Přehled ověřených výroků

Poslanec Jan Bartošek (KDU‑ČSL) v kontextu výroku mluví o tzv. hybridní válce, které dle jeho slov probíhá i v rámci Česka. Zároveň zmiňuje pojem Gerasimovova doktrína, která byla pojmenována po Valeriji Gerasimovovi, náčelníkovi generálního štábu ozbrojených sil Ruské federace, jenž v letošním lednu převzal velení nad ruskými jednotkami nasazenými na Ukrajině.

Valerij Gerasimov v roce 2013 napsal článek (.pdf) s názvem: „Hodnota vědy spočívá v její schopnosti předvídat“. Gerasimov hned na úvod zmiňuje (.pdf, str. 24), že zkušenost vojenských konfliktů potvrzuje, že „dokonale prosperující stát se může během několika málo měsíců nebo dokonce dnů proměnit v arénu zuřivého ozbrojeného konfliktu, stát se obětí zahraniční intervence a potopit se do sítě chaosu, humanitární katastrofy a občanské války.“

Gerasimov dále v textu vyzdvihuje (.pdf, str. 24) nevojenské prostředky (politické, ekonomické, informační, či humanitární) k dosažení politických a strategických cílů, které měly v mnoha případech svou účinností překonat sílu klasických zbraní. Cílem pak má být vytvoření chaosu a dosáhnutí stavu permanentní nejistoty a konfliktu uvnitř nepřátelského státu. Náčelník ruského generálního štábu také kladl důraz na ovládání informačního prostoru.

Na základě Gerasimovova textu začali zejména západní novináři a vědci používat pojem tzv. Gerasimovova doktrína. Tento pojem je ovšem problematický. Jako první s ním přišel britský politolog a expert na moderní Rusko Mark Galeotti, který dle svých slov hledal pouze „výstižný název“ a nečekal, že se stane obecně užívaným termínem. O několik let později vydal článek ve kterém uvádí, že Rusko nikdy takovouto doktrínu oficiálně nepřijalo. Jejich hybridní válka je dle něj nicméně nebezpečná právě proto, že nemá žádný organizační princip pod samostatným kontrolním orgánem. „Má sice široký politický cíl – odvést pozornost, rozdělit a demoralizovat – ale jinak je do značné míry oportunistická, roztříštěná, někdy dokonce protichůdná,“ uvedl politolog.

Cílem Gerasimovovy doktríny je tedy skutečně přenést konflikt do jiného státu a na jeho území vyvolat chaos a ovládnout informační prostor. Výrok Jana Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý. Pro úplnost nicméně dodejme, že pojem Gerasimovova doktrína je poněkud problematický – nejedná o oficiální doktrínu Ruska, ale o obecný pojem, se kterým přišel politolog Mark Galeotti.

Jan Bartošek uvádí zbrojení Polska a posilování jednotek NATO v Pobaltí a na Slovensku jako konkrétní příklady kroků, ke kterým dochází v přímé reakci na ruský vpád na Ukrajinu. Zmiňuje je jako součást systému odstrašení, kterým chce Severoatlantická aliance odradit Rusko od ofenzivních akcí vůči svým členům.

Posilování NATO v Pobaltí a na Slovensku

Podle oficiální zprávy NATO nebyly před rokem 2014, kdy došlo k ruské anexi Krymu, v jeho východní části přítomné žádné vojenské složky Aliance. V reakci na tuto ruskou agresi začalo NATO svůj východ posilovat, přičemž vytvořilo čtyři mezinárodní bojové skupiny v Estonsku, Lotyšsku, Litvě a Polsku vedené Spojeným královstvím, Kanadou, Německem a Spojenými státy.

K výraznému posílení ve východoevropské části NATO došlo v lednu roku 2022, kdy již Ruská federace soustřeďovala své vojenské síly v blízkosti hranic s Ukrajinou. Některé státy Aliance se tehdy rozhodly poslat na východ Evropy zejména vzdušné a námořní síly, konkrétně baltskou oblast tak posílila dánská fregata a čtyři stíhačky F-16 směřující do Litvy.

10. února 2022 tehdejší britský premiér Boris Johnson během své návštěvy velitelství NATO v Bruselu prohlásil, že Spojené království zdvojnásobí svou vojenskou přítomnost v Estonsku.

Ruská invaze na Ukrajinu, která začala o dva týdny později, pak vyvolala další posilování východní části NATO. Český informační server Natoaktual.cz 2. března 2022 uvedl, že NATO na východním křídle, tedy především v Pobaltí, Polsku a v Rumunsku, zdvojnásobilo svou vojenskou přítomnost. Dohromady se tak podle něj v oblasti nacházelo „takřka 20 tisíc vojáků“.

