Přehled ověřených výroků

Výrok hodnotíme jako pravdivý. Dohoda o partnerství je základní zastřešující dokument pro čerpání finančních prostředků z fondů EU v programovém období 2014-2020. ČR dosáhla této dohody 26. 8. 2014, je tedy pravda, že ji vyjednala Sobotkova vláda v loňském roce.

Operační programy byly schváleny Nečasovou vládou 28. listopadu 2012 (.pdf), je ale pravda, že k jednotlivým programům měla Evropská komise připomínky, která zapracovávala Sobotkova vláda. Například definitivní schválení Operačního programu zaměstnanost se očekává v červnu 2015.

Tendr na monitorovací systém, který je nyní předmětem sporu mezi Ministerstvem financí a Ministerstvem pro místní rozvoj, byl vyhlášen a zadán ještě za vlády Petra Nečase. Vyhlášen byl 31.8. 2012 a zadán firmě Tesco SW a.s. 6.6. 2013 (tedy měsíc před pádem Nečasovy vlády).

Výrok lze s ohledem na data Českého statistického úřadu označit za pravdivý.

Dle šetření ČSÚ s názvem Životní podmínky 2014 (.pdf), které probíhá v České republice od roku 2005 , přičemž jsou zjišťovány životní podmínky domácností, včetně jejich příjmové a sociální situace, patří ke dlouhodobě příjmovou chudobou nejohroženějším skupinám dle věku děti do 18 let a neúplné rodiny s dětmi (viz následující grafy).

Islám v České republice nechceme je registrovaným spolkem. Jeho činnost však není bezproblémová, zmiňuje se o ní Situační zpráva Ministerstva vnitra o extremismu (.pdf, strana 4). Můžeme ještě dodat, že jejich původní profil na Facebooku byl společností Facebook smazán kvůli urážkám muslimů.

Zmiňovaná demonstrace se konala 16. ledna 2015 na Hradčanském náměstí v Praze. Svolavatelem akce (.doc) však nebyl přímo spolek IVČRN, ale Česká suverenita, tedy politická strana, jejíž předsedkyně na akci také vystoupila.

Obě části výroku paní poslankyně jsou tak nepravdivé.

Výrok hodnotíme jako nepravdivý, protože česká média o nové zóně volného obchodu, která byla dohodnutá mezi Čínou a Austrálii 17. listopadu, hojně informovala.

Informaci o uzavření dohody vydala 17. listopadu ČTK a šířilo ji množství médií. O dohodě jsme si tak mohli přečíst na ihned.cz, iDnes.cz, Lidovky.cz, novinky.cz, e15.cz, reflex.cz. Zprávu odvysílala i ČT1 (čas 18:30).

Podle návrhu příjmů a výdajů rozpočtových kapitol a státních fondů na léta 2014 až 2016 ministerstva financí schváleného usnesením vlády (.pdf) ze dne 12. června 2013 byl plánovaný schodek státního rozpočtu na rok 2016 105 mld. Kč. Tento návrh však nelze ztotožnit s konkrétní předlohou zákona o státním rozpočtu. Tvrzení ministra Babiše je proto zavádějící.

Ministerstvo financí v předkládací zprávě (.doc) k návrhu zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2016 skutečně počítá se saldem státního rozpočtu ve výši 70 mld. Kč. Konstatovat skutečné plnění závazků, které vyplývají ze státního rozpočtu, je však možné teprve až na základě státního závěrečného účtu.

Zmíněné usnesení bylo skutečně přijato 10 z 12 přítomných poslanců. To, že vize, která nový přístup iniciovala, je opravdu z hlavy Marka Černocha, vyplývá z tiskové zprávy, příspěvku na facebookových stránkách hnutí Úsvit i skutečnosti, že Marek Černoch je pověřen monitorováním situace během jejího dalšího průběhu.

Výrok je na základě těchto dokumentů hodnocen jako pravdivý.

Výroční zpráva byla zveřejněna dne 27. října 2014. Nepodařilo se nám však dohledat, k jakému datu byla tato zpráva předložena vládě. Datum zveřejnění by naznačovalo, že by již Jiří Rusnok k neveřejné části zprávy přístup mít neměl, na druhou stranu je nutné podotknout, že v tomto dokumentu je uvedeno následující:

"O konkrétních zpravodajských zjištěních a výsledcích analýz, z nichž rámcový přehled o činnosti BIS v této veřejné výroční zprávě vychází, informovala BIS v průběhu roku oprávněné adresáty podle § 8 zákona č. 153/1994 Sb.

