Ale všechny daňové zákony víme, že ty největší rozdíly mezi daňovými výběry a předpokladem výběrů jsou skutečně ty karuselové obchody, to jsou dneska mezinárodní gangy a čelí tomu celá Evropa a čelí tomu velmi obtížně.
Podle již citované analýzy NKÚ je stomiliardová daňová mezera v ČR (rozdíl mezi předpokládaným a skutečným výběrem daně) tvořena primárně podnikateli, kteří úmyslně zkreslují údaje (ze 40 %), dále přírůstkem nesplacených nedoplatků (25 %) a nelegální a stínovou ekonomikou (ze 7 %). Zbylých 28 % pak spadá do kolonky "ostatní" (.pdf, str. 14–16). Ze zprávy ale není patrné, z jaké části je škoda způsobena konkrétně tzv. karuselovými podvody, ačkoli spadají do kolonky úmyslně zkreslených údajů.
Karuselovým (či také kolotočovým) podvodům skutečně čelí celá EU, což vyplývá z podstaty tohoto typu podvodu (vysvětleno například zde). Přesná čísla nebo alespoň kvalifikované odhady výše škod způsobených karuselovými podvody se nepodařilo dohledat, podle Evropské komise jsou však karuselové podvody jedním z nejčastějších typů podvodů souvisejících s výběrem DPH. Jako významný fenomén je jmenuje i Ministerstvo financí ve své tiskové zprávě vysvětlující důvody pro zavedení kontrolního hlášení DPH. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.
Ten val těch 14 miliard zadržených odpočtů Ministerstvo financí zdůvodňuje, že zadrželo DPH, které v prvním kvartále do roku 2014, to už byl ministr financí Andrej Babiš.
Tento výrok zazněl v kontextu diskuse o plnění státní pokladny. V loňském roce došlo k tomu, že údaje o výběru DPH byly ovlivněny poměrně vysokou částkou zadržených vratek nadměrných odpočtů DPH (viz také výrok níže). Později se ukázalo, že byly převážně zadržovány neoprávněně, a byly vráceny firmám.
Pro přesné informace ohledně tohoto výroku jsme kontaktovali Finanční správu ČR. Na základě poskytnutých informací a zpráv o pokladním plnění hodnotíme výrok jako zavádějící. Zohledňujeme tak nepřesnost v uváděné částce zadržených odpočtů a především fakt, že ministerstvo již v dubnu 2014 upozorňuje na to, že údaje o výběru DPH jsou zkresleny zadrženými vratkami.
"Rozhodnutí o spuštění kontrolní akce padlo v listopadu 2013. Největší zadržovaná částka nadměrných odpočtů byla v měsících leden a únor 2014 (jedná se o zdaňovací období listopad, prosinec a 4. kvartál 2013) a činila cca 12,5 mld. Kč. Jednotlivá daňová řízení probíhala v závislosti na součinnosti/nesoučinnosti daňových subjektů. K jejich ukončení docházelo zejména v průběhu roku 2014," napsala nám tisková mluvčí pro Generální finanční ředitelství Petra Petlachová.
Z tohoto vyjádření vyplývá, že uvedených 12,5 miliardy zkreslovalo údaje o celkovém výběru DPH od prvního čtvrtletí 2014. V této době převzal kontrolu nad státní kasou Andrej Babiš (do funkce byl uveden 29. ledna 2014).
Nutno však dodat, že již ve zprávě o pokladním plnění za duben 2014 ministerstvo upozorňuje, že údaje o výběru DPH jsou zkresleny vlivem těchto skutečností. "Relativně vysoký meziroční růst je způsoben i tím, že Finanční správou ČR zatím nebyla v důsledku zahájení postupu k odstranění pochybností správce daně vyplacena část nadměrných odpočtů, které souvisí se zdaňovacím obdobím z konce roku 2013," uvádí ministerstvo, nespecifikuje však, o jak zásadní částku se jedná.
Pokud vím, tak na jeho (ministra Babiše – pozn. Demagog.cz) pokyn začla finanční správa šílet a začla nevracet DPH s tím, že tam jsou všechno ty podvodníci. No a potom samozřejmě museli zjistit, že to podvodníci nejsou, a to DPH jim museli vrátit.
Výrok Miroslava Kalouska není možné z veřejně dostupných zdrojů ověřit.
Patrně však narážel na to, že Finanční správa České republiky, spadající pod Ministerstvo financí, nastolila praxi, kdy firmám v podezřelých případech zadržovala vratky DPH (iDnes.cz, Ceskatelevize.cz, Ceska-justice.cz).
