Přehled ověřených výroků

Podle informací o návštěvě Angely Merkelové na webových strákáchÚřadu vlády přivítal kancléřku premiér Sobotka sám a několik minut spolu hovořili, až do společného jednání delegací. Stránky Úřadu vlády všakinformují jen o jednaní v delegaci, kterého se zúčastnili i místopředseda vlády Pavel Bělobrádek, ministr zahraničních věcí Lubomír Zaorálek, ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek, ministr dopravy Dan Ťok a ministr kultury Daniel Herman.

O programu návštěvy informuje velmi stručně, proto jsme se s dotazem o bližší informace týkající se jednaní mezi premiérem a kancléřkou obrátili přímo na Úřad vlády. Po získaní dalších informácí ověření tohto výroku doplníme.

O minulých setkáních premiéra s předsedy vlád jiných zemí vždy informoval Úřad vlády (například se slovenským premiérem Robertem Ficem, litevským premiéremButkevičiusem nebo bývalým britským premiérem Davidem Cameronem). Avšak z těchto veřejných informací se nelze dozvědět, zda jednání probíhala mezi čtyřma očima a zda je to tedy bežná součást každé návštěvy předsedů vlád.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, protože kraje ve skutečnosti v posledním období využívají výrazně méně své pravomoci zákonodárné iniciativy.

Zastupitelstva krajů disponují zákonodárnou iniciativou na základě článku 41 odst. 2 Ústavy České republiky.

„Návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku.“

Kraje tohoto práva skutečně využívají. V tomto volebním období jde o 12 návrhů zákonů. Pro srovnání použijeme podobně dlouhá období. Od posledních voleb do Poslanecké sněmovny uplynuly 2 roky a 11 měsíců, pro zjednodušení využijeme dobu 3 let u minulých volebních období. Pro komparaci tak jdou vybrat volební období počínající rokem 2002, kdy kraje již reálně fungovaly po celou dobu mandátu Poslanecké sněmovny.

2002-20062006-2010 2010-20132013 - doposud 27212212

Údaje vycházejí z webu Poslanecké sněmovny, konkrétně z informací o sněmovních tiscích za jednotlivá volební období. Číslo předložených návrhů kraji lze zjistit přes filtr vyhledávání - konkrétně přes typ navrhovatele.

Filtr Poslanecké sněmovny vytvoří přehled všech takových návrhů zákonů, které kraje předložily. Z nich jsme ručně odpočítali ty, které byly předloženy ve 4. roce daného volebního období - v tabulce výše je pak zanesen celkový počet návrhů ve srovnatelných obdobích. Přikládáme printscreen minulého a aktuálního období.

O plánu sloučit Útvar pro odhalování organizovaného zločinu s Útvarem odhalování korupce a finanční kriminality napsaly 1. 6. 2016Lidové noviny. Ty také citovaly mluvčí ministra vnitra Milana Chovance, která LN sdělila: „Pokud nějaké organizační změny nastávají, vždy je včas zveřejňujeme. V tuto chvíli žádnou takovou zprávu nemáme."

Dne 6. 6. 2016 pronikl do médií dopis nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana, který se k reorganizaci vyjadřuje jako k hotové věci, o které ho informoval policejní prezident Tuhý a jeho náměstek Laube. Ani v této chvíli ještě ministerstvo krok nepotvrdilo.

Dne 8. 6. 2016 již ministr Chovanec ve svém vyjádření na stránkách Ministerstva vnitra hovoří o reorganizaci policie jako o profesionálně připraveném kroku v kompetenci policejního prezidia.

Reakci mezi těmito daty se nepodařilo dohledat v tiskovém servisu ministerstva vnitra, na twitterovém účtu ministerstva ani Milana Chovance, ani v médiích.

Počítáno od data pronesení výroku (15. 6. 2016), ještě 14 dní předtím popíralo ministerstvo vnitra, že by mělo jakékoliv zprávy o organizačních změnách v policii, zatímco 7 dní před tím již o této reorganizaci ministr Chovanec hovořil jako o připravovaném kroku. Ministerstvo zjevně reorganizaci tajilo až do poslední možné chvíle, 10 dní před vysíláním, tedy 5. 6. 2016 stále ještě žádné oficiální zprávy o spojen útvaru neexistovaly. Andreji Babišovi tedy dáváme zapravdu.

O nákladech na provoz Senátu se mluví v souvislosti s moderátorem citovaným výrokem Andreje Babiše: „Senát je de facto zbytečný, zpomaluje legislativní proces, stojí 600 miliónů korun ročně, a navíc ztratil kompetenci volit prezidenta. Na Slovensku například horní komora není.“

Senátor Čunek říká, že náklady jsou ještě vyšší, což však není pravda.

Výdaje Senátu ČR obsahuje přiložená tabulka, kterou jsme sestavili z údajů rozklikávacího státního rozpočtu MFČR (Monitor.statnipokladna.cz). V jednom řádku uvádíme schválený rozpočet, ve druhém reálné výdaje horní komory parlamentu.

