Přehled ověřených výroků

To, zda volební výsledky korespondují s utvořenou koalicí ve Zlínském kraji, je spíše Čunkova interpretace, v každém případě Jiří Čunek popisuje volební výsledky korektně.

Jiří Čunek mluví ve svém výroku o výsledcích ve Zlínském kraji. Zde poslední 4 roky vládla levicová koalice ČSSD, KSČM a SPOZ (resp. v průběhu období SPO).

V krajských volbách 2016 pak tyto strany dosáhly následujících výsledků:

• ČSSD - 12,46 %
• KSČM - 8,22 %
• SPO - 2,2 %

Dohromady tedy získaly vládnoucí strany v kraji 22,88 % hlasů. Čunek tedy tyto výsledky popisuje přesně. Vítězství v kraji si připsala KDU-ČSL se ziskem 22,97 %, druhé ANO oslovilo 15,68 % voličů a STAN získal 11,62 %. To je skutečně zisk srovnatelný s výsledkem sociálních demokratů (co do počtu mandátů získaly oba subjekty shodně po 6 zastupitelích).

Nově má v kraji vládnout koalice KDU-ČSL, ANO, STAN a ODS. Jde o dva nejsilnější subjekty voleb doplněné stranami, které v kraji posledním období nevládly.

Je skutečně pravda, že mezi nově zvolenými senátory jsou tři z hnutí ANO 2011. Je to Jiří Dušek, Ladislav Václavec a Jaroslav Větrovský.

Podle oficiálních stránek Senátu ČR tvoří ANO 2011 senátorský klub společně se Severočechy.cz. Před volbami byl tento klub tvořen pěti členy, z nichž čtyři jsou součástí ANO 2011. Pokud tedy připočítáme k této čtveřici i nově zvolené senátory, dostáváme sedmičlenný klub.

Klub se senátorkou Dernerovou (za hnutí Severočeši.cz) vznikl v roce 2014, podle zákona o jednacím řádu Senátu je pro ustavení klubu nezbytný počet alespoň 5 senátorů (§ 21 odst. 1). Nově tedy může vniknout sedmičlenný klub zástupců zvolených jen za hnutí ANO.

Co se týče celkových výsledků senátorských voleb, hnutí ANO 2011 bylo opravdu 2. „na pásce“, tedy umístilo se jako druhé v počtu zvolených senátorů. První místo získala KDU-ČSL se svými pěti zvolenými senátory (další pak byli za KDU zvoleni v různých koalicích).

Zde měla místopředsedkyně na mysli zvoleného senátora Jaroslava Větrovského, který je od roku 2006 starostou města Mladá Vožice na Táborsku. Ten porazil Jana Mládka, ministra průmyslu a obchodu, o 3 829 hlasů. Vzhledem k povolání obou kandidátů si můžeme dovolit tvrzení, že Větrovský je opravdu lokální politik, zatímco Mládek celostátní.

Jméno

Navrhující strana

Povolání

Počet hlasů ve 2. kole

Procenta

Jaroslav Větrovský

ANO 2011

starosta11 643

59,83%Jan Mládek

ČSSD

ministr MPO

7 814

40,16%

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť ještě v den voleb vyvěsil Andrej Babiš na svůj Facebook grafiku, ve které roli Senátu vyzdvihuje.

Po proběhnutém 2. kole senátních voleb, ve kterém hnutí ANO získalo pouze (vzhledem k postupujícím z 1. kola) 3 mandáty, Babiš pro deník Právo řekl:

„Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 milionů korun ročně a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není.“

Tento text vyšel přibližně v 18 hodin, tedy 4 hodiny po uzavření volebních místností. Tentýž den již v 8 hodin ráno (tedy 6 hodin před uzavřením volebních místností) se na facebookovém profilu Babiše dopoledne objevil příspěvek, ve kterém stojí:

„Senát je důležitá součást demokratického fungování této země.“

Babišova veřejná prohlášení stran zpochybňování významu Senátu a zejména pak jeho možného zrušení nejsou v otevřených zdrojích dohledatelná.

