Přehled ověřených výroků

Přestože Petr Gazdík se lehce zmýlil v částce, kde se láme výhodnost, či nevýhodnost navrhované daňové reformy, je pravda, že lidé, kteří leží za uvedenou hranicí, by zaplatili v důsledku daňové reformy výrazně více. Proto hodnotíme celý výrok jako pravdivý.

Jak je patrné z kalkulačky zveřejněné ČSSD i z našeho grafu, polepší si lidé, jejichž hrubá mzda činí méně než 50 tisíc korun (bod zlomu je u částky 48 955 Kč), a to o několik stovek korun měsíčně.

Lidé s vyššími příjmy si pak pohorší řádově více, rozdíl může činit až několik desítek tisíc korun. Jedná se však o méně než 10 % zaměstnanců - podle ČSÚ je hranicí desátého decilu platů částka 43 349 Kč (poslední dostupná data za třetí čtvrtletí 2016).

Graf založený na vlastním výpočtu za předpokladu, že poplatník uplatňuje pouze základní slevu na dani.

Původní vládní návrh zákona, kterým by se změnil zákon o střetu zájmů, předložil Poslanecké sněmovně 31. 7. 2015 tehdejší ministr pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu Dienstbier. I přes přijetí několika pozměňovacích návrhů finální podoba novely obsahuje několik změn navržených Jiřím Dienstbierem.

Jedná se například o zavedení centrální správy majetkových přiznání, která tak nahradí dosavadních více než 6 tisíc evidenčních míst. Vedení se ujme ministerstvo spravedlnosti a bude mít elektronickou podobu.

Stěžejní novinkou je taktéž povinnost přiznat majetek již při nástupu do své funkce. Cílem je především rozpoznat, zda během výkonu funkce nedošlo k jejímu zneužití k osobnímu majetkovému prospěchu.

Novela také vytvořila nový systém sankcí podle závažnosti protiprávního jednání.

Během projednávání došlo k doplnění části pozměňovacího návrhu zmíněného Jana Chvojky. Ten členům vlády zakazuje vlastnit společnost, která provozuje rozhlasové a televizní vysílání, a také vydavatele periodického tisku. Jiná část Chvojkova návrhu týkající se obchodních korporací však neprošla.

K dalšímu rozšíření vládní předlohy přispěl i návrh poslance Plíška, který neumožňuje firmám vlastněným členy vlády dostávat nenárokové dotace, investiční pobídky a získávat veřejné zakázky.

V případě dálnice D8 a její bezpečnosti je Vláda ČR informována v první řadě ministerstvem dopravy a částečně také ministerstvem životního prostředí. Vláda přijala k řešení situace kolem bezpečnosti D8 dne 14. srpna 2013 usnesení. V tomto usnesení zároveň schválila vytvoření mezirezortní pracovní skupiny, která ale začala fungovat až od roku 2014.

Ohledně pravidelností jednání neexistuje žádný rámec pravidelných setkání ministra dopravy a Vlády ČR k tématu dokončení D8. Od 28. června 2016, kdy ministerstvo dopravy rozhodlo o zamítnutí vést dálnici D8 jinou trasou a zároveň o jejím dostavěním na trase současné, se bod dostavby a bezpečnosti dálnice D8 dostal na program vlády třikrát - 12. září, 7. listopadu a 28. listopadu.

Pokud jde o otázku monitoringu situace ohledně bezpečnosti dálnice D8, tak ministerstvo dopravy ve svých materiálech (z 28. listopadu a 9. prosince) o stavu dostavby dálnice D8 monitoring zmiňuje s tím, že aktuální monitoring by měl pokračovat i po konci roku 2016 (. pdf, str.10–11). Projekt navazujícího monitoringu od roku 2017 je zatím ve stádiu přípravy.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, i když ministerstvo dopravy jako hlavní činitel informovalo vládu a premiéra Sobotku o situaci kolem dostavby dálnice D8 ve sledovaném období na jednání vlády jen třikrát, tak lze usuzovat, že vláda z těchto informací vychází pravidelně a je tedy informována o stavu dostavby D8.

V případě monitoringu je pravdou, že ministerstvo dopravy v materiálech pro Vládu ČR potvrzuje zajištění kontinuálního monitoringu, i když v současné chvíli jen ve stádiu přípravy na období po konci roku 2016.

Jak vyplývá z tabulky níže, podíl rozpočtu ministerstva obrany na HDP měl v posledních letech setrvale klesající tendenci. Tento trend se podařilo obrátit v rozpočtu na rok 2016, kdy se podíl dostal opět nad jedno procento HDP a vzhledem k makroekonomické predikci má stoupat i příští rok.