Rok

2011

2012

2013

20142015

Schválený rozpočet (v tisících Kč)

508 516525 530 511 818518 879521 307Skutečné výdaje (v tisících Kč)500 200

489 458

498 441

470 786

490 469

V tomto roce plánuje ministerstvo financí vynaložit na provoz horní komory více než 558 milionů korun. Ani letošní výdaje tak neodpovídají výroku Jiřího Čunka.

Výrok celkově hodnotíme jako nepravdivý.

Není pravdou, že by čeští producenti do Číny nevyváželi vůbec žádné potraviny a např. mléčné výrobky teprve čekaly na export.

Pokud jde o přebytky v zemědělství, jak píší například Lidovky.cz: "Na trhu je přebytek českého mléka, másla i vepřového masa." Podobně píše ČTK o "přebytku mléka na trhu" a ministr zemědělství Marian Jurečka mluví přímo o "velké krizi u vepřového masa."

Pokud jde o export potravin do Číny, již v roce 2014 psalo Ministerstvo průmyslu a obchodu, že "specifickým typem spotřebního zboží, které má v Číně potenciál uspět, jsou nepochybně tradiční evropské potraviny, potraviny vysokých jakostních standardů a nápoje. Nedůvěra čínských konzumentů v bezpečnost domácích potravinových produktů (mj. jako důsledek tzv. melaminové aféry a skandálu s přidávanými hormony do mléčných výrobků) představují další příležitost pro importované – byť dražší – substituty."

Stejně tak v roce 2012 mluvil zastupitelský úřad ČR v Pekingu o tom, že jsou vzhledem ke struktuře čínské ekonomiky poptávány mj. právě i zemědělské produkty.

Na možné "nedávné" překážky dovozu potravin do Číny neodkazují ani Předpisy Čínské lidové republiky. Kromě toho v roce 2013 se v Číně snižovaly cla mj. právě na dovoz mléka.

Že jde spíše o otázku toho, že české firmy do Číny nedodávaly, než že nemohly dodávat, odkazuje i článek Blesk.cz o návštěvě ministra Jurečky v Číně. Článek navíc slovy zástupce Agrofertu K. Hanzelky potvrzuje, že trvanlivé mléko do Číny v posledních několika letech vyváží např. Mlékárna Tatra Hlinsko. Hanzelka přímo říká, že "objemy vývozu nejsou nijak velké, ale postupně rostou."

V březnu 2016 bylo dosaženo dohody mezi Evropskou unií a Tureckem. Podle ní by měla Unie na turecké území vracet každého přistěhovalce, který odsud nelegálně připluje do Řecka. Pak by měly členské země na oplátku přijmout jednoho Syřana přímo z Tureckého území. Jak píše Tomáš Prouza pro server Euroskop.cz, uzavření dohody okamžitě snížilo příliv migrantů z Turecka. I když teda vyjednávání trvalo dlouho, nyní dohoda funguje, což Kateřina Konečná úplně pomíjí. Počty příchozích se snížily až o 90 %.

Již v říjnu 2014 uzavřela EU s Tureckem tzv. readmisní dohodu, tedy dohodu o zpětném přebírání osob, tyto dohody ale nebyly dodržovány a jejich důsledné plnění ze strany Turecka bylo právě jednou z podmínek ve výše zmíněné dohodě, která na oplátku mimo jiné Turkům přinesla příslib uvolňování vízového režimu.

Rada EU a Evropská rada se tématem migrace obecně zabývá a podniká kroky reagující na migrační toky do Evropy minimálně od května 2015, kdy přijala Evropský program pro migraci. Další kroky přehledně shrnuje časová osa. Tento přehled ale zdaleka není vyčerpávající.

Zvyšující se proudy migrantů ale bylo možné zaznamenat již několik let předtím, zejména po tzv. Arabském jaru v roce 2011. Už tehdy spustila Evropská komise iniciativy pro ucelenou evropskou migrační politiku - hovořila zejména o posílení ochrany vnějších hranic a systému Frontex, vytvoření evropské návratové politiky, integraci migrantů v Evropě.

Dalším dokumentem je například sdělení Komise "Otevřená a bezpečná Evropa: cesta k realizaci" z března 2014, který vymezuje politické priority: účinná politika v oblasti migrace a mobility, Schengen, víza a vnější hranice, společný evropský azylový systém v praxi, další posílení globálního přístupu k migraci a mobilitě, "Evropa jako ochránce".

Klíčové kroky a pravomoce evropských orgánů v přistěhovalecké politice shrnuje dokument Evropského parlamentu Fakta a čísla o Evropské unii.

I z tohoto stručného přehledu nicméně vyplývá, že orgány EU se migrační krizí zabývaly průběžně a v průběhu let byla přijímána různá opatření.

