Přehled ověřených výroků

Na televizi Nova v 90. letech skutečně běžel pořad Gumáci, který parodoval české politiky. Ti byli ztvárněni svými gumovými podobiznami. Svou postavu zde měl jako lídr opoziční ČSSD i Miloš Zeman. Celý pořad se inspiroval francouzskou předlohou, pořadem Les Guignols de l'info.

Pro informaci a možná i pobavení dodáváme na ukázku dílu tohoto pořadu, další jsou dostupné na YouTube.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, protože ač Valachová popisuje korektně to, co měl Březina údajně dle úřadu dělat, jeho reálné aktivity nelze nijak doložit.

Karel Březina se stal poradcem ministryně Valachové v červenci 2016. Petr Hulínský z postu náměstka na MŠMT odešel 30. června 2016. Přesídlil na Ministerstvo vnitra, kde působí v roli politického náměstka ministra Chovance.

Rolí Karla Březiny v resortu školství, alespoň soudě dle vyjádření ministerstva pro server Aktuálně.cz, mělo být následující:

„Pan Březina bude externí poradce, součást politického kabinetu paní ministryně. Jeho agenda bude komunikace s regiony.“

Je ovšem otázkou, co přesně Karel Březina v rámci své činnosti na ministerstvu reálně dělal. Zejména sám při nástupu uvedl:

„Budu poradce pro celou agendu ministerstva školství, ve které je i sport. Patří tam samozřejmě také regiony, protože mám zkušenosti z největšího regionu v Česku, hlavního města Prahy.“

Český rozhlas na začátku května požadoval od úřadu Valachové, aby doložil konkrétní práci, kterou Březina vykonával. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy neposkytlo nic s odůvodněním, že Březina poskytoval své služby formou ústní konzultace a neexistuje tedy žádný dokument, který by jeho práci dokládal.

V případě oddlužení musí opravdu dlužníci dokázat, že mohou splnit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů. To je však pouze podmínkou pro to, aby soud vůbec oddlužení povolil. Dlužníci pak musí plnit povinnosti stanovené zákonem, jinak nemohou po skončení oddlužení podat návrh na osvobození od zbývajících dluhů. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Osobní bankrot, nebo-li oddlužení, je jedním ze způsobu řešení úpadku dlužníka. Osobou oprávněnou podat návrh na oddlužení je pouze dlužník-nepodnikatel. Dlužník-podnikatel může podat návrh na oddlužení pouze v zákonem stanovených případech. Aby byl návrh úspěšný, musí být naplněny zákonné předpoklady, přičemž jedním z nich je schopnost dlužníka uhradit nezajištěným věřitelům alespoň 30% jejich pohledávek. Hranice schopnosti uspokojit 30% pohledávek se váže pouze k rozhodnutí soudu o povolení oddlužení, neznamená to, že při dosažení hranice 30% uspokojení pohledávek oddlužení zčistajasna skončí, naopak bude pokračovat až do naplnění zákonných podmínek.

Postup pro podání návrhu je následující. Dlužník podá soudu návrh na povolení oddlužení, ten návrh posoudí a buď jej odmítne (pokud návrh nemá zákonné náležitosti a navrhovatel je ani přes výzvu neodstraní), zamítne (když lze předpokládat, že dlužník není schopen uhradit alespoň 30% pohledávek nezajištěných věřitelů) nebo povolí.

Po rozhodnutí o povolení oddlužení následuje volba způsobu provedení oddlužení. O ní hlasuje schůze věřitelů dlužníka, přičemž má dvě možnosti: zpeněžení majetkové podstaty dlužníka (tzn. vyřazení jej z ekonomického života prodejem jeho majetku) nebo plnění splátkového kalendáře, který spočívá ve splácení pohledávek nezajištěným věřitelům z příjmu dlužníka po dobu pěti let a povinnosti dlužníka chovat se stanoveným způsobem. Rozhodnutí o schválení vybraného způsobu však stejně jako v případě povolení oddlužení připadá soudu.

Po provedení oddlužení mohou nastat dvě situace. Pokud dlužník splní řádně a včas veškeré povinnosti, může navrhnout soudu, aby jej osvobodil od zbývajících pohledávek zahrnutých do oddlužení, tzn. aby mu smazal všechny dluhy z minulosti až do okamžiku schválení oddlužení. Soud jej pak od těchto pohledávek osvobodí usnesením. Pokud naopak tyto povinnosti nesplní, soud mu zbývající dluhy nesmaže a věřitelé budou moci své pohledávky vymáhat dál.

