Přehled ověřených výroků

Evropský parlament v dubnu 2015 vydal usnesení, ve kterém „vyzývá Komisi, aby zavedla závazné kvóty k rozdělování žadatelů o azyl mezi všechny členské státy“.Toto usnesení podpořilo 449 europoslanců, 130 bylo proti a 93 se zdrželo hlasování. Europoslanci v září 2016 podpořili také relokační mechanismus. Pro přemístění stovek tisíců lidí z Itálie a Řecka mezi ostatní členské státy hlasovalo 470 europoslanců, 131 bylo proti a 50 nehlasovalo.

Z výše uvedeného vyplývá, že většina Evropského parlamentu kvóty podporuje. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ve stejný den, kdy ministryně Valachová usilovala u premiéra o navýšení rozpočtu středočeského školství, došlo ve stejném regionu opravdu ke zrušení žákovského jízdného. Nehodnotíme však, zda je mezi těmito rozhodnutími příčinná souvislost.

Koalice ve Středočeském kraji skutečně na svém zasedání 22. listopadu 2016 zrušila vyplácení žákovského jízdného. Je však nutné podotknout, že podobnou dávku žádný jiný český kraj studentům neposkytoval – byla studentům vyplácena od roku 2009 ve formě stipendia, na které dosáhli všichni žáci od šesti do devatenácti let cestující do škol mimo svoji obec. Kraj poté proplatil studentům veškeré náklady za cestování.

Ministryně skutečně tentýž den oznámila na tiskové konferenci navýšení podpory školství ve středních Čechách, vláda za tímto účelem schválila (bod 14) program dotací v celkové výši 1,66 miliardy korun.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože vláda mohla svým usnesením zakázat reorganizaci policie a ministerstvo vnitra by se jím muselo řídit.

Obecně platí, že vláda může usnesením podle článku IV jednacího řádu vlády schvalovat a uložit úkol. Dále podle odst. 3 tohoto článku platí, že vláda může usnesením uskutečnit zákonem stanovenou pravomoc.

Odstavec 5 pak říká, že vláda bere určitou skutečnost na vědomí, doporučuje určité postupy nebo něco žádá.

Dle článku 69 odst. 3 Ústavy ČR mohou ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Kompetenční zákon o zřízení ministerstev ve svém § 12 uvádí rozsah kompetencí ministerstva vnitra, mezi které mimo jiné patří záležitosti vnitřní bezpečnosti, tedy záležitosti týkající se Policie ČR.

Stejný zákon pak v části třetí upravuje zásady činnosti ministerstev. V § 21 je stanoveno, že ministerstva se ve veškeré své činnosti řídí ústavními a ostatními zákony a usneseními vlády.

Z toho vyplývá, že ministerstvo mohlo reorganizaci policie provádět. Kdyby však vláda vydala usnesení zakazující provedení této reorganizace, muselo by se jím ministerstvo vnitra řídit.

Co se týká zmínky o dvou měsících, Pavel Blažek má na mysli nejspíše časové období mezi zveřejněním plánu na reorganizaci ministrem vnitra Chovancem a policejním prezidentem Tuhým na začátku června loňského roku a účinností tohoto opatření 1. srpna 2016.

Jelikož Pavel Blažek popisuje možnosti ministrů správně stejně jako dobu, kdy je mohli uskutečnit, je výrok hodnocen jako pravdivý.

Jak píšeme i u výroku Vojtěcha Filipa, Koncepce výstavby Armády České republiky (.pdf) jako armádního programu na revitalizaci vojenské výbavy a výzbroje skutečně existuje. Dokument z prosince 2015 vypracovalo a vládě předložilo ministerstvo obrany, ta jej 21. prosince 2015 jednohlasně schválila (.pdf, příp. záznam ze zasedání, bod 60, .doc).

Je zde vysvětleno nejen to, jaké materiální a finanční požadavky armáda má. Ve dvou milnících (rok 2020 a 2025) jsou totiž rovněž vypočítány konkrétní kroky k dosažení cílů a u některých položek rovněž uvedeny počty nových zařízení, která by se měla pořídit (bod 4.1 a 4.2 koncepce).

