Přehled ověřených výroků

K otázce zvýšení kvalifikace sester vysokoškolským titulem a jejich následné schopnosti nahradit lékaře při jednodušších úkonech se opakovaně vyjadřoval prezident České lékařské komory (ČLK) Milan Kubek. Česká republika podle něj potřebuje větší počet kvalitních středoškolaček, zatímco vysokoškolačky mají být v menšině.

"Samotné změny ve vzdělávání bez zvýšení platů a mezd problém nevyřeší. Je to ale cesta správným směrem. Dnes již nikdo nepochybuje, že bylo nesmyslné po sestrách chtít, aby měly vysokou školu, když je nejsme schopni zaplatit ani jako středoškolačky. Výsledek je, že sice máme sestry s titulem, řada z nich však nemá zájem ošetřovat pacienty, protože to je pod jejich úroveň. V nemocnicích pak pacientům nemá kdo dát napít, přebalit je či dohlédnout na to, aby brali léky. Jako zdravotní sestry pak pracují Ukrajinky, s nimiž se pacient nedomluví. Situace je kritická a je třeba ji řešit i tak, že ze sestry uděláme znovu to, co má být. Nemůže konkurovat lékaři, má mu pomáhat a především má sloužit pacientům. Na to jí stačí střední škola, jako tomu bylo vždycky," uvedl Kubek v únoru 2016 pro Deník.

Podobně se vyjadřoval i v pořadu České televize 90' v dubnu 2016 (celý záznam, 45. minuta).

"Nutíme je udělat si vyšší střední školu nebo bakalářské studium na vysoké škole, ale neumíme je zaplatit ani jako středoškolačky. Utíkají proto, že práce u lůžka pacienta je těžká, vyčerpávající a špatně placená," řekl pak Právu už v dubnu 2015.

Zatímco na konci roku 2011 Česká televize uváděla, že se čínské investice ve srovnání např. s Maďarskem Česku vyhýbají, v dubnu 2012 už premiér Nečas po jednání s čínským premiérem hovořil o tom, že má Česko velkou šanci na získání čínských investic, které Číňané plánovali ve střední a východní Evropě vynaložit. V září téhož roku pak vystoupil s do jisté míry přelomovou kritikou podporování Tibetu, které označil za dalajlamismus. Dále uvedl: „Jsem přesvědčen, že těmito umělými problémy si nemáme házet klacky pod nohy.“ Dodal ovšem, že v rámci české zahraniční politiky musí být nadále brán velký zřetel na lidská práva. V říjnu 2012 mu vláda udělila pro summit EU mandát k tomu, aby podpořil zlepšení ekonomických vztahů, ale zároveň také promluvil o dodržování lidských práv.

Václav Klaus a někteří tehdejší ministři se zúčastnili v září 2012 (nedlouho po premiérově kritice „dalajlamismu“) oslav vzniku Čínské lidové republiky, které pořádala čínská ambasáda. Tehdejší hlava státu ve svém projevu prohlásila: „Česká republika by měla posílit vztahy s Čínou a nevnášet do nich zbytečné překážky. (…) My, tedy rozhodně ti, kteří tady dnes jsou, sledujeme s velkým zájmem vývoj ve vaší zemi a snažíme se vytvořit pozitivní a přátelské vztahy mezi našimi zeměmi.“

Již v červenci 2012 pak Čínu za doprovodu místopředsedy Senátu Zdeňka Škromacha navštívila Livie Klausová, jejíž cesta byla motivována uvedením seriálu O Krtečkovi v čínské televizi CCTV. A byl to právě její manžel, kdo se v letech 1994 a 2004 vydal na oficiální návštěvy Číny.

Před svou druhou návštěvou mj. napsal: „Je to země, která se ve své vnitřní politice neřídí námi zastávanými principy parlamentní pluralistické demokracie a námi chápaného konceptu občanských práv. Přesto jsem přesvědčen, že rozvíjet česko-čínské je v zájmu naší země. V posledních letech se u nás ve vztahu k ČLR vyprofilovaly dva nesmírně zjednodušené postoje. Jeden říká, že prioritou jsou ekonomické vztahy a šance na využití nesmírného potenciálu čínského trhu, proto se na nic jiného nedívejme, zapomeňme na lidská práva, o politiku se nestarejme a rozvíjejme především byznys. Druhý se naopak domnívá, že ve vztahu k Číně můžeme setrvávat v přezíravém opovržení majitelů jedné jediné pravdy a mesiášů lidských práv, a za jediný politicky přípustný postoj z naší strany považuje ignorování, povýšené mentorování nebo drobné politické provokace. Jsem přesvědčen, že oba přístupy jsou špatné. Ve vztazích k ČLR nelze rezignovat na naše přesvědčení o přednostech standardních demokratických principů a výsostného postavení jednotlivce ve společenském mechanismu. Úspěch však může mít náš postoj pouze tehdy, stojíme-li o dialog, a to o dialog založený na respektu k druhé straně.“