Vzhledem k překotnému vývoji v oblasti insolvenčního práva bychom chtěli zmínit dvě novelizace insolvenčního zákona týkající se oddlužení. Jednu již platnou a účinnou od 1. července letošního roku, druhou teprve ve fázi návrhu nacházejícího se v prvním čtení v Poslanecké sněmovně. První novela přináší možnost kombinace oddlužení a zpeněžení majetkové podstaty či její části. Druhá, připravovaná novela, pak mění podmínky splnění oddlužení, kdy k současnému pětiletému splátkovému kalendáři přidává možnost (.pdf, str. 7, §412a) využití splátkového kalendáře tříletého (zde musí dlužník splnit aspoň 50 % pohledávek) a sedmiletého (v tomto případě postačuje, že dlužníkovi nebylo oddlužení zrušeno).

Výrok hodnotíme jako zavádějící ze dvou důvodů. Je sice pravdou, že po přijetí služebního zákona (resp. po nabytí jeho účinnosti) došlo k navýšení počtu státních zaměstnanců, ovšem řada z nich jednak vůbec nespadá mezi úředníky (vojáci, učitelé,...), jednak mnoho úředníků bylo nabráno v souvislosti s domácí agendou (posílení úřadů práce, finančních úřadů atd.). ODS proti návrhu skutečně vystupovala, ve finále ovšem aktuální zákon v Poslanecké sněmovně podpořila.

K přijetí zákona o státní službě se Česká republika zavázala již při vstupu do Evropské unie v roce 2004. Zákon slouží jako nástroj k odpolitizování státní správy. Byl schválen na podzim 2014 a jeho plná účinnost nastala 1. ledna 2015.

Fungující služební zákon byl kondicionalitou pro čerpání fondů EU v programovém období 2014–2020.

Je pravda, že počet úředníků od schválení výše zmíněného zákona narostl (počty státních úředníků jsme ověřovali zde), nicméně jde spíše o nárůst zapříčiněný politikou vlády Bohuslava Sobotky než nařízením Evropské komise. Ze strany Komise přišel v průběhu roku 2014 požadavek, aby se zákon vztahovalna vyšší počet úředníků, než bylo původně zamýšleno.

Ostatně navyšování počtu úředníků ze strany premiéra kritizoval v rozhovoru pro Českou televizi v červenci 2015 i předseda ODS Petr Fiala.

Přijetí zákona plánovala pravicová opozice oddálit obstrukcemi ve Sněmovně, nakonec od nich ale ODS i TOP 09 ustoupily. Kritika směřovala primárně k tomu, že původní návrh měl „zabetonovat“ státní správu, tj. umožnit dosadit vlastní lidi na jednotlivé pozice, ze kterých je nebude možné případně odvolat. ODS nakonec pro současný návrh v Poslanecké sněmovně dokonce aktivně hlasovala.

Je sice pravda, že ve zmíněných zemích do zdravotnictví teče více peněz ze soukromých zdrojů, není to ovšem jediný důvod, proč jsou tam lékaři lépe placeni. V obou zemích se do systému dává více peněz (v poměru k HDP) z veřejných prostředků, navíc v obou zemích jsou platy obecně výrazně vyšší, než jak je tomu u nás. Spojení, že odchody lékařů jsou výsledkem zavedení nadstandardů ve jmenovaných státech, hodnotíme jako zavádějící.

Dle statistik OECD obě země vydávají do zdravotnictví oproti ČR dlouhodobě výrazně více finančních prostředků z veřejných rozpočtů. V roce 2015 (údaje za rok 2016 jsou prozatím předběžné) činily v Německu veřejné výdaje do zdravotnictví 9,4 % HDP a v Rakousku 7,8 % HDP. Pro srovnání, z veřejných zdrojů ČR bylo do zdravotnictví ve stejném roce vydáno 6 % HDP. Více financí putuje v obou zemích do zdravotnictví i ze soukromých zdrojů.

V Německu existuje spoluúčast ve výši 10 € za den na max. 28 dní v roce. Při volitelných službách, např. ošetření primářem, dosahuje spoluúčast 100 %. V Rakousku se výše spoluúčasti za den hospitalizace pohybuje mezi 12,50–20,60 € podle spolkové země po dobu max. 28 dní v roce. Pokud si pacient vyžádá přijetí do tzv. zvláštní třídy, hospitalizační náklady vychází na podstatně vyšší částky.

Spoluúčast nelze brát za jediný důvod vyšších platů lékařů v Německu a Rakousku rovněž z toho důvodu, že platy v těchto zemích jsou obecně na jiné, mnohem vyšší úrovni než platy v České republice. Tato skutečnost samozřejmě platí i pro platy lékařů.

Pro představu, dle Medlines News, jež ukazuje statistiku minimálních a maximálních platů lékařů napříč státy EU v roce 2011, se platy lékařů v Německu pohybovaly mezi 3842–7468 € a v Rakousku v rozmezí 2091–6393 €. V ČR byly platy lékařů v rozmezí 839–1369 €. V této souvislosti je nutné podotknout, že se jedná o statistiku pro rok 2011 a od té doby došlo k zvýšení platů českých lékařů. I přesto se však platy českých lékařů s těmi v Německu a Rakousku nemohou rovnat.

Lékaři absolventi v současné době v Německu a Rakousku obvykle pobírají více než 4000 € měsíčně. Vyšší platy jsou spojeny mj. se získáváním atestací. Plat lékaře po první atestaci se významně zvyšuje.

Za vlády Bohuslava Sobotky se skutečně zvýšil počet státních zaměstnanců o zhruba 30 tisíc.

Tento graf s „apokalyptickým filtrem“je obsažen přímo v návrhu státního rozpočtu na rok 2017, a to na straně 52. Jak je vidět, od roku 2014, kdy nastoupila sestava Bohuslava Sobotky, se počet státních zaměstnanců a zaměstnanců příspěvkových organizací zvedl o bezmála 30 000.

Budeme-li vycházet ze schválených zákonů o státním rozpočtu na období 2015–2017 (tedy z těch navržených současnou vládou), zjistíme následující:

Pro rok 2015 (.pdf, str. 40, sešit B) vláda posílila o 600 míst úřady práce a Generální finanční ředitelství. Rovněž ale přibylo 800 pedagogů v kapitole MŠMT. V roce 2016 (.pdf, str. 45–46, sešit B) pak přijala dalších zhruba 500 lidí na ministerstvo financí a Generální finanční ředitelství v souvislosti s rozjezdem EET, přes 700 nových lidí posílilo úřady práce a desítky nových míst pak přibyly v České inspekci životního prostředí, Státní zemědělské a potravinářské inspekci, Energetickém regulačním úřadu a České obchodní inspekci. Ovšem přibylo také necelých 1000 vojáků a zhruba podobný počet míst vznikl u Policie České republiky a v Hasičském záchranném sboru.

Pokud se podíváme na meziroční nárůst (.pdf, str. 48–51) pro rok 2017, jde o zhruba 7000 míst. Konkrétně:

• 2796 z nich přibývá v rámci kapitoly ministerstva školství.
• Nově má vzniknout 2001 vojáků.
• Ministerstvo financí na své nejrůznější agendy (EET, kontrolní hlášení, kontrolní oddělení, prokazování majetku, kontrola hazardního zákona) chce nabrat 607 lidí.
• 543 lidí chce získat ministerstvo spravedlnosti. Mají působit jako vychovatelé či vězeňská ostraha.
• Ministerstvo práce a sociálních věcí má v plánu posílit své řady o 284 lidí, zejména chce navýšit počty na úřadech práce a České správě sociálního zabezpečení.
• Další nárůsty jsou již o 140 lidí (ministerstvo průmyslu a obchodu) a nižší.

Obecně lze tedy říct, že vláda navyšuje počet státních zaměstnanců.

Podle webové aplikace Ministerstva financí Monitor byly výdaje na platy státních zaměstnanců v roce 2013 po změnách ve státním rozpočtu 91,8 mld. korun. O 4 roky pozdějí, v roce 2017, byly již výdaje po změnách státního rozpočtu už celých 119,6 mld. korun. V konečném důsledku je pak rozdíl mezi lety 2013 a 2017 až 27,8 mld. korun.

Nutno podotknout, že vláda Bohuslava Sobotky během svého funkčního období zvedala platy a tak statistika nevypovídá pouze o financích vydaných na nové zaměstnance státní správy, ale právě zohledňuje i zvýšení platů.

Výdaje na platy stoupají postupně. V roce 2013 padlo na platy zmíněných 91,8 mld. korun, o rok později částka vzrostla na 95,7 mld. korun (+3,9 mld.) a v roce 2015 to bylo již 103,3 mld. korun (+7,6 mld.). V roce 2016 pak se částka vyšplhala na 111,4 mld. korun (+8,1 mld.) a konečně v roce 2017 je to po změnách ve státním rozpočtu 119 mld. korun (+7,6 mld.).

