Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, neboť u některých z Babišem jmenovaných zákonů není ve skutečnosti v žádném případě první, kdo dané oblasti řeší. Např. majetková přiznání opakovaně předkládají do legislativního procesu sociální demokraté či komunisté již od období opoziční smlouvy. Např. vláda Miloše Zemana tento zákon sama předložila dvakrát.

Počet zákonů, které předkládalo ministerstvo financí během tohoto období, je skutečně nejvyšší mezi všemi ministerstvy. S tímto před časem přišel sám Babiš, když reagoval na kritiku stran svých neustálých absencích na interpelacích. Na svém Twitteru vydal tabulku, která to dokládala.

Jak jsme uvedli v textu, který se touto tabulkou zabýval, čísla Babišovi v podstatě seděla (k 8. květnu) a reálně budou odpovídat (ona zmíněná zhruba čtvrtina) i nyní. Aktuální počet (dopočítáno z webu PSP.cz) vládou předložených sněmovních tisků je 280, z toho ministerstvo financí předložilo poslancům 68 z nich (některé byly zamítnuty, řada čeká na projednání). To je necelých 25 %.

Dodejme, že toto číslo není nijak výjimečné a vyplývá z pozice, kterou Babiš zastává. Např. jeho předchůdce Miroslav Kalousek ve srovnatelném období za vlády Petra Nečase předkládal celkem 26 % návrhů. To vychází z logiky kompetenčního zákona, priorit vlády či přebírané evropské legislativy.

Vicepremiér rovněž uvádí příklady politik, které zavádí jako první, a které nikdo doposud nedělal. Jeho vyjádření je problematické, neboť některé oblasti byly již dříve zákonně upraveny (např. zákon o spotřebitelském úvěru). To, že jsou nyní nově upravovány, je sice pravdou, nicméně není pravdou, že by v minulosti s touto oblastí Babišovi předchůdci nedělali nic.

Nejvíce problematickou částí výroku je ovšem prohlášení, že v minulosti nikdo nic nedělal stran zákona o prokazování původu majetku. Uveďme, že návrh Babišova úřadu v Poslanecké sněmovně leží rok a neprošel prozatím všemi čteními. V minulosti navíc opakovaně zákon s podobným principem navrhovaly zejména levicové strany. První dohledatelný pokus o prosazení podobného zákona podle webu Poslanecké sněmovny podnikli v březnu 1997 Republikáni (strana Miroslava Sládka).

Dva pokusy o prosazení tohoto zákona byly podniknuty za vlády Miloše Zemana (1998-2002), který však nenašel většinovou podporu pro tuto legislativu. Konkrétně zákon navrhovala Zemanova vláda v letech 1999 a 2001. V dalších obdobích opakovaně zákon navrhovala ČSSD a také KSČM.

Za všechny jmenujme v každém z následujících období některé z pokusů, který zmíněné strany učinily. V červenci 2005 návrh zákona předložili poslanci KSČM, stejně jako v červnu 2008. Sociální demokraté se pak pokusili příslušný zákon prosadit po volbách 2010 či v září 2011, dohledatelný je také pokus Věcí veřejných z července 2012. Nejde o kompletní výčet návrhů na zavedení zmíněné legislativy, nicméně tento přehled dokládá, že pokusy o zavedení "majetkových přiznání" nejsou za Babiše ničím novým, ale že tato věc je v České republice předkládána opakovaně již téměř 20 let.

Pokud budeme brát systém EET jako "registrační pokladny," tak ty již byly v České republice zavedeny v minulosti (byť byly za 2. vlády Mirka Topolánka zrušeny) a také byly opakovaně navrhovány v Poslanecké sněmovně. Princip EET sice spočívá v online sledování tržeb, sám Babiš se ovšem při obhajobě svého návrhu často opírá o argument, kolik zemí v EU má "nějakou formu evidence," přičemž do tohoto výčtu započítává i země se zavedenými registračními pokladnami.