Z následujícího grafu je patrné, že se obchod s Čínou skutečně rozvíjel, ačkoliv dovoz z Číny mnohanásobně převyšuje vývoz. Dle dat z databáze Českého statistického úřadu v posledních deseti letech rostl jak objem dovozu, tak vývozu.

ČSSD se ve svém dlouhodobém programu " staví za takovou úpravu všeobecného celostátního referenda., která by nezatěžovala občany častým rozhodováním o méně závažných věcech, umožnila by jim však vyjádřit právně závazný názor k zásadním otázkám vnitřní nebo zahraniční politiky státu. " (.pdf, str. 28).

Sociální demokraté navrhovali zákon o obecném referendu již v minulých volebních obdobích. V březnu 2005 předložila vláda (tvořena ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU) návrh ústavního zákona o celostátním referendu. Poslaneckou sněmovnou prošel, byl ovšem zamítnut v senátu, kde měla v té době většinu ODS.

V následujícím volebním období předložila ČSSD další takový návrh. Tentokrát bylo rozložení sil v Poslanecké sněmovně takové, že daný zákon neprošel ani 3. čtením.

Ve volebním období 2010-2013 pak ČSSD předložila návrh o celostátním referendu hned dvakrát. První předložila ihned po volbách v červnu 2010, druhý návrh poté na podzim 2011. Ani jeden z těchto návrhů neprošel prvním čtením, pravicová koalice jej zamítla.

Vládní koalice ČSSD, ANO a KDU-ČSL ve svém programovém prohlášení uvádí: " Vláda předloží ústavní zákon o obecném referendu, včetně referenda na základě lidové iniciativy, který umožní občanům rozhodovat přímo o zásadních otázkách fungování státu."

Vláda v usnesení ze dne 13. července 2015 (.pdf) schvaluje návrh ústavního zákona o celostátním referendu a ukládá vypracovat konečné znění vládního návrhu. Následně byl tento návrh předložen sněmovně 28. července 2015 jako tisk 559/00. Projednávání tohoto tisku bylo zařazeno na pořad 39. schůze (od 19. ledna 2016).

Pokud jde o spory ve vládě ohledně pomalých reforem, které skončily odchodem, lze ukázat na dva významné příklady.

Na počátku února 2016 rezignovalukrajinský ministr hospodářství Ajvaras Abromavičius, který prohlásil, že odmítá krýt státní úředníky, kteří se „velmi podobně jako stará vláda snaží ovládnout tok veřejných peněz“.

Necelé dva týdny poté zdůvodnil svou rezignaci neuspokojivým stavem justice, korupcí a prosazováním skupinových zájmů náměstek ukrajinského generálního prokurátora Vitalij Kasko.

Spory v ukrajinské vládě vedly 16. února 2016 k neúspěšnému hlasování o odvolání a z vládní koalice postupně odešlo více stran.

To, že Okamura uspěl ve 2 volbách, je korektní konstatování. Nejprve získal post senátora za obvod 80-Zlín v roce 2012, kdy porazil hejtmana kraje Mišáka (vyhrál obě kola volby). Dále Okamura kandidoval v roce 2013 do Poslanecké sněmovny a to ve Středočeském kraji, mandát poslance získal také (tím pádem přišel o senátorský post, nelze vykonávat obě pozice najednou).

K šancím Okamury v srpnu 2012 (tj. 2 měsíce před volbami) uvedl server Idnes, že "... podle politologů se Okamura může dostat do druhého kola, které se bude na Zlínsku konat téměř jistě. "

Dále pak regionální mutace serveru pak přinesla mezi 1. a 2. kolem volby vyjádření politologa Karla Kouby, který se vyjádřil následovně: " Vyhrál první kolo a může se vézt na protestní vlně proti Mišákovi. Okamura je mediálně známá osobnost. Navíc měl velmi kontaktní kampaň, jezdil po jednotlivých vesnicích. "

Není tedy pravdou, že by Okamurovy šance byly veřejně pouze umenšovány. Již před volbami uváděli politologové, že Okamura má šance na postup do 2. kola, mezi oběma koly pak byl dokonce jmenován jako kandidát se " solidní šancí uspět ".

