Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Pokud jde o přijímání petic, obecně je Senát jako státní orgán povinen se řídit zákonem č. 85/1990 Sb. o právu petičním, který ve svém prvním paragrafu říká: "Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů (dále jen "petice")."

Dle paragrafu 7 tohoto zákona Senát ve svém jednacím řádu (zákon 107/1999 sb.) určil způsob přijímání, projednávání a vyřizování peticí jemu adresovaných. Ve stručnosti se k tomu Senát vyjadřuje takto (zde):

"Každý má právo sám nebo společně s jinými obracet se na státní orgány se žádostmi, návrhy a stížnostmi ve věcech veřejného nebo jiného společného zájmu, které patří do působnosti těchto orgánů.

Senát rozhodl, že vyřizování petic bude příslušetVýboru pro vzdělávání, vědu, kulturu, lidská práva a petice. Ten posoudí, zda podání splňuje náležitosti stanovené zvláštním zákonem.

O přijatých peticích, jejich obsahu a způsobu vyřízení předkládá výbor uvedený v odstavci 1 větě prvé Senátu zprávy. Ve zprávě zejména uvede, kdo petice podal, kdy byly doručeny, čeho se týkaly a jak, kdy a kým byly projednány a vyřízeny. Nestanoví-li Senát jinak, předloží tento výbor takovou zprávu nejpozději do 15. února za předchozí kalendářní rok.

V případě, že je pod některou z petic podepsáno více jak 10 000 občanů, zařadí se po provedeném šetření věcně příslušného orgánu Senátu její projednání na pořad nejbližší schůze Senátu."

Je také pravdou, že dle ústavy (článek 65) Senát může se souhlasem Poslanecké sněmovny podat ústavní žalobu proti prezidentu republiky k Ústavnímu soudu, a to pro velezradu nebo pro hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Příkladem takového postupu může být neúspěšná senátní žaloba k Ústavnímu soudu ohledně velezrady prezidenta Václava Klause z března 2013. Dále také petice " Prezidente, odejděte " podaná k Senátu na současného prezidenta Zemana, která měla přes 11 tisíc podpisů, ale byla uznána Senátem jako neodůvodněná.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, nejsou dostupná relevantní srovnatelná data objemu čínských investic v jednotlivých zemích, které ministr obrany vyjmenoval.

Podle interaktivní analýzy vytvořené Heritage Foundation představují čínské investice do České republiky během let 2005–2016 přibližně 0,008 % celkové výše všech investic. Ve zdrojové databázi je však uvedena jen jedna investice v částce 100 milionů dolarů z roku 2009 a je tedy možné, že další investice v ní chybí.

Oproti tomu web china.org, citující čínské ministerstvo obchodu, uvádí, že jen v roce 2015 Čína do ČR investovala 1,6 miliardy dolarů, což je značný nárůst oproti webem uváděné částce 200 milionů dolarů za rok 2013.

Analýza (.pdf) Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR uvádí podíl čínských investic na celkových zahraničních investicích v ČR 0,36 %, přičemž například podíl německých investic tvoří téměř 22 % (str. 1). Z hlediska počtu čínských investičních projektů se pak ČR umístila na 36. místě s 18 projekty – první bylo opět Německo s 442 projekty (str. 2). Z pohledu celkové sumy investovaných peněz se dle analýzy v ČR uskutečňuje 0,1 % všech čínských investic (str. 2). Číslo 0,36 % v rozhovoru pro HlidaciPes.org a Český rozhlas Plus potvrdil i generální ředitel agentury CzechInvest Karel Kučera. Konstatoval však, že je potřeba dát tato čísla do souvislostí.

Analýza čínských investic v Evropě (.pdf) poté na straně 34 ukazuje, že z hlediska částky investované čínskými investory je Česká republika opravdu za všemi zmíněnými evropskými státy. Zatímco všechny ministrem zmíněné země mají v grafu vlastní sloupec, Česká republika je zahrnuta v "ostatních".

Podle agentury CzechInvest byla Čína až na 9. místě mezi investicemi dojednanými touto agenturou, resp. na 8., pokud nepočítáme Českou republiku.

