Přehled ověřených výroků

Platy zaměstnanců ve veřejných službách a správě se řídí nařízením vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. Platové tabulky v tomto nařízení byly novelizovány jak od ledna 2015, tak 2016 (úpravy některých tarifů začaly platit už od listopadu 2015). Jak konstatuje tisková zpráva vlády, zatímco lékařům se tarifní platy navyšovaly už v roce 2015 o 5 % a o stejné procento se navyšují i od roku 2016, ostatním zaměstnancům veřejné sféry se platy navýší o 3 %.

Při hodnocení výroku dále vycházíme z vlastních výpočtů při porovnání jednotlivých tabulek. Z tohoto porovnání vyplývá, že platy lékařů (příloha č. 8) a sester (příloha č. 6) byly skutečně navýšeny o 5 % v obou letech, zatímco například pracovníkům v sociálních službách (příloha č. 3) se od roku 2016 zvýšily platy jen o 3 %, předtím od ledna 2015 ale byly navýšeny o 7,5 %.

Platy učitelů (příloha č. 9) se k lednu 2015 nenavyšovaly, od roku 2016 pak zaznamenaly nárůst o 3 %. Obecně platy zaměstnanců ve veřejných službách (příloha č. 1) vzrostly také o 3 % a to poté, co byly několik let zmrazeny.

Dá se tedy skutečně říci, že nárůst platů lékařů a sester je vyšší než u jiných skupin zaměstnanců veřejného sektoru, ačkoliv ne úplně významně.

Co policie chápe pod pojmem „zájmová osoba“ je uvedeno například v pokynu policejního prezidenta ze dne 3. prosince 2013 (.pdf, str. 2). Zájmovou osobou se mimo jiné rozumí někdo, kdo je prověřován v souvislosti objasnění skutečností nasvědčujících spáchání trestného činu, nebo například osoba podezřelá, nebo obviněná ze spáchání trestného činu.

Postup předávání informací ohledně státních zastupitelství upravuje zákon o státním zastupitelství (předpis č. 283/1993 Sb.) a v obecné rovině i trestní řád (předpis č. 141/1961). V prvním případě § 12g v prvním odstavci uvádí, že informace o postupu při výkonu působnosti a informace zjištěné, si státní zastupitelství předávají navzájem. První odstavec § 12h říká, že Nejvyšší státní zastupitelství může provádět potřebná zjištění u kteréhokoliv nižšího státního zastupitelství.

V tomto směru je vlídnější trestní řád, konkrétně jeho § 8b a § 8c. I tady však nic nenaznačuje "utěsnění" v okruhu pár lidí, ustanovení navíc spíše směřují k poskytování informací osobám, které nejsou orgány činnými v trestním řízení.

Jak vyplývá ze zákona o státním zastupitelství, spíše než „povinnost hlásit“ funguje v kontextu Nejvyššího státního zastupitelství skutečně opačný postup, tedy „možnost si informace vyžádat“. Nehovoří však o možnostech neposkytnutí informací či dokonce "utěsnění."

Ministr Pelikán dále hovoří o povinnosti hlásit šetření zájmové osoby na Policejní prezídium. V otázce této údajně obnovené povinnosti jsme pro absenci podkladů kontaktovali oddělení tisku a prevence Policejního prezidia České republiky, odpověď lze shrnout následovně:

Policie České republiky disponuje větším množstvím informačních systémů propojovaných na různých úrovních. „V případě vedení trestního řízení není stanovena žádná povinnost tzv. „hlásné služby“ o poškozených, podezřelých, obviněných či svědcích směřující k informování vedoucích policistů. Samozřejmě o stavu řízení mají přehled nejbližší nadřízení policistů, kteří samotné trestní řízení vedou. Tím je zaručována kontrola stavu řízení s ohledem na rychlost, úplnost a kvalitu,“ uvedla v e-mailu vedoucí oddělení tisku a prevence Jana Macalíková.

Z hlediska zabezpečení jsou informace v systému blokovány a jednotlivé evidence trestního řízení (ETŘ) krajských ředitelství mezi sebou nejsou pro běžné použití propojeny, existují navíc i další možná opatření zamezení přístupu do ETŘ.