RokHDP (mld Kč)Rozpočet Ministerstva obrany (mld Kč)Podíl 2006 3 507,155,691,59% 2007 3 831,853,911,41% 2008 4 015,354,171,35% 2009 3 921,855,981,43% 2010 3 953,748,871,24% 2011 4 033,843,881,09% 2012 4 059,943,471,07% 2013 4 098,142,051,03% 2014 4 313,841,990,97% 2015 4 554,643,780,96% 2016 4 703,047,781,02% 2017 4 864,052,541,08% Zdroj: HDP - ČSÚ (2006–2015), MFČR (2016–2017); Rozpočet MO - jednotlivé roční rozpočty

Při analýze vycházíme ze statistiky (.pdf) poskytnuté ministerstvem vnitra v roce 2015, která monitoruje období let 2012 až 2014.

Na upozornění čtenářů doplňme, že zbraně z kategorie D podléhají zákonné regulaci (pořídit si je smí jen svéprávné plnoleté osoby, jde např. o vzduchovky, airsoftové zbraně či plynové pistole), ačkoli je není třeba registrovat. Ministr Chovanec i europoslanec Polčák hovořili o množině legálních zbraní, kam se tyto zbraně bezpochyby řadí. Z naší strany by bylo zcela zavádějící a proti metodice, abychom je z jakéhokoli důvodu ze statistik vyňali, nebylo-li to vyjádřeno samotnými diskutujícími. Zdůrazňujeme, že řeč je o obecné kriminalitě páchané se zbraní, není rozhodující, nakolik běžně zbraň způsobuje smrt.

Z čísel jasně vyplývá, že se trestná činnost legálně drženými zbraněmi nepohybuje v řádu jednotek případů a není tedy „téměř nulitní“, ale směřuje dokonce až ke dvěma stovkám případů ročně. V posledních letech dokonce převyšovala trestnou činnost páchanou nelegálně drženými zbraněmi, a to několikanásobně. Zdůrazněme, že statistiky monitorují pouze objasněné případy, celkově bude trestné činnosti s využitím zbraně samozřejmě více. Kromě toho pracují také s kolonkou „neurčená střelná zbraň“.

O čísla za roky 2015 a 2016 jsme požádali ministerstvo vnitra a Policii ČR, do dne zveřejnění ovšem nepřišla odpověď. K dispozici jsme přímo od europoslance Polčáka získali informaci o počtu objasněných trestných činů spáchaných s legálně drženou zbraní (poslední řádek tabulky v přiloženém snímku). Ani zde však nejde o jednotky a srovnání s trestnými činy spáchanými nelegálními zbraněmi pak zcela chybí.

Na základě dostupných dat tedy nelze souhlasit s europoslancem Polčákem, neboť legálně drženými zbraněmi se v Česku trestná činnost v posledních letech páchala, a to nikoli v jednotkách případů.

Stupeň „vyhrazené“ je nejnižším stupněm utajení dle § 4 zákona o ochraně utajovaných informací. K takovému materiálu má pak podle Hlavy II téhož zákona přístup pouze omezený počet osob, a to pouze za splnění zákonných podmínek. Obsahuje-li usnesení z jednání vlády takto utajované informace, není vůbec zveřejněno. Neexistuje však seznam usnesení či témat, která by do tohoto režimu měla spadat. Podle výše zmíněného § 4 jde o informace, jejichž vyzrazení neoprávněné osobě nebo zneužití může být nevýhodné pro zájmy České republiky.

Jakkoli neexistuje seznam záležitostí, které požívají utajení, v praxi jde vysledovat, že pověření velvyslanců se v tomto režimu objevuje, přestože z těchto jednání tedy neexistují ani záznamy. Bývalý ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier toto potvrdil Českému rozhlasu v září, když se jednalo o politického tajemníka ministra zahraničí. Podobně se vyjádřil bývalý ministr vnitra Martin Pecina, když se objevily úniky informací z tohoto režimu, když šlo o vyslání Livie Klausové na Slovensko a Vladimíra Remka do Ruska. Totéž potvrdila mluvčí ministerstva zahraničních věcí v případě možného jmenování Jindřicha Forejta velvyslancem ve Vatikánu.