Samo ministerstvo k danému uvádí (citujeme dokument Ministerstva financí ČR (.doc) „Příloha č. 7 Výzvy – Základní informace o projektu Elektronická evidence tržeb (EET)“ – jeho aktuální verzi z 27. listopadu 2015):

"Vybrané online řešení evidence tržeb je „řešením nové generace“ oproti klasickým registračním pokladnám, o jejichž zavedení se hodně diskutovalo před lety. Proto se dnes v souvislosti s elektronickou evidencí tržeb často, ač mylně, používá termín „registrační pokladna“.
Funkce registračních pokladen je stejná jako u elektronické evidence tržeb, tedy evidovat data o hotovostních tržbách. Avšak registrační pokladny neodesílají data o tržbách automaticky, takže než se dostanou k Finančnímu úřadu, mohou být s pomocí nejrůznějších podvodných software upravována (směrem dolů…).

Některá z forem evidence tržeb funguje ve 13 zemích Evropské unie. "

Pokud tedy vyjdeme z toho, že EET je "pouze" sofistikovaný a modernější typ evidence tržeb, mezi něž se počítají registrační pokladny, je třeba konstatovat, že Babiš není prvním politikem, který by se zavedením podobného principu přišel. Registrační pokladny byly v České republice zavedeny v červnu 2005 s tím, že povinné subjekty je zavedou k 1. lednu 2007 (§ 8 zákona). V dalším období byl tento termín poslaneckým návrhem posunut o rok na leden 2008 a následně byl celý zákon zrušen (v rámci tzv. Topolánkova batohu).

Výrok je tedy hodnocen jako nepravdivý. Babiš sice správně říká, že předkládá jako ministr financí nejvíc zákonů (což není nic neobvyklého), nicméně v tom, že je první, kdo prosazuje některé z jmenovaných návrhů, již pravdu neříká. Např. majetková přiznání jsou opakovaně projednávána již téměř 20 let a registrační pokladny jako starší forma evidence tržeb již byla v České republice dokonce krátce uzákoněna, byť nedošlo nakonec rozhodnutím 2. Topolánkovy vlády k jejímu naplnění.

Helena Válková mluví o tom, že v Senátu je málo právníků a dokládá to na těch s titulem JUDr. V počtu takto titulovaných osob má pravdu, ovšem výrok je hodnocen jako zavádějící, neboť kromě těchto do tohoto orgánu zvoleny další 3 osoby s právnickým vzděláním. Jedním z nich je také Válkové bývalý vládní kolega zastávající post předsedy legislativní rady vlády.

V celé horní komoře českého parlamentu funkci senátora momentálně zastávají dvě osoby s titulem JUDr., a to JUDr. Miroslav Antl a JUDr. Eliška Wagnerová. Právníků je v Senátu celkem 5 - kromě dvou jmenovaných je to Jiří Dienstbier, Václav Láska a Miloš Malý.

Objem tchajwanských investic v České republice ve 27 projektech narůstal od roku 2003. V roce 2011 se jejich celkový objem dostal na 973 mil. USD a zajistil vytvoření skoro 19,5 tisíc pracovních míst.

Tchajwanské investice směřují zejména do oborů: elektronické součástky, zařízení a stroje pro obchod, komunikace a spotřební elektronika. Jedná se většinou o závody, ve kterých jsou z dovážených komponentů vyráběny konečné výrobky.

V roce 2015 se zvýšil export z České republiky na Tchajwan o 35 % (z 3,76 mld. Kč na 5,09 mld. Kč). Zvýšil se také dovoz z Tchajwanu do České republiky, a to z 22,3 mld Kč. na 22,6 mld. Kč.

Japonsko je podle vzájemného obratu pro Českou republiku 17. nejdůležitějším obchodním partnerem (21. nejdůležitějším vývozním a 14. nejdůležitějším dovozním). Stalo se tak druhým největším investorem v České republice. V roce 2016 dosáhla kumulovaná hodnota japonských investic v ČR celkem 3,6 mld. USD.

