Přehled ověřených výroků

Na základě konsolidovaných výsledků holdingu Agrofert, kde je Andrej Babiš jediným akcionářem, hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Andrej Babiš je ministrem financí ve vládě Bohuslava Sobotky od ledna 2014, bereme tedy v úvahu hospodářský výsledek za roky 2014 a 2015; výsledek za rok 2016 ještě není k dispozici. V těchto letech firma dosáhla zisku 6, respektive 8,6 miliardy korun. V kontextu předchozích let se jedná o podobné výsledky jako například v letech 2011 a 2012, tedy ještě před volebním úspěchem hnutí ANO.

(částky v tisících Kč)

RokHospodářský výsledekPřijaté dotaceZaplacená daň 20063 798 718297 872699 085 20073 712 397432 1931 218 393 20084 429 753639 9462 063 870 20093 729 512713 1821 029 614 20105 969 598595 089941 782 20118 676 717619 4802 049 912 20126 031 167955 2651 783 589 20135 612 9011 127 0161 534 066 20146 142 8981 653 7631 505 829 20158 614 4991 467 1942 011 243 Celkem56 718 1608 501 00014 837 383

Zdroj dat: Konsolidované výroční zprávy holdingu Agrofert za roky 2006, 2007, 2008, 2009, 2010, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015

Je faktem, že se čeští policisté podíleli či podílejí na úkolech spojených s ochranou vnějších hranic EU ve jmenovaných zemích. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Čeští policisté se ve všech zemích v minulosti pomáhali řešit problémy spojené s migrační krizí. V Makedonii působí od února 2016, srbské hranice vyrazili střežit na konci minulého roku. Dohromady tehdy do obou zemí vyrazilo 55 strážců zákona a zdržují se zde dosud.

Maďarskou misi schválila vláda již v říjnu roku 2015, ministerstvo vnitra tehdy vyslalo do jedné ze zemí Visegrádské čtyřky na padesátku mužů, podle tiskového oddělení policejního prezidia však již v zemi nasazeni nejsou. Stejně tak již nepomáhá třicet strážců zákona řešit uprchlickou krizi na řeckém ostrově Lesbos, kam byli povoláni na jaře minulého roku.

Na italský ostrov Lampedusa a do Bulharska odletěla šestičlenná policejní hlídka na začátku tohoto roku, budou zde působit pod záštitou pohraniční agentury Evropské unie.

Stanislav Polčák hovoří o žalobě na neplatnost právního aktu, což je jeden z nástrojů, kterými Evropský soudní dvůr může ovlivnit unijní normotvorbu. Vedle Evropské komise a Evropské rady ji mohou podat také členské státy, za splnění dalších podmínek také další subjekty.

Pro úspěch žaloby je třeba podat ji do 2 měsíců od vydání směrnice či jiného právní aktu EU a tvrdit jednu z následujících situací:

1. Nepříslušnost instituce, která akt vydala (tj. unijní orgán neměl pravomoc k vydání aktu).

2. Porušení podstatných procesních náležitostí při přijímání aktu.

3. Porušení smlouvy ES nebo kteréhokoliv právního pravidla týkajícího se jejího provádění napadeným aktem (tj. konflikt s tzv. „ústavním pořádkem“ EU, zde například článek 5 Smlouvy o EU).

4. Zneužití pravomoci (tj. unijní orgán měl k vydání aktu pravomoc, ale využil ji nelegitimním způsobem).

Výrok je tedy korektní.

Rada bezpečnosti OSN vyhlásila v březnu 2011 Rezoluci č. 1973 na ochranu libyjských civilistů před útoky armády Muammara Kaddáfího. Rezoluce požadovala „okamžité příměří“, mezinárodnímu společenství povolila zřízení bezletové zóny, zahraniční intervenci za účelem ochrany civilního obyvatelstva a také zpřísnit sankce vůči Kaddáfího režimu a jeho podporovatelům.

Z pěti stálých členů Rady hlasovali tři pro rezoluci (USA, Velká Británie a Francie), dva se hlasování zdrželi (Rusko a Čína). Z nestálých členů Rady bylo pro rezoluci sedm států, tři včetně Německa se zdrželi.

Návrh na rezoluci vzešel ze strany Francie, Velké Británie a Libanonu.

