Přehled ověřených výroků

O snížení daňové zátěže odhadem o 30 miliard korun letos hovoří vláda opakovaně. 7. února se o něm zmínil ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) a sám premiér Fiala o něm mluvil i 1. března na tiskové konferenci po jednání vlády.

Ministr financí v minulosti uvedl jako příklad nižší daňové zátěže snížení spotřební daně u benzínu a nafty, které by mělo dle odhadů Ministerstva financí rozpočty celkově připravit o 5,3 miliardy Kč. Snížení u benzinu bylo v účinnosti od 1. června do konce září 2022, snížení u nafty vláda následně prodloužila až do konce roku 2023.

Další z prosazených opatření, která daňovou zátěž snižují, je i zrušení části silniční daně, konkrétně pro osobní automobily, autobusy a nákladní vozy do 12 tun. Dle odhadů má zrušení daně přinést podnikatelům roční úsporu 4,2 miliardy Kč (.pdf, str. 30). Toto snížení nabylo účinnosti už v červenci 2022.

Současná vláda již v březnu minulého roku schválila definitivní zrušení EET, které následně prošlo i Sněmovnou. Zákon o zrušení zákona o evidenci tržeb nabyl účinnosti 1. ledna 2023. Ministerstvo financí pod vedením Zbyňka Stanjury v návrhu na zrušení EET (.pdf) uvedlo, že se kvůli němu předpokládá snížení inkasa daní (str. 21 ze 70). Konkrétně byla ztráta odhadnuta na 4,2 miliardy korun (str. 13 ze 70).

Dalším opatřením, o kterém se premiér i ministr financí v souvislosti se snižováním daňové zátěže zmiňovali, je navýšení limitu pro povinnou registraci k DPH a pro paušální daň z jednoho na dva miliony, které bylo součástí schváleného daňového balíčku s účinností od 1. ledna 2023. Negativní dopad na veřejné rozpočty Ministerstvo financí odhadovalo maximálně na 10 miliard Kč. Daňové změny se dotkly také zrychlení odpisů pro roky 2022 a 2023, které by podle Stanjury a důvodové zprávy k daňovému balíčku (.pdf, str. 40) mělo podnikatelům přinést v prvním roce 6,3 miliard a ve druhém 9 miliard Kč.

Windfall tax

Vláda ale daně pro některé firmy také zvyšovala, když zavedla tzv. windfall tax, neboli daň z neočekávaných zisků firem. Ta je v platnosti od ledna 2023. Podrobnosti o návrhu na její zavedení v České republice představil ministr financí Stanjura v říjnu 2022.

Podle zmíněného návrhu se windfall tax vztahuje na firmy z oblasti výroby a obchodu s elektřinou a plynem, bankovnictví, těžby fosilních paliv a výroby a distribuce ropných a koksárenských produktů. V případě společností z bankovního sektoru se daň týká jen těch, u nichž byly čisté úrokové výnosy v roce 2021 vyšší než 6 mld. Kč. V případě podniků z oblasti energetiky se posuzují celé holdingy, přičemž jejich čistý obrat v roce 2021 musí být vyšší než 2 mld. Kč (.pdf, str. 2).

Zdanění funguje jako 60% přirážka ke stávající 19% dani z příjmů právnických osob, a jak český název daně napovídá, aplikuje se na nadměrný zisk. Na rozdíl od výše uvedených daní se tak windfall tax netýká všech firem. Platit má podle schváleného daňového balíčku v letech 2023 až 2025 (.pdf, str. 3).

Závěr

Kabinet Petra Fialy tedy během roku 2022 prosadil několik opatření, jejichž dopad má dle odhadů snížit daňové zatížení pro menší a střední firmy v součtu přibližně o 30 miliard. Výrok Petra Fialy proto hodnotíme jako pravdivý. Nutné je ovšem uvést, že se jedná o předběžné odhady Ministerstva financí, definitivní dopad uvedených daňových změn se tak může lišit. 

Závěrem je třeba zmínit i to, že vláda kromě snižování daňové zátěže menších a středních firem zdanění jinde naopak zvyšovala prostřednictvím tzv. windfall tax, která je zaměřená na velké podniky s neočekávaně vysokým ziskem.