Miloš Zeman korektně uvádí, že Poslanecká sněmovna v roce 2014 pořádala v usnesení prezidenta a vládu, aby sjednali iniciování smlouvy, prezident pak v roce 2016 svůj návrh předložil MZV. Neznáme ovšem obsah daného dokumentu a nejsme tak schopni posoudit, nakolik se návrh věnuje tomu, o co obě instituce poslanci požádaly.

Poslanecká sněmovna na svém jednání 9. prosince 2014 přijala usnesení (.pdf) ke kauze Michalákových v Norsku. V něm se kromě dalšího i uvádí:

" V. doporučuje (Poslanecká sněmovna - pozn. Demagog.cz) prezidentu republiky a vládě, aby iniciovali sjednání mezinárodní smlouvy s Norskem, která by stanovila vzájemnou povinnost obou stran informovat se o všech správních a soudních řízeních týkajících se nezletilých občanů druhé smluvní strany a možnost vstupovat do těchto řízení".

Konkrétní znění smlouvy, kterou Zeman připravil, není veřejně známo. V pořadu však popsal sám zmíněnou smlouvu následovně:

" Podívejte se, pane redaktore, ta smlouva je profylaktická, to znamená, že je určena nejenom pro případy, které již nastaly, jako jsou děti Michalákových, ale pro jakýkoliv obdobný případ, ať se vyskytne za pět let, za deset let, za patnáct let. Takže to je hlavní účel této smlouvy.(...)Bohužel, bohužel ta smlouva o ochraně dětí je užitečný první pozitivní krok, ale ještě příliš nenutí norskou vládu k vydání českých dětí, pouze ji znesnadňuje jejich držení. "

Ministr Zaorálek pak ke smlouvě uvedl, že " tento návrh neřeší vydávání dětí, ale spíše spolupráci orgánů sociálně - právní ochrany dětí v řízeních na jejich ochranu. "

Podle ministra jde o druhou verzi smlouvy, kterou Zeman do Černínského paláce poslal. První byla podle Zaorálka v podstatě totožná s návrhem europoslance Macha. Ten v lednu zaslal ministrovi i prezidentovi svůj návrh. Zda tento následně Zeman pojal jako svůj návrh smlouvy, nelze z veřejně dostupných zdrojů doložit.

Výrok hodnotíme na základě porovnání podobných smluv o spolupráci s Čínskou lidovou republikou, které podepsaly země jako Německo, Velká Británie či USA. Tyto dohody skutečně obsahují podobná ustanovení ohledně lidských práv jako ta česká.

Společné prohlášení o navázání strategického partnerství mezi Českou republikou a Čínskou lidovou republikou, dokument, který byl podepsán při příležitosti návštěvy čínského prezidenta Si Ťin-pchinga v České republice, se lidským právům věnuje v následujících článcích:

"X. Obě strany potvrdily společný závazek ve věci podpory a ochrany lidských práv na základě rovnosti a vzájemné úcty."

"XV. Obě strany zastávají názor, že účely a zásady Charty Organizace spojených národů musejí být dodržovány, a jsou připraveny posilovat kontakty a spolupráci v OSN a jiných mezinárodních organizacích. Zavazují se společně prosazovat mezinárodní a regionální mír, bezpečnost, lidská práva a rozvoj a podporovat mezinárodní spolupráci a mírové urovnání mezinárodních sporů, jež by mohly ohrozit mezinárodní mír a bezpečnost."

Podobné ustanovení najdeme například i v deklaraci, kterou s Čínou podepsalo Německo v roce 2014 (článek 4):

"Obě strany jsou ochotny posílit vzájemné porozumění v jejich vývoji a prohloubit politickou důvěru. Obě strany si uvědomují důležitost podpory a ochrany lidských práv a právního státu a jsou připraveny zintenzivnit dialog o lidských právech a právním státě, zvláště ve společně odsouhlasených prioritách, na základě rovnosti a vzájemného respektu."