Intervence OSN v Libyi trvala sedm měsíců.

Podle článku 27 Charty OSN jsou k přijetí rezoluce potřeba kladné hlasy nejméně devíti členů Rady bezpečnosti (. pdf, str. 14)

Transparency International (TI) nedělá dotazníkové šetření, ale souhrnnou analýzu z průzkumů, které provedlo 13 světových expertních organizací (.pdf) zabývajících se korupcí. Kubera má pravdu v tom, že část těchto dat vznikla jako dotazníky pro experty, kteří měli posuzovat míru korupce v dané zemi, další část dat však z dotazníků nepochází. Tato analýza je navíc empirickým výzkumem, jelikož pracuje s daty (nic na tom nemění fakt, že nepocházejí z výzkumu provedeného samotnou TI). Jelikož si Kubera z metodologie tohoto výzkumu bere jenom část pravdivých informací a zbytek zamlčuje, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Každá z institucí zahrnutých do výzkumu má vlastní metodologii, která spočívá v odborném vyhodnocení několika tematických otázek pro každou zemi, a to vlastními experty a odborníky. Transparency International pak sbírá všechna získaná data, standardizuje je kvůli srovnatelnosti a vytvoří Index vnímání korupce (CPI), nicméně pouze u zemí, kterými se zabývaly alespoň tři (.pdf) organizace.

Metodologie (.pdf) výzkumu TI ošetřuje takové problémy, jako je porovnatelnost dat jednotlivých organizací (rozdílné výsledky výzkumů jednotlivých organizací je nutno převést do jednotné podoby, aby pak mohlo být provedeno porovnání). Výsledná data analýzy jsou navíc statisticky otestována, takže výtka Kubery ohledně neempirické podstaty výzkumu neobstojí.

Není současně podmínkou, že všechny organizace (.pdf) provádí dotazníkové šetření mezi veřejností (jako např. World Justice Project Rule of Law Index). Některé analyzují veřejně dostupné informace ( Political Risk Services International Country Risk Guide), na jejichž základě pak stanoví rating pro danou zemi.

Předseda vlády má více pravomocí než její „běžný“ člen - je to právě on, kdo určuje, jaké personální složení bude vláda mít.

Je „rovným mezi rovnými“, pokud hlasuje ve vládě. Zároveň je ale „rovnější“ než ostatní, neboť má možnost rozhodovat o tom, zda daný člen vlády nadále jejím členem bude.

Z hlediska toho, jak vláda funguje, je to ze všech členů pouze premiér, kdo má pravomoc podepisovat zákony, zákonná opatření Senátu a nařízení vlády. Kontrasignuje také rozhodnutí prezidenta. Je to rovněž předseda, kdo určuje, jak budou jednání vlády probíhat. Vystupuje jménem vlády a reprezentuje ji.

Během příměří v Sýrii, které bylo z iniciativy Ruska a Turecka uzavřeno 28. prosince 2016 a s nímž souhlasila syrská vláda i opozice, byl skutečně porušen klid zbraní, a to ze strany syrské vlády. Klid zbraní měl přitom platit minimálně do konání mírových rozhovorů na konci ledna tohoto roku.

K události došlo 30. prosince 2016, a to v údolí Barada severozápadně od Damašku. Oblast, která je hlavním zdrojem vody pro syrskou metropoli, již dlouho ovládají skupiny rebelů (opozice). Jak však informovala média, vládní vojska začala území bombardovat a porušovat tak dohodnuté příměří. Navíc došlo v důsledku situace k zastavení dodávek vody do Damašku – miliony lidí bez vody - a následnému obviňování ze strany syrské vlády ohledně znečištění vody naftou, čímž byly ospravedlňovány její omezené dodávky.

Zatím se nezdá, že by toto porušení příměří mělo ohrozit plánované mírové rozhovory mezi syrskou vládou a opozicí, které se mají uskutečnit na konci ledna 2017 v hlavním městě Kazachstánu Astaně, s ruskou a tureckou stranou jako garanty.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť princip fungování volebního systému popisuje Gazdík korektně. Pouze dodáváme, že jím uvedená čísla a přepočty bereme spíše ilustrativně.