Co se týče časové a druhové přesnosti, uvádí se tedy dva časové milníky. Stejně tak plán uvádí, zda počítá s pronájmem (jako v případě nadzvukového letounu JAS-39, str. 19), pořízením obecně (např. víceúčelový vrtulník, tamtéž) nebo mezi akvizicí a pronájmem alternuje (přípustná možnost pro zachování počtu nadzvukových letounů JAS-39, str. 20).

Co se týče závaznosti, nejde o právní předpis, ačkoli je koncepce schválena v souladu s § 6 zákona č. 219/1999 Sb. o ozbrojených silách České republiky. Právně závazný tedy není. Koncepce a jiné nezávazné dokumenty si mohou dát za cíl některé právně závazné akty vytvořit, jak zdůrazňuje např. vládní koncepce boje s korupcí (.pdf), když v bodě 2.1.1. cituje Programového prohlášení vlády (.pdf, str. 4.) Druhým způsobem, jak obsah koncepce učinit závazným, je zákonný odkaz. Takto je za závaznou prohlášena např. Státní energetická koncepce prostřednictvím § 3 odst. 2 zákona č. 406/2000 Sb. o hospodaření energií. To však není případ této koncepce. Více k charakteru koncepcí např. v metodice přípravy veřejných strategií (.pdf) nebo v metodice střednědobých koncepcí.

K prvenství konstatujeme toliko, že koncepce už sice ve svých úvodních řádcích tvrdí, že „poprvé za období platnosti zákona o ozbrojených silách se podařilo připravit ucelenou koncepci“ výstavby Armády České republiky, zde je ovšem nutné brát na vědomí několik věcí. Zaprvé, zde koncepce omezuje časové období, na které je výrok vztažen, platností zákona o ozbrojených silách, což Martin Stropnický nečiní. V tom případě je jako takovou možno vyhodnotit i Záměr koncepce výstavby Armády České republiky do roku 2000 s výhledem do roku 2005, (.pdf), který rovněž operuje s časovými i početními údaji (např. str. 9) Koncepce výstavby armády však vznikly i v letech 2002 (.pdf) a 2003 (.pdf), přičemž nutno říct, že svou komplexitou jsou přinejmenším srovnatelné s loňskou koncepcí. Koncepce z r. 2002 operuje se střednědobým horizontem do r. 2008, koncepce z r. 2003 pak plánuje až do r. 2010. Přinejmenším ve druhé z jmenovaných jsou v podobném rozsahu jako v aktuální koncepci řešeny otázky pořizování výzbroje (shrnutí na str. 37). Mimoto vzešlo z ministerstva obrany množství dalších strategií nezávazně řešící standardy a cíle armády. Pokud se tedy Martin Stropnický brání, že poprvé má armáda takovýto dokument s konkrétní vizí pro investice, není tomu tak.

Ministr Stropnický se však dříve vyjádřil v tom smyslu, že jde o první plán, který je vázaný na finance, což je ovšem pojem diametrálně jiného významu. V tomto můžeme dát ministru Stropnickému zapravdu, na rozdíl od předchozích koncepcí tato povšechně vyčísluje potřebné částky a váže realizaci plánu i na plánovaný nárůst rozpočtu obrany odvozený od HDP (str. 8, 19, 24 a 25). Vyjádření, které však poskytl v Otázkách Václava Moravce tak, jak jej uvádíme, a vyznění, které mu dal, je nepravdivé. Dle metodologie stejné pro všechny ověřované nemůžeme reflektovat předchozí vyjádření diskutujících jako odůvodnění toho, že se diskutující zmýlil a chtěl snad vyjádřit totéž.

K dosavadnímu plnění můžeme říct, že server E15 informoval o plánu ministerstva pořídit až stovky obrněných kolových vozidel Titus, což je v souladu s cíli koncepce (str. 19-20.) Přesné informace o stavu výzbroje však nejsou k dispozici, neboť ministerstvo tyto vydává pravidelně začátkem roku, poslední je tedy z ledna 2016.

Zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek Vláda ČR předložila PS PČR v říjnu 2015 a ve Sbírce zákonů byl vyhlášen na konci dubna 2016. Svým usnesením z 5. října 2015 Vláda ČR uložila ministryni pro místní rozvoj (tj. Karle Šlechtové), aby vypracovala konečné znění vládního návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek. Sama Šlechtová v říjnu 2015 v pořadu Týden v politice vysílaném stanicí ČT24 řekla, že tento zákon považuje za nejdůležitější normu Sobotkovy vlády.

Dne 22. listopadu 2016 vydal Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) rozhodnutí, které se týká tzv. Národního elektronického nástroje (NEN) a kterým ÚOHS uložil Ministerstvu pro místní rozvoj (MMR) pokutu ve výši 500 tisíc Kč (str. 3 rozhodnutí). MMR 28. listopadu 2016 na svém webu oznámilo, že proti prvoinstančnímu rozhodnutí ÚOHS podá rozklad.

ÚOHS ve svém rozhodnutí uvádí, že se MMR dopustilo správního deliktu podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách tím, že zadávací podmínky veřejné zakázky týkající se systému NEN byly nastaveny netransparentním postupem (str. 1 rozhodnutí).

ÚOHS se v rozhodnutí zabýval také skutečností, že 1. října 2016 nabyl účinnosti zákon č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek a ÚOHS proto řešil otázku, podle které právní normy má jednání MMR posuzovat. Nakonec dospěl k rozhodnutí, že se MMR dopustilo správního deliktu podle obou právních předpisů, tedy podle zákonů č. 137/2006 Sb. i 134/2016 Sb. (str. 66 rozhodnutí).

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Sobotka korektně popisuje jednak aktuální rozpočtová čísla i trend snižování výplaty dávek v hmotné nouzi.

Státní rozpočet na rok 2017 pracuje s výdaji (str. 4) ve výši 1,309 bilionu. Jde tedy o 1309 miliard korun, což odpovídá Sobotkově prohlášení.

Na dávky hmotné nouze je pak v kapitole Ministerstva práce a sociálních věcí vyčleněno (str. 19) 10,07 miliardy korun.

Co se týká letošního roku, Sobotka popisuje obě částky korektně. V rámci srovnání státních rozpočtů od nástupy této vlády, zjistíme, že výdaje na dávky hmotné nouze vykazují následující trend. Data rozpočtovaných výdajů pochází ze schválených návrhů rozpočtů za jednotlivé roky, vyplacené dávky čerpáme ze zpráv Informace o vyplacených dávkách v resortu MPSV ČR vždy za dané období .

Dávky v hmotné nouzi20142015 20162017 Rozpočtované výdaje 11,411,6 10,510,1 Vyplacené dávky 11,310,57,7 (1-10/2016) ?V miliardách Kč.

Rozpočtované výdaje na dávky v hmotné nouzi se od roku 2015 snižují, jejich reálná výplata pak klesá již od nástupu vlády Bohuslava Sobotky. Pro letošní rok jsou dostupná data za prvních 9 měsíců. I u nich dochází k poklesu, neboť v roce 2015 ve stejném období (str. 6) činily výdaje 8,8 miliardy. Meziročně tedy došlo k poklesu zhruba o miliardu korun.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, Fiala popisuje jednotlivé údaje korektně. V celkovém objemu výdajů na vědu a výzkum se v návrhu rozpočtu na rok 2017 vracíme zhruba na úroveň let 2013 a 2014 a současně od roku 2013 zaznamenáváme pokles výdajů k HDP.

Předně uveďme, že národní oblasti do vědy a výzkumu rostou kontinuálně během fungování této vlády. Značný vliv na výsledný objem mají jednak peníze ze zahraničních zdrojů (primárně evropské) a také růst ekonomiky - to v pohledu na podíl výdajů k HDP.