V průběhu roku 2013 předala BIS prezidentovi a členům vlády téměř 400 dokumentů. Dalších více než 300 informací zaslala BIS příslušným státním orgánům, Policii ČR, Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) a Vojenskému zpravodajství."

Výše zmíněná formulace by ve svém důsledku mohla znamenat, že ač by Jiří Rusnok neměl již přístup k neveřejné části výroční zprávy, mohl by ze svého působení jako předseda vlády znát analýzy a podklady vypracované BIS, ze kterých výroční zpráva vychází a které shrnuje.

Výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Kalouskův výrok hodnotíme jako nepravdivý. Exministr Kalousek pravděpodobně zaměnil některé prvky odlišných institutů v trestním zákoně. Výsledný konstrukt ovšem není pravdivým, neboť propadnutí majetku ve prospěch státu (jakkoliv ho lze ukládat pouze za prokázaný trestný čin) bez prokázání jeho “čistoty” je reálně používanou trestněprávní sankcí. Přesto je třeba zdůraznit, že vztažení k trestnímu zákoníku je velmi nešťastné vzhledem k specifickému postavení trestního práva v právním řádu.

Propadnutí majetku, respektive jeho části, je trestněprávní sankcí dle§ 66 zákona č. 40/2009 Sb. trestního zákoníku. Není zde třeba prokazovat povahu těchto peněz, ale pouze naplnit zákonné podmínky uložení tohoto trestu. Soud jej může uložit jen u vymezených trestných činů, případně odsuzuje-li pachatele k výjimečnému trestu nebo za zvlášť závažný zločin, při kterém pachatel získal nebo se pokusil získat majetkový prospěch.

Není tedy ani rozhodné, zda k „nečistým penězům“ skutečně přišel. Existuje rovněž peněžitý trest dle § 67, kde rovněž není směrodatný charakter peněz. Tresty se vždy ukládají s přihlédnutím k okolnostem spáchaného trestného činu a osobě pachatele. Důkazní břemeno v trestním řízení obecně sice leží na státním zástupci, při ukládání trestu není ale třeba nic (kromě viny) dokazovat, pokud jsou k jeho uložení splněny zákonné podmínky.

Vedle toho existuje trest dle § 70 trestního zákona upravující propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty. V tomto případě skutečně musí jít o majetkovou hodnotu, která byla užita ke spáchání trestného činu, byla k tomu určena nebo z činu získána. Toto musí být vedle viny pachatele prokázáno státním zástupcem v průběhu řízení. Všechny tresty však lze uložit pouze pachatelům trestného činu, tedy pouze v případě, že tato osoba byla odsouzena. Osobě jiné než odsouzené lze peněžní částku zabrat jako výnos z trestně činnosti, ne nutně bezprostřední, dle § 101. Toto lze aplikovat zejména u osoby, kterou není možné stíhat či odsoudit.

Všechny tyto instituty lze pro dané srovnání využít. Ačkoliv v případě dvou z nich je třeba prokázat spojitost mezi trestnou činností a nabytím peněz, u dalších dvou je (za splnění zákonných podmínek) možné osobě “zabavit” peníze i bez prokázání jejich původu. Znovu však zdůrazňujeme, že jde o formu trestu, tedy je třeba odsuzujícího rozsudku, naplnění podmínek a zhodnocení situace v kontextu provedeného dokazování.

Vedle trestů, které lze v jejich pravém slova smyslu ukládat pouze dle trestního zákoníku, existují ovšem zákony se stejnou právní silou, které sankce udělují. Přestupkový zákon takto může například uložit peněžitý trest (terminologicky odlišený jako "pokuta") či zákaz činnosti (v trestním zákoníku zcela totožně,) tedy obdobné sankce nazvané v trestním zákoníku jako "tresty." Obsahově totožná sankce daná jiným zákonem tedy není vyloučená ani "neobchází" trestní zákoník. V tomto výroku šlo (po "očesání" od špatné terminologie) o vyhodnocení, zda by obrácení důkazního břemene v novém zákoně a popsaná sankce znamenaly obcházení trestního zákona. Neznamenaly. Snad je to takto pochopitelné.