Už 16. února 2022 se nicméně ministři obrany zemí NATO shodli na „zvážení vytvoření nových bojových skupin NATO ve střední, východní a jihovýchodní Evropě“. Počítalo se s tím, že by vojenské skupiny mohly vzniknout v Rumunsku, Bulharsku, Maďarsku a na Slovensku. 24. března 2022 se na summitu NATO tento plán nakonec potvrdil.

Slovenský parlament schválil návrh, podle kterého mohla mezinárodní jednotka mít na Slovensku až 2 100 zahraničních vojáků, později byl tento počet ještě navýšen na 3 000. Jednotce velí čeští vojáci a připravena k ochraně slovenských hranic je od září 2022. Formovat se nicméně začala již na konci loňského února, 20. března pak na Slovensko dorazily první jednotky Aliance, aby zde rozmístily systém protivzdušné obrany Patriot. Ten slouží k ochraně před taktickými balistickými střelami, raketami s plochou dráhou letu i letouny a „využívá střely dlouhého doletu typu země-vzduch s operačním dosahem až 60 kilometrů a dosahem radaru až 160 kilometrů“.

V červnu 2022 pak summit NATO dospěl k závazku dále posílit východní křídlo, konkrétní čísla nicméně nepředstavil. 12. října 2022 se pak Francie rozhodla posílit své vojenské síly v rámci NATO v Rumunsku, Litvě a Estonsku.

Dodejme, že na oficiálních stránkách NATO stojí, že v reakci na ruské činy se aliance rozhodla zvýšit svou vojenskou přítomnost na svém východním křídle. Po ruské invazi na Ukrajinu členové NATO konkrétně nasadili více lodí, letadel a vojenských jednotek na území východní a jihovýchodní Evropy.

Zbrojení Polska

Polsko začalo po ruské invazi na Ukrajinu masivně investovat do obrany. Zatímco v letech 2019–2021 vydávalo na armádu mezi 9 a 14,6 miliardami zlotých, v roce 2022 se výdaje na modernizaci vyšplhaly na 27,9 miliardy zlotých. Celkové výdaje na obranu pak podle Krzysztofa Platka, mluvčího polské agentury pro vyzbrojování, mohly dosáhnout 70 miliard zlotých, tedy asi 350 miliard Kč. Na svou obranu tak Polsko vydalo více než všechny ostatní státy střední Evropy dohromady. Letos plánuje částku ještě navýšit na 130 miliard zlotých a vydat tak na armádu kolem 4 % HDP.

Ve vyzbrojování pomáhá Polsku hlavně USA, se kterými se domluvilo na dodávce stíhaček F-35 či 250 tanků Abrams. S Jižní Koreou pak Polsko uzavřelo řadu dohod o nákupu tanků, letadel a dalších zbraní. 27. prosince 2022 Polsko podepsalo s Francií smlouvu o nákupu dvou průzkumných družic za 575 milionů eur, které by mu v budoucnu měly sloužit k vojenským i civilním účelům.

Polsko zároveň deklarovalo, že chce do roku 2035 vybudovat pozemní armádu čítající 300 tisíc mužů, což je oproti současnému stavu dvojnásobné množství.

Závěr

Jak z předchozích odstavců vyplývá, v návaznosti na ruskou invazi na Ukrajinu skutečně došlo k masivnímu zbrojení v Polsku i k posílení jednotek NATO v pobaltských zemích a na Slovensku. Výrok poroto hodnotíme jako pravdivý.

Švédsko, které se v reakci na ruskou invazi na Ukrajinu uchází o členství v NATO, potřebuje k přijetí souhlas od všech členských států. V tomto směru je ale problematický přístup představitelů Turecka, kteří dlouhodobě deklarují, že jejich podpora přijetí Švédska není jistá.

Kurdské milice

Hlavním problémem, pro který Turecko přijímání Švédska do aliance kritizuje, se týká švédské politiky vůči kurdské milici YPG a Straně kurdských pracujících (PKK). Tyto militantní organizace působící převážně v Turecku považuje tamní vláda za teroristické. Švédsko pak dlouhodobě kritizuje za to, že proti těmto organizacím údajně bojuje nedostatečně. Dodejme, že obě milice byly spojencem západních států v boji s tzv. Islámským státem, a proto s nimi mělo mnoho západních států přátelské vztahy.