O nákladech na provoz Senátu se mluví v souvislosti s moderátorem citovaným výrokem Andreje Babiše: „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není.“

Senátor Čunek říká, že náklady jsou ještě vyšší, což však není pravda.

Výdaje Senátu ČR obsahuje přiložená tabulka, kterou jsme sestavili z údajů rozklikávacího státního rozpočtu MFČR (Monitor.statnipokladna.cz). V jednom řádku uvádíme schválený rozpočet, ve druhém reálné výdaje horní komory parlamentu.

Rok

2011

2012

2013

20142015

Schválený rozpočet (v tisících Kč)

508 516525 530 511 818518 879521 307Skutečné výdaje (v tisících Kč)500 200

489 458

498 441

470 786

490 469

V tomto roce plánuje ministerstvo financí vynaložit na provoz horní komory více než 558 milionů korun. Ani letošní výdaje tak neodpovídají výroku Jiřího Čunka.

Výrok celkově hodnotíme jako nepravdivý.

Rozpočet ČR na tento rok bude ve skutečnosti o 17 % nižší, než Čunek uvádí. Náklady na provoz Senátu jsou však oproti celkovým státním výdajům skutečně téměř zanedbatelné.

Informace potřebné k ověření výroku jsme shromáždili v následující tabulce. K jejímu sestavení jsme využili údaje z rozklikávacího rozpočtu na webu Monitor.statnipokladna.cz a přehled výdajů letošního rozpočtu na stránkách ministerstva financí.

Pro pořádek uvádíme skutečné náklady na obě komory parlamentu a jejich podíl na státním rozpočtu v jednotlivých letech (pro rok 2016 se jedná o schválené výdaje).

Rok

2014

2015

2016 (předpoklad)

Rozpočet (v tis. Kč)

1 211 608 1531 297 321 5881 250 856 787Senát (v tis. Kč)

470 786490 469558 711 Podíl na státním rozpočtu (v %)

0,0390,039

0,045 Poslanecká sněmovna (v tis. Kč)

1 122 2161 135 5231 159 613 Podíl na státním rozpočtu (v %)

0,0920,0880,093

Z přehledu vyplývá, že letos plánuje ministerstvo financí ze státní kasy vydat asi 1,251 bilionu Kč, zatímco senátor Čunek mylně uvádí o pětinu vyšší částku. Starosta Vsetína naopak správně uvádí, že rozpočet obou komor parlamentu tvoří jen velmi malou část z celkových ročních nákladů ČR.

Poznamenáváme, že se letošní schválený rozpočet Senátu oproti reálným výdajům z minulého roku liší takřka o 70 milionů korun. Přestože se jedná o významný nárůst, konkrétnější informace o tom, jak budou peníze využity, se nám nepodařilo dohledat.

Přestože se letošní náklady státní kasy pohybují v nižších číslech, hlavní sdělení, tedy že náklady Senátu jsou oproti celkovému rozpočtu marginální, odpovídá pravdě. S touto výtkou hodnotíme výrok jako pravdivý.

Oldřich Bubeníček má pravdu v tom, že se KSČM daří v poměrných volbách lépe, než ve většinových. Přestože jde o fenomén, který je značně komplexní a podílí se na něm celá řada faktorů, volební výsledky KSČM do obou komor Parlamentu ČR od roku 1996 Bubeníčkovo vyjádření dokládají. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý, byť současně dodáváme, že text odůvodnění není vyčerpávající.

Dle Ústavy ČR se systém poměrného hlasování (čl.18 (1)) využívá v České republice při volbách do Poslanecké sněmovny a do zastupitelstev krajů či obcí. Většinový systém se pak užívá při senátních volbách (čl.18 (2)) a při volbě prezidenta (při jediné přímé volbě prezidenta KSČM nepostavila svého vlastního kandidáta).

