Přehled ověřených výroků

Novela zákona (str. 1) o platech ústavních činitelů, kterou v současné době projednává Poslanecká sněmovna, skutečně upravuje nejenom platy poslanců, ale i ministrů, soudců a například europoslanců.

Podle dopravního sdružení ADAC jsou limity alkoholu na kole v rámci Evropy opravdu nejběžněji kolem povoleného limitu 0,5 promile (například v Itálii či Holandsku), u Rakouska je nejvyšší povolená hranice 0,8 promile.

Německo je oproti ostatním Evropským státům velice tolerantní a hranice pro jízdu na kole je 1,6 promile alkoholu v krvi. Cyklista může být s nižší hladinou alkoholu v krvi pokutován policistou jen tehdy, pokud zaviní nehodu, a to od 0,3 promile. Podle statistik bylo pod vlivem alkoholu 4,6 % cyklistů, kteří se zranili při nehodě, což vede Německé spolkové země ke snaze pravidla pro cyklisty zpřísnit.

Hranice tedy není neomezená, avšak pan Škromach v jiném výroku zmíněný limit 1,6 promile zmiňuje. Výrok tak hodnotíme jako pravdivý.

Dle Stanov ČSSD (.pdf, str. 4–5) existuje více možností zániku členství ve straně (úmrtí člena, přijetí do jiné politické strany, nezaplacení členských příspěvků apod.), zrušení členství je též jednou z možností, která může nastat dle následujících scénářů:

Členská schůze místní organizace (dále jen "MO") může rozhodnout o zrušení členství nadpoloviční většinou všech členů MO. Toto rozhodnutí nabývá účinnosti schválením nejméně třípětinovou většinou všech členů okresního výkonného výboru (dále jen "OVV"). Proti tomuto rozhodnutí OVV je možné se odvolat k nejbližší okresní konferenci (dále jen "OK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu OVV může rozhodnout o zrušení členství OK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližší krajské konferenci (dále jen "KK"), jejíž rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu krajského výkonného výboru (dále jen "KVV") může rozhodnout o zrušení členství KK nadpoloviční většinou všech delegátů. Odvolání je možné podat k nejbližšímu zasedání Ústředního výkonného výboru (dále jen "ÚVV"), jehož rozhodnutí je konečné.

Na základě návrhu Předsednictva strany může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany ÚVV nadpoloviční většinou všech svých členů. Odvolání je možné podat ke Sjezdu ČSSD, který rozhodne nadpoloviční většinou všech delegátů s konečnou platností.

Na základě návrhu ÚVV může rozhodnout o zrušení členství kteréhokoliv člena strany Sjezd ČSSD nadpoloviční většinou všech delegátů, toto rozhodnutí je konečné.

Krom těchto procedurálních pravidel je též určeno, jaké důvody jsou přípustné pro zrušení členství:

a) pro závažné porušení Stanov ČSSD,

b) pro jednání, které zpochybňuje úsilí ČSSD o plnění jejího volebního programu,

c) v důsledku pravomocného odsouzení za úmyslný trestný čin, a to ve lhůtě do tří měsíců ode dne, kdy se příslušný orgán ČSSD o této skutečnosti dozví,

d) pro dlouhodobou, více jak jednoletou neomluvenou neúčast na činnosti ČSSD,

e) pro aktivní účast na činnosti jiných politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů, bez souhlasu příslušného orgánu ČSSD,

f) pro opakované neplnění usnesení ÚVV nebo Sjezdu ČSSD.

V případě zániku místní organizace (str. 9) je krom usnesení samotné MO, kdy tři pětiny všech členů hlasují pro její zánik, či usnesením OVV v případě, že počet členů MO klesne pod pět a tento stav trvá více než jeden rok, možné též zrušit MO na základě rozhodnutí OVV, KVV či ÚVV, pokud svou činností závažným způsobem poruší Stanovy ČSSD nebo programové dokumenty ČSSD.

Odvolání může podat každý člen MO, v případě rozhodnutí OVV se lze odvolat ke KVV a při rozhodnutí KVV k ÚVV. Odvolání vůči rozhodnutí ÚVV není přípustné.

Ač je inherentně složité hodnotit, co je (či není) složité, na základě výše uvedeného hodnotíme výrok jako pravdivý.