Artikulace tureckých podmínek vedla v červnu 2022 k tomu, že zástupci Švédska, Finska a Turecka podepsali vzájemné memorandum. V něm se Švédsko a Finsko zavázali změnit politiku vůči kurdským militantním organizacím. Turecko na oplátku slíbilo, že nebude bránit jejich přijetí do NATO. Dodejme, že podle informací publikovaných až po konání námi ověřované debaty Švédsko dle Turecka stále dostatečně neplní požadavky obsažené v tomto memorandu.

Vydání konkrétních osob úřadům

Další problémy však záhy nastaly koncem roku 2022, kdy švédský soud rozhodl, že Turecku nevydá novináře a kritika Erdoğanova režimu Bülenta Keneşe. Na něj byl v Turecku vydán zatykač za údajné podezření z participace na protivládním puči z roku 2016. Prezident Erdoğan však již dříve avizoval, že vydání novináře považuje za součást očekávané silnější politiky Švédska vůči kurdským organizacím. Doplňme, že Keneş není jedinou osobou pobývající ve Švédsku, jejíž vydání si Turecko žádá.

Demonstrace ve Švédsku

Kromě neochoty vydat konkrétní osoby k trestnímu stíhání má Turecko rovněž problém s přístupem švédských úřadů k protiislámským a protitureckým demonstracím. Týká se to například demonstrace ve Stockholmu z ledna 2023, při které zúčastnění vystavili figurínu prezidenta Erdoğana, kterou pověsili za nohy hlavou dolů. Turecký ministr zahraničí Çavuşoglu následně žádal švédské představitele o zakročení. Demonstranti se však do problémů s úřady nedostali, neboť jim nárok na podobnou akci dle švédské strany umožňuje legislativou vymezená svoboda projevu.

Na jedné z dalších demonstrací ze začátku letošního roku ve švédském Stockholmu protestující pálili korán, tedy hlavní náboženský text islámu. Policie proti nim však nijak nezasáhla, rovněž z důvodu práva na svobodu projevu. Prezident Erdoğan v reakci na incident řekl, že Turecko vstup Švédska do NATO nepodporuje.

Závěr

Důvodů, proč se Turecko staví kriticky k přijetí Švédska do NATO, je několik. Švédsko podle Turecka nebojuje dostatečně s kurdskými milicemi YPG a Stranou kurdských pracujících, které mj. Turecko považuje za teroristické organizace. Dalším důvodem je neochota švédské strany vydat např. novináře a kritika Erdoğanova režimu Bülenta Keneşe do Turecka, či přístup úřadů k protitureckým demonstracím ve Švédsku. Výrok poslance Bartoška tedy hodnotíme jako pravdivý.

Předně uveďme, že Jan Bartošek (KDU­‑ČSL) v debatě mluvil o tom, že ruský prezident Vladimir Putin porušil svůj dřívější příslib, že Rusko nebude umisťovat jaderné zbraně mimo své území. Podle Jana Bartoška to Severoatlantická aliance bude muset nějakým způsobem reagovat, protože dle jeho slov „není možné“ jen přihlížet tomu, jak Ruská federace rozmisťuje jaderné zbraně na další místa. V této spojitosti pak upozorňoval na to, že v případě umístění ruských jaderných zbraní v Bělorusku bude v jejich dosahu i Česká republika.

Ruské jaderné zbraně v Bělorusku

Že Rusko umístí taktické jaderné zbraně na území Běloruska, oznámil Vladimir Putin v sobotu 25. března 2023. Skladovací prostor pro tyto zbraně by měl být připraven k použití do 1. července 2023. Pod kontrolou by jej měla mít přímo Ruská federace, nikoliv Bělorusko.

Pro kontext zmiňme, že jako taktické jaderné zbraně se obvykle označují takové jaderné zbraně, které v krátkodobějším časovém měřítku umožňují dosažení úspěchů na bojišti (.pdf, str. 5). Jsou určeny zejména k ničení nepřátelských vojenských cílů (jednotek či jejich podpory) v konkrétní bojové operaci. V tomto ohledu se liší od tzv. strategických jaderných zbraní, které jsou určeny především k ničení cílů, „jejichž zničení či poškození bude mít závažný, dlouhodobý vliv na celkovou protivníkovu schopnost vést další boj – tedy velká průmyslová a ekonomická centra, prvky kritické infrastruktury a podobně“.

Ačkoli se odborníci v tomto případě neshodují na přesných definicích, taktické a strategické jaderné zbraně se liší v aspektech, jako je např. síla exploze a dosah. Za taktické jaderné zbraně se obvykle považují ty, které mají dosah menší než 500 kilometrů. Doplňme, že za délku doletu ovšem odpovídá spíše nosič nežli zbraň samotná, jelikož jaderné zbraně mohou být odpáleny také z ponorky či letadla.

