Přehled ověřených výroků

Nutnost mít nejméně 50 poslanců pro vyvolání hlasování o nedůvěře vládě vychází z Ústavy České republiky, konkrétně z jejího článku 72. Ten uvádí:

" (2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna, jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců."

Klub TOP 09 a Starostové má v současné době 25 členů, ODS disponuje 16 poslaneckými mandáty. Dohromady tedy oba kluby mají 41 poslanců, což na vyvolání hlasování o nedůvěře nestačí.

Sociální demokraté a lidovci skutečně přehlasovali hnutí ANO v otázce navýšení rozpočtu na vědu a výzkum. Nicméně státní rozpočet sestavuje vláda jako celek na základě svých programových priorit a požadavků jednotlivých ministrů. Vláda se tedy pouze shodla na jiném rozdělení financí, než jaké Andrej Babiš původně zamýšlel. Jedná se o 3,7 miliardy, což je z pohledu celkových výdajů nízká částka (0,3 % výdajů rozpočtu). Zmíněné peníze tedy neměl Babiš odložené, výdaje rozpočtu jsou záležitostí celé vlády a jejích priorit, ne pouze představ ministra financí.

Vláda schválila 30. května 2016 navýšení výdajů na vědu a výzkum ve státním rozpočtu pro rok 2017 o 3,7 miliardy oproti roku 2016 (z 29 na 32,7 miliardy, tj. o 12,7 %). Podle zápisu (.doc) pro návrh hlasovalo 11 ze 17 přítomných členů vlády, proti jich bylo 5. Ze záznamu bohužel není zřejmé, kdo byl pro a kdo proti.

Pokud by vláda měla všem starobním důchodcům, kterých je v ČR aktuálně 2 389 270, přidat 100 korun měsíčně, jednalo by se o částku 2,867 miliardy korun. Teoreticky je tedy možné říci, že kdyby vláda nepřidala 3,7 miliardy na vědu a výzkum, mohla by tyto peníze použít na navýšení důchodů dokonce o více než 100 korun měsíčně pro každého starobního důchodce.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, a to i přesto, že většina skutečností zmíněných Milošem Zemanem není dohledatelných. Ministerstvo dopravy nám totiž na dotaz, zda popisovaný proces proběhl podle výroku prezidenta Zemana, odpovědělo kladně.

Prezident Zeman mluví o možné stavbě kanálu Dunaj–Odra–Labe, který by měl tyto 3 řeky spojit a který je právě Milošem Zemanem dlouhodobě podporován.

V červnu letošního roku vybralo ministerstvo dopravy na základě otevřeného zadávacího řízení zpracovatele studie proveditelnosti kanálu. Tím se stalo Sdružení DOL, které tvoří společnosti Vodní cesty, Sweco Hydroprojekt a Aquadis. Úkolem vybraných společností bude posoudit jednotlivé varianty proveditelnosti stavby.

Co se týká účastníků tohoto řízení, není možno kromě vítězného sdružení najít seznam dalších, kteří měli o vypracování studie zájem. Stejně tak není z veřejně dostupných zdrojů možno zjistit, jestli stížnosti zmiňované Zemanem byly skutečně podány a zamítnuty. Zaslali jsme však dotaz na ministerstvo dopravy, zda může tyto skutečnosti potvrdit a odpovědí nám bylo kladné stanovisko, tedy že tvrzení je pravdivé.

Na základě výše uvedených skutečností a především reakce ministerstva dopravy, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Přitěžující okolnost definuje § 42 trestního zákoníku. Mezi ně nepatří požití omamných či návykových látek. Škromach měl zřejmě na mysli běžněji zavedený obrat, že na cyklistu pod vlivem alkoholu při případné nehodě bude zákon pohlížet „kritičtěji“, než pokud by pod vlivem alkoholu nebyl.

Tento stav reálně existuje. V přestupkovém zákoně upravuje tento postup § 12 odst. 1, jenž při vyměřování výše trestu odkazuje na nutnost přihlédnout ke všem okolnostem, za kterých byl tento čin spáchán. K okolnostem spáchání přihlíží rovněž trestní zákoník při stanovení výměry a druhu trestu, a to konkrétně v § 39 odst. 1, 2.