Výdaje na výzkum mohou být tvořeny národními financemi, ale také financemi čerpanými z fondů EU. Při pohledu na vývoj obou druhů výdajů je patrný klesající trend (.xslx, tabulka 3 a 4).

Schválený rozpočet, který počítá s 0,68 % HDP z národních výdajů na výzkum, tedy není v souladu s Fialovým tvrzením, protože jde o nárůst v porovnaní s minulými lety. To demonstruje i následující graf z dílny Úřadu vlády, konkrétně ze sekce pro výzkum a vývoj.

40,2 miliard (.xlsx, tabulka č.18), což jsou plánované výdaje na výzkum v roce 2017 a obsahují v sobě i finance z fondů EU, vycházejí po přepočtu na 0,83 %. To by skutečně znamenalo pokles od let 2013 i 2014, který jinak dokazuje i druhý z grafů sekce pro výzkum a vývoj. Tento pokles však není způsobený národními financemi vlády, ale financemi ze zahraničních zdrojů.

Co se týká vývoje celkových výdajů na vědu a výzkum (vyjádřeno v podílu k HDP), popisuje Fiala jednotlivé výše korektně.

Podíl na vědu a výzkum ve výši 0,97 % HDP v roce 2013, který Fiala zmiňuje, je skutečně doložitelný tabulkou (.xlsx, tabulka č. 3) Českého statistického úřadu, jež shrnuje výdaje na vědu a výzkum za roky 2005–2015. Je však nutné podotknout, že tato hodnota je určená výdaji z celkových veřejných zdrojů, tedy i ze zdrojů EU, ne jen z veřejných zdrojů z České republiky. Ty dosahovaly v roce 2013 výše jen 0,66 %.

Co se týče návrhu rozpočtu pro rok 2017, opět rozlišujeme mezi veřejnými zdroji z ČR a mimo ČR. Tabulková část (.xlsx, tabulka č. 18) informuje o 32,7 miliardách z národních zdrojů a 40,2 miliardách, když se k nim připočítají i zdroje cizí, tedy prostředky z rozpočtu EU a finančních mechanismů. Suma poskytovaná z národních zdrojů je ještě o 3,27 miliard korun vyšší, než předpokládal střednědobý výhled (.pdf, str. 43) a jde o výši výdajů na úrovni 0,68 % HDP. To dokládá i bulletin Rady pro výzkum, vývoj a inovace, jíž předsedá Fialův dnešní oponent Bělobrádek.

Dále jsme postupovali výpočtem - pokud tedy 32,7 miliard tvoří 0,68 % HDP předpokládaného pro rok 2017, jednoduchou matematikou můžeme určit, že zmiňovaných 40,2 miliard je skutečně 0,83 % tak, jak tvrdí Fiala.

Fialou uvedená data teda odpovídají realitě, byť upozorňujeme na některé faktory, které je mohou významně ovlivňovat. Zejména pak vliv evropských peněz na celkový objem výdajů.

Jindřich Forejt by se měl podle spekulací médií stát velvyslancem až po skončení mandátu Sobotkovy vlády.

O jmenování ředitele odboru protokolu prezidentské kanceláře velvyslancem ve Vatikánu se hovoří již řadu let. V roce 2012 se jmenování stalo důvodem sporu mezi exprezidentem Klausem, který jeho jméno prosazoval, a bývalým ministrem zahraničí Schwarzenbergem, jenž s návrhem hlavy státu nesouhlasil. V roce 2013 se však Klausovi podvolil a jeho nominaci na svém jednání 6. února 2013 podle některých médií schválila i tehdejší vláda Petra Nečase. Sám prezident Klaus však podle serveru Aktuálně.cz nestvrdil svým podpisem Forejtův pověřovací dekret, jeho nástupce Zeman dekret podepsal, má však platit až ke konci roku 2017. Při prezidentově audienci u papeže Františka jej nynější hlava státu představila jako budoucího velvyslance, což se setkalo s kritikou nejednoho představitele české diplomacie z důvodu nedodržení diplomatické etikety.

