Přehled ověřených výroků

Ploty na svých hranicích začalo kvůli migrační krizi stavět Maďarsko, Rakousko a Slovinsko. Tyto státy jsou přitom členy schengenského prostoru. Další ploty vyrostly i na hranicích jiných evropských států, což přehledně zpracovává následující mapa:

Zdroj: The Economist

Jak dlouho ploty budou na hranicích evropských států nelze ověřit. Ve výjimečných situacích je povoluje schengenská dohoda, a to až na dva roky.

13. února 2015 předseda ODS řekl ve Sněmovně: „Pan předseda Mihola se zeptal, kdo to připravoval a proč jsme to nedělali. Já mu rád odpovím. Připravoval jsem to já. Ten školský zákon, který tady předkládá pan ministr Chládek, a je to tak dobře, byl z velké části připraven pod mým vedením na Ministerstvu školství. To je správná kontinuita.“

Ministr vnitra zde reaguje na předchozí tvrzení předsedy Strany zelených. Jak uvádíme výše, kauza Čapí hnízdo skutečně nabrala sílu po zveřejnění informace na serveru Neovlivní.cz, který uvedl, že Evropský úřad proti podvodům zahájil vyšetřování případu, kdy společnost Agrofert získala na dotacích 54 milionů pro výstavbu farmy Čapí hnízdo. Agrofert je prošetřován kvůli dotačnímu podvodu. Text byl vydán 2. března a diskuze byla vysílána 13. března, tedy necelé 2 týdny poté.

Od vydání textu na serveru Neovlivní.cz kauza opravdu akcelerovala, média přináší zprávy téměř na denní bázi. (čtvrtek 3. března, pátek 4. března, neděle 6. března, středa 9. března, čtvrtek 10. března, pátek 11. března). To se nedá říct o době před vydáním článku serverem Neovlivní.cz.

Milan Chovanec tedy korektně uvádí, že kauza trvá asi týden a v posledních dnech výrazně akcelerovala.

Lidovecký plán zachování více pásem DPH a při ekonomickém růstu prosazení snížení sazby z 15% na 10% DPH u základních potřeb byl obsažen v jejich volebním programu (pdf, str. 4), byt se nakonec do koaliční smlouvy nedostal.

Vládní koalice se však ve smlouvě (pdf. str. 9) zavázala ke snížení sazby DPH u léků. knih, dětských plen a nenahraditelné dětské výživy k 1.1. 2015.

Výrok Tomia Okamury je hodnocen jako zavádějící, neboť SPD ve skutečnosti ve sněmovně navrhla pouze zařazení projednávání bodu, ve kterém měli poslanci vyzvat vládu, aby zmíněný návrh připravila. Stalo se tak celkem třikrát, hlasovalo se o dvou z těchto tří návrhů. Podporu však těmto návrhům neprojevila nejen vládní koalice, ale ani opoziční strany. 18. června 2015 navrhl poslanec Radim Fiala (SPD) při jednání o programu schůze Poslanecké sněmovny zařadit bod, ve kterém by sněmovna usnesením vyzvala vládu k přípravě zákona o referendu o setrvání v EU.

Návrh tohoto usnesení zněl: „Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje problém nelegální imigrace za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Odpovědnost za tento stav nese politika a fungování Evropské unie. Poslanecká sněmovna vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii.“

Tento návrh podpořilo pouze 11 poslanců. Z SPD šlo pouze o Radima Fialu, dále o dva poslance Úsvitu a také sedm členů klubu KSČM. Proti hlasovala jak vládní koalice, tak i TOP 09, ODS a návrh nepodpořila ani většina klubu KSČM a Úsvitu. Sám Okamura nebyl k danému hlasování přihlášen a tedy nehlasoval. Současný člen předsednictva Okamurovy SPD a poslanec Jaroslav Holík tento návrh také nepodpořil, při hlasování se zdržel.