Co se týče potenciálního zasažení České republiky, Bělorusko od minulého roku disponuje několika letouny, jež jsou schopny nést jaderné hlavice, i raketovým systémem Iskander‑M, který je také schopen nést i jaderné hlavice a má potenciální dostřel také až 500 km. Při odpalu z pohraniční oblasti by pak tyto rakety byly teoreticky schopny zasáhnout území České republiky. Upřesněme, že by se jednalo o část Česka na severovýchodě Moravy. Pokud by například taktická jaderná zbraň byla vystřelena poblíž relativně velkého běloruského města Brest, byla by teoreticky schopna zasáhnout město Ostravu.

Pro úplnost dodejme, že Rusko argumentuje, že umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku neporušuje Dohodu o likvidaci raket středního a krátkého doletu (INF), protože ta se vztahuje jen na rakety s doletem 500 až 1 000 km (krátký dolet) a 1 000 až 5 500 km (střední dolet). 

Kaliningradská oblast

Doplňme, že již nějakou dobu se spekuluje o přítomnosti jaderných zbraní v ruském Kaliningradu. Tyto spekulace ruská strana nikdy nepotvrdila, podle západních zpravodajských zdrojů se zde ovšem jaderné zbraně nachází. O tom, že v Kaliningradu již ruské jaderné zbraně jsou, mluvil v dubnu 2022 například i ministr obrany Litvy, která s Kaliningradskou oblastí sousedí. Potvrzeno poté je, že se v Kaliningradu nachází raketový systém Iskander‑M. 

Vzdálenost České republiky od nejbližšího bodu Kaliningradské oblasti je právě přibližně 500 km, systém Iskander‑M je tedy teoreticky schopný zasáhnout část území ČR, konkrétně menší území na česko‑polských hranicích v Osoblažském, Javornickém a Broumovském výběžku. 

Rusko má ovšem v Kaliningradu také letadla MiG‑31 vybavená hypersonickými raketami Kinžal, které jsou také schopny nést jaderné hlavice. Na rozdíl od systému Iskander‑M mají tyto rakety větší dosah, a to až dva tisíce km. Jejich prostřednictvím by tak Rusko teoreticky mohlo zasáhnout jakékoliv místo v ČR.

Závěr

Na závěr shrňme, že Rusko má systémy, které jsou schopné nést jaderné hlavice, umístěny i v Kaliningradské oblasti. Systém Iskander‑M by odtamtud mohl zasáhnout menší část území ČR na česko-polských hranicích, rakety Kinžal by také mohly zasáhnout jakékoliv místo v Česku, protože mají větší dosah. 

Umístěním taktických jaderných zbraní v Bělorusku se nicméně rozšiřuje oblast, ze které může Rusko při teoretickém útoku jaderné hlavice vyslat. Někteří bezpečnostní experti proto upozorňují, že umístění jaderných zbraní v Bělorusku může zkrátit dobu, kterou má NATO na reakci v případě, že by k útoku skutečně došlo. Doplňme, že systém Iskander‑M má dosah až 500 km, při vyslání jaderné hlavice z Běloruska by tak teoreticky Rusko mohlo zasáhnout i část území České republiky, konkrétně oblast severovýchodní Moravy. Z uvedených důvodů proto výrok hodnotíme jako pravdivý.

Jan Bartošek svým výrokem reaguje na zprávu ruské státní mediální agentury TASS o plánu ruského prezidenta Vladimira Putina rozmístit v Bělorusku na „žádost Minsku“ jaderné zbraně. Porušením slova poslanec Bartošek zřejmě myslí porušení tzv. společného prohlášení, které ruský prezident Vladimir Putin a jeho čínský protějšek Si Ťin-pching zveřejnili po společném setkání, které proběhlo 20. března 2023 v Moskvě. Oba státníci se setkali i o den později.

Po bilaterální schůzce podepsali prohlášení, ve kterém mj. stojí: „Jaderné mocnosti nesmí rozmisťovat jaderné zbraně mimo své vlastní území a musí stáhnout veškeré jaderné zbraně umístěné v zahraničí.“

Státní organizace obou států zveřejnily ze společného prohlášení útržky v angličtině. Ruská zpravodajská agentura TASS citovala výše zmiňovaný výrok. Čínská verze, publikovaná v anglickém jazyce na stránkách Ministerstva zahraničí, ve své zkrácené formě jaderné zbraně nezmiňuje.