V debatě se diskutovalo o možnosti, že by cyklista pod vlivem alkoholu (řešil se Škromachův návrh na toleranci 0,8 promile alkoholu) mohl být účastníkem nehody. Reálně si tak lze představit právě skutky na úrovni přestupků, § 30 přestupkového zákona s tímto počítá v písmenech g až i. Zde se hovoří obecně o požití alkoholického nápoje, bez ohledu na zákonem povolenou hranici. Tento zákon by tedy Škromachovým návrhem dotčen nebyl. Ve vztahu k pozemním komunikacím je však klíčovým spíše zvláštní zákon o pozemních komunikacích a § 125c odst. 1 písm. b, který je rovněž předmětem zmíněného návrhu.

V trestním právu, při modelové situaci, kdy opilý cyklista zaviní vážnější nehodu, by pak připadaly v úvahu kvalifikované skutkové podstaty ublížení na zdraví (§ 148 odst. 1 TZ), resp. těžkého ublížení na zdraví (§ 147 odst. 1 TZ). Zde je opravdu užita vyšší trestní sazba odůvodněná porušením zákazu požívání alkoholu obsaženého v zákoně o provozu na pozemních komunikacích. Pokud by zde byla zavedena tolerance, vyšší sazba u těchto trestných činů by se až do výše tolerance rovněž nepoužila.

Hodnocení „zavádějící“ jsme Škromachovu výroku udělili, neboť konzumace alkoholu není přitěžující okolností tak, jak tento termín právo uznává. Zároveň je však pravdou, že k této skutečnosti se může přihlédnout v rámci zhodnocení celkové situace kolem spáchaného přestupku či trestného činu.

Zavádějící je rovněž dojem, že navrhovaná tolerance neovlivní právní kvalifikaci skutku - u trestných činů je použití vyšší trestní sazby vázáno nikoli na samotnou konzumaci alkoholu, ale na porušení zákonné povinnosti. Tedy té, kterou chce Škromachův návrh „rozvolnit“. Vyšší sazby by tak bylo možno užít až nad limit upravené tolerance.

Evropská unie a Turecko uzavřeli 18.3.2016 dohodu týkající se zejména spolupráce při řešení migrační krize.

Součástí dohody je, že "Všichni noví nelegální migranti vstupující od 20. března 2016 na řecké ostrovy z Turecka budou navráceni do Turecka." (bod 1) "Za každého syrského občana navraceného z řeckých ostrovů do Turecka bude jeden syrský občan přesídlen z Turecka do EU, a to s ohledem na kritéria zranitelnosti vypracovaná OSN." (bod 2) Dále se ve smlouvě mluví i o financování projektů zaměřených na uprchlíky.

Ve smlouvě je také deklarace prohlubování spolupráce v rámci celní unie a také zájem o oživení přístupových jednání do Unie.

Pokud jde o zrušení víz pro Turky, pak o něm hovoří bod 5: "Bude urychleno plnění plánu na uvolnění vízového režimu ve vztahu ke všem zúčastněným členským státům s cílem zrušit vízové požadavky pro turecké občany nejpozději do konce června 2016, a to za předpokladu, že budou splněna všechna kritéria. Turecko za tímto účelem přijme nezbytná opatření ke splnění zbývajících požadavků, aby Komise v návaznosti na požadované posouzení splnění příslušných kritérií mohla do konce dubna předložit příslušný návrh, na jehož základě pak Evropský parlament a Rada mohou přijmout konečné rozhodnutí."

V květnu se Evropská komise vyjádřila, že by zrušila vízovou povinnost tureckých občanů pro krátkodobé pobyty (tj. 90 dní), když Turecko splní do konce června letošního roku zbývajících 5 ze 72 podmínek. Konečné slovo při zrušení víz však mají vlády členských zemí a Evropský parlament. Tyto podmínky jsou:

- implementace evropských doporučení pro boj s korupcí

- povýšení ochrany osobních údajů na úroveň evropských standardů

- zavedení formální spolupráce s Europolem

- nabídka soudní spolupráce členským státům EU

- revize turecké protiteroristické legislativy, především pak zavedení principu proporcionality