V praxi totiž navrhuje velvyslance ministr zahraničních věcí, který zpravidla dá na doporučení personální rady jeho ministerstva. Vybíráno je z řad dosavadních diplomatů, výjimečně se velvyslancem může stát i člověk bez zkušenosti s prací na zahraničních ambasádách. Ministrovy návrhy schvaluje vláda a posléze prezident, jenž samotného velvyslance jmenuje. Kandidátův životopis je zaslán zemi, v které má daný zástupce hájit zájmy České republiky, a ta standardně vysloví po uplynutí určitě doby souhlas, tzv. agrément. Ve výjimečných případech kandidáta odmítne, v diplomatické praxi mlčí a tím stále odkládá udělení agrément.

Poté, co diplomatičtí protějšci velvyslance schválí, vystaví úřad prezidenta republiky listinu o doporučení kandidáta svému zahraničnímu protějšku a zároveň formálně odvolá stávajícího velvyslance. Teprve až v tuto chvíli je podle diplomatické etikety možné zveřejnit jméno budoucího velvyslance. Předčasné oznámení kandidáta omezuje možnosti jeho tichého odmítnutí zahraničním partnerem, mnohdy mohou tyto kroky diplomaté považovat za určitý tlak směrem z navrhující země. Předčasné zveřejnění kandidáta ochromuje činnost stávajícího velvyslance, protože pozornost může být ze strany hostitelské země upřena ještě před samotným jmenováním již na jeho potenciálního nástupce.

Pokud se tedy Jindřich Forejt velvyslancem ve Vatikánu opravdu stane, nejdříve až na konci příštího roku. Jiné informace se v českých médiích dosud skutečně neobjevily.

Transparency International (TI) nedělá dotazníkové šetření, ale souhrnnou analýzu z průzkumů, které provedlo 13 světových expertních organizací (.pdf) zabývajících se korupcí. Kubera má pravdu v tom, že část těchto dat vznikla jako dotazníky pro experty, kteří měli posuzovat míru korupce v dané zemi, další část dat však z dotazníků nepochází. Tato analýza je navíc empirickým výzkumem, jelikož pracuje s daty (nic na tom nemění fakt, že nepocházejí z výzkumu provedeného samotnou TI). Jelikož si Kubera z metodologie tohoto výzkumu bere jenom část pravdivých informací a zbytek zamlčuje, hodnotíme výrok jako zavádějící.

Každá z institucí zahrnutých do výzkumu má vlastní metodologii, která spočívá v odborném vyhodnocení několika tematických otázek pro každou zemi, a to vlastními experty a odborníky. Transparency International pak sbírá všechna získaná data, standardizuje je kvůli srovnatelnosti a vytvoří Index vnímání korupce (CPI), nicméně pouze u zemí, kterými se zabývaly alespoň tři (.pdf) organizace.

Metodologie (.pdf) výzkumu TI ošetřuje takové problémy, jako je porovnatelnost dat jednotlivých organizací (rozdílné výsledky výzkumů jednotlivých organizací je nutno převést do jednotné podoby, aby pak mohlo být provedeno porovnání). Výsledná data analýzy jsou navíc statisticky otestována, takže výtka Kubery ohledně neempirické podstaty výzkumu neobstojí.

Není současně podmínkou, že všechny organizace (.pdf) provádí dotazníkové šetření mezi veřejností (jako např. World Justice Project Rule of Law Index). Některé analyzují veřejně dostupné informace ( Political Risk Services International Country Risk Guide), na jejichž základě pak stanoví rating pro danou zemi.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože v současné době má Česká republika skutečně vydány dluhopisy, které činí více než 10 % celkového státního dluhu.

Konkrétně se jedná o 12 % z celkového státního dluhu, s nimiž nejsou a nebudou pro ČR spojeny žádné výdaje. To vyplývá ze zprávy o řízení státního dluhu (.pdf, str. 10) uveřejněné ministerstvem financí 10. února 2017.