Jakkoli tedy není psaným pravidlem, že projednávání velvyslanců spadá pod režim „vyhrazeno“, jde o diplomatickou zvyklost. Sobotka se tedy vyjádřil korektně. Doplňme, že podíl na procesu pověření velvyslanců náleží vládě z titulu kontrasignace a odpovědnosti za prezidentovo rozhodnutí dle čl. 63 odst. 1 písm. e Ústavy.

Výrok je hodnocen jako zavádějící, protože koaliční vláda sice předložila novelu zákona o střetu zájmů, původní návrh však ustanovení, která by dopadala konkrétně na osobu Andreje Babiše, neobsahoval. Ta tam byla vložena až jednotlivými poslanci.

Je důležité říci, že jakkoliv koaliční vláda předložila novelu zákona o střetu zájmů, samotný zákon byl předložen i schválen za vlády Jiřího Paroubka. Ještě před ním platil podobný zákon od roku 1992.

Co se týká zmíněné reakce na situaci Andreje Babiše, původní návrh, jak již bylo zmíněno, neobsahoval ustanovení o vlastnictví médií ani zákaz veřejného funkcionáře ucházet se o veřejné zakázky, dotace či investiční pobídky.

Tyto zmíněné body byly do novely přidány s poslaneckými pozměňovacími návrhy. Konkrétně byla mimo jiné zahrnuta část pozměňovacího návrhu Jana Chvojky (.pdf) z ČSSD, která zakazuje zmíněné vlastnictví médií (toto však platí až pro nově jmenované členy vlády), a pozměňovací návrh Martina Plíška (.pdf) z TOP 09 hovořící o dotacích a investičních pobídkách. O průběhu schvalování přehledně informuje ČT24.

Zpřísněním laťky do budoucna je pak kromě výše zmíněných ustanovení myšleno také zpřísnění podávání oznámení o majetku, které opravdu obsahuje již vládní návrh zákona.

Část výroku, ve které Kateřina Valachová hovoří o nečinnosti ODS v této agendě, je pravdivá. Žádnou z významnějších novel zákona o střetu zájmů (jak z roku 2006, tak z roku 1992) neměla na svědomí vláda ODS. Na druhou stranu je korektní dodat, že ODS ve svých vládách neměla ministra s takovým střetem zájmů, kterým oplývá koaliční parter Valachové, Andrej Babiš. Dodejme pak, že pro zmíněné návrhy hlasovala rovněž ODS (přehlasování veta).

V září 2016 zveřejnila EU odhad mezery ve výběru DPH, tzn. odhadovanou ztrátu mezi tím, co bylo skutečně vybráno, a tím, co vybráno být mělo. Nejnovější odhady přináší data z roku 2014. V tomto roce mezera EU-27 byla u DPH 159 460 milionů eur (.pdf, str. 2).

Česká republika patří k zemím, kde se daňová mezera pohybuje na vyšších číslech, tedy na 15 %. V roce 2014 to bylo 2 233 milionů eur. Roční ztráta příjmů z podnikové daně se pohybuje od 50–70 miliard eur do 160–190 miliard eur (.pdf, str. 1).

Niedermayer mluví ve svém výroku o evropské úrovni této problematiky a čísla jeho tvrzení potvrzují. Výrok je tedy hodnocen jako pravdivý.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, ačkoliv upozorňujeme, že Pavel Blažek zaměňuje a spojuje dvě aféry: tzv. Zemanovy kufříky (které se také týkaly bezpečnostních služeb) a s tím nesouvisející bamberskou aféru.

Blažek popisuje situaci, kdy Miloš Zeman v minulosti opakovaně veřejně uvedl údaje, které se týkaly bezpečnostní či zpravodajské problematiky a které se následně ukázaly jako nepravdivé nebo nepotvrzené. Jeho argumentem je, že Zeman si tak počíná dlouhodobě a v politické kariéře jej to neohrožuje, neboť i přes to, že zejména některá Zemanova tvrzení se ukázala jako zcela nepodložená, nijak jej to ve volebních kláních nediskredituje.

Tento popis je korektní. Zeman v minulosti skutečně takto postupoval, když mluvil např. o teroristovi Attovi v Praze nebo o tzv. kufřících. Byť se tyto kauzy ukázaly jako nepodložené, Zemana reálně nezdiskreditovaly. Blažek tedy popisuje výrok korektně, používá ovšem špatný příklad, neboť tzv. bamberská aféra se netýkala této věci. Výrok přesto hodnotíme jako pravdivý, neboť faktické jádro je popsáno správně.