Organizační řád Finanční správy v článku 148, bod 3 definuje řídící pravomoci následovně: Ministerstvo financí řídí Generální finanční ředitelství a jeho prostřednictvím Odvolací finanční ředitelství, finanční úřady a Specializovaný finanční úřad ve věcech:
a) metodiky v oblasti utajovaných informací útvarem Bezpečnost a krizové řízení Ministerstva financí, b) krizových situací, PO a BOZP útvarem Bezpečnost a krizové řízení Ministerstva financí. Ministr financí tudíž není oprávněn k tomu, aby přímo úkoloval činnost Finanční správy. Zda se tak reálně neděje, resp. nedělo za bývalých ministrů financí, nejsme schopni potvrdit ani vyvrátit.
Když si vezmete tu tiskovou zprávu Ministerstva financí, tak bylo na konci roku 2013 rozhodnuto o zahájení kontroly. Ta kontrola probíhala nějaký čas a mezi tím se vyměnila Finanční správa, protože na ministerstvo přišel pan ministr Babiš a první, co udělal, byl obrovský personální vítr.
Zahájení postupu k odstranění pochybností (kontrola) proběhlo v prvních měsících roku 2014. V dalších měsících docházelo k postupnému vyplácení zadržených nadměrných odpočtů. Tvrzení o termínu rozhodnutí zahájení kontroly je pravdivé, stalo se tak v listopadu 2013. Část výroku ohledně personálních změn hodnotíme rovněž jako pravdivou – v době prováděné kontroly již byl ministrem financí Andrej Babiš.
Vyjádření tiskového odboru Finanční správy ČR, Ing. Petra Petlachová:
" Rozhodnutí o spuštění kontrolní akce padlo v listopadu 2013. "
" Jde především o kontrolní akci, zaměřenou na daňové subjekty, které nemají sídlo v ČR, přestože zde podnikají (tito plátci uplatňují nadměrné odpočty v řádech miliard korun) a často se správcem daně při prověřování dostatečně nespolupracují. Proto u těchto plátců přistoupila Finanční správa v roce 2014 ke speciální kontrolní akci. "
Co se týče personálních výměn, Babiš po svém nástupu dělal změny na samotném ministerstvu a také na Finanční správě, na což Miroslav Kalousek naráží. Změny na MF popisuje server České souvislosti následovně: "Druhým nejčinorodějším v personálních změnách byl ministr financí Babiš. V prvním roce vlády dokázal vyměnit až na jednoho všechny své náměstky, ale dokázal rovněž provést změny v rozsahu 85,4 % na úrovni odborů a sekcí. To v praxi znamená, že drtivá většina vyššího i středního managementu nejdůležitějšího vládního resortu byla vyměněna (...) Souvislost s poklesem výběru daní a dalšími problematickými aspekty fungování resortu se proto může nabízet."
Graf: České souvislosti
Došlo také k výrazným personálním změnám na Generálním finančním ředitelství, o čemž informoval server Echo24:
"Je to z hlediska výběru daní a plnění státního rozpočtu klíčový úřad státní správy. Nyní jím ale otřásají personální problémy. Úřadující šéf Generálního finančního ředitelství(GFŘ) porušuje organizační řád vlastní instituce. A bez jakéhokoli zdůvodnění mění vedoucí zaměstnance, aniž by k tomu měl mandát."
Tak já bych na začátku řekl, že vlastně Strana svobodných občanů vznikla v roce 2009 mimo jiné na odporu proti takzvané Lisabonské smlouvě, která řekla, že bude mít Evropská unie pravomoc rozhodnout i případně proti naší vůli o záležitostech, které se týkají azylové politiky, a tedy i kvót.
Strana svobodných občanů vznikla v roce 2009 a od svého počátku se vymezovala proti přijetí tzv. Lisabonské smlouvy, která novelizovala zakládající smlouvy, tj. Smlouvu o EU a Smlouvu o založení ES (pdf. s. 6), viz ideový projev Petra Macha k založení Strany svobodných občanů z 14. února 2009 a následující větu: „Jsme přesvědčeni, že přijetí Lisabonské smlouvy by vedlo k úpadku Evropy, vedlo by k předstírané demokracii, k obcházení vůle voličů v jednotlivých zemích ze strany nadnárodních institucí. Nechceme Lisabonskou smlouvu, protože chceme udržet svobodu, chceme udržet funkční demokracii a chceme obnovit prosperitu.“ Lisabonská smlouva byla Českou republikou ratifikována 3. listopadu 2009.