Kalouskův výrok tedy hodnotíme jako nepravdivý. Trestní zákoník sankci propadnutí majetku věru zná, nevyžaduje však prokázání charakteru či původu peněz kteroukoliv ze stran řízení. Pokud jde o dokazování, je třeba prokázat vinu obžalovaného, na zdroji peněžní částky nijak nezáleží. I po "očesání" od špatné terminologie nelze dojít k závěru, že navrhovaná sankce obchází trestní zákoník. Je běžné a přijatelné, aby jiný zákon stejné síly uložil obdobnou sankci za jiných podmínek.

Při hodnocení výroku vycházíme z tiskové zprávy Ministerstva financí a z důvodových zpráv předkládaných daňových zákonů. Nakolik měly koaliční změny v daňových zákonech skutečný dopad na plnění státní kasy však nemůžeme z dostupných dat přesně vyčíslit a výrok proto hodnotíme jako neověřitelný.

Celkový výsledek státního rozpočtu za rok 2015 najdeme v tiskové zprávě, ze které vyplývá, že celostátní příjmy (to znamená státní rozpočet spolu s územními rozpočty – daňovými příjmy obcí a krajů) z daní se zvýšily oproti roku 2014 o 72,19 miliard korun. Jedná se o nárůst o 5,4 %.

Dopad Babišem zmíněných opatření kvantifikuje ministerstvo ve zmíněné tiskové zprávě. Podle něj se na uvedené částce 22 miliard vedle výše zmíněných změn, které jsou výsledkem koaliční dohody, podílí také vyplacení dlouhodobě zadržovaných nadměrných odpočtů DPH finanční správou či vracení daní z emisních povolenek.

Dopad znovuzavedení daňové slevy pro druhé a třetí dítě a možnost uplatnění odpočtu pro pracující důchodce, kvantifikuje také důvodová zpráva (.pdf, str. 75) k zákonu – předkladatel zákona (tedy Andrej Babiš) odhaduje celkový hotovostní dopad daných změn na 5,6 miliardy.

Dopad zavedení druhé snížené sazby DPH byl v důvodové zprávě (.pdf, str. 16) vyčíslen na 6,640 miliard.

Takzvané školkovné, tedy možnost uplatnění výdajů za umístění dítěte do předškolního zařízení jako odečitatelnou položku od základu daně, bylo zavedeno spolu se schválením zákona o dětských skupinách. Důvodová zpráva (.pdf, str. 50) k tomuto zákonu nevyčísluje možné snížení výběru daní na základě uplatnění této slevy, zákon naopak hovoří o nemalých přínosech díky možnosti dřívějšího návratu rodičů předškolních dětí do zaměstnání.

Výrok je hodnocen jako nepravdivý, neboť Okamura navrhoval přijmout usnesení, které by vyzvalo vládu k přípravě dané legislativy, sám žádný takový zákon nepředkládal.

Tomio Okamura navrhl v Poslanecké sněmovně 7. července zařadit na program schůze bod, ve které se mělo projednávat následující usnesení:

" Poslanecká sněmovna, vědoma si odpovědnosti k občanům České republiky,(...), a dále vyzývá vládu neodkladně připravit legislativní kroky definující šíření a propagaci islámského práva šaría a džihádu jako trestný čin ohrožující svobodu, demokracii a lidská práva."

Co se týká samotného zamítnutí, tak tento bod Okamura načetl v rámci rozpravy k programu schůze, to znamená, že se jednalo vůbec o tom, aby se k danému návrhu vyjádřila celá Poslanecká sněmovna.

K tomu, aby se tímto návrhem zabývali všichni poslanci, ovšem vůbec nedošlo. Všechny načtené změny k pořadu schůze byly totiž vetovány dvěma poslaneckými kluby (ČSSD a ANO) - viz vystoupení předsedy poslaneckého klubu ČSSD Sklenáka.

Toto umožňuje zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který v § 54 (6) uvádí: " Schválený pořad lze během schůze Sněmovny rozšiřovat jen výjimečně. Návrh na doplnění schváleného pořadu schůze Sněmovny nelze projednat, vznesou-li proti němu námitku nejméně dva poslanecké kluby nebo 20 poslanců."