7. července 2015 navrhl podobný bod i sám Tomio Okamura. Během jednání o programu jednání sněmovny načetl bod s názvem Referendum o setrvání České republiky v Evropské unii. Podle představ Okamury měla v rámci projednávání tohoto bodu sněmovna přijmout následující usnesení: " Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky považuje šíření extrémního islámu a nelegální migraci za zásadní ohrožení bezpečnosti České republiky. Zásadní příčinou tohoto ohrožení je politika a fungování Evropské unie.Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky, vyzývá vládu České republiky k přípravě zákona o referendu, kde občané České republiky budou mít možnost vyjádřit se k dalšímu setrvání naší země v Evropské unii, a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva."

O tomto návrhu se nehlasovalo, poslanecké kluby ČSSD a ANO uplatnily veto (viz Sklenák) dvou poslaneckých klubů pro nezařazení daného bodu na program jednání sněmovny.

15. září 2015navrhl Okamura ve Sněmovně zařadit bod Příprava referenda k vystoupení z Evropské unie. V hlasování pro tento návrh nehlasovala vládní koalice, opoziční TOP 09 a ODS a také jednotlivci z klubu KSČM, Úsvit a v neposlední řadě 3 nezařazení poslanci.

Šikanózní insolvenční návrh je návrh, kterého podstatou není řešení úpadku (nebo hrozícího úpadku), ale způsobení škody dlužníkovi. Nejvyšší soud ve svém judikátu konstatoval, že dochází k šikanóznímu výkonu práva, jestliže zákonem založené právo je uplatňováno z jiných důvodů, než je dosažení hospodářských cílů či uspokojení jiných potřeb, a hlavní nebo alespoň převažující motivací tohoto návrhu je poškodit či znevýhodnit povinnou osobu.

Podle § 53 odst. 1 písm. d) zák. č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, dodavatel, který se uchází o veřejnou zakázku musí splnit podmínku, že vůči jeho majetku neprobíhá nebo neproběhlo v posledních 3 letech insolvenční řízení,v němž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. To by však nemělo dopadat na šikanózní insolvenční návrhy. Insolvenční návrhy totiž může podat libovolná osoba a teprve následně se zkoumá, nakolik je její nárok oprávněný. Zákon neříká a nebylo by ani rozumné, aby již v tuto chvíli byla tomu, kdo je v návrhu označen, upřena možnost účastnit se veřejných výběrových řízení. Tento následek nastává až poté, co bylo vydáno rozhodnutí o úpadku. Pokud se tak ale stalo, nešlo již o šikanózní, ale oprávněný návrh.

Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, neboť popsaná situace neodpovídá zákonné úpravě.

Povaha tohoto nebezpečí plyne ze samotné definice toho, kdo je to uprchlík. Tu poskytuje například Úmluva o právním postavení uprchlíků (.pdf), kterou přijalo Valné shromáždění OSN v roce 1951.

Podle článku 1 odstavce 2 tohoto dokumentu se uprchlík "nachází mimo svou vlast a má oprávněné obavy před pronásledováním z důvodů rasových, náboženských nebo národnostních nebo z důvodů příslušnosti k určitým společenským vrstvám nebo i zastávání určitých politických názorů, je neschopna přijmout, nebo vzhledem ke shora uvedeným obavám, odmítá ochranu své vlasti" (s. 2) . Tento legální status byl přijat a ratifikován všemi 28 státy EU. Nebezpečí tedy plyne z neschopnosti státu poskytnout svým obyvatelům ochranu, v horším případě je právě stát původcem výše definovaného pronásledování.

Bezpečným navrácením se pak zabývá tzv. princip Non-Refoulement, který zakazuje navrátit oběť persekuce do rukou původce této persekuce. Zásada vychází ze zmiňované Úmluvy a jejího Protokolu z roku 1967. Rozbor (.pdf) tohoto principu na webu Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky (UNHCR) specifikuje, že omezení navrácení uprchlíků se netýká jen země původu, ale jakéhokoliv teritoria, kde by byli v ohrožení (s. 122).

Zmíněné zákony byly skutečně schváleny v tomto volebním období. Je ale nutné připomenout, že zákon o registru smluv byl projednáván již v minulém volebním období, schválit jej však tehdejší sněmovna nestihla. Fakt, že byl zákon schválen poměrně brzy v tomto volebním období, lze přičíst k dobru ani ne tak vládě, jako široké parlamentní shodě, ke které jistě přispěla i kampaň protikorupčních organizací sdružených v Rekonstrukci státu. Z toho důvodu je výrok hodnocen jako zavádějící.