Článek 78 odstavec 3 Smlouvy o fungování EU (původní název Smlouva o založení ES) říká (pdf. s. 76, 77): „Ocitnou-li se jeden nebo více členských států ve stavu nouze v důsledku náhlého přílivu státních příslušníků třetích zemí, může Rada na návrh Komise přijmout ve prospěch dotyčných členských států dočasná opatření. Rada rozhoduje po konzultaci s Evropským parlamentem.“ Což ještě doplňuje článek 79 odstavec 1 Smlouvy o fungování EU: Unie vyvíjí společnou přistěhovaleckou politiku, jejímž cílem je ve všech etapách zajistit účinné řízení migračních toků, spravedlivé zacházení pro státní příslušníky třetích zemí oprávněně pobývající v členských státech, jakož i předcházení nedovolenému přistěhovalectví a obchodu s lidmi a posílení boje proti těmto činnostem.
Jeden z největších ubytovávatelů imigrantů je Švédsko, země, která je ještě podstatně menší než Německo.
Tento výrok je pravdivý. Švédsko patří mezi země, které nejvíce poskytují azyl. Jak dokládá zpráva Eurostatu z 12.05.2015 pro rok 2014. Rovněž je pravdivé tvrzení, že Švédsko má podstatně méně obyvatel než Německo.
Německo má 80,62 mln obyvatel, zatímco Švédsko pouhých 9,6 mln obyvatel.
Aktuální statistika (pdf) Eurostatu za rok 2014, která se zabývá azylanty, ukazuje následující.
" Nejvíce uprchlíkům poskytlo útočiště Německo (47 600), Švédsko (33 tisíc), Francie (20 600) a Itálie (20 600). Celkem tak tyto čtyři země schválily azyl dvěma třetinám všech úspěšných žadatelů v EU. Nejméně azylantů naopak přijalo Estonsko (20), Chorvatsko a Lotyšsko (obě země 25) a Portugalsko (40). "
U nás našlo domov, dočasné bydliště, pracovní, možnost pracovat mnoho lidí, ať už z Vietnamu, z Ukrajiny, z Běloruska, z Moldávie, ze Slovenska, z Ukrajiny, u nás prostě žije a pracuje mnoho cizinců a tady bych podotkl žije a pracuje. Zatímco země (...) jako je Švédsko nebo Francie nebo i Německo, mají spoustu lidí, kteří přišli z ciziny a nepracují, žijí jenom na sociálních dávkách. Já bych byl nerad, abychom jako Česká republika opakovali chyby těchto států.
Pokud jde o Českou republiku, data jsou následující:
Pokud jde o srovnání se Švédskem, Francií a Německem, pak nám Eurostatnabízí k nezaměstnanosti cizinců takováto data z roku 2013 (viz tabulka níže):
Se všemi srovnávanými zeměmi na tom byla s mírou nezaměstnanosti cizinců opravdu nejlépe Česká republika, přičemž následovalo Lucembursko s 8 % nezaměstnanými cizinci (míra všeobecné nezaměstnanosti, je však u této země 3.3 %). Nejhůře pak dopadlo Portugalsko s 28,9% nezaměstnanými cizinci (přičemž ale všeobecná nezaměstnanost byla 16.2 %).
Zajímavé je dokonce i to, že v České republice je více nezaměstnaných cizinců z EU (8,3 %), než těch kteří přišli ze zemí mimo EU (celoevropsky nejmenší číslo 6,2 %). Naopak ve Švédsku je nezaměstnaných cizinců mimo EU největší množství (28,7 %), přičemž nezaměstnanost občanů EU je 10,6 %.
Nezaměstnanost v rámci EU-28 dle zemí, občanství a věku
Německo dělalo dokonce v minulosti systematické programy, že lákalo, že lákalo třeba Kurdy z Turecka na svůj pracovní trh...
Výrok Petra Macha s nejvyšší pravděpodobností odkazuje na imigrační politiku Německa v 60. letech. V jejím rámci SRN uzavřela bilaterální dohodu s Tureckem o usnadnění přístupu Turků (a tureckých Kurdů) na německý pracovní trh formou krátkodobých povolení k pobytu. Původní záměr počítal s tím, že se tito tzv. gastarbeiteři po určitém čase v Německu vrátí do Turecka a nahradí je noví pracovníci. Němečtí zaměstnavatelé ale měli zájem nadále zaměstnávat již zaškolené pracovníky a tato politika tak vedla ke vzniku minoritní turecké a kurdské menšiny v Německu, protože za těmito pracovníky později přicestovaly i jejich rodiny a natrvalo se usídlily v Německu. Více informací zde.