Premiér Petr Fiala (ODS) v rozhovoru uvedl, že jeho kabinet převzal veřejné finance po předchozí vládě Andreje Babiše v „katastrofálním stavu“. Dále řekl, že současná vláda snížila výdaje státního rozpočtu během roku 2022 o 80 miliard korun. V našem odůvodnění se tedy zaměříme na to, zda Fialova vláda státní výdaje o tuto částku skutečně snížila.

Nejprve zmiňme, že minulá vláda Andreje Babiše plánovala na rok 2022 rozpočet s deficitem 376,6 miliard a s výdaji ve výši 1,928 bilionu Kč (.pdf, str. 4). Sněmovnou nicméně nakonec prošel až návrh státního rozpočtu, který předložil dolní komoře v únoru 2022 současný kabinet Petra Fialy. Ten přitom počítal s deficitem ve výši 280 mld. Kč a s výdaji, které dosahovaly 1,893 bilionu korun (.pdf, str. 4).

Fialova vláda následně 27. července 2022 schválila úpravu rozpočtu na rok 2022, v rámci níž navrhla zvýšit původní výši schodku o 50 miliard na celkových 330 miliard korun (.pdf, str. 1) a výdaje na 2,008 bilionu Kč. Výsledný deficit, který Sněmovna schválila na podzim 2022, nakonec kvůli pozměňovacím návrhům (.docx, .docx) některých vládních poslanců stoupl na 375 miliard korun. Plánované výdaje se přitom zvýšily na 2,053 bilionu Kč. Po dalších dílčích změnách se předpokládaná částka vyšplhala až na 2,061 bilionu (.xlsx, list Tiskové tab3).

Zdroj dat: Ministerstvo financí (.xlsx), Poslanecká sněmovna (.pdf; .pdf; .pdf)

Podle výsledku hospodaření za loňský rok dosáhly státní výdaje nakonec výše 1,985 bilionu korun, což je skutečně o přibližně 80 miliard Kč méně oproti rozpočtovému plánu (.xlsx, list Tiskové tab3). Výdaje se v tomto případě snížily o 76,17 mld. Kč. Podle Ministerstva financí nastala úspora výdajů kvůli menší realizaci společných programů Evropské unie a Česka a také kvůli nízké výplatě „podpory podnikům v energeticky náročných odvětvích“.

Petr Fiala má tedy pravdu v tom, že jeho vláda oproti konečnému rozpočtovému plánu na rok 2022 snížila výdaje takřka o 80 mld. korun. V porovnání s rokem 2021, ve kterém ještě působila Babišova vláda, nicméně celkové výdaje vzrostly o 77,9 miliard korun (.xlsx, list Tiskové tab3). Vláda Andreje Babiše v rozpočtu na rok 2022 navrhovala dokonce nižší výdaje než Fialova vláda ve verzi rozpočtu z července 2022, což předseda vlády opomíjí. Výrok proto hodnotíme jako zavádějící.

Premiér Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda by vláda neměla zakročit a svými opatřeními tak snížit ceny některých potravin. Předseda vlády reaguje, že kabinet zasahuje „osvědčenými metodami“ a zmiňuje, že podle něj zasahování do cen „nevede k úspěchu“. Dále uvádí, že některé potraviny již zlevňují, přičemž celková meziměsíční inflace se měla zastavit.

Meziměsíční inflace vyjadřuje procentní změnu spotřebitelských cen v porovnání s předešlým měsícem. Upřesněme, že při výpočtu indexu spotřebitelských cen Český statistický úřad (ČSÚ) vychází z cen výrobků a služeb tzv. spotřebního koše, jehož část tvoří právě i potraviny (.pdf, str. 16–17; .pdf, str. 1).

V březnu meziměsíční inflace činila 0,1 %, přičemž v únoru spotřebitelské ceny meziměsíčně vzrostly o 0,6 %, a v lednu dokonce o 6 %. V kontextu prvních tří měsíců letošního roku tak lze říci, že se meziměsíční inflace „v podstatě zastavila“, jak uvádí Petr Fiala. Jak je však vidět na následujícím grafu, meziměsíční inflace se zcela zastavila také v prosinci 2022. Je vhodné doplnit, že následný nárůst na zmíněných 6 % byl podle ČSÚ významně ovlivněn ukončením úsporného tarifu, tj. příspěvků na náklady za energie, jejichž cena se do indexu spotřebitelských cen také promítá.