Peníze určené na platy zaměstnanců státní sféry tak každý rok stoupají o několik miliard. Za současné vlády se výdaje skutečně zvýšily, fakticky se dá tvrdit, že výdaje na platy státních zaměstnanců stoupají každý rok o několik miliard. Pokud budeme sledovat celkový rozdíl ve výši mezd, skutečně jde o více než 20 miliard.

Výrok padl v souvislosti s„auditem“ příjmů, kterým chtěl Andrej Babiš doložit, že měl dostatek financí na nákup korunových dluhopisů Agrofertu. Jedná se zde o podezření, že nešlo o nákup dluhopisů, ale o vyplácení dividend způsobem, jenž by kvůli nedanění korunových dluhopisů znamenal krácení daně, a byl tudíž nelegální.

Jaroslav Faltýnek v této souvislosti správně uvádí, že se v případě posudku auditorských firem nejednalo o audit, ale spíše o zprávu na základě Babišem předložených daňových přiznání.

Povinný audit účetní závěrky je definován v zákoně o účetnictví. Účetní závěrku musí mít i některé fyzické osoby, avšak takové musí mít obrat vyšší než 25 milionů korun či být zapsané v obchodním rejstříku. Dalším případem jsou pak osoby, kterým vedení účetnictví ukládá jiný zákon. Ve chvíli, kdy ministr Babiš nemá jako fyzická osoba účetní závěrku, nemůže samozřejmě mít ani její audit.

Sám ministr pojem audit ve spojitosti s ověřením svých příjmů vytrvale používal a slíbil tento audit kvůli vysvětlení, že měl dostatek financí na nákup dluhopisů, jak je vidět např. natweetu z 11. 2. 2017:

Andrej Babiš nakonec audit zveřejnil 10. března (protože se podle něj protáhlo shánění daňových přiznání za posledních 20 let), nicméně jedná se opravdu spíše o zprávu. Z výše uvedeného je patrné, že se v případě ministra financí jednalo o srovnání daňových přiznání se smlouvami o prodeji akcií, tedy nikoliv o audit, jak správně vysvětluje Jaroslav Faltýnek.

Vládnutí s podporou KSČM fungovalo v letech 2008–2012 ve Středočeském kraji. Tam David Rath sestavil krajskou radu pouze z členů ČSSD, která získala podporu zastupitelů KSČM. V dalším volebním období utvořily pak obě strany koalici.

Radu sestavenou pouze z členů ČSSD měl v letech 2008–2012 i Plzeňský kraj. Menšinová vláda v čele s hejtmankou Miladou Emmerovou měla vyjednanou podporu KSČM. I zde se po dalších volbách z této spolupráce utvořila plnohodnotná koalice.

Dvě volební období za sebou (2008–2016) se i na Vysočině udržela menšinová vláda ČSSD s podporou KSČM. V roce 2012 stvrdily obě strany tento stav i Dohodou o vzájemné podpoře programových priorit, vytvořením rady a orgánů kraje.

Spíše pro doplnění uveďme, že mluvit o menšinové vládě v krajích může být trochu problematické. Na centrální úrovni může vláda získat důvěru a neztratit ji, i když nedisponuje většinou v Poslanecké sněmovně. Podle Ústavy totiž pro zisk důvěry stačí většina přítomných poslanců. Připomeňme dobu opoziční smlouvy, kdy důvěru získal Zemanův kabinet proto, že poslanci ODS pod vedením Václava Klause opustili sál a snížili tak kvórum (totéž se stalo v roce 1996 v opačném gardu). V krajích tato možnost není. Podle zákona musí všechna hlasování projít s podporou většiny všech přítomných zastupitelů. Tedy komunisté museli pro zmíněné rady bez svého zastoupení aktivně hlasovat. Jde spíše o doplňující politologickou úvahu, kdy může být problematické vidět jako menšinovou krajskou vládu tu, pro niž aktivně hlasuje strana, která se deklaruje tak, že ji pouze toleruje.

Výrok navazuje na další Babišovo prohlášení o znovuzdanění korunových dluhopisů, které podle něj blokoval Bohuslav Sobotka. To ovšem není pravda.

Zaokrouhlování vyměřené daně směrem nahoru přinesla novela zákona o dani z příjmu navržená Nečasovou vládou, respektive až pozměňovací návrh hospodářského výboru. Sobotka proto hlasoval ve třetím čtení v této věci dvakrát - nejprve musel být schválen pozměňovací návrh a posléze zákon jako celek.