Lubomír Zaorálek telefonicky blahopřál ministru zahraničí Pavlu Klimkinovi k nástupu do funkce. Během svojí návštěvy Ukrajiny ve dnech 18.–19. června 2014 se však setkal ještě s úřadujícím předchůdcem Klimkina. Dne 17. září 2014 český ministr zahraničí uskutečnil další cestu na Ukrajinu, setkal se ovšem pouze s náměstkyní tamního ministra zahraničních věcí Natalií Halibarenko. Na pracovní návštěvě ve dnech 29.–30. října se pak setkal pouze se zástupci Zakarpatské oblasti. Český a ukrajinský ministr zahraničí se mohli potkat při zasedání Rady EU pro zahraniční věci dne 23. června, popřípadě při zasedání ministrů Východního partnerství 22. července.

Žádné další informace o vztazích mezi ministrem Zaorálkem a jeho ukrajinským protějškem se nám však z veřejně dostupných zdrojů nepodařilo dohledat. Je však možné, že tyto kontakty nejsou pouze veřejně dostupné.

Ministerstvo zahraničních věcí každoročně publikuje výroční zprávu o poskytování humanitární pomoci. Jelikož však ukrajinská krize eskalovala letos, souhrnná data budou veřejně dostupná až v příštím roce. Prozatím je známo, že Česká republika poskytla Ukrajině pomoc v hodnotě tří milionů korun v únoru 2014 (šlo o dotační podporu projektů organizací Člověk v tísni a Charita ČR), jednu tunu zdravotnického materiálu v září či přikrývky a další potřeby pro vysídlené osoby na východě Ukrajiny v témže měsíci.

Souhrnný přehled humanitární pomoci však Ukrajina dosud neposkytla, tvrzení ministra Zaorálka je tak neověřitelné.

Prezident Zeman během summitu NATO ve Walesu vzbudil mediální pozornost, když před schůzkou s ukrajinským prezidentem Porošenkem vyjádřil pochybnosti o přítomnosti ruských vojáků na Ukrajině a prohlásil, že Praha bude žádat jasné důkazy o jejich nasazení. Tímto postojem se odlišil od postoje ministra Zaorálka a vyvolal silnou reakci švédského ministra zahraničních věcí Carla Bildta. Po ostré kritice ze zahraniční i domácí politické scény však Zeman svá tvrzení změnil a připustil, že na Ukrajině jsou přítomni ruští vojáci.

Odlišný postoj však Zeman vyjádřil v předtočeném rozhovoru na Frekvenci 1, v oficiálním vystoupení ve Walesu pak již držel oficiální linii české zahraniční politiky.

Při červnovém setkání prezidenta Obamy a lídrů členských zemí NATO ve Varšavě Zeman kritizoval premiéra Bohuslava Sobotku za jeho výrok, v němž uvedl, že považuje posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě za chybu. Sobotkovo vyjádření původně vzbudilo nesouhlasné reakce i u samotných představitelů vlády. Ti ovšem po dalším jednání předsednictva označili svůj konflikt za nedorozumění a Sobotka výrok později upřesnil.

Na nedávném jednání prezidentů zemí Visegrádské skupiny a ukrajinského prezidenta Porošenka v Bratislavě se podle ČTK prezident Zeman s ostatními představiteli shodl v otázce ruské anexe Krymu, kterou označil za agresi (což je i oficiálním postojem české vlády).

Tento výrok padl v kontextu vztahů (odlišných stanovisek) vlády a prezidenta. Je pravda, že v tomto konkrétním rozhovoru pro ruský První kanál Miloš Zeman nezpochybnil územní celistvost Ukrajiny. Toho se však dopustil již před časem, výrok tak hodnotíme jako zavádějící.

Při hodnocení výroku jsme vycházeli z neoficiálního překladu rozhovoru na serveru Nová republika, jednotlivé pasáže pak citovala i česká média (záznam rozhovoru na Youtube je k dispozici pouze v ruštině). Prezident v rozhovoru konstatoval, že "na Ukrajině je občanská válka" a v takových podmínkách je "jakákoliv hospodářská pomoc jen plýtvání penězi". Podle něj se předně musí dohodnout "Ukrajinci s Ukrajinci".

V tomto rozhovoru však nijak explicitně nezpochybňuje územní celistvost Ukrajiny.

Česká televize přinesla 20. listopadu přehled výroků prezidenta Zemana k celé krizi na Ukrajině. Prezident mluvil již v dubnu tohoto roku o celistvosti Ukrajiny v tom smyslu, že Krym vlastně Ukrajině nikdy nepatřil. Sám Mach pak v těchto Otázkách Václava Moravce mluví o tzv. Budapešťském memorandu, které Ukrajině přiznávalo nedotknutelnost území, a to i včetně Krymu.