Server Lidovky.cz ovšem koncem května 2015 informoval o pokynu ředitele Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Jaroslava Vilda, podle kterého by měli podřízení před založením každého trestního spisu informovat vedení. To sám Jaroslav Vilda v pozdějším rozhovoru pro Lidovky.cz popřel. "Nedovedu si představit řízení jakéhokoli útvaru, aniž bych věděl, co se na něm děje. To znamená: informační povinnost ve vztahu k vedení musí být. V organizaci, která je řízena – řeknu – vojensky, si to nedovedu představit jinak. Informace musím mít takové, aby mi stačily k řízení. Nic se nezměnilo. Žádné rozšíření informační povinnosti za mě neproběhlo".Žádný pokyn ohledně informování nadřízených při zahajování trestního řízení podle vlastních slov nevydal.

Ohledně této informace jsme rovněž kontaktovali oddělení tisku a prevence Policejního prezidia České republiky, které trvá na své předchozí odpovědi. Ministr Pelikán ve svém výroku vyjadřuje nejistotu ohledně původu příkazu hlásit šetření zájmových osob. Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Vzhledem k neveřejnému formátu jednání, na němž se měl prezident Zeman s ministrem zahraničí shodnout nad obsahem připravované mezinárodní smlouvy, je výrok hodnocen jako neověřitelný.

V dalším výroku uvádíme další fakta stran příprav daného dokumentu, pro hodnocení tohoto výroku však tyto informace nemají vliv. Nejsme navíc ani schopni korektně v tomto případě popsat samotný obsah připravovaných smluv, nebyly ani Hradem ani Černínským palácem zveřejněny.

Opoziční TOP 09 a ODS skutečně využívají možnosti, kterou jim nabízí jednací řád Poslanecké sněmovny, a od konce listopadu blokují možnost přijetí EET.

Třetí čtení zákona o EET mělo podle původního plánu začít 27. listopadu 2015. Jenže než vůbec přišel na řadu první bod jednání, opoziční poslanci TOP 09 a ODS načítali pět hodin změny programu a k otevření bodu o EET tedy vůbec nedošlo.

S obstrukcemi opozice pokračovala při mimořádné schůzi 11. prosince 2015. Na schvalování zákona nedošlo ve třetím čtení ani o týden později. A obdobný průběh měla i první novoroční mimořádná schůze 8. ledna 2016. Aktuálně tedy opozice využívá to, že pro třetí čtení zákona je vymezena doba na projednání ve středu a pátek mezi 9–14 hodinou. Tuto dobu lze sice rozšířit, ale to pouze v případě, že se proti nepostaví 2 poslanecké kluby, což by TOP 09 a ODS dokázaly. Tudíž se může jednat pouze v této vymezené době, kterou svými příspěvky mohou pokrýt řečníci s přednostním právem (za opozici Kalousek, Laudát, Gazdík, Fiala a Stanjura) a nedopustit tak další rozpravu a hlasování.

Techniky obstrukcí a jejich historii v českém parlamentarismu jsme rozpracovali také v rámci našeho textu na serveru Ihned.cz.

Výrok ministra Chovance hodnotíme jako pravdivý, jelikož České republice tuto povinnost ukládá Dublinské nařízení, které upravuje azylové řízení v Evropské unii.

Vzhledem k tomu, že k nám iráčtí křesťané přiletěli letadlem, stala se Česká republika zemí jejich vstupu do Schengenu. Článek 4 odst. 5 Dublinského nařízení, kterým se žádosti o azyl řídí, říká: "Členský stát, u něhož byla žádost o azyl podána, je povinen za podmínek uvedených v článku 20 a s cílem ukončit řízení o určení státu příslušného pro posouzení žádosti o azyl převzít zpět žadatele o azyl, který se nachází v jiném členském státě, v němž podal novou žádost o azyl poté, co vzal svou původní žádost během procesu určování příslušného státu zpět." Článek 20 pak uvádí další podmínky týkající se procesu vrácení osoby do příslušné země. Pokud se tedy stala Česká republika první zemí, v níž osoba podala žádost o azyl, je podle čl. 16 povinna přijmout zpět tohoto žadatele a provést s ním azylovou proceduru.

Předně Kateřina Valachová není autorkou zákona, který byl Poslaneckou sněmovnou schválen ještě před jejím nástupem do funkce, navíc podle zákona nemají všechny hendikepované děti postupně navštěvovat běžné třídy.