Jak v hlasování o pozměňovacích návrzích (A22, bod č. 6), tak i ve finálním hlasování se Bohuslav Sobotka zdržel. I bez ohledu na Sobotkův hlas byl návrh těsně přijat, čímž byly korunové dluhopisy podrobeny zdanění. K oběma hlasováním kromě toho došlo nikoli 23., ale už 21. března.

Babišův výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť Bohuslav Sobotka nemohl svým aktivním hlasováním pro návrh změnit jeho výsledky, a to v žádném směru. Zdanění korunových dluhopisů bylo navrženo vládou, konkurenční návrh poslance Sobotky by byl v této fázi rovněž bezpředmětný.

Vláda premiéra Bohuslava Sobotky, ve které jsou zastoupeny ČSSD, ANO a KDU-ČSL, opravdu zvyšovala platy státních zaměstnanců.

Poprvé se na navýšení platů dohodli představitelé uvedených stran v roce 2014. Všem zaměstnancům státní sféry byla zvýšena mzda o 3,5 procenta. Tento růst se netýkal doktorů, kteří přidáno dostali až od začátku roku 2015, jednalo se však o pětiprocentní zvýšení platu.

V roce 2015 došlo opět k navýšení platů státních zaměstnanců. Například policisté, hasiči či pracovníci v sociálních službách dostali přidáno o 3 procenta, učitelé 3,3 procenta a zdravotničtí pracovníci o pět procent.

V roce 2016 navýšila vláda státním zaměstnancům o 4 procenta, zdravotnickým pracovníkům se zvedl plat k 1. lednu 2017 o 10 procent. Ve školství se platy zvýšily již k 1. září 2016, a to celkem o 8 procent pro učitele a o 5 procent pro nepedagogické pracovníky.

V roce 2017 vláda zvýšila platy o 10 procent příslušníkům Policie ČR a Hasičského záchranného sboru ČR, Celní správy ČR, Vězeňské služby ČR, Generální inspekce bezpečnostních sborů, Bezpečnostní informační služby a Úřadu pro zahraniční styky a informace. Výdělky v sociálních službách se mají v tomto roce zvýšit od července o 23 procent. Pracovníci v kultuře či v nepedagogických profesích ve školství si přilepší o 9,4 procenta. Přidáno dostanou i zdravotní sestry.

V roce 2016 byly platy zvýšeny i i zaměstnancům příspěvkových organizací jako jsou muzea, galerie, knihovny a některá divadla.

Vláda díky dohodě s dopravci, zástupci krajů a zaměstnaneckými odbory vyjednala v roce 2016 zvýšení platů řidičů autobusů, kteří pracují v soukromých firmách a nejsou státními zaměstnanci. Jejich plat se zvýšil k počátku nového roku ze 71,60 korun na hodinu na 98,10 korun za hodinu.

Před stávkou řidičů autobusů, která měla proběhnout 6. dubna 2017, vláda přislíbila 420 milionů korun, aby pomohla krajům a vlastníkům dopravních firem naplnit zvýšení platů řidičů.

Jde tedy primárně o kroky, které zvyšují platy ve veřejném sektoru. Vláda ovšem také třikrát zvýšila minimální mzdu, čímž jsou zaměstnavatelé povinni vyplácet více peněz svým zaměstnancům. První zvýšení provedla Sobotkova vláda v roce 2015, kdy došlo k navýšení o 700 Kč na 9200 Kč. O rok později činila minimální mzda 9900 Kč. V roce 2017 došlo k jejímu navýšení na 11 000 Kč. Tato rozhodnutí zvyšovala mzdy v soukromé sféře, byť poměrně malému počtu lidí, kteří ji pobírají (jde zhruba o 3 procenta zaměstnanců).

Nehodnotíme správnost využití instrumentu minimální mzdy či správnost návrhů pravicové ODS, která sází na snížení daňových sazeb pro fyzické osoby a snížení odvodů. To je věcí pravo-levého vidění. Hodnotíme pouze kroky vlády a to, zda zvyšuje platy pouze ve veřejném sektoru (jak Udženija uvádí). To skutečně dělá po celou dobu vládnutí, nicméně zvyšuje také minimální mzdu, čímž přilepšuje i lidem v soukromé sféře, byť jde o relativně malý počet lidí, jelikož ji pobírá pouze zlomek zaměstnanců. Kromě toho Sobotka jednal o platových podmínkách v Aholdu.

Výrok hodnotíme tedy jako zavádějící, protože Udženija naznačuje, že ČSSD zvyšovala platy výhradně ve veřejné sféře, což neplatí zcela. Navíc je otázkou, zda vláda jako taková disponuje instrumenty, jak mzdy v soukromé sféře zvýšit.