Antiteroristické zákony, o nichž Zeman hovoří, jsou přitom používány proti odpůrcům režimu a novinářům

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Ačkoliv není dostupná přesná citace zmiňovaného stanoviska, vymezovala se Změna pro Liberec před krajskými volbami i po nich ostře proti korupci. Je také pravdou, že lídři kandidátek jsou v současnosti trestně stíháni za trestné činy, které bývají řazeny mezi korupční. Hejtman Martin Půta je trestně stíhán pro přijetí úplatku a zneužití pravomoci, oba úmyslné trestné činy, doposud nebylo pravomocně rozhodnuto a dle zásady presumpce neviny je tedy nevinen. Vedle toho druhý lídr - Zuzana Kocumová - byla obžalována za porušení povinnosti při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ).

Je potřeba zmínit, že trestní zákoník s pojmem "korupce" nepracuje, nelze tedy autoritativně vymezit ani korupční trestné činy. Z odborné diskuze však vyplývá, že § 221 TZ je přinejmenším řazen mezi trestné činy, které můžou mít znaky korupčního jednání. Dokládají to mimo jiné o vládní zdroje, vládou iniciovaný Protikorupční program Správy hmotných rezerv nebo i metodika Transparency International (.pdf). Mezi znaky korupce podle odborné literatury totiž bezpochyby patří i porušení povinnosti. Nicméně při prověřování samostatného trestného činu není nezbytné prokázat pohnutku, není tedy třeba doložit, zda šlo o korupci či nikoli. Trestný čin, za který je Zuzana Kocumová obžalována, by tedy mohl, ale nemusí být považován za korupční. Zavádějící je tedy tvrzení, že se lídrů kandidátek dotkla korupce, neboť v případě Martina Půty jde sice o jasně korupční trestné činy, v případě Zuzany Kocumové však Mackovík zavádí k dojmu, že je stíhána pro korupční jednání, což nutně nemusí být pravda - možná korupční pohnutka nebude ani předmětem dokazování.

Dodejme, že v pokračování svého vystoupení pak Mackovík dodává, že neměl na mysli primárně Kocumovou, nicméně pak chybně zvolil slova "lídry kandidátek."

Koalice Změny pro Liberecký kraj a Starostů pro Liberecký kraj vznikla v Libereckém kraji po volbách v roce 2012 a jedním z jejích velkých témat byla právě korupce, respektive boj proti ní. Starostové sice v programu nemají o korupci ve svém programu nic, mluví v něm však o transparentnosti, účelnosti a nutnosti investic, průhledném zadávání veřejných zakázek. Změna naopak ve svých informacích (.pdf, str. 3) pro občany před krajskými volbami zmiňuje korupci a boj proti ní jako svůj hlavní cíl.

Koaliční smlouva (.pdf, str. 2, článek II) uzavřená mezi těmito dvěma politickými uskupeními po volbách dokonce obsahuje toto téma na prvním místě koaličních cílů. Podle této smlouvy měla vzniknout (a v roce 2013 vznikla) celá protikorupční strategie a Protikorupční komise rady Libereckého kraje. Tehdejší lídr hnutí Změna pro Liberecký kraj Jan Korytář odmítl místo v radě kraje, aby se mohl věnovat této komisi. Ta však byla hned následující rok zrušena.

Zavádějící je tedy výrok kvůli části, kde Mackovík naznačuje spojení Kocumové s korupcí.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť u některých z Babišem jmenovaných zákonů není ve skutečnosti v žádném případě první, kdo dané oblasti řeší. Např. majetková přiznání opakovaně předkládají do legislativního procesu sociální demokraté či komunisté již od období opoziční smlouvy. Např. vláda Miloše Zemana tento zákon sama předložila dvakrát.

Počet zákonů, které předkládalo ministerstvo financí během tohoto období, je skutečně nejvyšší mezi všemi ministerstvy. S tímto před časem přišel sám Babiš, když reagoval na kritiku stran svých neustálých absencích na interpelacích. Na svém Twitteru vydal tabulku, která to dokládala.