Ministr průmyslu a obchodu Jan Mládek poskytl po svém nástupu do vlády rozhovor serveru Idnes.cz. V tomto rozhovoru se vyjádřil i k vládní politice stran územní celistvosti Číny: "Hlavně bychom neměli připustit jakékoliv zpochybňování teritoriální integrity Číny. To není v českém zájmu. Dokonce si myslím, že v budoucnu bude součástí Číny i Tchaj-wan. Sjednocování s Hongkongem i Macaem probíhá velmi civilizovaným způsobem, s podobně vysokým stupněm autonomie bude podle mě připojen i Tchaj-wan," řekl. Proti tomu se ohradil zástupce Tchaj-pejské hospodářské a kulturní kanceláře.

Stejný postoj pak zopakoval i prezident Zeman při své říjnové návštěvě Číny.

Postoje obou mužů jsou pak v souladu s dlouhodobou politikou českých vlád, které nezpochybňují územní celistvost Číny, jak ostatně konstatuje i jeden z předchozích ministrů, Karel Schwarzenberg, během jehož působení na Ministerstvu zahraničních věcí byl důraz na lidská práva značný. Konkrétně uvedl: "Já vám něco řeknu. Jednotu Číny jsme uznávali od začátku. My jsme nikdy, ani já, přes všechno přátelství s dalajlámou, neuznali tibetskou vládu v exilu. Totéž platí pro Tchaj-wan, který je velkým investorem u nás. Ale neuznávali jsme je, protože hájíme princip jednotné Číny".

Zároveň v souladu s touto politikou podle dostupných zdrojů nedošlo k oficiální státní návštěvě vrcholného českého politika v Tchaj-wanu.

Z dlouhodobého hlediska se tedy nejedná o náhlou změnu postoje ze strany Jana Mládka nebo současné vlády ve snaze zalíbit se Číně. Z toho důvodu hodnotíme výrok jako nepravdivý.

Výrok je označen jako pravdivý, protože prezident České republiky dle Ústavy ČR (Hlava 3., čl. 63) skutečně zastupuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přičemž sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy.

Další pravomocí týkající se zahraničněpolitické agendy je například post vrchního velitele ozbrojených sil, dále přijímání vedoucích zastupitelských misí či pověřování a odvolávání českých zastupitelských misí. Na základě výše popsaného tedy lze tvrdit, že prezident má při tvorbě zahraniční politiky značné pravomoci.

Oproti tomu vláda jedná (.doc, str. 12–15) o zahraničních cestách prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí a schvaluje je. Především však projednává a schvaluje návrhy mezinárodních smluv a projednává aktivity českých ozbrojených sil v zahraničí či aktivity ozbrojených sil cizích států na území České republiky. V neposlední řadě vláda kontrasignuje akty prezidenta, což znamená, že za ně přebírá zodpovědnost.

Zahraniční politika státu je výsledkem koordinace pozic mezi vládou, prezidentem a ministrem zahraničních věcí.

Výrok je označen jako pravdivý, protože dle Ústavy ČR (Hlava 1., čl. 10) prezident republiky může podepsat a tedy uzavřít pouze tu mezinárodní smlouvu, k jejíž ratifikaci dal Parlament souhlas.

Prezident České republiky dle Ústavy ČR (Hlava 3., čl. 63) skutečně zastupuje stát navenek a sjednává a ratifikuje mezinárodní smlouvy, přičemž sjednávání mezinárodních smluv může přenést na vládu nebo s jejím souhlasem na jednotlivé členy. Další pravomocí týkající se zahraničněpolitické agendy je například post vrchního velitele ozbrojených sil, přijímání vedoucích zastupitelských misí či pověřování a odvolávání českých zastupitelských misí. Na základě výše popsaného tedy lze tvrdit, že prezident má při tvorbě zahraniční politiky značné pravomoci.

Oproti tomu vláda jedná (.doc, str. 12–15) o zahraničních cestách prezidenta, předsedy vlády a ministra zahraničních věcí a schvaluje je. Především však projednává a schvaluje návrhy mezinárodních smluv a projednává aktivity českých ozbrojených sil v zahraničí či aktivity ozbrojených sil cizích států na území České republiky. V neposlední řadě vláda kontrasignuje akty prezidenta, což znamená, že za ně přebírá zodpovědnost.

Zahraniční politika státu je výsledkem koordinace pozic mezi vládou, prezidentem a ministrem zahraničních věcí.

Pouze menšina (18%) EP hlasovala proti Asociační smlouvě a Petr Mach byl opravdu jedním z europoslanců hlasujících 16. září 2014 proti. Svůj postoj k věci Mach mimo jiné prezentuje na svých webových stránkách a záznam jeho projevu z EP je dostupný i na serveru YouTube.