Podle serveru China Briefing, který originální dokument přeložil ze standardní čínštiny do angličtiny, je ve společném prohlášení mimo jiné zmíněno, že Čína a Rusko zdůraznily význam „Společného prohlášení vedoucích představitelů pěti jaderných států o předcházení jaderné válce a vyvarování se závodům ve zbrojení“, který byl podepsán 3. ledna 2022 Čínou, Francií, Ruskem, Velkou Británií a USA. V prohlášení mimo jiné stojí, že signatáři jsou „silně přesvědčeni, že je třeba zabránit dalšímu šíření těchto zbraní“.

Loňské společné prohlášení mimo jiné vyzdvihuje Smlouvu o nešíření jaderných zbraní (tj. Treaty on the Non-Proliferation of Nuclear Weapons (NPT)), celosvětově uznávanou mezinárodní smlouvu platnou od roku 1970, která byla podepsána a ratifikována 191 státy, přičemž pět členských států jaderné zbraně vlastní – jsou to právě výše zmínění signatáři prohlášení z ledna 2022.

Vladimir Putin a Si Ťin-pching tedy po bilaterálním jednání podepsali prohlášení, ve kterém se zavázali, že nebudou rozmisťovat jaderné zbraně mimo své vlastní území. Jen o několik málo dní později však vyšlo najevo, že má ruský prezident v plánu rozmístit jaderné zbraně v Bělorusku. Lze tedy říci, že „porušil své slovo“, jak tvrdí poslanec Bartošek. Jeho výrok z těchto důvodů hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka tímto výrokem reaguje na slova Kláry Dostálové, že si protiřečí ve svých vyjádřeních pro média, co se týče tzv. výchovného (video, čas 16:35). Dostálová v debatě kritizovala také to, že Jurečka na jedné straně mluví o tom, že je v rámci důchodového systému důležité ocenit rodičovství, na druhé je ale o úpravě výchovného ochotný jednat.

Upřesněme, že výchovné představuje příplatek k důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za vychované dítě, které důchodci dostávají od ledna 2023. Jeho zavedení ve Sněmovně prosadila ještě v roce 2021 ČSSD (.pdf, str. 27–28) při schvalování novely zákona o důchodovém pojištění.

Podle současného znění zákona se částka 500 Kč za jedno dítě valorizuje vždy od 1. ledna. Konkrétně se navyšuje o tolik procent, o kolik se dle zákonných pravidel na začátku daného roku zvýší zásluhová část důchodů, což se odvíjí od růstu indexu spotřebitelských cen (inflace). Pokud v předchozím roce došlo i k mimořádné valorizaci důchodů, k počtu procent navýšení výchovného se dále přičítá ještě tolik procent, o kolik se v uvedeném mimořádném termínu zvýšila zásluhová část penzí.

Marian Jurečka o tom, že výchovné vláda zachová, mluvil v médiích opakovaně. Zrušení příspěvku kabinetu na konci října 2022 doporučila Národní ekonomická rada vlády (NERV), ministr Jurečka nicméně 3. listopadu v rozhovoru pro DVTV tento návrh odmítl (video, čas 14:36). Stejně se vyjádřil 18. prosince 2022 v Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News (video, čas 47:53) poté, co ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v médiích opakovaně mluvil o svém záměru výchovné omezit.

22. února 2023 server iDNES.cz zveřejnil článek s titulkem Jurečka přiznal, že kvůli vysokým nákladům může koalice přehodnotit výchovné. V něm redakce vycházela z Jurečkových vyjádření na tiskové konferenci, která se ten den konala po jednání vlády. Na otázku, jestli vláda bude projednávat „úvahy o změně příspěvku na výchovné“, tehdy Jurečka odpověděl, že kabinet o tom jednat bude a dodal: „My si musíme říct, jestli tento krok chceme, nebo nechceme, nebo chceme nějakou jinou úpravu do budoucna.“ Právě tuto citaci pak použil server iDNES.cz. Jurečka nicméně na konferenci také dále řekl: „Klíčové je to, že výchovné tady dnes je. Ten institut bude platit i v budoucnu. To, jak naložíme s otázkou valorizace, a je tam možných několik variant, které můžeme zvolit, tak to si (…) nechám na ta jednání s koaličními partnery.“

Právě na znění titulku uváděného článku pak Jurečka reagoval 25. února 2023 ve svém příspěvku pro Deník.cz, ve kterém mj. napsal: „Říkám zcela jednoznačně a odpovědně, že žádné rušení výchovného vláda nechystá. A to ani po důchodové reformě, kterou nyní projednáváme a brzy podrobně představíme veřejnosti.“ Zároveň tehdy znovu připustil, že je ochotný vést jen diskuzi o tom, zda, případně jak, by měl být příspěvek valorizován.

