Přehled ověřených výroků

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť smlouvy jsou ve skutečnosti veřejně jednoduše dohledatelné. Po pořadu toto uznal také sám Vitula ve svém vyjádření.

Příspěvková organizace Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje a obchodní společnost s majetkovou účastí kraje CEJIZA, s.r.o. jsou od 1. 7. 2016 povinnými subjekty dle účinného zákona o registru smluv (§ 2 odst. 1 písm. h) a n) zákona č. 340/2015 Sb.). K 1. 10. 2016 publikovala Správa a údržba silnic JMK (vyhledávání dle názvu publikující strany) celkem 181 smluv a objednávek v registru smluv.

K 1. 10. 2016 publikovala obchodní společnost CEJIZA (vyhledávání dle názvu publikující strany) celkem 6 smluv v registru smluv.

Na hodnocený výrok lídra koalice TOP 09 a ŽÍT Brno reagoval právě Jiří Vitula a představitel Žít Brno Matěj Hollan dne 1.10. 2016 následující tiskovou zprávou:

„Lídr Jan Vitula v diskuzi uvedl, že krajská příspěvková organizace Správa a údržba silnic Jihomoravského kraje nezveřejňuje smlouvy v registru smluv.Tento údaj není pravdivý. Mylná informace pocházela z přípravy na debatu, kdy dle všeho, nefungovalo vyhledávání v databázi Registru smluv. Po zadání jména organizace nebyly nalezeny žádné smlouvy, jméno organizace ani nenaskakovalo v našeptávači. Stejně tak se nic nevyhledalo ani po zadání IČO.Po odvysílání pořadu jsme byli upozorněni na uvedení nepravdivé informace a skutečně jsme zjistili, že Správa smlouvy zveřejňuje, že šlo jen o nějaký krátkodobý výpadek vyhledávání v databázi.Za poskytnutí této mylné informace se hejtmanu Haškovi i voličům omlouváme. Máme zájem o korektní vedení kampaně, publikovat vědomé nepravdy není náš styl, proto i tato okamžitá omluva.“

Předně je třeba říci, že nehodnotíme (ne)důvodnost stanovení výše vyměřovacího základů, nýbrž pouze to, zda výše odpovídá a dále také míru čerpání.

Od roku 2006 je pro osoby samostatně výdělečné činné vyměřovacím základem opravdu 50 % příjmů ze samostatné výdělečné činnosti po odpočtu výdajů vynaložených na jeho dosažení, zajištění a udržení.

Co se týče čerpání zdravotní péče, kompletní data nejsou bohužel k dispozici, mimo jiné i z důvodu, že některé pojišťovny své pojištěnce ve statistikách takto neodlišují. Nicméně v únoru loňského roku otevřel tuto diskuzi předseda odborové centrály ČMKOS Josef Středula, když nařkl živnostníky z přečerpávání zdravotnického systému ve vztahu k tomu, kolik sami odvádějí. Tuto informaci však vzápětí vyvrátil server Podnikatel.cz na základě údajů poskytnutých zdravotními pojišťovnami. Jak jsme naznačili výše, ne všechny z nich jsou schopné (a ochotné) podobné informace vydat. Nicméně zdroje poskytla jednak Všeobecná zdravotní pojišťovna - se 6 miliony klientů největší tuzemská pojišťovna - a dále také Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví (OZP). Obě se přitom shodují na tom, že živnostníci více do systému odvádějí než z něj čerpají.

Z vyjádření tiskového mluvčího VZP, která v r. 2013 evidovala přibližně 300 tisíc pojištěnců - osob výlučně samostatně výdělečně činných (bez pracovního poměru): „Tito pojištěnci zaplatili na pojistném 6,5 miliardy koruna za péči o ně VZP uhradila 3 miliardy korun. Tedy spotřebovali polovinu zaplaceného pojistného. Průměrná platba pojistného byla přes 22 tisíc Kč a průměrné náklady přes 10 tisíc Kč.“

Vedle toho OZP poskytla data z r. 2014, kdy evidovala 41 902 takových pojištěnců, kteří dohromady zaplatili na pojistném 666 033 449 Kč, přičemž uhrazeno za ně bylo jen 462 199 489 Kč.

Svatopluk Němeček tedy nemluví pravdu, když říká, že OSVČ jsou "černými pasažéry" podobně jako pojištěnci, za které platí pojištění stát, a že OSVČ čerpají doplna, zatímco odvádějí jen polovinu. Odvod osob samostatně výdělečně činných je dle zdravotních pojišťoven vyšší než jejich čerpání, nelze tedy hovořit o tom, že by se OSVČ "vezly na systému".