Co se týče ceny potravin, v březnu oproti předchozímu měsíci stoupla např. cena zeleniny o 5 %. U většiny základních potravin, u kterých Český statistický úřad (.pdf, str. 16–17, 35) průměrnou cenu monitoruje, se ovšem cena snížila. Jak ukazuje následující tabulka, jde např. o vepřovou pečeni, jogurt, vejce či máslo a sýry.

Celková meziměsíční inflace se tedy téměř zastavila – oproti únoru vzrostl index spotřebitelských cen v březnu pouze o 0,1 %. Ceny některých potravin pak podle ČSÚ skutečně poklesly. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Premiér Petr Fiala odpovídá na dotaz, zda by vláda neměla zakročit a svými opatřeními snížit ceny některých potravin. Předseda vlády reaguje, že kabinet zasahuje „osvědčenými metodami“, a zmiňuje, že podle něj zasahování do cen „nevede k úspěchu“. Ceny benzínu pak uvádí jako příklad, kdy se vládní strategie ukázala jako správná, jelikož dle jeho tvrzení stojí nyní benzín stejně jako před začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Navíc se dle Fialy Česko nepotýkalo s nedostatkem benzínu jako jiné země.

Cena benzínu

Vývoj cen benzínu zveřejňuje např. server Kurzy.cz, který vychází z dat společnosti CCS. Ta se zaměřuje mj. na poskytování tzv. tankovacích karet, které využívají především firmy, živnostníci a dopravci. Podle statistik CCS cena benzinu ještě na začátku prosince 2021 činila 37,03 korun za litr, na začátku února pak 36,36 Kč. Na začátku března 2022 – tedy již po zahájení ruské invaze – se zvýšila na 38,9 Kč/l. Upřesněme, že nejvyšších hodnot dosáhla cena benzínu v polovině března, v červnu a červenci, kdy se v některých dnech dokonce vyšplhala nad 47 Kč.

Jak nicméně ukazuje následující graf, začala cena během léta a podzimu klesat. Na začátku letošního dubna pak stál jeden litr benzínu 37,02 korun, tedy méně než např. na začátku prosince 2021, kdy cena dosahovala 37,03 korun za litr.

Dodejme, že podobný vývoj lze vidět také v přehledu CCS pro ceny nafty. Ty klesly pod hranici 35 korun za litr, nafta je tedy ještě levnější než v období před válkou.

Průměrné ceny benzínu zveřejňuje také Český statistický úřad (ČSÚ), který každý týden zjišťuje (.docx, str. 24) ceny u hlavních distributorů pohonných hmot v Česku. Podle jeho statistik činila průměrná cena Naturalu 95 v 15. týdnu letošního roku (tj. v pondělí 10. dubna) 37,55 Kč/l, o týden dříve to bylo rovných 37 Kč. Podobné hodnoty přitom cena benzínu dosahovala i na konci listopadu 2021 (v 47. týdnu), konkrétně se jednalo o 37,2 Kč/l.

Nedostatek benzínu v ostatních státech

V České republice opravdu nedocházelo k nedostatku pohonných hmot, který nastal v některých jiných zemích. Např. v Maďarsku byl benzín během loňského listopadu nedostatkový na čtvrtině čerpacích stanic. Na začátku prosince se pak maďarská ropná společnost MOL potýkala s částečným nedostatkem pohonných hmot téměř v celé své síti čerpacích stanic v zemi.

Příčinou nedostatku paliv v Maďarsku byl nízký dovoz způsobený cenovým stropem, který tamní vláda zavedla již v listopadu 2021 kvůli pandemii covidu-19 a také kvůli blížícím se volbám. Dodejme, že Maďarsko cenový strop na benzín a naftu zrušilo k 6. prosinci 2022.

Doplňme, že s nedostatkem pohonných hmot se na podzim 2022 potýkala například také Francie. Zde nicméně k nedostatku benzínu přispěla stávka zaměstnanců v rafineriích provozovaných ropnými společnostmi TotalEnergies a ExxonMobil. K podobné situaci došlo i v březnu letošního roku.