Japonské firmy v ČR (celkem 229) zaměstnávají 46 tisíc zaměstnanců. Počet japonských firem na území České republiky je čtvrtý nejvyšší ze všech zemí Evropské unie. Z celkového počtu 229 firem se 98 zabývá výrobou a 11 výzkumem a vývojem. Největší japonskou investicí v ČR je projekt automobilek Toyota Motor Corporation a Peugeot Citroën.

Čína je pro Českou republiku čtvrtým největším obchodním partnerem a druhým největším dovozcem. Pro Českou republiku je Čína 18. největším exportním trhem.

Investice Číny v ČR v předchozích letech nepřekračovaly ročně 500 mil. Kč. Agentura CzechInvest pomohla zprostředkovat 12 investičních projektů čínských firem v České republice. Objem těchto investic dosáhl v souhrnné výši přes 2,6 mld. Kč. Tyto projekty by do budoucna měly vytvořit 1,5 tisíce pracovních míst.

Podle podepsaných dohod při příležitosti cesty prezidenta Čínské lidové republiky do ČR by do roku 2020 měla Čína investovat v ČR 136,836 mld. Kč. Z toho 94,95 mld. Kč by mělo být investováno v roce 2016. Dodejme ovšem, že jde o deklarace a není vůbec jisté, že investice v této výši do České republiky přitečou. Prozatím investuje v České republice zejména společnost CEFC a jedná se spíše o akvizice (nákup podílů ve společnostech, nákup nemovitostí) a ne přímo o investice, které by vytvářely nová pracovní místa.

Pokud budeme brát slova prezidenta jako popis struktury přílivu uprchlíků do zemí Evropské unie, je třeba mu dát zapravdu. Podle čtvrtletní zprávy o azylu dostupné na Eurostatu, skutečně do zemí EU přicházejí i lidé původem ze států, kde válečný konflikt neprobíhá.

30 největších zdrojů migrace podle států je dostupný právě ve zmíněné zprávě. Mezi touto třicítkou jsou i prezidentem jmenované země jako Senegal, Gambie, Pobřeží slonoviny, či Súdán. Najdeme mezi nimi rovněž i Albánii a Kosovo.

Výrok hodnotíme jako neověřitelný, neboť nejsou dostupná data ke dnu, o kterém ministr Babiš mluví.

Státní rozpočet na rok 2015 byl skutečně koncipován jako schodkový s výší deficitu 100 miliard korun. Zpráva o pokladním plnění za rok 2015 z 5. ledna 2016 ale dokládá, že výsledný schodek dosáhl Babišem uvedených 62,8 miliardy, byl tedy o 37 miliard nižší, než jak byl plánován.

Informace, kterými disponuje Babiš o pátku, nejsou veřejně dostupná. Pátkem myslí vicepremiér den před odvysíláním pořadu, což bylo 17. června. Ministerstvo ale zveřejňuje data o pokladním plnění státního rozpočtu vždy v měsíčním intervalu, nejnovější aktuální data za květen 2016 byla publikována 1. června další můžeme tedy očekávat až 1. července.

Poslední aktuální čísla v podstatě potvrzují slova Babiše, že v loňském roce dosáhl v tuto dobu rozpočet salda a nyní je stále v přebytku (byť v průběhu roku se do deficitu dostane). Konkrétní čísla k polovině měsíce však nejsou dostupná.

Výrok je hodnocen jako pravdivý, protože Pospíšil korektně popisuje jak fakt, že tzv. sick days jsou zaváděny v západních zemích, tak i to, že zhruba pětina českých firem je dobrovolně přijímá.

Koncept tzv. sick days vychází z možnosti až pěti plně placených dní zdravotního volna bez lékařského potvrzení. Anketa Hospodářské komory z února tohoto roku informovala o tom, že tuto možnost využívá už pětina firem. Stejný koncept ale se třemi volnými dny nabízí dobrovolně třetina oslovených firem. Hospodářská komora se ve své tiskové zprávě staví proti zrušení karenční doby a vyzvala k debatě právě ohledně koncepcu sick days, podle jejího názoru by se tak předešlo zneužívání benefitu, který by mohl být zaveden opětovným proplácení prvních 3 dnů v nemoci.