Ve Společném prohlášení o budování strategického partnerství pro 21. století (UK-China Joint Statement on building a global comprehensive strategic partnership for the 21st Century), které podepsala Čína a Velká Británie v roce 2015, se o lidských právech píše následující:

"Obě strany posílí vzájemný respekt a porozumění a budou pokračovat ve spolupráci na dodržování lidských práv a právním státu."

Poněkud ostřeji formulovaný článek obsahuje Společné prohlášení USA a Číny z roku 2011 (článek 7):

"Spojené státy a Čína opakují svůj závazek k podpoře a ochraně lidských práv i přesto, že jejich pohledy na tyto věci vykazují značné odlišnosti. Spojené státy zdůraznily, že podpora lidských práv a demokracie jsou důležitou součástí jejich zahraniční politiky. Čína zdůraznila, že by se nikdo neměl vměšovat do vnitřních záležitostí žádného státu. Spojené státy a Čína podtrhují, že každá země a její lid má možnost vybrat si vlastní cestu a všechny ostatní země by měly respektovat tuto volbu rozvoje. V duchu rovnosti a vzájemného respektu, v zájmu podpory a ochrany lidských práv v souladu s mezinárodními dohodami se obě strany dohodly uspořádat další kolo Dialogu o lidských právech před třetím kolem Dialogu o strategii a ekonomice."

Čínský prezident Si Ťin-pching je v současnosti na návštěvě ve Spojených státech, je tedy možné, že během této návštěvy dojde k podpisu jiné dohody. Prozatím vycházíme z dokumentů, které jsou v tuto chvíli k dispozici.

Výrok je hodnocen jako neověřitelný, neboť existuje řada odhadů příjmů Dáiš, velmi se ovšem různí a není tak možné určit, jaká část příjmů této organizace pocházejí z "daní" a z prodeje ropy.

Z uniklých dokumentů zveřejněných na Jihadology.net (nezávislý web spravovaný Aaronem Y. Zelinem, který mapuje aktivity džihádistů) vyplývá, že ropa tvoří 27,7 % příjmů Dáiš a daně 23,7 %. Tyto statistiky jsou však i přes jejich unikátnost (další podobné dokumenty zveřejněny nebyly) přímo spojené s provincií města Dajr az-Zaur, nikoli celého území ovládaného Dáiš.

Další veřejné zdroje tématem se zabírající jsou pak odbornými analýzami:

Dle Financial Times tvoří příjmy z ropy 450 milionů dolarů za rok, což je 50 % z celkových 900 milionů dolarů. Daně, konfiskace a vydírání pak dohromady tvoří druhou polovinu příjmů.

Dle CNN tvoří daně 360 milionů dolarů za rok (cca. 18 % z 2 miliard) a ropa 500 milionů dolarů za rok (cca. 25 %).

Dle IHS tvoří příjmy Dáiš z 50 % daně a ze 43 % ropa.

Dle RAND Corporation (zveřejněno v The New York Times) získal Dáiš v roce 2014 600 milionů dolarů za daně (cca. 49 %) a 100 milionů dolarů za ropu (cca. 8 %). Podobná čísla však již k roku 2015 neplatí. Jak se můžeme dozvědět ve zprávě z ledna 2016 (.pdf, str. 6), ropa tvoří cca. 40 % (480 milionů dolarů z 1,2 bilionů dolarů).

Posledním příkladem může být grafika (níže) Aktuálně.cz, podle které tvoří daně cca. 21 % rozpočtu Dáiš a ropa 53 %.

Podrobnější čísla k daním na území obsazeném Dáiš uvádí např. CNN:

• Daň z příjmů: 10%
• Daně z podnikání: 10% -15%
• Daň z prodeje: 2%
• Veškeré bankovní hotovostní výběry: 5%
• Léky: 10% -35%

Další poplatky jsou placeny jako školné (od základních po vysoké školy) či dle Aktuálně.cz daně za služby a v případě k křesťanů pak poplatky "za ochranu" – tzv. džizja.

Zdroj: Aktuálně.cz - Kde bere Islámský stát peníze?