Závěr

Ceny benzínu v Česku byly na začátku dubna skutečně na podobné úrovni jako před začátkem války na Ukrajině, jak uvádí Petr Fiala. Ještě v prosinci 2021 dosahovaly 37,03 Kč za litr. Před vypuknutím invaze na začátku února 2022 činila cena 36,36 Kč za litr. Po následném růstu klesla v dubnu 2023 na 37,02 Kč. V České republice navíc nedošlo k nedostatku benzínu, který nastal např. v Maďarsku. Výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Nejprve zmiňme, že Rusko anektovalo Krym v březnu 2014. Ještě předtím průzkumy veřejného mínění ukazovaly, že Ukrajinci měli k Ruské federaci většinově pozitivní postoj. Data Kyjevského mezinárodního sociologického institutu (KIIS) ukazují, že např. v letech 2008–2010 zastávalo (.pdf, str. 200–201) pozitivní názor na Rusko 88 až 93 % Ukrajinců. Naopak negativní názor mělo v daném období v průměru jen 6 % Ukrajinců, přičemž ani v jednom z provedených průzkumů tento podíl nepřesahoval 9 %. Ještě v únoru 2014, mělo pozitivní náhled na Ruskou federaci 78 % respondentů, v květnu 2014, po anexi Krymu, tento podíl klesl na 52 %.

Podle dat Kyjevského mezinárodního sociologického institutu se poté postoj obyvatel Ukrajiny k Rusku mírně proměňoval, jak ukazuje graf níže. V květnu 2015 např. kladný postoj k Rusku zastávalo jen 30 %, podle průzkumu ze září 2016 se podíl zvedl na 40 %, v květnu 2017 to poté bylo 44 %, negativní postoj tehdy mělo 37 % obyvatel Ukrajiny. Poměrně vyrovnaný byl tento poměr i na začátku roku 2021. V květnu 2022 – tedy několik měsíců po zahájení ruské invaze – mělo podle KIIS negativní názor na Rusko 92 % Ukrajinců a pouze 2 % pozitivní.

Výsledky průzkumů veřejného mínění, které se týkají postojů obyvatel Ukrajiny k Rusku, zveřejnilo také kyjevské Razumkovovo centrum. Podle jeho dat ještě na podzim 2013 před anexí Krymu mělo k Rusku pozitivní postoj 52,8 % obyvatel Ukrajiny, v říjnu 2014 už to bylo jen 23,3 %. Dle průzkumu vypracovaného na jaře 2023 se vůči Rusku pozitivně staví jen 3 % respondentů, negativně naopak téměř 94 %.

Podobná data uvádí Razumkovovo centrum i v případě postojů obyvatel Ukrajiny k Vladimiru Putinovi. Na přelomu září a října 2013 jej pozitivně vnímalo 42 %, o rok později po anexi Krymu už jen 15,5 % dotázaných. Na přelomu února a března 2023 k němu mělo pozitivní postoj 0,5 % respondentů, skoro 97 % ho naopak vnímá negativně. Upřesněme, že průzkum Razumkovovo centrum neprovádělo na Ruskem okupovaných územích.

Pro úplnost je také vhodné doplnit, že Kyjevský mezinárodní sociologický institut a Razumkovovo centrum při průzkumech nepoužívají zcela shodnou metodiku výběru respondentů, jejich data se tedy liší.

Analytická a poradenská společnost Gallup pak také zveřejnila výsledky průzkumů, v jejichž rámci obyvatelé Ukrajiny odpovídali na otázku, zda schvalují kroky vedení Ruské federace. V roce 2013 je schvalovalo 47 % respondentů, v roce 2014 už jen 5 %, minulý rok to pak bylo už méně než 0,5 %. Kroky ruského vedení naopak neschvaluje 96 % dotázaných. Průzkum přitom probíhal i v okupovaných oblastech na jihu a východě Ukrajiny.

Na závěr shrňme, že do anexe Krymu v březnu 2014 Rusko podporovala většina Ukrajinců. Podle průzkumu kyjevského Razumkovova centra mělo ještě na podzim 2013 k Rusku pozitivní postoj 52,8 % dotázaných obyvatel Ukrajiny. Podle průzkumů KIIS byl tento podíl dokonce ještě vyšší a v únoru 2014 dosahoval až 78 %. Data obou institucí pak ukazují, že od zabrání poloostrova klesl podíl Ukrajinců s pozitivním postojem k Rusku, další výrazný propad následoval i po začátku ruské invaze v roce 2022. Současně s tím také rostl podíl Ukrajinců, kteří se k Ruské federaci staví negativně, v současnosti se jedná o více než 90 % obyvatel Ukrajiny. Lze tedy říci, že je nyní atmosféra protiruská, jak uvádí poslanec Horák. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Čeští vojáci se aktuálně účastní misí NATO v Pobaltí, a to konkrétně v Litvě a Lotyšsku. Obě nasazení probíhají v rámci tzv. Alianční předsunuté přítomnosti eFP (anglicky Enhanced Forward Presence), která se soustředí na posílení vojenského křídla NATO v Pobaltí a která vznikla na základě dohody zástupců Aliance na Varšavském summitu v červenci 2016. První jednotky poslala Česká republika na misi eFP do Lotyšska a Litvy už v roce 2018.