Co se týká služebního zákon, je pravdou, že ten byl vstoupil v účinnost v tomto volebním období. Přijetí tohoto zákona řešíme v předchozím výroku předsedy Faltýnka. Schvalování zákona o registru smluv Faltýnek ovšem popisuje zavádějícím způsobem. Předně není pravda, že by v minulém období byl pouze diskutován.

V červnu 2012 předložila skupina poslanců v čele s Janem Farským novelu několika zákonů, které registr smluv zaváděly. Předloha se dostala do výborů, po pádu vlády Petra Nečase a následném rozpuštění Poslanecké sněmovny pak ovšem spadla pod stůl.

V tomto volebním období byl registr smluv znovu předložen do Poslanecké sněmovny a to jako jeden z prvních návrhů. Šlo o sněmovní tisk 42. Předkladateli nebyl vláda či poslanci koalice, ale šlo o poslance napříč politickým spektrem, jejich zástupci byl opět Jan Farský z klubu TOP 09 a Starostové.

Šlo o jeden ze zákonů tzv. Rekonstrukce státu. Ta k tomu uvedla: " 160 nových poslanců se před volbami zavázalo, že zákon prosadí. Rekonstrukce státu je týden po volbách oslovila, aby se přidali k Janu Farskému a předložili návrh společně. Přidali se zástupci TOP09, KDU-ČSL a ANO."

V závěrečném hlasování 24. listopadu 2015 pak pro návrh hlasovalo 110 poslanců ze všech stran vyjma poslanců KSČM.

V časopisu Přítomnost v čísle ze dne 22. února 1939 opravdu vyšel Peroutkův článek Češi, Němci a Židé. Relevantní část vám zde přikládáme. Objasňuje v ní odlišný přístup k Židům v Česku a Německu a vše vysvětluje na otravě organismu cizí látkou.

Zde však toto přirovnání končí a zbytek článku je pragmatickým zhodnocením odlišného působení Židů v Česku a Německu. Druhý zmiňovaný článek vyšel ne dne 20. dubna, ale 26. dubna 1939. Citát "Hitler je největší z Němců" tam doslovně nepadl, lze tak ale interpretovat následující větu: „Jak dnes věci stojí, nemají Němci nikoho, koho by ve své Wallhalle, ve své galerii národních hrdin postavili výše.“ Svým obsahem je skutečně oslavou narozenin Adolfa Hitlera.

Je otázkou, zda je možné vytrhnout z kontextu doby a textu 1 větu a na jejím základě vyvodit závěr nad celkovými postoji osoby v daném čase. Miloš Zeman těmito citacemi hodnotí právě Peroutku jako osobu v období let 1938-1938, nejsme schopni ovšem postihnout komplexně jeho postoje, činy a publikační aktivitu v dané době a je problematické toto uvažování zúžit na 2 citáty, z nichž jeden je navíc nepřesný. Výrok tak hodnotíme jako neověřitelný.

Projednávaná novela zákona (.pdf) č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích skutečně obsahuje zřízení Úřadu se sídlem v Praze jako ústředního správního úřadu pro dohled nad hospodařením stran a hnutí (str. 12). Podle analýzy (.pdf) projektu Rekonstrukce státu by tento úřad měl být složen z 10-12 lidí s ročním rozpočtem mezi 15 a 25 miliony Kč (str. 7).

Zpráva ministerstva vnitra z roku 2013 popisuje, jak se vyvíjela tvorba návrhu zákona o dohledu nad hospodařením politických stran v onom roce – uvedený návrh, počítající se zřízením nezávislého kontrolního správního úřadu se sankčními pravomocemi, narazil podle zprávy na zásadní odpor ODS, ČSSD a KSČM. Na základě toho byl z nové verze návrhu odstraněn právě dohledový úřad, avšak ani tento návrh se v souvislosti s předčasným rozpuštěním dolní sněmovny nepodařilo prosadit.