V samotné Novele školského zákona vyhlášené 17. 4. 2015 ve Sbírce zákonů podčíslem 82/2015 Sb je v §16 psáno:

„(9) Pro děti, žáky a studenty s mentálním, tělesným, zrakovým nebo sluchovým postižením, závažnými vadami řeči, závažnými vývojovými poruchami učení, závažnými vývojovými poruchami chování, souběžným postižením více vadami nebo autismem lze zřizovat školy nebo ve školách třídy, oddělení a studijní skupiny. Zařadit do takové třídy, studijní skupiny nebo oddělení nebo přijmout do takové školy lze pouze dítě, žáka nebo studenta uvedené ve větě první, shledá-li školské poradenské zařízení, že vzhledem k povaze speciálních vzdělávacích potřeb dítěte, žáka nebo studenta nebo k průběhu a výsledkům dosavadního poskytování podpůrných opatření by samotná podpůrná opatření podle odstavce 2 nepostačovala k naplňování jeho vzdělávacích možností a k uplatnění jeho práva na vzdělávání. Podmínkou pro zařazení je písemná žádost zletilého žáka nebo studenta nebo zákonného zástupce dítěte nebo žáka, doporučení školského poradenského zařízení a soulad tohoto postupu se zájmem dítěte, žáka nebo studenta.“

K tomuto tématu se ministerstvo školství několikrát vyjadřovalo. Pro deník Právo v tiskové zprávě Inkluze v otázkách a odpovědích sepíše:

„* Všichni lehce mentálně postižení nastoupí do běžných škol?

Doporučení do běžné školy by neměly dostávat lehce mentálně postižené děti, u nichž bude zjištěna ještě nějaká další vada. Citlivě se má posuzovat, zda dítě s danou diagnózou bude schopné výuku v běžné škole i za všech podpůrných opatření zvládat. Dětí se středně těžkým a těžkým mentálním postižením se inkluze netýká, pokud o ni nebude rodič stát a poradenské zařízení dojde k závěru, že by s podpůrnými opatřeními mohlo být zařazeno do speciální třídy v běžné škole. Takový postup však resort nedoporučuje. Už nyní školská poradenská zařízení zpřesňují diagnózy, kvůli čemuž dochází i k úbytku počtu dětí s diagnózou lehké mentální postižení. Starší přístup umožňoval, že danou diagnózu dostalo někdy i dítě, které bylo v rodině zanedbáno, ale mělo šanci se rozvíjet. Může dojít k mylnému doporučení. Nicméně děti, u kterých bude diagnóza sporná, budou do poradny chodit častěji. Počítá se rovněž s navýšením počtu psychologů a speciálních pedagogů v poradnách o 150 lidí.“

Podobně se ministerstvo vyjádřilo serveru Týden.

„Pojďme se věnovat ve veřejnosti nejvíce diskutované skupině žáků s lehkým mentálním postižením. Ze škol se ozývají obavy a nedůvěra ve společné vzdělávání.

Druhou největší skupinu žáků se speciálními vzdělávacími potřebami skutečně tvoří žáci s mentálním postižením, včetně těch s lehkým mentálním postižením (LMP). U nich je důležité posoudit, nakolik jim jejich zdravotní stav umožní vzdělávání v základní škole s využitím podpůrných opatření. Mezi ta patří jak výuka ve spolupráci se speciálním pedagogem, tak případná podpora asistentem pedagoga, zařazení předmětů speciálně pedagogické péče i úprava vzdělávacích obsahů a výstupů ze vzdělávání. Případně je možné zvážit, zda je pro jejich vzdělávání vhodné zvolit speciální třídu základní školy, jejíž minimální kapacita jsou čtyři žáci. Tato forma je nová, umožňuje sociální integraci těchto žáků a přitom respektování jejich zdravotního stavu i sociální situace.

Současně je třeba zdůraznit, že mezi těmito žáky je často řada těch, kteří mají vedle LMP také další druh zdravotního postižení, mají velké problémy s adaptací a řadu dalších obtíží, pro které je vhodné zachovat pro ně možnost vzdělávat se ve škole určené pouze pro tyto žáky (tzv. škola podle §16 odst. 9 školského zákona). Navíc, pro žáky, kteří mají středně těžké nebo těžké mentální postižení, se nic nemění, ti se vzdělávají v základní škole speciální podle vlastního vzdělávacího programu.“

(výrok opakuje Petr Fiala: „Nařídit, že musí za každou cenu všichni chodit dohromady, je nesmysl“; Blesk 23. 2., str. 2)

Debatou o dnech v kalendáři myslí Zbyněk Stanjura novelu zák. č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech, a o dnech pracovního klidu. Původní návrh (.pdf) navrhuje přidat mezi tzv. významené dny 31. srpen jako den Spojení přemyslovské a lucemburské dynastie. Zákon byl předložen jako iniciativa skupiny poslanců různých stran, poslanci ODS mezi nimi ale skutečně nebyli. Mezi navrhovateli je řada koaličních poslanců, za hnutí ANO pouze Helena Válková.