O pětinovém podílu firem informoval podle Hospodářských novin i Svaz průmyslu a dopravy ČR. To, že už dnes firmy takové benefity pro své zaměstnance nabízejí dobrovolně, svaz zdůrazňuje i ve své tiskové zprávě (.pdf) z března tohoto roku, ve které, podobně jako Hospodářská komora, nesouhlasí se zrušením karenční doby.

Co se týká západních zemí, think tank The Center for Economic and Policy Research (CEPR) analyzoval způsoby proplácení (.pdf - str. 8) sick days. V této studii zjistili, že z 22 zkoumaných bohatých zemí pouze USA, Kanada a Japonsko negarantují 5 dní nemoci v tabulce označené jako "5-Day Flu". Mezi analyzované země patřily vyjma zemí západní Evropy také USA, Kanada, Japonsko, Nový Zéland.

Jan Zahradník byl hejtmanem Jihočeského kraje v letech 2000–2008. Výstavba dálničního úseku mezi Táborem a Veselím nad Lužnicí byla zahájena v říjnu 2008. Tento úsek byl otevřen a zprovozněn v červnu 2013. Jiří Zimola byl zvolen hejtmanem za Jihočeský kraj 24. listopadu 2008.

Tento výrok tedy hodnotíme jako pravdivý, protože k zahájení prací na dálničním úseku došlo ještě v době, kdy byl hejtmanem Jan Zahradník.

Při hlasování o návrhu poslance Bendy hlasovali jednotliví poslanci klubu ANO různě, což by potvrzovalo, že v klubu nebylo závazné hlasování. Pravdou však je, že návrh podpořilo pouze 8 poslanců, zatímco 33 bylo proti. Jeden člen klubu se zdržel, tři nebyli přihlášeni a tři byli omluveni.

Živnostenské oprávnění dostal rodinný podnik sourozenců Baťových dne 21. září 1894. Podnik ale z počátku překonával finanční potíže a potýkal se i s bankrotem. Firma se začala vzmáhat až na přelomu tisíciletí poté, co uvedli na trh lehké plátěné boty tzv. "baťovky." Poté, co bratr Antonín v roce 1908 zemřel, zůstal Tomáš Baťa na podnikání sám. Dne 12. července 1932 pak zahynul v Otrokovicích při letecké havárii.

Není bohužel možné dohledat informaci o průměrné mzdě v ČSR v tomto období, tím spíš statistiku rozdělenou podle krajů. Nicméně můžeme vycházet z některých informací. V roce 1924 podle statistiky úrazového pojištění činila průměrná denní mzda 25,71 Kč. O rok později činila průměrná denní mzda dělníků přes 27 Kč (str. 15). Oproti tomu ekonom prof. Milan Zelený ve svém článku uvádí průměrnou týdenní (!) mzdu u Bati v roce 1924 na 205 Kč.

Tentýž autor také provádí srovnání průměrných mezd v ČSR a v Baťovských podnicích v roce 1932. Jedná se o týdenní mzdy v Kč.

BaťaČSRkvalifikovaní400270pomocní280150učni180100

Z těchto údajů se tedy dá dovodit to, že v Baťovských podnicích vypláceli patrně lepší mzdy než byl republikový průměr. Nicméně to nelze vztáhnout na zlínský kraj jako celek, tato data dostupná nejsou a výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Taková spolupráce při pracích na tzv. zanádražní komunikaci podle webových stránek Českých Budějovic skutečně proběhla. Investorem byl Jihočeský kraj a město České Budějovice se podílelo na financování částí, které měly být převedeny do jeho majetku, stejně jako na výkupu potřebných pozemků.

Poslanec Zahradník výrok uvádí v tom kontextu, že existuje případ spolupráce na projektu výstavby komunikace mezi "nižším a vyšším územním celkem" a argumentuje tak, že by to pro kraj mohl být modelový příklad, jak spolupracovat se státem na budování dálnice D3. Zda toto je možný model, nehodnotíme, reálně ovšem Zahradník korektně popisuje, že mezi Českými Budějovicemi a Jihočeským krajem k takové spolupráci došlo.