Ministr práce a sociálních věcí Jurečka tedy skutečně řekl, že vláda výchovné rušit nebude, a že připouští pouze jednání týkající se úpravy mechanismu jeho valorizace. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Poslankyně Klára Dostálová obviňuje Mariana Jurečku z toho, že si protiřečí, když na jedné straně mluví o tom, že je pro něj důležité, aby se do důchodové reformy „otiskl důraz na výchovu dětí“, a na straně druhé připouští debaty o tom, že by došlo k úpravám tzv. výchovného, tedy příplatku k důchodu ve výši 500 Kč měsíčně za každé vychované dítě.

Současná legislativa s valorizací výchovného počítá –⁠ částka se má zvyšovat v závislosti na řádné i mimořádné valorizaci důchodů. Výchovné se má tedy od roku 2024 zvýšit stejným způsobem jako procentní výměry penzí. Současný ministr práce a sociálních věcí Jurečka v médiích opakovaně připouštěl ochotu k jednání o tom, zdali – a případně jak – by měl být tento příspěvek valorizován. Zdůrazňoval však, že výchovné nehodlá rušit.

Marian Jurečka tedy skutečně vyjádřil ochotu jednat o úpravě výchovného, a to konkrétně o změně jeho valorizace. To lze označit za úpravu, která by v budoucnosti mohla vést k menší vyplácené částce, než jakou stanovuje současná podoba zákona. Výrok proto hodnotíme jako pravdivý.

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka již v únoru zmiňoval, že se v rámci plánované důchodové reformy nebude měnit nic pro lidi, kteří se narodili před rokem 1973. O několik dní později se ministr Jurečka vyjádřil i směrem k mladším generacím: „Kdybychom pokračovali a neudělali nic tak, jako to udělali naši předchůdci, tak prostě mladí lidé slušnou penzi mít nebudou.“

Podobně se v únoru pro Českou televizi vyjadřoval i předseda vlády Petr Fiala, který konkrétně hovořil o případném posunu odchodu do důchodu: „Nemůže se to týkat lidí, kteří mají před penzí. To je vyloučeno. (…) Muselo by to být dlouhodobé – pro lidi, kteří půjdou do penze třeba za dvacet, třicet let.“

O důchodové reformě mluvil také ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS) v pořadu Interview ČT24, a to už v lednu, kdy konkrétně řekl (video, čas 27:57): „Nebude se to pravděpodobně, případná změna pravidel, týkat lidí, kteří mají pár let do penze, protože (…) nedostanou dostatek času, aby například změnili své chování, například víc šetřili. Bude se to týkat generace především asi 50 mínus, možná 45 mínus.“

Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka zde reaguje na slova Kláry Dostálové (za ANO), která v debatě uvedla, že „vláda říká, že může krachnout státní důchodový účet“. Proti tomuto tvrzení se pak Jurečka vymezuje právě výrokem, že „nikdo z vlády“ o krachu důchodového účtu nemluvil. Dále k tomu dodává, že vláda mluvila jen o tom, že v roce 2050 bude schodek důchodového účtu každoročně dosahovat přibližně 5 % HDP.

Termín „důchodový účet“

Na začátek je vhodné upřesnit, že se pojem „důchodový účet“ běžně používá při vyčíslení deficitu důchodového systému  (.pdf, str. 120 z 516). „Deficit důchodového účtu“ konkrétně popisuje rozdíl mezi příjmy, které měl stát v daném roce z důchodového pojistného, a výdaji, které tehdy šly ze státního rozpočtu na výplatu důchodů a správu systému (.pdf, str. 170–171). Nejedná se tedy o samostatný, oddělený účet, na němž by se shromažďovaly peníze – takový důchodový účet (nebo také důchodový fond) v České republice nikdy neexistoval. 

„Před rokem 1989, i po něm, až dodnes, jsou důchody financovány státem, ze státního rozpočtu. Důchodový systém fungoval a funguje na tzv. průběžném principu – důchody jsou hrazeny ze státního rozpočtu a od roku 1993, kdy bylo uzákoněno pojistné, jsou příjmy z pojistného odváděny do státního rozpočtu. Nedochází tedy k tomu, že by byly prostředky shromažďovány v nějakém fondu,“ vysvětluje Ministerstvo financí způsob financování penzí.