Finální čísla o růstu ekonomiky v roce 2015 ještě nejsou k dispozici. Český statistický úřad uvádí výsledek za 3. čtvrtletí roku, kdy ekonomika rostla o 4,7 %, zatím poslední makroekonomická predikce Ministerstva financí z října 2015 počítá s růstem 4,5 % za celý rok. Pro rok 2016 už však očekává růst mírnější, konkrétně 2,7 %. Pohled na vývoj výdajů na obranu a vnitro, o kterých premiér mluví, pak skutečně odpovídá jeho popisu. I přes nominální nárůst výdajů byl poměr k HDP v roce 2015, kdy ekonomika značně rostla, nižší a v roce 2016 má růst jen mírně.

Rok 2010201120122013201420152016HDP (v tisících Kč)3 953 651 0004 022 511 0004 041 610 0004 077 109 0004 260 886 0004 482 000 0004 642 000 000 Ministerstvo obrany (v tisících Kč)48 867 06043 878 41743 474 13142 053 37541 990 49443 783 13747 783 137 Podíl na HDP1,24%1,09%1,08%1,03%0,99%0,98%1,03% Ministerstvo vnitra (v tisících Kč)61 270 57352 877 53952 656 65852 292 11853 684 66155 071 98259 078 280 Podíl na HDP1,55%1,31%1,30%1,28%1,26%1,23%1,27%

Tento výrok hodnotíme jako neověřitelný, protože jsme nenašli žádný oficiální dokument o zadání vyšetřování kauzy Fajád premiérem Sobotkou. Našli jsme pouze toto vyjádření premiéra: " Je důležité zjistit, proč vůbec ti lidé jeli do Libanonu a proč tam jeli právě v tom složení, v jakém tam byli."

Zaslali jsme v této věci dotaz řediteli odboru komunikace Vlády ČR. V době publikování výroku jsme však neobdrželi odpověď.

Zbyněk Stanjura se skutečně ke znění návrhu zákona o veřejných zakázkách vyjádřil a to 9. března 2016 v Poslanecké sněmovně, kde citoval z níže zmíněného zákona, který se mimo jiné právě veřejnými zakázkami zabývá

"Přesně vám ocituji z rakouského práva: Členové spolkové vlády, státní sekretáři nebo členové zemské vlády," což v našem případě jsou rady kraje, "kteří jsou vlastníky podniků, vlastníky podílových práv na určité společnosti nebo jiných podílových práv na určitém podniku, jsou povinni při nástupu do funkce nebo neprodleně po získání takových majetkových práv oznámit tuto skutečnost Výboru národní rady pro střet zájmů nebo Výboru zemského sněmu příslušnému podle zemské úpravy. Spolu s tímto oznámením musí oznámit také podílová práva svého manžela, resp. manželky (...) Pokud součet podílů člena zemské vlády a jeho manžela činí více než 25 % všech podílových práv v dané společnosti, nesmí být takovým společnostem přímo nebo nepřímo uděleny zakázky od země, do které spadají. Přímo nebo nepřímo si já vykládám tak, že buď je to přímo dodavatel, anebo subdodavatel - to je to nepřímo."

Stajnura dále uvedl, že klub ODS sice bude hlasovat proti zákonu, tento princip ovšem podporuje a odmítá, aby zmíněné omezení bylo podporovateli zákona o veřejných zakázkách vydáváno za nepřekonatelnou překážku pro zákon, o němž se hlasovalo.

"Pokud jste byli proti tomu návrhu z jiných důvodů, v pořádku, já to akceptuji. Také jsem říkal za náš klub, že to nebyla klíčová součást návrhu a také jsem to neuvedl v těch argumentech, proč hlasujeme proti, protože ostatní argumenty, které jsem uvedl, jsou podle mě mnohem pádnější. Ale poprosil bych, abychom tady říkali pravdu a nevymýšleli si a nevymlouvali se na Brusel, a tím omlouvali své vlastní politické rozhodnutí a své vlastní politické kroky."

Tímto zákonem (.pdf) je Unvereinbarkeits-und Transparenz-Gesetz z roku 1983. Ten byl naposledy novelizován loni.

