Inkluze je v našem školském systému už dnes jasně legislativně ukotvená. (Blesk, 23. 2., str. 2)
V českém vzdělávacím systému má inkluze své místo již dlouhou dobu. Pojednávala o ní už Bílá kniha(.pdf., str. 59) pro vzdělávání z roku 2001. Na tento strategický dokument navazuje školský zákon z roku 2004. Vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů nadaných upravuje §16 zákona.
Podle něj „děti, žáci a studenti se speciálními vzdělávacími potřebami mají právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem, na vytvoření nezbytných podmínek, které toto vzdělávání umožní, a na poradenskou pomoc školy a školského poradenského zařízení.”
Inkluze byla také zahrnuta do Rámcového vzdělávacího programu (.pdf), který přímo upravuje vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením.
V lednu 2016 byl školský zákon upraven vyhláškou 27/2016 Sb., která zavádí nová pravidla pro zařazování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami do škol, podpůrná opatření a další úpravy týkající se inkluzivního vzdělávání.
Mají to v Německu a zdá se, že jejich ekonomiku to nijak neoslabilo. Pokud někdo nějakou dlouhou dobu bude skutečně odevzdávat všechno, co vydělá, a bude vydělávat, co nejvíc může, tak soud ho zprostí zbytku dluhu.
Současná německá podoba institutu oddlužení podle některých studií působí edukativně na dlužníka i na další potenciální dlužníka. Informace o dopadech na celkovou ekonomickou situaci Německa se však nepodařilo dohledat.
V německé právní úpravě probíhá podle zákona Insolvenzordnung (anglický překlad) oddlužení tak, dlužník po dobu několika let odvádí veškeré své příjmy opatrovníkovi, který je poté rozděluje mezi věřitele a část vrací dlužníkovi. Dlužník má povinnost po tuto dobu provozovat přiměřenou výdělečnou činnost. Pokud plní všechny své povinnosti, je poté osvobozen od dluhů. (§ 286 - § 295 InsO)
Informace o vlivu institutu oddlužení na celkovou ekonomickou situaci v Německu se nepodařilo dohledat. Ve studii (.pdf) profesor práva Jason J. Kilbourn porovnává německý a americký způsob oddlužení (přičemž americký nepracuje s několikaletým procesem, ale s jednorázovým zbavením dluhů). Píše, že tyto dva systémy produkují podobné ekonomické výsledky, nicméně německý způsob obsahuje lepší sociální cíle (s. 259). Předchozí německá úprava, která se více zaměřovala na věřitele a méně cílila na práci s dlužníky, nesla v porovnání s tou současnou větší riziko, že se dlužník místo poctivého splácení zapojí do černé ekonomiky (s. 264 - 265).
Ve studii (.pdf) z pohledu behaviorální ekonomie tentýž autor popisuje, že německý (a obecně evropský) způsob je edukativní pro budoucnost dlužníka a má větší potenciál působit odstrašujícím způsobem na další potenciální dlužníky (s. 29).
Když si vezmeme ten stamiliardový rozpočet České republiky, tak na integraci v oblasti migrace, v tématu, kterému se v téhle republice věnuje celý rok naprosto pozornost číslo jedna, tak jde 25 milionů korun jenom a teď to vláda na návrh pana ministra na tento rok zvýšila na 55 milionů.
Vláda v minulosti vyčleňovala na integraci v oblasti migrace 25 miliónů korun. "V roce 2014 byla na integraci cizinců určena vládou České republiky částka 25 000 000,- Kč (což představuje stejnou částku jako v roce 2013)..." (.pdf str. 74 Zprávy ministerstva vnitra o situaci v oblasti migrace a integrace cizinců na území České republiky v roce 2014)
V Usnesení vlády (.pdf) České republiky ze dne 18. ledna 2016 č. 26 o aktualizované Koncepci integrace cizinců se píše:
"4. použití finančních prostředků ve výši 40.610.290 Kč Ministerstvem vnitra i finančních prostředků převedených podle bodu I/3 tohoto usnesení na realizaci opatření podporujících integraci cizinců v České republice;"
"Vláda I. schvaluje(...) 3. převedení finančních prostředků ve výši 13.680 tis. Kč z rozpočtové kapitoly Ministerstva vnitra do rozpočtových kapitol a jejich rozdělení..." Tyto 2 částky (40 610 290 13 680 000) dohromady zhruba odpovídají zmiňovaným 55 miliónům.
10 milionů korun dostala řecká policie za loňský rok jako pomoc českého státu.
Česká republika na základě vládního usnesení (.pdf, str. 1) uvolnila pro Řecko 5 milionů z prostředků Ministerstva zahraničních věcí a 5 milionů v rámci realizace Programu Ministerstva vnitra na asistenci uprchlíkům v regionech původu a prevenci velkých migračních pohybů.
Ministr Zaorálek na své zahraniční cestě do Turecka, Makedonie a Řecka v únoru 2016 nabídl Řecku finanční podporu 10 milionů korun. Prostředky mají být použity na pořízení přístrojů k ověřování otisku prstů. Stejnou sumu přitom nabídl i Turecku.