Podle odhadu Kurdského institutu v Paříži se populace Kurdů v Německu v roce 1995 pohybovala nad číslem 600 000. V celé západní Evropě jich tehdy přitom bylo kolem 850 000.
(pokr. předchozího výroku) ...a dnes je to tak, že v Berlíně a v dalších městech máte celé čtvrti, které jsou v podstatě převážně muslimské, které žijí jinou kulturou, než asi naši posluchači jsou zvyklí pozorovat. A společnost v Německu je tím pádem rozštěpená, má problémy, objevují se tam i všelijaké antiimigrantské nálady.
V Berlíně, hlavním městě SRN, žije více než 3 miliony a 450 tisíc obyvatel, z nichž 160 tisíc jsou muslimové. Berlín se zároveň územně dělí na 12 obvodů. Podle Euro-islam.info za koncentrací muslimů v Berlíně stojí mj. pracovní politika v tehdejším západním Německu z počátku 60. let, kdy odstartovala i vlna imigrace. Obyvatelé muslimských zemí přicházeli v té době do Německa pracovat, později se za nimi stěhovaly i jejich rodiny. V Berlíně skutečně existují části v rámci městských obvodů se zvýšenou koncentrací muslimů, patří k nim hl. části obvodů Mitte, Neukölln a Kreuzberg. Celé Německo má přes 82 milionů obyvatel, z nich je kolem 4,8 milionů muslimů. PodleNovinky.cz tvoří Německo spolu s Francií největší základny přistěhovalých muslimů v Evropě. Muslimské čtvrti se nacházejí ve městech nejen v Berlíně, ale i v celém Německu. Turci totiž mají tendenci zachovávat soudržnost a koncentrují se v sociálně slabších čtvrtích města (Hesová 2005). Problémy i protiimigrantské nálady se v Německu skutečně objevují. Zmiňme například německou občanskou iniciativu PEGIDA (Patriotische Europäer gegen die Islamisierung des Abendlandes), která působí od roku 2014 a organizuje demonstrace proti islamizaci Německa. Velký spor představují například zahalené muslimské dívky ve školách. Situace vyvrcholila na jaře v roce 2015, kdy německý ústavní soud zrušil zákaz nošení muslimských šátků. Německou společnost rozděluje také výstavba mešit na území země. Do situace se zapojují i extremistické skupiny, členy jedné z nich zajala policie v květnu 2015 s podezřením na plánované útoky na mešity. Výrok Petra Macha tedy vzhledem ke zjištěním označujeme za pravdivý.
Každopádně podle všemožných průzkumů, které jsem měl možnost vidět, zhruba polovina Britů je pro setrvání, zhruba polovina je pro vystoupení z Evropské unie.
Výzkumů ohledně výsledku případného britského referenda pro setrvání či odchod z Evropské unie je celá řada. Až na výjimky ale v aktuálních průzkumech převažují respondenti, kteří jsou pro setrvání Velké Británie v EU, podpora odchodu z Unie má spíše klesající trend. Zatím poslední průzkumy, uskutečněné těsně po volbách, ukazjí 45 % pro setrvání, 36 % (strana 5), respektive 37,5 % (strana 15) proti a 18/16 procent nerozhodnutých voličů. Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý.
Jen od počátku roku 2015 uvádí Wikipedie 21 průzkumů od různých organizací. Výsledky oscilují okolo 40 procent pro i proti setrvání v Unii, poměrně velký je i poměr nerozhodnutých respondentů (okolo 15 %, v některých průzkumech ale i 20 a více). O přibližně vyrovnaném počtu hlasů (49 % pro, 51 % proti setrvání) psal v únoru například Guardian v reakci na výzkum agentury Opinium, jednalo se ale o výsledek očištěný o nerozhodnuté voliče (výzkum, strana 53).
Veřejné mínění se v této otázce vyvíjí, ještě v roce roce 2013 ukazovala většina průzkumů, že téměř polovina respondentů podporuje takzvaný Brexit (vysoký byl ale i podíl nerozhodnutých voličů). V roce 2014 už byly průzkumy více vyrovnané, Wikipedie uvádí 43 uskutečněných výzkumů, ve 24 z nich převážil souhlas se zachováním členství, 16 z nich ukazovalo příklon k odchodu z Unie a ve třech dokonce vyšla vyrovnaná podpora příznivců i odpůrců Brexitu.
Jaký bude vývoj veřejného mínění do doby, než se uskuteční referendum, je těžké předvídat. V tuto chvíli ani není jisté, zda se referndum uskuteční v původně plánovaném roce 2017 nebo dříve, jak se nyní snaží prosadit znovuzvolený premiér David Cameron.