Dle tohoto zákona nesmí členové federální vlády, ale i vlády jednotlivých států či členové národní rady zastávat jiné placené funkce v soukromém sektoru. Po nástupu do vlády musí neprodleně informovat Komisi pro nesoulad (Incompatilibity Committee) o všech svých pracovních postech a na její doporučení z nich v následujících třech měsících odstoupit.

Za zaměstnání se nepovažuje správa vlastního majetku či práce v čele dobrovolného společenství profesionálů (§ 2).

Pokud člen federální či státní vlády vlastní podíly ve společnostech nesmí tyto firmy mít s federací resp. se státem žádné smlouvy (§ 3).

S Pákistánem má Evropská unie readmisní smlouvu od roku 2010, Ministerstvo vnitra k ní dodává (.doc, strana 8): „ČR (členský stát) a Pákistán mohou sjednat prováděcí protokol; dohoda se nevztahuje na osoby, které vstoupily na území Pákistánu a členských států po vstupu dohody v platnost (s výjimkou vlastních státních občanů – dohoda odkazuje na mezinárodní zvykové právo stran přijímání svých vlastních státních občanů). ČR dosud nesjednala prováděcí protokol."

Podle údajů z Ministerstva vnitra (.pdf) přišlo v roce 2015 nejvíce žadatelů o azyl z Ukrajiny, na druhém místě je Kuba a na třetím Sýrie (data za leden až listopad). Pákistán ani nefiguruje v TOP 10 státech, jedná se tedy o jednotky žádostí. U dalších 219 však byla odeslána žádost o přijetí zpět ostatním členským zemím podle Dublinské úmluvy.

Zdroj: Statistické zprávy Ministerstva vnitra. Data jsou sesbírána ze zpráv za jednotlivé měsíce.

Pokud se podíváme na celoevropská data, tak v roce 2015 z Pákistánu do EU přišla 4 % ze všech imigrantů.

Zdroj: Eurostat, tabulka migr_asyappctzm (zdrojová data)

Jestli má Andrej Babiš na pražskou koalici nějaký vliv, to ověřit nedokážeme, pravda je ale taková, že na konci října 2014 se domluvili zástupci ANO, ČSSD a Trojkoalice (ve složení Strana zelených, KDU-ČSL a STAN) na vytvoření koalice v čele s Adrianou Krnáčovou. Ustavující zasedání nové koalice proběhlo 26. listopadu 2014. V jedenácti členné radě připadlo pět míst hnutí ANO, po třech pak ČSSD a Trojkoalici.

Jedním z radních a zároveň náměstkem primátorky pro územní rozvoj a územní plán se stal Matěj Stropnický. V noci z 22. na 23. října byl však společně s třemi dalšími radními z funkce odvolán. V současné době má tak Rada hl. Města Prahy pouze sedm členů.

Mezitím, v únoru 2015 pražské buňky ANO a ČSSD požádali Trojkoalici o odchod náměstka Stropnického kvůli tomu, že v lednovém hlasování zastupitelů ohledně tendru na odpady za 13 miliard korun pro návrh nezvedl ruku.

V květnu 2015 předložila ředitelka magistrátu Jana Devěrová dokument, podle kterého se nehlasováním pro návrh mohl dopustit trestného činu.

V srpnu Radní neschválili ani jeden z klíčových materiálů, které předkládal náměstek Stropnický. Problematiku pražských stavebních předpisů převzala místo něj do gesce primátorka Krnáčová a to se poté opakovalo ještě na začátku září. Stropnický poté řekl, že situaci v pražské koalici považuje za neudržitelnou.

V průběhu srpna se situace vyostřila, pražské ANO a ČSSD začaly v reakci na Stropnického vystupování v médiích požadovat jeho odvolání z funkce náměstka.

V září Trojkoalice označila odebrání kompetencí Stropnickému za porušení koaliční smlouvy ze strany ANO a ČSSD.

A konečně v noci z 22. na 23. října 2015 zastupitelé odvolali z funkce čtyři z 11 radních. Náměstka Stropnického (SZ) a radní Michala Haška (ANO), Hanu Novákovou a Irenu Ropkovou (obě ČSSD).