...podle odhadů je dneska na cestě 20 až 80 milionů lidí, kteří se snaží najít jiný domov.
Analýza (.pdf, eng) vysokého komisaře OSN pro uprchlíky z poloviny roku 2015 na straně 4 ukazuje, že v době jejího vydání se totální počet uprchlíků vyšplhal na 15,1 milionu lidí, nejvyšší číslo za posledních 20 let. Mapa na straně 5 poté ukazuje, kde se momentálně největší množství uprchlíků nalézá – je patrné, že většina se momentálně nachází jinde než v Evropě, a nelze s jistotou říci, že mají do Evropy všichni namířeno.
Krom těchto patnácti milionů uprchlíků, kteří již opustili svou zemi, je podle OSN (eng) na světě dalších 27 milionů tzv. vnitřně vysídlených (internally displaced) lidí, tedy těch, kteří byli vyhnáni ze svého domova, ale nepřekročili hranice do jiného státu.
Celkový počet více jak 43 milionů uprchlíků tedy sice odpovídá množině 20 – 80 milionů, není však pravdou, že by cílem všech byla Evropa, nebo že by všichni byli „na cestě", neboť velká část z nich se pohybuje jen v rámci své rodné země. Ani finální předpověď UNHCR pro rok 2015 pak nehovoří o čísle 80 milionů - maximální odhadované množství migrantů zpráva z prosince 2015 odhaduje na 60 milionů, přičemž valnou většinu z nich opět tvoří vnitřně vysídlení lidé.
Tu kauzu by měl Andrej Babiš především vysvětlit, má pro to dostatečný prostor, koneckonců vlastní dvoje celostátní noviny, vlastní jednu celoplošnou rozhlasovou stanici.
Andrej Babiš prostřednictvím Agrofertu vlastní celostátní média, jak popisuje premiér, dokonce jich vlastní více, než kolik Sobotka zmiňuje. Možnost Andreje Babiše veřejně komunikovat své vyjádření ke kauze Čapí hnízdo pro média (nejen ty, která vlastní) je zcela zjevná. Internetové servery, tisk i televize věnují kauze značnou pozornost a vyjádření hlavního aktéra by dozajista komunikovali.
Andrej Babiš (respektiveAgrofert, jehož je akcionářem) vlastní podlewebu Agrofertu 23 tištěných titulů, tři televizní stanice a nejposlouchanější rádio. Od roku 2013 podle obchodníhorejstříku vlastní mediální skupinu MAFRA, a.s. Ta v sobězahrnuje z celostátního tisku Lidové noviny, Mladou frontu Dnes, časopis Téma a také noviny rozdávané zdarma 5plus2 a Metro (rozdávané v 51 městech).
Kromě toho je pod MAFROU hudební televize Óčko a různě zaměřené obsahovéweby. Z rozhlasových stanic je podle obchodníhorejstříku členem koncernu Agrofert Rádio Impuls, RockZone 105,9 a Český impuls (tedy stanice pod společností LONDA, spol. s. r. o., která spadá pod Agrofert).
My máme přímou volbu prezidenta (...), ale nezměnily se pravomoci prezidenta. Prezident neformuluje zahraniční politiku, nemůže to dělat.
V roce 2012 se v České republice změnil způsob volby prezidenta země. Zatímco dříve volily prezidenta obě parlamentní komory, od prezidentských voleb 2013 je prezident volen přímo lidmi. Pravomoci zůstaly nezměněné, prezident tak mimo jiné dle článku 63 Ústavy v oblasti zahraničních vztahů:
a) zastupuje stát navenek, b) sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy; sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na její jednotlivé členy, c) je vrchním velitelem ozbrojených sil atd. Česká ústava jednoznačně neříká, kdo za zahraniční politiku odpovídá. Postavení ministerstev je v Ústavě zmíněno v článku 79, který stanoví, že ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. Ministerstvo zahraničních věcí, stejně jako ostatní ministerstva, bylo zřízeno zákonem č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky.
Paragraf šest zmíněného zákona říká: Ministerstvo zahraničních věcí je ústředním orgánem státní správy České republiky pro oblast zahraniční politiky, v jejímž rámci vytváří koncepci a koordinuje zahraniční rozvojovou pomoc, koordinuje vnější ekonomické vztahy, podílí se na sjednávání mezinárodních sankcí a koordinuje postoje České republiky k nim. Ministerstvo zahraničí jako jeden z vládních rezortů spadá svojí odpovědností pod vládu, která je ve finále odpovědná za zahraniční politiku České republiky.
Z důvodu nejasností v pravomocích prezidenta a v Ústavě absentujícího článku, který by zahraniční politiku definoval jako odpovědnost vlády, se v červnu 2015 vláda shodla na potřebě novel a do Poslanecké sněmovny postoupila dva návrhy, které by měly tento problém řešit (Usnesení č. 412 a 413). Na pořad jednání by se měly materiály dostat během dubna.
Ve vlastních koncepčních materiálech ministerstva vnitra (k pozitivním příkladům integrace cizinců - pozn. Demagog.cz) se píše, že se taková komunikační strategie připravuje. Mrzí mě, že se připravuje už rok.