Mise v Litvě

V současnosti se mise v Litvě účastní vojáci 1. úkolového uskupení chemické ochrany, kteří v lednu 2023 vystřídali protiletadlový pluk ze Strakonic, jenž zde působil od července 2021.

Většinu zmíněného uskupení tvoří příslušníci 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany. Ti jsou doplněni několika specialisty z dalších armádních útvarů. Cvičení jsou mezinárodního charakteru a čeští vojáci se jich tak účastní po boku ostatních vojáků z několika dalších států Aliance.

Mezi hlavní cvičení, kterých se čeští vojáci účastní, či teprve účastnit budou, patří dubnové cvičení Rising Bull a květnové cvičení Iron Wolf. Cílem těchto akcí je natrénovat postupy při ochraně proti zbraním hromadného ničení. V rámci cvičení Rising Bull tak vojáci trénovali dekontaminační proces po detekci přítomnosti nervově paralytické látky sarin. V březnu také např. proběhlo cvičení MED CHALLENGE, které se zaměřovalo na zdravotnickou pomoc.

Mise v Lotyšsku

Probíhající mise v Lotyšsku se od ledna 2023 účastní uskupení, které je složené ze 62 vojáků a jehož jádro tvoří příslušníci 153. ženijního praporu z Olomouce. Hlavní zbraní tohoto uskupení jsou minové vrhače MV-3, které slouží k vytváření výbušných zátarasů, přesněji řečeno k minování na dálku. Dané jednotky v Lotyšsku vystřídaly kolegy ze ženijního praporu, kteří v zemi cvičili od července 2022.

První společné cvičení současné posádky s dalšími vojenskými jednotkami NATO v rámci této mise proběhlo v únoru 2023 pod názvem Wolverine Forge. Mezi hlavní cíle cvičení patřilo natrénování koordinace systémů velení a řízení.

Závěr

V Litvě i Lotyšsku tedy aktuálně působí čeští vojáci, kteří se účastní tamních mezinárodních vojenských cvičení v rámci NATO. Výrok poslance Horáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jiří Horák (KDU-ČSL) se vyjádřil ke složení finské armády v souvislosti se vstupem Finska do Severoatlantické aliance (NATO). Poukazuje na to, že Finsko bude významnou posilou, která výrazně přispěje k bezpečnosti celé Evropy.

Podle washingtonského Wilson Center je finské dělostřelectvo nejsilnější v západní Evropě, zahrnuje asi 700 houfnic, 700 minometů a přibližně 100 raketometů. Na území Finska se také nachází největší dělostřelecký výcvikový prostor v západní Evropě Rovajärvi. 

Česká televize uvádí, že pozemní finské síly disponují 239 tanky. Finská armáda na svých stránkách informuje, že má ve výbavě 200 hlavních bitevních tanků, z nichž sto kusů jsou německé tanky Leopard 2A6 a dalších sto kusů pak Leopard 2A4.

Finsko po studené válce nezrušilo povinnou vojenskou službu. Ženy mohou sloužit dobrovolně, muži ve věku 18–28 let musí na vojně strávit buď šest, devět, nebo dvanáct měsíců. Armádní výcvik si však mohou nahradit civilní službou. Finové ročně v osmi armádních jednotkách vycvičí kolem 20 tisíc branců, kteří se následně stanou součástí vojenských záloh. Podle tamního ministerstva obrany záložní síly čítají přibližně 900 tisíc občanů ve vojenské záloze. Server Aktuálně.cz v květnu 2022 uvedl, že vojenský výcvik má 700 tisíc obyvatel Finska.

Finsko tedy skutečně disponuje stovkami kusů dělostřelecké techniky, jak uvádí poslanec Horák. Ve své výbavě má také více než 200 tanků. Občanů připravených k boji, kteří prošli vojenským výcvikem, je pak přibližně 900 tisíc. Údaj zmíněný Jiřím Horákem se tedy nevejde do naší 10 % odchylky. Horák nicméně poukazuje na to, že je finská armáda početná, využívá údaj z Aktuálně.cz a v dalších číslech se nemýlí. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý s výhradou.