Andrej Babiš prostřednictvím Agrofertu vlastní celostátní média, jak popisuje premiér, dokonce jich vlastní více, než kolik Sobotka zmiňuje. Možnost Andreje Babiše veřejně komunikovat své vyjádření ke kauze Čapí hnízdo pro média (nejen ty, která vlastní) je zcela zjevná. Internetové servery, tisk i televize věnují kauze značnou pozornost a vyjádření hlavního aktéra by dozajista komunikovali.

Andrej Babiš (respektiveAgrofert, jehož je akcionářem) vlastní podlewebu Agrofertu 23 tištěných titulů, tři televizní stanice a nejposlouchanější rádio. Od roku 2013 podle obchodníhorejstříku vlastní mediální skupinu MAFRA, a.s. Ta v sobězahrnuje z celostátního tisku Lidové noviny, Mladou frontu Dnes, časopis Téma a také noviny rozdávané zdarma 5plus2 a Metro (rozdávané v 51 městech).

Kromě toho je pod MAFROU hudební televize Óčko a různě zaměřené obsahovéweby. Z rozhlasových stanic je podle obchodníhorejstříku členem koncernu Agrofert Rádio Impuls, RockZone 105,9 a Český impuls (tedy stanice pod společností LONDA, spol. s. r. o., která spadá pod Agrofert).

Dotace z evropských fondů do infrastruktury České republiky mají podobu Operačního programu Doprava, z něhož může Česká republika v období 2014-2020 čerpat až 125 miliard korun. Ministr Ťok se zároveň vyjádřil, že by tyto zdroje měly pokrýt především rozvoj dálniční a železniční sítě.

Výzvy, vyhlášené ke konci listopadu 2015, však počítají s čerpáním částky přibližně 84 miliard Kč a nelze tedy říci, že by byly z evropských fondů vyčerpány všechny peníze. Zároveň je ale jasné, že vzhledem k trvání projektu až do roku 2020 je možné, že se všechny prostředky časem vyčerpají - v minulém programovém období 2007 - 2013 byly výzvy koncipované tak, aby k tomu došlo. Zároveň byla Česká republika v roce 2015 spolu se Slovenskem podle Evropské komise nejúspěšnější zemí, co se čerpání eurofondů týče.

V neposlední řadě pak citujme prohlášení ministra dopravy z prosince 2015, v němž uvádí: "Na základě aktuální fakturace po skončení letošní stavební sezóny, kterou si příjemci vyžádali k proplacení, je zřejmé, že Operační program Doprava 2007-2013 směřuje k plnému dočerpání (...)Využití všech evropských prostředků v dopravě je reálnou prognózou, pro dosažení tohoto cíle je ale ještě nutné, schválení velkých projektů na straně Evropské komise. Přesná čísla budou během prvního čtvrtletí příštího roku, nicméně odhad jasně naznačuje, že se letos podařilo připravit a realizovat projekty v částce o cca 10 mld. Kč vyšší než bylo původně předpokládáno."

V tuto chvíli tak nejsou k dispozici tvrdá data, která by konkrétně uváděla, zda byly prostředky z daného programu kompletně vyčerpány. Je k dispozici čtvrtletní monitorovací zpráva (.pdf) za 3. čtvrtletí roku 2015, ta ovšem nedokládá finální stav v programu Doprava. Výrok po zveřejnění těchto přesných čísel budeme aktualizovat, nyní jej hodnotíme jako neověřitelný.

Web White media dlouhodobě zveřejňuje ukradená data ze soukromých schránek antirasistů a antifašistů.

Další z aktivit, kvůli níž si jich už v minulosti všimla média, je sepisování zevrubného seznamu „levičáckých nepřátel“ (video, 0:18). Do něj patří každý, kdo chrání lidská práva, pomáhá cizincům nebo se netají sympatiemi k sexuálním menšinám.

„Lidé kolem serveru se důsledně snaží skrývat svou identitu. Stránka je registrována v USA a prohlašuje, že je určena pouze Čechům žijícím ve Spojených státech. Touto právní kličkou se její správci snaží vyhnout problémům s českými zákony,“ uvádí Lidovky.cz.

Nabourání korespondence ministerského předsedy vyšetřuje Útvar pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ). Hackeři čelí obvinění z vydírání. Podle webu Neovlivni.cz útočníci pracovali z Česka a na objednávku neznámého zadavatele. Web White Media pouze využili k zveřejnění ukradených materiálů. Jedná se o hypotézu zmíněného serveru.