Miloš Zeman v rozhovoru pro Český rozhlas PLUS 11. ledna 2017 uvedl: „Podívejte se, já jsem zrovna teď přečetl čtyři šifry. Podle jedné se na našem území potlouká jistý člověk z Magrebu, nesmím uvést jeho jméno, který je důvodně podezřelý ze spolupráce s teroristickými islámskými organizacemi.“

Tuto informaci nepotvrdil kromě Miloše Zemana nikdo. Ani předseda vlády, ministr vnitra či ředitelé zpravodajských služeb. Tento aktuální případ ovšem není u prezidenta unikátní. V minulosti skutečně Miloš Zeman veřejně publikoval informace, které se později ukázaly jako nepravdivé nebo se nikdy nepotvrdily a které se opět týkaly bezpečnosti a zpravodajských informací.

Předně šlo o tzv. Zemanovy kufříky. Jednalo se o dva případy z roku 1996 a 1998. V prvním z nich Zeman jako opoziční politik přišel s tvrzením, že ministr vnitra Ruml a BIS plánují změnit Českou republiku v policejní stát, což měla dokládat řada dokumentů. To se později ukázalo jako podvrh, jenž se k Zemanovi dostal od recidivisty, který se vydával za agenta BIS.

Druhý „kufřík“ Miloše Zemana se odehrál v roce 1998, kdy předseda ČSSD přišel s obviněním z chystaného útoku tajných služeb na sociální demokracii a ODS. Tento krok měl být inspirován zahraničím, nikdy se však nepotvrdil.

V neposlední řadě pak Miloš Zeman jako premiér veřejně během návštěvy USA v roce 2001 uvedl v CNN, že terorista Muhammad Atta, který byl zapojen do útoků 9/11, plánoval bombový útok v Praze na sídlo Rádia Svobodná Evropa. Tato informace o tzv. pražské stopě se ukázala jako nepravdivá a nepotvrdila se.

Miloš Zeman tedy v průběhu své politické kariéry skutečně přicházel veřejně s poměrně zásadními prohlášeními týkajícími se bezpečnosti a zpravodajských informací, které se následně ukázaly jako zcela nepravdivé. V postupu politickými funkcemi mu to nebránilo.

Dodejme, že tzv. bamberská aféra z roku 1998 je v tomto případě Blažkem zmíněna mylně. Nešlo v ní o „kufříky“ s informacemi, o kterých píšeme výše. V bamberské aféře se jednalo o to, že Miloš Zeman se jako předseda ČSSD měl spolu s místopředsedou Machovcem setkat v roce 1995 v německém městě Bamberg s čechošvýcarským podnikatelem Janem Vízkem. Ten měl nabídnout ČSSD velkou finanční podporu a kompromitující materiály na tehdejší vládní politiky výměnou za budoucí možnost ovlivnit personální složení vlády. Zeman tvrdil, že s Vízkem vyrazil dveře, Česká televize ovšem zjistila, že schůzek bylo celkem pět. Obsah schůzek a dohody se nikdy nepodařilo potvrdit.

Celková alokace pro čerpání ČR z evropských fondů v období 2007–2013 činila 676,2 mld. Kč. (. pdf, str. 10)

Podle údajů z grafu lze vidět, že ČR v čerpání evropských dotací zaostávala oproti průměru EU nejvíce v letech 2011, kdy se jí podařilo vyčerpat pouhých 6 % z celkové alokované částky a v roce 2014, kdy to bylo celkem 11 %. Naopak v roce 2015 bylo dosaženo nejvyšší míry čerpání. „Podle čl. 56 obecného nařízení jsou výdaje včetně výdajů na velké projekty způsobilé do 31. prosince 2015. (...) Do konce roku 2015 byly podle údajů MF odeslány Komisi žádosti o průběžné platby (certifikované výdaje) ve výši takřka 80 % alokace.“ (. pdf, str. 69)

Podle reportu Nejvyššího kontrolního úřadu je celková alokace pro období 2014-2020 určená pro ČR ve výši zhruba 648 mld. Kč. K 31. březnu 2016 bylo z této částky vyčerpáno pouze 33,1 mld. Kč, což tvoří 5,4 % z alokované částky. V minulém období bylo v tuto dobu vyčerpáno kolem 11 % alokované částky (viz graf výše). Navíc k proplácení finančních prostředků začalo docházet pomalu (pouze 6,2 mld. Kč) a to i přes fakt, že toto období běží již třetím rokem. (str. 72)

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý, protože se zatím skutečně nedaří čerpání evropských peněz stejně jako tomu bylo v minulých letech.