Vývoj schodku důchodového pojištění je komplexním procesem. Jeho výše závisí především na odvodech z důchodového pojištění a výši vyplacených důchodů.

Od roku 1996, kdy začal současný důchodový systém fungovat, je patrné, že jak příjmy, tak výdaje tohoto systému průběžně rostly. Zústatek důchodového účtu však tak konzistentní nebyl. Pokud použijeme hodnoty HDP jako ukazatele výkonnosti ekonomiky, lze nalézt společné body, ve kterých je při nižším růstu či propadu HDP patrný s určitým zpožděním i nárůst dluhu důchodového účtu, například v letech 1997–1999 či 2009–2013. Podobné opačné tendence lze nalézt i v případech konjunktury ekonomiky, kdy dluh může klesat či být dokonce pro daný rok úplně smazán přebytkem.

To se bohužel stalo naposledy v roce 2008. V současné době, i přes rekordní přírůstky ze sociálních odvodů v roce 2015 (díky dobré ekonomice), je však důchodový účet přes 33 miliard ve ztrátě.

Výrok hodnotíme jako pravdivý, neboť existují vztahy mezi výkonem ekonomiky a schodkem důchodvého účtu.

Ministerstvo financí pod vedením Andreje Babiše skutečně začalo emitovat dluhopisy se záporným úrokem, jejich nabyvatelé tedy platí za jejich držení. Toto se daří financím od roku 2015.

Tisková zpráva Babišova úřadu z 18. prosince uvádí: " Celková jmenovitá hodnota emise státních dluhopisů prodaných za záporný aukční výnos činila 98,9 mld. "

Pokud dále vyjdeme z dokumentu " Čtvrtletní informace o pokladním plnění státního rozpočtu v roce 2016 - 1. čtvrtletí, " který ministerstvo předložilo do Poslanecké sněmovny, v části Vývoj státního dluhu (.pdf - str. 26) se dozvíme:

" Celkově emise SDD realizované na primárním trhu dosáhly v 1. čtvrtletí 2016 výše 64 917 mil. Kč, z toho 38 150 mil. Kč činily emise státních dluhopisů bez výnosu prodané se záporným výnosem do splatnosti, 19 847 mil. Kč činily emise fixně úročených státních dluhopisůa 6 920 mil. Kč pak variabilně úročených státních dluhopisů. "

Na základě těchto informací ministerstva financí lze konstatovat, že si český stát skutečně půjčil přes 120 miliard korun na negativní úrok, výrok tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, neboť Heger korektně popisuje Babišovy dopisy vůči prezidentovi České lékařské komory.

Andrej Babiš napsal prezidentovi ČLK Kubkovi již 2 otevřené dopisy. První z 8. dubna obsahuje skutečně formulace o neefektivnosti v českém zdravotnictví. Babiš doslova píše (.pdf, str. 3-4):

" Zdravotní péče je v České republice poskytována bezesporu na velmi vysoké úrovni, ovšem řízení a organizace celého systému vykazují řadu nedostatků, které vedou k plýtvání a způsobují to, že peníze, jejichž množství bude vždy omezené, nejsou vynakládány efektivně."

V dalším dopise (.pdf) z 25. dubna pak Babiš používá ostrá vyjádření vůči Kubkovi (tomu vytýká "pohodlné žití si v socialistickém modelu z daní druhých") i českému zdravotnictví. K němu pak obecně píše:

"Hlavním problémem našeho veřejného zdravotnictví je neefektivita, plýtvání a korupce." Vyjádřil se také ke svým investicím do reprodukčních center. Toto vyjádření odpovídá Hegerovu popisu, píše o své investici, centrálních nákupech i efektivitě společnosti, která kliniky zastřešuje.

Je také pravdou, že Babiš pomíjí poměrně vysoké náklady pro jednotlivé pacienty. Na webu společnosti FutureLife (do které Babiš investoval) je dostupný přehled klinik, které pod ni spadají. Ty také mají zveřejněn ceník jednotlivých úkonů.

Např. pražská klinika Iscare (.pdf) provádí různé úkony v ceně řádu stokorun až desítek tisíc. Brněnská klinika Reprofit (.pdf) pak nabízí služby, které stojí klienty jednotky tisíc, ale také částku přesahující 100 tisíc korun. Co se týká plastické chirurgie, tak i tímto oborem se zabývají kliniky pod hlavičkou společnosti FutureLife. Například Gyncentrum nabízí drobné úkony v řádech jednotek tisíc korun, ale také operace za desítky tisíc (např. operace prsou či liposukce).