Jak jsme uvedli v textu, který se touto tabulkou zabýval, čísla Babišovi v podstatě seděla (k 8. květnu) a reálně budou odpovídat (ona zmíněná zhruba čtvrtina) i nyní. Aktuální počet (dopočítáno z webu PSP.cz) vládou předložených sněmovních tisků je 280, z toho ministerstvo financí předložilo poslancům 68 z nich (některé byly zamítnuty, řada čeká na projednání). To je necelých 25 %.

Dodejme, že toto číslo není nijak výjimečné a vyplývá z pozice, kterou Babiš zastává. Např. jeho předchůdce Miroslav Kalousek ve srovnatelném období za vlády Petra Nečase předkládal celkem 26 % návrhů. To vychází z logiky kompetenčního zákona, priorit vlády či přebírané evropské legislativy.

Vicepremiér rovněž uvádí příklady politik, které zavádí jako první, a které nikdo doposud nedělal. Jeho vyjádření je problematické, neboť některé oblasti byly již dříve zákonně upraveny (např. zákon o spotřebitelském úvěru). To, že jsou nyní nově upravovány, je sice pravdou, nicméně není pravdou, že by v minulosti s touto oblastí Babišovi předchůdci nedělali nic.

Nejvíce problematickou částí výroku je ovšem prohlášení, že v minulosti nikdo nic nedělal stran zákona o prokazování původu majetku. Uveďme, že návrh Babišova úřadu v Poslanecké sněmovně leží rok a neprošel prozatím všemi čteními. V minulosti navíc opakovaně zákon s podobným principem navrhovaly zejména levicové strany. První dohledatelný pokus o prosazení podobného zákona podle webu Poslanecké sněmovny podnikli v březnu 1997 Republikáni (strana Miroslava Sládka).

Dva pokusy o prosazení tohoto zákona byly podniknuty za vlády Miloše Zemana (1998-2002), který však nenašel většinovou podporu pro tuto legislativu. Konkrétně zákon navrhovala Zemanova vláda v letech 1999 a 2001. V dalších obdobích opakovaně zákon navrhovala ČSSD a také KSČM.

Za všechny jmenujme v každém z následujících období některé z pokusů, který zmíněné strany učinily. V červenci 2005 návrh zákona předložili poslanci KSČM, stejně jako v červnu 2008. Sociální demokraté se pak pokusili příslušný zákon prosadit po volbách 2010 či v září 2011, dohledatelný je také pokus Věcí veřejných z července 2012. Nejde o kompletní výčet návrhů na zavedení zmíněné legislativy, nicméně tento přehled dokládá, že pokusy o zavedení "majetkových přiznání" nejsou za Babiše ničím novým, ale že tato věc je v České republice předkládána opakovaně již téměř 20 let.

Pokud budeme brát systém EET jako "registrační pokladny," tak ty již byly v České republice zavedeny v minulosti (byť byly za 2. vlády Mirka Topolánka zrušeny) a také byly opakovaně navrhovány v Poslanecké sněmovně. Princip EET sice spočívá v online sledování tržeb, sám Babiš se ovšem při obhajobě svého návrhu často opírá o argument, kolik zemí v EU má "nějakou formu evidence," přičemž do tohoto výčtu započítává i země se zavedenými registračními pokladnami.

Samo ministerstvo k danému uvádí (citujeme dokument Ministerstva financí ČR (.doc) „Příloha č. 7 Výzvy – Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (EET)“ – jeho aktuální verzi z 27. listopadu 2015):

"Vybrané online řešení evidence tržeb je „řešením nové generace“ oproti klasickým registračním pokladnám, o jejichž zavedení se hodně diskutovalo před lety. Proto se dnes v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb často, ač mylně, používá termín „registrační pokladna“.
Funkce registračních pokladen je stejná jako u elektronické evidence tržeb, tedy evidovat data o hotovostních tržbách. Avšak registrační pokladny neodesílají data o tržbách automaticky, takže než se dostanou k Finančnímu úřadu, mohou být s pomocí nejrůznějších podvodných software upravována (směrem dolů…).

