migranti z Asie, a to východní středomořskou cestou.

Ze statistických údajů Frontexu, UNHCR a ION vyplývá, že největší množství migrantů vstoupilo do Evropy v roce 2015. Trend počtu migrantů je od té doby klesající.

O fenoménu rostoucí populace v Africe a možném pohybu osob ze zemí jejich původu pojednává také text Světového ekonomického fóra, tématem se zabývají také média jako agentura Reuters nebo magazín Economist.

Oprava (27. ledna 2018): Hodnocení bylo změněno na neověřitelné a to v souvislosti s opětovným prověřováním podobného prohlášení. Za původní hodnocení se omlouváme.

Ve volebním programu ODS pro volby do Poslanecké sněmovny pro rok 2010 je hned na začátku uveden seznam 15 hlavních priorit. Mezi ně patří mimo jiné bod pojmenovaný jako „Jednoduché a nízké daně“.

Konkrétně se u něj píše: „Výrazně zjednodušíme a zpřehledníme daňové zákony. To povede k transparentnosti výběru daní a sníží míru daňových podvodů. Zároveň udržíme daně na současné úrovni. Nezvýšíme ani odvody na sociální pojištění.“ (.pdf, str. 18)

Vláda Petra Nečase, v níž byly zastoupeny ODS i TOP 09, v květnu 2012 představila daňové změny, které měly vstoupit v účinnost od roku 2013. Mezi schválená opatření patřila například: omezení výdajových paušálů u daně z příjmů fyzických osob, zvýšení daně z převodu nemovitosti (ze 3 % na 4 %), zrušení základní slevy na dani z příjmů fyzických osob pro důchodce, zvýšení sazeb daně z přidané hodnoty (základní z 20 % na 21 %, snížená nejdříve z 10 % na 14 % a následně na 15 %) nebo solidární zvýšení daně z příjmů fyzických osob ve výši 7 % z tzv. nadlimitního příjmu. Předseda tehdejší vlády tyto kroky ospravedlňoval snahou zabránit růstu schodku státního rozpočtu.

Tady šla skutečně ODS proti svému volebnímu programu. Ovšem výrok, že by ODS zvedala během své vlády (dodejme, že nevládla osm let, neboť zde byly mezitím dvě úřednické vlády) všechny daně, není pravdivý. Daně z příjmů právnických osob se nejenže nezvyšovaly, naopak se za vlády pravice snížily (z 24 % při nástupu v roce 2006 na současných 19 %).

Co se změn daně z příjmů fyzických osob týče, vláda vedená ODS provedla komplexní změnu od roku 2008, kdy byla zrušena daňová progrese a byla nahrazena jednou sazbou z tzv. superhrubé mzdy. Tato změna měla na jednotlivé příjmové skupiny různý dopad. Zatímco vysokopříjmové skupiny si polepšily, lidé s nízkými příjmy si mohli pohoršit. Oproti tomu při zavedení výše zmíněné solidární přirážky si lidé s vysokými příjmy pohoršili. Sazba daně zůstala od té doby stejná, upravovaly se pouze další parametry (slevy na dani a možnost jejich využití, odpočet na děti). Dodejme, že nehodnotíme konkrétní dopady na jednotlivce - ani to není možné.

Byť vládní ODS v minulém volebním období skutečně zvýšila některé daně, ač v programu slibovala opak, je výrok hodnocen jako nepravdivý. Nešlo totiž o všechny daně, jak Faltýnek tvrdí. Připomeňme ještě, že současná vládní koalice, jíž je Faltýnek členem, tyto zvýšené daně opětovně nesnížila na původní hodnoty.