V rámci hodnocení srovnáváme zejména volby do Senátu, o nichž byla v pořadu řeč, s volbami do Poslanecké sněmovny. Nejvyššího senátního zastoupení dosáhla strana v roce 1998, kdy disponovala celkem čtyřmi mandáty (jde o necelých 5 % mandátů v rámci celého Senátu). Naopak nejnižší zastoupení v Poslanecké sněmovně znamenalo v roce 1996 pro komunisty zisk 11 % všech křesel v dolní komoře. Již z toho lze vidět významnou disproporci v dosahování zisku křesel.

Tento fakt ovlivňuje řada faktorů, uvádíme pouze některé z nich:

Základním rozdílem je samotný princip poměrné a většinové volby a jejich nastavení v České republice. Pro volby do Poslanecké sněmovny se využívá 14 vícemandátových obvodů, kdy pro podíl na distribuci mandátů je zapotřebí získat alespoň 5 % hlasů celostátně. Mezi těmito obvody je, co do počtu distribuovaných křesel, značný rozdíl (počet křesel v krajích se odvíjí od lidnatosti - resp. od počtu odevzdaných hlasů).

KSČM jako stabilní celostátní strana s velkou členskou základnou, věrným elektorátem a zavedenou značkou (ve všech významech tohoto slova), dokáže oslovovat přes 10 % voličů. To jí pohodlně stačí na zisky mandátů v dolní komoře. Naopak podobný zisk v senátních volbách nestačí zpravidla na postup do 2. kola volby.

Pro volby do Senátu se pak využívá 81 jednomandátových obvodů, kde se volí dvoukolově (po vzoru voleb do Národního shromáždění Francouzské republiky s malou úpravou), tj. pro zisk mandátu je zapotřebí 50 % plus jeden hlas v prvním kole, popř. zisk více hlasů v kole druhém, kam postupují jen dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního.

V rámci senátních voleb volí obvykle mnohem méně lidí. Volby do Poslanecké sněmovny jsou volby prvního řádu, naproti tomu volby do Senátu tak (zejména občany) chápány nejsou (soudě podle účasti - viz volby.cz). Volí se jednotlivé osobnosti a ne až tak strany, což je zejména pro KSČM problém.

Pro kandidáty, kteří postoupí do 2. kola, je pak nezřídka velmi těžké získat mandát, což ovlivňuje to, že samotný elektorát KSČM v daných obvodech na zvolení nestačí. Pro řadu voličů je stále problematické volit zástupce KSČM, a preferují tak kandidáta jiné (jejich optikou demokratické) strany.

zdroj: volby.cz

Ve volbách do PS se KSČM, kromě roku 2010, umístila KSČM vždy na 3. místě. Naproti tomu v Senátních volbách, v nichž se hlasuje ve dvou kolech, je úspěch KSČM ve srovnání s ostatními kandidujícími subjekty velmi nízký. Dosud podíl KSČM na složení Senátu nepřesáhl 5 %. V Poslanecké sněmovně se jejich participace pohybuje v průměru okolo 15 %.

zdroj: senat.cz, volby.cz

V současnosti je v Senátu pouze jeden zástupce KSČM, a to Václav Homolka.

Debata o tom, zda mít, nebo nemít Senát, se skutečně vede již od konce roku 1992, kdy byla tvořena Ústava ČR. Řada poslanců však tehdy apelovala na upřednostnění státotvorných zájmů před stranickými, a tedy i na snahu o konsensus.

Ústavou ČR ze 16. prosince 1992 zaniklo federativní uspořádání Československé republiky, tedy i Federální shromáždění, které do té doby plnilo funkci společného parlamentu pro Česko i Slovensko. Z České národní rady se nově stal Parlament ČR, přičemž zmíněná ústava v čl. 18 dělí tento subjekt na Senát a Poslaneckou sněmovnu.