Na konci 90. let se výrazně zvedl počet žádostí o azyl. V roce 1999 se jednalo o více než 7 tisíc žádostí.

Zdroj: Ministerstvo vnitra (.zip)

V roce 1998 a 1999 však Česká republika udělila azyl pouze desítkám osob. V roce 1998 bylo vyhověno 78 žádostem, o rok později 79.

Martin Půta tak zřejmě hovořil o tzv. dočasném útočišti. které vláda ČR v 90. letech poskytla občanům Bosny a Hercegoviny, státům bývalé Jugoslávie a v roce 1999 také prchajícím z provincie Kosovo.

Dočasné útočiště nespadá do statistik udělení azylu a konkrétní počty lidí jsou tak těžko dohledatelné. Ve zprávě (.doc, str. 16) pro Evropský uprchlický fond Odbor azylové a migrační politiky ministerstva vnitra uvádí, že: "V letech 1991-1997 tak získalo na území České republiky dočasné útočiště více než 5 200 uprchlíků."

O tom, že by Česká republika měla pomoci desetitisícům uprchlíků z bývalé Jugoslávie, žádné dostupné statistiky neinformují. Podařilo se nám pouze dohledat prohlášení tehdejšího ministra vnitra Kopřivy, který prohlásil, že v ČR nalezlo útočiště až 11 tisíc uprchlíků. Člověk v tísni dále popisuje zhruba tisícovku lidí, co přišli v souvislosti s kosovskou krizí.

Celkově ovšem nejsou dostupná data, která by popisovala přesný počet příchozích válečných uprchlíků z Jugoslávie, výrok Martina Půty tedy hodnotíme jako neověřitelný.

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Z provedené analýzy veřejně dostupných mediálních zdrojů za poslední volební období (2012–2016) nelze dohledat žádnou kauzu či skandál týkající se komunistických zastupitelů v Radě Ústeckého kraje.

V minulých volebních obdobích měl Ústecký kraj (KSČM nebyla součástí rady) několik celostátně známých korupčních kauz. Jedna z nich se týkala nakládání s evropskými penězi v Regionálním operačním programu (ROP) Severozápad. V tomto případě již padly i rozsudky (prozatím nepravomocné) nad aktéry.

Druhá velká kauza se týkala nákupu předraženého nemocničního materiálu spadající pod Krajskou zdravotní (zdravotnický holding krajů Ústeckého a Karlovarského).

V tomto volebním období se podobné kauzy v kraji nevyskytly (popř. o nich média neinformovala), tudíž je výrok hodnocen jako pravdivý.

Zákon o registru smluv prošel Parlamentem ČR (poslední hlasování v PSP po vrácení ze Senátu) 24. listopadu 2015. Liberecký kraj se zapojil do zveřejňování smluv již na začátku roku 2013. Tedy časový předstih, který Půta popisuje, je korektní.

S řadou pokut za pochybení při dodržování řádných postupů při realizaci veřejných zakázek se potýká zejména krajské město, které obdrželo poslední pokutu, respektive Krajská nemocnice Liberec, a.s., v roce 2014 a to v souvislosti s porušením řádných postupů při výběru dodavatele.

Kraj jako takový se potýkal s dlouholetou kauzou okolo výběru dopravce pro Liberecký kraj. ÚOHS však nakonec námitky k zakázce ze strany Bítešské dopravní společnosti zamítla.

Zdroj: zindex.cz

V tomto případě má tedy Půta pravdu. Kraj se skutečně za poslední čtyři roky nedopustil v oblasti veřejných zakázek žádného významného pochybení.

Objednávky Libereckého kraje nad 30 000 Kč jsou skutečně zveřejňovány, v několika případech (trhací mapa či oprava křesel) zveřejnilo i objednávky s nižší hodnotou.

Zákon o registru smluv, který nově nabíhá, však stanovuje povinnost zveřejnění smluv až od hodnoty vyšší 50 000 Kč (zk. 340/2015 Sb., § 3 (2i) ). Kraj se této zákonné povinnosti přizpůsobí. Na transparentním účtu kraje pak lze skutečně kontrolovat jeho příjmy i výdaje, a to již od března 2013.

Výrok Martina Půty hodnotíme jako pravdivý, jelikož jeho tvrzení se opírá o korektní informace o transparetním chování Libereckého kraje.

Tento výrok hodnotíme jako pravdivý. Podle článku 41 Ústavy ČR může návrh zákona podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku - tedy kraje (podle článku 99 Ústavy ČR).

Zastupitelstvo kraje podá návrh zákona do Poslanecké sněmovny ČR. Návrh zákona je po schválení PSP poslán do Senátu. Zde se opět projednává - pokud není schválen, vrací se do PSP. Pokud schválen je, je poslán prezidentovi republiky, který opět zákon posoudí, případně podepíše.

Podrobněji vysvětlený zákonodárný proces zde.