Vyjádření členů vládní pětikoalice

O tom, že by v budoucnu mohly schodky důchodového účtu dosahovat 300 miliard Kč ročně, mluvil na začátku února 2023 například ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). V souvislosti s nutností provést důchodovou reformu tehdy uvedl: „Ta demografická křivka je neúprosná. Všichni vidíme, jak to vypadá, pokud neuděláme nic, tak za nějakých 15 let bude jenom na důchodovém účtu ročně schodek pět procent HDP, to znamená, v dnešních cenách si představme, že jenom na důchodovém účtu by byl schodek 300 miliard ročně.“

Přímo rok 2050 zmiňoval premiér Petr Fiala (ODS) ve svém vyjádření z února. „Čelíme (…) problému, že v roce 2050 bychom mohli mít dluh na důchodovém účtu pravidelně 300 miliard korun, což nejde zaplatit. Reforma zajistí, že jako Česká republika budeme vyplácet důstojné penze i lidem mladším 40 let,“ komentoval reformu předseda vlády.

Sám Marian Jurečka také ve Sněmovně na začátku března uváděl, že pokud vláda nic neudělá, bude se deficit důchodového účtu přibližně v roce 2050 dostávat „už pod minus 5 %“ HDP.

Ve veřejně dostupných zdrojích se nám nepodařilo dohledat vyjádření, ve kterých by o možném „krachu“ důchodového účtu mluvili přímo členové vlády. O zhroucení či kolapsu důchodového systému nicméně mluvili někteří zástupci vládních stran.

Poslanec za ODS Libor Turek například ve svém komentáři na webu ODS napsal, že pokud by nedošlo ke změnám v důchodovém systému, „výsledkem by byl deficit důchodového účtu po roce 2050 až 5 % HDP, to znamená 300–350 mld. Kč“. Kvůli tomu by poté podle něj následoval „krach důchodového systému, rozvrat veřejných financí“ a penze by mohly klesnout i o „50 % v důsledku insolvence, bez ohledu na demografický vývoj“.

O možném zhroucení důchodového systému už kolem roku 2030 mluvili mj. senátor za ODS Tomáš Goláň nebo předseda poslaneckého klubu KDU‑ČSL Marek Výborný. Ten v únoru k reformě důchodového systému řekl: „Když neuděláme nic, tak to kolem roku 2030 zkolabuje.“

Odhady deficitu důchodového účtu

Doplňme, že lednová makroekonomická predikce Ministerstva financí odhaduje, že v roce 2022 činil hrubý domácí produkt 6,749 bilionu Kč, pro rok 2023 odhaduje HDP na 7,308 bilionu Kč. Pokud bychom tedy vycházeli z dat za uplynulý rok, odpovídalo by 5 % HDP přibližně 337 miliardám Kč. Uvedený přepočet se tak pohybuje okolo 300 mld. Kč, které ve výroku zmiňuje Marian Jurečka.

Informace o předpokládaném vývoji důchodového deficitu popisuje např. Národní rozpočtová rada (NRR), což je nezávislý odborný orgán v oblasti rozpočtové politiky, ve své Zprávě o dlouhodobé udržitelnosti veřejných financí (.pdf) ze září 2022.

V dokumentu stojí (.pdf, str. 26), že důchodový systém bude v nejbližších letech vykazovat mírné deficity. Od roku 2030 ale naroste počet důchodců, kvůli čemuž se schodky budou prohlubovat, přičemž kolem roku 2059 mají dle predikce dosahovat zhruba 4 % HDP. Kolem roku 2050, který ministr Marian Jurečka zmiňuje, by deficit důchodového účtu měl dle predikce NRR představovat 3,6 % HDP. Dodejme, že deník E15 v říjnu loňského roku psal o tom, že v polovině století by schodek důchodového systému mohl dosahovat 4 % HDP, což by v tehdejších cenách znamenalo 250 až 300 miliard korun.

Mírně odlišnou, aktuálnější predikci popisuje Filip Pertold, ekonom, zástupce ředitele think-tanku IDEA a poradce (.pdf, str. 2) ministra práce a sociálních věcí (video, čas 0:10). Ten na začátku března uvedl (video, čas 15:38), že demografická krize ovlivňující důchodový systém bude vrcholit ve 40. letech a schodek systému bude činit přibližně „5 % HDP“, což je „v současných cenách 350 miliard Kč“.

Závěr

Na závěr shrňme, že premiér Petr Fiala v únoru uváděl, že v roce 2050 by deficit důchodového účtu každoročně mohl dosahovat 300 miliard Kč. Podobně se vyjadřoval i ministr financí Zbyněk Stanjura, podle něhož by za 15 let, tj. zhruba kolem roku 2040, mohl schodek důchodového účtu činit 5 % HDP, což vyčísloval právě na cca 300 miliard korun.