Poslanec Jiří Horák (KDU-ČSL) zmiňuje finský rozpočet na obranu v souvislosti se vstupem Finska do Severoatlantické aliance (NATO), jejímž členem se tato severská země stala 4. dubna 2023. Horák uvádí, že Finsko na rozdíl od většiny států NATO již vyčleňuje více než 2 % hrubého domácího produktu (HDP) na obranu, a poukazuje na to, že tento stát pro Alianci představuje značnou posilu.

Zmiňme, že Finsko podalo přihlášku do NATO společně se Švédskem v květnu 2022. Po započítání výdajů na vojenské důchody, na pohraniční stráž a výdajů ministerstva zahraničí na mezinárodní krizové řízení přitom Finsko na hranici 2 % HDP dosáhlo už v roce 2021 (.pdf, str. 54). Bez těchto položek se jednalo o 1,85 % HDP a v roce 2022 o 1,96 % HDP (.pdf). Plánovaný rozpočet na obranu by se v letošním roce měl zvýšit na 2,25 % HDP, tedy přibližně na 6,1 miliard eur.

Členské státy Severoatlantické aliance se v roce 2006 zavázaly vynakládat na obranu alespoň 2 % ze svého hrubého domácího produktu. Na summitu ve Walesu v roce 2014 pak byl tento závazek potvrzen. Většina členských států, včetně České republiky, však tento závazek neplní (.pdf, str. 3). Podle výroční zprávy NATO za rok 2022 závazek splnilo pouze Řecko, USA, Litva, Polsko, Velká Británie, Estonsko a Lotyšsko (.pdf, str. 52). Oproti předešlému roku je to o jeden stát méně (.pdf, str. 44).

Dodejme, že Česko zmíněnému závazku naposledy dostálo v roce 2005. Vláda Petra Fialy se nicméně ve svém programovém prohlášení z ledna 2022 zavázala k navyšování výdajů na obranu tak, aby dosáhly 2 % HDP v rozpočtu na rok 2025. Premiér Fiala však v loňském květnu po jednání s expertním týmem prezidenta Miloše Zemana oznámil, že tohoto cíle chce jeho kabinet dosáhnout již v roce 2024.

Finsko tedy v loňském roce (kdy ještě nebylo členem NATO) alokovalo přes 2 % svého HDP na obranný rozpočet. Závazek poskytovat 2 % HDP na obranu přitom dle odhadů NATO v roce 2022 splnilo jen 7 z tehdejších 30 členských států (.pdf, str. 9, 50), a většina jej tedy nedodržela. Výrok Jiřího Horáka proto hodnotíme jako pravdivý.

Poslanec Jiří Horák (KDU-ČSL) hovoří o tom, že v důsledku vstupu Finska do NATO, ke kterému došlo 4. dubna 2023, se prodloužily hranice Severoatlantické aliance s Ruskou federací.

Před vstupem Finska čítala délka hranice členských států NATO s Ruskem přibližně 1 210 kilometrů. Z toho téměř dvousetkilometrovou hranici sdílí Norsko s ruským Kolským poloostrovem a více než 600 kilometrů pak dohromady tvoří hranice Estonska a Lotyšska. S Kaliningradskou oblastí pak sousedí Litva (hranice necelých 300 km) a Polsko (hranice přes 200 km).

Finsko-ruská hranice pak měří více než 1 300 kilometrů, tedy o něco více než hranice NATO a Ruské federace před vstupem Finska do Aliance. 4. dubna tedy skutečně došlo k více než zdvojnásobení délky těchto hranic, a výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

V rámci našeho odůvodnění se zaměříme na vývoj vztahu mezi NATO a Ruskem a uvedeme příklady, jak se ruští představitelé vyjadřovali k expanzi NATO na východ. Počátky vztahu mezi NATO a Ruskou federací (.pdf) se datují do roku 1991, kdy federace po rozpadu Sovětského svazu vznikla. Ačkoli se na začátku tento vztah tvořil ještě s vyhlídkami na spolupráci a s vidinou míru, od roku 2023 Aliance otevřeně považuje Rusko za hrozbu euroatlantické bezpečnosti, Ruská federace zase naopak za hrozbu své národní bezpečnosti označuje NATO.