Tato koncepce (. doc) dvou zákonodárných orgánů se začala řešit již v červenci 1992. Komise předsednictva ČNR, která se tehdy na přípravě ústavy podílela, počítala se 100 senátory, jejichž působení musí být maximálně odděleno od poslaneckého. Stejně tak musí působit v odlišném funkčním období. Vláda ovšem nesouhlasila s maximálním oddělením komor. V průběhu jednání se měnil i počet senátorů, který se nakonec ustálil na 81.

Senát jako takový však začal fungovat až od voleb 1996. Do té doby působil v ČR Prozatímní Senát, vůči němuž chovala řada poslanců antipatie a proklamovala jeho zrušení (.doc, kapitola III.).

Jedním z předmětů sporu byl i výběr volebního systému. KDU-ČSL prosazovala tzv. australský systém (alternativní hlasování), kde voliči vytvářeli pořadí kandidátů uvedených na jedné kandidátce. Zvítězil ten, kdo získal nadpoloviční většinu hlasů. V opačném případě byly „hlasovací lístky kandidáta, který získal nejméně prvních pořadí, přiřazeny k hlasovacím lístkům kandidátů, kteří byli na nich uvedeni jako druzí v pořadí“ (.doc, str. 4).

Po níže zmíněném pozměňovacím návrhu Hirše byl tento model zamítnut a schválen většinový dvoukolový systém.

Vládní návrh ústavy z poloviny roku 1992 ovšem přímo neřešil způsob volby.

„Články upravují aktivní a pasivní volební právo. Tím se obě komory od sebe liší, jinak ústava odkazuje na zákon. V zákoně bude upraveno, na jakém základě se budou volby provádět.“ - k čl. 18 až 20 vl. návrhu ústavy.

S přesnou specifikací přišla vláda, když se návrh předložil 10. listopadu ČNR k projednání. Pozměňovací návrh na upřesnění čl. 18 zmíněného návrhu ústavy podal Pavel Hirš přímo v průběhu 10. jednání.

„2. V čl. 18 odst. 1 se uvádí:‚Do komor parlamentu se použije odlišný způsob voleb'. Přitom neuvádí jaký.

Zde bych rád zdůraznil, že celá ústava je koncipována na vzájemné vyváženosti obou komor parlamentu, to je poslanecké sněmovny a senátu, přičemž senát plní v legislativním procesu funkci kontrolního a pojistného mechanismu a má odlišný charakter než poslanecká sněmovna. Aby svoji funkci mohl plnit, musí být zvolen v jiném časovém období a jiným způsobem. Dále - aby senát plnil svoji funkci, měli by být senátoři zástupci užšího okruhu voličů než poslanci poslanecké sněmovny. Proto je nejvýhodnější, aby členové senátu byli voleni v menších jednomandátových obvodech, nejlépe většinovým volebním způsobem.

Na druhé straně - poslanecká sněmovna jako základní prvek legislativního procesu je složena z členů zastupujících větší volební obvody, kdy se na volebním procesu podílejí především politické strany, které, jak se praví v čl. 5 navrhované ústavy, jsou základem politického systému státu. Zde je pak nejvýhodnější nám již tradiční poměrný volební systém.

Z těchto důvodů navrhuji následující znění čl. 18 první odstavec:‚Volby do poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásady poměrného zastoupení.'

Dále navrhuji zařazení dalšího odst. 2 v následujícím znění:‚Volby do senátu se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva většinovým systémem.' Stávající odst. 2 se pak přečísluje na odst. 3.“

Tato navrhovaná úprava se stala nakonec jediným schváleným pozměňovacím návrhem ústavy, který podpořilo 151 přítomných poslanců.

Samotná debata o ponechání, či zrušení Senátu se skutečně vede od samého vzniku republiky a soustavně pokračuje až do dneška. V roce 1996 řada poslanců usilovala o jeho zrušení. Jejich iniciativu nakonec zamítla vláda. Proti Senátu se otevřeně vyslovil v rozhovoru pro BBC v roce 2001 i Ivan Langer (tehdy ODS).