29. července 2015 schválila Vláda České republiky na návrh Ministerstva vnitra Strategiimigrační politiky ČR (.pdf) . Tato strategie (str. 3) uvádí, že je připravována komunikační strategie k oblasti migrace.
"Současně je jako průřezový nástroj zpracovávána komunikační strategie pro informování veřejnostii ostatních partnerů. Komunikační strategie se zabývá všemi aspekty problematiky migrace v České republice, úzce navazuje na jednotlivé kapitoly migrační strategie a je předkládána společně s ní." 18. ledna pak vláda schválila aktualizovanou verzi této strategie (.pdf - str. 18-19), která uvádí konkrétní oblasti, které mají být upraveny.
"Bude vytvořena a naplňována nová komunikační strategie zaměřená na odbornou i širšíveřejnost včetně cizinců žijících v České republice, která umožní informování veřejnosti, diskusive veřejném prostoru i získávání zpětné vazby. Základem této strategie bude informační kampaň,která bude formou veřejných debat pokrývat celé území ČR. Komunikační strategie bude provázánase Strategií migrační politiky.Zároveň bude vytvořena a naplňována nová PR integrace, komunikující vůči veřejnosti opatření státu realizovaná na podporu integrace cizinců. Posilována bude i komunikace s konkrétními skupinami aktérů – např. s koordinátory jednotlivých resortů v rámci grémia, při pravidelných diskusních setkáváních s představiteli krajů a obcí, vysokých škol, s nestátními neziskovými organizacemi, s Centry na podporu integrace cizinců, v rámci odborných seminářů pro realizátory projektů.Součástí komunikační strategie bude provozování speciálních webových stránek o migraci a integraci. V rámci mezinárodní spolupráce budou zpracovávány a distribuovány přehledy migračních aktualit, budováno povědomí o situaci a nových trendech v oblasti migrace a integrace v zahraničí, přenos praktických zkušeností, spolupráce a využívání výsledků mezinárodních projektů v oblasti integrace. " Výrok je hodnocen jako pravdivý, Ministerstvo vnitra skutečně ve svých dokumentech počítá s vytvořením komunikační strategie k migraci, což ovšem od července 2015 nebylo prozatím naplněno.
Když Nečasova vláda byla v době krize, v době velkého tlaku, podařilo se nám zvýšit mzdy za tři roky o 21 % a kousek.
Výrok je hodnocen na základě dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky (ÚZIS) jako nepravdivý. Nárůst o 21 % odpovídá zvýšení jen u lékařů, Hegerův výrok ovšem padl v souvislosti s možným zvýšením platů v celém sektoru zdravotnictví a sám místopředseda TOP 09 svou odpověď pouze na lékaře nezúžil.
Nečasova vláda byla ustavena po volbách 2010 a vládla do července roku 2013. Jako výchozí údaj tedy bereme průměrný plat zdravotnického personálu v roce 2010 a jako koncový bod rok 2013.
2010 (.pdf) 2013 (.pdf)Nárůst v %Prům. plat zaměstnanců ve zdravotnictví27 733 Kč30 174 Kč 8,8 % Lékař/zubař50 235 Kč60 635 Kč 20,7 % Všeobecné sestry/Por. asistentky27 515 Kč28 706 Kč 4,3 %
V daném období (data ČSÚ) prožívala Česká republika 2 roky ekonomického poklesu a to konkrétně v letech 2012 a 2013. Část Hegerova výroku o krizi je tedy částečně pravdivá, byť ekonomická krize proběhla především v roce 2009, tedy ještě před jeho nástupem do funkce ministra zdravotnictví.
Výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý, protože průměrná mzda ve sledovaném období ve zdravotnictví vzrostla o necelých 9 procent.
Ale v případě, když tahleta situace se bude stupňovat a je jasně znát i to, že ta uprchlická vlna z Afriky to, co zatím přišlo do Evropy, je řádově čtvrtina, pětina těch lidí, kteří se případně chystají.
Výrok jsme nuceni hodnotit jako neověřitelný, neboť nedovedeme posoudit migrační úmysly a plány obyvatel černého kontinentu v dalších letech.
I tak bychom rádi uvedli pár čísel. Jen za rok 2015 přišlo do Evropy více než milion uprchlíků, z nichž tvoří uprchlická vlna z Afriky pouhých 20 %, tedy přibližně 200 000. Evropská komise odhaduje (pdf., str. 60), že mezi lety 2016 a 2017 připutují do Evropy další 3 miliony lidí. Pokud by tato struktura měla být v budoucích letech zachována, šlo by v následujících letech o dalších 600 000 uprchlíků z Afriky.
Není jasné, jaký časový horizont má Aleš Brichta na mysli. Pokud však uvážíme výše zmíněná čísla, seznáme, že je přinejmenším velmi nepravděpodobné, že by doposud přišla "čtvrtina, pětina" lidí. Migrační vlna z Afriky by ve stejném tempu musela postupovat kontinuálně následující 3-4 roky.