Volební systém pro volby do Poslanecké sněmovny skutečně zvýhodňuje strany s vyššími volebními zisky. Důvodem je nastavení systému, d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů na mandáty a také velikost některých volebních obvodů.

Česká republika je rozdělena do 14 volebních obvodů, které kopírují jednotlivé kraje. Kraje nejméně lidnaté (Karlovarský) mají ve Sněmovně nejmenší zastoupení. Karlovarské voliče zastupuje 5 poslanců, naopak Středočeský kraj 25.

Pro to, aby se stranám přidělovaly poslanecké mandáty, musí získat alespoň 5 % hlasů celostátně. Následně se v jednotlivých volebních obvodech přepočítávají hlasy na mandáty podle již zmíněné d'Hondtovy metody. Ta je popsána zde. Ve zkratce jde o to, že zisk hlasů u stran se dělí řadou čísel (1,2,3,4... - podle počtu rozdělovaných křesel) a výsledky se zařadí za sebou. Mandáty jsou pak distribuovány těm stranám, které se v tomto pořadí umístí výše, tedy v případě zmíněného Karlovarského kraje na prvních 5 místech.

Tento model může vést k tomu, že strany, které dosáhnou v některých krajích i 10 %, nemají v daném obvodu svého poslance. Jednoduše kvůli tomu, že se nerozděluje dost křesel. Na již uvedeném příkladu můžeme ukázat, že v posledních volbách v Karlovarském kraji mandát nezískalo hnutí Úsvit se ziskem přes 8 % nebo TOP 09 s 10% podporou. Naopak KSČM, která zde získala 16 %, mandát získala. Obecně lze Karlovarský kraj nabídnout jako ukázkový příklad nerovnosti, o níž Gazdík mluví.

Menší strany získávají své poslance především ve velkých volebních obvodech (Středočeský, Jihomoravský, Moravskoslezský kraj, Praha...) a v těch menších mandáty až tolik nezískávají. Záleží pochopitelně i na regionální síle stran (KDU-ČSL např. bude spíše získávat mandáty v některých moravských krajích než na Ústecku, byť jde o větší kraj).

Gazdík tak princip fungování popisuje správně. Podívejme se ještě na uvedený případ Strany zelených. Ta v roce 2006 získala přes 6 % hlasů celostátně, ale stačilo jí to na pouhých 6 mandátů (2 v Praze, 1 ve Středočeském kraji, 1 v Jihomoravském kraji, 1 v Moravskoslezském kraji a 1 na Ústecku). Např. v Libereckém kraji získali zelení 9 a půl procenta hlasů, mandát ale nezískali a to právě z výše uvedených důvodů.

Poslanecká sněmovna skutečně byla v minulosti svolána v období těsně před Vánocemi. Příkladem ze současného volebního období může být 23. schůze Poslanecké sněmovny, která skončila až 22. 12. 2014.

Důvodem pro svolání schůze PS byla potřeba dolní komory schválit návrhy zákonů, které jí byly vráceny Senátem s pozměňovacími návrhy. Jednalo se o návrh zákona o dani z přidané hodnoty a také tzv. lázeňskou novelu (novela zákona o veřejném zdravotním pojištění).

Oba návrhy zákonů PS přijala a ještě 23. 11. byly doručeny premiérovi k podpisu.

Mezi dluhopisy v centrálním depozitáři nejsou k nalezení dluhopisy odborů (ať už jakýchkoliv) v hodnotě 300 milionů. Vzhledem k tomu, že Andrej Babiš nedefinuje, která z církví emitovala dluhopisy, nepodařilo se nám tento výrok ověřit.

O propojení církví a státních dluhopisů se jednalo v lednu 2013, kdy se objevil návrh na poskytnutí části vyrovnání s církvemi (tzv. církevních restitucí) formou státních dluhopisů. K tomu nakonec nedošlo, ačkoliv tehdy tuto možnost někteří odborníci kvitovali.

Nejen církve, ale i nadace, občanská sdružení, obecně prospěšné společnosti a v roce 2012 nově také kraje, města či veřejné vysoké školy si mohli korunové státní dluhopisy koupit. Je tedy možné, že ministr Babiš měl na mysli, že církve a odbory a možná i Česká televize si dluhopisy kupovaly, a ne emitovaly. Celkově je však výrok pro nás neověřitelný.