Pro zrušení Senátu se často vyslovují členové KSČM (např. poslankyně Zuzka Rujbrová v roce 2004). Otázka potřebnosti Senátu eskaluje často s volbami, jak je tomu i po současných senátních volbách, kdy Andrej Babiš proklamuje nesmyslnost Senátu.

Povinná volební účast je atribut volebního systému, kterým státy řeší dlouhodobě klesající volební účast. V současnosti existují povinné volby v určité formě ve 28 státech světa a ve státě Georgia v USA. Ve Francii jde pouze o volby do senátu, ve Švýcarsku takto volí do jednoho z kantonů. Států, které uznávají volební povinnost ve všech volbách, je tedy 26, což tvoří asi 13 % z 203 zkoumaných zemí.

Povinná volební účast je zavedena v těchto státech: Argentina, Austrálie, Belgie, Bolívie, Brazílie, Demokratická republika Kongo, Kostarika, Kypr, Dominikánská republika, Ekvádor, Egypt, Francie (pouze senátní volby), Gabon, Řecko, Honduras, Libanon, Lichtenštejnsko, Lucembursko, Mexiko, Nauru, Panama, Paraguay, Peru, Singapur, Švýcarsko (pouze kanton Schaffhausen), Thajsko, Turecko, Uruguay.

V některých státech nedochází k vymáhání této povinnosti (Kostarika, Dominikánská republika, Mexiko) , v jiných existují různé typy sankcí. Například ve Švýcarsku nebo v Argentině je to finanční postih, v Singapuru může dojít k odebrání hlasovacích práv.

Prezident Zeman zmínil možnost zavedení povinné volební účasti například letos v září v rozhovoru pro Českou televizi.

K porozumění možného střetu funkcí senátora se nejprve podívejme do Ústavy. Podle § 21 zjistíme, že senátor nemůže být zároveň poslancem. Následující § 22 doplňuje, že s funkcí poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon.

Dále se tedy podíváme do zákona o střetu zájmů. Podle § 5 odst. 3 je funkce neslučitelná s další funkcí vykonávanou v pracovněprávním vztahu nebo ve služebním poměru k České republice, pokud jde o funkce jmenované nebo o funkce, v nichž se při výkonu státní správy rozhoduje:

a) na ministerstvu nebo na jiném správním úřadu,

b) na státním zastupitelství nebo soudu,

c) v bezpečnostních sborech.

Hejtmana však volí ze svých řad zastupitelé kraje. Další limit je stanoven § 10 zákona o jednacím řádu Senátu, podle nějž senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou nebo místopředsedou Senátu ani členem jeho výboru nebo komise. Neexistuje však zákonný limit pro současný výkon funkce hejtmana a senátora.

Návrhů, na které naráží Čunek, bylo v minulosti několik. Ve volebním období 2002–2006 se jednalo o novelu zákona o obcích a souvisejících zákonů, která sice souběh funkcí nevylučovala, nicméně povolovala vykonávat sbíhající mandát pouze jako neuvolněný zastupitel a tedy bez nároku na finanční odměnu. Návrh však byl prezidentem Klausem vetován z důvodu, že fakticky takto souběh funkcí vylučuje. V roce 2014 proklamovala skupina 4 hejtmanů ČSSD záměr střet funkcí hejtmana a senátora přímo vyloučit, podporu našli i u předsedy vlády, nicméně avizované komplexní řešení v tomto směru patrně nepadlo na úrodnou půdu. V současném volebním období projednává Poslanecká sněmovna pouze klouzavý mandát poslanců, což se nicméně konfliktu hejtman-poslanec netýká.

Dodáváme, že v tomto volebním období je zároveň senátorem i hejtmanem pouze Lubomír Franc (královehradecký hejtman a senátor za obvod Náchod). Jiřímu Čunkovi však dáváme zapravdu, neboť zákon souběh nevylučuje, ačkoli se objevují návrhy na změnu příslušných zákonů.