Některá z forem evidence tržeb funguje ve 13 zemích Evropské unie. "

Pokud tedy vyjdeme z toho, že EET je "pouze" sofistikovaný a modernější typ evidence tržeb, mezi něž se počítají registrační pokladny, je třeba konstatovat, že Babiš není prvním politikem, který by se zavedením podobného principu přišel. Registrační pokladny byly v České republice zavedeny v červnu 2005 s tím, že povinné subjekty je zavedou k 1. lednu 2007 (§ 8 zákona). V dalším období byl tento termín poslaneckým návrhem posunut o rok na leden 2008 a následně byl celý zákon zrušen (v rámci tzv. Topolánkova batohu).

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý. Babiš sice správně říká, že předkládá jako ministr financí nejvíc zákonů (což není nic neobvyklého), nicméně v tom, že je první, kdo prosazuje některé z jmenovaných návrhů, již pravdu neříká. Např. majetková přiznání jsou opakovaně projednávána již téměř 20 let a registrační pokladny jako starší forma evidence tržeb již byla v České republice dokonce krátce uzákoněna, byť nedošlo nakonec rozhodnutím 2. Topolánkovy vlády k jejímu naplnění.

Poslankyně Hnyková popisuje ocenění projektu Výmoly.cz, který vyhlašuje anktetu "Nejhorší díra republiky". V ní sleduje TOP 10 nejhorších výmolů v zemi. Tyto jim nahlašují prostřednictvím aplikace občané. V rámci ankety letos zvítězila Česká Lípa, tedy město v Libereckém kraji.

Žebříček ovšem posuzuje jednotlivé výmoly a nikoli celé kraje a stav komunikací v nich. Navíc v pořadí krajů, které tento projekt také uvádí, není Liberecký kraj stran oprav nahlášených výmolů nejhorší. Hůře si vede např. Jihomoravský kraj.

Totéž potvrzuje i Petr Černík, autor projektu Výmoly.cz. "Anticena není udělována kraji za nejhorší stav silnic, ale za konkrétní výtluk. Kraj může být paradoxně velmi aktivní v opravách a může získat tuto anticenu. Anticena tedy souvisí s konkrétním výtlukem a ne se samostným stavem silnic v kraji. Příkladem může být situace v Praze. Praha získala 2x po sobě anticenu "Nejhorší díra v republice" (za ulici Na Seřadišti), současně v roce 2015 získala cenu za Nejaktivnější kraj. Udělení anticeny tedy nemá nic společného s obecným stavem silnic v daném kraji. Má spíše upozornit na konkrétní úsek, který trápí lidi a dali mu v hlasování nejvíce bodů."

Poslankyně Hnyková tedy posouvá cenu udělenou "jednotlivým silničním úsekům" na vyšší, krajskou úroveň. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý. Novela školského zákona, která se inkluzi věnovala, byla přijata v roce 2015. Na ni poté navázala i zmíněná prováděcí vyhláška.

Tato novela (bod 7) obsahuje rozsáhlou změnu ustanovení o podpoře vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. I když byl zákon schválen již v roce 2015, tato ustanovení nabyla účinnosti až 1. září 2016. Nyní jsou tedy již účinná.

Co se týče prováděcí vyhlášky, která specifikuje podpůrná opatření žáků se speciálními potřebami, ta je platná od ledna 2016 pod číslem 27/2016 a v účinnost vstoupila také k 1. září 2016.

Výrok hodnotíme jako zavádějící. Je pravdou to, že dne 18. května 2016 americké ministerstvo obchodu přijalo rozhodnutí ohledně stížnosti části amerických výrobců oceli na podezření z dumpingové ceny a státní dotační politiky v případě dovozu u části výrobců válcované oceli z Číny a Japonska. Ve svém setření ministerstvo navrhlo uvalení celní přirážky, která by měla u čínských výrobků dosahovat více jak 500 %.

Tvrzení je hodnoceno jako zavádějící, především proto, že rozhodnutí amerických úřadů není finální. Ze strany USA se čeká na rozhodnutí Americké obchodní komise, která má rozhodnout do 30. června 2016 zda navýšení cel potvrdit nebo zrušit. Cla proto nejsou v tuto chvíli platná.

Navíc ani uvalení cla na dovážené zboží nemusí být porušením dohod či ignorováním závazků WTO, neboť dle článku 6 Všeobecné dohody o clech a obchodu má členský stát možnost, za splnění určitých podmínek, využít antidumpingová cla jako dočasné ochrany svého trhu.