K návrhu byla připojena řada pozměňovacích návrhů (.pdf), mezi nimi například i návrh poslankyně z hnutí ANO Heleny válkové na přejmenování 17. listopadu ze "Dne boje za svobodu a demokracii" na "Mezinárodní den studentstva a den boje za svobodu a demokracii“ (strana 4).

Celý návrh pak skutečně prošel třemi čteními v Poslanecké sněmovně a Senátem - ten ho vrátil zpět k poslancům, kde byl nakonec návrh zamítnut. Sněmovna se jím zabývala v prvním čtení asi 40 minut, v druhém čtení asi 30 minut, stejně jako ve třetím čtení. Návrh podpořila řada koaličních poslanců včetně poslanců hnutí ANO. Další přibližně hodinu se pak sněmovna návrhem zabývala po vrácení Senátem, celkově jsme tedy skutečně téměř na zmíněných třech hodinách jednání.

Jan Bartošek vychází ze studie (.pdf) „Ekonomické vyhodnocení členství České republiky v EU po deseti letech,“ kterou zpracovala evropská sekce Úřadu vlády ČR. Ta pak vychází z několika dalších studií.

Ta na straně 36 uvádí: „Bez účasti na vnitřním trhu by i v konzervativním scénáři česká ekonomika přišla o 100 miliardročně a bylo by až o 75 tisíc nezaměstnaných více.“

Výrok Jana Bartoška je hodnocen jako zavádějící, protože citovaná studie uvádí ve své predikci výši 75 tisíc zaměstnaných jako mezní hodnotu a netvrdí, že o místo přijde přesně tento počet lidí.

Rakousko podepsalo Schengenskou dohodu v dubnu 1995 (pdf. str. 14) a od kontrol na hranicích s dřívějšími signatáři, Německem a Itálií, se upustilo v prosinci 1997. S postupným rozšiřováním Schengenského prostoru přestaly hraniční kontroly na rakouských hranicích existovat úplně.

V souvislosti s migrační vlnou se rakouská vláda rozhodla, že od 17. ledna 2016 dočasně kontroly na svých hranicích obnoví. Toto jednání je v souladu se Schengenskou úmluvou (pdf, str. 201), která dočasné znovuzavedení hraničních kontrol v případě potřeby umožňuje. Nejde tedy o vystoupení ze Schengenu, jak tvrdí Vít Jedlička.

V minulosti došlo ke krátkodobému znovuobnovení hraničních kontrol mnohokrát. Francie začala kontrolovat hranice po teroristických útocích v letech 2005 a 2015. Německo pak třeba z důvodu konání summitu G7 na přelomu loňského jara a léta.

Počet exekucí ročně skutečně dosahuje statisíců.

Musíme zde rozlišovat dva údaje, a to počet exekucí a počet exekuovaných osob, přičemž z tiskové zprávy Exekutorské komory České republiky z října 2015 vyplývá, že počet občanů v exekuci nadále (lépe řečeno od roku 2011) klesá, avšak přibývá lidí, kteří čelí mnohačetným exekucím.

Pro počet exekucí za loňský rok existují zatím pouze předběžná data, která hovoří o 730 tisíc zahájených exekučních řízeních, čili konečné číslo řádu statisíců dosáhne (více v grafu níže).

Stále existuje množství stížností na necitlivý přístup exekutorů, jejich pochybení při provádění exekuce či vůbec neoprávněnost exekuce. Exekutorská komora České republiky uvádí, že za šest let (do roku 2014) připadá na 4,5 milionu vedených exekučních řízení 173 podaných kárných žalob. Z toho však bylo zjištěno porušení předpisů pouze v 73 případech. Mezi množstvím exekucí, které probíhají standardním způsobem, se vždy najdou mediálně vděčné kauzy, třeba exekuce kvůli jízdě bez jízdenky či dluhu původně extrémně malé částky, což ve výsledku může působit dramatickým dojmem.

Pro přehled vývoje připravil ihned.cz přehlednou infografiku: