Přehled ověřených výroků

To, že Okamura uspěl ve 2 volbách, je korektní konstatování. Nejprve získal post senátora za obvod 80-Zlín v roce 2012, kdy porazil hejtmana kraje Mišáka (vyhrál obě kola volby). Dále Okamura kandidoval v roce 2013 do Poslanecké sněmovny a to ve Středočeském kraji, mandát poslance získal také (tím pádem přišel o senátorský post, nelze vykonávat obě pozice najednou).

K šancím Okamury v srpnu 2012 (tj. 2 měsíce před volbami) uvedl server Idnes, že "... podle politologů se Okamura může dostat do druhého kola, které se bude na Zlínsku konat téměř jistě. "

Dále pak regionální mutace serveru pak přinesla mezi 1. a 2. kolem volby vyjádření politologa Karla Kouby, který se vyjádřil následovně: " Vyhrál první kolo a může se vézt na protestní vlně proti Mišákovi. Okamura je mediálně známá osobnost. Navíc měl velmi kontaktní kampaň, jezdil po jednotlivých vesnicích. "

Není tedy pravdou, že by Okamurovy šance byly veřejně pouze umenšovány. Již před volbami uváděli politologové, že Okamura má šance na postup do 2. kola, mezi oběma koly pak byl dokonce jmenován jako kandidát se " solidní šancí uspět ".

31. března přišla média (Neovlivní) s informací, že ČSSD pravomocně prohrála soud se svým bývalým advokátem Altnerem, jemuž musí podle rozhodnutí vyplatit částku bezmála 338 milionů korun.

Strana skutečně odmítá tuto částku uhradit, její postoj je doložitelný na řadě veřejných vystoupení zástupců strany k této kauze. Za všechny uveďme reportáž České televize v hlavní zpravodajské relaci.

V srpnu 2015 vstoupila v účinnost vyhláška 101/2015 Sb., ve které se resort spravedlnosti snažil zabránit rostoucímu počtu fiktivních provozoven povinností fyzické přítomnosti insolvenčních správců během úředních hodin. Na vyhlášku si kromě Asociace insolvečních správců stěžovala také skupina senátorů, která vyhlášku napadla u Ústavního soudu, který pasáž o fyzické přítomnosti insolvenčních správců zrušil.

Nicméně podle ministerstva se v mezidobí, kdy vyhláška platila, snížil počet provozoven zhruba o polovinu.Jedna z největších insolvenčních společností, Administrace insolvencí City Tower byla nucena zredukovat počet svých provozoven ze 75 na 14.

V současné době je v připomínkovém řízení návrh novely zákona o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) z dílny ministerstva Roberta Pelikána. Návrh zákona už nepočítá s nutnou fyzickou přítomností insolvenčních správců (doc. str. 22), nicméně jeden z hlavních cílů předkládaného návrhu zákona je, aby insolvenční správce ve vymezených dnech a úředních hodinách ve svém sídle a ve své provozovně skutečně vykonával svoji činnost, a to svědomitě a s odbornou péčí.

Druhým stěžejním bodem je změna algoritmu ustanovování insolvenčních správců pro insolvenční řízení tak, aby docházelo k přidělování insolvenčních věcí jednotlivým insolvenčním správcům v návaznosti na okamžik zápisu jejich sídla do seznamu insolvenčních správců (doc. str. 22). Tímto by se dle názoru ministerstva insolvenčním správcům nevyplatilo mít desítky poboček napříč republikou.

O účincích nálezů Ústavního soudu hovoří § 71 zákona o Ústavním soudu. V samotném rozhodnutí se Ústavní soud této skutečnosti nijak nedotýká, v této souvislosti nevydal ani doplňující sdělení, jak to udělal například v případě advokátního tarifu. Neplyne tedy žádná povinnost kompenzovat insolvenčním správcům škodu či ušlý zisk, které by jim v době platnosti vyhlášky snad vznikly.

Výrok jako celek proto hodnotíme jako pravdivý.

Na jednání Evropské komise v říjnu 2015 se představitelé EU shodli na akčním plánu, ve kterém je zahrnuta i správa hranic. Konkrétně se jedná o podporu hranic mezi Bulharskem a Tureckem a dále také Řeckem, Makedonií a Albánií.

Sobotkou zmiňované záložní řešení bude hlavním tématem mimořádného summitu zemí Visegrádské skupiny dne 15. února. Cílem jednání je přitom dosáhnout společné pozice, kterou o tři dny později budou země V4 zastávat na schůzi Evropské rady v Bruselu.

Výrok Jana Bartoška je hodnocen jako zavádějící, neboť je pravdou, že Česká republika přímo v souvislosti s uprchlickou krizí, o které je řeč, neproklamovala, že hodlá slučovat rodiny uprchlíků. Nicméně i tak je v této věci vázána mezinárodními smlouvami, vlastními zákony a v neposlední řadě respektuje i nezávazné právní předpisy .

Česká republika skutečně kvóty na uprchlíky odmítá. I přesto se ale zavázala, že v letech 2015 až 2017 příjme 1 500 uprchlíků. Hlavní kritéria výběru budou případné předešlé vazby na ČR či jinou zemi EU a upřednostňovány budou úplné rodiny a rodiny s malými dětmi.

Co se týče slučování rodin, Česká republika ze zákona umožňuje občanům třetích zemí požádat o dlouhodobý pobyt za účelem sloučení rodiny. Žadatelem může být manžel cizince s povoleným pobytem, dětem cizinců s povoleným pobytem, rodičem nezletilého cizince apod. Toto povolení se poskytne žadateli, pokud splní podmínky uvedené v zákoně o pobytu cizinců na území České republiky č. 326/1999 Sb. Česká republika rovněž jako stát EU naplňuje směrnici 2003/86/EC, která vymezuje právo na slučování rodin.

Kromě těchto dokumentů se slučováním rodin zabývá také mezinárodní právo a úmluvy, které se Česká republika zavázala plnit. Patří mezi ně:

Úmluva o právech dítěte – zejména článek 10 a 22 (pdf. str. 3 a 5),

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod – článek 6 (pdf. str. 6),

Mezinárodní pakt o občanských a politických právech – článek 17 a 23 (pdf. str 4 a 5),

Ženevská úmluva o ochraně civilních osob za války – dodatkový protokol č. 1 (pdf. str. 145).

Z nezávazných právních aktů pak jmenujme Všeobecnou deklarace lidských práv – článek 16 (pdf, str. 3).

Německo postupně svoji migrační politiku zpřísňuje a v lednu toho roku přijalo opatření, ve kterém se zavázalo, že dva roky nebude umožňovat slučování rodin. Prakticky se toto opatření týká uprchlíků ze Sýrie. Cílem je omezit jejich příliv do země.

Z důvodu zavádějícího vyjádření o tom, zda se Česká republika někdy zavázala slučovat rodiny, je výrok hodnocen tak, jak je.

Rozpočet na roky 2014 - 2020 byl schválen v prosinci 2013. Celkově má být dle Víceletého finančního rámce (ang.) rozděleno 960 miliard eur na závazky.

Mezi tyto závazky patří: zvýšení růstu a práce (125,6 miliard eur), snížení rozdílů ve vývoji jednotlivých regionů (325,1 miliard eur), udržitelný rozvoj v zemědělství a rozvoji venkova (373,1 miliard eur), bezpečnost a občanství (15,6 miliard eur), mezinárodní akce EU (58,7 miliard) a administrativní výdaje (61,6 miliard eur).

Dle zprávy z Parlamentu EU (ang.) bude letos rozděleno 401 milionů eur na migraci. V letošním roce se zároveň bude revidovat sedmiletý finanční plán tak, aby reagoval na migrační krizi, která se může stát dlouhodobým problémem.

Víceletý finanční rámec (pdf, str. 8).

Podle nejnovějších dostupných statistik je v zařízeních pro zajištění cizinců k 8. dubnu 94 ubytovaných klientů.

Co se počtu žádostí (.pdf) o mezinárodní ochranu týká, tyto počty spíše rostou. Zatímco za rok 2014 se jednalo celkem o 1156 žádostí, v roce 2015 to bylo už 1525 žádostí. Při meziročním porovnání ledna 2015 a 2016 se sice jedná po pokles ze 126 na 108 žádostí, tedy o 15 %, již v únoru však vidíme meziroční nárůst ze 117 na 179 žádostí, tedy o více než polovinu. Obecně se při pohledu na statistiku níže nedá o poklesu počtu žádostí hovořit a výrok proto hodnotíme jako nepravdivý.

Zdroj: statistiky MVČR (2015 - pdf, 2016 - pdf)

Je přinejmenším zavádějící říct, že časopis Přítomnost vycházel (tedy opakovaně) ve dvou vydáních. Nedělo se tak totiž pravidelně. To, jak prvorepubliková cenzura fungovala, popisuje Petr Píša, literární historik z Akademie věd ČR, v Lidových novinách z 27. února 2016.

"Od roku 1924 do poloviny září 1938 bylo zkonfiskováno jen 11 čísel týdeníku - což představuje zlomek například oproti komunistickému časopisu pro ženy Rozsevačka, u které za 13 let vydávání registrujeme na dvě stovky cenzurních zákazů," píše Píša a dodává, že důvody těchto zásahů u Přítomnosti byly poměrně rozmanité, ať už kvůli karikaturám, které byly údajně rouháním se vůči bohu či kvůli článku kritizujícímu ostrý postup vlády vůči slovenským autonomistům.

Kvůli Peroutkovým článkům zasahovala podle Píši prvorepubliková cenzura třikrát - na podzim roku 1933, kdy Peroutka kritizoval zostřený cenzurní kurs úřadů, a 16. března 1938 kvůli Peroutkově článku "Anschluss - ce n'est pas la guerre", ve kterém podle cenzury hanobí národ. Třetí zásah cenzruy se týkal článku "Československo není Rakousko" z května 1938.

Pokud se zaměříme přímo na zmíněnou citaci, Ústav pro českou literaturu AV se vyjádřil i k tomuto. Vyhledal verzi vydanou před cenzurou, ve které je podobně znějící pasáž obsažena. Pro srovnání tuto stránku předkládáme, jde o zmíněné vydání z 16. března 1938 a autorem článku je Ferdinand Peroutka.

Ani v této necenzurované verzi však nenajdeme větu: „Hitler má geniální politické schopnosti.“ Relevantní pasáž zní takto: „I když Hitlerovo nadání jest pro nás zlověstné, varujme se toho, abychom je neuznali. Dívejme se na věci tak, jak jsou: máme odpůrce, v jehož charakteru je několik zřejmých rysů politické geniality. Ani toho se ovšem ještě nelekejme: žádnému ani úplnému ani částečnému geniovi se nepodařilo vyvrátit svět z jeho přirozené základny, kterou je v našem případě touha národů a lidí po svobodě a důstojnosti.“

Zásah cenzury byl přiznána časopisem Přítomnost tak, že vydání vyšlo znovu, tentokrát v následující podobě. Jde o stejnou stranu stejného vydání ze stejného data, obsaženou mj. v internetovém archivu časopisu přítomnost (str. 162.)

Výrok hodnotíme jako nepravdivý. Jednak není pravdou, že časopis by cíleně vycházel ve dvou vydáních, ač se to během 14 let několikrát stalo. Stěžejním ovšem je, že neřekl, že „Hitler má geniální politické schopnosti.“ Prezident ve svém vyjádření používá citaci, která je ve skutečnosti ovšem dezinterpretací Peroutkových slov a samostatně ani v kontextu článku není pravdivá.

Zeman má patrně na mysli rozhovor profesora Jana Rataje, zveřejněný na serveru Parlamentní listy. Vybrali jsme několik ukázek, na kterých lze demonstrovat příklady příkonu k nacismu (či spíše okupační moci), na které profesor Rataj a zprostředkovaně nyní i prezident poukazují.

(Dynamický život), v tom článku je Peroutka až příliš k Hitlerovi a nacistům empatický, když ztotožňuje obdivně s nacistickým vůdcem a nacismem Hitlerem celý německý národ. Hitler prý přinesl německému národu „pronikavé úspěchy“ a proto není větší hrdina v německé síni slávy než Hitler. Německý diktátor se stává vůdcem nejen Němců, ale i ostatních národů – tato slova Peroutka adresuje české veřejnosti 26. dubna 1939

Zajímavá je další Peroutkova argumentace, proč nemůžeme převzít nacistické národní hodnoty a hrdiny. Nikoli protože jsme demokraté a odmítáme nacistický totalitarismus, ale protože jsme slabí jako národ a postrádáme německou sílu. Na důkaz svého tvrzení použil Peroutka krásný literární obrat: „Jest pravděpodobno, že meč, jímž by jiný tak zamával, bychom ani neuzdvihli.“ My podle něj na německou nacistickou velikost prostě nemáme.

Po celou dobu se u Peroutky projevuje větší empatie k Němcům a někdy mi to připadá, že nepreferuje německé demokraty před vládnoucí nacistickou mocí v Německu. Neměl ani zábrany navštěvovat německého nacistického vyslance Ernsta Eisenlohra, prostřednictvím kterého Hitler úkoloval Konráda Heinleina, a to docela přátelsky v soukromí.A po vzniku protektorátu Peroutka posvětil svou autoritou totalitní politický systém protektorátu v rámci Velkoněmecké říše. V Lidových novinách 23. 7. 1939 píše aktivisticky, že chceme-li vycházet s Německem, které je svým systémem totalitní, my také musíme být totalitní.Když třeba ve svých článcích říká, že nacisté nám zachovají národní bytí a prostor pro národní rozvoj a dokonce v článku Lidových novin z 30. 7. 1939 nabádá protektorátní vládu k aktivismu a tvrdí, že nesmí být rozporu mezi Německem a námi a vláda sama musí předem iniciativně vystupovat v rámci říšské politiky, být aktivní a budovat dobré vztahy

Beranova vláda se chtěla podsunout do přízně nacistického Německa a vnášela cíleně do české veřejnosti kladný obraz říšského Němce-nacisty, který prý bude vůči zbytkovému Česko-Slovensku korektní. (...) Na tuto pochybnou tóninu jsou skutečně naladěny i Peroutkovy politické komentáře z druhé republiky i z prvních měsíců protektorátu. Na závěr však prof. Rataj také dodává: „Peroutka měl své chyby, slabosti a občas špatný odhad. Je to lepší memento, než z něj dělat někoho, kým vůbec nebyl. Choval se jako někdo, kdo se chtěl udržet ve své profesi a postavení a nedokázal říci dost.“ Profesor Rataj ale napsal také hned několik knih zabývajících se daným obdobím a není v našich silách v tuto chvíli přečíst a vyhodnotit všechny tyto zdroje. Nebudeme se tedy dopouštět hodnocení Peroutkovy činnosti či údajné inklinaci k nacismu z dnešního pohledu a výrok hodnotíme jako neověřitelný.

Deník Právo informoval o tom, že českému styčnému imigračnímu důstojníkovi byl v únoru odepřen přístup do registračních středisek (takzvaných hotspotů) v Řecku.

Ministr Chovanec pro Právo tuto informaci potvrdil: "Mohu potvrdit, že náš styčný důstojník pro relokaci už několik týdnů nedostal od Řecka povolení k návštěvě hotspotů. Toto jednání považujeme za projev nedůvěry, který rozhodně budu s řeckým kolegou při první možné příležitosti řešit,"
Deník Právo taktéž píše, že podle jejich zdrojů, se jedná o problém čistě pro Českou republiku, zástupcům ostatních zemí prý přístup byl poskytnut. "Řekové v lednu vydali překvapivé rozhodnutí, že do hotspotů umístěných na jejich ostrovech mohou pozorovatelé z jiných zemí už jen se souhlasem vlády, respektive ministerstva zahraničí. Jenže zatímco u ostatních členských států EU problémy s návštěvou jejich zástupců údajně nejsou, Česko narazilo. Podle zdrojů Práva z bezpečnostních složek se totiž zákaz vstupu týká zřejmě právě jen České republiky."

Dále píší o možném důvodu neposkytnutí povolení: "Nabízí se varianta, že jde o následek opakovaných údajně ostrých výměn názorů mezi řeckým ministrem pro migraci Janisem Muzalasem a českým ministrem vnitra Milanem Chovancem (ČSSD)."
Server Echo.cz zase zmiňuje nedávný diplomatický incident mezi ČR a Řeckem: "Již v prosinci povolalo Řecko svého velvyslance z Prahy na konzultace poté, co prezident Miloš Zeman zpochybnil účast Řecka v eurozóně."
Nemůžeme potvrdit, že by důvodem neudělení vstupu doopravdy byly komplikované diplomatické vztahy, dostupné jsou pouze spekulace českých deníků.