Je tedy zjevné, že Babiš ve svém dopise Kubkovi skutečně vyčítá neefektivitu systému veřejného zdravotnictví a jako příklad dobrého fungování nabízí kliniky, do nichž investoval. Je také pravdou, že pomíjí v otázce financování značné náklady, které vznikají pro pacienty v souvislosti s jednotlivými úkony. Ministr financí tedy srovnává systém veřejného zdravotního pojištění s vybraným medicínským segmentem a pomíjí významný faktor - tj. platby pacientů. Výrok Leoše Hegera tedy hodnotíme jako pravdivý.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, politici jsou sice odpovědní za své jednání či hlasování, svým celým majetkem ale neručí.

František Gábor vyzdvihuje změnu režimu odpovědnosti před a po rekodifikaci občanského práva, v tomto případě však k výrazné změně nedošlo. I podle předchozího občanského zákoníku odpovídal každý za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti, do této situace spadala i odpovědnost zastupitele.

Od nabytí účinnosti nového občanského zákoníku má zastupitel zákonem danou povinnost vykonávat svou funkci s nezbytnou loajalitou a potřebnými znalostmi a pečlivostí, nebo-li s péčí řádného hospodáře. Při porušení této povinnosti odpovídá zastupitel za škodu. Omezení není dáno zde a nebylo dáno ani ve "starém" občanském zákoníku, v obou případech tedy zastupitel mohl být "dlužen" až do výše svého majetku (jinak je tomu například u zaměstnanců.) Právem žalovat zastupitele ale disponuje obec či kraj, ve které zastupitel působí, v takové situaci pak zastupitelé žalují sami sebe, potažmo své předchůdce, za své jednání či hlasování. Nutno je také zmínit, že v případě hlasování v kolektivním orgánu je zpravidla důsledkem dělená odpovědnost a dělená finanční náhrada.

Při vzniku nového občanského zákoníku se opravdu šířily informace, že budou zastupitelé ručit celým svým majetkem. Šlo pouze o nedorozumění v terminologii. Od 1.1. 2014 se přijetím zákona o obchodních korporacích pouze zpřísnily podmínky ručení členů statutárních orgánů obchodních korporací, mezi které obec či kraj ale nepatří. Kromě toho ručení je institutem, kdy určitý subjekt se stává povinným plnit za jiný subjekt v případě, že by ten nemohl plnit svůj dluh sám. Odpovědnost za škodu způsobenou špatným zastupitelským rozhodnutím s tímto zdaleka nesouvisí, zastupitelé by neplnili dluhy obce, pouze by zaplatili škodu, která vznikla v důsledku jejich podílu na hlasování.

Druhá část výroku hovoří o odměně pro zastupitele. Pokud přistoupíme na nejméně ohodnocenou zastupitelskou pozici v krajském zastupitelstvu, dle nařízení vlády (příloha 2) zjistíme, že zastupitel v kraji do 600 000 obyvatel pobírá odměnu až 3.859,- Kč měsíčně. Postupujeme-li stejně u obecního zastupitelstva (příloha 1), dojdeme k částce i menší než 299,- Kč měsíčně pro neuvolněné zastupitele obcí do 1000 obyvatel. František Gábor je však zastupitelem města Liberec, pohybuje se tedy přinejhorším v kategorii do 1.194,- Kč. Odměny zastupitelů se tedy mohou výrazně lišit. Výrok je však hodnocen jako nepravdivý především kvůli nekorektnímu vysvětlení zastupitelské odpovědnosti.

Andrej Babiš v pořadu mluvil o období pravicových vlád, konkrétně pak uvedl:

"Jim to vyhovuje, protože zasahoval (Šlachta - pozn. Demagog.cz) proti Nečasově vládě zkorumpované. Však to vidíme, co tam jsou v těch odposleších, paní Nagyová. Tuto zemi řídili kmotři." Předně je třeba podotknout, že nehodnotíme, zda zemi ovládali kmotři, jak Babiš uvádí. V každém případě tak časově vymezuje toto své tvrzení do doby před zásahem na Úřadu vlády a zásahem samotným, který se uskutečnil v červnu 2013. Fiala na to reaguje tak, že v této době působil na univerzitě a nemá s tímto nic společného.

To není ovšem pravda, Fiala v době zásahu na Úřadu vlády zastával zhruba rok funkci ministra školství, mládeže a tělovýchovy ve vládě Petra Nečase.

Poslední volby do krajského zastupitelstva se konaly 12. a 13. října 2012. Nová rada pak nastoupila 27. listopadu 2012. Půta tvrdí, že ekonomická rada hejtmana se sešla na začátku volebního období, ta se sešla v polovině dubna 2013.