Znepokojení nad rozšiřováním východní hranice NATO proklamoval ve svém projevu prezident Vladimir Putin již v roce 2007 na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde například zmínil (video, čas 18:39), že v Bulharsku a Rumunsku existují lehké předsunuté americké základny. „Jinými slovy, NATO posouvá svoji přední linii k našim státním hranicím,“ řekl. Dále uvedl (video, čas 19:04), „že proces rozšiřování NATO nijak nesouvisí s modernizací samotné Aliance ani se zajištěním bezpečnosti v Evropě. Naopak je to podstatný provokační faktor snižující úroveň vzájemné důvěry. Máme právo (tj. Rusko, pozn. Demagog.cz) položit otevřenou otázku: Proti komu je namířeno toto rozšiřování?“

Na jaře roku 2008 tehdejší prezident Spojených států George W. Bush na summitu NATO v Bukurešti řekl, že podporuje vstup Ukrajiny a Gruzie do Aliance. Na summitu se tehdy totiž jednalo o tom, zda těmto dvěma dřívějším sovětským republikám bude nabídnut vstup do tzv. Akčního plánu členství, který uchazečské země připravuje na možné budoucí členství v Alianci. O podpoře vstupu Gruzie do Akčního plánu mluvil George W. Bush také těsně před samotným summitem na setkání s gruzínským prezidentem Saakašvilim. 

Na tyto plány reagoval tehdy do úřadu nastupující ruský prezident Dmitrij Medveděv. „Domníváme se, že je to extrémně problematické pro stávající strukturu evropské bezpečnosti. Žádný stát nemůže být rád, že se zástupci vojenského bloku, ke kterému nepatří, přibližují k jeho hranicím,“ řekl tehdy.

Tendence Gruzie vstoupit do NATO byly podle Ruska jednou z příčin války mezi Gruzií a Ruskem v srpnu 2008. Dmitrij Medveděv později argumentoval tím, že Rusko vojenským zásahem zamezilo právě expanzi NATO na východ. Kdyby podle něj nebylo zmíněné války, geopolitická situace by dnes byla jiná. Tehdejší ruský prezident také v roce 2010 podepsal novou „vojenskou doktrínu Ruské federace“, ve které byl růst NATO uvedený jako jedna z největších vojenských hrozeb pro zemi.

Na konci roku 2015 Ruská federace podpisem již prezidenta Vladimira Putina přijala novou Národní bezpečnostní strategii (.pdf). V ní se např. zmiňuje, že rozšiřování Severoatlantické aliance a posouvání její vojenské infrastruktury do blízkosti Ruské federace, vytváří hrozbu pro národní bezpečnost (.pdf, str. 4).

V listopadu 2016 Vladimir Putin podepsal dokument Koncept zahraniční politiky Ruské federace, který mj. říká: „Ruská federace se i nadále staví negativně k rozšiřování NATO, přibližování vojenské infrastruktury Aliance k ruským hranicím a k její rostoucí vojenské aktivitě v regionech sousedících s Ruskem, považuje je za porušení zásady rovné a nedělitelné bezpečnosti, které vede k prohlubování starých a vzniku nových dělících linií v Evropě.“ (bod 70) Dále dokument uvádí (bod 61), že NATO spolu s EU usilují o „geopolitickou expanzi“, a v této souvislosti mluví i o „vážné krizi ve vztazích mezi Ruskem a západními státy“.

Že je pro Moskvu podstatné, aby se Aliance držela co nejdále od hranic Ruska a jeho sousedů na východě Evropy dále dokládají i požadavky Kremlu z konce roku 2021. Tehdy Ruská federace uváděla, že pokud Evropa nechce napjaté vztahy, je potřeba závazně slíbit, že Aliance nebude expandovat na východ a nebude se zajímat o Ukrajinu. Podle tehdejších slov Vladimira Putina by přítomnost aliančních sil a vybavení na Ukrajině bylo „překročení červené linie“ a Rusko by bylo přinuceno jednat. Doplňme, že ruská invaze na Ukrajinu začala v únoru 2022, ačkoli Ukrajina v té době nedostala např. ani pozvánku do Akčního plánu členství v NATO.

Z výše uvedených vyjádření a dokumentů je patrné, že Rusko východní expanzi NATO vidí již dlouhodobě jako bezpečnostní strategickou hrozbu, vůči které se vymezuje. Výrok Jiřího Horáka tak hodnotíme jako pravdivý.