Marian Jurečka má pravdu v tom, že o krachu důchodového účtu nemluvili přímo členové vlády. O krachu či zhroucení důchodového systému nicméně ve spojitosti s neudržitelností 300miliardových deficitů mluvili zástupci stran vládní pětikoalice, např. poslanec za ODS Libor Turek. O možném kolapsu důchodového systému v případě, že by nedošlo k reformním krokům, mluvil mj. i předseda poslaneckého klubu KDU‑ČSL Marek Výborný. Z těchto důvodů výrok Mariana Jurečky hodnotíme jako zavádějící.

Klára Dostálová v debatě mluvila o možných variantách reformy důchodového systému. Řekla, že je otázka, zda „svěřit peníze všech našich občanů do rukou soukromých penzijních fondů“, protože vláda Petra Fialy říká, že „může krachnout státní důchodový účet“. Poté zmiňovala, že když existuje pravděpodobnost, že „krachne“ státní důchodový účet, mohl by stejně dopadnout i „státní penzijní fond“.

Termín „důchodový účet“

Uveďme, že např. Ministerstvo financí běžně používá výraz „deficit důchodového účtu“ (.pdf, str. 120 z 516), kterým se označuje schodek v hospodaření důchodového systému. Konkrétně se jedná o vyčíslení (.pdf, str. 170–171) rozdílu mezi příjmy, které měl stát v daném roce z důchodového pojistného, a výdaji, které tehdy šly ze státního rozpočtu na výplatu důchodů a správu systému.

Nejedná se tedy o samostatný, oddělený účet, na němž by se shromažďovaly peníze. Takový důchodový účet (nebo také důchodový fond) v České republice nikdy neexistoval. Zmínka o tomto účtu se objevila např. v textu Otakara Zmítka z roku 2012, který vyšel v komunistických Haló novinách. Vůči Zmítkově článku se již tehdy ohradilo Ministerstvo financí, které uvedlo, že žádný důchodový fond neexistuje:

„Před rokem 1989, i po něm, až dodnes, jsou důchody financovány státem, ze státního rozpočtu. Důchodový systém fungoval a funguje na tzv. průběžném principu – důchody jsou hrazeny ze státního rozpočtu a od roku 1993, kdy bylo uzákoněno pojistné, jsou příjmy z pojistného odváděny do státního rozpočtu. Nedochází tedy k tomu, že by byly prostředky shromažďovány v nějakém fondu," vysvětlil rezort financí způsob financování penzí.

Ministerstvo financí se k domnělému účtu vyjádřilo (.pdf) i v roce 2020, kdy uvedlo, že „žádný důchodový účet ani fond nebyl zřízen, důchody se rozpočtovaly a vyplácely průběžně jako jiné výdaje státu“ (str. 1).

Vyjádření představitelů vládních stran

Ačkoli neexistuje důchodový účet, na kterém by se shromažďovaly peníze, někteří představitelé vládních stran mluvili o tom, že by se v budoucnu mohl zhroutit důchodový systém.

Podle serveru iROZHLAS.cz např. senátor za ODS Tomáš Goláň v březnu ve spojitosti s úpravami valorizačního mechanismu řekl, že bez systémových změn se „v roce 2030 systém průběžného financování důchodů zhroutí“. Poukazoval přitom na to, že výdaje důchodového systému převyšují jeho příjmy.

V únoru také Deník N uvedl, že podle premiéra Fialy by v roce 2050 mohl být dluh na důchodovém účtu pravidelně 300 miliard korun ročně, což by stát nedokázal ufinancovat. Předseda poslaneckého klubu KDU‑ČSL Marek Výborný k reformě důchodového systému tehdy řekl: „Když neuděláme nic, tak to kolem roku 2030 zkolabuje.“

Závěr

Pojem „důchodový účet“ se běžně používá při popisu stavu příjmů a výdajů důchodového systému, který funguje na průběžném principu. Daný výraz tak např. neoznačuje oddělený účet či fond, ve kterém by se shromažďovaly peníze. Přímo členové vlády o možném krachu nemluvili, někteří představitelé vládních stran nicméně skutečně uváděli, že bez penzijní reformy může v budoucnosti dojít ke „zhroucení“ či „zkolabování“ důchodového systému, protože stát nebude mít prostředky, jak vyplatit všechny důchody. Z těchto důvodů výrok hodnotíme jako pravdivý s výhradou.