Je skutečně pravda, že v této radě zasedá firma Denso - konkrétně ředitel Dr. Ing. Karel Balatka a akciová společnost Preciosa - generální ředitel Ing. Ludvík Karl. V tomto týmu zasedá také Lukáš Pytloun, který v roce 2009 získal titul Živnostník roku Libereckého kraje.

Co se týče tripartity, ta začala fungovat v listopadu roku 2014, jejímž předsedou byl zvolen Martin Půta. Členové Rady hospodářské a sociální dohody Libereckého kraje (RHSD) jsou rozděleni klasicky do tří stran (zástupci kraje, zaměstnanců a zaměstnavatelů) po sedmi členech. Půta zmiňuje, že tripartita byla obnovena. Skutečně byla, již v roce 2002 existovala Rada hospodářské a sociální dohody.

Jednání o územním plánu nezkrachovala na stanovisku brněnského náměstka pro oblast rozvoje města Brna, nýbrž na rozhodnutí krajského soudu.

Rada města na svém zasedání 11. června 2014 doporučila jednomyslně zastupitelstvu:

„1) souhlasit

• s ukončením procesu pořizování dílčích změn ÚPmB projednaných v rámci změny ÚPmB "Aktualizace ÚPmB" dle předloženého návrhu,
• se samostatným projednáním návrhu dílčích změn ÚPmB projednávaných v rámci změny ÚPmB "Aktualizace ÚPmB" dle předloženého návrhu,

2) schválit návrh rozhodnutí o námitkách uplatněných k návrhu změny Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB",

3) souhlasit s návrhem na vydání změny Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB" opatřením obecné povahy,

4) vydat změnu Územního plánu města Brna "Aktualizace ÚPmB" formou opatření obecné povahy.“
Přestože náměstek Ander na stránkách brněnských zelených vyjádřil svůj nesouhlas s navrženými změnami, není pravda, že se jednání o územním plánu zastavila jeho vinou. Plán (.pdf) byl nakonec zastupitelstvem schválen (odstavec 130) 17. června 2014, aktualizace však posléze zrušil svým rozhodnutím 21. ledna 2015 krajský soud.

Ministryně Šlechtová při návštěvě Brna v půli minulého roku jen uvedla, že je možné pracovat na územním plánu, i když ještě nejsou vydány zásady územního rozvoje Jihomoravského kraje. Umožňuje to prý od 1. ledna 2013 novela stavebního zákona.

Tvrzení Michala Haška o územním plánu i o výroku Karly Šlechtové hodnotíme jako nepravdivá.

Co se týče finančního rozmezí pokut, zákon č. 316/2000 Sb. (§ 125c odst. 1 písm. b) a odst. 4 písm. c) zákona o silničním provozu) hovoří o částkách 2 500 až 20 000 Kč pro fyzickou osobu, která „řídí vozidlo nebo jede na zvířeti bezprostředně po požití alkoholického nápoje nebo po užití jiné návykové látky nebo v takové době po požití alkoholického nápoje nebo užití jiné návykové látky, po kterou je ještě pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky“.

Pokuta ve výši 25 000–50 000 Kč postihuje pouze ty řidiče, kteří jsou vlivem alkoholu nezpůsobilí řídit vozidlo (§ 125c odst. 1 písm. c) a odstavec 4 písmeno a) zákona o silničním provozu), což se vztahuje i na cyklisty.

Návrh zákona (.pdf), který byl schválen Senátem dne 24. srpna 2016 skutečně snižuje pokutu z rozmezí 2 500–20 000 Kč na nejvýše 500 Kč. Netoleruje však množství maximálně jednoho promile, jak uvádí Zdeněk Škromach. Novela zákona vymezuje hranici 0,8 promile alkoholu v krvi pro cyklisty, kteří „pojedou na kole sami, tedy nepovezou ani děti, ani neřídí dvojsedadlové kolo“ (str. 4). Jelikož se však Zdeněk Škromach zmýlil o pouhé 0,2 promile, tuto drobnou nepřesnost tolerujeme.

„Další kumulativní podmínkou je, že toto bude umožněno jen na stezkách pro cyklisty, účelových a místních komunikacích a silnicích třetí třídy.“ (str. 4) Alkohol navíc nesmí vyloučit schopnost řídit jízdní kolo.

Svůj původní pozměňovací návrh představil Zdeněk Škromach na schůzi horní komory Parlamentu ČR dne 17. června 2015. Ten skutečně navrhoval řešit požití alkoholu u cyklistů pouze v případě, že jsou účastníky dopravní hody. Návrh měl slovy pana Škromacha zavádět to, „aby nebyli cyklisté nebo řidiči nemotorových vozidel buzerováni tím, že budou kontrolováni na alkohol“. Původní návrh Zdeňka Škromacha však schválen nebyl.