Česká policie v minulosti čtyřikrát požádala americké kolegy o pomoc při vyšetřování provozovatelů webu White media, zatím vždy neúspěšně.

Ondřej Kundra v Respektu (dostupné na iHNed.cz) píše, že : „Na rozdíl od Evropy je v USA daleko šířeji chápána svoboda slova a argument, že web šíří xenofobní postoje a vyzývá k násilí a ohrožení konkrétních lidí, narazil (i proto, že v USA nejde o trestnou činnost). Policie proto před časem změnila taktiku a začala upozorňovat, že White Media narušují kybernetickou bezpečnost, na což jsou Američané citlivější.“

Na podzim 2015 se stala Radmila Kleslová terčem veřejné kritiky poté, co vyšlo najevo, že inkasuje nemalé částky z několika státních, polostátních a městských firem. V kontextu výroku nás zajímají především firmy s účastí hl. města Prahy.

Podle informací Mladé fronty DNES z konce září 2015 inkasovala Kleslová ročně jako členka představenstva Pražské teplárenské částku ve výši zhruba 750 tisíc korun. Dále Kleslová působila v dozorčí radě PRE. Kleslová sama uvedla, že od těchto společností dostává měsíčně 97 tisíc korun.

Toto kritizovala jednak opozice, tak i předseda ANO Babiš. Problémem pro Kleslovou také bylo publikování záznamu jejího telefonického rozhovoru s Lukášem Wagenknechtem (v té době býv. náměstek ministra financí, člen dozorčí rady ČEZu).

Trojkoalice, jímž je za Stranu zelených v Praze Stropnický členem, hlasovala 22. října 2015 na zastupitelstvu města pro podporu zařazení bodu Struktura příjmů Radmily Kleslové v městských firmách, který navrhoval zastupitel Zábranský (Piráti).

Kleslová o den pozdeji těchto funkcích skončila, jak uvádí ČTK. V prohlášení uvedla:

"Nechci, aby mé členství ve statutárních orgánech těchto společností sloužilo k dehonestační kampani, která je účelově vedena výhradně proti mé osobě, i když ve statutárních orgánech těchto společností zasedají i další zástupci koalice(...)Vzhledem k tomu, že zástupci Trojkoalice souhlasili se zařazením bodu projednávání mé účasti ve statutárních orgánech společností s majetkovou účastí města na program dnešního zasedání ZHMP, vyzývám je, aby rezignovali na svoje funkce stejně jako já, a prokázali tak v praxi svůj postoj k účasti politiků ve statutárních orgánech firem."

Po následné odchodu Radmily Kleslové z funkce předsedkyně pražského hnutí ANO napsal Matěj Stropnický na svůj facebook post, ve kterém se hlásí k podílu na tomto odstoupení.

Radmila Kleslová neměla oficiálně žádnou funkci ve vedení pražského magistrátu, podle Stropnického však přes své zástupce ovládala část zastupitelského klubu. Je tedy nesporné, že v průběhu podzimu 2015 Klesová odstoupila jednak z pozice předsedkyně pražského ANO a dále také rezignovala na členství v řadě (nejen městských) firem.

Pokud jde o podíl Matěje Stropnického na této věci, nejsme schopni jeho přímé zapojení a vliv prokázat. K pádu Kleslové kromě tlaku partnerů ANO v Praze (viz hlasování výše) přispěla zejména medializace jejích finačních výnosů z veřejných peněz, nahrávka s Wagenknechtem, tlak šéfa hnutí a jistě i vnitrostranické poměry v ANO v hlavním městě. Jelikož nejsme schopni korektně určit, nakolik Stropnický a Trojkoalice přispěli k pádu Kleslové, hodnotíme výrok jako neověřitelný.

Tvrzení Miroslava Kalouska odpovídá průzkumu veřejného mínění zpracovávaného Centrem veřejného mínění (.pdf, str. 2), dle kterého v posledních měsících více než 60 procent respondentů odpovědělo, že by Česká republika neměla vůbec přijímat uprchlíky z válkou zasažených zemí (cca 30 procent by pak umožnilo uprchlíkům dočasný pobyt do doby, než se situace v jejich zemi vyřeší).

O zájmu či nezájmu uprchlíků o Českou republiku svědčí např. statistiky Ministerstva vnitra (.pdf), podle kterých zde o mezinárodní ochranu v roce 2015 požádalo 1525 osob. Největší podíl tvořili Ukrajinci, kterých bylo 694. Na druhém místě se s velkým odstupem umístili Syřané (134 osob). Třetí největší počet si pak připsali Kubánci (128 osob).